15 C 88/2021

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Jagošovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o stanovení výše výživného pro zletilé dítě

I. Žalovaný je povinen hradit žalobkyni výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně, a to počínaje dnem 1. 6. 2020 do budoucna, se splatností vždy do každého 15. dne v měsíci předem. Nedoplatek výživného ve výši 88 000 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů tohoto řízení částku 62 648,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému, jakožto jejímu otci, stanovena povinnost hradit žalobkyni měsíční výživné ve výši 8 000 Kč s účinností od [datum], splatností k 15. dni v měsíci předem a dále, aby mu byla uložena povinnost uhradit žalobkyni dlužné výživné za období od [datum] do [datum] ve výši 71 500 Kč. Podanou žalobu následně změnila podáním s datem [datum] tak, že požadovala stanovení výživného počínaje dnem [datum] do budoucna, přičemž soud tuto změnu žaloby připustil při soudním jednání konaném dne [datum]. Ke zdůvodnění žalobního nároku uvedla, že v letech 2012 2016 studovala střední odbornou školu, na kterou navázala bakalářským studiem na [anonymizována dvě slova] v [obec], které úspěšně ukončila k [datum]. Konec navazujícího magisterského studia na [anonymizována dvě slova] v [obec], [anonymizována dvě slova], obor [anonymizováno], je plánován na [datum]. K majetkovým poměrům uvedla, že měsíční náklady na studium ji vyjdou minimálně na 8 000 Kč s tím, že v této částce jsou zahrnuty náklady na dopravu do [obec] a zpět, doprava po [obec], úhrada za ubytování a školní potřeby. Náklady na ošacení, stravování, hygienické potřeby stanovila částkou 10 000 Kč měsíčně a další náklady zahrnující náklady na léky, vitamíny, lékaře, sport, internet pak částkou 5 800 Kč. Doplnila, že veškeré výdaje hradí její matka, které finančně vypomáhají její rodiče. Poukázala na to, že žalovanému sice nikdy nebyla vyživovací povinnost stanovena soudním rozhodnutím, ale on ji, byť v nepravidelných výších měsíčních splátek plnil (v době od prosince 2014 do února 2016 přispíval na její výživu částkou 6 000 Kč měsíčně, od března 2016 do ledna 2017 částkou 7 000 Kč měsíčně, od února 2017 do února 2018 částku 9 000 Kč měsíčně, od března 2018 do května 2018 částkou 4 500 Kč, od června 2018 do května 2020 částkou 8 000 Kč měsíčně). Od měsíce června 2020 jí přispívá pouze částkou 1 500 Kč měsíčně.

2. Žalovaný uznal, že žalobkyni nárok na výživné náleží a doplnil, že je ochoten ho hradit ve výši 6 000 Kč měsíčně od [datum], s požadovanou částkou 8 000 Kč od [datum] však nesouhlasil. Doplnil, že uvedenou částku dceři hradil do května 2020, od června 2020 však měsíční výživné snížil na 1 500 Kč. Důvodem pro toto snížení byla skutečnost, že žalobkyni byly z rakouského sociálního systému vyplaceny přídavky na dítě ve výši 7 377 EUR, které si vyřídila přes sociální pojištění žalovaného, který v Rakousku pracuje. Následně byl žalovaný vyzván k vrácení části z takto poskytnutých prostředků ve výši 3 008 EUR (78 000 Kč), neboť byly vyplaceny neoprávněně, protože žalobkyně opomněla uvést, že její rodiče jsou rozvedení a nežijí ve společné domácnosti. Z tohoto podnětu požádal žalovaný žalobkyni o vrácení požadované části přídavků, na což žalobkyně reagovala tím, že mu sdělila, že je to jeho problém, ať si to vyřeší, jak chce. Přijaté finanční prostředky mu nevrátila a žalovaný byl požadované peníze nucen rakouskému finančnímu úřadu vrátit sám. Z důvodu negativního postoje žalobkyně k vrácení těchto prostředků pak učinil rozhodnutí ke snížení výživného, a to až do doby, která by odpovídala výživnému v částce 78 000 Kč (vratka na přídavcích). Od [datum] je ochoten hradit výživné v deklarované výši 6 000 Kč. Ke svým majetkovým poměrům uvedl, že v roce 2020 činil jeho průměrný výdělek 41 000 Kč, jinou vyživovací povinnost nemá, s přítelkyní a její rodinou se navštěvují o víkendech, pravidelné měsíční výdaje, včetně splátky výživného 1 500 Kč pro žalobkyni, se pohybují přibližně kolem 23 000 Kč. Doplnil, že má svoji dceru velmi rád, ale mrzí ho její vypočítavé a arogantní chování, ze kterého nabývá dojmu, že je pro ni jen prostředkem k zajištění si finančních prostředků.

3. Tvrzení žalovaného žalobkyně upřesnila stran rakouských sociálních dávek tak, že sdělila, že se nejednalo o přídavky na dítě, nýbrž o slevu na rodinnou daň, na kterou žalovanému zanikl nárok rozvodem manželství. Dále žalobkyně sporovala majetkové poměry žalovaného, o nichž tvrdila, že jsou vyšší, než žalovaný deklaruje a rovněž se ohradila proti výtkám vůči své osobě.

4. Z provedených důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Žalobkyně je dcerou žalovaného (rodný list). Žalobkyně je nyní studentkou 2. ročníku magisterského navazujícího studia oboru [anonymizováno] na [anonymizováno] fakultě [anonymizováno] univerzity v [obec]. Studium probíhá od [datum] (potvrzení o studiu ze dne [datum], potvrzení o studiu ze dne [datum]). Za pronájem bytu žalobkyně uhradila v únoru 2020 částku 5 000 Kč (potvrzení o provedené platbě ze dne [datum]). Za zdaňovací období kalendářního roku 2020 měla matka žalobkyně příjem podle § 7 zákona o dani z příjmu ve výši 89 700 Kč (přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2020). Za rok 2020 nepodal žalovaný daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob (sdělení finančního úřadu ze dne [datum]). Výživné ve výši 8 000 Kč uhradil žalovaný žalobkyni naposled v měsíci květnu 2020, od června 2020 hradí výživné v částce 1 500 Kč (výpis z účtu žalovaného, výpis z účtu žalobkyně). Žalovanému byly ze systému sociálního zabezpečení Rakouska poskytnuty peněžní prostředky v částce 7 377 EUR (192 000 Kč), které žalovaný ve splátkách 3 x 50 000 Kč a 1 x 42 000 Kč zaslal na bankovní účet žalobkyně (instrukce k vyplnění žádosti o přídavky na děti z Rakouska, výpisy z účtu žalovaného ze dne [datum], [datum], [datum]). Finančním úřadem v [anonymizována dvě slova] byl dne [datum] žalovaný vyzván k vrácení neoprávněně pobíraných částek v celkové výši 3 008 EUR sestávající z odpočitatelné částky na dítě (KG) ve výši 817,60 EUR a vyrovnávací platby podle nařízení [příjmení] [číslo] (DZ) ve výši 2 190 EUR, neboť rozhodujícímu úřadu nebyly předloženy požadované doklady, a proto se má za to, že nárok na rodinné přídavky za dobu od června 2016 do srpna 2017 neexistoval (rozhodnutí Finančního úřadu [anonymizována dvě slova] ze dne [datum]). Finanční prostředky žalovaný splácel Finančnímu úřadu [anonymizována dvě slova] ve splátkách (přehled o platbách žalovaného). Žádost žalovaného ze dne [datum] o poskytnutí přídavků na dítě: [jméno] [celé jméno žalobkyně] byla zamítnuta Finančním úřadem [anonymizována dvě slova] dne [datum] s odůvodněním, že dítě nežije ve společné domácnosti s rodičem, který by měl, pro pobyt v Rakousku, nárok na přídavky na dítě (rozhodnutí Finančního úřadu [anonymizována dvě slova] dne [datum]). V lednu 2020 se žalovaný dotazoval žalobkyně na průběh jejího studia (obsah sms komunikace). V lednu 2020 uzavřela žalobkyně smlouvu o poskytování služeb s [jméno] [příjmení], kterou se tento za úplatu zavázal poskytovat žalobkyni služby v souvislosti s vyřizováním sociálních dávek v Rakousku, vyřizováním daňových přiznání v Rakousku a vyřizováním žádostí na úřadech. Tato iniciativa žalobkyně byla úspěšná a bylo jí na přídavcích pro dítě za období od [anonymizováno] [rok] do [číslo] vyplaceno 168 000 Kč (smlouva o poskytování služeb ze dne [datum], příjmový pokladní doklad ze dne [datum]). V červnu 2020 spolu účastníci opět komunikovali ohledně výše výživného, přičemž z této komunikaci vyplynulo, že žalovaný vytýkal žalobkyni, že musel vrátit Finančnímu úřadu 12 x 250 EUR, žalovaná mu vytýkala snížení výživného na částku 1 500 Kč a upozornila jej na soudní uplatnění výživného ve vyšší částce (obsah sms komunikace ze dne [datum]). Měsíční příjem žalovaného dosahuje částky 1 661 EUR (výpis z účtu žalovaného, doklad o mzdě). Výdaje na uspokojování životních potřeb žalobkyně doložila pokladními doklady (faktura za telefon na částku 557 Kč, doklady na nákup ošacení v částce 2 526 Kč, doklady na nákupy potravin, doklady za zdravotnické služby v částce 4 950 Kč, doklady k nákupu drogistického zboží).

5. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že žije společně s matkou v [obec], náklady na bydlení se pohybují kolem 13 500 Kč měsíčně. Rodiče žalobkyně aktuálně prodali společný dům, z výtěžku prodeje žalovaný obdržel částku kolem 2,5 milionu korun. Ve školním roce 2020 2021 byly náklady žalobkyně související se studiem minimální, neboť po většinu roku probíhala výuka distančně. Ve školním roce 2021 [číslo] hodlá do [obec] z [obec] dojíždět, měsíční náklady na dopravu odhadla přibližně kolem 8 000 Kč (500 Kč cesta). Snaží se přivydělat si nějaké peníze příležitostnými studentskými brigádami. Připustila, že od žalovaného obdržela částku 192 000 Kč, z níž 100 000 Kč použila na nákup osobního automobilu v kupní ceně 150 000 Kč, kdy částkou 50 000 Kč jí přispěli prarodiče, zbytek peněz pak uložila na svůj účet. Doplnila, že žalovaný požadoval vrátit celou předmětnou částku, což neučinila. Prostřednictvím oslovené agentury následně požádala o vyplacení přídavků na dítě za období let 2016 [číslo] z rakouských sociálních dávek, s čímž byla úspěšná a tyto jí byly přiznány a vyplaceny v částce 168 000 Kč.

6. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že pracuje v Rakousku již 26 let, s aktuálním měsíčním příjmem 1 682,40 EUR, 2 x ročně je mu vyplácena odměna ve výši 3 545 EUR. Z prodeje společného domu s bývalou manželkou obdržel polovinu kupní ceny, k dispozici mu zbývá částka 2 000 000 Kč. Rodiče mu darovali rodinný dům ve [obec]. K pravidelným výdajům uvedl, shodně jako ve svém písemném podání, že hradí 130 EUR na nájemním bydlení v Rakousku, při pobytu v ČR přispívá rodičům a přítelkyni, hradí pojištění domácnosti. Zdůraznil, že veškeré prostředky ve výši 192 000 Kč, které obdržel ze sociálních dávek z Rakouska, poskytl v plné výši dceři, přesto poměrnou část vrátil příslušného finančnímu úřadu on sám. K poskytnutým dávkám doplnil, že neví, jestli se v případě odpočitatelné částky na děti jednalo o slevu na dani, jako je tomu v ČR. Ohledně vyrovnávací platby doplnil, že tato částka pokrývá náklady na rodinu a je vyplácena pouze v případě nerozvedených manželů.

7. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a oba tyto důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo.

8. Na základě výsledků provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně je zletilou dcerou žalovaného, nyní studující poslední ročník navazujícího magisterského studia na [anonymizována dvě slova] v [obec]. Od měsíce května roku 2020 žalovaný přispívá na její výživu částkou 1 500 Kč, od června 2021 částkou 6 000 Kč. Ohledně majetkových poměrů žalobkyně bylo prokázáno, že trvale žije s matkou, za účelem studia dojíždí z [obec] do [obec], nebydlí na vysokoškolských kolejích, v akademickém roce 2021 [číslo] pak ani v pronájmu. Má výdaje související s uspokojováním běžných životních potřeb dospělé ženy - nákup školních pomůcek, ošacení, potravin, drogerie, zdravotní služby, poplatky za telefon, internet. Občasně si brigádně přivydělává. Z titulu rakouských příspěvků pro dítě za dobu od 7/ 2016 - [číslo] jí byla v první polovině roku 2020 vyplacena částka 168 000 Kč. Matka pracuje jako kosmetička s příjmem kolem 30 000 Kč měsíčně, zajišťování potřeb žalobkyně zabezpečuje převážně ona, když žalovaný vyživovací povinnost sice plní, nicméně v nepravidelných částkách. Otec pracuje v Rakousku s měsíčním příjmem pro rok 2020 ve výši 1 606 EUR, pro rok 2021 ve výši 1 682,40 EUR, k tomu je mu 2 x ročně vyplácena odměna ve výši 3 545 EUR. Vlastní nemovitost v k. ú. [obec]; v roce 2017 poskytl žalovaný žalobkyni částku 192 000 Kč, která mu byla vyplacena z rakouského daňového a sociálního systému. Dne [datum] byl žalovaný vyzván, aby rakouskému finančnímu úřadu vrátil odpočitatelnou částku na dítě (KG) ve výši 817,60 EUR a vyrovnávací platbu podle [příjmení] [číslo] ([anonymizováno]) ve výši 2 190,40 EUR. Požadované peníze vrátil. Jeho pravidelné měsíční výdaje se pohybují kolem 23 000 Kč.

9. Po právní stránce podřadil soud zjištěný skutkový stav pod následující zákonná ustanovení: <i>Podle ustanovení § 910 odst. 1 o.z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ustanovení § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle ustanovení § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle ustanovení § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle ustanovení § 917 o.z. rozhoduje-li soud o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, a majetkové poměry osoby výživou povinné to připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor, nevylučují-li to okolnosti zvláštního případu; poskytnuté výživné přechází do vlastnictví dítěte. Podle ustanovení § 921 o.z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. Podle ustanovení § 922 odst. 1 o.z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.</i> 10. Z provedeného dokazování a v souladu s citovanou zákonnou úpravou má soud za prokázané, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni v rozhodné době od [datum] trvala, neboť tato se řádně připravovala a připravuje na budoucí povolání, když na vysokoškolské bakalářské studium navázala studiem magisterským, a tedy ve smyslu ustanovení § 911 o.z. nebyla schopna sama se živit. V kontextu s citovanými zákonnými ustanoveními, zejména ust. § 911 o.z., je třeba podotknout, že dosažení plnoletosti dítěte nevede k zániku vyživovací povinnosti rodiče k dítěti, nýbrž v souladu s ustálenou soudní praxí je třeba přihlížet ke skutečnosti, zda je oprávněný schopen sám se živit. Žalovaný dlouhodobě a dobrovolně hradil výživné, a to v době od prosince 2014 do února 2016 v částce 6 000 Kč měsíčně, od března 2016 do ledna 2017 ve výši 7 000 Kč měsíčně, od února 2017 do února 2018 pak v částce 9 000 Kč měsíčně, od března 2018 do května 2018 částkou 4 500 Kč, od června 2018 do května 2020 částkou 8 000 Kč měsíčně a následně od června 2020 do května 2021 pouze ve výši 1 500 Kč měsíčně. Od června 2021 pak opět hradí 6 000 Kč měsíčně. Dobrovolně poskytovaná výše výživného byla dlouhodobě akceptována žalobkyní, aniž by došlo k vydání autoritativního soudního rozhodnutí.

11. Ve vztahu k požadavku žalobkyně na stanovení výživného částkou 8 000 Kč měsíčně nutno konstatovat, že tato je přiměřenou s ohledem na prokázané poměry na straně žalovaného, který disponuje dlouhodobě stabilním příjmem (při kurzu EUR k datu [datum] 25,45 Kč odpovídal jeho průměrný měsíční příjem za období 6-8/ 2021 částce 42 817 Kč, v předchozím kalendářním roce pak 40 828 Kč), nadto však je žalovaný příjemcem tzv. Urlaubsgeld, tedy„ dovolenkových peněz“ proplácených vždy 2x v každém kalendářním roce v částce á 3 545 EUR. Nadto v rozhodné době získal do svého vlastnictví darem od rodičů dům v místě svého trvalého bydliště a disponuje příjmem z prodeje svého spoluvlastnického podílu na nemovitostech zaniklého SJM, kdy má k dispozici částku nejméně 2 miliony Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by u žalobkyně nastala v rozhodném období změna poměrů, která by odůvodňovala žalovaným svévolně učiněné snížení výživného z částky 8 000 Kč na 1 500 Kč měsíčně. Za tyto důvody, které by opravňovaly žalovaného k akceptovatelnému jednostrannému snížení výživného, nebylo možno považovat ani skutečnost, že byl povinen vrátit Finančnímu úřadu v [anonymizována dvě slova] částku 3 008 EUR, o kterou pak snížil výživné vůči žalobkyni. Dle názoru soudu se totiž v případě„ odpočitatelné částky na dítě a vyrovnávací platby podle [příjmení] [číslo]“ jednalo o daňovou a sociální úlevu, která je vyplácena přímo žalovanému, jakožto rodiči; nadto k jejímu vyplacení a zpětnému vracení došlo v době předcházející rozhodnému období, když o částečném vrácení bylo rozhodnuto příslušnými rakouskými úřady dne [datum] a obdobím rozhodným pro přiznání těchto dávek byl červen 2016 srpen 2017, proplaceny žalovaným na účet žalobkyně pak byly takto získané prostředky na základě příkazů k úhradě s daty [číslo], [číslo], [číslo] a [datum], tedy opět mimo rozhodné období. Nebylo tedy možné přičítat vrácení těchto částek k tíži žalobkyně, ani je zohledňovat při stanovení výživného žalovanému. Ve vyměřovacím základu pro stanovení výživného nebylo možné zohlednit ani částku 168 000 Kč, která byla žalobkyni v roce 2020 poskytnuta z titulu přídavků na dítě ze systému sociálních dávek Rakouské republiky, neboť tyto přídavky náleží přímo dítěti a z hlediska práva na výživné by neměly být zohledněny.

12. Při rozhodování o výživném nejsou jen jednostranně posuzovány odůvodněné potřeby výživou oprávněného, nýbrž je soud povinen ve smyslu § 913 odst. 1 o.z. zohlednit, vedle potřeb výživou oprávněného, také možnosti a schopnosti výživou povinného - žalovaného. Žalobkyně potřebu stanovení výživného v požadované výši prokázala zvýšenými náklady související s přípravou na budoucí povolání a náklady na živobytí. Je obecně známo, že v souvislosti se studiem každého studenta jsou vynakládány zvýšené finanční prostředky a je přirozené, že tyto náklady přiměřeně rostou také s věkem dítěte. Ohledně možností a schopností žalovaného hradit výživné bylo prokázáno, že žalovaný disponuje nadprůměrným měsíčním příjmem a je v jeho možnostech a schopnostech požadované výživné hradit. Při této úvaze vyšel soud z toho, že měsíční výdělek žalovaného činí po přepočtu na české koruny (dle kurzu ČNB ke dni 18.10.2021 1 EUR = 25, 450 Kč) 42 817,08 Kč, s připočtením dvakrát ročně vyplácené částky odměn (2 x 3 545 EUR) pak dosahuje jeho příjem částky 57 853, 708 Kč. S ohledem na příjem žalovaného a jeho celkovou majetkovou situaci odpovídá navrhovaná výše výživného možnostem a schopnostem žalovaného, reflektuje potřeby žalobkyně a je rovněž v souladu s citovaným § 915 odst. 1 o.z., z něhož plyne, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Ve smyslu tohoto ustanovení má dokonce shodná životní úroveň přednost před odůvodněnými potřebami výživou oprávněného. Pro úplnost soud doplňuje, že požadované výživné je v souladu i s doporučujícími tabulkami Ministerstva spravedlnosti pro určení výživného.

13. Protože žalovaný od [datum] do [datum] hradil výživné pouze v částce 1 500 Kč za měsíc a od [datum] pouze v částce 6 000 Kč měsíčně, vznikl mu na výživném za dobu od [datum] do vydání tohoto rozhodnutí dluh ve výši 88 000 Kč. Dluh na výživném soud spočetl jako rozdíl mezi výživným, které měl žalovaný za předmětné období uhradit a výživným, které skutečně uhradil. V období od [datum] do [datum] měl žalovaný na výživném zaplatit celkem 96 000 Kč a skutečně zaplatil 18 000 Kč. Dluh za toho období proto činí 78 000 Kč. Protože žalovaný od [datum] hradil výživné pouze v rozsahu 6 000 Kč, ačkoli žalobkyni náleželo výživné 8 000 Kč, činí dluh na výživném do vydání rozhodnutí 10 000 Kč (40 000 – 30 000 = 10 000 Kč).

14. S ohledem na uvedené soud jednoznačně shrnul, že požadované výživné je ve schopnostech a možnostech žalovaného, a proto bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno, přičemž soud uložil žalovanému rovněž povinnost k úhradě dluhu, jak odůvodněno výše. (výrok I)

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu ve věci podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a při výpočtu náhrady nákladů právního zástupce žalobkyně postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb v platném a účinném znění (dále jen„ a.t.“). Náklady řízení zahrnují náklady právního zastoupení podle a.t. za 5 úkonů právní služby podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a.t. ve výši 9 860 Kč/úkon podle § 8 odst. 2, § 7 bod 6 a.t. s tím, že tarifní hodnota byla určena jako pětinásobek hodnoty ročního plnění, kdy mezi účastníky sporným bylo měsíční plnění výživného výlučně v částce 6 500 Kč, neb žalovaný výživné 1 500 Kč měsíčně dlouhodobě dobrovolně hradí (tj. z tarifní hodnoty 390 000 Kč, přičemž tato zahrnuje i dlužné výživné). K tomu dále bylo připočteno 1 500 Kč jako násobek režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 a.t. za každý úkon, náhrada za promeškaný čas ve výši 800 Kč podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) a.t. za 8 započatých půlhodin po 100 Kč, náhrada cestovních výdajů za dvě cesty k soudnímu jednání ze [obec] do [obec] a zpět ve výši 938,47 Kč ( (9,7 l /100 km x 112 km x 31,50 Kč) + (4,40 Kč x 112 km)) a dále podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. a náhrada 21 % DPH. Celkem tedy soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 62 648,50 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok II).

16. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 2 o.s.ř. ve splátkách, ve vztahu k dlužnému výživnému byla lhůta k plnění stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. věta za středníkem a byla prodloužena na 30 dnů.