59 Co 273/2024

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudkyň JUDr. Ivony Ryšánkové a Mgr. Jany Smýkalové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o vyklizení a odevzdání bytu o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 28. 8. 2024, č. j. 16 C 52/2024-46,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost vyklidit byt č. , Anonymizováno, nacházející se v domě č. p. , Anonymizováno, stojícím na pozemku p. č. st. , Anonymizováno, v obci , adresa, , k. ú. , adresa, , zapsaném na LV č. , Anonymizováno, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , pracoviště , adresa, , a zcela vyklizený odevzdat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a dále žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5.600 Kč do 15 dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II).V odůvodnění rozsudku soud I. stupně v podstatném uvedl, že žalobkyně jako vypůjčitel uzavřela dne , datum, s městem , adresa, jako pronajímatelem smlouvu o výpůjčce nemovitostí, na základě níž jí byl přenechán do výpůjčky mj. dům č. p. , adresa, v Kroměříži. Vlastníkem nemovitostí je město , adresa, , žalobkyně je na základě smlouvy o výpůjčce oprávněna za vlastníka uzavírat nájemní smlouvy. Smlouva byla uzavřena od , datum, na dobu , Anonymizováno, let. Dle dodatku č. , Anonymizováno, smlouvy o výpůjčce ze dne , datum, (správně , Anonymizováno, ) patří mezi povinnosti žalobkyně řešení sporů s třetími osobami, s nimiž je uzavřen smluvní vztah týkající se předmětu výpůjčky, zejména např. nájem bytu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným nájemní smlouvu, která byla žalobkyní podepsána dne , datum, a žalovaným dne , datum, , na dobu určitou od , datum, do , datum, s vyloučením prolongace podle § 2285 občanského zákoníku. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužného nájemného a k odevzdání bytu k , datum, . Pravomocným platebním rozkazem ze dne , datum, bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného uhradit dlužné nájemné.Soud I. stupně po právní stránce dovodil, že žalobkyně je na základě smlouvy o výpůjčce uzavřené podle § 659 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného do , datum, správcem bytové jednotky ve vlastnictví města , adresa, a je podle této smlouvy a jejího dodatku č. , Anonymizováno, povinna pečovat o svěřené nemovitosti, což zahrnuje i řešení sporů z nájemních smluv s třetími osobami. Ve spojení s § 1044 o. z. je tím dána aktivní legitimace žalobkyně v řízení. Žalobkyně přenechala nájemní smlouvou uzavřenou podle § 2201 o. z. žalovanému na dobu určitou do , datum, předmětný byt, byla vyloučena aplikace § 2285 o. z. Žalobkyně má podle § 1012, § 1040 o. z. právo na ochranu svého práva, má právo domáhat se vyklizení bytu. Žalovaný byt přes výzvu nevyklidil. Nájemní vztah skončil uplynutím sjednané doby, automatické prodloužení nájmu nebylo možné a žalovaný užívá předmětný byt bez právního důvodu.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Soudu I. stupně vytýkal nesprávné právní posouzení věci, kdy namítal nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně. V konkrétnu měl za to, že na základě smlouvy o výpůjčce nelze dovodit oprávnění vypůjčitele nakládat s věcí jako vlastní a zpeněžovat ji formou nájmu, aniž by půjčitel měl právo toto finanční plnění přijímat a mohl s věcí nakládat jako s vlastní. Smlouvu o výpůjčce upravoval starý občanský zákoník prakticky totožně jako nová právní úprava. Smlouva byla uzavřena podle starého občanského zákoníku, avšak právní vztahy z ní vzniklé po , datum, se řídí novým občanským zákoníkem. Pokud by se soud I. stupně zabýval výkladem pojmů „nezuživatelná věc“ a „bezplatné dočasné užívání“, musel by dospět k závěru, že žalobkyně oprávnění uzavírat nájemní smlouvy nemá a nemá ani oprávnění domáhat se vyklizení bytu ve vlastnictví města , adresa, a že pojem „pronajímatel“ je z hlediska ustanovení o nájmu bytu roven pojmu „vlastník“. Jiný výklad je účelovým obcházením zákona a zásahem do práv žalovaného jako slabší smluvní strany. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k novému řízení.

3. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání odkázala na vyjádření podané k žalobě a doplnila, že žalovaný od ledna 2024 na nájemném a zálohách na služby spojené s užíváním bytu ničeho neuhradil, jeho dluh činil , Anonymizováno, Kč a měsíčně narůstá o , Anonymizováno, Kč. V podání odvolání vidí žalobkyně snahu žalovaného prodloužit bydlení zadarmo. Žalovaný užívá byt bez právního důvodu, což je v rozporu s dobrými mravy, a zjevně zneužívá práv nájemce jako slabší strany. Žalobkyně navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen.

4. Odvolací soud konstatuje, že žalovaný podal odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), je osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), odvolání směřuje proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.) a uvádí v něm způsobilý odvolací důvod podřaditelný pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.

5. Po přezkoumání rozhodnutí soudu I. stupně včetně řízení jemu předcházejícího (§ 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř.) dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání není opodstatněné.

6. Z hlediska skutkové stránky vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která byla opatřena procesně řádným způsobem a mají podklad v provedeném dokazování, přičemž tento závěr bylo možné učinit v návaznosti na doplnění dokazování přílohou č. 1 smlouvy o výpůjčce nemovitostí uzavřené dne , datum, mezi městem , adresa, a žalobkyní v odvolacím řízení. Předmětnou přílohou ve spojení s čl. I smlouvy o výpůjčce bylo prokázáno, že předmětem výpůjčky byla mimo jiné nemovitost na , adresa, . V této nemovitosti se dle smlouvy o nájmu nachází byt, který byl žalovanému na dobu určitou do , datum, pronajat.

7. Správnými shledal odvolací soud též právní závěry soudu I. stupně, jež vyústily ve vyhovění žalobě. Soud I. stupně při rozhodování použil správné právní normy, které správně vyložil a na posuzovanou věc správně aplikoval.

8. Odvolací námitky žalovaného nejsou důvodné. Žalovaný namítá nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně, který opírá o názor, že na základě smlouvy o výpůjčce není vypůjčitel oprávněn nakládat s věcí jako s vlastní a nadále ji formou nájmu za úplatu zpeněžovat, aniž by půjčitel měl právo toto finanční plnění přijímat a mohl s věcí nakládat jako s vlastní.

9. Žalovaný své stanovisko odůvodňuje ustanovením § 2193, § 2194 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. z.“ nebo „nový občanský zákoník“), avšak je nutno uvést, že nový občanský zákoník se na vztah mezi městem , adresa, jako půjčitelem a žalobkyní jako vypůjčitelkou nepoužije, neboť podle přechodných ustanovení nového občanského zákoníku, § 3028 odst. 3 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.Přechodné ustanovení nového občanského zákoníku, a to § 3028 odst. 1 a § 3028 odst. 2, na které žalovaný v odvolání poukazuje, se pro zjištění rozhodného právního předpisu nepoužije. Je to z toho důvodu, že odstavec třetí § 3028 o. z. představuje zvláštní úpravu ve vztahu k odstavci prvnímu téhož ustanovení a odstavec druhý § 3028 o. z. se vztahuje na právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, k nimž závazkové vztahy (zde smlouva o výpůjčce) nenáleží.

10. Ze zjištění soudu I. stupně nevyplývá, že by se smluvní strany smlouvy o výpůjčce dohodly, že se jejich vztah bude řídit novým občanským zákoníkem a je proto práva a povinnosti ze smlouvy o výpůjčce se proto řídí občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do , datum, (dále též „obč. zák.“).Soud I. stupně proto správně vztah mezi žalobkyní a městem , adresa, ze smlouvy o výpůjčce posuzoval podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.

11. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. 2 Cdon 1010/97, uveřejněném na straně 36 v sešitě č. 1 z roku 2000 časopisu Právní rozhledy, vymezil byt jako předmět občanskoprávních vztahů. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 522/2001, uveřejněném pod č. 55 v sešitě č. 6 z roku 2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud mimo jiné dovodil, že předmětem výpůjčky může být i nemovitost. K odůvodnění uvedeného právního názoru uvedl, že zákon neomezuje předmět výpůjčky na movité věci, a proto lze jeho ustanovení o výpůjčce aplikovat i na bezúplatné přenechání nemovitosti k užívání po dohodnutou dobu; smlouva, jejímž obsahem je přenechání nemovitosti k dočasnému a bezúplatnému užívání, je tedy smlouvou o výpůjčce podle § 659 a násl. obč. zák. Může-li být předmětem výpůjčky i nemovitost, zastává dovolací soud názor, že jím může být i jeho reálně vymezená část, tj. soubor místností označený jako „byt číslo , Anonymizováno, .“. Prostřednictvím uvedeného institutu tak lze řešit případy, kdy vlastník jako půjčitel přenechává jinému jako vypůjčiteli byt po dohodnutou dobu z jakéhokoliv důvodu do bezplatného užívání.V rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. 26 Cdo 2715/2010, Nejvyšší soud uvedl, že chtěli-li účastníci smlouvy založit užívací právní vztah k bytu, který bude bezúplatný, nelze dotyčnou smlouvu kvalifikovat jako (úplatnou) smlouvu nájemní ve smyslu § 663 a násl. obč. zák. Za této situace je vyloučeno posuzovat její platnost z hlediska ustanovení hlavy sedmé občanského zákoníku, natož dovozovat, že svým obsahem odporuje zákonu právě proto, že jde o smlouvu bezúplatnou. Žádný právní předpis totiž účastníkům občanskoprávních vztahů nezakazuje uzavřít smlouvu, jejímž obsahem je přenechání bytu k dočasnému bezplatnému užívání. Smlouva, jejímž obsahem je přenechání nemovitosti k dočasnému a bezúplatnému užívání, je smlouvou o výpůjčce podle § 659 a násl. obč. zák.; předmětem výpůjčky přitom může být i byt.Rovněž odborná literatura připouští, aby věc, která je předmětem výpůjčky, byla přenechána do užívání jinému, čímž se rozumí nejen výpůjčka, ale i nájem, tj. vypůjčitel může přenechat věc k užívání za úplatu i bezplatně (k tomu viz komentář k § 661 obč. zák. dostupný v právním systému ASPI).

12. Námitka žalovaného není s ohledem na shora uvedené skutečnosti důvodná. , adresa, jako vlastník má oprávnění naložit se svým majetkem dle vlastního uvážení včetně možnosti přenechat jej bezplatně k užívání třetí osobě. Učinilo tak v případě předmětného bytu smlouvou o výpůjčce uzavřenou v souladu s ustanovením § 659 a násl. obč. zák. Strany této smlouvy vyloučily dispozitivní ustanovení § 661 odst. 2 obč. zák., neboť se ve smlouvě dohodly, že vypůjčitel je oprávněn přenechat věc k užívání jinému (čl. III odst. 4) a že bezplatné užívání a zajišťování správy zapůjčených nemovitostí je spojeno s oprávněním vypůjčitele přenechávat nemovitosti (byty, nebytové prostory a pozemky s příslušenstvím) k užívání třetím osobám a uzavírat s nimi smluvní vztahy, přičemž výtěžek z takových vztahů připadá výhradně vypůjčiteli (čl. III odst. 6). Právní normy nezakazují vlastníkovi, aby výtěžek z užívání jeho věci přenechané jinému formou výpůjčky musel připadnout pouze vlastníkovi. Současně je třeba zmínit, že přenechání nemovitostí do výpůjčky žalobkyni nezbavuje vlastníka jeho práva s nemovitostmi nakládat (např. nemovitosti prodat, darovat, směnit apod.), v možnosti užívat nemovitosti je však omezen povinnostmi vyplývajícími z uzavřené smlouvy o výpůjčce.

13. Odvolací soud nemůže přisvědčit ani výkladu žalovaného, že pojem pronajímatel je „roven pojmu vlastník“. Pronajímatelem bytu může být nejen jeho vlastník, ale i jiná osoba, které svědčí právo s bytem nakládat ve formě jeho pronajímání. V posuzované věci je takovou osobou na základě smlouvy o výpůjčce žalobkyně. Ustanovení § 2221 a § 2222 o. z. se v přezkoumávané věci neuplatní, neboť ke změně vlastnictví bytu smlouvou o výpůjčce ani jinou právní skutečností nedošlo.

14. Odvolací soud nespatřuje v uzavření smlouvy o výpůjčce skutečnost, kterou by účelově docházelo k obcházení zákona a takové právní jednání činilo nesrozumitelným, jak bylo namítáno žalovaným. , adresa, jako vlastník nemovitostí bylo oprávněno přenechat žalobkyni nemovitosti formou výpůjčky, práva a povinnosti z tohoto závazkového vztahu jsou ve smlouvě srozumitelným způsobem vyjádřena a odvolací soud neshledává skutečnosti, které by smlouvu měly činit nesrozumitelnou a neplatnou. Práva žalovaného jako slabší smluvní strany uzavřením nájemního vztahu porušena nebyla a k jejich porušení nedochází ani tím, že vyklizení bytu se soudní cestou domáhá namísto vlastníka bytu jeho detentor, neboť právní normy takový postup dovolují.

15. Aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu je založena smlouvou o výpůjčce a vyplývá z ustanovení § 1044 o. z., jak soud I. stupně správně dovodil.Podle § 1044, má-li někdo věc u sebe, aniž mu svědčí domněnka podle § 1043, může uplatnit právo náležející vlastníku na ochranu svým vlastním jménem.Žalobkyně je na základě smlouvy o výpůjčce detentorem věci, je oprávněna mít ji u sebe, a užívat ji. Zákon jí jako oprávněnému detenterovi přiznává v ustanovení § 1044 o. z. oprávnění uplatňovat práva náležející vlastníku na ochranu svým vlastním jménem.Vlastník věci má podle § 1012 o. z. právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Z ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. náleží vlastníkovi právo žalovat toho, kdo věc neprávem zadržuje, aby ji vydal.Oprávnění vyplývající vlastníkovi z ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. náleží vzhledem k uzavřené smlouvě o výpůjčce mezi žalobkyní a městem , adresa, jako vlastníkem věci rovněž žalobkyni jako detentorovi (§ 1044 o. z.). Žalobkyni proto svědčí aktivní procesní legitimace k podání žaloby na vyklizení bytu.

16. Soud I. stupně rovněž učinil správný závěr, že žalovaný po uplynutí doby, na kterou byl nájem sjednán, užívá předmětný byt bez právního důvodu.Mezi účastníky byla uzavřena v zákonem stanovené obligatorní písemné formě (§ 2237 o. z.) nájemní smlouva na dobu určitou do , datum, . V nájemní smlouvě bylo sjednáno vyloučení aplikace § 2885 o. z., podle kterého pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

17. Ustanovení § 2885 o. z. je dispozitivním ustanovením, což znamená, že strany se mohou od něj odchýlit. Účastníci tak výslovně učinili v čl. IV odst. 3.4 nájemní smlouvy, přičemž při sjednání odchylné úpravy byla zachována zákonem stanovená písemná forma.

18. Žádný právní titul k užívání bytu žalovaný nemá. Toho je si žalovaný sám vědom, kdy u jednání před soudem I. stupně uvedl, že užívací titul k bytu nemá. Žalovaný netvrdí, že má uzavřenou nájemní smlouvu, která by ho opravňovala byt užívat, ani že existuje jiný závazkový či věcněprávní vztah k jeho užívání. Pokud na druhou stranu v řízení před soudem I. stupně uváděl, že je oprávněn užívat byt na základě rozhodnutí o přidělení bytu, nutno uvést, že takový právní akt nezakládá právní důvod k užívání bytu. Žalovaný byt neprávem zadržuje, neboť ho užívá bez právního důvodu. Je proto povinen byt vyklidit. Soud I. stupně tudíž žalobě důvodně vyhověl.

19. Odvolací soud, veden výše uvedenými důvody, napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný včetně správného nákladového výroku, opírajícího se o procesní úspěšnost žalobkyně, podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud pode § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V této fázi řízení byla žalobkyně procesně úspěšná a byla jí proto přiznána náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč za 2 úkony (vyjádření k odvolání, účast u jednání) po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do 3 dnů od právní moci rozhodnutí.