3 C 239/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Matulovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B / Anonymizováno o určení vlastnického práva k nemovitostem

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, a části pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , vymezené geometrickým plánem č. , hodnota, -, Anonymizováno, jako nová parcela č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované plnou náhradu nákladů řízení ve výši 47 851,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou ze dne , datum, domáhal určení vlastnického práva k nemovitostem, konkrétně k pozemku p. č. , Anonymizováno, a části pozemku p. č. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, , vymezené geometrickým plánem č. , hodnota, , Anonymizováno, jako nová parcela č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m². Žalobce má za to, že vlastnictví k těmto pozemkům vydržel. Žalobce odvozuje své právo od skutečnosti, že od své , Anonymizováno, dne , datum, obdržel darem nemovitosti v katastrálním území , adresa, , a to pozemky p. č. st. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . Součástí pozemku p. č. st. , Anonymizováno, je rodinný dům na adrese , adresa, (dále také jako „nemovitosti žalobce“ nebo „nemovitosti na LV , Anonymizováno, “). Spolu s nabytím vlastnického práva se žalobce zároveň ujal držby těchto nemovitostí. Žalobce vykonával držbu nejen k darovaným pozemkům, ale také k pozemku p. č. , Anonymizováno, a části pozemku p. č. , Anonymizováno, oba v katastrálním území , adresa, (dále také jako „sporné pozemky“). Tyto pozemky dle žalobce historicky přináležely k nemovitostem zapsaným na LV , Anonymizováno, , které žalobce obdržel darem od , Anonymizováno, . , Anonymizováno, žalobce, paní , jméno FO, , vlastnila nemovitosti zapsané na LV , Anonymizováno, na základě dědictví po svém otci , jméno FO, od roku , Anonymizováno, . V rámci dědického řízení po , jméno FO, byl , právnická osoba, v , Anonymizováno, dotázán na odhad hodnoty dědictví po , jméno FO, . Dne , datum, odpověděl výbor notáři tak, že do výčtu pozemků ve vlastnictví , jméno FO, zahrnul i pozemek p. č. , Anonymizováno, . , právnická osoba, , adresa, tedy dle žalobce zjevně považoval tento pozemek za součást dědictví. Žalobce držel sporné pozemky nejméně od roku , Anonymizováno, , což v kombinaci s držbou jeho právní předchůdkyně činilo ke dni 1. 1. 1992 minimálně 10 let. Pozemky užíval nepřetržitě do , datum, . Ani on, ani jeho , Anonymizováno, neměli v době nabytí vědomost o tom, že vlastnické právo ke sporným pozemkům náleží žalované. Tuto vědomost neměl ani k 1. 1. 1992. Vystupoval tedy v dobré víře a v omluvitelném omylu. Sporné pozemky byly řádně oploceny a žalobce i jeho právní předchůdkyně je užívali jako vlastní.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji neuznává, a to ani zčásti, neboť podle jejího názoru nikdy nebylo pochyb o tom, že předmětné pozemky jsou ve vlastnictví žalované. Tuto informaci měl i žalobce, neboť se v minulosti několikrát obrátil na žalovanou s žádostí o odkup těchto pozemků, přičemž v žádostech výslovně uváděl, že se jedná o , Anonymizováno, pozemky. V žádostech uvedl, že „…pozemky byly tehdejším , adresa, přenechány do trvalého užívání jako tzv. předzahrádky za poskytování stálé údržby , Anonymizováno, pozemku. Pozemky byly v letech 1982–1984 oploceny se souhlasem , adresa, “. Žalobce o odkup či pronájem pozemků žádal opakovaně. Stejně tak činila i jeho právní nástupkyně – , Anonymizováno, , paní , jméno FO, . Ta neúspěšně žádala o odprodej sporných pozemků, případně uzavřela pachtovní smlouvu na jejich pronájem. Následně zaslala žalované předžalobní výzvu, v níž tvrdila, že ona je vlastníkem sporných pozemků. Obdobný přípis zaslal žalované následně i žalobce. Podle žalované zcela absentuje dobrá víra žalobce i jeho právní předchůdkyně ohledně vlastnictví pozemků. S ohledem na všechny okolnosti neměl žalobce důvod se domnívat, že je vlastníkem žalovaných pozemků. Nesvědčil mu zápis v katastru ani právní titul ke vzniku vlastnického práva. Od roku , Anonymizováno, opakovaně žádal žalovanou o odprodej, pronájem nebo jiný titul užívání těchto pozemků. V žádostech uváděl, že pozemky byly tehdejším , adresa, přenechány do trvalého užívání za poskytování stálé údržby , Anonymizováno, pozemku. K listině z roku , Anonymizováno, projednávané v rámci dědického řízení po , jméno FO, žalovaná uvedla, že je nečitelná a není z ní zřejmé, zda se týká pozemku p. č. , Anonymizováno, . Navíc v rozhodnutí státního notářství o dědictví po , jméno FO, ze dne , datum, již není o pozemku p. č. , Anonymizováno, žádná zmínka.

3. Žalobce k vyjádření žalované uvedl, že pokud byly splněny podmínky vydržení, následná komunikace a žádosti o odkup pozemků nejsou důkazem toho, že žalobce nebyl v minulosti v dobré víře. Pozdější změna postoje byla vyvolána dodatečnou dostupností informací a mylným přesvědčením o nutnosti odkupu. Taková mylná domněnka nezpochybňuje, že byl v rozhodné době držitelem v dobré víře. Žalobce poukazuje na to, že sporné pozemky jsou oploceny, a to i na základě žádosti o výstavbu plotu podané ve stavebním řízení. Plynová přípojka k domu č. p. , Anonymizováno, je umístěna při hranici pozemku p. č. , Anonymizováno, , což naznačuje, že , Anonymizováno, pozemek nepovažovala za svůj. Před kovovým plotem se na stejném místě nacházel plot dřevěný, který tam stál minimálně od data narození žalobce.

4. Žalovaná v reakci na tvrzení žalobce doplnila, že celková výměra pozemků uvedená v nečitelné listině z dědického řízení činí , Anonymizováno, m². Pozemky p. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, však takovou výměru nemají, neboť pozemek p. č. , Anonymizováno, má výměru pouze , Anonymizováno, m² a pozemek p. č. , Anonymizováno, má výměru , Anonymizováno, m². Současná výměra pozemků p. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, (oddělená od původního p.č. , Anonymizováno, ) činí celkem , hodnota, m², tedy více než v době dědického řízení. S ohledem na to se žalobce ani jeho právní předchůdci nemohli domnívat, že jsou vlastníky pozemku p. č. , Anonymizováno, . Žalovaná má za to, že tvrzení žalobce o údajné neznalosti katastrální mapy či jiných podkladů jsou účelová a nepravdivá. Stejně tak je nelogické tvrzení žalobce, že žádost o povolení stavby kovového plotu sloužila pro účely stavebního řízení. Žalovaná upozorňuje, že , adresa, nedisponuje stavebním úřadem, který by měl pravomoc rozhodovat o stavebních záměrech. Žádost byla zjevně podána z důvodu, že se mělo jednat o oplocení , Anonymizováno, pozemků, což právní předchůdkyně žalobce i žalobce sám dobře věděli.

5. U jednání dne , datum, žalobce doplnil, že dům č.p. , Anonymizováno, vznikl ve , Anonymizováno, . letech 20. století a jeho , Anonymizováno, tam bydlela od roku , Anonymizováno, . Od sňatku v , Anonymizováno, . letech se z domu odstěhovala. V mezidobí mezi , Anonymizováno, . lety a rokem , Anonymizováno, v domě bydleli , Anonymizováno, , Anonymizováno, žalobce. , Anonymizováno, nabyla nemovitosti na LV , Anonymizováno, částečně v roce , Anonymizováno, a následně v roce , Anonymizováno, . Žalobce nabyl nemovitosti na LV , Anonymizováno, darem od , Anonymizováno, v roce , Anonymizováno, a od té doby tam i bydlel. V dražbě v roce , Anonymizováno, získala nemovitosti na LV , Anonymizováno, , Anonymizováno, žalobce. Plot kolem všech pozemků, a tedy i pozemku parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, (jeho části u domu) byl postaven už od prvopočátku, co dům existoval. Původně to byl dřevěný laťkový a následně v roce , Anonymizováno, podala , Anonymizováno, , jméno FO, žádost o výměnu plotu z dřevěného na drátěný. Šlo o ohlášení na , adresa, . Výměnu musela schválit stavební komise při , Anonymizováno, v , adresa, . Žalobce byl jako , Anonymizováno, osobně na jednání u komise. O tom, že sporné pozemky nejsou jeho, se dozvěděl někdy v roce , Anonymizováno, poté, co mu přišlo rozhodnutí od , Anonymizováno, úřadu, že mu ruší povolené parkování u jeho domu, kdy parkování se týkalo jiných pozemků než p.č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, (v části u domu). Parkování měl povoleno na základě rozhodnutí obce z roku , Anonymizováno, . K opakovaným dotazům soudu, proč vždy v žádostech směřovaných na , Anonymizováno, , adresa, uváděl formulaci: „že sporné pozemky jsou od roku , Anonymizováno, až , Anonymizováno, oploceny a přenechány do trvalého užívání jako tzv. předzahrádky za poskytování jejich stálé údržby se souhlasem tehdejšího , Anonymizováno, , adresa, “, tak žalobce uvedl, že tuto formulaci mu nadiktoval tehdejší starosta , adresa, pan , jméno FO, , když s ním osobně vyřizoval možnost pronájmu či odkoupení těchto sporných pozemků v roce , Anonymizováno, . Před odesláním vyjádření z , datum, tehdejší (dřívější) starostce , tituly před jménem, , jméno FO, , která tuto funkci vykonávala před panem , Anonymizováno, , proběhlo u domu jednání za účasti tehdejšího místostarosty , tituly před jménem, , jméno FO, a pana , Anonymizováno, , u kterého se dozvěděl, že ty pozemky nejsou jeho. K vysvětlení, jak je možné, že do písemností adresovaných , Anonymizováno, uváděl informace k užívání předzahrádek na základě souhlasu tehdejšího , Anonymizováno, , ačkoliv tyto informace měl získat až od pozdějšího starosty pana , Anonymizováno, , žalobce nejprve tvrdil, že tyto žádosti a formulaci psala , Anonymizováno, , kdy vycházela z toho osobního jednání se starostou , Anonymizováno, a následně doplnil, že už si ten časový sled tak nepamatuje a je možné, že se to dozvěděli dřív. O tom, komu patří předzahrádky před domy v , adresa, , se nezajímal.

6. Žalovaná doplnila, že předzahrádky netvoří pouze zahrady přiléhající k domům, ale tyto pozemky jsou také užívány jako vjezdy a je zcela běžné, že v obcích velikosti , adresa, patří tyto pozemky , Anonymizováno, . Souhlas se stavbou plotu byl dán ze strany , Anonymizováno, jakožto vlastníka sporných pozemků, a nikoliv pouze jako rozhodnutí ve stavebním řízení a stalo se tak podle tehdy platného stavebního zákona z roku , Anonymizováno, .

7. Po provedení listinných důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru:

8. Žalobce je vlastníkem nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , a to pozemků parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, (výpis z katastru nemovitostí). Žalovaná je vlastníkem pozemků parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v témže katastrálním území (geometrický plán, nesporná tvrzení). Pozemek parc. č. , Anonymizováno, spolu s částí pozemku parc. č. , Anonymizováno, tvoří plochu před domem č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, (viz geometrický plán a kopie historické mapy). Žalobce nabyl vlastnictví k uvedeným nemovitostem na základě darovací smlouvy ze dne , datum, od své , Anonymizováno, , paní , jméno FO, (výpis z katastru nemovitostí). Mezi stranami nebylo sporu o tom, že tyto nemovitosti od nabytí žalobce užíval. , jméno FO, nabyla vlastnictví k pozemkům evidovaným na LV č. , hodnota, v rámci dědického řízení po svém , Anonymizováno, , jméno FO, , a to na základě rozhodnutí , Anonymizováno, v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, (rozhodnutí o dědictví č.j. , Anonymizováno, . , jméno FO, byl vlastníkem nemovitostí na LV , Anonymizováno, (evidence nemovitostí ve spise č.j. , Anonymizováno, ). V rámci dědického řízení po , jméno FO, bylo ve vyjádření , právnická osoba, v , Anonymizováno, ze dne , datum, uvedeno, že součástí oceňovaných nemovitostí je i pozemek parc. č. , Anonymizováno, vyjádření o ceně nemovitostí , Anonymizováno, , adresa, ze spisu č.j. , Anonymizováno, , který si soud dle § 120 odst. 2 o.s.ř. připojil s ohledem na nečitelnost listiny předložené žalobcem). V žádné jiné listině z dědického řízení po , jméno FO, se však informace o pozemku parc. č. , Anonymizováno, již nevyskytuje. Z uvedeného vyjádření nevyplývá, že by tehdejší místní národní výbor evidoval v okolí těchto nemovitostí jakékoliv oplocení. Ve zmínce o pozemku parc. č. , Anonymizováno, je uvedena souhrnná výměra zahrady zahrnující pozemky parc. č. , Anonymizováno, (dnes , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ) a , Anonymizováno, o celkové rozloze , Anonymizováno, m² v souhrnné hodnotě majetku , Anonymizováno, Kč (vyjádření o ceně nemovitostí). Z rozhodnutí o dědictví vyplývá, že hodnota dědictví zůstala stejná, tj. , částka, , i když pozemek parc. č. , Anonymizováno, již nebyl do majetku zahrnut (rozhodnutí o dědictví).9. , Anonymizováno, žalobce požádala dne , datum, , právnická osoba, v , Anonymizováno, o povolení postavení plotu před domem a od potoka s odůvodněním, že starý plot je už špatný (žádost z , datum, ). , právnická osoba, v , Anonymizováno, neměl proti stavbě plotu námitky (sdělení k ohlášení drobné stavby z , datum, ).

10. Dne , datum, vydal starosta , Anonymizováno, , adresa, na žádost žalobce rozhodnutí o souhlasu s umístěním provozovny – garážování stavebního stroje u domu č. p. , Anonymizováno, (žádost z , datum, , rozhodnutí o souhlasu z , datum, ). Z rozhodnutí však není zřejmé, kterých pozemků se umístění provozovny – garážování týká. V rámci komunikace mezi žalobcem a , Anonymizováno, , adresa, sdělil starosta , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, , že uvedený souhlas parkováním se pravděpodobně týkal právě sporných pozemků (vyjádření k žádosti ze dne , datum, ). V návaznosti na ukončení souhlasu s parkováním se žalobce vyjádřil tak, že se souhlas netýkal sporných pozemků, ale jiných , Anonymizováno, pozemků (vyjádření ze dne , datum, , žádost o písemné sdělení z , datum, ). V tomto vyjádření z , datum, žalobce mimo jiné uvádí, že „tyto pozemky byly oploceny se souhlasem , Anonymizováno, , adresa, a spojeny se zahradou parc. č. , Anonymizováno, za účelem jejich trvalé údržby, což bylo všem známo již před vydáním rozhodnutí z roku , Anonymizováno, a proti tomuto stavu nebyly nikdy vzneseny žádné námitky“. Stejného dne, tj. , datum, žalobce požádal , Anonymizováno, , adresa, o odprodej sporných pozemků s opětovným odůvodněním, „že je více než , Anonymizováno, let užívá, že přes ně vede plynová přípojka k domu č. p. , Anonymizováno, , a že mu byly tehdejším , Anonymizováno, , adresa, přenechány do trvalého užívání jako tzv. předzahrádky za podmínky jejich stálé údržby. Pozemky byly v letech , Anonymizováno, oploceny se souhlasem , Anonymizováno, , adresa, “ (žádost ze dne , datum, ). Následně dne , datum, požádala o dlouhodobý „pronájem , Anonymizováno, pozemku v těsné blízkosti oplocených , Anonymizováno, pozemků p.č. , Anonymizováno, a části , Anonymizováno, u domu č.p. , Anonymizováno, “ , Anonymizováno, žalobce, , tituly před jménem, , právnická osoba, , z důvodu parkování, kdy tato žádost byla dne , datum, , Anonymizováno, zamítnuta (dopis „Pronájem části pozemku-nevyhovění žádosti“ z , datum, ). Dne , datum, získala vlastnictví k nemovitostem žalobce jeho , Anonymizováno, (nesporná tvrzení, výzvy , Anonymizováno, ). Dne , datum, (doručeno , datum, ) podal žalobce na , Anonymizováno, žádost o prodej sporných pozemků s odůvodněním, že „přes ně vede plynová přípojka k domu č. p. , Anonymizováno, , a že byly tehdejším , Anonymizováno, , adresa, přenechány do trvalého užívání jako tzv. předzahrádky za podmínky jejich stálé údržby s tím, že jsou od roku , Anonymizováno, oploceny dle dohody s , Anonymizováno, , adresa, “. Následně podala stejnou žádost o prodej sporných pozemků , Anonymizováno, žalobce, a to se stejným odůvodněním (žádost z , datum, , doručená , datum, ). Po zamítnutí žádosti požádala , Anonymizováno, žalobce žádost o pronájem sporných pozemků, čemuž bylo nakonec vyhověno a pozemky jí byly pronajaty (žádost o pronájem ze dne , datum, , pachtovní smlouva ze dne , datum, včetně příloh). V , Anonymizováno, , Anonymizováno, žalobce vyzvala žalovanou k jednání s odůvodněním, že sporné pozemky vydržela (výzva k jednání ze dne , datum, ). Obdobnou výzvu podal následně dne , datum, také žalobce s odůvodněním, že on je vlastníkem sporných pozemků z titulu vydržení (předžalobní výzva z , datum, ).

11. Soud provedl i další listiny, a to ze spisu o dědictví po , jméno FO, , ale tyto nehodnotil, neboť z nich neplynuly skutečnosti podstatné pro skutková zjištění.

12. Podle § 80 o.s.ř. je možné se určení, že tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

13. Podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

14. Podle § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobé víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

15. Podle § 134 zákona č. 40/1964 Sb. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125). Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.

16. Podle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „n. o. z.”) uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

17. Podle § 3066 n. o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

18. O určovací žalobu ve smyslu citovaného ustanovení § 80 o. s. ř. jde tehdy, požaduje-li žalobce v žalobním petitu, aby bylo určeno buď, že je tu právní vztah nebo právo, nebo že tu právní vztah nebo právo není. Předpoklad úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není po procesní stránce spočívá v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci, a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán jen tehdy, jestliže je, objektivně vzato, způsobilý odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva.

19. Soud shledal, že naléhavý právní zájem na určení vlastnictví u této žaloby je dán a vyplývá z žaloby a jejího doplnění, kde žalobce žádá určení vlastníka sporných pozemků, kdy žalobou má být dosaženo shody mezi skutečným stavem a zápisem v katastru. Naléhavý právní zájem byl prokázán výpisem z katastru a nespornými tvrzeními o vlastnictví sporných pozemků žalovanou.

20. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení soud dospěl k tomuto právnímu závěru: Soud posuzoval žalobu s ohledem na přechodná ustanovení zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen „n.o.z.“) podle právní úpravy platné v době uplynutí doby vydržení od nabytí vlastnictví žalobcem, tedy podle § 134 zák. č. 40/1964 Sb. (dále jen „s.o.z“) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 134 s.o.z. mohl vydržet nemovitost ten, kdo byl oprávněným držitelem a držel nemovitost po dobu nejméně 10 let s tím, že do této doby lze započítat dobu oprávněné držby předchůdce. Za oprávněného držitele dle s.o.z. byl považován ten, kdo držel věc v dobré víře, že mu věc patří, a to se zřetelem ke všem okolnostem. K vydržení nemovitosti mohlo s ohledem na změnu právní úpravy s.o.z. dojít nejdříve ke dni 1.1.1992. Vzhledem k tomu, že dle tehdy platné právní úpravy to byl žalobce, kdo prokazoval existenci dobré víry oprávněné držby, bylo na straně žalobce, aby povinnosti tvrdit a prokázat dostál (srov. sbírkové rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. R 45/1986, ze kterého plyne, že žalobce, který se dovolává ochrany oprávněné držby, musí tvrdit okolnosti, z nichž bude vyplývat dobrá víra a snáší nepříznivé následky nesplnění důkazní povinnosti, nebo č.j. 22 Cdo 445/2007, ve kterém soud uvádí, že pro nedostatek dobré víry postačí stav, kdy držitel měl mít o svém právu objektivně pochybnosti). Žalobce sice svou dobrou víru tvrdil, ale dle soudu bylo prokázáno, že v dobré víře nebyl. K vydržení bylo podle úpravy s.o.z. zapotřebí prokázat, že držitel neměl mít o svém vlastnickém právu ke sporným pozemkům objektivně pochybnosti. Žalobce v tomto případě nabyl nemovitosti na LV , Anonymizováno, , které přiléhají ke sporným pozemkům, na základě darovací smlouvy od , Anonymizováno, ke dni , datum, a od darování je začal užívat. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že předmětem darování byly toliko nemovitosti, které , Anonymizováno, žalobce vlastnila, tj. pozemek parc. č. , Anonymizováno, (dnes , Anonymizováno, a , Anonymizováno, s domem č.p. , Anonymizováno, . Ze smlouvy tedy nemohl žalobce dojít k závěru, že nabyl i sporné pozemky, neboť tyto nebyly předmětem darování. Závěr soudu o nedostatku dobré víry vyvodil zejména z vyjádření ze dne , datum, soud zjistil, že sám žalobce, a je zcela bezpředmětné, zda dopis psala jeho , Anonymizováno, , uvedl, „že tyto pozemky byly od roku , Anonymizováno, oploceny se souhlasem , Anonymizováno, , adresa, a spojeny se zahradou parc. č. , Anonymizováno, účelem jejich trvalé údržby, což bylo všem známo již před vydáním rozhodnutí z roku , Anonymizováno, a proti tomuto stavu nebyly nikdy vzneseny žádné námitky“. Dále v dopise uvedl, že „pokud , Anonymizováno, rozhodlo, že lze již odprodat , Anonymizováno, pozemky tzv. předzahrádky, předpokládal jsem, že když je mám v užívání více jako , Anonymizováno, let a je zde vybudována plynová přípojka k mému domu, budu , Anonymizováno, informován o možnosti odkupu“. Dle soudu toto vyjádření prokazuje nejen, že žalobce věděl o tom, že není vlastníkem sporných pozemků v době podání tohoto vyjádření, ale že o tom věděl už v době, kdy mu , Anonymizováno, povolila parkování u domu, k čemuž došlo už , datum, . Aktuální tvrzení, že se o tomto stavu dozvěděl až při zrušení parkování a následně mu starosta , jméno FO, v roce , Anonymizováno, sdělil podrobnosti o poskytnutí sporných pozemků se souhlasem tehdejšího , Anonymizováno, v , Anonymizováno, za účelem stálé údržby, je důkazně vyvráceno časově dřívějšími žádostmi a dopisy. Především z dopisu z , datum, jednoznačně plyne sdělení žalobce, že „všem bylo známo“, tedy i žalobci, že sporné pozemky byly , Anonymizováno, a byly spojeny s jeho zahradou za účelem trvalé údržby „ještě před vydáním rozhodnutí o parkování“. Tedy už v době před rokem , Anonymizováno, věděl žalobce, že sporné pozemky jsou , Anonymizováno, . Dále si žalobce sám protiřečí ve svých tvrzeních, pokud uvádí, že o způsob přidělení sporných pozemků k užívání se dozvěděl až v roce , Anonymizováno, od starosty , Anonymizováno, , ale zároveň jsou tyto informace obsaženy již v dopisech z roku , Anonymizováno, . Tyto rozpory k opakovaným dotazům soudu žalobce nebyl schopen nijak racionálně vysvětlit. Tedy pokud bylo dle soudu prokázáno, že žalobce věděl o vlastnictví jiné osoby, pak nebyl v dobré víře ohledně oprávněné držby sporných pozemků. Pak je nepodstatné, zda v takové dobré víře byla jeho , Anonymizováno, jako jeho právní předchůdce, neboť žaloba byla podána ve prospěch žalobce. Pokud žalobce odkazoval při své argumentaci na stavební řízení, ve kterém , Anonymizováno, žalobce žádala o povolení stavby kovového plotu, pak tyto důkazy tvrzení žalobce neprokázaly, neboť se dle obsahu jednalo pouze o ohlášení drobné stavby dle § 57 zák č. 50/1976 Sb. stavební zákon, ve znění ke dni podání žádosti , datum, . U takové drobné stavby nebyl vyžadován souhlas stavebního úřadu jako u stavebního povolení ve smyslu § 58 uvedeného zákona, kde musel stavebník prokázat vlastnictví pozemku nebo souhlas vlastníka. V případě drobné stavby postačovalo, že úřad neměl proti stavbě námitky, což příslušný , právnická osoba, v , adresa, neměl. Soud dobrou víru žalobce nevyvodil ani z číselného údaje o pozemku p.č. , Anonymizováno, uvedeného ve vyjádření , právnická osoba, v , Anonymizováno, ze dne , datum, . Vzhledem k tomu, že je z dědického spisu zřejmé, že , Anonymizováno, žalobce, , jméno FO, vlastnil pouze pozemek parc. č. , Anonymizováno, s domem čp. , Anonymizováno, , a cena jeho majetku uvedená ve vyjádření z , datum, je stejná i v dědickém usnesení ze dne , datum, , aniž by tam byl pozemek parc. č. , Anonymizováno, zmíněn, pak soud považuje uvedení údaje o pozemku parc. č. , Anonymizováno, za administrativní nedopatření a nikoliv potvrzení, že tento pozemek i , Anonymizováno, v , Anonymizováno, považovalo za majetek předchůdce žalobce. Vzhledem k závěru soudu o tom, že žalobce nebyl v dobré víře, neboť věděl o jiném vlastníkovi sporných pozemků po celou dobu držby, se pak soud nezabýval tím, zda mohl být žalobce v omylu v rozsahu darovaných nemovitostí proto, že v rámci rodinných vztahů je důvěra k dárci pozemků větší než u cizího převodce.

21. Ke svému právnímu závěru soud dále uvádí, že pro naplnění dobré víry nestačí negativní přesvědčení držitele, že nepůsobí bezpráví, ale je třeba pozitivního přesvědčení, že mu věc nebo právo náleží, a to se zřetelem ke všem okolnostem. Těmito okolnosti může být i to, že předzahrádky v menších obcích obvykle patří , Anonymizováno, , a to z praktických důvodů, neboť předzahrádkami obvykle vedou inženýrské stavby a bylo by velmi neefektivní dožadovat se souhlasu s jejich výstavbou, úpravou či opravou každého vlastníka jednotlivého domu, před kterým předzahrádka leží. Soud k této skutečnosti neprováděl dokazování pro jeho rozsáhlost, ale z úřední činnosti je mu známo, že obdobná situace je i v , Anonymizováno, , adresa, , která je od , adresa, nepříliš vzdálená. Byť žalobce u jednání tvrdil, že se o předzahrádky nijak nezajímal, tak z jeho dopisu ze dne , datum, plyne mimo jiné i zájem o odkup „předzahrádky, ….., když ji mám v užívání více jako , Anonymizováno, let“ (celá věta viz výše). Dle soudu i z tohoto vyjádření plyne vědomost o pouhém užívání cizí a nikoliv vlastní věci.

22. Soud se zabýval i tím, zda by nebylo možné posoudit žalobu podle ustanovení o mimořádném vydržení, tj. § 1095 n.o.z. Soud dospěl k závěru, že toto ustanovení nelze na danou věc použít s ohledem na ustanovení § 3066, které umožnilo nabytí vlastnictví k nemovitosti na základě mimořádného vydržení nejdříve k 1.1.2019. Vzhledem k tomu, že žalobce přišel o vlastnictví svých nemovitostí ke dni , datum, , pak nebyla splněna podmínka uplynutí 5 let od nabytí účinnosti n.o.z. a žalobce nemohl sporné pozemky vydržet ani mimořádně.

23. S ohledem na výše uvedené soud žalobu žalobce zamítl.

24. Soud zamítl další návrhy na doplnění dokazování, neboť dospěl k závěru, že nedostatek dobré víry má za prokázaný z listin, které u jednání provedl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 47 851,72 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. ( převzetí a příprava, sepis vyjádření k žalobě) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 113 000 Kč sestávající z částky 5 620 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (sepis vyjádření, 2 x účast u jednání soudu, jednání s protistranou, sepis vyjádření k návrhu smíru) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 3 146,88 Kč, a to náhrada 1 048,96 Kč za 60 ujetých km v částce 448,96 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 1 048,96 Kč za 60 ujetých km v částce 448,96 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 1 048,96 Kč za 60 ujetých km v částce 448,96 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 546,88 Kč ve výši 8 304,84 Kč. Náklady řízení jsou dle § 149 o.s.ř. splatné k rukám právního zástupce žalované. Pro zaplacení nákladů řízení stanovil soudu lhůtu dle § 160 o.s.ř.