59 Co 31/2025

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudců JUDr. Ivony Ryšánkové a Mgr. Jany Smýkalové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 21. 10. 2024, č. j. 6 C 64/2020-391

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje s tím, že ve výroku I se potvrzuje ve správném znění, že se zrušuje podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k nemovitým věcem – bytové jednotce č. , Anonymizováno, o velikosti 3 + 1 ve druhém nadzemním podlaží domu , č. p., , stojícího na pozemcích , p. č. st., , a spoluvlastnickému podílu id. 782/7561 na společných částech domu , č. p., a na pozemcích , p. č. st., , k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaným na LV č. , Anonymizováno, u , právnická osoba, pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného ve výši , Anonymizováno, k nemovitým věcem - bytové jednotce č. , Anonymizováno, o velikosti , Anonymizováno, nadzemním podlaží domu , č. p., stojícího na pozemcích , p. č. st., , a spoluvlastnickému podílu id. , Anonymizováno, na společných částech domu , č. p., a na pozemcích , p. č. st., vše v , k. ú., , obec , adresa, , zapsaným na LV č. , Anonymizováno, u , právnická osoba, , Katastrální pracoviště , adresa, (výrok I); nařídil prodej nemovitých věcí uvedených ve výroku I ve veřejné dražbě s tím, že jeho výtěžek bude po uspokojení nákladů prodeje rozdělen každému z účastníků v rozsahu ½ (výrok II); žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení , částka, k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III); žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži na znalečném 6 763 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV) a žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži na znalečném 6 763 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Namítala, že učinila před jednáním soudu I. stupně konaném dne , datum, doplnění žaloby, soud I. stupně se však jejími důkazními návrhy nezabýval. Právo na spravedlivý proces bylo porušeno, neboť žalobkyně ani její právní zástupce nedostali slovo a soud I. stupně rozhodl bez provedení žalobkyní navržených důkazů. Vznesla výhradu vůči skutkovému zjištění, že účastníci pořídili bytovou jednotku jako druh a družka, neboť při uzavření kupní smlouvy neměli stejné bydliště a netvořili společnou domácnost, společně nehospodařili, soud I. stupně žalovaného k prokázání existence společné domácnosti nevyzval. Dostatečně nebyla dle žalobkyně soudem I. stupně zjištěna hodnota bytu, neboť při jednání v r. 2024 odmítl ustanovit soudního znalce, znalecký posudek nechala zpracovat žalobkyně na své náklady. Nemovitost navrhovala žalobkyně již při jednání dne , datum, přikázat do svého výlučného vlastnictví a ve vypořádacím podílu zohlednit (odečíst), že uhradila celou kupní cenu a do nemovitosti investovala. Soudu I. stupně žalobkyně vytýkala, že nezohlednil platby a plnění žalobkyně a tím chybně konstatoval, že žádný z účastníků nemá částku 1 mil. Kč na vypořádání. Žalobkyně doložila, že disponovala částkou cca 500 000 Kč a že bytovou jednotku zaplatila, hradila platby do fondu oprav a další platby. Žalovaný žádné částky vložené do nemovitosti nedoložil. Své výdaje vynaložené v souvislosti s předmětem podílového spoluvlastnictví žalobkyně v odvolání podrobně rekapitulovala. Pro případ, že by žalovaný namítal promlčení pohledávek žalobkyně, žádala žalobkyně, aby jí uhrazené částky byly zohledněny formou „naturální obligace“. Vypořádací podíl navrhuje žalobkyně určit dle znaleckého posudku ze dne , datum, , který nechala zpracovat, z hodnoty bytu ve výši , částka, Celkem by měly být na vypořádací podíl ve výši , částka, zohledněny výdaje žalobkyně ve výši , částka, a vypořádací podíl by měl být určen ve výši , částka, Žalobkyně je schopna se svými syny přiměřenou náhradu na vypořádací podíl po odečtení plateb, které zaplatila, uhradit, pro přikázání nemovitosti žalobkyni svědčí citové vazby na společnou věc, její užívání žalobkyní a skutečnost, že žalovaný o byt neprojevil zájem a nedoložil, že by za trvání sporu provedl platby do bytu. Žalobkyně zmínila, že před jednáním soudu I. stupně dne , datum, navrhovala určit vypořádací podíl pro žalovaného částkou , částka, , k němuž dospěla „zohledněním“ svých úhrad ve výši , částka, a , částka, vůči hodnotě poloviny bytu , částka, avšak soud I. stupně se tímto nezabýval a žalobkyní uhrazené platby nezohlednil. Žalobkyně nesouhlasila s poukazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 262/20 s povinností uhradit žalovanému náklady řízení. Navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, že podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem se zrušuje a nemovité věci se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně s povinností vyplatit žalovanému vypořádací podíl ve výši , částka, do 15 dnů od právní moci rozsudku a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení. In eventum žalobkyně navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k doplnění dokazování za účelem zohlednění částek, které žalobkyně za období od , datum, do , datum, uhradila.

3. V doplnění odvolání žalobkyně mimo zopakování již uvedených námitek uvedla, že je připravena dát do zástavy , Anonymizováno, svého bytu synům, zejména , jméno FO, , který poskytl „záruky“ vůči Hypoteční bance a.s. již v r. 2004 na pořízení bytu, s tím, že dokládá k důkazu doklady o finančních prostředcích syna na bankovním účtu. Žalobkyně navrhla, aby jí byla určena povinnost vyplatit vypořádací podíl žalovanému ve výši , částka, nebo ve výši určené soudem s přihlédnutím k platbám do předmětu vypořádání.

4. Žalovaný v písemném vyjádření měl odvolání za nedůvodné. Má za to, že řízení nelze vytýkat rozpor s právem na spravedlivý proces, neboť žalobkyně dostala v průběhu pěti let vedeného sporu prostor prezentovat svá stanoviska a jestliže náležitě nereagovala na poučení soudu, bylo předmětem sporu pouze to, o čem bylo rozhodnuto. Předložení velkého množství listin žalobkyní neznamená, že by soud mohl rozhodovat o nárocích bez náležitých skutkových tvrzení žalobkyně. Hodnota nemovitostí byla určena soudem ustanoveným znalcem a protože žalobkyně neměla k dispozici potřebné finanční prostředky pro vyplacení vypořádacího podílu, nebylo zapotřebí náklady sporu zvyšovat novým znaleckým posudkem. Výdaje žalobkyně se bez náležité procesní formy nemohly stát předmětem řízení. Argument o ne/vedení společné domácnosti není v souvislosti s vypořádáním podílového spoluvlastnictví přiléhavý, není rozhodné ani to, kdo a kolik zaplatil na pořízení nemovitostí, splátky hypoték, provoz domácnosti, fond oprav atd., neboť to není předmětem řízení. Pro přikázání nemovitostí do svého vlastnictví žalobkyně nesplnila elementární podmínku prokázání solventnosti. Žalovaný neměl důvod dokladovat, kolik a kdy zaplatil na předmět vypořádání, neboť toto není předmětem řízení. Otázka vedení či nevedení společné domácnosti účastníky je právně bezpředmětná, ze spisu však je zřejmé, že účastníci společnou domácnost po dobu několika let vedli. Žalobkyně nechápe povahu konstitutivních účinků rozhodnutí soudu a domáhá se zohlednění svých sporných pohledávek na vypořádací podíl žalovaného, navíc pohledávky ani neučinila předmětem řízení. Žalovaný je vlastníkem jedné poloviny nemovitostí a jiný poměr pro vypořádání by byl v rozporu s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jiné alternativy výpočtu vypořádacího podílu neexistují, pokud si účastníci neujednají jinak. Vznik enormních nákladů řízení zapříčinila žalobkyně, žalovaný po celou dobu usiloval o racionální řešení a minimalizaci nákladů, usiloval o uzavření kupní smlouvy a bylo mu v zásadě jedno, zda jeho podíl koupí žalobkyně nebo třetí osoba, požadoval jen spravedlivou cenu za svůj podíl. Žalovaný navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen a žalobkyně zavázána k náhradě nákladů odvolacího řízení.

5. Odvolací soud shledal, že žalobkyně podala odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), je osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), odvolání směřuje proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.) a uvádí v něm způsobilé odvolací důvody, podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), d), f), g) o. s. ř.

6. Rozsudek soudu I. stupně přezkoumal odvolací soud za podmínek vyplývajících z ustanovení § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. U odvolacího jednání setrvali účastníci na svých procesních postojích. Žalobkyně požadovala přikázání nemovité věci do svého výlučného vlastnictví s tím, že na vypořádací podíl žalovaného uhradí částku , částka, následně své stanovisko k výši vypořádacího podílu zpochybnila tím, že jí připadá spravedlivá částka , částka8. Nejprve se odvolací soud zabýval námitkou žalobkyně, že v řízení před soudem I. stupně došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Žalobkyně spojila námitku s tvrzením, že ona ani její zástupce nedostali v řízení slovo a soud I. stupně rozhodl bez provedení žalobkyní označených důkazů. Ze spisu se podává, že žalobkyně, její původní zástupkyně i nynější zástupce byli k jednáním soudu předvoláváni, jednání se osobně účastnili a u jednání jim byla dána příležitost vyjádřit se k předmětu řízení, k procesnímu postupu soudu, k prováděným důkazům a prezentovat své stanovisko a procesní návrhy. O uvedeném svědčí zejména protokoly o jednáních, která se v řízení konala, z nichž je patrno, že žalobkyně, resp. její zástupce měli prostor se u jednání vyjádřit a svého práva využili. Tak tomu bylo také u jednání konaného dne , datum, , při němž došlo k vyhlášení napadeného rozsudku. Nelze tudíž dovodit, že žalobkyni bylo v řízení upřeno právo ve věci se vyjádřit a v důsledku toho došlo k porušení práva na spravedlivý proces.

9. Není v souladu s postupem soudu I. stupně ani výhrada žalobkyně, že soud I. stupně se nezabýval podáním žalobkyně ze dne , datum, . Předmětné podání žalobkyně doručila soudu I. stupně čtyři minuty před zahájením jednání konaného dne , datum, , poté ho ještě předložila soudu I. stupně v průběhu jednání a prezentovala své stanovisko uvedené v podání. V podání ze dne , datum, žalobkyně opakovala skutečnosti ohledně nabytí bytové jednotky a způsobu jejího zaplacení, výdajů žalobkyně souvisejících s předmětem vypořádání, přičemž neuvedla ničeho nad rámec dosud tvrzených skutečností, které uváděla již v předchozím průběhu řízení.Porušení práva na spravedlivý proces není založeno ani tím, že soud I. stupně neprovedl všechny důkazy, které žalobkyně v řízení či ve svém podání ze dne , datum, označila. Z ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř., dle kterého soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede, plyne, že soud není povinen provést všechny důkazy, jež účastníci navrhli (k tomu viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2014 sp. zn. II.ÚS 447/14). V odůvodnění rozsudku soud I. stupně uvedl, proč neprovedl dokazování dalšími žalobkyní předloženými důkazy, proto ani z tohoto důvodu nelze mít právo na spravedlivý proces za porušené. Otázkou nezbytnosti provedení žalobkyní navržených důkazů pro vyřešení sporu se odvolací soud zabývá na jiném místě svého rozhodnutí.

10. Při rozhodování vyšel odvolací soud ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně, že žalobkyně a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky bytové jednotky s podílem na společných částech domu a pozemku specifikované ve výrokové části rozhodnutí (dále též „bytová jednotka“ či „Nemovité věci“), kterou nabyli kupní smlouvou ze dne , datum, za kupní cenu , částka, do rovnodílného podílového spoluvlastnictví. Žalobkyně a žalovaný žili v té době ve společné domácnosti, kterou ukončili , datum, kdy se žalovaný z bytové jednotky odstěhoval, a žalobkyně , datum, ji užívá výlučně.

11. Výhrady žalobkyně vůči zjištění soudu I. stupně, že účastníci v době nabytí bytové jednotky vedli společnou domácnost, nejsou opodstatněné. Soud I. stupně vycházel z nespornosti jím zjištěného skutkového stavu mezi účastníky, kdy tento postup mu nelze ze strany odvolacího soudu vytknout jako chybný, neboť sama žalobkyně v žalobě tvrdila, že v době uzavření kupní smlouvy žila s žalovaným ve společné domácnosti a vztah účastníci ukončili , datum, kdy se žalovaný odstěhoval, a uvedené tvrzení nebylo ze strany žalovaného nikterak zpochybňováno. Nebylo proto potřebné, aby se soud I. stupně při skutkové nespornosti zabýval prokazováním skutečnosti, zda účastníci vedli v době získání Nemovité věci společnou domácnost. Podstatné pak je, že skutkové zjištění o vedení společné domácnosti mezi účastníky (resp. dle terminologie nyní platného občanského zákoníku rodinné domácnosti) nebylo potřebné pro právní posouzení věci o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.

12. Odvolací výtka žalobkyně se vztahovala také k postupu soudu ohledně skutkového zjištění o obvyklé ceně bytové jednotky ve výši , částka, Žalobkyně nenapadá zjištěnou hodnotu bytové jednotky, z ní ostatně i při svých odvolacích návrzích na určení vypořádacího podílu vychází. Žalobkyně vytýká soudu I. stupně, že hodnotu bytové jednotky „dostatečně přesně nezjistil“ a tato byla stanovena znaleckým posudkem, který nechala zpracovat žalobkyně. K uvedené výtce je potřebné předně uvést, že soud I. stupně již po podání žaloby zadal soudnímu znalci , tituly před jménem, , jméno FO, zpracovat znalecký posudek ke stanovení obvyklé ceny bytové jednotky. Znalec znalecký posudek v souladu se zadáním soudu vypracoval a dne , datum, předložil. Obvyklá cena bytové jednotky tudíž byla soudem I. stupně procesně správným postupem zjištěna již v počátku řízení (dle odborných závěrů znalce , částka, Aktualizaci obvyklé ceny bytové jednotky před vydáním napadeného rozhodnutí na základě znaleckého posudku či doplnění znaleckého posudku zadaného soudem soud I. stupně neprovedl, což s ohledem na procesní situaci nebylo dle odvolacího soudu potřebné. Při jiném soudním roku, který soud I. stupně s účastníky vedl dne , datum, , žalobkyně sdělila, že nemá finanční prostředky ve výši , částka, na vyplacení vypořádacího podílu. Současně uvedla, že si není stále jista, zda by podílové spoluvlastnictví mělo být vypořádáno přikázáním bytové jednotky do jejího výlučného vlastnictví nebo nařízením prodeje. Při jiném soudním roku bylo rovněž vyjasněno, že žalobkyně nežádá v rámci tzv. širšího vypořádání své tvrzené pohledávky k zaplacení, ale žádá je započítat na vypořádací podíl. Za tohoto stavu, kdy započtení tvrzených nároků žalobkyně není s ohledem na konstitutivní účinky rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví možné a kdy žalobkyně ani žalovaný nedisponovali částkou potřebnou pro vyplacení vypořádacího podílu, bylo zjevné, že provedení aktualizace obvyklé ceny Nemovité věci cestou doplnění znaleckého posudku by bylo nehospodárným nákladem řízení, neboť Nemovité věci nebylo možné přikázat žádnému z účastníků a pro účely nařízení prodeje nebylo zjištění o aktuální hodnotě bytové jednotky třeba. Soud I. stupně účastníky upozornil, že se aktuální hodnotou bytové jednotky zabývat nebude a jestliže žalobkyně následně u jednání dne , datum, předložila znalecký posudek, který opatřila na své náklady, učinila tak o své vůli, aniž by však soudu I. stupně bylo možné oprávněně nesprávnost jeho postupu vytknout. Pokud hodnota bytové jednotky v době rozhodování soudu vyplynula z žalobkyní předloženého znaleckého posudku ve výši , částka, a účastníci se na této částce i shodli a nerozporovali ji, pak je logické, že soud I. stupně uvedenou částku pojal i do svých skutkových zjištění.

13. K rozsahu dokazování odvolací soud uvádí následující. Žalobkyně předložila v řízení velké množství listinných důkazů ke svým tvrzením ohledně výdajů, které měla s pořízením bytové jednotky a investicemi do ní. Odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí ze dne , datum, č. j. 59 Co 3/2024-287 zmínil judikaturu Nejvyššího soudu k tzv. širšímu vypořádání podílového spoluvlastnictví (§ 1148 odst. 1 o. z.) týkajícího se vypořádání nároků souvisejících s vypořádávaným podílovým spoluvlastnictvím a rozebral, čeho se žalobkyně v průběhu řízení domáhala. Na své předchozí rozhodnutí odvolací soud pro stručnost odkazuje. Soud I. stupně postupoval v souladu s pokyny odvolacího soudu a vedl žalobkyni u jiného soudního roku k vyjasnění předmětu řízení, neboť žalobkyně v řízení opakovaně měnila své požadavky, kdy požadovala tvrzené pohledávky vůči žalovanému zohlednit („započítat“) na vypořádací podíl nebo některé z nich zaplatit. Soud I. stupně žalobkyni poučil, že bude-li žádat cokoli nad rámec zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle spoluvlastnických podílů, musí žalovat o zaplacení svých pohledávek. Předmět řízení zůstal poté na základě rekapitulace žalobních nároků ze strany žalobkyně v rozsahu zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytové jednotce a nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, . Ohledně nároků vymezených žalobkyní v podání ze dne , datum, žalobkyně výslovně uvedla, že je žádá započítat na vypořádací podíl. Nárok na zaplacení smluvní pokuty soud I. stupně správně vyloučil k samostatnému řízení, neboť neměl souvislost s podílovým spoluvlastnictvím účastníků. Předmětem řízení tak zůstal jen spor o zrušení a (užší) vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytové jednotce, jiné nároky žalobkyně v řízení k zaplacení neuplatnila. Domáhala-li se žalobkyně zohlednění svých nároků cestou jejich započtení na vypořádací podíl a znovu tak činí i v odvolacím řízení, odvolací soud opakovaně poukazuje na povahu rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jako rozhodnutí konstitutivního, což vylučuje v tomto řízení započtení nároků z tzv. širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví, příp. i jiných nároků žalobkyně na vypořádací podíl, který by žalovanému náležel v případě přikázání Nemovitých věcí do výlučného vlastnictví žalobkyně. Z výše uvedených důvodů bylo nadbytečné, aby v řízení bylo prováděno dokazování k tvrzeným pohledávkám žalobkyně a soud I. stupně nikterak nepochybil, jestliže žalobkyní předložené listinné důkazy k nim se vztahující k důkazu neprovedl a nebylo ani důvodu, aby dokazování jejich provedením učinil odvolací soud. Skutková zjištění soudu I. stupně byla dostatečná pro právní posouzení věci a rozhodnutí o ní.

14. Odvolací soud se dále zabýval přezkoumáním právního hodnocení věci. Soud I. stupně se při právním posouzení řídil správnými právními normami, které na posuzovanou věc správně právně aplikoval. Žalobkyně nechce v podílovém spoluvlastnictví s žalovaným setrvávat, podala žalobu o jeho zrušení, také žalovaný má na zrušení podílového spoluvlastnictví zájem. Ve smyslu ust. § 1140, § 1143 o. z. jsou naplněny podmínky pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví soudem, neboť spoluvlastníky nelze nutit k setrvání ve spoluvlastnickém vztahu a účastníci nebyli schopni dosáhnout v této otázce dohody. V řízení nevyšly najevo důvody zvláštního zřetele hodné, které by svědčily pro zachování podílového spoluvlastnictví, když tyto nebyly ze strany účastníků ani tvrzeny.

15. Souhlasit lze též se závěrem soudu I. stupně o způsobu vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví, kdy soud I. respektoval závazné způsoby vypořádání včetně jejich pořadí (§ 1144 a násl. o. z.), když rozdělení bytové jednotky není možné. Žalovaný o nabytí Nemovitých věcí do svého výlučného vlastnictví neprojevil zájem, oproti tomu žalobkyně Nemovité věci žádala přikázat do svého výlučného vlastnictví, nicméně soud I. stupně takto nemohl rozhodnout, neboť žalobkyně nedisponovala peněžními prostředky k vyplacení přiměřené náhrady žalovanému (§ 1147 o. z.). Její výše by se odvíjela od hodnoty společné věci a výše spoluvlastnického podílu účastníků, tedy v případě přikázání Nemovitých věcí do výlučného vlastnictví kteréhokoli z účastníků by přiměřená náhrada činila polovinu hodnoty Nemovité věci, tj. částku , částka, Započtení jakýchkoli pohledávek na přiměřenou náhradu není možné, k čemuž se odvolací soud vyjadřoval již shora. Správně tudíž soud I. stupně rozhodl o vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků nařízením prodeje Nemovité věci ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku po odečtení nákladů prodeje každému z účastníků v rozsahu jedné poloviny. Uvedený poměr vychází z výše podílu účastníků na společné věci, kdy žalobkyně a žalovaný jsou jejími rovnodílnými spoluvlastníky. Jiný poměr rozdělení výtěžku soudem nařízeného prodeje společné věci, vycházející např. ze zohlednění nákladů vynaložených žalobkyní na pořízení bytové jednotky, investice do ní a hrazení nákladů souvisejících s užíváním bytové jednotky nelze stanovit, neboť takový postup by žalobkyni na úkor žalovaného nepřípustně zvýhodnil. Žalobkyně nemůže dosáhnout snížení přiměřené náhrady ani započtením svých nároků na vypořádací podíl ani modifikací poměru pro rozdělení výtěžku jinak, než odpovídá výši spoluvlastnických podíl účastníků.

16. Žalobkyně v odvolacím řízení předložila k důkazu informaci o transakcích na účtu , právnická osoba, z níž odvolací soud zjistil, že pan , jméno FO, měl ke dni , datum, na běžném účtu zůstatek ve výši , částka, . Odvolací soud neprováděl důkaz jinými listinami o stavu prostředků na účtu jmenovaného, neboť se vztahovaly k dřívějším datům a nevyjadřovaly aktuální stav. Přestože žalobkyně v odvolání namítala, že je solventní k vyplacení vypořádacího dílu, uvedená listina tuto skutečnost neprokazuje, neboť peněžní prostředky nenáleží žalobkyni. Výslech syna žalobkyně k prokázání skutečnosti, že jmenovaný těmito prostředky disponuje, byl nadbytečným. Odvolací soud nevyhověl ani návrhu žalobkyně na odročení jednání, neboť žalobkyně byla odvolacím soudem vyzvána již v souvislosti s nařízením jednání, aby předložila doklad o tom, že jí budou peněžní prostředky jejím synem v konkrétní výši na vyplacení vypořádacího podílu poskytnuty (příkladmo darovací smlouvu, smlouvu o zápůjčce), případně že těmito prostředky disponuje přímo žalobkyně, takto však neučinila. Odročení jednání považoval odvolací soud proto pouze za další prodlužování již tak dlouze vedeného řízení, které bylo dle obsahu spisu protahováno díky nesoustředěnému postupu žalobkyně, když současně vzal v úvahu, že žalobkyně ani u odvolacího jednání nebyla srozuměna s tím, že výše přiměřené náhrady by měla činit částku , částka, a navrhovala, že na vypořádání uhradí žalovanému vypořádací podíl ve výši , částka17. Jelikož skutkový stav v odvolacím řízení zůstal nezměněn, když žalobkyně nedisponuje peněžními prostředky potřebnými k vyplacení přiměřené náhrady žalovanému, nebyly dány podmínky pro změnu napadeného rozsudku ve způsobu vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví jinak než soudem I. stupně určeným nařízením prodeje Nemovitých věcí ve veřejné dražbě. Odkazy žalobkyně na v odvolání uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu ohledně vypořádání podílového spoluvlastnictví nejsou případné, neboť výsledek sporu nevyústil v přikázání společné věci některému z účastníků a v řízení nebylo tudíž posuzováno, která kritéria svědčí pro přikázání věci do výlučného vlastnictví konkrétnímu účastníkovi.

18. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně poznamenává, že účastníci nejsou do doby výkonu tohoto rozhodnutí omezeni své vztahy upravit jinak.

19. Veden výše uvedenými důvody, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. ve výrocích o věci samé potvrdil, přičemž ve vztahu k výroku I upravil správné znění výroku vyjadřující skutečnost, že se zrušuje podílové spoluvlastnictví účastníků k Nemovitým věcem, nikoli podílové spoluvlastnictví účastníků ve výši id. jedné poloviny k Nemovitým věcem.

20. Správnými shledal odvolací soud rovněž nákladové výroky napadeného rozsudku, proto i tyto byly potvrzeny. Žalobkyně nesouhlasila s uloženou povinností zaplatit žalovanému náklady řízení v částce , částka, přičemž se dovolávala judikatury Ústavního soudu, konkrétně nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20. Ve shodě se závěry v něm uvedenými Ústavní soud přijal dne 13. 9. 2023 stanovisko sp.zn. Pl. ÚS-st. 59/23, v němž uvedl, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva dle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.

21. Odvolací soud považuje závěr soudu I. stupně, že v posuzované věci jsou zvláštní důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a v jednom případě podle § 147 odst. 1 o. s. ř. naplněny, za správný. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s přiléhavým hodnocením postupu žalobkyně v řízení a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, k němuž nepovažuje za potřebné cokoli dodat. Žalobkyně svým postupem v řízení zapříčinila dlouhodobé vedení sporu, kdy lze vyzdvihnout zejména opakovaně uplatňované nároky s rozpornými požadavky, vyžadující vyjasňování předmětu řízení, realizaci zápisu vlastnického práva v průběhu vedení sporu na základě právního jednání , datum, které bylo v jiném řízení shledáno propadnou zástavou, či zmaření účastníky dohodnutého prodeje prostřednictvím realitní kanceláře. V důsledku přístupu žalobkyně bylo řízení prodlužováno a tím navyšovány náklady spojené s jeho vedením, které žalovaný vynakládal na své právní zastoupení. Vzhledem k těmto okolnostem není spravedlivé, aby náklady řízení mezi účastníky byly plně vypořádány pouze dle pravidla pro řízení iudicium duplex, nýbrž zmíněný přístup žalobkyně je nutno považovat za zvláštní důvody pro výjimečné přiznání náhrady nákladů žalovanému, a to od doby označené soudem I. stupně. Ohledně vyčíslení těchto nákladů lze rovněž odkázat na rozhodnutí soudu I. stupně.

22. Ony zvláštní důvody pro přiznání náhrady nákladů nejsou však již dány ve fázi odvolacího řízení, neboť o odvolání bylo rozhodnuto při jediném jednání a žalobkyni nelze klást k tíži, že uplatnila řádný opravný prostředek. Odvolací soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).