59 Co 277/2025

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudkyň JUDr. Ivony Ryšánkové a Mgr. Jany Smýkalové ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva k nemovitostem o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Anonymizováno ze dne Anonymizováno , č. j. Jméno žalobce B Anonymizováno ,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , Anonymizováno, Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalované.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku , Anonymizováno, Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalované.

1. V záhlaví citovaným rozsudekem Okresní soud v , Anonymizováno, , adresa, (soud prvního stupně) rozhodl tak, že žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem pozemku , Anonymizováno, , adresa, , Anonymizováno, , adresa, , , Anonymizováno, jako nová parcela č. , Anonymizováno, , se zamítá (I.) a zavázal žalobce zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované (II.).

2. V podstatných důvodech svého rozhodnutí uvedl, že dle tehdy platné právní úpravy to byl žalobce, kdo prokazoval existenci dobré víry oprávněné držby a bylo na něm, aby povinnosti tvrdit a prokázat dostál. Žalobce sice svou dobrou víru tvrdil, ale dle soudu bylo prokázáno, že v dobré víře nebyl. K vydržení bylo podle úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občasnkého zákoníku (obč. zák) zapotřebí prokázat, že držitel neměl mít o svém vlastnickém právu ke sporným pozemkům objektivně pochybnosti. Žalobce v tomto případě nabyl nemovitosti na LV , Anonymizováno, , které přiléhají ke sporným pozemkům, na základě darovací smlouvy od matky ke dni , datum, a od darování je začal užívat. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že předmětem darování byly toliko nemovitosti, které matka žalobce vlastnila, tj. pozemek parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, s domem č. p. , Anonymizováno, . Ze smlouvy tedy nemohl žalobce dojít k závěru, že nabyl i sporné pozemky, neboť tyto nebyly předmětem darování. Závěr soudu o nedostatku dobré víry vyvodil zejména z vyjádření ze dne , datum, soud zjistil, že sám žalobce, a je zcela bezpředmětné, zda dopis psala jeho manželka, uvedl, „že tyto pozemky byly od roku , Anonymizováno, oploceny se souhlasem národního výboru , adresa, a spojeny se zahradou parc. č. , Anonymizováno, za účelem jejich trvalé údržby, což bylo všem známo již před vydáním rozhodnutí z roku , Anonymizováno, a proti tomuto stavu nebyly nikdy vzneseny žádné námitky“. Dále v dopise uvedl, že „pokud obecní zastupitelstvo rozhodlo, že lze již odprodat obecní pozemky tzv. předzahrádky, předpokládal jsem, že když je mám v užívání , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a je zde vybudována plynová přípojka k mému domu, budu obcí informován o možnosti odkupu“. Dle soudu toto vyjádření prokazuje nejen, že žalobce věděl o tom, že není vlastníkem sporných pozemků v době podání tohoto vyjádření, ale že o tom věděl už v době, kdy mu obec povolila parkování u domu, k čemuž došlo už , datum, . Aktuální tvrzení, že se o tomto stavu dozvěděl až při zrušení parkování a následně mu starosta , jméno FO, v roce , Anonymizováno, sdělil podrobnosti o poskytnutí sporných pozemků se souhlasem tehdejšího Národního výboru v , Anonymizováno, za účelem stálé údržby, je důkazně vyvráceno časově dřívějšími žádostmi a dopisy. Především z dopisu z , datum, jednoznačně plyne sdělení žalobce, že „všem bylo známo“, tedy i žalobci, že sporné pozemky byly obecní a byly spojeny s jeho zahradou za účelem trvalé údržby „ještě před vydáním rozhodnutí o parkování“. Tedy už v době před rokem , Anonymizováno, věděl žalobce, že sporné pozemky jsou obecní. Dále si žalobce sám protiřečí ve svých tvrzeních, pokud uvádí, že o způsob přidělení sporných pozemků k užívání se dozvěděl až v roce , Anonymizováno, od starosty , Anonymizováno, , ale zároveň jsou tyto informace obsaženy již v dopisech z roku , Anonymizováno, . Tyto rozpory k opakovaným dotazům soudu žalobce nebyl schopen nijak racionálně vysvětlit. Tedy pokud bylo dle soudu prokázáno, že žalobce věděl o vlastnictví jiné osoby, pak nebyl v dobré víře ohledně oprávněné držby sporných pozemků. Pak je nepodstatné, zda v takové dobré víře byla jeho matka jako jeho právní předchůdce, neboť žaloba byla podána ve prospěch žalobce. Pokud žalobce odkazoval při své argumentaci na stavební řízení, ve kterém matka žalobce žádala o povolení stavby kovového plotu, pak tyto důkazy tvrzení žalobce neprokázaly, neboť se dle obsahu jednalo pouze o ohlášení drobné stavby dle , Anonymizováno, . stavební zákon, ve znění ke dni podání žádosti , datum, . U takové drobné stavby nebyl vyžadován souhlas stavebního úřadu jako u stavebního povolení ve smyslu § 58 uvedeného zákona, kde musel stavebník prokázat vlastnictví pozemku nebo souhlas vlastníka. V případě drobné stavby postačovalo, že úřad neměl proti stavbě námitky, což příslušný , právnická osoba, v , adresa, neměl. Soud dobrou víru žalobce nevyvodil ani z číselného údaje o pozemku p.č. , Anonymizováno, uvedeného ve vyjádření , právnická osoba, v , Anonymizováno, ze dne , datum, . Vzhledem k tomu, že je z dědického spisu zřejmé, že dědeček žalobce, , jméno FO, vlastnil pouze pozemek parc. č. , Anonymizováno, s domem č. p. , Anonymizováno, , a cena jeho majetku uvedená ve vyjádření z , datum, je stejná i v dědickém usnesení ze dne , datum, , aniž by tam byl pozemek parc. č. , Anonymizováno, zmíněn, pak soud považuje uvedení údaje o pozemku parc. č. , Anonymizováno, za administrativní nedopatření a nikoliv potvrzení, že tento pozemek i MNV v , Anonymizováno, považovalo za majetek předchůdce žalobce. Vzhledem k závěru soudu o tom, že žalobce nebyl v dobré víře, neboť věděl o jiném vlastníkovi sporných pozemků po celou dobu držby, se pak soud nezabýval tím, zda mohl být žalobce v omylu v rozsahu darovaných nemovitostí proto, že v rámci rodinných vztahů je důvěra k dárci pozemků větší než u cizího převodce.

3. Soud se zabýval i tím, zda by nebylo možné posoudit žalobu podle ustanovení o mimořádném vydržení, tj. § , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Soud dospěl k závěru, že toto ustanovení nelze na danou věc použít s ohledem na ustanovení , Anonymizováno, , které umožnilo nabytí vlastnictví k nemovitosti na základě mimořádného vydržení nejdříve k , datum, . Vzhledem k tomu, že žalobce přišel o vlastnictví svých nemovitostí ke dni , datum, , pak nebyla splněna podmínka uplynutí 5 let od nabytí účinnosti n. o. z. a žalobce nemohl sporné pozemky vydržet ani mimořádně.

4. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání žalobce. Namítal, že závěr soudu o tom, že žalobce nebyl po celou dobu držby v dobré víře, je výsledkem nesprávného hodnocení důkazů a neúplně zjištěného skutkového stavu. Odvolatel u jednání dne , datum, vypověděl, že formulaci o „předzahrádkách přenechaných do trvalého užívání“ mu v roce , Anonymizováno, nadiktoval tehdejší starosta obce pan , jméno FO, . Soud toto tvrzení vyhodnotil jako nevěrohodné, neboť tatáž formulace se objevila již v podání z roku , Anonymizováno, , tedy předtím, než měl odvolatel s panem , Anonymizováno, jednat. Odvolatel na opakované dotazy soudu nedokázal časovou nesrovnalost uspokojivé vysvětlit, což soud vedlo k závěru, že si protiřečí.

5. Skutečnost se však měla tak, že odvolatel při svém sdělení pod tlakem soudního jednání, situaci zjednodušil a nepřesně si vybavil časovou souslednost. Informací o tom, jakým způsobem má formlovat svou žádost vůči obci, by dosáhl nápravy stavu (odkupu či pronájmu), skutečně obdržel od představitelů obce, avšak již před rokem , Anonymizováno, . Stalo se tak při jednání u předmětných nemovitostí v roce , Anonymizováno, či , Anonymizováno, za účasti tehdejšího místostarosty , tituly před jménem, , jméno FO, a pana , Anonymizováno, . Tito zástupci žalované odvolateli sdělili, že se jedná o obecní pozemky a instruovali jej, jakou argumentaci má v žádosti použít, aby byla obcí projednána. Starosta , jméno FO, tuto informaci při pozdějším jednání v roce , Anonymizováno, jen zopakoval. Odvolatel jako právní laik, se řídil pokyny představitelů obce v domnění, že požívá nezbytnou „úřední“ formulaci, kterou po něm obec vyžaduje. Jeho písemná podání z let , Anonymizováno, a později tak neodrážel jeho vnitřní přesvědčení a stav vědomí v rozhodné vydržecí době (tj. do roku , Anonymizováno, ), nýbrž snahu vyhovět byrokratickému postupu, který mu poradili sami zástupci žalované. Soud prvního stupně pak nesprávně vyhodnotil důkazní situaci, proto neprovedl další odvolatelem navrhované důkazy, zejména svědecké výpovědi. Jedná se o vadu řízení, neboť navrhované svědecké výpovědi mohly bez jakýkoliv pochybností objasnit okolnosti vzniku písemných podání roku , Anonymizováno, a potvrdit tvrzení odvolatele, že mu byla konkrétní formulace sdělena zástupci obce. Provedením těchto důkazů by bylo postaveno najisto, že obsah těchto listin nelze interpretovat jako zpětné doznání o vědomosti o vlastnictví obce před rokem , Anonymizováno, .

6. Odvolatel dále napadl výrok o náhradě nákladů řízení v části, v níž byla žalované přiznána náhrada daně z přidané hodnoty, procož nebyly v projednávané věci splněny podmínky ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř.

7. Žalobce navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení, popřípadě aby byl změněn tak, že žalobě bude vyhověno.

8. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za správné a řádně odůvodněné. Tvrzení žalobce, že nevěděl o tom, že oplocené pozemky nevlastní, je v rozporu s přípisy žalobce, jejichž prostřednictvím se žalobce opakovaně obracel na žalovanou s žádostí o odkup těchto pozemků. Žalobce sám potvrzuje, že se na žalovanou obrátil s žádostí o odkup obecních pozemků (nikoliv svých). Nedávalo by smysl, aby žalobce do žádosti na popud kohokoliv uváděl skutečnosti, o nichž věděl, že nejsou pravdivé. Formulaci žádosti by navíc objektivně ani nemohl navrhnout , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť tento se stal starostou žalované teprve v lednu , Anonymizováno, . Žalobce jakožto svéprávná osoba nese plnou odpovědnost za obsah svých žádostí. Pokud v ní autenticky uvedl, že pozemky užívá on a jeho právní předchůdci od roku 1982 se souhlasem vlastníka, nelze nyní tvrdit opak.

9. Co se týče přiznané náhrady nákladů řízení, i tato byla stanovena nadepsaným soudem správně. Žalované poskytovala v průběhu řízení před soudem prvního stupně právní služby společnost , Anonymizováno, ., nikoliv. , Jméno advokáta B, . Ten se žalovanou žádný smluvní vztah neměl. Byl pouze advokátní kanceláří pověřen řešením daného případu a zastupováním žalované v řízení před soudem. Žalovaná proto navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen.

10. Krajský soud v , Anonymizováno, - pobočka v , adresa, , jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), žalobcem, jako k tomu oprávněným účastníkem (§ 201 o. s. ř.), toto je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), obsahuje způsobilé odvolací důvody, přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Podle § 80 o. s. ř. je možné se určení, že tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

12. Podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

13. Podle § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb, občanského zákoníku (obč. zák.), je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobé víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

14. Podle § 134 zákona obč.zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125). Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.

15. Podle § 1095 (o. z.), uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

16. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

17. Odvolací soud může zcela odkázat na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým zjištění, které správně právně posoudil a odvolací soud se s jeho závěry ztotoňuje (srov. usnesení NS ČR ze dne , datum, , sp. zn. 29 Cdo 487/2025).

18. Lze shrnout, že žalobce nebyl v dobré víře po dobu rozhodnou k vydržení předmětných pozemků s odkazem na korespondenci, kterou vedl žalobce s žalovanou ohledně možnosti odkoupení předmětných pozemků, kdy sám uváděl, že se jedná o pozemky, které byly se souhlasem obce oploceny a užívány právní předchůdkyní žalobce a samotným žalobcem. Ten také v roce , Anonymizováno, žádal obec o odprodej pozemků parc. č. , Anonymizováno, a části komunikace parc. č. , Anonymizováno, , a uvedl, že tyto pozemky má více jak , Anonymizováno, ve vlastní péči, přes oba pozemky je vybudována plynová přípojka a tyto pozemky byly se souhlasem Národního výboru Bojkovice přenechány do užívání jako tzv. předzahrádky, za poskytování stálé údržby obecního pozemku, byly v letech 1982 , Anonymizováno, , Anonymizováno, oploceny, taktéž se souhlasem Národního výboru , adresa, . Již z obsahu této žádosti je zcela zřejmé, že žalobce nemohl být dobré víře, neboť uvedené pozemky charakterizoval jako pozemky, které může užívat na základě jejich údržby, dle dohody s NV v , Anonymizováno, .

19. V projednávané věci nesplnil žalobce podmínky pro vydržení předmětných pozemků, a proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. Týká-li se námitky žalobce stran nesprávně určené výše náhrady nákladů řízení, zde názoru žalobce odvolací soud přisvědčil. Zástupce žalované není plátcem DPH, nebyl ani společníkem či zaměstnancem společnosti, která by poskytovala právní služby žalované a byla plátcem DPH, proto nárok ve smyslu ustanovení § 137 odst. 1 o. s. ř. na náhradu DPH žalované nevznikl a odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. tak, jak je uvedeno v rozhodnutí.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal zcela úspěšné žalované. Na náhradě nákladů odvolacího řízení tak náleží žalované náhrada za dva úkony právní služby – sepis vyjádření k odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem, 2x 5 620 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, 2x náhrada hotových výdajů á 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. Celkem náhrada nákladů odvolacího řízení činí částku 12 140 Kč, které byl žalobce zavázán uhradit k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalované.