59 Co 229/2024

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudkyň JUDr. Ivony Ryšánkové a Mgr. Jany Smýkalové ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/1 zastoupená zákonným zástupcem jméno FO zastoupená zákonnou zástupkyní Jméno zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: tituly před jménem Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 , IČ bytem a Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupená advokátem jméno zástupce zainteresované osoby sídlem adresa zástupce zainteresované osoby za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: právnická osoba , IČ sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o náhradu škody o odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Okresního soudu v adresa ze dne datum , č. j.

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I co do částky 95 190 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 95 190 Kč od , datum, do zaplacení a v napadeném výroku II potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I mění tak, že se žaloba co do částky 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 200 000 Kč od , datum, do zaplacení zamítá.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou se žalované vůči žalobkyni nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalované se vedlejšímu účastníku na straně žalované nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 1 574 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v , adresa, (dále jen soud I. stupně) shora citovaným rozsudkem uložil žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 295 190 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 295 190 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu částečně zamítl co do částky ve výši 1 204 810 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 155 600 Kč od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 49 210 Kč od , datum, do zaplacení (výrok II), ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou nepřiznal žalované vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok III), ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalované nepřiznal vedlejšímu účastníku na straně žalované vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok IV), ustanovené zástupkyni žalobkyně advokátce , tituly před jménem, , jméno FO, přiznal odměnu ve výši , částka, (výrok V) a uložil žalované povinnost zaplatit ČR – Okresnímu soudu v , adresa, na náhradě nákladů tohoto řízení poměrnou část nákladů řízení ve výši 17 876,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VI).

2. Podle podstatné části odůvodnění soud I. stupně dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná v postavení advokátky sepsala pro žalobkyni kupní smlouvu ze dne , datum, ve dvou různých zněních (dále jen „kupní smlouva č. 1 a 2“), na základě které měla žalobkyně nabýt spoluvlastnický podíl k pozemku , p. č., , jehož součástí je stavba , č. p., , rodinný dům, a k pozemku , p. č., , vše v k. ú. , adresa, , od prodávajícího , jméno FO, . V rámci kupní smlouvy byla žalované udělena žalobkyní a prodávajícím , jméno FO, plná moc k jednání s katastrálním úřadem ohledně vkladu vlastnického práva k dotčeným nemovitostem. Navíc žalovaná disponovala generální plnou mocí ze dne , datum, a další udělenou plnou mocí datovanou dne , datum, (správně , rok, ), a to k zastupování v právní věci zaslání opatrovnického rozsudku (o schválení kupní smlouvy za nezletilou), k vyznačení právní moci na tomto rozsudku a k podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy ze dne , datum, . Žalovaná, ač se k tomu zavázala, nepodala návrh na vklad vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí, ale pouze odeslala kupní smlouvu č. 1 zákonným zástupcům žalobkyně, kteří byli nuceni sami podat návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Kupní smlouva č. 1 sepsaná žalovanou však byla katastrálním úřadem opakovaně shledána „nevkladuschopná“ pro vady a nedostatky, tudíž návrh na vklad podaný zákonnými zástupce žalobkyně byl opakovaně zamítnut. Navíc žalovaná poskytla pro účely opatrovnického řízení ohledně schválení kupní smlouvy kupní smlouvu č. 2, aniž by zákonné zástupce žalobkyně upozornila na skutečnost, že se kupní smlouva č. 2 liší od kupní smlouvy č.

1. Zákonní zástupci žalobkyně nabyli povědomí o tom, že vlastnické právo žalobkyně nemůže být zavkladováno, až poté, co jim bylo doručeno seznámení s podklady pro rozhodnutí ze dne , datum, , kdy jim bylo sděleno, že návrh nemohl být úspěšný pro nařízené exekuce ve vztahu k prodávajícímu , jméno FO, . O vadách kupní smlouvy se pak zákonní zástupci žalobkyně dozvěděli až v dalším seznámení s podklady ze dne , datum, . S nemovitostmi prodávajícího přitom bylo možné nakládat v období od doručení rozsudku opatrovnického soudu do , datum, , když předmětné nemovitosti nebyly v tomto období zatíženy exekucemi. Soud I. stupně pak dospěl k závěru, že žalovaná odpovídá žalobkyni za škodu, která byla zjištěna v částce 295 190 Kč, naopak ve zbylé části požadavku na náhradu škody soud dospěl k závěru, že tato nebyla žalobkyní ani správně stanovena, a především nebylo možné klást k tíži žalované, že žalobkyně prostřednictvím jejích zákonných zástupců investovala finanční prostředky, respektive byly prováděny práce a rekonstrukce na rodinném domě , č. p., . Za takové situace pak byl soud přesvědčen, že žalobkyni nemohla náležet částka odpovídající zjištěné hodnotě ve výši 1 500 000 Kč, neboť taková hodnota byla zjištěna k datu pozdějšímu, než došlo ke škodnímu jednání ze strany žalované. K tomuto škodnímu jednání a ke vzniku škody fakticky došlo k datu , datum, (datum sepisu vadné kupní smlouvy), případně k datu , datum, , kdy bylo možno uvažovat o tom, že dotčené nemovitosti nebyly zatíženy exekucemi, ale nebylo by možné povolit vklad vlastnického práva pro vady a nedostatky kupní smlouvy č.

1. Zároveň pak bylo jednoznačné, že nemohlo dojít k promlčení práva na náhradu škody, jestliže žalobkyně se nejdříve dozvěděla o nemožnosti povolit vklad po datu , datum, , když samotná žaloba byla zdejšímu soudu podána dne , datum, (správně , datum, ). Z hlediska právního hodnocení pak soud I. stupně posuzoval věc podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném a účinném znění, jakož i z pohledu příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění. Soud I. stupně se nejprve zabýval otázkou promlčení a dospěl k závěru, že nárok promlčen není, když žalobkyně se o škodě dozvěděla dne , datum, (po seznámení s podklady katastrálního úřadu), přičemž žaloba byla podána dne , datum, (správně dne , datum, ), tedy v tříleté promlčecí lhůtě. Podle názoru soudu I. stupně nedošlo ani k promlčení nároku na zaplacení 510 000 Kč (o tuto částku byla žaloba rozšířena). Pokud žalovaná nesepsala řádnou kupní smlouvu a nepodala návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, porušila povinnosti advokáta dle § 16 zákona o advokacii, a je tak odpovědná za škodu, přičemž se jedná o odpovědnost objektivní, bez ohledu na zavinění. Dle názoru soudu byla prokázána příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vzniklou škodou, která spočívá v částce, o kterou byla žalobkyně fakticky zkrácena, když tato částka odpovídá hodnotě dotčených nemovitostí k datu sepisu kupní smlouvy, která nemohla být následně podkladem pro rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva ve prospěch žalobkyně. Samotná škoda, která byla žalobkyni způsobena nesprávným a neprofesionálním postupem žalované, pak mohla podle přesvědčení soudu spočívat pouze v tom, že žalobkyně fakticky nenabyla do svého výlučného vlastnictví dotčené nemovitosti, tj. ideální podíl o velikost ¾ na pozemku , p. č., , jehož součástí je rodinný dům , č. p., , a ideální podíl o velikosti ¾ na pozemku , p. č., , vše v k. ú. , adresa, , přičemž vyčíslení škody soud provedl prostřednictvím zpracovaného znaleckého posudku, když za škodu považoval pouze hodnotu dotčených nemovitostí bez jakýchkoli prováděných prací a rekonstrukcí.

3. Při rozhodování o nákladech řízení soud vycházel z toho, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 295 190 Kč z celkové částky 1 500 000 Kč, a proto by žalovaná měla mít právo na náhradu nákladů řízení ve výši 60,64 %. Soud však považoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení žalované (popř. vedlejší účastnici) za nespravedlivé vůči žalobkyni, když zásadní podíl na vyvolání sporu jistě nesla právě žalovaná svým postupem z pozice výkonu advokacie a poskytování právních služeb ve vztahu k žalobkyni a jejím zákonným zástupcům. Současně se soud nedomnívá, že by nepřiznáním práva na náhradu nákladů řízení negativně zasáhl do ekonomické sféry žalované (či vedlejší účastnice). Soud proto nepřiznal převážně úspěšné žalované a vedlejší účastnici na straně žalované právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni dle § 150 o. s. ř.

4. Státu vznikly náklady na odměnu ustanovené zástupkyně žalobkyně ve výši 65 850 Kč a dále náklady vynaložené na znalečném ve výši 24 986,50 Kč (tj. celkem náklady 90 836,50 Kč). Žalobkyně je osvobozena od soudních poplatků, a proto ji náhrada nákladů řízení nemohla být uložena. Žalovaná byla neúspěšná v rozsahu 19,68 %, a proto v tomto rozsahu uložil soud žalované úhradu nákladů řízení.

5. Proti rozsudku podaly odvolání obě účastnice řízení. Žalobkyně směřuje své odvolání do výroku II, kterým byla zamítnuta žaloba co do částky 1 204 810 Kč s příslušenstvím. Odvolací důvody spatřuje žalobkyně v ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., tedy v nesprávných skutkových zjištěních, k nimž dospěl soud I. stupně na základě jím provedených důkazů, a dále v nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně shrnula, že její zákonní zástupci udělili žalované plnou moc k zastupování žalobkyně ve věci sepisu kupní smlouvy a k dalšímu právnímu jednání v souvislosti s vkladovým řízením u příslušného katastrálního úřadu, na jejímž základě měla žalobkyně nabýt do svého výlučného vlastnictví podíl o velikosti id. ¾ na pozemku , p. č., , jehož součástí je stavba – rodinný dům , č. p., , a podíl o velikosti id. ¾ na pozemku , p. č., , vše v k. ú. , adresa, . Žalovaná kupní smlouvu vyhotovila s velkým množství vad a žalobkyně podíly na nemovitostech nikdy nenabyla. Žalovaná dále neposkytla patřičnou součinnost a neučinila žádné kroky k nápravě situace. Následně při zastupování žalobkyně v opatrovnickém řízení o schválení právního jednání žalobkyně byla příslušnému soudu žalovanou předložena kupní smlouva, která měla odlišnou textaci a rozložení textu, oproti smlouvě následně předložené katastrálnímu úřadu. Na existenci dvou různých smluv přitom žalovaná žalobkyni nikdy neupozornila. Žalovaná měla rovněž povinnost podat návrh na vklad do katastru nemovitostí do pěti pracovních dnů od zaplacení kupní ceny. Rozsudek s doložkou právní moci byl žalované doručen , datum, a ještě ke dni , datum, bylo dle výpisu z katastru nemovitostí možné provést vklad vlastnického práva, neboť tomuto nic nebránilo. Po datu , datum, již vklad nebylo možné provést s ohledem na exekuce vedené proti dosavadnímu vlastníku nemovitostí. Dá se přitom předpokládat, že pokud by ve vymezené době žalovaná návrh na vklad do katastru podala a jako přílohu použila kupní smlouvu schválenou příslušným opatrovnickým soudem, došlo by k převodu vlastnického práva a žalobkyně by dnes byla vlastníkem podílu na nemovitostech oceněných znaleckým posudkem z , rok, na částku 1 500 000 Kč (popř. alespoň dle znaleckého posudku z , rok, na částku 797 860 Kč). Žalovaná nejenže návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí v této době nepodala, ale veškeré potřebné podklady poslala zákonným zástupcům žalobkyně až , datum, , podklady navíc obsahovaly verzi kupní smlouvy, která byla plná chyb (následně byla katastrálním úřadem označena za „nevkladuschopnou“). Co se týče samotné škody, žalobkyně ji vnímá šířeji, než jak to učinil prvoinstanční soud. Dle jejího přesvědčení škoda spočívá spíše v ušlém zisku, tedy v tržní hodnotě podílu na nemovitostech, které žalobkyně v důsledku pochybení žalované nenabyla, ačkoliv pokud by žalovaná sepsala bezvadnou kupní smlouvu a návrh na vklad do katastru nemovitostí podala v řádném termínu, tyto by bezpochyby nabyla. Dle znaleckého posudku, který soud používá pro kvantifikaci škody, přitom platí, že k datu vypracování znaleckého posudku je obvyklá cena spoluvlastnického podílu na nemovitostech určena částkou 797 860 Kč. Žalobkyně dále předložila soudu znalecký posudek , číslo, , jímž byla hodnota podílu na nemovitostech stanovena částkou 1 500 000 Kč. Žalobkyně nesouhlasí s názorem soudu I. stupně, že tento posudek je nepoužitelný, neboť stanovoval hodnotu dotčených nemovitostí k jinému datu, než k jakému ho bylo dle přesvědčení soudu třeba provést. Je nepochybné, že částečně je zvýšená hodnota nemovitostí v dnešní době dána rekonstrukcí, kterou na své náklady zákonní zástupci žalobkyně učinili (na druhé straně se na jejím zvyšování podepsalo prosté plynutí času a s ním spojený růst cen nemovitostí). Nemůže však být opomenuto ani legitimní očekávání zákonných zástupců žalobkyně, kteří na základě toho, že se jim o celý proces koupě nemovitostí starala odbornice, zkrátka věřili tomu, že dojde k nabytí vlastnického práva k nemovitostem žalobkyní. V průběhu celého dlouhého procesu neměli ze strany žalované jakýchkoliv informací o tom, že je snad něco v nepořádku a spoléhali na to, že se převod vlastnického práva uskuteční. Žalovaná navíc věděla, že zákonní zástupci na domě provádějí rozsáhlou rekonstrukci, a nikterak se je nesnažila od této odrazovat, naopak dle výpovědi otce žalobkyně v opravách je povzbuzovala s odkazem na to, že převod vlastnického práva je pouhou formalitou. Pokud zákonní zástupci žalobkyně prováděli opravy s vědomím a souhlasem žalované, pro kterou je sepis kupní smlouvy a návrh na vklad skutečně pouze jednoduchou formalitou, měla by být způsobená škoda skutečně vnímána jako ušlý zisk a měla by tedy být určena dle aktuální ceny nemovitostí.

6. Žalovaná podala odvolání proti výrokům I, III a VI, neboť má za to, že soud I. stupně na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávným skutkovým závěrům, které následně nesprávně hodnotil, navíc je řízení postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Uplatnila tedy odvolací důvody dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), e), g) o. s. ř. Dle žalované se soud I. stupně nevypořádal s tím, že ač v řízení vyšlo najevo, že předmětná kupní smlouva byla uzavírání v době, kdy převáděné nemovitosti byly zatíženy speciálním inhibitoriem (přičemž žalobkyně o této skutečnosti věděla z vyrozumění katastrálního úřadu ze dne , datum, ), žalobkyně v tomto ohledu neupravila svá skutková tvrzení, resp. předmět sporu. Soud I. stupně pak rovněž nesprávně uzavřel, že je naplněna odkládací podmínka, na kterou byla vázána povinnost žalované podat návrh na vklad vlastnického práva žalobkyně k předmětným nemovitostem. Soud I. stupně nedostatečně identifikoval vady předmětné kupní smlouvy. Kupní smlouva č. 2 byla předmětem řízení o souhlasu opatrovnického soudu s právním jednáním za nezletilou, sám soud I. stupně konstatoval, že tato smlouva byla vkladuschopná. Rodiče žalobkyně si mohli originál této smlouvy vyžádat od Okresního soudu v , adresa, a vklad vlastnického práva žalobkyně realizovat na tomto základě. Dle žalované soud I. stupně pomíjí skutečnost, že z žádného z provedených důkazů se nepodává, že by mělo být plnění na uspokojení vedených exekucí (jako plnění z kupní smlouvy) poskytnuto rodiči žalobkyně. Úhradu kupní ceny měla provést žalobkyně, resp. její právní zástupci, nikdo jiný. Teprve až poté, co by žalovaná mohla mít za osvědčená, že všechna exekučně vymáhaná plnění proti , jméno FO, byla uhrazena ze strany žalobkyně (a byla tak ze strany žalobkyně zaplacena kupní cena), mohla být poprvé povinna podat příslušný návrh na vklad do katastru nemovitostí. Přitom naplnění podmínky (úhradu exekvovaného plnění) měli dle žalované osvědčit rodiče žalobkyně. Nebylo tak prokázáno naplnění odkládací podmínky zakládající povinnost žalované k podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Dle sdělení katastrálního úřadu ze dne , datum, bylo již k datu sepisu kupní smlouvy , jméno FO, zakázáno nakládat s předmětnými nemovitostmi, když byla vedena exekuce , sp. zn., , obdobné vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí k datu , datum, . Převáděné nemovitosti byly zatížené speciálním inhibitoriem, v důsledku čehož nemohlo v daném období dojít ani k platnému uzavření kupní smlouvy. Tuto skutečnost však žalobkyně jako důvod základu odpovědnosti žalované v podané žalobě neuvedla. Jestliže je pak v obecné rovině předmět sporu vymezen skutkovými tvrzeními žalobce a jeho žalobním návrhem, měla by být žaloba již z důvodu nesprávně vymezených skutkových zjištění zamítnuta. Žalovaná poukazuje dále na to, že i kdyby pochybila, došlo k přerušení kauzálního nexu. Předmětná kupní smlouva obsahovala tzv. salvátorskou klauzuli. Soud I. stupně uzavřel, že rodiče žalobkyně nemohli salvátorskou klauzuli po prodávajícím , jméno FO, uplatnit, protože nebyl kontaktní, dále pak uvedl, že to měla být žalovaná, kdo měl povinnost ji uplatňovat. Svědek , jméno, ve své výpovědi uvedl, že se potkal po nějaké době s otcem žalobkyně, kdy již otec žalobkyně věděl, že smlouva není vkladuschopná, otec žalobkyně se jej však dotazoval toliko na provedení nějakých prací, o nápravě kupní smlouvy se nezmiňoval. Žalovaná pak zcela samozřejmě nemohla iniciovat uplatnění salvátorské klauzule v době, kdy nevěděla o vkladuschopnosti smlouvy č.

1. Žalovaná dále namítá, že majetek žalobkyně se nezmenšil, neboť žalobkyně má pohledávku za , jméno FO, na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné kupní smlouvy. Soud I. stupně dále nesprávně uzavřel, že jí nemá být přiznána náhrada nákladů řízení, když žalobkyně byla úspěšná pouze v rozsahu 20 %. Ani to, že žalovaná mohla způsobit škodu při výkonu advokacie, nemůže být důvodem pro rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů řízení.

7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované uvedla, že považuje odvolání žalované za nedůvodné a neopodstatněné. Zákonným zástupcům žalobkyně bylo při uzavírání kupní smlouvy známo, že na nemovitosti vázne exekutorské zástavní právo, ostatně zákonní zástupci žalobkyně chtěli uhradit část kupní ceny tak, že se budou podílet na úhradě exekucí prodávajícího. Z provedeného dokazování je pak zřejmé, že v období od opatření rozsudku opatrovnického soudu doložkou právní moci dne , datum, do , datum, na předmětných nemovitostech žádné exekuce ani věcná práva nevázly. Následně byl vydán exekuční příkaz k prodeji nemovitostí až dne , datum, . Prokazatelně tak existovalo minimálně dvouměsíční okno, kdy nebyla daná nemovitost nikterak zatížena, spoluvlastnický podíl tak mohl být v této době předmětem převodu. O tom, že došlo k zaplacení kupní ceny, svědčí i výpověď prodávajícího , jméno FO, , který případné nezaplacení kupní ceny nikdy nenamítal. Pokud jde o námitku žalované, že zákonní zástupci žalobkyně měli kontaktovat prodávajícího s žádostí o přepis vadné kupní smlouvy na základě tzv. salvátorské klauzule, je třeba konstatovat, že zákonní zástupci žalobkyně si minimálně do , rok, nemohli být vědomi toho, že kupní smlouva sepsaná žalovanou je vadná. V době, kdy tuto skutečnost zjistili, však již byla předmětná nemovitost zatížena několika exekučními příkazy. Je naprosto šokující, že žalovaná nevnímá jako problém, že vyhotovila dvě kupní smlouvy se stejným datem a odlišným textem, přičemž na tuto skutečnost zákonné zástupce žalobkyně neupozornila. Je zarážející, že žalovaná, která si musela být existence dvou různých smluv vědoma, zaslala zákonným zástupcům žalobkyně smlouvu neschválenou opatrovnickým soudem. Zcela absurdní je pak argumentace žalované v čl. III odůvodnění jejího odvolání, že si rodiče žalobkyně mohli originál smlouvy vyžádat od Okresního soudu v , adresa, a vklad vlastnického práva realizovat na jejím základě. Nabízí se zde otázka, proč tedy žalovaná onu vkladuschopnou kupní smlouvu rodičům žalobkyně přímo neposlala. Ohledně nákladů řízení se žalobkyně zcela ztotožňuje s rozhodnutím soudu I. stupně.

8. Vedlejší účastník na straně žalované se k odvolání obou účastnic vyjádřil tak, že odvolání žalované považuje za důvodné. Vedlejší účastník vznesl při ústním jednání dne , datum, námitku, že není dána příčinná souvislost mezi případným porušením povinností žalované jako advokátky vůči klientovi/žalobkyni a vznikem škody na straně žalobkyně, neboť v době uzavření kupní smlouvy byly převáděné nemovitosti zatíženy tzv. speciálním inhibitoriem. Převod nemovitostí, které měly být na základě kupní smlouvy převedeny do vlastnictví žalobkyně, byl v době uzavření kupní smlouvy nepochybně vyloučen, a to s ohledem na zákaz obsažený v exekučním příkazu soudního exekutora. Pokud byla kupní smlouva sepsaná žalovanou uzavřena ke dni , datum, , pak je takové právní jednání s ohledem na existenci speciálního inhibitoria absolutně neplatné. Absolutní neplatnost právního jednání pak nelze nijak zhojit a k absolutní neplatnosti právního jednání má soud přihlížet tzv. z úřední povinnosti. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu , sp. zn., . Naproti tomu odvolání žalobkyně považuje vedlejší účastník za nedůvodné. Není správný právní názor žalobkyně, která výši škody dovozuje z ocenění nemovitostí pozdějšími znaleckými posudky. Takto vyčíslená škoda není samozřejmě přičitatelná žalované, neboť na toto vyčíslení škody mají vliv skutečnosti, které žalovaná nemohla jakkoli předvídat či dokonce ovlivnit. Nelze soudu I. stupně vytýkat, že nevzal v úvahu pozdější hodnotu nemovitostí, která se měla zvýšit nejen provedenými rekonstrukcemi, ale rovněž i plynutím času či aktuální situací na trhu nemovitostí. Vedlejší účastník navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku tak, že žalobu zamítne.

9. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že obě odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovanými subjekty (§ 201 o. s. ř.), kdy jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), a obě odvolání obsahují způsobilé odvolací důvody, přezkoumal v napadeném rozsahu rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné. Výrok V rozsudku, kterým byla ustanovené zástupkyni přiznána odměna za zastupování žalobkyně, nebyl účastníky řízení ani ustanovenou zástupkyní napaden, ani se nejedná o výrok závislý (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , , sp. zn., ), a proto tento výrok nabyl samostatně právní moci.

10. Z obsahu spisu se podává, že žalobou doručenou soudu dne , datum, žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení 990 000 Kč, přičemž v žalobě popsala skutek tak, že její rodiče (zákonní zástupci) za ni zmocnili žalovanou, aby sepsala kupní smlouvu, na základě níž by ona nabyla spoluvlastnický podíl o velikosti ¾ na pozemku , p. č., , jehož součástí je stavba , č. p., , rodinný dům, a na pozemku , p. č., , vše v k. ú. , adresa, (dále jen „Spoluvlastnický podíl“), od prodávajícího , jméno FO, , a aby zajistila vklad vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí. Žalovaná vyhotovila kupní smlouvu ve dvou zněních, která podepsali zákonní zástupci žalobkyně a prodávající. Podle 1. verze kupní smlouvy převedl prodávající na žalobkyni předmětné nemovitosti za kupní cenu 200 000 Kč, přičemž tato kupní smlouva byla na návrh zákonných zástupců schválena opatrovnickým soudem. Žalovaná nepodala za žalobkyni návrh na vklad vlastnického práva dle kupní smlouvy do katastru nemovitostí, ačkoliv měla k dispozici opatrovnickým soudem schválenou kupní smlouvu, jakož i plnou moc od zákonných zástupců žalobkyně. Namísto toho zaslala žalovaná zákonným zástupcům žalobkyně 2. verzi kupní smlouvy, aby si sami zajistili vklad vlastnického práva pro žalobkyni do katastru nemovitostí. Zákonní zástupci žalobkyně podali návrh na vklad dne , datum, , nicméně v , datum, jim bylo doručeno rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne , datum, , kterým byl návrh na vklad zamítnut, a to pro množství závažných obsahových i formálních vad. V důsledku toho žalobkyně nikdy nenabyla vlastnického právo k předmětným nemovitostem. Žalobkyně se proto domáhá náhrady ušlého zisku, který podle ní spočívá v tržní hodnotě Spoluvlastnického podílu, který nenabyla, a která činí 990 000 Kč. Podáním doručeným soudu I. stupně dne , datum, žalobkyně žalobu rozšířila o 510 000 Kč, když vycházela z nově zpracovaného znaleckého posudku, který určil tržní hodnotu Spoluvlastnického podílu na částku 1 500 000 Kč. Změna žaloby byla soudem I. stupně připuštěna. Předmětem řízení tak byl ušlý zisk spočívající (dle žalobkyně) v tržní hodnotě Spoluvlastnického podílu, který žalobkyně nenabyla, ve výši 1 500 000 Kč.

11. Odvolací soud v podstatě ve shodě se soudem I. stupně dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalovaná jako advokátka byla zákonnými zástupci žalobkyně zmocněna k tomu, aby za žalobkyni sepsala kupní smlouvu s prodávajícím , jméno FO, , na základě které by se žalobkyně stala vlastníkem předmětného Spoluvlastnického podílu, a současně k podání návrhu na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně do katastru nemovitostí, což vyplývá jak z textu kupní smlouvy, tak z plné moci ze dne , datum, (správně , datum, ). Žalovaná však sepsala dvě kupní smlouvy, které nechala podepsat jak zákonné zástupce žalobkyně, tak prodávajícího , jméno FO, . V Kupní smlouvě č. 1 byli jako kupující označeni nejen žalobkyně, ale i její rodiče, přičemž v čl. 3.1 smlouvy je uvedeno, že kupující nabývají nemovitost do společného jmění manželů, tudíž ze smlouvy není patrné, kdo je kupujícím (na tuto vadu upozornil katastrální úřad). V Kupní smlouvě č. 2 je jako kupující uvedena pouze žalobkyně zastoupená rodiči jako zákonnými zástupci, z této kupní smlouvy je tak patrné, že vlastnické právo ke Spoluvlastnickému podílu má nabýt pouze žalobkyně. Z obou kupních smluv vyplývá, že kupní cena za Spoluvlastnický podíl činí celkem 200 000 Kč. Prodávající v obou smlouvách prohlásil, že část kupní ceny ve výši 100 000 Kč již od kupující obdržel před podpisem smlouvy, část kupní ceny ve výši 30 000 Kč obdržel při podpisu kupní smlouvy a část kupní ceny ve výši 70 000 Kč bude uhrazena tak, že kupující zaplatí exekuce na kupovaných nemovitostech přímo exekutorům. Prodávající prohlásil, že kupní cenu ve výši 130 000 Kč převzal a souhlasí s převodem nemovitostí na kupující. Z obsahu kupní smlouvy dále vyplývá, že návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podají prodávající a kupující společně prostřednictvím advokátky , jméno zainteresované osoby, nejpozději do pěti pracovních dnů ode dne zaplacení kupní ceny. Obě smluvní strany současně udělují advokátce plnou moc ke všem právním úkonům, které souvisejí s řízením o vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Kupní smlouva č. 2 byla následně schválena rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , , č. j., , který nabyl právní moci dne , datum, . Doložka právní moci byla na žádost žalované vyznačena až dne , datum, . Žalovaná návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně ke katastrálnímu úřadu nikdy nepodala, ani nesdělila zákonným zástupcům žalobkyně, že ukončuje smlouvu o právním zastoupení žalobkyně (např. pro neposkytování součinnosti, neuhrazení odměny či z jiných důvodů). Namísto toho žalovaná až dne , datum, odeslala zákonným zástupcům žalobkyně Kupní smlouvu č. 1, tedy neschválenou opatrovnickým soudem, v níž jsou jako kupující označeni žalobkyně i její zákonní zástupci s upozorněním, že návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podat nemohla. Zákonní zástupci žalobkyně podali návrh na vklad vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí dne , datum, , přičemž dopisem ze dne , datum, sdělil katastrální úřad zákonným zástupcům žalobkyně, že návrhu na vklad nemůže být vyhověno, neboť listina nesplňuje náležitosti pro vklad práva do katastru nemovitostí, neodůvodňuje navrhovaný vklad a účastník vkladového řízení (prodávající) je omezen právními předpisy v oprávnění nakládat s nemovitostí z důvodu nařízených exekucí. Zákonní zástupci nezletilé žalobkyně se tak dozvěděli o nemožnosti provést vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně nejdříve dne , datum, . Následně byl návrh na vklad ze shora uvedených důvodů zamítnut. Ani opakovaným návrhům na vklad podaným zákonnými zástupci žalobkyně nebylo vyhověno (z důvodu vad kupní smlouvy shora popsaných, jakož i z důvodu omezení prodávajícího v nakládání s nemovitostmi). Lze souhlasit rovněž se skutkovým závěrem soudu I. stupně, že v době, kdy žalovaná obdržela rozsudek opatrovnického soudu s doložkou právní moci (tedy od , datum, až do , datum, ), bylo možné se Spoluvlastnickým podílem nakládat, neboť dle výpisů z katastru nemovitostí nebyla na předmětný Spoluvlastnický podíl vedena žádná exekuce, přičemž v tomto časovém úseku nic nebránilo žalované, aby návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně podala.

12. Pokud žalovaná v odvolání namítá, že návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí nemohla podat, protože jí žalobkyně nikdy nepředložila doklad osvědčující, že byla zcela uhrazena kupní cena (zaplacením exekucí za prodávajícího , jméno FO, ), považuje odvolací soud tuto námitku za nedůvodnou. Předně z obsahu kupní smlouvy nevyplývá, že by zákonní zástupci žalobkyně měli povinnost žalované doložit, že kupní cena byla uhrazena. Podle textu kupní smlouvy v obou jejích zněních měla žalovaná podat návrh na vklad nejpozději do pěti pracovních dnů od zaplacení kupní ceny, ale mohla tak učinit kdykoliv po podpisu kupní smlouvy (resp. po schválení této smlouvy opatrovnickým soudem), zaplacení kupní smlouvy nebylo nutnou podmínkou pro povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí (ani odkládací podmínkou). Navíc, jak správně uzavřel soud I. stupně, pokud by žalovaná postupovala profesionálně, musela by zjistit, že Spoluvlastnický podíl nebyl od , datum, zatížen žádnými exekucemi, a podání návrhu na vklad žalovanou nic nebránilo (kupní cenu bylo možné považovat za uhrazenou). Žalovaná však návrh na vklad nepodala, ačkoliv k jeho podání byly splněny všechny podmínky. Ostatně sama žalovaná v průběhu řízení tvrdila, že jako advokátka byla dle etického kodexu povinna vycházet ze skutkových informací poskytnutých klientem a nebyla oprávněna bez jejich souhlasu pravdivost nebo úplnost jimi poskytnutých skutkových informací bez jejich souhlasu ověřovat (viz sdělení žalované na , č. l., ). Pokud tedy zákonní zástupci žalobkyně po schválení kupní smlouvy za nezletilou opatrovnickým soudem znovu zmocnili žalovanou, aby podala návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně do katastru nemovitostí, měla tak žalovaná učinit a návrh podat, aniž by vyžadovala po zákonných zástupcích žalobkyně jakékoliv doložení úhrady kupní ceny.

13. Odvolací soud považuje na základě shodného prohlášení účastníků u jednání odvolacího soudu za nesporné, že obvyklá cena Spoluvlastnického podílu ke dni sepisu kupní smlouvy činila 295 190 Kč.

14. Soud I. stupně posuzoval věc správně dle ustanovení zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném a účinném znění (dále jen „zák. o advokacii“), jakož i z pohledu ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“).

15. Pokud jde o vznesenou námitku promlčení, odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že žaloba na zaplacení částky 990 000 Kč byla podána v tříleté promlčecí lhůtě a nárok v této výši promlčen není. Dle ustanovení § 620 odst. 1 věta první o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Od okamžiku, kdy se poškozený dozví o škodě a o osobě škůdce, počíná běžet tříletá promlčecí doba (§ 629 odst. 1 o. z.). Dle § 636 odst. 1 o. z. se právo na náhradu škody promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda vznikla. Žalobkyně, resp. její zákonní zástupci se o škodě dozvěděli nejdříve dne , datum, , kdy jim katastrální úřad doručil podklady pro rozhodnutí, ze kterých vyplývá, že návrhu na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně nemůže být vyhověno (z důvodu vad smlouvy, jakož i z důvodu exekucí váznoucích na převáděném spoluvlastnickém podílu). Nejdříve dnem , datum, tak začala běžet tříletí promlčecí lhůta. Pokud žaloba byla podána dne , datum, , byla podána včas a námitka promlčení důvodná není.

16. Jinak je tomu však se žalobou na zaplacení částky 510 000 Kč s příslušenstvím. O tuto částku byla žaloba rozšířena až podáním žalobkyně doručeným soudu dne , datum, (tedy po uplynutí promlčecí lhůty). S ohledem na námitku promlčení vznesenou žalovanou bylo na místě žalobu co do částky 510 000 Kč s příslušenstvím zamítnout i z důvodu promlčení. Jak vyplývá z ustálené judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , , sp. zn., ), jestliže ve stanovené promlčecí době dojde k uplatnění práva žalobou u soudu, běh promlčecí doby se staví dnem, kdy byl návrh soudu podán, a to pouze v tom rozsahu, v jakém byl nárok uplatněn. Je-li uplatněna pouze část pohledávky, promlčecí doba se staví pouze u této části, a je-li následně žaloba rozšířena, nemá takové rozšíření zpětné účinky.

17. Odvolací soud se neztotožňuje se soudem I. stupně v tom, že by vznesená námitka promlčení měla být v rozporu s dobrými mravy. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , , sp. zn., , dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. S přihlédnutím ke shora uvedenému dospěl odvolací soud k závěru, že uplatnění námitky promlčení ze strany žalované není v rozporu s dobrými mravy, neboť nelze přisvědčit závěru, že by zákonní zástupci žalobkyně nezavinili uplynutí promlčecí doby. Pokud by byli zákonní zástupci dbalí svých povinností, museli by nárok za žalobkyni uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, neboť nejméně od , datum, jim muselo být zřejmé, že nedocílí vkladu vlastnického práva ve prospěch žalobkyně do katastru nemovitostí. Nejedná se ani o případ, kdy by zákonní zástupci byli žalovanou nepravdivě ujišťováni, že ke vkladu vlastnického práva ve prospěch žalobkyně dojde a že tudíž žádná škoda žalobkyni nevznikne.

18. Podle § 1 zák. o advokacii tento zákon upravuje podmínky, za nichž mohou být poskytovány právní služby, jakož i poskytování právních služeb advokáty (dále jen „výkon advokacie“). Podle odst. 2 poskytováním právních služeb se rozumí zastupování v řízení před soudy a jinými orgány, obhajoba v trestních věcech, udělování právních porad, sepisování listin, zpracovávání právních rozborů a další formy právní pomoci, jsou-li vykonávány soustavně a za úplatu. Poskytováním právních služeb se rozumí rovněž činnost opatrovníka pro řízení ustanoveného podle zvláštního právního předpisu1), je-li vykonávána advokátem.

19. Podle § 16 odst. 1 zák. o advokacii advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Podle odst. 2 při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

20. Podle § 20 odst. 2 zák. o advokacii advokát je oprávněn smlouvu o poskytování právních služeb vypovědět, popřípadě požádat o zrušení ustanovení nebo požádat Komoru o určení jiného advokáta, dojde-li k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem nebo neposkytuje-li klient potřebnou součinnost. Advokát je oprávněn takto postupovat také tehdy, pokud klient přes poučení advokátem o tom, že jeho pokyny jsou v rozporu s právním nebo stavovským předpisem, trvá na tom, aby advokát přesto postupoval podle těchto pokynů. Podle odst. 3 advokát je oprávněn smlouvu o poskytování právních služeb vypovědět, nesložil-li klient přiměřenou zálohu na odměnu za poskytnutí právních služeb, ačkoliv byl o to advokátem požádán.

21. Podle § 24 odst. 1 věta první zák. o advokacii advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie.

22. Z ustanovení § 24 zák. o advokacii vyplývá, že ke vzniku odpovědnosti advokáta za škodu musí být splněny tři předpoklady, a to výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislosti mezi výkonem advokacie a vznikem škody. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem výkonu advokacie. Příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by ke škodnímu následku nedošlo. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která převzal i soud odvolací, nepochybně vyplývá, že žalovaná vykonávala advokacii, neboť byla zákonnými zástupci žalobkyně zmocněna k tomu, aby za žalobkyni sepsala kupní smlouvu a následně podala návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně do katastru nemovitostí. Jak vyplývá z ustanovení § 16 odst. 1 zák. o advokacii, je povinností advokáta chránit a prosazovat zájmy klienta (žalobkyně zastoupené zákonnými zástupci) a řídit se jeho pokyny (resp. pokyny zákonných zástupců žalobkyně). Žalovaná však při výkonu advokacie pochybila, neboť nejen že sepsala v rozporu s pokyny žalobkyně (resp. jejích zákonných zástupců) dvě verze kupní smlouvy, z nichž jedna nebyla platná pro neurčitost, ale v rozporu s pokyny žalobkyně (resp. jejích zákonných zástupců) nepodala návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, ačkoliv jí v tom žádné objektivní skutečnosti nebránily. V důsledku tohoto pochybení se žalobkyně nestala vlastníkem Spoluvlastnického podílu a vznikla jí škoda v podobě ušlého zisku, neboť její majetek se nerozšířil očekávaným způsobem. Pokud by žalovaná podala návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně do katastru nemovitostí v období od doručení rozsudku opatrovnického soudu s doložkou právní moci, kterým byla schválena za nezletilou kupní smlouva, do , datum, , tedy v období, kdy Spoluvlastnický podíl nebyl zatížen exekucemi, stala by se žalobkyně s nejvyšší pravděpodobností vlastníkem Spoluvlastnického podílu, jehož obvyklá cena činila 295 190 Kč. Hlavní příčinou vzniku škody tak bylo pochybení žalované při sepisu kupní smlouvy a její nečinnost (tj. nepodání návrhu na vklad v rozporu s pokyny žalobkyně). Je tedy dán i druhý předpoklad odpovědnosti žalované za škodu, tedy příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody.

23. Pokud žalovaná tvrdí, že jí zákonní zástupci žalobkyně neposkytovali potřebnou součinnost (popř. nehradili odměnu), měla možnost smlouvu o poskytování právních služeb dle § 20 zákona o advokacii vypovědět, což však neučinila. Žalovaná nejenže návrh na vklad sama nepodala, ale s výrazným časovým odstupem (tj. 4 měsíce po obdržení rozsudku opatrovnického soudu) odeslala zákonným zástupcům žalobkyně neplatnou a opatrovnickým soudem neschválenou kupní smlouvu bez bližších pokynů a vysvětlení. Žalovaná se nemůže zprostit odpovědnosti tvrzením, že zákonní zástupci žalobkyně si mohli správnou verzi kupní smlouvy vyžádat od opatrovnického soudu a podat si návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí sami. To že zákonní zástupci mohli postupovat jinak, není liberačním důvodem, který by mohl žalovanou odpovědnosti za škodu zprostit.

24. Odvolací soud nesouhlasí ani s odvolací námitkou žalované a vedlejšího účastníka na její straně, že došlo k přetržení příčinné souvislosti, neboť převodu Spoluvlastnického podílu na základě kupní smlouvy bránil zákaz obsažený v exekučním příkazu soudního exekutora. Žalovaná i vedlejší účastník na její straně namítají, že pokud byla kupní smlouva sepsána žalovanou dne , datum, , kdy byl Spoluvlastnický podíl postižen exekučním příkazem, pak je takové právní jednání s ohledem na existenci speciálního inhibitoria absolutně neplatné. Absolutní neplatnost právního jednání pak nelze nijak zhojit a k absolutní neplatnosti právního jednání má soud přihlížet z úřední povinnosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu , sp. zn., ).

25. Je pravdou, že ke dni sepisu kupní smlouvy byl Spoluvlastnický podíl postižen exekučním příkazem, o čemž věděli jak prodávající, tak kupující zastoupená zákonnými zástupci i žalovaná. Kupní smlouva byla koncipována tak, že část kupní ceny bude uhrazena vyplacením exekucí prodávajícího.

26. Podle § 44a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném ke dni sepisu kupní smlouvy (dále jen „e. ř.“), nerozhodl-li exekutor podle § 44 odst. 4 jinak, nesmí povinný po doručení vyrozumění nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné. Právní jednání se však považuje za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky vznesení námitky neplatnosti nastávají od účinnosti právního jednání, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného, nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního jednání, k němuž exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel vznesl námitku neplatnosti.

27. Podle § 47 odst. 1 e. ř. exekutor poté, co byla exekuce zapsána do rejstříku zahájených exekucí, posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena, a vydá nebo zruší exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen. Exekučním příkazem se rozumí příkaz k provedení exekuce některým ze způsobů uvedených v tomto zákoně. Exekutor je povinen v exekučním příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše dluhů povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění dluhů povinného dosaženo. Podle odst. 2 exekuční příkaz má účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu. Podle odst. 6 majetek, který je postižen exekučním příkazem, nesmí povinný převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné. Podle odst. 7 provedením exekuce a zastavením exekuce zanikají účinky všech vydaných exekučních příkazů.

28. Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne , datum, , , sp. zn., , uveřejněném pod , číslo, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jímž se odchýlil od závěrů přijatých ve svém usnesení , sp. zn., , zdůraznil, že generální inhibitorium slouží k ochraně oprávněného a přihlášených věřitelů, nikoliv však dalších osob či dokonce povinného, který tak může účinně zpochybnit své vlastní úkony v časově neomezené lhůtě. Nejvyšší soud v dané věci uzavřel, že důsledek absolutní neplatnosti právního úkonu povinného pro porušení generálního inhibitoria se neprosazuje doručením usnesení o nařízení exekuce povinnému bez dalšího, nýbrž (jen) ve spojení se stavem exekučního řízení. Není žádného důvodu se domnívat, že by sankcí absolutní neplatnosti měly být postiženy dispozice povinného s majetkem podléhajícím účinkům nařízené exekuce, jestliže usnesení o nařízení exekuce (vůbec) nenabylo právní moci (např. proto, že oprávněný vzal po nepravomocném nařízení exekuce svůj návrh zpět nebo proto, že povinný uspěl s důvodným odvoláním proti usnesení o nařízení exekuce). Stejně tak platí, že není žádného důvodu pojit s příslušným úkonem povinného, porušujícím v době, kdy byl učiněn, generální inhibitorium, sankci absolutní neplatnosti i poté, co po pravomocném nařízení exekuce proběhne exekuce úspěšně (vymožením pohledávky oprávněného) způsobem nepostihujícím majetek, jehož se předmětný právní úkon týkal, nebo jestliže následně (i po porušení zákazu formulovaného generálním inhibitoriem) došlo k zastavení exekuce proto, že povinný po pravomocném nařízení exekuce uspokojil oprávněného mimo exekuci; jinak řečeno, dojde-li k zastavení exekuce, aniž byl exekucí postižen majetek, s nímž povinný nakládal v rozporu s generálním inhibitorem, považují se úkony, jimiž povinný s tímto majetkem nakládal za trvání exekuce, za platné. Je tomu tak proto, že tzv. generální inhibitorium slouží v mezích zahájeného exekučního řízení k ochraně oprávněného a přihlášených věřitelů a uplatní se tedy jen při prosazování této ochrany, je-li porušením zákazu zmařen účel exekuce na úkor osob zákazem chráněných. Tam, kde oprávněný, případně přihlášení věřitelé, se svým nárokem v exekuci uspěje bez zřetele k tomu, že povinný s částí svého majetku nakládal v rozporu s generálním inhibitoriem (pohledávka oprávněného, potažmo přihlášených věřitelů, je uspokojena z jiného exekucí postiženého majetku povinného), netřeba dovozovat i poté absolutní neplatnost takového právního úkonu povinného ve smyslu § 44 odst. 7 e. ř. (ve znění do , datum, ).

29. Shora uvedené závěry poté našly své uplatnění např. v usnesení ze dne , datum, , , sp. zn., , v němž Nejvyšší soud uvedl, že uspěje-li oprávněný, případně přihlášení věřitelé, se svým nárokem v exekuci bez zřetele k tomu, že povinný s částí svého majetku nakládal v rozporu s generálním inhibitoriem (pohledávka oprávněného, potažmo přihlášených věřitelů, je uspokojena z jiného exekucí postiženého majetku povinného), není žádného důvodu dovozovat i poté absolutní neplatnost takového právního úkonu povinného ve smyslu § 44 odst. 7 e. ř. (ve znění do , datum, ).

30. Posléze Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , , sp. zn., uveřejněném pod , číslo, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na nějž odkazuje vedlejší účastník), v souvislosti se zpětným posouzením kupní smlouvy sjednané v rozporu se speciálním inhibitoriem uzavřel, že jestliže v době, kdy měly nastat obligační účinky kupní smlouvy, kterou povinný a jeho manželka převedli na třetí osobu nemovitosti ve společném jmění manželů, bylo v právní moci usnesení o nařízení exekuce, soudní exekutor ani oprávněný nebyli v žádném ohledu účastníky kupní smlouvy nebo osobami, jež by převod odsouhlasily, a oprávněným vymáhaná pohledávka nebyla uspokojena, je kupní smlouva absolutně neplatná pro porušení speciálního inhibitoria ve smyslu § 47 odst. 4 exekučního řádu ve znění do , datum, (později viz § 47 odst. 5 ev. 6 e. ř.). Uvedený závěr se týkal porušení speciálního inhibitoria, avšak vztahoval se k odlišným skutkovým okolnostem; platnost kupní smlouvy zpochybnil insolvenční správce v následně zahájeném insolvenčním řízení (ovládaném odlišnými principy než je tomu u exekučního řízení), přičemž tomu předcházející exekuce sice skončila vymožením (uspokojením vymáhané pohledávky), avšak nikoli z kupní ceny předmětné kupní smlouvy (jinými slovy oprávněný z realizace věci stižené speciálním inhibitoriem žádný prospěch neměl).

31. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , , sp. zn., samotný podpis povinného smlouvy o prodeji nemovitosti, na kterou se vztahuje zákaz nakládat s majetkem postiženým exekucí, nezakládá porušení tohoto zákazu, jestliže k věcněprávním účinkům takové smlouvy došlo až po skončení exekučního řízení.

32. Z citovaných rozhodnutí vyplývá jednoznačný závěr, že jak generální inhibitorium obsažené v ustanovení § 44a e. ř., tak speciální inhibitorium obsažené v § 47 e. ř. slouží k ochraně oprávněného v daném exekučním řízení, nikoliv k tomu, aby následně zpětně mohla být zpochybňována právní jednání porušující generální či speciální inhibitorium třetími osobami či dokonce samotným povinným.

33. V nyní projednávané věci bylo zjištěno, že předmětná kupní smlouva počítala s tím, že kupující vyplatí exekuce váznoucí na Spoluvlastnickém podílu. Z provedených důkazů také nepochybně vyplývá, že exekuce váznoucí na Spoluvlastnickém podílu ke dni sepisu kupní smlouvy skončila jinak než prodejem Spoluvlastnického podílu (nároky oprávněných byly uspokojeny jiným způsobem než prodejem Spoluvlastnického podílu) a předmětný Spoluvlastnický podíl nebyl nejméně v období od , datum, zatížen žádnými exekucemi. Za dané situace nelze považovat kupní smlouvu za neplatnou. Pokud by byl návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podán žalovanou v období , datum, , zkoumal by katastrální úřad podmínky pro povolení vkladu vlastnického práva ke dni podání návrhu na vklad. Pokud by žádné exekuce ke dni podání návrhu vkladu vlastnického práva nebránily, katastrální úřad by vklad povolil, a to bez ohledu na skutečnost, že ke dni sepisu kupní smlouvy byl Spoluvlastnický podíl postižen exekučním příkazem (srov. shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu , sp. zn., ).

34. Bezpředmětná je též námitka žalované, že došlo k přerušení kauzálního nexu (příčinné souvislosti), neboť kupní smlouva obsahovala tzv. salvátorskou klauzuli, tj. povinnost stran smlouvy pro případ, že bude návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch kupující zamítnut, nebo vkladové řízení zastaveno, odstranit vady smlouvy a podat nový návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, o což se zákonní zástupci ani nepokusili. Pochybení žalované při výkonu advokacie spočívalo nejen v tom, že sepsala dvě verze kupní smlouvy, přičemž Kupní smlouva č. 1 byla neplatná pro neurčitost, ale také v tom, že nepodala návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí v době, kdy tak mohla učinit. Pokud by žalovaná podala návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně do katastru nemovitostí v období, kdy Spoluvlastnický podíl nebyl exekučně postižen, a k návrhu by připojila opatrovnickým soudem schválenou Kupní smlouvu č. 2, došlo by s nejvyšší pravděpodobností ke vkladu vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí a škoda by nevznikla. Salvátorská klauzule proto v dané věci neměla v souvislosti s hodnocením příčinné souvislosti žádný význam, nehledě na skutečnost, že se zákonní zástupci žalobkyně dozvěděli o vadnosti Kupní smlouvy č. 1 až poté, co byl jejich návrh na vklad zamítnut, přičemž nadále již nebylo možné vklad práva ve prospěch žalobkyně realizovat, neboť Spoluvlastnický podíl byl od , datum, postižen exekučními příkazy.

35. Odvolací soud se však neztotožňuje právními závěry soudu I. stupně, pokud jde o rozsah a výši škody, která měla žalobkyni v důsledku pochybení žalované vzniknout. Soud I. stupně uzavřel, že „újmou, jejíž náhrady se žalobkyně domáhá, je skutečná škoda, tj. úbytek aktiv“. To je však v rozporu i se samotnými skutkovými tvrzením obsaženými v žalobě, podle kterých žalobkyně spatřuje škodu v tom, že nenabyla Spoluvlastnický podíl dle žalovanou sepsané kupní smlouvy.

36. Podle § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

37. Skutečnou škodou se rozumí újma vyjádřitelná penězi spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu, jaký tu byl před poškozením. Ušlý zisk („to, co poškozenému ušlo“) představuje újmu spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodní události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo s ohledem na pravidelný běh věcí očekávat. Jde v podstatě o ušlý přírůstek na majetku (NS ČSSR Pls 3/67 = Rt III/1967), tj. o ztrátu očekávaného přínosu. Pro zjištění jeho výše není rozhodné toliko plnění, jehož se poškozenému mělo dostat, leč nedostalo, ale též případné výdaje, které by při pravidelném běhu věcí musel poškozený vynaložit, aby takové plnění obdržel, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu , sp. zn., , , sp. zn., , , sp. zn., . (In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 12).

38. Sama žalobkyně se žalobou domáhá náhrady ušlého zisku, který dle jejího názoru spočívá v tržní hodnotě Spoluvlastnického podílu, který žalobkyně v důsledku pochybení žalované nenabyla, ačkoli by jej (nebýt pochybení žalované) dle správně sepsané kupní smlouvy nabýt mohla. Takto vymezená škoda není skutečnou škodou ve smyslu § 2952 o. z., protože tím, že žalobkyně nenabyla Spoluvlastnický podíl, se její dosavadní majetek nijak nezmenšil.

39. Pokud žalobkyně v důsledku pochybení žalované nenabyla Spoluvlastnický podíl, nedošlo k rozmnožení jejích majetkových hodnot, ač se to dalo s ohledem na pravidelný běh věcí očekávat, jedná se tedy o ušlý zisk. Při určení výše ušlého zisku však je třeba vycházet nejen z obvyklé ceny Spoluvlastnického podílu (jak to činí žalobkyně a v podstatě i soud I. stupně), ale od této obvyklé ceny je třeba odečíst výdaje, které by při pravidelném běhu věcí musela poškozená vynaložit, aby takové plnění obdržela, tj. v daném případě zejména kupní cenu, kterou měla dle kupní smlouvy uhradit (a dle svých tvrzení také skutečně uhradila).

40. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , , sp. zn., se uvádí, že charakter ušlého zisku může mít i majetková újma spočívající v tom, že nedošlo k nabytí vlastnického práva k nemovitostem, sjednanému smlouvou o smlouvě budoucí, a že budoucím kupujícím se tak nezvětšil majetkový stav o přínos v hodnotě rozdílu mezi výhodně smluvenou kupní cenou a hodnotou nemovitostí. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , , sp. zn., při určení výše ušlého zisku ze zmařeného prodeje nemovitosti je od sjednané ceny nutno odečíst výdaje na opatření této nemovitosti, nikoliv však náklady, jež by dodatečně mohly v budoucnu pouze hypoteticky vzniknout v souvislosti s úhradou kupní ceny.

41. Aplikováno na danou věc, spočívá majetková újma žalobkyně v tom, že se její majetkový stav nezvětšil o přínos v hodnotě rozdílu mezi hodnotou (obvyklou cenou) Spoluvlastnického podílu, která činila ke dni sepisu kupní smlouvy dle shodných tvrzení účastníků (i dle zpracovaného znaleckého posudku) 295 190 Kč, a výhodně smluvenou kupní cenou za Spoluvlastnický podíl (v tomto případě částkou 200 000 Kč). Ušlý zisk žalobkyně tak činí 95 190 Kč, když o tuto částku se majetek žalobkyně nezvýšil.

42. Odvolací soud se neztotožňuje s odvolacími námitkami žalobkyně, že při určení výše škody by se mělo vycházet z hodnoty Spoluvlastnického podílu zjištěné ke dni zpracování znaleckého posudku (eventuelně ke dni rozhodování soudu). Pokud došlo k navýšení hodnoty Spoluvlastnického podílu po podpisu kupní smlouvy, ať už z důvodu investic prováděných zákonnými zástupci žalobkyně, nebo z důvodu pouhého plynutí času a změn na trhu s nemovitostmi, není toto zvýšení hodnoty přičitatelné žalované. Žalovaná odpovídá pouze za škodu, kterou způsobila výkonem advokacie a kterou je ušlý zisk (prospěch) ve výši rozdílu mezi obvyklou cenou Spoluvlastnického podílu a výhodně sjednanou kupní cenou, z toho plyne logický závěr, že hodnota Spoluvlastnického podílu musí být zjištěna ke dni sepisu kupní smlouvy. Žalovaná nemůže odpovídat za to, že zákonní zástupci žalobkyně Spoluvlastnický podíl po uzavření kupní smlouvy zhodnotili.

43. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I tak, že zamítl žalobu co do částky 200 000 Kč s příslušenstvím dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I a II jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř. a znovu rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, jakož i o nákladech státu dle § 224 odst. 2 o. s. ř.

44. V tomto řízení byla převážně úspěšná žalovaná, která by měla mít dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení (stejně jako vedlejší účastník na její straně). Odvolací soud dospěl k závěru, že jsou zde důvody pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Za důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení převážně úspěšné žalované považuje odvolací soud zejména tu skutečnost, že žalobkyně je nezletilá a nemá žádný majetek ani příjem. Rovněž majetková situace zákonných zástupců žalobkyně je špatná (matka žalobkyně je vážně nemocná a proti oběma zákonným zástupcům je vedeno insolvenční řízení). Naproti tomu žalovaná je advokátka a její majetkové poměry jsou podstatně lepší, to stejné platí i pro vedlejšího účastníka, přičemž nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žalované a vedlejšímu účastníkovi nebude pro ně likvidační. Nelze též odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyni vznikla škoda v důsledku pochybení žalované při výkonu advokacie, přičemž základ nároku je dán, a rovněž odvolací soud (stejně jako soud I. stupně) by považoval za nespravedlivé, aby nezletilá žalobkyně (v důsledku nesprávného právního názoru svého právního zástupce) měla hradit náklady řízení žalované a vedlejšímu účastníku řízení. Z těchto důvodů proto odvolací soud rozhodl tak, že se žalované ani vedlejšímu účastníku na její straně právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává.

45. Státu vznikly náklady řízení vyplacené na znalečném ve výši 24 986,50 Kč, které nebyly kryty zálohou. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalobkyně byla pravomocně osvobozena od soudních poplatků v plném rozsahu, a proto jí nebylo možno uložit hradit státu náklady řízení. Žalovaná byla v tomto řízení neúspěšná v rozsahu 6,3 % (co do částky 95 190 Kč z celkového předmětu řízení 1 500 000 Kč), a proto jí bylo uloženo uhradit státu náklady řízení ve výši 6,3 % z částky 24 986,50 Kč, tj. celkem 1 574 Kč.

46. Žalované nelze dle § 148 o. s. ř. uložit, aby hradila státu náklady řízení spočívající v odměně vyplacené ustanovené zástupkyni žalobkyně.

47. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , , sp. zn., , publikovaného v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS pod , číslo, , vyplývá, že odměna advokáta v soudním řízení a náhrada nákladů řízení jsou dva odlišné právní instituty; v případě, že účastníku byl soudem ustanoven zástupcem advokát, musí soud rozhodnout jednak o tom, jaká částka takto ustanovenému zástupci má být soudem, který zástupce ustanovil, zaplacena, a jednak o tom, zda a kdo takto vynaložené prostředky státu nahradí. O vzniklých nákladech státu podle § 140 odst. 2 o. s. ř. za zastupování ustanoveného zástupce je soud povinen podle § 149 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout v rámci rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky; protože nejde o náklady státu vzniklé v souvislosti s dokazováním, nelze o těchto nákladech rozhodnout podle § 148 o. s. ř. Rozhodování o přiznání odměny ustanoveného zástupce – advokáta a náhrady jeho hotových výdajů je samostatným rozhodováním o vztahu mezi ustanoveným zástupcem – advokátem a státem – soudem, jež svým osudem není spojen s výsledkem řízení ve věci samé, a proto odvolací soud, který k odvolacímu návrhu přezkoumává rozhodnutí ve věci samé, není oprávněn přezkoumat usnesení soudu prvního stupně ve výroku o přiznání odměny za zastupování a hotových výdajů ustanoveného advokáta podle § 140 odst. 2 o. s. ř. a ve výroku o náhradě nákladů řízení státu podle § 149 odst. 2 o. s. ř.

48. Aplikováno na danou věc, žalobkyni byla ustanovena dle § 30 o. s. ř. advokátka , tituly před jménem, , jméno FO, k zastupování v tomto řízení. Výrokem V rozsudku rozhodl soud I. stupně tak, že ustanovené zástupkyni přiznal odměnu za zastupování ve výši , částka, , tento výrok nebyl žádným z účastníků řízení ani ustanovenou zástupkyní napaden odvoláním, a proto nabyl samostatně právní moci, neboť se nejedná o závislý výrok ve smyslu § 206 odst. 2 o. s. ř., jak vyplývá ze shora citovaného usnesení Nejvyššího soudu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla ve sporu úspěšná a nemá právo na náhradu nákladů řízení, nemohlo být žalované dle § 149 odst. 2 o. s. ř. uloženo, aby zaplatila státu náhradu hotových výdajů a odměnu za zastupování ustanovené zástupkyně žalobkyně. Podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. pak postupovat nelze.

49. O dalších nárocích ustanovené zástupkyně na zaplacení odměny a hotových výdajů rozhodne soud I. stupně poté, co bude řízení pravomocně skončené a bude zřejmý celkový rozsah právní služby, kterou ustanovená zástupkyně žalobkyně poskytla.

50. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř., přičemž odvolací soud neshledal žádné důvody pro stanovení lhůty delší.