59 CO 83/2022

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve obec, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudkyň JUDr. Ivony Ryšánkové a JUDr. Bronislavy Tinklové, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená zákonným údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená Úřadem údaje o zástupci pro doručování: adresa o zaplacení částky ve výši 97.656 Kč z titulu nemajetkové újmy způsobené nezletilé žalobkyni nesprávným úředním postupem o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 25. 1. 2022 č. j. 9 C 144/2021-53

I. Odvolací řízení se v rozsahu úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 58.125 Kč za dobu od datum do datum zastavuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II ohledně částky 20.000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20.000 Kč za dobu od datum do zaplacení, potvrzuje.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně částky 19.531 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19.531 Kč za dobu od datum do zaplacení, mění tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 16.300 Kč, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta.

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl o částečném zastavení řízení co do částky 58.125 Kč (výrok I) ; žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 39.531 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 58.125 Kč za dobu od datum do datum a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 39.531 Kč za dobu od datum do zaplacení ve lhůtě do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 36.913,50 Kč k rukám zástupce žalobkyně do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 97.656 Kč s příslušenstvím jako nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. spisová značka (dále též„ předmětné řízení“ nebo“ předmětná věc“). Předmětné řízení bylo dle skutkových zjištění soudu I. stupně zahájeno dne datum a pravomocně bylo skončeno datum, celkem trvalo na dvou stupních řízení 6 let a 2,5 měsíce. Žalobkyně a její matka se žalobou domáhaly nemajetkové újmy v souvislosti s tvrzeným postupem žalované non lege artis při porodu žalobkyně, při kterém došlo k trvalému poškození zdraví žalobkyně. Na počátku řízení došlo k nesprávnému postupu soudu, kdy úkony byly činěny z hlediska rozvrhu práce nezákonnou soudkyní Mgr. Ilonou Miklovou, která dne datum požádala o přidělení věci jinému soudci, o čemž bylo rozhodnuto datum předsedkyní soudu, která věc přidělila Mgr. jméno příjmení. Dle soudu I. stupně docházelo dále k prodlevám mezi jednotlivými úkony, byť se soud snažil věc směřovat k vyřízení věci a celková délka řízení byla nepřiměřeně dlouhá. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované dne datum, v zákonné šesti měsíční lhůtě nebyl její nárok uspokojen. Až po podání žaloby došlo ze strany žalované k částečnému plnění ve výši 58.125 Kč a na základě částečného zpětvzetí žaloby soud I. stupně řízení v tomto rozsahu podle § 96 odst. 2 o. s. ř. částečně zastavil.

3. Po právní stránce soud I. stupně posuzoval věc podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), § 31a ve spojení s § 13, § 15 odst. 2, a dovodil existenci odpovědnostního vztahu žalované vůči žalobkyni, spočívajícího v existenci objektivní skutečnosti nepřiměřené délky soudního řízení trvajícího 6 let a 2,5 měsíce. Žalobkyně nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce civilního řízení řádně u žalované uplatnila, žalovaná ve lhůtě 6 měsíců její nárok řádně neprojednala.

4. Soud I. stupně neshledal důvody pro krácení požadované částky z důvodu složitosti věci a z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení. Zdůraznil, že v předmětném řízení nebylo sporu o poškození zdraví žalobkyně, jeho charakteru a následcích, výsledek řízení byl závislý na znaleckých posudcích, jejichž nutnost vypracování zásadně k prodloužení řízení nepřispěla, když byly vypracovány po cca 3 měsících. příjmení soudu v předmětném řízení soud I. stupně vytýkal, že měl postupovat koncentrovaněji, když soudkyně Mgr. příjmení si měla být vědoma toho, že není podle rozvrhu práce zákonným soudcem, věc byla jeden rok a 30 dnů řešena nezákonným soudcem a již na počátku řízení došlo k průtahům. Až usnesením ze dne datum po 22 měsících a 4 dnech po jejím podání došlo k doručování žaloby žalovaným a výzvě k vyjádření k žalobě. Nadále nebylo dle soudu I. stupně postupováno koncentrovaněji, kdy bylo odročováno jednání za účelem výslechu dalších svědků již dříve navržených, po doručení znaleckého posudku soudu dne datum bylo jednání nařízeno až na den datum, případně byla časová prodleva mezi vrácením spisu znaleckým ústavem datum a dalším jednáním nařízeným na datum. Řízení bylo prodlužováno i odvolacím soudem při rozhodování o odvolání proti procesnímu rozhodnutí o nákladech řízení při zastavení řízení vůči 1. žalovanému, kdy spis byl odvolacímu doručen datum a o odvolání rozhodnuto usnesením ze dne datum. Dle soudu I. stupně směřoval soud v předmětné věci nadále k jejímu skončení, byť některé kroky mohly být učiněny dříve, například vyžádání zdravotnické dokumentace žalobkyně. Na složitost věci nelze podle soudu I. stupně usuzovat jen z důvodu, že bylo rozhodováno i odvolacím soudem podání odvolání nebylo možné klást žalobkyni k tíži, neboť předmětná věc nebyla jednoznačná. jméno zanedbatelným shledal soud I. stupně význam předmětného řízení pro žalobkyni, který není umenšen tím, že v době jeho zahájení byla dvouletá a nechápala jeho smysl. Na celkové délce řízení se žalobkyně podle soudu I. stupně významně nepodílela, kdy sice opakovaně požádala o odročení jednání, avšak i soud měl dostatečný prostor k nařízení jednání a v mnoha případech bylo jednání odročováno v řádech dnů či týdnů. Soud I. stupně neshledal po převzetí věci soudkyní Mgr. příjmení žádné významné průtahy, avšak celková délka řízení byla nepřiměřená, žalobkyně jako účastník řízení vystupovala aktivně, na celkové délce řízení se nijak významně nepodílela a soud I. stupně neshledal důvod krátit požadovanou částku o 35 %, resp. 25 %, jak požadovala žalovaná. Dle soudu I. stupně žalobkyně při vyčíslení nároku ve výši 97.656 Kč vycházela dle závěrů stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. Cpjn 206/2010 ze základní částky 15.000 Kč ročně za jeden rok trvání předmětného řízení s tím, že za první dva roky požadovala poloviční výši a základní částku vypočetla jako součin doby trvání řízení 74,5 měsíců a základní částky odškodnění číslo Kč/měsíc, resp. 625 Kč/měsíc za prvních 24 měsíců, což činí 78.125 Kč. Tuto částku žalobkyně žádala navýšit o 25 % na 97.656 Kč s ohledem na kritéria uvedená v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., což soud I. stupně tento nárok měl za oprávněný. Do prodlení se žalovaná dostala od datum, neboť o nároku žalobkyně mělo být žalovanou rozhodnuto ve lhůtě do datum. Náhradu nákladů řízení přiznal soud I. stupně žalobkyni podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, kterým napadla výroky II, III. Nesouhlasila se skutkovým zjištěním ohledně podílu žalobkyně na délce řízení, kdy měla za to, že nejen stát, ale i žalobkyně dílem přispěla k prodloužení předmětného řízení. Soudu I. stupně vytýkala také nesprávné právní posouzení věci v otázce modifikačních kritérií základní částky odškodnění. Dle žalované mělo být při hodnocení podílu žalobkyně na délce řízení přihlédnuto k žádosti o odročení a je bezvýznamné, zda to bylo z omluvitelného důvodu či nikoliv, neboť prodloužení řízení nelze přičítat soudu. Žádosti o odročení nelze přičítat na roveň prostředkům procesní obrany. Poukázala také na výzvy soudu k doplnění žaloby a doplnění formuláře k osvobození od soudních poplatků. Soud I. stupně měl podle žalované přihlédnout také k tomu, že v řízení byly zpracovávány dva znalecké posudky v celkové délce trvání cca 7 měsíců, věc byla tedy skutkově složitější, proběhly i výslechy znalců, což nebylo ve vztahu k délce řízení zanedbatelné. Řízení bylo také zatíženo nutností opakovaného procesního rozhodování (osvobození od soudních poplatků, ustanovení právního zástupce žalobkyni, částečné zastavení řízení). Do přiznaných nákladů neměly být dle žalované přiznány náklady za úkony související se schválením právního jednání za nezletilou. Rodič uplatňující nárok jménem nezletilého dítěte musí počítat s tím, že bude potřebovat schválení opatrovnického soudu, navíc je otázkou, zda je nutné, aby při podání návrhu na schválení úkonu za nezletilou byla matka právně zastoupena. Žalovaná má poskytnutou náhradu ve výši 58.125 Kč za zcela přiměřenou a navrhla, aby v napadených výrocích byl rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení, event. změněn tak, že žaloba se zamítá a žalované se přiznávají náklady řízení.

6. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání nesouhlasila se zhodnocením modifikačních kritérií žalovanou. Uvedla, že soud I. stupně vysvětlil, proč pokládal určitý podíl žalobkyně na celkové délce předmětného řízení za nevýznamný a proč by snížení základní částky o 15 % požadované žalovanou považoval za nesprávné. Stejně u kritéria složitosti věci bylo vypracování dvou znaleckých posudků méně významné, než nesprávný a nekoncentrovaný postup soudů obou stupňů. Navýšení základní částky odškodnění o 25 % zohledňuje dle soudu I. stupně nepříliš významný podíl žalobkyně na celkové délce řízení, vyšší složitost věci, zejména pak zvýšený význam odškodňovacího řízení pro žalobkyni a nesprávný postup soudů obou stupňů v předmětném řízení. Náhrada nákladů na zastoupení žalobkyně v řízení o schválení právního jednání je aprobována soudní praxí odvolacího soudu. Žalobkyně navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl v napadeném rozsahu jako věcně správný potvrzen a byla jí přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

7. V průběhu odvolacího řízení vznesla žalobkyně námitku podjatosti vůči dvěma soudcům odvolacího senátu, a to předsedovi senátu Mgr. jméno příjmení a člence senátu JUDr. jméno příjmení. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2022 č. j. Nco 18/2022-102 bylo rozhodnuto, že tito soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci.

8. Odvolací soud konstatuje, že žalovaná podala odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), je osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), odvolání směřuje proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.) a avizuje v něm způsobilé odvolací důvody, podřaditelné pod ust. § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř.

9. U odvolacího jednání vzala žalovaná odvolání částečně zpět pro úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 58.125 Kč za dobu od datum do datum. V rozsahu částečného zpětvzetí odvolání odvolací soud proto podle § 207 odst. 2 o. s. ř. odvolací řízení zastavil.

10. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně včetně řízení jemu předcházejícího ve zbývajícím napadeném rozsahu za podmínek vyplývající z ust. § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

11. V posuzované věci učinila žalobkyně předmětem sporu nárok na zaplacení nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení. Soud I. stupně uplatněný nárok správně posuzoval podle zákona č. 82/1998 Sb., který upravuje odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci (§ 1 odst. 1, § 3 odst. 1 písm. a/, § 5 písm. b/).

12. Po skutkové stránce vyšel odvolací soud ze skutkových okolností zjištěných soudem I. stupně, který pro rozhodnutí opatřil procesně řádným způsobem podstatná skutková zjištění, která mají podklad v provedeném dokazování, a lze na ně pro stručnost odkázat.

13. Právní posouzení věci soudem I. stupně vyústilo v závěr, že stát odpovídá žalobkyni za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, jenž spočíval v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb.) Odvolací soud považuje tento závěr za správný, neboť lze přisvědčit soudu I. stupně v tom, že délku předmětného řízení, které trvalo od jeho zahájení do pravomocného skončení věci celkem 6 let a 2,5 měsíce, nelze pokládat s přihlédnutím k okolnostem daného řízení za přiměřenou. S uvedeným závěrem se ostatně musela ztotožnit i žalovaná, neboť žalobkyni poskytla v průběhu řízení na žalovaný nárok plnění ve výši 58.125 Kč.

14. Podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1).

15. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odstavec 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odstavec 3).

16. K výkladu ustanovení § 13 odst. 1 věty druhé a třetí a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. vydalo občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu dne datum stanovisko sp. zn. Cpjn 206/2010. V něm Nejvyšší soud uvedl, že odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové délky řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona.

17. V souladu s výše uvedeným stanoviskem soud I. stupně postupoval, neboť při určení výše zadostiučinění se nejprve zabýval stanovením základní částky odškodnění a tuto následně modifikoval.

18. Základní částka odškodnění byla soudem I. stupně správně určena při dolní hranici rozpětí vymezeného ve stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, a to částkou 15.000 Kč za jeden rok řízení s výjimkou prvních dvou let, kdy činí polovinu této částky. V daném případě nelze hovořit o extrémně dlouhé době předmětného řízení, než by bylo možné vzhledem k jeho okolnostem očekávat, a nejsou zde dány ani prodlevy ve vlastním kompenzačním řízení. Základní částka odškodnění byla soudem I. stupně při celkové délce trvání předmětného řízení vyčíslena ve správné výši 78.125 Kč.

19. Mezi žalobkyní a žalovanou nepanovala shoda ohledně aplikace modifikačních kritérií. Soud I. stupně se ztotožnil s žalobkyní ohledně navýšení základní částky o 25 % na celkovou částku 97.656 Kč a v tomto rozsahu nárok považoval za oprávněný.

20. Vycházeje z okolností předmětného řízení, nepovažuje odvolací soud tento závěr za správný, když má za to, že zhodnocení kritérií vyplývajících z ust. § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb. by mělo vést k částečně jinému posouzení.

21. Žalobkyně nesprávně ve svém vyjádření k odvolání uvádí, že soud I. stupně v navýšení zohlednil také určitý, nepříliš významný podíl žalobkyně na celkové délce předmětného řízení a rovněž nevýznamně vyšší složitost věci. Taktomu však dle odůvodnění napadeného rozhodnutí není. Soud I. stupně plně akceptoval navýšení základní částky o 25 % provedené žalobkyní, přičemž tato dle žalobního návrhu požadovala toto navýšení z důvodů průtahů na straně orgánu veřejné moci a z důvodu zvýšeného významu řízení pro svoji osobu. Předmětné řízení žalobkyně hodnotila jako nikoli složité a své chování tak, že na délce trvání předmětného řízení se nijak negativně nepodílela. V tomto směru vyznívá i hodnocení uvedených kritérií soudem I. stupně.

22. Odvolací soud nesdílí závěr soudu I. stupně vztahující se k hodnocení složitosti věci ani k hodnocení chování žalobkyně v předmětném řízení. Je možné přisvědčit odvolací argumentaci žalované, že soud I. stupně tato kritéria poměrně bagatelizoval.

23. Jedná-li se o složitost věci, této je třeba při stanovení zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu přikládat v daném případě větší význam, než jí byl soudem I. stupně přiřazen. Soud I. stupně ponechal stranou již samotný předmět řízení, ve kterém žalobkyně požadovala náhradu škody za bolest, náhradu za snížení společenského uplatnění a nemajetkovou újmu, vše související s poškozením zdraví utrpěným při porodu. Řízení o náhradu škody patří typově ke složitým řízením, zvláště pak řízení o náhradu škody na zdraví, kdy je třeba provádět mnohdy rozsáhlé dokazování ke zjištění skutkových okolností vztahujících se k předpokladům odpovědnosti za škodu, zvláště ke vzniku škody, porušení povinnosti škůdce a příčinné souvislosti mezi nimi. U náhrady škody způsobené na zdraví se pak řízení zpravidla neobejde bez znaleckého dokazování k zodpovězení odborných otázek, jejichž posouzení si soud podle procesních norem nemůže učinit sám. Rovněž právní posouzení nároků z odpovědnosti za škodu na zdraví není jednoduchým úkonem interpretace a aplikace práva.

24. Výsledek řízení byl sice primárně závislý na výsledcích znaleckého zkoumání, jak zmínil soud I. stupně, avšak vypracování znaleckých posudků předcházelo provedení řady jiných důkazů. O tom, že předmětné řízení se nevymykalo z typové složitosti jiných řízení o náhradu škody, svědčí skutečnost, že soud za účelem opatření potřebného skutkového základu prováděl v řízení účastnický výslech matky žalobkyně (v předmětném řízení žalobkyně a/), celkem jedenácti svědků, z nichž tři byli lékaři a jejich výslech bývá náročnější s ohledem na odbornou problematiku, k níž vypovídali, soud musel opatřit dva znalecké posudky z různých odvětví oboru zdravotnictví a provedl výslech znalce a zpracovatelů druhého znaleckého posudku. Okolnost zmíněná soudem I. stupně, že znalecké posudky byly zpracovány v relativně krátkých lhůtách, je ve vztahu ke složitosti věci bez významu. Posouzení věci si vyžádalo opakovaný výslech znalce a zpracovatelů druhého znaleckého posudku v odvolacím řízení. Uvedené skutečnosti svědčí o skutkové složitosti věci. O právní složitosti věci svědčí samotná povaha uplatněného nároku na náhradu škody, jakož i skutečnost, že žalobkyně kumulovala v předmětném řízení škodových nároků vícero. Složitost věci dokresluje, že řízení bylo vedeno ve dvou stupních soudní soustavy.

25. Složitost věci byla v daném případě znásobena pluralitou účastníků na straně žalující, neboť řízení bylo vedeno žalobkyní a matkou žalobkyně, jakož i po určitou fázi řízení pluralitou účastníků na straně žalované, neboť žaloba směřovala původně vůči dvěma žalovaným.

26. Při posouzení jednání žalobkyně soud I. stupně akcentoval, že žalobkyni nelze klást k tíži podání odvolání, kterým pouze reagovala na průběh řízení a její odvolání nebylo účelovým. S uvedeným nelze než souhlasit.

27. Nesprávně však soud I. stupně vyhodnotil další úkony žalobkyně, které se do celkové délky předmětného řízení taktéž promítly a které na výši přiměřeného zadostiučinění mají mít vliv. Jestliže žalobkyně opakovaně žádala o prodloužení lhůty k provedení procesních úkonů či žádala o odročení jednání, pak nelze přijmout závěr, že na celkové délce předmětného řízení se nijak významně nepodílela a nepromítnout uvedené do výše zadostiučinění.

28. V konkrétnu odvolací soud uvádí, že žalobkyně v žalobě požádala o přiznání osvobození od soudních poplatků a ač zastoupena advokátem jako osobou práva znalou, ke své žádosti ničeho nedoložila. Žalobkyně musela být soudem vyzývána k doložení svých poměrů za účelem rozhodnutí o její žádosti o osvobození od soudních poplatků, a to opakovaně. K tomu byla žalobkyně vyzvána nejprve dne datum, na což odpovídajícím způsobem nereagovala, opětovně byla vyzvána dne datum a byla jí stanovena lhůta 14 dnů. Žalobkyně ani v této lhůtě své poměry soudu nedoložila a neumožnila tak vydat příslušné procesní rozhodnutí, ale požádala o prodloužení lhůty o 30 dnů. Po marném uplynutí lhůty byla žalobkyně urgována ze strany soudu, na což reagovala další žádostí o prodloužení lhůty, tentokrát do datum Ani v tomto termínu, který sama navrhla, soudu potřebné doklady nedoložila a učinila tak až datum. Od podání své žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků dne datum, kdy jí muselo být s ohledem na právní zastoupení zřejmé, že své poměry musí doložit, tedy žalobkyně neumožnila soudu do datum o její žádosti rozhodnout. Odvolací soud je si vědom, že do datum bylo řízení vedeno soudkyní, které neměla být věc podle rozvrhu práce přidělena. Odhlédne-li tedy od doby do datum, žalobkyně po dobu devíti měsíců nesplnila přes opakované výzvy soudu svoji procesní povinnost, která byla potřebná pro další vedení řízení (splnění poplatkové povinnosti). Žalobkyně musela být soudem také vyzývána k doplnění žalobních tvrzení (výzva ze dne datum), kdy i v této souvislosti je třeba poznamenat, že již při podání žaloby byla zastoupena advokátem. Okolnost, že žaloba byla projednatelná, jak uvedl soud I. stupně, s tímto nikterak nesouvisí, neboť projednatelnost žaloby neznamená, že tato obsahuje všechna potřebná skutková tvrzení. I v tomto případě žalobkyně žádala o prodloužení lhůty o cca 14 dnů. Také tyto skutečnosti se sice datují do období, kdy spis byl veden soudkyní Mgr. příjmení, nicméně odvolací soud je zmiňuje k dokreslení přístupu žalobkyně k plnění jejích procesních povinností. Opakovaně pak žalobkyně žádala o odročení nařízeného jednání. Jednání nařízené soudem na den datum bylo k její žádosti odročeno o více než měsíc na den datum, jednání nařízené na den datum o cca tři týdny na datum (a následně odročeno z důvodů na straně znalce na datum), jednání nařízené na den datum o dva týdny na datum. Celková délka řízení se z důvodů na straně žalobkyně prodloužila o cca 2,5 měsíce. Jestliže soud I. stupně uvedl, že důvody, pro které žalobkyně žádala o odročení jednání, byly objektivní, nutno poznamenat, že povaha důvodů je pro posouzení podílu žalobkyně na celkové délce řízení bez relevance.

29. Kritérii, pro které soud I. stupně rozhodl o navýšení základní částky odškodnění, byl význam řízení pro žalobkyni a postup orgánu veřejné moci.

30. Z hlediska významu řízení pro žalobkyni lze přisvědčit závěrům soudu I. stupně, že jsou dány podmínky pro navýšení základní částky, neboť se jednalo o řízení, ve kterém žalobkyně žádala přiznat náhradu škody za újmu na zdraví. Žalobkyně utrpěla poškození zdraví, které ji bude provázet po zbytek života, a odčinění újmy a rozhodnutí o ní z tohoto pohledu nepochybně pro ni mělo zvýšený význam.

31. Podmínky pro navýšení základní částky soud I. stupně správně dovodil i ve vztahu k postupu orgánu veřejné moci. Zde je možné poukázat na přiléhavé závěry soudu I. stupně ohledně postupu soudu v počáteční fázi řízení, kdy řízení bylo po dobu prvních cca 13 měsíců vedeno nezákonným soudcem. Další průtah v řízení nutno spatřovat v postupu odvolacího soudu, který vydal procesní rozhodnutí o odvolání do nákladů řízení ve vztahu k 1. žalovanému po 7 měsících od předložení věci.

32. Soud I. stupně správně zmínil, že kromě počáteční fáze řízení, kdy věc byla projednávána soudkyní Mgr. příjmení, postup soudu v předmětném řízení již směřoval k vyřízení věci, s čímž se odvolací soud plně ztotožňuje (výjimkou byl shora uvedený průtah při vyřízení odvolání do procesního rozhodnutí). Pokud současně však soud I. stupně uvedl, že i poté mohl soud postupovat koncentrovaněji a k tomu poukázal na konkrétní skutečnosti, v nich odvolací soud průtahy, které by bylo třeba vzít v úvahu pro navýšení základní částky odškodnění, nespatřuje.

33. Ve vztahu k doručení žaloby protistraně odvolací soud musí uvést, že tato byla soudem správně doručována žalovaným až poté, co byla vyjasněna otázka poplatkové povinnosti, tedy poté, kdy žalobkyně po urgencích soudu doložila své poměry (datum) a soudem mohlo být rozhodnuto o její žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků. Konání prvního jednání ve věci dne datum bylo nepochybně způsobeno v důsledku shora uvedeného počátečního průtahu v souvislosti s projednáváním věci soudkyní Mgr. příjmení a bylo ovlivněno též potřebou před přípravou jednání vypořádat procesní návrhy žalobkyně a její matky na přiznání osvobození od soudních poplatků, žalobkyni vyzvat k doplnění žalobních tvrzení, žalované vyzvat k vyjádření k žalobě, vypořádat procesní návrhy žalobkyně a její matky na ustanovení zástupce z řad advokátů, jakož i rozhodnout o zastavení řízení vůči jednomu z žalovaných na základě zpětvzetí žaloby. Odvolací soud má na rozdíl od soudu I. stupně za to, že soudu v předmětném řízení nelze vyčítat, že měl postupovat koncentrovaněji s ohledem na odročení jednání za účelem výslechu dalších svědků. Soud vyslechl při prvním jednání trvajícím 4 hod. a 25 min. matku žalobkyně jako účastníka řízení a provedl výslech šesti svědků. Jednání bylo odročeno za účelem výslechu svědků, kteří byli navrženi oběma účastníky v závěru tohoto jednání. Mezi doručením znaleckého posudku soudu dne datum a jednáním dne datum soud činil potřebné procesní úkony, kdy znalecký posudek doručoval účastníkům s výzvou k vyjádření k němu, nařídil dne datum jednání na den datum, které posléze k žádosti žalobkyně odročil na den datum a posléze ještě jednání odročil k žádosti znalce na datum, předtím však ještě rozhodoval o znalečném dne datum. Prodlevu v postupu neměl soud ani mezi vrácením spisu znaleckým ústavem dne datum a jednáním dne datum, neboť dne datum nařídil jednání na den datum, účastníky vyzval k vyjádření ke znaleckému posudku, provedl pokyny k výplatě znalečného, žalovanému dne datum doručoval vyjádření žalobkyně ke znaleckému posudku, s ohledem na vyjádření účastníků předvolal k nařízenému jednání na datum znalce a zajišťoval jeho výslech videokonferencí, datum vydal rozhodnutí o znalečném, a nařízené jednání z důvodu omluvy znalce dne datum odročil na datum.

34. Na základě výše uvedeného odvolací soud rekapituluje, že na celkové nepřiměřené délce řízení měly podíl také složitost řízení, jednání žalobkyně a postup orgánu veřejné moci během řízení. Tato kritéria s ohledem na jejich hodnocení uvedené shora odvolací soud kvantifikuje ve vztahu k základní částce odškodnění - 20 % u složitosti řízení, - 10 % u jednání žalobkyně, + 20 % u postupu orgánu veřejné moci a + 10 % u významu předmětu řízení pro žalobkyni. Přiměřené zadostiučinění žalobkyně při zohlednění modifikačních kritérií zůstává ve výši 78.125 Kč.

35. Žalovaná uhradila žalobkyni již částku 58.125 Kč a do plného uspokojení oprávněného nároku zbývá zaplatit 20.000 Kč. Odvolací soud proto napadený výrok II rozsudku soudu I. stupně pro částku 20.000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

36. Jelikož soudem I. stupně byla v napadeném výroku II přiznána žalobkyni částka 39.531 Kč, ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně částky 19.531 Kč s příslušenstvím z této částky odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. V řízení před soudem I. stupně bylo rozhodováno o nároku žalobkyně ve výši 97.656 Kč s příslušenstvím, žalobkyně měla v konečném důsledku procesní úspěch pro částku 78.125 Kč s příslušenstvím z této částky (resp. v rozsahu částky 58.125 Kč byla žaloba vzata zpět pro chování žalované) a její procesní úspěch v této fázi řízení je 80 %. Po odečtení procesního neúspěchu 20 % má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 60 %. V odvolacím řízení bylo rozhodováno o nároku ve výši 39.531 Kč s příslušenstvím, žalobkyně byla procesně úspěšná pro 20.000 Kč s přísušenstvím a žalovaná pro 19.531 Kč s příslušenstvím. Procesní úspěšnost obou účastnic je téměř stejná a proto za tuto fázi řízení nenáleží žádné z nich náhrada nákladů.

38. Jedná-li se o náklady žalobkyně vynaložené v řízení před soudem I. stupně, odvolací soud shledal důvodnou námitku žalované, že náklady související se zastupováním žalobkyně v opatrovnickém řízení o schválení právního jednání za nezletilou nemohou být žalobkyni v rámci náhrady nákladů tohoto řízení přiznány. Byť soud I. stupně vyšel z rozhodnutí zdejšího krajského soudu, který ve věci sp. zn. 70 Co 34/2020-213 takové náklady účastníkovi přiznal, odvolací soud jeho argumentaci nesdílí. Je to z toho důvodu, že náklady vzniklé žalobkyni v opatrovnickém řízení nejsou nákladem vzniklým v přezkoumávané věci a byly pravomocně vypořádány v daném opatrovnickém řízení. V nyní posuzované věci by se žalobkyně jejich náhrady mohla domáhat jen z titulu příslušenství uplatněné pohledávky ve smyslu ust. § 513 o. z., což však neučinila.

39. Náklady žalobkyně tedy představuje odměna advokáta za 6 úkonů právní pomoci po 3.100 Kč (k tarifní hodnotě viz odůvodnění napadeného rozsudku), a to za převzetí a přípravu zastoupení, částečné zpětvzetí žaloby, repliku k vyjádření žalované k žalobě a účast u jednání dne datum podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ vyhl. č. 177/1996 Sb.“), náhrada hotových výdajů 6 x 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., cestovné v částce 988 Kč a 1.064 Kč specifikované v napadeném rozhodnutí a náhrada 21 % DPH ve výši 4.714,92 Kč, celkem 27.166,92 Kč, z čehož 60 % činí 16.300,15 Kč, po zaokrouhlení 16.300 Kč.

40. K zaplacení náhrady nákladů stanovil odvolací soud shodně jako soud I. stupně lhůtu do třiceti dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Platebním místem byl určen podle § 149 odst. 1 o. s. ř. advokát žalobkyně. Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.