9 C 43/2018

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 právně zastoupen Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 právně zastoupené Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 350 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 350 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 350 000 Kč od 1.1.2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 57 500 Kč k rukám zástupkyně žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 2. 2018 domáhal rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit mu částku ve výši 350 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 350 000 Kč od 1. 1. 2014 do zaplacení z titulu nevrácení poskytnutých peněžních prostředků z uzavřené smlouvy o zápůjčce, která měla být mezi účastníky uzavřena v písemné formě dne 3. 12. 2013. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že žalované poskytl půjčku v celkové výši 350 000 Kč, když žalované postupně poskytl hotovost ve výši 125 000 Kč dne 2. 12. 2023, částku ve výši 125 000 Kč dne 3. 12. 2023 a dále dne 6. 12. 2023 částku ve výši 6. 12. 2023. Ke všem těmto poskytnutým částkám pak byl vyplněn výdajový pokladní doklad. Žalovaná se zavázala poskytnuté částky vrátit nejpozději do 31. 12. 2023. Žalovaná ve sjednané lhůtě poskytnutou půjčku nevrátila, ničeho pak nebylo žalobci vyplaceno ani v rámci insolvenčního řízení vedeného proti žalované. Zároveň žalovaná nevrátila žalobci poskytnutou částku ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 5. 2. 2018.

2. Žalovaná se k žalobě původně nevyjádřila, ačkoliv jí tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 16. 4. 2018.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 2. 2019 č.j. 9 C 43/2018-31 byli účastníci informováni o přerušení řízení z důvodu zahájeného (dalšího) insolvenčního řízení ve věci dlužníka (žalované) usnesením Krajského soudu v , spisová značka, . V řízení pak bylo soudem pokračováno po skončení insolvenčního řízení s tím, že žalobce i nadále trval na podané žalobě.

4. Žalovaná se pak vyjádřila k žalobě v rámci doručené omluvy z nařízeného jednání na den 2. 4. 2024. V rámci omluvy, kdy žalovaná souhlasila s tím, aby bylo ve věci jednáno v její nepřítomnosti, uvedla, že by žaloba měla být zamítnuta. Důvodem pro zamítnutí spatřovala v nekonání žalobce v rámci insolvenčního řízení, když jeho přihlášená pohledávka byla popřena a žalobce se svého práva nedomáhal v rámci incidenčního sporu, tudíž neučinil žádný krok k tomu, aby pohledávka byla uznána za pravou. Tímto svým postojem pak podle žalované zmařil uspokojení své pohledávky v rámci insolvenčního řízení, když všechny ostatní přihlášené pohledávky byly uspokojeny a přebytek byl vrácen dlužnici, tj. žalované, na účet.

5. Soud nařídil jednání na den 2. 4. 2024, k němuž byla řádně předvolána žalovaná a stejně tak i žalobce. Žalovaná se z jednání omluvila, jak soud uvedl výše, přičemž souhlasila s tím, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Soud postupoval v souladu s § 101 odst. 3 OSŘ a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přičemž při vlastním rozhodování vyšel z předložených listinných důkazů ze strany žalobce, když žalovaná zůstala po celou dobu sporu zcela pasivní pokud šlo o případné zpochybnění důkazů a tvrzení žalobce ohledně poskytnutí půjčky ve výši 350 000 Kč, když se nikterak mimo výše uvedenou argumentaci nevyjádřila k podané žalobě, ani nijak nenamítala pravost důkazů předložených žalobcem a stejně tak neodporovala veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce, když ani nesporovala, že by částku 350 000 Kč od žalobce obdržela.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud ve věci následující skutková zjištění:

7. Soud k důkazu provedl smlouvu o půjčce ze dne 3. 12. 2013 vztahující se k částce 350 000 Kč, když z této listiny zjistil, že tato je podepsána jak věřitelem, tj. žalobcem, tak dlužníkem, tj. žalovanou, přičemž v článku I. předmětu smlouvy je uvedeno, že věřitel přenechává touto smlouvou dlužníkovi částku ve výši 350 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že dlužník potvrzuje podpisem této smlouvy převzetí částky 350 000 Kč, a to ve 3 splátkách, kde nejspíš nepozorností je uvedeno poskytnutí částky ve výši 125 000 Kč dne 2. 12. 2013 a dne 3. 12. 2013 částky 125 000 Kč, avšak není uvedena další částka ve výši 100 000 Kč nebyla v této smlouvě uvedena, ač jinak je v této smlouvě o půjčce uváděno, že předmětem půjčky byla částka 350 000 Kč, která měla být vrácena žalovanou nejpozději do 31. 12. 2013.

8. Zároveň soud k důkazu provedl jednotlivé příjmové pokladní doklady ze dne 2. 12. 2013, ze dne 3. 12. 2013 a ze dne 6. 12. 2013, když z těchto zjistil, že žalovaná potvrdila převzetí půjček od žalobce dne 2. 12. 2013 ve výši 125 000 Kč, dne 3. 12. 2013 ve výši 125 000 Kč a dne 6. 12. 2023 ve výši 100 000 Kč.

9. Z výzvy k úhradě dlužné částky ve výši 350 000 Kč spolu s poštovním podacím lístkem soud zjistil, že žalobce žalovanou vyzval k úhradě dluhu touto výzvou ze dne 5. 2. 2018, která byla téhož dne dána k poštovní přepravě.

10. Z usnesení Krajského soudu v , spisová značka, soud mohl zjistit, že bylo vzato na vědomí zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení a bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu na majetek žalované jako dlužnice.

11. Z usnesení Krajského soudu v , spisová značka, bylo zjištěno, že tímto usnesením došlo ke zrušení konkursu na majetek dlužnice tedy žalované po obdržení zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení.

12. Z usnesení Krajského soudu v , spisová značka, pak soud rozhodl o rozvrhu výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, když soudem bylo rozhodnuto, že byla použita částka 64 602 Kč, a tato byla vyplacena na dluh ve výši 59 992 Kč společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , , adresa, , a ve výši 4 610 Kč společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, .

13. Konečně z usnesení PČR ze dne 6. 3. 2019 č.j. , Anonymizováno, soud mohl bezpečně zjistit, že žalobce podal dne 18. 10. 2017 trestní oznámení na žalovanou pro trestný čin zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, přičemž mj. se toto trestní oznámení týkalo i poskytnuté půjčky ve výši 350 000 Kč, přičemž uvedeným usnesením došlo k odložení věci podle § 159a odst. 1 trestního řádu.

14. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná pak nijak nebrojila proti předkládaným důkazům ze strany žalobce, nezpochybňovala pravost těchto listinných důkazů, stejně tak ani nenamítala jejich nevěrohodnost. Soud tak mohl vyjít z takto provedených důkazů, předložených ze strany žalobce, které byly bezpečným podkladem pro závěr o skutkovém stavu.

15. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními významnými pro toto řízení z hlediska jeho předmětu. Tak soud mohl zcela bezpečně uzavřít, a to i přes určité nesrovnalosti v samotné uzavřené smlouvě o půjčce ze dne 3. 12. 2013, že žalovaná potvrdila podpisem této smlouvy převzetí částky 350 000 Kč, byť částka v celkové výši 350 000 Kč byla žalované fakticky poskytnuta až k datu 6. 12. 2023, když postupně jí byly ze strany žalobce půjčeny postupně částky ve výši 125 000 Kč dne 2. 12. 2013, ve výši 125 000 Kč dne 3. 12. 2013 a ve výši 100 000 Kč dne 6. 12. 2013. Zároveň bylo z této v písemné podobě uzavřené smlouvě o půjčce zjištěno, že částka 350 000 Kč měla být žalovanou žalobci vrácena nejpozději k datu 31. 12. 2013. Nebylo pochyb o tom, že půjčka ve výši 350 000 Kč byla žalované poskytnuta a také že žalovaná fakticky na poskytnuté půjčce žalobci ničeho nevrátila, ostatně ani sama nic takového netvrdila. Žalobce se dokonce rozhodl věc řešit i prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení, avšak Policie ČR usnesením , Anonymizováno, odložila věc podle § 159a odst. 1 trestního řádu, neboť ve věci nedospěla PČR, že by mohlo jít o podezření ze zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. Žalovaná byla žalobcem k vrácení poskytnuté půjčky vyzvána i předžalobní upomínkou, avšak ani tak ničeho žalobci nevrátila. Žalovaná se pak dostala od 1. 1. 2014 do prodlení s vrácením poskytnuté půjčky.

16. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

17. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1.1.2014, (dále jen NOZ), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat předchozí právní úpravu ve vztahu k uzavřené smlouvě o půjčce. Mezi žalobcem a žalovanou totiž došlo podle názoru soudu jednoznačně k uzavření smlouvy o půjčce, přičemž režim takto posuzované smlouvy o půjčce se řídil zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění do 31. 12. 2013, (dále jen ObčZ).

18. Podle § 657 ObčZ platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Smlouva o půjčce uzavřená podle ustanovení § 657 ObčZ zakládá občanskoprávní vztah mezi věřitelem a dlužníkem bez ohledu na postavení dlužníka a účel poskytnuté půjčky, přičemž pro smlouvu o půjčce je charakteristické, že věřitel přenechává dlužníkovi určité množství věcí druhově určených (zastupitelných) k volnému nakládání, případně ke spotřebování, a dlužník se zavazuje vrátit mu po určité době věci stejného druhu. Smlouva o půjčce má reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky, přičemž při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Nedošlo-li by k naplnění požadavku vymezeného § 657 ObčZ spočívajícího v přenechání věci (finančních prostředků) věřitelem dlužníku, nelze hovořit o vzniku smluvního typu tímto ustanovením upraveného, a právní vztah založený dotčenými ustanoveními by nebyl smlouvou o půjčce. Břemeno tvrzení (a z něj vyplývající břemeno důkazní) nese v případě sporu o vrácení půjčky věřitel (jeho právní nástupce, jako tomu bylo v projednávané věci, pozn. soudu), na kterém je, aby prokázal, že k uzavření smlouvy o půjčce došlo, že dlužníkovi předmět půjčky odevzdal a že dlužník předmět půjčky řádně a včas nevrátil.

19. Soud měl jednoznačně provedenými důkazy za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy o půjčce mezi účastníky, přičemž žalovaná od žalobce reálně obdržela konkrétní částku ve výši 350 000 Kč ve třech poskytnutých platbách v hotovosti, a to dne 2. 12. 2013 ve výši 125 000 Kč, dne 3. 12. 2013 ve výši 125 000 Kč a dne 6. 12. 2013 ve výši 100 000 Kč, tedy dohromady jí žalobce půjčil částku ve výši 350 000 Kč, kdy toto ostatně jednoznačně bez pochybností o povaze právního úkonu stvrdila žalovaná i v samotné smlouvě o půjčce, stejně tak toto bylo jednoznačně prokázáno jednotlivými výdajovými pokladními doklady, kde bylo uvedeno, že konkrétní částka byla poskytnuta žalované ze strany žalobce a stejně tak v těchto pokladních dokladech byl uveden i právní důvod poskytnutí jednotlivých částek žalované. Žalovaná se pak jednoznačně zavázala půjčené peníze vrátit nejpozději do 31. 12. 2013. Žalovaná částku 350 000 Kč nevrátila a od 1. 1. 2014 se dostala do prodlení, když za této situace soud otázku prodlení musel již hodnotit k okamžiku prodlení od 1. 1. 2014, a to podle příslušných ustanovení NOZ. Pokud šlo o prodlení žalované, pak podle § 1970 NOZ, platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Jestliže soud bezpečně dospěl k závěru, že došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce mezi žalobcem a žalovanou, přičemž žalovaná nevrátila poskytnuté prostředky ve výši 350 000 Kč a dostala se tak i do prodlení od 1. 1. 2014, vyhověl žalobě nejen co do požadavku na zaplacení žalované částky ve výši 350 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 350 000 Kč od 1. 1. 2014 do zaplacení. (výrok I.)

20. Nad rámec uvedeného soud musel zdůraznit, že žalovanou uváděná námitka ohledně nehájení práv žalobcem v rámci insolvenčního řízení nepovažoval za relevantní, když žalobce řádně uplatnil nárok žalobou u zdejšího soudu, zároveň svůj nárok uplatnil jako pohledávku v rámci insolvenčního řízení, avšak rozhodně nebylo možné klást k tíži žalobci, že v případě popření pohledávky nepodával žalobu v rámci incidenčního sporu, když již podal žalobu v civilním řízení. Taková skutečnost nemůže mít vliv na existenci závazku žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky žalobci.

21. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 142a odst. 2 OSŘ. Plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 17 500 Kč, odměně právní zástupkyně žalobce za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 350 000 Kč tj. 9 700 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 4 úkony právní služby tj. 38 800 Kč (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006), paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 4 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 1 200 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006). Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku 57 500 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok II.)