59 CO 16/2022

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudkyň JUDr. Ivony Ryšánkové a JUDr. Bronislavy Tinklové, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o stanovení výše výživného pro zletilé dítě o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 19. 10. 2021 č. j. 15 C 88/2021-84

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném rozsahu odstavce druhého výroku I. pro dlužné výživné za období od [datum] do [datum] ve výši 32.441 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve zbývajícím rozsahu odstavce druhého výroku I., tj. ohledně dlužného výživného za období od [datum] do [datum] ve výši 55.559 Kč mění tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v rozsahu 71,6 % v částce 65.037,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost hradit žalobkyni výživné ve výši 8.000 Kč měsíčně počínaje dnem [datum] do budoucna se splatností vždy do 15. dne v měsíci předem (odstavec první výroku I.), nedoplatek výživného ve výši 88.000 Kč uložil žalovanému uhradit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci rozsudku (odstavec druhý výroku I.) a žalovanému dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 62.648,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II).

2. Po skutkové stránce soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je zletilou dcerou žalovaného, studuje poslední ročník navazujícího magisterského studia na [anonymizováno] univerzitě v [obec]. Od května 2020 žalovaný přispívá na výživu žalobkyně částkou 1.500 Kč, od června 2021 částkou 6.000 Kč. Žalobkyně žije s matkou, ke studiu dojíždí z [obec] do [obec]. Má výdaje související s uspokojováním běžných životních potřeb dospělé ženy - nákup školních pomůcek, ošacení, potravin, drogerie, zdravotní služby, poplatky za telefon, internet. Občasně si brigádně přivydělává. V první polovině roku 2020 jí byla z titulu rakouských příspěvků pro dítě za dobu od 7/ 2016 - 6/ 2019 vyplacena částka 168.000 Kč. Matka žalobkyně pracuje jako kosmetička s příjmem cca 30.000 Kč měsíčně, žalovaný pracuje v Rakousku s měsíčním příjmem v roce 2020 ve výši 1.606 EUR, v roce 2021 ve výši 1.682,40 EUR, k tomu je mu 2 x ročně vyplácena odměna ve výši 3.545 EUR. Žalovaný má ve vlastnictví nemovitost v k. ú. [obec]; v roce 2017 poskytl žalobkyni částku 192.000 Kč, která mu byla vyplacena z rakouského daňového a sociálního systému. Dne [datum] byl žalovaný vyzván, aby rakouskému finančnímu úřadu vrátil odpočitatelnou částku na dítě (KG) ve výši 817,60 EUR a vyrovnávací platbu podle [příjmení] [číslo] (DZ) ve výši 2.190,40 EUR, což učinil. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného se pohybují kolem 23.000 Kč.

3. Při rozhodování o výživném aplikoval soud I. stupně ustanovení § 910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Uvedl, že v době od [datum] trvala vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni, která se připravuje na budoucí povolání v navazujícím magisterském studiu. Za výživné přiměřené poměrům žalovaného, potřebám žalobkyně a souladné s životní úrovní žalovaného i doporučujícími tabulkami Ministerstva spravedlnosti považoval soud I. stupně částku 8.000 Kč měsíčně. Žalovaný má stabilní příjem za období 6 - 8/ 2021 v přepočtu ve výši 42.817 Kč, v předchozím kalendářním roce ve výši 40.828 Kč, kromě toho pobírá 2x v kalendářním roce tzv. Urlaubsgeld („ dovolenkové peníze“) po 3.545 EUR, celkem žalovaný dosahuje aktuálně příjmu [číslo], 708 Kč. V rozhodné době získal do vlastnictví od rodičů darem dům v místě svého trvalého bydliště a disponuje příjmem z prodeje spoluvlastnického podílu na nemovitostech zaniklého SJM nejméně ve výši 2 miliony Kč. Soud I. stupně dále uvedl, že nebylo prokázáno, že by u žalobkyně nastala v rozhodném období změna poměrů, která by odůvodňovala snížení výživného hrazeného žalovaným z částky 8.000 Kč na 1.500 Kč měsíčně, a to ani z důvodu, že žalovaný byl povinen vrátit [anonymizováno] úřadu v [anonymizována dvě slova] částku 3.008 EUR, o kterou pak snížil výživné vůči žalobkyni. Dle soudu I. stupně se v případě„ odpočitatelné částky na dítě a vyrovnávací platby podle [příjmení] [číslo]“ jednalo o daňovou a sociální úlevu, která je vyplácena žalovanému jako rodiči a k jejímu vyplacení a zpětnému vracení došlo v době předcházející rozhodnému období, když o částečném vrácení bylo rozhodnuto rakouskými úřady dne [datum] a obdobím rozhodným pro přiznání těchto dávek byl červen 2016 až srpen 2017, proplaceny žalovaným na účet žalobkyně byly tyto prostředky příkazy k úhradě s daty 15. 9., 25. 9., 6. 10. a [datum] mimo rozhodné období. Dle soudu I. stupně nebylo možné přičítat vrácení těchto částek k tíži žalobkyně ani je zohledňovat při stanovení výživného žalovanému. Ve vyměřovacím základu pro stanovení výživného soud I. stupně nezohlednil ani částku 168.000 Kč, která byla žalobkyni v roce 2020 poskytnuta z titulu přídavků na dítě ze systému sociálních dávek [příjmení] republiky, neboť přídavky náleží přímo dítěti. Dlužné výživné ve výši 88.000 Kč bylo soudem I. stupně vypočteno za období od [datum] do vydání rozhodnutí. Žalobkyni jako procesně úspěšné přiznal soud I. stupně náhradu nákladů řízení v plném rozsahu podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný odvolání. Namítal, že soud I. stupně neuznal důkaz o vrácení rodinných přídavků pro žalobkyni rakouskému finančnímu úřadu, které byly soudem posouzeny jako odpočitatelná částka na dani. Žalovaný navštívil příslušný finanční úřad v Rakousku, kde mu potvrdili, že vracel přídavky pro žalobkyni z důvodu rozdílného bydliště účastníků. O přídavky měla žádat matka žalobkyně. Žalovaný všechny přídavky přeposlal žalobkyni, ale byl vyzván finančním úřadem k jejich vrácení a žalovaný je měsíčně splácel. Žalobkyně k požadavku na vrácení přídavků žalovanému sdělila, že je to jeho problém, následně je dostala proplacené finančním úřadem znovu, kdy si o ně požádala prostřednictví agentury. Protože žalobkyně částku 80.000 Kč žalovanému nevrátila, žalovaný jí snížil o tuto částku výživné, aby se mu peníze vrátily. O vrácení částky bylo rozhodnuto dne [datum], ne [datum], jak uvedl soud I. stupně. Žalovaný namítal, že jestliže žalobkyně přídavky obdržela od finančního úřadu, měla být částka, kterou žalovaný vracel finančnímu úřadu, započtena na jeho vyživovací povinnost vůči žalobkyni. V doplnění odvolání žalovaný zopakoval skutečnosti ohledně vratky peněz finančnímu úřadu. Dále uvedl, že rozhodnutí soudu I. stupně akceptuje, odmítá však zaplatit nedoplatek výživného, protože žalobkyně by dostala přídavky dvakrát. Žalovaný odmítá také uhradit žalobkyni náklady jejího právního zastoupení, neboť on si advokáta nevzal, žalobkyně dostávala výživné pravidelně a šlo jen o určení jeho částky soudem.

5. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání se ztotožnila se závěry soudu I. stupně, odvolání měla za nedůvodné a navrhla rozsudek soudu I. stupně potvrdit. Uvedla, že žalovaný poukazuje na dávky z rakouského sociálního systému, které byly žalobkyni vyplaceny jako přídavky na dítě ve výši 7.377 EUR, které si žalobkyně vyřídila přes sociální pojištění žalovaného. Žalovaný byl vyzván k vrácení neoprávněně vyplacené částky 3.008 EUR, protože žalobkyně opomněla uvést, že rodiče jsou rozvedeni a nežijí ve společné domácnosti. Z toho důvodu žalovaný žádal žalobkyni o vrácení části přídavků a pro negativní postoj žalobkyně učinil rozhodnutí o snížení výživného. Dle žalobkyně se však nejednalo o přídavky na děti, ale o rodinnou daň, kterou žalovaný pobíral souběžně s přídavky na dítě, a na tuto daň žalovanému zanikl nárok rozvodem manželství. Žalobkyně prověřovala výplatu dávek přes agenturu [jméno] [příjmení] - zahraniční služby a bylo jí sděleno, že rozvod rodičů nemá na výplatu dávek vliv, rozhodující je, že žalovaný stále pracuje v Rakousku a žalobkyně je stále studující. Žalobkyni vzniká nárok na výplatu dávek i zpětně a byly jí za roky 2017, 2018, 2019 přiznány. Agenturou bylo žalobkyni dále sděleno, že v minulosti byly dávky řádně vyplaceny žalovanému a o povinnosti jejich vrácení s žalovaným nikdo nejednal. Předmětné dávky nemohou být při určení výživného zohledňovány, neboť žalobkyně se domáhala výživného od [datum] do budoucna a rozhodným je období od [datum], nikoli období vztahující se k výplatě dávek k rukám žalovaného nebo žalobkyně v letech 2016 2019. Žalobkyně se proto ztotožňuje s posouzením učiněným soudem I. stupně. Žalobkyně zmínila, že splňuje podmínky podle § 911 o. z. pro přiznání výživného, majetkové poměry žalovaného umožňují přispívat žalobkyni částkou 8.000 Kč měsíčně a soud I. stupně jí podle § 922 o. z. správně přiznal nárok na dlužné výživné od [datum] do vydání rozhodnutí. K nároku na náhradu nákladů řízení žalobkyně odkázala na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně k nároku na výživné poukázala také na vzájemný vztah účastníků s tím, že v chování žalovaného k ní jsou nedostatky, nezájem a uvedené lze vnímat jako značný rozpor s dobrými mravy a dle žalobkyně by se toto mělo stát významným kritériem při posouzení nároku na výživné.

6. Žalovaný podal odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), je osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), odvolání směřuje proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.) a uvádí v něm způsobilé odvolací důvody, podřaditelné pod ust. § 205 odst. d), e), g) o. s. ř.

7. Odvolání žalovaného směřovalo svým rozsahem pouze do odstavce druhého výroku I. rozsudku soudu I. stupně o nedoplatku výživného v částce 88.000 Kč, neboť žalovaný s výživným stanoveným žalobkyni v částce 8.000 Kč měsíčně souhlasil, a do nákladového výroku II. (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně včetně řízení jemu předcházejícího v uvedeném rozsahu (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je zčásti důvodné.

8. Odvolací soud zopakoval dokazování listinnými důkazy vztahujícími se k namítaným sociálním dávkám vypláceným z rakouského sociálního systému a korespondencí mezi účastníky. Z rozhodnutí o požadavku navrácení neoprávněně pobíraných částek odvolací soud považuje za prokázané, že [anonymizováno] úřad v [anonymizována dvě slova] vyzval žalovaného k vrácení odpočitatelné částky na dítě (KG) ve výši 817,60 EUR a vyrovnávací platby podle nařízení [příjmení] [číslo] (DZ) ve výši 2.190 EUR, celkem částky 3.008 EUR, pro dítě - žalobkyni za období od června 2016 do srpna 2017 s tím, že je povinen vrátit částku podle § 26 odst. 1 zákona o vyrovnání rodinných závazků 1967 ve spojení s § 33 odst. 3 zákona o dani z příjmu 1988, neboť nebyly předloženy požadované doklady, a proto se má za to, že nárok na rodinné přídavky neexistoval. Žalovanému lze přisvědčit, že soud I. stupně vycházel ve svém rozhodnutí z nesprávného data vydání předmětného rozhodnutí [datum] (bod 11 odůvodnění). Správným není ani skutkové zjištění o datu vydání rozhodnutí [datum] (bod 4 odůvodnění), neboť i když se toto datum uvádí v úředním překladu rozhodnutí, rozhodnutí v němčině je datováno„ 9 [příjmení] 2018“, což je v českém jazyce měsíc červenec. Rozhodnutí je tedy ze dne [datum]. Z komunikace mezi účastníky prostřednictvím telefonních zpráv odvolací soud považuje za prokázané, že žalovaný v červnu 2020 snížil výživné pro žalobkyni na částku 1.500 Kč měsíčně, kdy důvodem toho byla skutečnost, že žalobkyni poslal částku 192.000 Kč a z ní musel vrátit FÚ v Rakousku částku [číslo] ve splátkách po 250 EUR a žalobkyni důvod snížení výživného sdělil, žalobkyně s tím vyjádřila nesouhlas.

9. V ostatním odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která odvolací soud považuje za správná, neboť soud I. stupně k nim dospěl na základě řádně procesně provedených důkazů, které následně hodnotil v intencích ust. § 132 o. s. ř. Odvolací soud pro stručnost na správná skutková zjištění soudu I. stupně odkazuje.

10. Odvolací soud neprovedl důkaz emailovou zprávou ze dne [datum], kterou žalovaný obdržel od pána, který se zabývá rodinnými přídavky, a kterou navrhl ke zjištění„ o co se tady v případě rodinných přídavků jedná“, neboť uvedený důkaz není v odvolacím řízení podle § 205a o. s. ř. přípustný, když žalovaný si mohl zprávu opatřit již dříve a předložit ji v řízení před soudem I. stupně či ji alespoň k důkazu v řízení před soudem I. stupně označit, a to bez ohledu na to, jak bude soudem I. stupně rozhodnuto. Dokazování odvolací soud neprovedl ani SMS zprávou žalovaného ze dne [datum], kterou označila k důkazu žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání. Zpráva se měla vztahovat k tvrzením žalobkyně o chování žalovaného a k jejímu požadavku ohledně posouzení nároku na výživné z hlediska dobrých mravů. Jelikož stanovení výše výživného v částce 8.000 Kč měsíčně jako opětujícího se plnění (odstavec první výroku I. rozsudku soudu I. stupně) nebylo v odvolání zpochybněno a předmětem odvolacího řízení bylo přezkoumání jen částky dlužného výživného a závislého výroku o náhradě nákladů řízení, nebylo skutkové zjištění vztahující se k chování žalovaného k žalobkyni podstatné.

11. Vycházeje ze skutkového stavu věci, nemůže se odvolací soud se závěry soudu I. stupně ohledně posouzení povahy nároku, který byl žalovaný povinen vrátit na základě rozhodnutí rakouského finančního úřadu, plně ztotožnit.

12. Soud I. stupně dovodil, že v případě částky 3.008 EUR se jednalo o daňovou a sociální úlevu žalovaného. Taktomu však není, což je zřejmé přímo z předmětného rozhodnutí ze dne [datum]. Závěr soudu I. stupně je správným jen ve vztahu k částce 817,60 EUR, která představovala odpočitatelnou částku na dítě a povinnost k jejímu vrácení vyplývala ze zákona o dani z příjmu z roku 1988. V případě částky 817,60 EUR se tudíž jednalo o úlevu (odpočet) na dani z příjmu, která byla poskytnuta rakouským státem žalovanému jako daňovému poplatníkovi pracujícímu v Rakousku a odvádějícímu daně z příjmů plynoucích z této pracovní činnosti. Lze říci, že se jedná o obdobu slevy, o kterou se snižuje daň z příjmů hrazená daňovým poplatníkem v ČR podle § 35ba zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

13. Ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně částky 2.190,40 EUR však bylo žalovaným důvodně namítáno, že o daňovou a sociální úlevu, jinak řečeno odpočet na dani z příjmu žalovaného, se nejedná. [příjmení] 2.190,40 EUR byla dle rozhodnutí rakouského finančního úřadu ze dne [datum] vyrovnávací platbou podle nařízení (ES) č. 883/2004, jejíž povinnost k vrácení vyplývala z § 26 odst. 1 zákona o vyrovnání rodinných závazků z roku 1967.

14. Podle čl. 67 nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení má osoba nárok na rodinné dávky v souladu s právními předpisy příslušného členského státu, včetně dávek pro rodinné příslušníky, kteří bydlí v jiném členském státu, jako by bydleli v příslušném členském státě. Článek 68 nařízení pak upravuje pravidla přednosti v případě souběhu nároku rodinných příslušníků na rodinné dávky podle právních předpisů více než jednoho členského státu Evropského společenství.

15. Z výše uvedeného nutno dovodit, že částka 2.190,40 EUR představovala vyrovnávací platbu rodinných dávek, a to konkrétně rodinného přídavku poskytnutého žalovanému pro žalobkyni jako jeho rodinnému příslušníkovi (studujícímu dítěti). Lze uvést, že svým charakterem se jedná o obdobu českých přídavků na dítě.

16. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně vyplynulo, že žalovaný poukázal žalobkyni na její bankovní účet v celkem čtyřech platbách částku 192.000 Kč, kdy takto jí přeposlal peněžní prostředky, které obdržel ze systému sociálního zabezpečení Rakouska (7.377 EUR). Následně byl žalovaný povinen z jím přeposlané částky vrátit rakouskému finančnímu úřadu celkem částku 3.008 EUR, z toho 2.190,40 EUR jako vyrovnávací platbu na rodinné přídavky žalobkyně za období od června 2016 od srpna 2017 podle § 26 odst. 1 zákona o vyrovnání rodinné zátěže z roku 1967. Žalobkyně si posléze vyřídila rodinné přídavky prostřednictvím agentury a obdržela za období od července 2016 do června 2019 částku 168.000 Kč. Nedůvodně přitom žalobkyně poukazuje na to, že dle sdělení agentury s žalovaným o navrácení nikdo nejednal. Žalovaný předložil v řízení rozhodnutí rakouského finančního úřadu, ze kterého jednoznačně vyplývá, že žalovanému bylo uloženo vyrovnávací platbu na rodinné přídavky pro žalobkyni vrátit.

17. Podle § 1982 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (odstavec 1). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odstavec 2).

18. Odvolací soud shledal odvolací námitky žalovaného ve vztahu k soudem I. stupně vyčíslenému nedoplatku na výživném ve výši 88.000 Kč za částečně opodstatněné, a to v rozsahu částky 2.190,40 EUR. Jak bylo shora uvedeno, jedná se o vyrovnávací platbu na rodinné přídavky pro žalobkyni, kterou žalovaný přeposlal žalobkyni, jíž rodinné přídavky jako studujícímu dítěti žalovaného měly náležet a pro niž byly účelově určeny. Jestliže žalovaný poté vyrovnávací platbu na rodinné přídavky pro žalobkyni musel rakouskému finančnímu úřadu vrátit, vznikla mu za žalobkyní pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení, neboť poskytl žalobkyni plnění, jehož právní důvod v důsledku rozhodnutí o povinnosti vrátit vyrovnávací platbu na rodinné přídavky odpadl (§ 2991 o. z.).

19. Pokud žalovaný byl povinen vrátit i částku 817,60 EUR, která byla odpočtem (slevou) na dani z příjmu žalovaného, žalovanému v důsledku toho pohledávka za žalobkyní nevznikla, neboť odpočet na dani z příjmu je daňovým bonusem, který poskytuje stát přímo daňovému poplatníkovi a který není primárně určen dítěti daňového poplatníka. Žalovaný tudíž v rozsahu částky 817,60 EUR vracel rakouskému finančnímu úřadu prostředky, které nebyly účelově určeny pro žalobkyni. Rozhodl-li se předtím žalobkyni přeposlat i tyto prostředky, pak na jejich vydání ze strany žalobkyně nárok nemá.

20. Není rozhodné, že se jednalo o vyrovnávací platbu na rodinné přídavky za období přede dnem [datum], který je počátkem rozhodného období, za které bylo výživné v částce 8.000 Kč měsíčně žalobkyni přiznáno, nebo že žalovaný přeposlal žalobkyni vyrovnávací platbu na rodinné přídavky před rozhodným obdobím. Žalobkyně byla povinna žalovanému částku odpovídající vyrovnávací platbě za rodinné přídavky vrátit (§ 3000 o. z.) a jelikož tak na žádost žalovaného odmítla učinit, žalovaný svoji pohledávku v červnu 2020 započítal vůči pohledávce žalobkyně na výživné tím způsobem, že žalobkyni začal hradit od června 2020 po dobu jednoho roku do [datum] namísto do té doby placeného výživného v částce 8.000 Kč měsíčně na její výživu částku 1.500 Kč měsíčně, kdy důvod snížení výživného žalobkyni sdělil a z okolností muselo být žalobkyni zřejmé, že tímto způsobem žalovaný započítává na výživné nárok na vrácení částky 80.000 Kč. I v případě, že by úkon započtení nebyl zcela jednoznačný, lze jej dle odvolacího soudu dovodit z odvolání žalovaného, v němž uvedl, že částka, kterou finančnímu úřadu vracel (tj. 80.000 Kč) má být započtena na výživné pro žalobkyni, kdy je současně zřejmé, že takto má být postupováno ve vztahu k výživnému vyčíslenému soudem I. stupně částkou 88.000 Kč jako nedoplatek výživného, proti kterému žalovaný svým odvoláním brojil. Odvolání bylo doručeno zástupci žalobkyně, který je dle plné moci oprávněn žalobkyni zastupovat ve všech věcech, čímž se dostalo do dispoziční sféry žalobkyně.

21. Byť žalobkyně nárok žalovaného na vrácení částky odpovídající vyrovnávacího příspěvku na rodinné přídavky odmítala, dle odvolacího soudu se v případě pohledávky žalovaného nejedná o pohledávku nejistou ani neurčitou, která by způsobilá k započtení nebyla, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný žalobkyni peněžní prostředky představující vyrovnávací platbu na rodinné přídavky přeposlal a bylo prokázáno, že posléze byl povinen vyrovnávací platbu na rodinné přídavky určené pro žalobkyni v částce 2.190,40 EUR vrátit.

22. Odvolací soud považuje započtení pohledávky žalovaného na nedoplatek výživného za spravedlivé uspořádání vztahů mezi účastníky a v souladu s dobrými mravy, neboť žalobkyně rodinné přídavky za stejné období (s výjimkou měsíce červen 2016) obdržela dvakrát, a to prostřednictvím žalovaného a následně si je pak vyřídila přes agenturu.

23. V důsledku započtení vzájemných pohledávek účastníků došlo ve smyslu § 1982 odst. 2 o. z. ke zrušení (zániku) pohledávky žalobkyně na výživné, resp. dlužné výživné za období od [datum] do [datum] (dle výpočtu bylo dlužné výživné vyčísleno soudem I. stupně do konce kalendářního měsíce, ve kterém soud I. stupně rozhodl, nikoli do vydání napadeného rozhodnutí), avšak jen v rozsahu částky 2.190,40 EUR (viz výše), což v přepočtu dle kurzu ČNB platného ke dni [datum] (25, 365 Kč 1 EUR) představuje částku 55.559 Kč.

24. Odvolací soud, veden výše uvedenými důvody, rozsudek soudu I. stupně v napadeném odstavci druhém výroku I. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. pro dlužné výživné za období od [datum] do [datum] ve výši 32.442 Kč (nedoplatek vyčíslený soudem I. stupně ve výši 88.000 Kč mínus 55.559 Kč) potvrdil. Ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně dlužného výživného za období od [datum] do [datum] v částce 55.559 Kč rozsudek soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Okolnosti, pro které by žalobkyni neměla být náhrada nákladů řízení přiznána, odvolací soud neshledal (§ 150 o. s. ř.). Žalobkyně má podle § 24 odst. 1 o. s. ř. právo nechat se v řízení zastoupit zástupcem, kterého si zvolí, přičemž tímto zástupcem může být advokát (§ 25 odst. 1 o. s. ř.). Okolnost, že žalovaný si zástupce z řad advokátů pro řízení nezvolil, není pro vypořádání náhrady nákladů řízení významná. Žalobkyně byla v řízení převážně procesně úspěšná a má podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v řízení vznikly, k nimž náklady jejího právního zastoupení patří.

26. Předmětem řízení učinila žalobkyně nárok na opětující se plnění, přičemž soud I. stupně správně uvedl, že mezi účastníky bylo sporným měsíční plnění výživného pouze v částce 6.500 Kč, neboť žalovaný dlouhodobě žalobkyni výživné hradil a v rozhodném období jí přispíval měsíčně částkou 1.500 Kč. Tarifní hodnotu pro výpočet odměny advokáta soud I. stupně proto správně určil částkou 390.000 Kč jako pětinásobek ročního plnění (§ 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“), z níž odměna advokáta činí 9.860 Kč (§ 7 advokátního tarifu), přičemž nedoplatek výživného určeného soudem I. stupně byl zahrnut v pětinásobku ročního plnění.

27. V řízení před soudem I. stupně učinil zástupce žalobkyně šest úkonů právní služby, a to převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, replika k vyjádření žalovaného, účast u jednání dne [datum] v rozsahu přesahujícím dvě hodiny, účast u jednání dne [datum] (§ 11 odst. a/, d/, g/ advokátního tarifu). K nákladům právního zastoupení dále náleží náhrada hotových výdajů k 6 úkonům právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas v rozsahu osm půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu a cestovné ke dvěma jednáním ze [obec] do [obec] a zpět o celkové vzdálenosti 56 km vozidlem s průměrnou spotřebou 9,7 l [číslo] km při ceně PHM 33,80 Kč litr a základní sazbě za opotřebení vozidla 4,40 Kč km dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., jedna cesta ve výši 430 Kč, při dvou cestách 860 Kč, a náhrada 21 % DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 62.620 Kč, tj. 13.150,20 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady žalobkyně v řízení před soudem I. stupně činily 75.770,20 Kč.

28. V odvolacím řízení účelně vynaložené náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta za 2,5 úkonu právní služby po 4.620 Kč (z pct. 88.000 Kč, když odvolání směřovalo do nedoplatku výživného v této výši) podle § 7, § 8 odst. 1 advokátního tarifu, a to vyjádření k odvolání, účast u jednání dne [datum], účast u vyhlášení rozhodnutí (§ 11 odst. g/, k/, § 11 odst. 2 písm. f/ advokátního tarifu), paušální náhrady hotových výdajů ke třem úkonům právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a náhrada 21 % DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 12.450 Kč, tj. 2.614,50 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady žalobkyně v odvolacím řízení činily 15.064,50 Kč.

29. Náklady žalobkyně v řízení před soudy obou stupňů činily 90.834,70 Kč. Žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu procesní úspěšnosti se zohledněním jejího procesního neúspěchu, tedy v rozsahu 71,6 %, neboť procesní neúspěch měla pro částku 55.559 Kč z pětinásobku ročního plnění 390.000 Kč, tj. 14,2 % a procesní úspěch v 85,8 %. Z nákladů ve výši 90.834,70 Kč představuje 71,6 % částku 65.037,60 Kč.

30. K zaplacení náhrady nákladů byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůta do tří dnů od právní moci rozsudku, platebním místem byl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. určen advokát žalobkyně.