59 CO 239/2022

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudkyň JUDr. Ivony Ryšánkové a Mgr. Evy Smýkalové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno jméno sídlem adresa o zvýšení výživného o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 13. 9. 2022 č. j. 15 C 279/2021-132

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I pro povinnost žalovaného přispívat na výživu žalobkyně částkou 4.800 Kč měsíčně, a to počínaje dnem [datum] do [datum], částkou 5.500 Kč měsíčně od [datum] do [datum], částkou 5.000 Kč měsíčně od [datum] do [datum] se splatností výživného vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně, potvrzuje. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. 3. 2015, č.j. P 41/2014-576.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I pro povinnost žalovaného přispívat na výživu žalobkyně další částkou 2.200 Kč měsíčně od [datum] do [datum], další částkou 1.500 Kč měsíčně od [datum] do [datum], další částkou 2.000 Kč měsíčně od [datum] do [datum] a další částkou 1.000 Kč měsíčně od [datum] do [datum] mění tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. Nedoplatek na zvýšeném výživném za dobu od [datum] do [datum] ve výši 58.200 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobkyni ve lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. V záhlaví citovaným rozsudkem Okresní soud v Uherském Hradišti (soud I. stupně) rozhodl tak, že žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou 7.000 Kč měsíčně, a to počínaje dnem [datum] do [datum] a dále pro období od [datum] do [datum] částkou 6.000 Kč měsíčně. Výživné je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně (I.), nedoplatek výživného za dobu od [datum] do [datum] ve výši 123.600 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobkyni ve lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku (II.), řízení o zvýšení výživného žalovaného vůči žalobkyni pro období od [datum] do budoucna se zastavuje (III.), vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni stanovená rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. 3. 2015, č. j. P 41/2014-576, se počínaje dnem [datum] do budoucna zrušuje (V.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (VI.).

2. V podstatných důvodech svého rozhodnutí uvedl, že nárok žalobkyně je nárokem zletilého dítěte, které do [datum] nebylo schopno se samo živit z důvodu studia na vysoké škole, tedy soustavné přípravy na budoucí povolání. Nutno podotknout, že žalobkyni svědčí právo na shodnou životní úroveň jako rodiče, tedy žalovaného. Při stanovení výživného je v souladu s ustanovením § 913 o. z. třeba přihlédnout ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům jak oprávněného, tak povinného. Soud nemá pochyb o tom, že se žalobkyně v době do [datum] řádně soustavným studiem připravovala na budoucí povolání, což doložila jak diplomem o získání bakalářského titulu, tak potvrzením o studiu na Mendelově univerzitě v [obec]. V obecné rovině lze konstatovat, že je notorietou skutečnost vzniku zvýšených výdajů studenta při studiu na vysoké škole. Tvrzené a prokázané výdaje v rozmezí částky [číslo] až 10.000 Kč měsíčně proto shledává soud zcela přiměřenými, a to i z toho důvodu, že žalobkyně usilovala o získání vysokoškolského vzdělání studiem soukromé školy, když na státní nebyla přijata. Žalobkyně osvědčila snížené studijní předpoklady (viz zpráva pedagogicko-psychologické poradny a přijatá doporučení), proto využití možnosti získat vzdělání na soukromé vysoké škole nelze než hodnotit kladně. Tento závěr obstojí také při zohlednění původu vzdělání samotného žalovaného, který v souvislosti se získáním vysokoškolského vzdělání rovněž u soukromého subjektu, vynaložil souhrnnou částku 154.000 Kč, z čehož v období let 2015 2018 za bakalářský studijní program uhradil 57.000 Kč, za navazující magisterský program pak v letech 2018 2020 uhradil 97.000 Kč. Od poslední úpravy výživného v roce 2015 uplynulo již 7 let a za tu dobu se potřeby žalované prokazatelně změnily. S ohledem na věk žalobkyně a její zvýšené potřeby spojené se studiem na vysoké škole v [obec], ať už v souvislosti s ubytováním, či poplatkem za studium, či běžnými potřebami jako je jídlo, hygienické potřeby, ošacení, doprava či občasné pořízení léků, příp. prostředků na trávení volného času, nemůže být posledně stanovena částka výživného ve výši 3.600 Kč dostačující.

3. Skutečnost, že žalobkyně studovala šest semestrů na soukromé vysoké škole, kde hradila poplatek za studium jednotlivých semestrů v rozmezí částek 18.900 Kč – 19.837 Kč, tedy měsíční náklad ve výši 3.780 Kč – 3.967,40 Kč, nemůže, jak již shora rozvedeno, být k tíži žalobkyně. Žalobkyně se tímto svým studiem snažila zajistit lepší uplatnění na trhu práce, přičemž soukromá škola zajišťovala lepší podmínky pro studium, a to včetně individuálnějšího přístupu. V dané souvislosti je tedy nutno zohlednit zájem dítěte na dosažení vyšší kvalifikace, které úspěšně dosáhla.

4. Žalovaný v rozhodném období dosahoval průměrného měsíčního příjmu z výdělečné činnosti a vypláceného invalidního důchodu v roce 2019 ve výši 24.968 Kč, v roce 2020 ve výši 27.005 Kč a v roce 2021 pak ve výši 26.947,50 Kč, nadto nelze přehlédnout fakt, že si během rozhodného období v roce 2019 pořídil nový automobil a za dané období byl schopen vytvářet úspory, když ke dni [datum] činily disponibilní finanční prostředky na jeho účtu 869.330,53 Kč. Pokud pak tyto finanční prostředky před meritorním rozhodnutím věci zcela použil na splnění povinnosti z titulu náhrady škody, kterou však dle závěrů soudů zavinil, nelze takový fakt přičíst v neprospěch žalované, jako osoby na žalovaném výživou odkázané. Vyživovací povinnost je přednostním právem a v době splnění předmětné platební povinnosti si žalovaný byl a musel být plně vědom reálné možnosti zvýšení výživného. Ve prospěch žalovaného nutno přičítat skutečnost, že dosud svou vyživovací povinnost k žalobkyni plnil řádně, nadto má vyživovací povinnost k nezletilému synovi. Matka žalobkyně dosahuje průměrného příjmu cca 39.000 Kč, mimo vyživovací povinnost k žalobkyni, má také vyživovací povinnost k nezletilému synovi, na kterého od října 2021 hradí výživné ve výši 5.500 Kč (do tohoto data pak ve výměře 1.800 Kč měsíčně). 5. [příjmení] požadovaná žalobkyní je s ohledem na její potřeby, jako studentky vysoké školy v rozhodném období a zjištěné výdělkové a majetkové poměry žalovaného zcela přiměřená. Objektivně bylo prokázáno, že matka žalobkyně hradila žalobkyni náklady spojené se studiem, bydlením, stravou a celkové zaopatření žalobkyně, včetně skutečnosti, že výlučně z vlastních prostředků hradila poplatky spojené se studiem na vysoké škole. Tato, vyslechnuta jako svědkyně, potvrdila, že dceři poskytuje částku v měsíční výši 8.500 Kč a uhradila veškeré poplatky spojené se studiem na soukromé vysoké škole. Poskytovala tak žalobkyni několikanásobně vyšší výživné než-li žalovaný. Je nutno také přihlédnout ke skutečnosti, že žalobkyně stále s matkou žila a dojížděla k ní nepravidelně, s čímž byly spojeny další náklady matky. S žalovaným, jako svým otcem, žalobkyně bližší kontakt neudržovala.

6. S ohledem na výše uvedené tak zdejší soud rozhodl v souladu se žalobním návrhem, nadto, když výše výživného, jak je soudem stanovená, je rovněž v souladu s materiálem Ministerstva spravedlnosti nazvaným„ Doporučená výchozí rozmezí pro stanovení výše výživného za účelem sjednocení rozhodovací praxe soudů v otázkách výživného na nezaopatřené děti“ (výrok I.).

7. Ve znění výroku II. pak soud vyčíslil vzniklý nedoplatek za rozhodné období, který odpovídá souhrnné částce 123.600 Kč vypočtené tak, že za období let 2019, 2020 a šesti měsíců roku 2021 dluží po zvýšení výživného žalovaný 30 x 3.400 Kč, tj. 102.000 Kč, za posledních 6 měsíců roku 2021 a 3 měsíce roku 2022 dluží 9 x 2.400 Kč, tj. 21.600 Kč Lhůta ke splnění této platební povinnosti pak byla s přihlédnutím k aktuálním majetkovým poměrům žalovaného stanovena jako tříměsíční.

8. Výrokem IV. rozsudku pak byla vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni ode dne [datum] do budoucna zrušena, protože žalobkyně ukončila soustavnou přípravu na budoucí povolání, pracuje na dohodu o pracovní činnosti, tedy je plnohodnotně schopna sama se živit a vyživovací povinnost žalovaného, jakožto otce žalobkyně, odpadla. Soud proto v zájmu právní jistoty účastníků návrhu učiněnému žalovaným na zrušení výživného vyhověl.

9. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Vytýkal soudu I. stupně, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vytýkal soudu I. stupně, že na základě zjištěných příjmů otce neodpovídá stanovené výživné kritériím stanoveným tzv. doporučujícím tabulkám Ministerstva spravedlnosti. Navíc vytýkal soudu I. stupně, že vycházel nikoliv z čistých příjmů žalovaného, ale z příjmu uvedených v daňovém přiznání, od níž dle názoru žalovaného je třeba odečíst daň z příjmu, sociální a zdravotní pojištění.

10. Žalovaný dále namítá, že soudem zjištěné poměry jak žalobkyně, tak žalovaného neodůvodňují použití horní hranice výše uvedeného rozpětí stanoveného v doporučujících tabulkách. Nelze také přehlédnout, že matka nezletilého syna [jméno], který je v péči otce, hradí na jeho výživu částku 5.500 Kč, a to z příjmu cca 39.000 Kč.

11. Žalovaný považuje za přiměřené zvýšení výživného částku 1.000 Kč. Soud I. stupně se žádným způsobem nevypořádal také s rozpory v majetkových poměrech žalobkyně, když příjmy a výdaje žalobkyně uváděny v její účastnické výpovědi ze dne [datum] nekorespondovaly s přehledem, který žalobkyně dříve zaslala soudu. V uvedeném přehledu žalobkyně tvrdila příjmy 8.600 Kč a výdaje, které tyto příjmy převyšovaly. Žádným způsobem však nevysvětlila, jak tyto převyšující náklady hradí. V rozporu s tímto přehledem pak u výslechu [datum] uváděla další příjem 5.000 Kč od matky.

12. Stejně tak nedůvěryhodná byla i svědecká výpověď matky žalobkyně, když svědkyní uváděné její výdaje 31.500 Kč přesáhly příjmy 30.000 Kč. Přitom specifikované výdaje nezahrnovaly náklady na jídlo svědkyně, odvoz odpadu, telefon, internet, pojištění domácnosti. Soud I. stupně rovněž pochybil, když nepřistupoval ke stejnému hodnocení životní úrovně u žalobkyně a žalovaného. Zatímco u žalobkyně zohlednil rovněž náklady na jídlo, oděvy, vitamíny, u žalovaného takto nepostupoval. Soud I. stupně rovněž k tíži žalovaného zohlednil, že uhradil svůj závazek vůči [právnická osoba] s.r.o. Nevzal přitom v úvahu délku řízení, kdy spor byl zahájen dlouho před obdobím, za něž žalobkyně požadovala zvýšení výživného. Přitom je zřejmé, že pokud by závazek včas neuhradil, hrozila by mu exekuce, což by úhradu výživného dále zkomplikovalo. Žalovaný je též přesvědčen, že k jeho tíži nelze přičíst spoluvlastnictví rodinného domu, v němž na základě věcného břemene žijí rodiče žalovaného. Vzhledem k tomu nemůže s domem volně disponovat, ačkoliv musí platit náklady s vlastnictvím spojené. Také není z odůvodnění zřejmé, jak se do úvah soudu I. stupně o výši výživného promítla skutečnost, že žalovaný má další vyživovací povinnost k nezletilému [jméno] [příjmení], na nějž jeho matka do října 2021 přispívala pouze 1.800 Kč. Tedy veškeré další výdaje, včetně mimořádných, musel nést žalovaný. Soud I. stupně měl též zohlednit, že žalobkyně fakticky vede společnou domácnost se svým druhem [jméno] [příjmení] - viz účastnická výpověď žalobkyně ze dne [datum]. V této výpovědi žalobkyně uvedla, že spolu mají intimní poměr, bydlí spolu, společně kupovali potřeby do domácnosti. Soud I. stupně však tyto okolnosti neposuzoval.

13. Soud I. stupně také nezohlednil skutečnost, že fotografie žalobkyně byly a stále jsou zveřejněny na webových stránkách jejího přítele, čímž mu fakticky dělá reklamu. Žalovaný je přesvědčen, že za tuto reklamu náleží žalobkyni příjem. Soud I. stupně však tento příjem nezjišťoval. Spokojil se s tím, že žalobkyně jiné příjmy popřela. Takový závěr však není správný, a to i s přihlédnutím na příjem, který přítel žalobkyně zaslal [datum] na její účet ve výši 14.000 Kč, jak bylo prokázáno výpisem z účtu žalobkyně. Pokud by přesto žalovaná příjem z reklamy neměla, pak nelze klást k tíži žalovanému, že žalobkyně se takového příjmu vzdala. Další vadou je rovněž skutečnost, že soud I. stupně nezohlednil v rámci výpočtu dlužné částky, že žalovaný nad rámec výživného hradí žalobkyni i úrazové pojištění ve výši 400 Kč měsíčně. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně a návrh na zvýšení výživného zamítl, případně aby došlo ke zvýšení výživného toliko pro částku 1.000 Kč měsíčně.

14. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že rozhodnutí soudu I. stupně netrpí žádnou z vad prezentovaných žalovaným. Soud I. stupně zjistil příjmy žalovaného objektivně, kdy vycházel především z důkazů předložených samotným žalovaným.

15. Pokud žalovaný argumentuje tabulkou Ministerstva spravedlnosti, pak k tomuto žalobkyně uvádí, že tato má pouze doporučující charakter. Žalovaný navíc vlastní nemovitý majetek nemalé hodnoty a skutečnost, že na některých nemovitostech vázne věcné břemeno, nemá na hodnotu těchto nemovitostí vliv.

16. Pokud jde o poukaz žalovaného na skutečnost, že matka žalobkyně hradí na výživu bratra žalobkyně, který je v péči žalovaného, částku, která je nižší, než částka určená soudem I. stupně v této věci, pak důvodem této disproporce je rozdílný věk žalobkyně a jejího bratra a tato skutečnost není současně předmětem tohoto řízení.

17. Majetkové poměry žalobkyně byly soudem I. stupně podrobně zjištěny, a to zejména účastnickou výpovědí žalobkyně. Pokud žalovaný poukazuje na rozpory ve výpovědi žalobkyně a v jejím písemném vyjádření, tak je třeba vzít v potaz tu skutečnost, že její písemné vyjádření bylo v okamžiku její účastnické výpovědi téměř rok staré.

18. Pokud žalovaný polemizuje s příjmy matky žalobkyně a s částkou, kterou tato žalobkyni pravidelně poskytuje na výživu, tak má žalobkyně za to, že tyto byly zjištěny soudem I. stupně řádně. Platba výživného ze strany matky žalobkyně nadto není předmětem tohoto řízení a je zcela v dikci žalobkyně, zda-li bude případný nárok uplatňovat i vůči své matce či nikoliv. Pokud jde o majetkové poměry samotné žalobkyně, tak tyto byly soudem I. stupně rovněž zjištěny správně. Žalovaný dále uvádí, že žalobkyně musí mít nepochybně příjmy z videa, které je doposud dostupné na internetu. Nejenže se toto tvrzení nezakládá na pravdě, ale samotná skutečnost, že žalovaný, jakožto otec žalobkyně je schopen toto tvrdit a na takové skutečnosti zakládat zúžení své vyživovací povinnosti, svědčí o morálním charakteru žalovaného, kdy zneužívá faktu, že se jeho dcera stala obětí trestného činu, pro které byly pachatelé pravomocně odsouzeni. Pokud jde o zmínku žalovaného, že žalobkyně musí mít nepochybně příjmy z fotografií zveřejněných na webových stránkách jejího přítele, pak žalobkyně uvádí následující. Žádný příjem za tyto fotografie neobdržela, fotografování bylo pouze koníčkem žalobkyně a jejího přítele a ani jeden z nich finančně z toto neprofitoval. Dále žalovaná uvádí, že úhrada výživného je zvláštní platbou, na které nemůže být započtena úhrada úrazového pojištění.

19. Navrhl proto, aby rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen a žalovanému byla uložena povinnost hradit náklady odvolacího řízení.

20. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné.

21. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

22. Dle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

23. Dle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle odstavce 2 při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání, či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je potřeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

24. Podle § 915 odst. 1 věta první o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovni rodičů.

25. Dle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

26. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud I. stupně dostatečně zjistil skutkový stav věci, z něhož vyvodil však ne zcela odpovídající právní závěry. Jako důvodnou se jeví především odvolacímu soudu námitka žalovaného stran stanovení výše jeho příjmu s ohledem na okolnost, že soud I. stupně vycházel z příjmu zjištěného z daňového přiznání, aniž by zohlednil uhrazenou daňovou povinnost otce, která přirozeně výši příjmu snižuje.

27. Za rok 2019 byl u otce zjištěn rozdíl mezi příjmy a výdaji ve výši 211.655 Kč, uhrazená daň činila 31.740 Kč, a výsledný příjem tak činí 14.992 Kč měsíčně, za rok 2020 činil rozdíl mezi příjmy a výdaji 229.001 Kč, uhrazená daň činila 31.350 Kč, a výsledný příjem tak činí 16.470 Kč měsíčně, za rok 2021 rozdíl mezi příjmy činil 222.714 Kč, uhrazená daň činila 33.405 Kč, a výsledný příjem tak činil 15.776 Kč. Otci dále náležel v roce 2019 invalidní důchod ve výši 7.330 Kč, v roce 2022 ve výši 7.913 Kč a v roce 2021 ve výši 8.288 Kč. 28. [příjmení] jiného posouzení výše rozhodného příjmu žalovaného pro rozhodné období, má odvolací soud za to, že soud další majetkové poměry žalovaného stejně jako odůvodněné potřeby žalobkyně zjistil správně a v tomto ohledu může pro stručnost odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně.

29. Odvolací soud pak zejména dále také při stanovení výživného zohlednil skutečnost, že otec má ve své péči i zletilého syna [jméno], ke kterému má vyživovací povinnost.

30. Odvolací soud pak také nepřihlížel k částce, kterou měl otec případně naspořenou, neboť se jedná o prostředky získané z jeho příjmu, který tvoří základ pro stanovení vyživovací povinnosti a tím by vlastně docházelo ke zohlednění těchto finančních prostředků dvakrát.

31. Spoluvlastnictví rodinného domu, který je užíván jeho rodiči, nelze vnímat jako majetkovou hodnotu, která má ovlivnit výši stanoveného výživného, neboť konkrétní majetkový prospěch pro žalovaného z takového spoluvlastnictví neplyne.

32. Vycházel-li naopak žalovaný pro určení výše výživného z tabulek Ministerstva spravedlnosti, odvolací soud k tomu může toliko uvést, že tyto mají toliko doporučující charakter, přičemž rozhodné jsou zjištěné majetkové a výdělkové poměry povinné osoby a odůvodněné potřeby osoby oprávněné.

33. Stejně tak odvolací soud nepřisvědčil žalovanému v nutnosti zohlednit při stanovení výživného příjmy žalobkyně získané za své fotografie, neboť pokud i jedna taková platba proběhla, nejednalo se o nějaký dlouhodobý příjem. Pro stanovení výživného nepovažuje odvolací soud ani žalovaným tvrzené rozpory ve výpovědi matky žalobkyně stran hrazení výživného, neboť, jak již shora uvedeno, výše odůvodněných potřeb žalobkyně v rozhodném období byla prokázána a pro stanovení výše výživného jsou rozhodné majetkové a výdělkové poměry povinného, tedy žalovaného.

34. Odvolací soud pak s odkazem na shora uvedené, tedy zejména rozdílného závěru stran příjmu žalovaného, potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně a jako věcně správné bylo dle § 219 o. s. ř. potvrzeno pro částku 4.800 Kč měsíčně od [datum] do [datum], pro částku 5.500 Kč měsíčně od [datum] do [datum], pro částku 5.000 Kč měsíčně od [datum] do [datum] se splatností výživného vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně (výrok I.) a pro zbytek stanoveného výživného v rozhodnutí soudu I. stupně změnil jeho rozhodnutí dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobu zamítl (výrok II).

35. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozhodnutí soudu I. stupně ve výši stanoveného výživného pro rozhodné období, bylo nutno také nově vyčíslit dluh na zvýšeném výživném.

36. Ten činí za rozhodné období od [datum] do [datum] celkem 58.200 Kč a sestává z dlužného zvýšeného výživného za období od [datum] do [datum] ve výši 14.400 Kč (12 měsíců x 1.200 Kč), od [datum] do [datum] ve výši 22.800 Kč (12 x 1.900 Kč), za období od [datum] do [datum] ve výši 8.400 Kč (6 x 1.400 Kč) a za období od [datum] do [datum] ve výši 12.600 Kč (9 x 1.400 Kč).

37. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto tak, že jejich náhrada nebyla přiznána žádnému z účastníků ve smyslu ust. § 224 odst. 2 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť v řízení nebyl žádný z účastníků převážně úspěšný.