59 CO 49/2022

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudců JUDr. Ivony Ryšánkové a JUDr. Karla Šabaty, PhD., ve věci žalobců: a) Investiční družstvo Pohoda, IČO sídlem adresa b) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa c) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa d) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa všichni zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa 2. jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa 3. jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa , Slovenská republika 4. jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví o odvolání žalobců a žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 5. 11. 2021 č. j. 14 C 126/2020-127

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II., III., IV. mění takto: Žalovaní společně a nerozdílně jsou povinni zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné na nákladech řízení částku 1.100 Kč, do 3 dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce Mgr. [jméno] [příjmení].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví citovaným rozsudkem Okresní soud v Uherském Hradišti (dále soud I. stupně) rozhodl tak, že spoluvlastnictví účastníků k pozemku p. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, a k pozemku p. [číslo] vše v k. ú. [obec], obec Uherský Brod, se zrušuje. Nařizuje se prodej pozemku p. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, a pozemku p. [číslo] vše v k. ú. [obec], obec Uherský Brod, v dražbě s tím, že výtěžek bude mezi účastníky rozdělen těmito podíly: žalobce a) [číslo], žalobkyně b) [číslo], žalobkyně c) [číslo], žalobkyně d) [číslo], žalovaný 1. [číslo], žalovaná 2. [číslo], žalovaná 3. [číslo] a žalovaná 4. [číslo] (I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (II.) a žalobce a žalované zavázal rovným dílem zaplatit na nákladech státu ½, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení, kterým bude tato výše určena (III., IV.).

2. V podstatných důvodech svého rozhodnutí uvedl, že mezi účastníky vzniklo spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. Jelikož všichni účastnici usilovali o zrušení spoluvlastnictví (žalovaný 1. a žalovaná 2. navrhovali jen jiný způsob vypořádání), nikdo netvrdil skutečnosti rozhodné pro odklad zrušení spoluvlastnictví dle § 1154 a násl. o. z. a ani skutečnosti rozhodné pro zamítnutí návrhu na zrušení spoluvlastnictví dle § 1140 odst. 2 o. z., zrušil soud spoluvlastnictví účastníků a provedl jeho vypořádání dle § 1143 a násl. o. z. Vázán zákonnou posloupností způsobů vypořádání se soud nejprve zabýval rozdělením společné věci dle § 1144 o. z., avšak konstatoval, že rozdělení není možné, neboť věc by díky šíři pozemku p. č. st. [číslo], přístupu na pozemek p. [číslo] jen přes pozemek p. č. st. [číslo] nemohla sloužit dosavadnímu účelu bydlení. Následně se soud zabýval druhým způsobem vypořádání - přikázáním jednomu ze spoluvlastníků za náhradu dle § 1147 o. z. Jak už bylo výše zmíněno, subjektivní předpoklad přikázání věci spočívající v projeveném zájmu splnili jen žalovaný 1. a žalovaná 2. a soud posuzoval jejich zájem i ve vztahu k přikázání věci do jejich spoluvlastnictví. Nicméně další subjektivní předpoklad, spočívající v solventnosti žalovaných 1. a 2. tedy jejich schopnosti zaplatit včas všem ostatním spoluvlastníkům přiměřenou náhradu, nebyl žalovanými 1. a 2. ani tvrzen ani prokázán. Za situace, kdy se žalovaní nedostavili k jednání soudu, se také sami zbavili možnosti, aby se jim dostalo poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a oni mohli na toto poučení reagovat doplněním tvrzení a označením důkazů. Z těchto důvodu nezbylo soudu než uzavřít, že žádnému ze spoluvlastníků nelze věc přikázat, a proto dle § 1147 o. z. nařídil prodej nemovitostí v dražbě a rozdělení výtěžku mezi účastníky podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. K zániku spoluvlastnictví v tomto případě dochází až prodejem nemovitostí a rozdělením výtěžku. Soud zvážil také okolnost, že tento způsob vypořádání nebrání žalovanému 1. a žalované 2., aby nemovitosti získali v rámci nařízeného prodeje a tím fakticky osvědčili svoji solventnost.

3. O náhradě nákladů rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. při zvážení závěru plynoucího z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2081/21, ze dne [datum], podle kterého nejsou-li naplněny výjimečné okolnosti případu, je třeba § 142 o. s. ř. interpretoval v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví tak, že (plný) úspěch a neúspěch procesních stran podle § 142 odst. 1 o. s. ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li obecný soud návrh na zrušení spoluvlastnictví; vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků třeba pohlížet jako na úspěch částečný (stejný) a zásadně nepřiznávat náhradu nákladů řízení. V kontextu tohoto rozhodnutí, soud neuložil žádnému z účastníků povinnost k náhradě nákladů řízení, když vzal v úvahu povahu řízení iudicium duplex, úspěch žalobců ve vztahu k zrušení spoluvlastnictví i postoj žalovaných, kteří netvrdili okolnosti rozhodné pro zamítnutí návrhu nebo odklad zrušení spoluvlastnictví. Žalovaná 3. i žalovaná 4. také navrhovaly totožný způsob vypořádání jako žalobci. Žalovaní však mají v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví postavení nerozlučných společníků dle § 91 odst. 2 o. s. ř. a z tohoto důvodu nemohl soud uložit povinnost k náhradě nákladů jen žalovanému 1. a žalované 2., kteří navrhovali jiný způsob vypořádání než žalobci. Rozdílné způsoby vypořádání navrhované jednotlivými žalovanými jsou dalším důvodem, pro který se soudu jeví spravedlivé, aby žádný z účastníků nebyl zavázán k náhradě nákladů řízení při vyváženém úspěchu a neúspěchu obou stran, neboť v opačném případě by musela být uložena povinnost k náhradě nákladů řízení i žalované 3. a žalované 4., které s žalobou v plném rozsahu souhlasily.

4. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalovaní 1. a 2. (ve vztahu i k 3. a 4. žalovanému) do celého rozhodnutí soudu I. stupně, 4. žalovaná podala odvolání (i ve vztahu k 1., 2. a 3. žalovaným) do výroku o náhradě nákladů řízení a žalobci podali odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení.

5. Žalovaní 1. a 2. ve svém odvolání původně opětovně namítali, že žalobci nejsou většinovými spoluvlastníky, podíly získali v dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení], kdy tento podíl nabyli podvodným způsobem. Ten jimi měl zaplatit sestře [jméno] [příjmení], která je vlastnila původně. Podíl nezaplatil a tento podíl uhradili žalovaní v lednu roku 2010 [obec] toho, aby [jméno] [příjmení] podíl zaplatil, finančně podporoval v hojné míře žalobkyni [jméno] [příjmení]. Ta zkoušela získat peníze po smrti [jméno] [příjmení] i od [jméno] [příjmení]. Podíl po [jméno] [příjmení] tedy [jméno] [příjmení] fakticky neměl mít; vše bylo falešné včetně podpisu na katastrálním úřadě. Na zaplacení svého podílu sestře si vzali žalovaní úvěr. Navrhli proto, aby vypovídala sestra paní [příjmení]. Také vyzývali žalobce pana [příjmení], že odkoupí jeho podíl, vůbec nereagoval. Předtím jim jejich právní zástupce vyhrožoval dražbou a požadoval odkoupení všech podílů v částce 7.000.000 Kč. Z jednání soudu dne [datum] se řádně omluvili a podle ust. § 110 o. s. ř. mělo být soudní jednání přerušeno.

6. Rozhodující váhu by měla mít vyjádření většinových spoluvlastníků 1. a 2. žalovaných, což soud zcela obešel. V domě bydlíme 40 let. Odmítají zaplatit náklady státu.

7. Žalovaní 1. a 2. v doplnění odvolání namítali, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy a na základě provedených důkazů pak dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a tím i k nesprávnému právnímu posouzení.

8. Namítali, že v projednávané věci se nejedná o standardní řízení o zrušení vypořádání spoluvlastnictví mezi obvyklými spoluvlastníky, ale o naplnění podnikatelského záměru žalobce, který jako právnická osoba podnikající v oboru nemovitostí je vybavena veškerou organizační i právní podporou oproti obyčejným občanům, kteří doufali v řádnou soudní ochranu svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Jedná se zde podle jejich názoru o zohlednění zásady dobrých mravů, aby nedocházelo k protiprávnímu vydírání většinových spoluvlastníků vlastnící podíly ve výši 80 % na předmětných nemovitostech ze strany vlastníka podílu jen ve výši 1,1 %, který požadoval v rámci svojí podnikatelské činnosti za odprodej svého podílu nepřiměřeně vysoké finanční částky.

9. Přitom soud I. stupně nepřihlížel nejen k výši podílu žalovaných 1. a 2. vůči ostatním spoluvlastníkům v poměru 80 ku 20 a ani k zásadní okolnosti, že žalovaná 2. má v této nemovitosti svůj byt, kde trvale žije a který vlastními finančními prostředky zrekonstruovala, čímž podstatně zvýšila její hodnotu.

10. Celé soudní řízení v I. stupni probíhalo docela zmatečně, především díku soudnímu znalci [příjmení] [jméno] [příjmení], který nesplnil řádně svoji povinnost, a to nejen opožděným odevzdáním znaleckého posudku, čímž došlo ke zrušení nařízeného jednání dne [datum], ale především nesprávným posudkem, kdy neocenil předmětné nemovitosti na základě vnitřní prohlídky a nezohlednil tak vložené investice ze strany žalovaných 1. a 2., které na provádění prohlídky vyhotovení znaleckého posudku ani písemně neupozornil.

11. Rovněž tak soud I. stupně nepostupoval v soudním řízení řádně podle taxativně stanovené posloupnosti jednotlivých způsobů vypořádání spoluvlastnictví dle § 1147 občanského zákoníku, když při svém rozhodnutí nerespektoval vyjádřený požadavek žalovaných 1. a 2. na získání předmětných nemovitostí do svého spoluvlastnictví a rovněž vůbec nezkoumal jejich solventnost k vyplácení podílů ostatních spoluvlastníků.

12. Přitom nebyli oba žalovaní 1. a 2. v rámci soudního řízení řádně poučeni dle ust. § 118a o. s. ř., když by i v případě jejich účasti na jednání dne [datum] muselo být toto poučení provedeno, jak zdůraznil v odůvodnění svého rozsudku i soud I. stupně a jistě by tak bylo odročeno na další termín. Z tohoto důvodu by i při odročení jednání kvůli omluvené absenci žalovaných 1. a 2. nedošlo k žádným průtahům, pokud by soud I. stupně splnil svoji poučovací povinnost dle § 118a o. s. ř. a vyzval žalované 1. a 2. ke splnění jejich povinnosti tvrzení.

13. Předmětné soudní řízení tak bylo ukončeno předčasně, dříve, než mohl soud I. stupně zjistit řádný skutkový stav, čímž mohlo dle jejich názoru dojít i k porušení základních práv žalovaných 1. a 2. Žalovaní nemohli v rámci řízení osvědčit nejen svoji solventnost, kterou si dříve zajistili a pořád mají zajištěnou formou hypotečního úvěru od banky, ale ani případně uplatnit svoje pohledávky dle § 1148 o. z. vůči ostatním spoluvlastníkům z titulu vložených investic a nákladů hrazených za ostatní. Navrhli proto, aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.

14. Žalobci ve svém odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení namítali, že soudem I. stupně citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2081/2021 ze dne [datum] je interpretován nesprávně, neboť zde je obsažen i závěr, že přiznat náhradu nákladů řízení je možné dle § 143 odst. 3 o. s. ř., jestliže to odůvodňují konkrétní okolnosti případu. Takovými okolnostmi pak může být i obstrukční chování spoluvlastníka či nezájem o konstruktivní vyřešení věci.

15. Žalovaní toliko popírali stávající zápis v katastru nemovitostí a rozporovali výši spoluvlastnických podílů, aniž by svá tvrzení prokázali.

16. Žalovaná 4. pak namítala, že by neměla být zavázána hradit náklady státu, když se na vedení sporu nijak nepodílí.

17. Žalobci ve svém vyjádření k odvolání žalovaných 1. a 2., potažmo žalované 4., uvedli, že není pravdou, že by neměli zájem na smírném vyřešení, byl to právě žalobce a), který inicioval řešení otázky dalšího trvání spoluvlastnictví a komunikoval se všemi spoluvlastníky. Žalobce a) odmítá nepravdivé tvrzení žalovaných 1. a 2., že nereagoval na jejich nabídky. Stejně tak není pravdou, že by bylo žalovaným 1. a 2. jakkoliv vyhrožováno. Byli pouze upozorněni, že v případě nenalezení shody mezi všemi spoluvlastníky na vypořádání spoluvlastnictví bude o této otázce rozhodovat soud, přičemž jedním z možných řešení je i prodej nemovitostí. Specificky žalovaným 1. a 2. byl nabízen prodej ostatních spoluvlastnických podílů za tržení cenu. Žalovaní 1. a 2. nicméně neměli a s ohledem na jejich pracovní stanoviska zjevně ani nadále nemají zájem na konstruktivním řízení situace. [jméno] žalovaní 1. a 2. nenavrhovali žádné přípustné řešení situace. Naopak popírali stávající stav zápisu v katastru nemovitostí a rozporovali výši spoluvlastnických podílů. Žalovaní ve svém původním odvolání nenavrhli žádné řešení, pouze nesouhlasí s rozhodnutím soudu, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení. Stávající postup žalovaných 1. a 2. potvrzuje tvrzení žalobců ohledně naplnění mimořádných okolností pro přiznání náhrady nákladů řízení tak, jak podali odvolání žalobci. Procesní aktivita žalovaných 1. a 2. naplňuje požadovaly nedávného nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 404/22, podle nějž je možné v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví přiznat náhradu nákladů řízení vůči těm spoluvlastníkům, kteří svým postupem znesnadňovali vyřešení případu.

18. Žalovaní 1. a 2. naplnili obě možné hypotézy pro uložení náhrady nákladů řízení, a sice šikanózní výkon práva a obstrukční jednání. Jednak jejich opakovaná popírání skutkových okolností, aniž by tyto námitky byly řádně odůvodněny a podloženy důkazními návrhy představují spíše zneužití procesích práv, než-li oprávněné bránění vlastnického práva. Žalobci rovněž neshledávají důvodným, aby došlo k výslechu žalovanými navrhovaných svědků p. [příjmení] či provedení listinného důkazu dosud nepředložených potvrzeních z banky, tyto byly provedeny až po koncentraci řízení a zároveň není v jejich případě naplněn žádný z důvodů uvedených v ust. § 205a o. s. ř. Za těchto okolností mají žalobci za to, že bez ohledu na skutečnost, že uvedené důkazní prostředky nejsou způsobilé blíže osvětlit skutečnosti významné pro řešení tohoto případu, není ani možné tyto důkazy nyní provést.

19. Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec], jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnými účastníky (§ 201 o. s. ř.), tato jsou přípustná (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario) a obsahují způsobilé odvolací důvody, přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a aniž by byl vázán uplatněnými odvolacími důvody (§ 212 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

20. Podle § 1141 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních.

21. Podle § [číslo] platí, nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některé ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastnictví.

22. Týká-li se odvolání žalovaných 1. a 2., pak ve vztahu k nim dospěl soud I. stupně ke správným skutkovým zjištěním, z nichž vyvodil i odpovídající právní závěry, na které může pro stručnost odkázat tak, jak jsou obsaženy v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

23. Nelze souhlasit se stanoviskem 1. a 2. žalovaných, že by soud se nezabýval posloupností při vypořádání podílového spoluvlastnictví tak, jak mu ukládá zákon, když bylo zřejmé, že žalobci o přikázání nemovitosti nemají zájem a že žalovaní v rámci řízení soudu I. stupně byli procesně pasivní, a i k poslednímu jednání pouze zaslali omluvu, aniž by žádali o odročení jednání. [jméno] se vyjádřili, že nebudou odkupovat podíly žalobců a rovněž se nijak nevyjadřovali k otázce své solventnosti v případě, že by žádali přikázání nemovitostí do svého vlastnictví.

24. Námitky stran nedostatku znaleckého posudku lze považovat za irelevantní, neboť soud I. stupně nakonec přistoupil ke dražbě nemovitosti jako způsobu jeho vypořádání a za tohoto stavu případné nedostatky znaleckého posudku nemůžou ovlivnit správnost závěru soudu I. stupně.

25. Dokládal-li zástupce žalovaných 1. a 2. v rámci odvolacího řízení potvrzení o příslibu úvěru za účelem možnosti vypořádat podílové spoluvlastnictví přikázáním podílů žalobců do spoluvlastnictví žalovaných, pak lze k tomu pouze odkázat, že se tak děje až po koncentraci řízení, kdy k takovému důkazu nemůže být přihlédnuto a nelze vytýkat soudu I. stupně, že neprovedl poučení ve smyslu ust. § 118a o. s. ř., když se k této otázce sám v odůvodnění svého napadeného rozhodnutí vyjádřil, že nelze poučovat nepřítomné účastníky.

26. Navíc tvrzení žalovaných 1. a 2. jsou rozporná, když uváděli před soudem I. stupně, že v domě bydlí, v odvolacím řízení pak uváděli, že nemovitost není užívána, a v zásadě je zdevastovaná.

27. Za tohoto stavu odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. ve výroku I. potvrdil.

28. Týká-li se odvolání žalobců ohledně přiznání náhrady nákladů řízení, zde odvolací soud uzavírá, že soud I. stupně rozhodl správně v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu ČR (viz. také např. nález sp. zn. I. ÚS 262/2020, II. ÚS 572/2019), kdy úspěch stran ve smyslu ustanovení § 142 o. s. ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví. Jinak, vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků dle 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují jiný postup.

29. Odvolací soud zde takové výjimečné okolnosti neshledal a za takové nepovažuje žalobci vytýkanou argumentaci žalovaných 1. a 2. v rámci jejich procesní obrany spočívající v nesouhlasu se způsobem nabytí spoluvlastnického podílu předchůdcem žalobce, neboť je to zcela v jejich dispozici, a soud se s takovou argumentací také vypořádal. Neúčast žalovaných na jednání pak nebránila řádnému projednání věci a rozhodnutí soudu. Potud shledal výrok o náhradě nákladů řízení za správný. Nicméně odvolací soud přistoupil k jeho změně, a to v důsledku okolnosti, že v jeho rámci je nutno vypořádat náklady řízení vzniklé státu, které soud I. stupně uložil zaplatit účastníkům rovným dílem (výrok II., III.), kdy jejich výše nebyla ke dni rozhodnutí soudu I. stupně známa.

30. Tyto náklady řízení státu jsou pak představovány znalečným přiznaným soudnímu znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] usnesením soudu I. stupně č. j. 14 C 126/2020-144 ze dne 10. ledna 2021 ve výši 2.200 Kč. Celé znalečné bylo pak proplaceno ze zálohy složené žalobci v celkové výši 5.000 Kč (tím byla pokryta i povinnost žalovaných), čímž žalobcům vznikl vůči žalovaným při rovnosti podílu na jejich náhradě (žalobci a žalovaní měli uhradit částku 1.100 Kč) náklady řízení ve výši 1.100 Kč, proto odvolací soudu změnil rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku II., III. a IV., že přiznal žalobcům právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.100 Kč, které jsou žalovaní povinni zaplatit k rukám jejich zástupce Mgr. [jméno] [příjmení].

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo s odkazem na argumentaci vztahující se již k rozhodnutí soudu I. stupně rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.