9 C 144/2021

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená zákonným zástupcem – matkou jméno příjmení narozenou 24. 6. 1976, bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem obec ulice a číslo , proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa státního zastupitelství zastoupená Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa o zaplacení částky ve výši 97.656 Kč z titulu nemajetkové újmy způsobené nezletilé žalobkyni nesprávným úředním postupem

I. Řízení se částečně zastavuje co do částky ve výši 58.125 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit nezletilé žalobkyni částku ve výši 39.531 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 58.125 Kč za dobu od 18. 8. 2021 do 26. 10. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 39.531 Kč za dobu od 18. 8. 2021 do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 36.913,50 Kč k rukám zástupce nezletilé žalobkyně, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 18. 8. 2021 domáhala rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit jí částku ve výši 97.656 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu nemajetkové újmy, která jí byla způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce civilního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 11 C 188/2014. K odůvodnění této žaloby zejména uvedla, že podanou žalobou ke zdejšímu soudu dne 22. 8. 2014 požadovala zaplatit po žalované [příjmení] nemocnici a.s. částku ve výši 500.000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nezletilé žalobkyni v souvislosti s porodem, kdy došlo k trvalému poškození zdraví žalobkyně. Samotné řízení pak u zdejšího soudu a soudu odvolacího trvalo celkově 6 let a 2 a půl měsíce a právě z důvodu nepřiměřené délky řízení žalobkyně požadovala uvedenou částku s ohledem na způsobenou nemajetkovou újmu žalobkyni tímto nesprávným úředním způsobem. Základní částku odškodnění nemajetkové újmy pak žalobkyně vypočetla jako matematický součin doby trvání předmětného řízení 74 a půl měsíce a základní částky odškodnění za jeden měsíc 1.250 Kč (respektive částky v poloviční výši 625 Kč za prvních 24 měsíců trvání řízení), tj. 78.125 Kč (24 x [číslo] + 50,5 x [číslo] = 78.125 Kč), přičemž uvedenou částku požadovala navýšit o 25 % za pomoci kritérií uvedených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném a účinném znění, (dále jen OdpŠk). Žalobkyně uplatnila u žalované svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy dne 16. 2. 2021. Věc byla u žalované vedena pod sp.zn. MSP-408/2021-ODSK-ODSK/2. V době podání žaloby však Ministerstvo spravedlnosti ČR nevydalo žádné stanovisko, nijak se k této žádosti žalobkyně nevyjádřilo a žalobkyně tak byla nucena se náhrady škody domáhat u zdejšího soudu, neboť ve lhůtě 6 měsíců (tj. ve lhůtě do 17. 8. 2021) nebyl její nárok plně či alespoň částečně ze strany žalované uspokojen a žalobkyně se pak tohoto nároku domáhala u zdejšího soudu jako soudu místně i věcně příslušného.

2. Za žalovanou [příjmení] republiku v této věci jednala její organizační složka Ministerstvo spravedlnosti, a to podle § 6 odst. 2 písm. a) OdpŠk, neboť k tvrzené újmě mělo dojít v rámci soudního řízení o podané civilní žalobě před zdejším soudem, který tak byl i místně příslušný pro projednání a rozhodnutí o podané žalobě.

3. Žalovaná s podanou žalobou od samého počátku nesouhlasila. Pokud šlo o nesporné skutečnosti, pak žalovaná činila nesporným, že žalobkyně u ní podáním ze dne 16. 2. 2021 uplatnila tvrzený nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou vyčíslila ve výši 97.656 Kč. Žalovaná se pak nedomnívala, že by bylo namístě žalobkyni přiznat jí požadovanou částku, když argumentovala především tím, že žalobkyně se částečně podílela na délce řízení, kterou způsobila svým postupem v řízení, kdy podávala opravné prostředky, stejně tak opakovaně požadovala odročení jednání. Opakovaně se také rozhodovalo o osvobození od soudních poplatků ve vztahu k nezletilé žalobkyni a stejně tak její zákonné zástupkyni. Zároveň byla věc složitá po skutkové i právní stránce, bylo vedeno řízení ve dvou stupních soudní soustavy, v řízení došlo k vypracování dvou znaleckých posudků. Žalovaná pak podrobně argumentovala chronologií spisu a úkonů, které předcházely vydání konečného rozhodnutí v této věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 11 C 188/2014. Žalovaná však připustila, že částečně bylo možno požadavku na odškodnění vyhovět, když žalobkyni přiznala částku ve výši 58.125 Kč, avšak ve zbylé části se nedomnívala, že by byl nárok opodstatněný a navrhovala tedy ve zbylé části žalobu zamítnout.

4. Žalobkyně pak podáním ze dne 27. 10. 2021 vzala žalobu částečně zpět co do částky ve výši 58.125 Kč s tím, že dne 26. 10. 2021 žalovaná uvedenou částku uhradila a z tohoto důvodu tedy žalobkyně omezila částečně žalobu co do této částky a nadále požadovala přiznat částku ve výši částku ve výši 39.531 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 58.125 Kč za dobu od 18. 8. 2021 do 26. 10. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 39.531 Kč za dobu od 18. 8. 2021 do zaplacení. S ohledem k tomuto dispozitivnímu úkonu žalobkyně tedy soud v intencích tohoto částečného zpětvzetí žaloby rozhodl o částečném zastavení řízení co do částky ve výši 58.125 Kč postupem podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ). (výrok I.)

5. Soud nařídil ve věci jednání na den 25. 1. 2022, k němuž se dostavil jak zástupce žalobkyně, tak i žalovaná, přičemž při tomto jednání provedl dokazování především obsahem spisu zdejšího soudu sp.zn. 11 C 188/2014, když toto dokazování bylo prováděno obsahem jednotlivých relevantních listin obsažených v tomto spisu. Soud pak rovněž v rámci dokazování vyšel i z nesporných tvrzení ze strany účastníků řízení, když taková nesporná tvrzení považoval v souladu s § 120 odst. 3 OSŘ za svá vlastní skutková zjištění, k nimž tedy nebylo třeba provádět dokazování.

6. Soud tak v rámci tohoto řízení učinil z důkazů – jednotlivých listin obsažených primárně ve spisu zdejšího soudu sp.zn. 11 C 188/2014, důkazů předložených účastníky a také nesporných tvrzení účastníků následující skutková zjištění:

7. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že nezletilá žalobkyně uplatnila u žalované nárok na nemajetkovou újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 11 C 188/2014, kdy požadovala částku ve výši 97.656 Kč, a to výzvou ze dne 16. 2. 2021. Stejně tak nepanoval spor ani v tom, že tato žádost žalobkyně byla dne 16. 2. 2021 zaregistrována žalovanou, která odpověděla na tuto výzvu dopisem ze dne 22. 2. 2021. V této odpovědi uvedla, že obdržela výzvu dne 16. 2. 2021, přičemž věc byla u žalované vedena pod sp.zn. MSP-408/2021-ODSK-ODSK/2.

8. Ze stanoviska žalované ze dne 25. 10. 2021 soud pak zjistil, že tato uznala nárok žalobkyně v základu shodně tak, jak byl požadován žalobkyní, avšak provedla modifikaci, krátila nárok o 35 %, respektive o 25 % s tím, že dne 26. 10. 2021 žalovaná uhradila částku ve výši 58.125 Kč, o čemž se soud mohl přesvědčit i z přehledu transakcí. Ostatně i tato skutečnost byla považována za nespornou mezi účastníky.

9. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 19.10.2021, č.j. 16 P a Nc 281/2021, 16 P a Nc 287/2021, 16 P a Nc 288/2021, P 11/2018-122 s doložkou právní moci 15. 12. 2021 soud zjistil, že se jedná o rozhodnutí, kterým bylo schváleno právní jednání, tj. uplatnění nároku vůči žalované ze dne 16. 2. 2021 na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezletilé nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 11 C 188/2014, a rovněž bylo schváleno podání žaloby proti žalované dne 18. 8. 2021 u zdejšího soudu.

10. Tak mezi účastníky nebylo žádného sporu o tom, jak dlouho trvalo řízení ve věci sp.zn. 11 C 188/2014 vedené u zdejšího soudu, kdy žaloba byla ke zdejšímu soudu mj. i nezletilou žalobkyní podána dne 22. 8. 2014 a řízení bylo skončeno pravomocně k datu 6. 11. 2020 rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec], ze dne 30. 9. 2020 č.j. 59 Co 1010/2020-539. Tímto rozsudkem byl potvrzen ve výrocích I., II. a IV. odvoláním napadený rozsudek zdejšího soudu ze dne 28. 1. 2020 č.j. 11 C 188/2014-475. Ve výroku III. byl rozsudek zdejšího soudu jako soudu nalézacího zrušen, když tedy tímto výrokem byla přiznána odměna ustanoveného zástupce žalobkyň ve výši 115.257 Kč. Pokud šlo o výrok I., pak tímto byla zamítnuta žaloba žalobkyně a) [jméno] [příjmení], matky nezletilé žalobkyně. Výrok II. se pak týkal zamítnutí žaloby o nároku na nemajetkovou újmu ve výši 500.000 Kč uplatněnému nezletilou žalobkyní vůči žalované [příjmení] nemocnici a.s. Výrokem IV. bylo rozhodnuto o nepřiznání náhrady nákladů řízení ČR – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti. Součástí žaloby byl i předkládaný znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví porodnictví, specializace gynekologie a porodnictví. Samotnou žalobou se pak jak matka nezletilé žalobkyně, tak i nezletilá žalobkyně domáhaly nemajetkové újmy v souvislosti s tvrzeným postupem žalované [příjmení] nemocnice a.s. non lege artis při porodu nezletilé žalobkyně, když právě tímto postupem mělo dojít k trvalému poškození zdraví nezletilé žalobkyně.

11. Z referátu ze dne 26. 2. 2015 bylo zjištěno, že soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení] dala tohoto dne pokyn k doručení vzoru OSŘ MSp [číslo] k rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.

12. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 25. 9. 2014 č.j. 8 P a Nc 245/2014, Nc 30501/2014-35 soud zjistil, že tímto rozhodnutím byl vydán souhlas s podáním žaloby o náhradu škody proti Uherskohradišťské nemocnici a.s. za nezletilou.

13. Dále soud zjistil, že žalobkyně doručila soudu dne 13. 3. 2015 vyplněný vzor prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od SOP a ustanovení zástupce.

14. Dále byl na zdejší soud učiněn dotaz tehdejšího zástupce žalobkyň JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., ze dne 4. 6. 2015 na stav řízení.

15. Usnesením ze dne 19. 6. 2015 č.j. 11 C 188/2014-42 s doložkou právní moci ze dne 25. 6. 2015 byla žalobkyně – byly žalobkyně zdejším soudem vyzvány k upřesnění, v čem konkrétně spatřuje žalobkyně a) a žalobkyně b) svoji nemajetkovou újmu. (viz níže)

16. Na toto reagoval tehdejší zástupce žalobkyně žádostí o prodloužení lhůty ze dne 3. 7. 2015, kdy důvodem pro toto prodloužení do konce měsíce července 2015 bylo vedení jednání o možnosti mimosoudního řešení sporu se žalovanou [právnická osoba]

17. Vyjádřením ze dne 31. 7. 2015 žalobkyně doplnily žalobu k výzvě soudu.

18. Z úředního záznamu ze dne 18. 9. 2015 na č.l. 48 soud zjistil, že Mgr. [jméno] [příjmení] požádala o přidělení věci jiné soudkyni zdejšího soudu s ohledem ke skutečnosti, že podle Mgr. [příjmení] tato nebyla ve věci zákonným soudcem, a to s ohledem na rozvrh práce platný a účinný ke dni 22. 8. 2014, kdy byla k soudu podána uvedená žaloba s tím, že 21. 9. 2015 rozhodla tehdejší předsedkyně soudu Mgr. [jméno] [příjmení] o přidělení věci Mgr. [jméno] [příjmení], které byl spis předložen dne 25. 9. 2015. 19. [ulice] soudkyně pak vyzvala k doplnění vzoru 58 OSŘ, jak soud zjistil z referátu ze dne 5. 10. 2015, a to do 14 dnů.

20. Zástupce žalobkyně požádal o prodloužení lhůty o 30 dnů podáním ze dne 21. 10. 2015. Dále bylo žádáno prodloužení lhůty do 10. 1. 2016.

21. Z podání ze dne 22. 2. 2016 bylo zjištěno, že žalobkyně doložily prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od SOP spolu s přílohami.

22. Z usnesení zdejšího soudu o přiznání osvobození ve vztahu k nezletilé žalobkyni ze dne 15. 3. 2016 a usnesení zdejšího soudu o nepřiznání osvobození od SOP ve vztahu k [jméno] [příjmení] ze dne 17. 3. 2016 bylo zjištěno, že soud rozhodl o žádosti obou žalobkyň ve vztahu k osvobození od soudního poplatku ([příjmení]).

23. Výzvou k úhradě SOP ze dne 7. 4. 2016 doručené soudem zástupci žalobkyň dne 12. 4. 2016 soud vyzval žalobkyni [jméno] [příjmení], matku nezletilé žalobkyně b) [celé jméno žalobkyně], přičemž SOP byl uhrazen k datu 14. 4. 2016, jak soud zjistil ze záznamu o složení částky 2.000 Kč.

24. Z usnesení ze dne 25. 4. 2016 č.j. 11 C 188/2014-108 bylo zjištěno, že toto usnesení bylo doručované žalovaným spolu s žalobou a byli takto vyzváni k vyjádření se k podané žalobě ve lhůtě 20 dnů. Uvedené usnesení bylo vypraveno až dne 14. 6. 2016, kdy bylo doručeno Uherskohradišťské nemocnici a.s. do její datové schránky (DS) a žalovanému lékaři dne 15. 6. 2016.

25. Jak vyplynulo z vyjádření k žalobě obou žalovaných, tito se vyjádřili k datu 4. 7. 2016.

26. První jednání bylo nařízeno na den 4. 10. 2016, avšak bylo zrušeno k žádosti žalovaného lékaře, jeho zástupce.

27. Z rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 21. 11. 2016 č.j. 11 C 188/2014-136 bylo pouze zjištěno, že žalobkyni a) nebylo přiznáno osvobození od SOP, resp. jí nebyl ustanoven zástupce z řad advokátů. Naopak byl usnesením zdejšího soudu ze dne 21. 11. 2016 č.j. 11 C 188/2014-135 byl nezletilé žalobkyni zástupce z řad advokátů, Mgr. [jméno] [příjmení].

28. Ze žádosti o odročení jednání nařízeného na 8. 12. 2016 bylo zjištěno, že ze strany zástupce žalobkyně b) bylo požádáno o odročení jednání, přičemž jednání bylo nařízeno na 12. 1. 2017.

29. Žalobkyně pak učinily zpětvzetí žaloby vůči žalovanému 1) a rozšíření žaloby vůči žalované 2)

30. Žalobkyně b) pak podala repliku k vyjádření žalované 2), tedy Uherskohradišťské nemocnice a.s. ze dne 29. 12. 2016 a dále bylo provedeno zpětvzetí žaloby vůči žalovanému 1), tj. MUDr. [jméno] [příjmení], učiněné přímo ze strany žalobkyně a) [jméno] [příjmení].

31. Usnesením ze dne 10. 1. 2017 č.j. 11 C 188/2014-168 došlo k zastavení řízení ve vztahu k žalovanému lékaři s ohledem na zpětvzetí žaloby a bylo také rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi lékařem a žalobkyněmi, kdy bylo uloženo žalobkyním zaplatiti žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 26.415 Kč respektive 7.055 Kč ve vztahu mezi nezletilou žalobkyní a žalovaným lékařem.

32. Z protokolu o jednání dne 12. 1. 2017 (na č.l. 176-178) pak bylo zjištěno, že při tomto jednání došlo k přednesu žaloby a vyjádření k žalobě, přičemž nebylo jinak prováděno jakékoliv dokazování a jednání bylo přerušeno (první jednání bylo přerušeno) do 9. 3. 2017.

33. Žalobkyně pak podaly odvolání ze dne 25. 1. 2017 (na č.l. 181-182 a [číslo]) proti usnesení ze dne 10. 1. 2017 č.j. 11 C 188/2014-168, kdy brojily proti nákladovým výrokům tohoto usnesení. Žalobkyně a) pak soudu opětovně zaslala i vyplněný vzor 58 OSŘ.

34. Dále provedla žalobkyně b), tedy nezletilá [celé jméno žalobkyně] doplnění žalobních tvrzení na č.l. 191-192 spolu s lékařskými zprávami ze dne 10. 2. 2017.

35. Žalovaná [příjmení] nemocnice a.s. doručila soudu vyjádření ze dne 13. 2. 2017 spolu s listinnými důkazy.

36. Zdejší soud pak následně dne 28. 2. 2017 vydal opravné usnesení na č.l. 203 a č.l. 204 ve vztahu k usnesení ze dne 10. 1. 2017 č.j. 11 C 188/2014-168.

37. Usnesením ze dne 7. 3. 2017 č.j. 11 C 188/2014-210 pak zdejší soud rozhodl opětovně o přiznání osvobození od SOP a ustanovení zástupce z řad advokátů ve vztahu k žalobkyni a), a to k její opětovné žádosti, když tuto již shledal za oprávněnou, přičemž v předchozím průběhu řízení o toto již žalobkyně a) usilovala a požádala o osvobození od soudních poplatků i ustanovení zástupce z řad advokátů.

38. Žalobkyně b) pak podala odvolání proti opravovanému III. výroku usnesení a provedla zpětvzetí odvolání proti IV. výroku téhož usnesení. Stejně tak podala odvolání žalobkyně a) proti opravenému IV. výroku usnesení, a provedla zpětvzetí odvolání proti III. výroku téhož usnesení.

39. Následně ustanovený advokát žalobkyň podal žádost o přiznání zálohy ustanoveného advokáta (na č.l. 219-220 spolu s přílohami) dne 4. 4. 2017 s tím, že o této žádosti bylo zdejším soudem rozhodnuto usnesením ze dne 6. 4. 2017 č.j. 11 C 188/2014-225 o přiznání zálohy ustanovenému zástupci žalobkyň ve výši 6. 4. 2017.

40. Zdejší soud pak vyhotovil překládací zprávu k rozhodnutí o odvolání (na č.l. 230), z níž je patrné, že spis byl doručen Krajskému soudu v Brně, pobočka ve [obec] dne 15. 6. 2017, když předtím byl doručen ke Krajskému soudu v Brně dne 9. 6. 2017, který věc postoupil právě na pobočku do [obec], jak bylo patrné z jeho přípisu ze dne 13. 6. 2017.

41. S ohledem na delší nečinnost odvolacího soudu pak žalobkyně adresovaly tomuto soudu dotaz na stav řízení ze dne 1. 12. 2017.

42. Z referátu ze dne 6. 12. 2017 ze strany pověřené soudkyně v rámci odvolacího řízení vedeného pod sp.zn. 58 Co 200/2017 (spolu s doručenkami) bylo zjištěno, že odvolací soud sděloval důvody, pro které dosud nebylo rozhodováno o odvolání žalobkyň.

43. Ze sdělení ze dne 12. 12. 2017 pak soud zjistil, že odvolací soud sděloval zástupci žalobkyň, že o věci bude rozhodováno v neveřejném zasedání nejpozději v lednu 2018, s tím, že odvolací soud zajistil také doručení odvolání zástupci původně 1) žalovaného, lékaře Uherskohradišťské nemocnice a.s. spolu s přípisem ze dne 12. 12. 2017.

44. Odvolací soud pak učinil dotaz ze dne 15. 12. 2017 (na č.l. 248) ohledně ztotožnění žalobkyň s ohledem ke změně příjmení žalobkyně b) a požádal o zaslání rodného listu nezletilé žalobkyně b) s tím, že toto bylo adresováno jako výzva zástupci žalobkyň.

45. Zástupce žalobkyň pak doručil odvolacímu soudu odpověď dne 5. 1. 2018, jak bylo patrné z listiny na č.l. 259.

46. Odvolací soud pak doručoval přípis ze dne 22. 12. 2017 ve vztahu k prodloužení lhůty k vyjádření k odvolání žalobkyň do 10. 1. 2018, přičemž vyjádření bylo doručeno dne 3. 1. 2018.

47. Usnesením odvolacího soudu ze dne 15. 1. 2018 č.j. 58 Co 200/2017-264 (s doložkou právní moci dne 25. 1. 2018) bylo změněno původní usnesení zdejšího soudu ze dne 10. 1. 2017 č.j. 11 C 188/2014-168 ve vztahu k nákladům řízení mezi žalobkyní a) a původně žalovaným lékařem a ve vztahu mezi žalobkyní b) a tímtéž žalovaným, když ve vztahu k žalobkyni b) nebyla náhrada nákladů řízení žalovanému lékaři vůbec přiznána a ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovaným lékařem byla částka nákladů řízení snížena z částky 26.415 Kč na 3.351 Kč, tedy bylo možno konstatovat, že odvolání žalobkyň bylo důvodné a nikoliv neúčelné.

48. Žalobkyně dále doplnily žalobní tvrzení podáním ze dne 30. 1. 2018 (na č.l. 275-276).

49. Zdejší soud (též tedy nalézací soud) nařídil jednání na den 10. 4. 2018, ale k žádosti o odročení jednání ze dne 26. 2. 2018 ze strany zástupce žalobkyň z důvodu již jiného nařízeného jednání a nemožnosti substituce, nařídil jednání na dřívější termín 4. 4. 2018, jak vyplynulo z referátu o odročení jednání na 4. 4. 2018.

50. Z protokolu o jednání zdejšího soudu ze dne 4. 4. 2018 (na č.l. 283-288) bylo bezpečně zjištěno, že při tomto jednání byla vyslechnuta žalobkyně a), matka nezletilé žalobkyně b), dále 6 svědků, přičemž bylo následně jednání odročeno na termín 13. 4. 2018 za účelem výslechu dalších svědků. Při jednání dne 4. 4. 2018 nebyly k důkazu prováděny jakékoliv listinné důkazy. Téhož dne 4. 4. 2018 došlo i k doručení zdravotnické dokumentace ze strany Uherskohradišťské nemocnice a.s.

51. Z protokolu o jednání ze dne 13. 4. 2018 (na č.l. 311-312) bylo dále zjištěno, že při tomto jednání byl proveden výslech dvou svědkyň a byly čteny k důkazu listinné důkazy na č.l. 291-307 (zdravotnická dokumentace nezletilé žalobkyně i její matky), přičemž toto jednání bylo opět odročeno na den 26. 4. 2018 za účelem výslechu dalších svědků.

52. Z protokolu o jednání ze dne 26. 4. 2018 (na č.l. 314-316) pak vyplynulo, že při tomto jednání došlo k výslechu dalších 3 svědků a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem zpracování znaleckého posudku.

53. Účastníci pak soudu doručili formulované dotazy na soudního znalce ze dne 4. 5. 2018 ze strany žalované a ze dne 10. 5. 2018 ze strany žalobkyň (na č.l. 319 a 321).

54. K datu 13. 6. 2018 došlo ze strany soudu k ustanovení znalce usnesením ze dne 13. 6. 2018 č.j. 11 C 188/2014-323, přičemž soudu byl zpracovaný znalecký posudek doručen dne 25. 9. 2018, jak bylo zjištěno z tohoto znaleckého posudku a otisku razítka soudu na č.l.

330. Účastníci se pak vyjádřili k znaleckému posudku k výzvě soudu dne 10. 10. 2018 respektive k datu 18. 10. 2018, jak mohl soud zjistit z vyjádření ke znaleckému posudku ze strany účastníků.

55. Soud pak následně nařídil jednání na den 15. 11. 2018, což bylo zjištěno z referátu k nařízení jednání na den 15. 11. 2018.

56. Zástupce žalobkyň pak požádal o odročení jednání na jiný termín opět z důvodu kolize s již nařízeným jiným jednáním a nemožnosti zajištění substituce, přičemž jednání bylo odročeno k této žádosti na den 6. 12. 2018, avšak z tohoto jednání se omluvil volaný znalec, Prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc.

57. Z emailové komunikace mezi soudkyní Mgr. Eliškou Balážovovou s Prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., ohledně volných termínů k jednání na č.l. 361 a záznamu o zjištění možnosti nařízení jednání na den 18. 1. 2019 pak bylo zjištěno, že tento termín jednání byl dohodnut a jednání bylo nařízeno na den 18. 1. 2019.

58. Z protokolu o jednání ze dne 18. 1. 2019 pak bylo zjištěno, že byl proveden při tomto jednání výslech ustanoveného znalce a podání znaleckého posudku, stejně tak byl tento posudek k důkazu čten s tím, že jednání bylo odročeno na neurčito s ohledem na poskytnutí lhůty k vyjádření.

59. Z vyjádření se k výslechu znalce ze dne 21. 1. 2019 a 6. 2. 2019 ze strany žalované a žalobkyň pak soud zjistil, že především žalobkyně navrhovaly provedení nového znaleckého posudku s ohledem na nedostatečnou odbornost ustanoveného znalce prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc.

60. Usnesením ze dne 16. 4. 2019 č.j. 11 C 188/2014-391 byla ustanovena znalcem [příjmení] fakultní nemocnice v [obec] s tím, že spis byl doručen dne 14. 5. 2019 Všeobecné fakultní nemocnici v [obec]. Všeobecná fakultní nemocnice v [obec] doručila spis spolu s ústavním ZP na č.l. 395-415 dne 14. 8. 2019, jak bylo možno právě z otisku razítka soudu zjistit.

61. Z referátu k nařízení jednání na den 7. 11. 2019 (na č.l. 416) bylo zjištěno, že soud nařídil jednání na uvedené datum spolu s výzvou k vyjádření se k uvedenému znaleckému posudku (na č.l. 417).

62. Žalobkyně se ke znaleckému posudku vyjádřily vyjádřením ze dne 6. 9. 2019 a žalovaná vyjádřením ze dne 13. 9. 2019.

63. Bylo tedy nařízeno jednání prostřednictvím videokonference na den 7. 11. 2019 s tím, že přípisem zde dne 17. 10. 2019 zdejší soud urgoval Obvodní soud pro Prahu 2 o potvrzení konání videokonference dne 7. 11. 2019. Byl dohodnut termín jednání a podání ZP prostřednictvím videokonference dne 5. 12. 2019, jak pak ostatně vyplynulo i z protokolu o jednání ze dne 5. 12. 2019 (na č.l. 442-443).

64. Žalobkyně soudu doručily závěrečný návrh ze dne 13. 1. 2020 (na č.l. 452-455), stejně tak bylo soudu doručeno vyúčtování odměny a náhrad ustanoveného zástupce.

65. Soudu pak byl dne 28. 1. 2020 doručen závěrečný návrh žalované ze dne 28. 1. 2020.

66. Z protokolu o jednání ze dne 28. 1. 2020 (na č.l. 472-473) soud zjistil, že k při tomto jednání došlo k vyhlášení rozsudku ze dne 28. 1. 2020 č.j. 11 C 188/2014-475.

67. Soudkyně pak požádala o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku do 10. 3. 2020, jak vyplývalo ze žádanky o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku do 10. 3. 2020.

68. Z referátu ze dne 10. 3. 2020 soud zjistil, že soud doručoval rozsudek ze dne 28. 1. 2020 č.j. 11 C 188/2014-475 účastníkům řízení (rozsudek na č.l. 475-491).

69. Žalobkyně pak podaly proti uvedenému rozsudku včasné odvolání, jak bylo možno zjistit z odvolání na č.l. 492-495.

70. Soud vyzval k vyjádření se k odvolání žalovanou (na č.l. 496) a tato se vyjádřila k odvolání dne 30. 3. 2020, jak soud zjistil z vyjádření se k odvolání ze dne 30.3.2020 (na č.l. 497-498).

71. Zdejší soud pak předložil spis s odvoláním odvolacímu soudu spolu s předkládací zprávou ze dne 24. 4. 2020 Odvolací soud nařídil jednání před odvolacím soudem na den 29. 7. 2020, které proběhlo a bylo to zjištěno z protokolu o jednání před odvolacím soudem (na č.l. 502-503) s tím, že toto jednání bylo odročeno na den 9. 9. 2020.

72. Zástupce žalobkyň požádal o odročení jednání s ohledem na kolizi s jiným jednáním dříve nařízeným a nový termín jednání byl stanoven na den 23. 9. 2020.

73. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 23. 9. 2020 (na č.l. 519-522), bylo především zjištěno, že jednání před odvolacím soudem bylo odročeno na den 30. 9. 2020 za účelem vyhlášení konečného rozhodnutí, přičemž z protokolu o vyhlášení rozhodnutí před odvolacím soudem ze dne 30. 9. 2020 (na č.l. 532-533) bylo zjištěno, že dne 30. 9. 2020 byl odvolacím soudem vyhlášen rozsudek č.j. 59 Co 1010/2020-539. Tímto rozsudkem byl potvrzen ve výrocích I., II. a IV. odvoláním napadený rozsudek zdejšího soudu ze dne 28. 1. 2020 č.j. 11 C 188/2014-475. Ve výroku III. byl rozsudek zdejšího soudu jako soudu nalézacího zrušen, když tedy tímto výrokem byla přiznána odměna ustanoveného zástupce žalobkyň ve výši 115.257 Kč. Pokud šlo o výrok I., pak tímto byla zamítnuta žaloba žalobkyně a) [jméno] [příjmení], matky nezletilé žalobkyně. Výrok II. se pak týkal zamítnutí žaloby o nároku na nemajetkovou újmu ve výši 500.000 Kč uplatněnému nezletilou žalobkyní vůči žalované [příjmení] nemocnici a.s. Výrokem IV. bylo rozhodnuto o nepřiznání náhrady nákladů řízení ČR – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zpět zdejšímu soudu spolu se spisem k datu 29. 10. 2020 a věc byla pravomocně ukončena k datu 6. 11. 2020.

74. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, když vyšel právě i z nesporných tvrzení účastníků. Pokud šlo o konkrétní listinné důkazy shora uvedené, pak žádný z účastníků nijak nenamítal pravost těchto důkazů, stejně tak nebrojil proti jejich věrohodnosti. Účastníci pak ani neměli jakékoliv návrhy na doplnění dokazování po té, kdy jim soud poskytl řádné poučení ve smyslu § 119a odst. 1 OSŘ. Soud pak podle jeho přesvědčení provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro posouzení oprávněnosti nároku uplatněného žalobou v tomto řízení, kdy nebylo třeba další důkazy obstarávat, nebylo třeba provádět rozsáhlejší dokazování například výslechem nezletilé žalobkyně či její zákonné zástupkyně. Stejně tak nebylo důvodu obstarávat rozvrh práce zdejšího soudu platný a účinný k datu 22. 8. 2014 k ověření skutečností ohledně přidělování spisu z hlediska nastavených specializací u Okresního soudu v Uherském Hradišti, když ostatně bylo jednoznačně zjistitelné, z jakých důvodů byl spis přidělen Mgr. [příjmení] (nyní [příjmení]) v září roku 2015.

75. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy tento závěr o skutkovém stavu věci vycházel ze skutkových zjištění soudu z obsahu spisu sp.zn. 11 C 188/2014, z dalších důkazů předkládaných účastníky a z nesporných tvrzení účastníků, přičemž tedy soud zcela jednoznačně zjistil, že řízení o náhradě nemajetkové újmy ve vztahu k nezletilé žalobkyni bylo zahájeno podanou žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 22. 8. 2014 a k pravomocnému skončení tohoto řízení vedeného před zdejším soudem pod sp.zn. 11 C 188/2014 došlo k datu 6. 11. 2020. Celkově tak řízení trvalo ve dvou stupních řízení 6 let a 2 a půl měsíce ([číslo] dnů), kdy již na samém počátku tohoto řízení došlo k jednoznačně nesprávnému postupu zdejšího soudu, neboť byly ve věci činěny úkon nezákonnou soudkyní z hlediska specializace stanovené rozvrhem práce zdejšího soudu, která toto„ odhalila“ až k datu 18. 9. 2015, kdy z úředního záznamu ze dne 18. 9. 2015 na č.l. 48 soud zjistil, že Mgr. [jméno] [příjmení] požádala o přidělení věci jiné soudkyni zdejšího soudu s ohledem ke skutečnosti, že podle Mgr. [příjmení] tato nebyla ve věci zákonným soudcem, a to s ohledem na rozvrh práce platný a účinný ke dni 22. 8. 2014, kdy byla k soudu podána uvedená žaloba s tím, že 21. 9. 2015 rozhodla tehdejší předsedkyně soudu Mgr. [jméno] [příjmení] o přidělení věci Mgr. [jméno] [příjmení], které byl spis předložen dne 25. 9. 2015. Samotnou žalobou se pak jak matka nezletilé žalobkyně, tak i nezletilá žalobkyně domáhaly nemajetkové újmy v souvislosti s tvrzeným postupem žalované [příjmení] nemocnice a.s. non lege artis při porodu nezletilé žalobkyně, když právě tímto postupem mělo dojít k trvalému poškození zdraví nezletilé žalobkyně. Nadále pak docházelo k prodlevám mezi jednotlivými úkony, byť soud se v podstatě snažil věc směřovat k vyřízení věci, avšak i přes tyto snahy, kdy ne ve všech případech bylo řízení vedeno koncentrovaně z hlediska provádění dokazování při jednání soudu, byla celková délka řízení nepřiměřeně dlouhá, když bylo třeba mít na paměti význam tohoto řízení pro žalobkyně, především pro nezletilou žalobkyni. S ohledem na tuto nepřiměřenou délku řízení pak nezletilá žalobkyně požadovala odškodnění za způsobenou nemajetkovou újmu nesprávným úředním způsobem. Základní částku odškodnění nemajetkové újmy pak nezletilá žalobkyně (či jen žalobkyně) vypočetla jako matematický součin doby trvání předmětného řízení 74 a půl měsíce a základní částky odškodnění za jeden měsíc 1.250 Kč (respektive částky v poloviční výši 625 Kč za prvních 24 měsíců trvání řízení), tj. 78.125 Kč (24 x [číslo] + 50,5 x [číslo] = 78.125 Kč), přičemž uvedenou částku požadovala navýšit o 25 % za pomoci kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Žalobkyně uplatnila u žalované svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy dne 16. 2. 2021. Věc byla u žalované vedena pod sp.zn. MSP-408/2021-ODSK-ODSK/2. V době podání žaloby však Ministerstvo spravedlnosti ČR nevydalo žádné stanovisko, nijak se k této žádosti žalobkyně nevyjádřilo a žalobkyně tak byla nucena se náhrady škody domáhat u zdejšího soudu, neboť ve lhůtě 6 měsíců (tj. ve lhůtě do 17. 8. 2021) nebyl její nárok plně či alespoň částečně ze strany žalované uspokojen a žalobkyně se pak tohoto nároku domáhala u zdejšího soudu jako soudu místně i věcně příslušného. Až po podání žaloby pak došlo k částečnému plnění ze strany žalované, avšak i nadále žalovaná trvala na tom, že nárok by měl být krácen s ohledem na složitost řízení (složitost projednávané věci) a rovněž pro určitý podíl žalobkyně na délce řízení. (viz níže)

76. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

77. Podle § 5 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

78. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

79. Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk, a to v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Podle odst. 3 téhož ustanovení pak dále zákonodárce stanovil, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

80. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

81. V řízení byly zjištěny všechny prvky odpovědnostního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou podle příslušných ustanovení OdpŠk, tedy existence odpovědnostního titulu v podobě objektivní skutečnosti ve vztahu k nepřiměřené délce soudního řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 11 C 188/2014, kdy předmětem tohoto řízení byla náhrada nemajetkové újmy – újmy na zdraví požadovaná a vyčíslená na částku 500.000 Kč, kdy u žalobkyně došlo k poškození zdraví v souvislosti s jejím porodem a k následnému trvalému poškození jejího zdraví, přičemž nezletilá žalobkyně byla spolu s její zákonnou zástupkyní i v tomto řízení v postavení žalobkyně. Toto řízení o nároku na náhradu nemajetkové újmy trvalo ve dvou stupních soudní soustavy celkově 6 let a 2,5 měsíce, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 22. 8. 2014 a k pravomocnému skončení řízení došlo k datu 6. 11. 2020. Žalobkyně svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce civilního řízení řádně uplatnila u žalované, která však tento její nárok řádně neprojednala v zákonem předvídané lhůtě 6 měsíců, což ostatně ani sama žalovaná nijak nesporovala. Soud je tedy toho názoru, že žalobkyní uplatněný nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku civilního řízení je co do základu oprávněný, když ostatně ani toto nebylo ze strany žalované zpochybňováno.

82. Na rozdíl od žalované soud nebyl přesvědčený o tom, že by v projednávané věci existovaly jakékoliv důvody pro krácení požadované částky z hlediska určitých modifikací požadované částky a jejího snížení z důvodu složitosti projednávané věci o 20 % a dále o 15 % s ohledem na podíl žalobkyně na délce řízení. Nezletilá žalobkyně, ani její zákonná zástupkyně, matka nezletilé, [jméno] [příjmení], nijak zásadně nevstupovaly v tomto řízení do jeho průběhu a nebylo zjištěno, že z důvodu jejího (rozuměj nezletilé žalobkyně) obstrukčního jednání by docházelo k průtahům v řízení respektive k prodlužování soudního řízení. Samotná skutečnost, že žalobkyně využívaly procesních nástrojů v rámci vedení sporu, tj. podání odvolání či žádost o odročení jednání z důvodu kolize s jiným jednáním a nemožnosti substitučního zastoupení jejího právního zástupce, nemohl považovat za jednání natolik zásadní a významné z hlediska vlivu na celkovou délku řízení. (viz níže)

83. Soud musel zdůraznit, že podle jeho přesvědčení se jednalo o řízení, které trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, když se soud domnívá, že řízení vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 11 C 188/2014 nebylo po skutkové stránce v zásadě natolik složité, aby taková skutečnost sama o sobě odůvodňovala délku řízení, která fakticky přesáhla 6 let. Je možné konstatovat, že v řízení se sice jednalo o nárok na nemajetkovou újmu jak nezletilé žalobkyně, tak její zákonné zástupkyně, avšak v podstatě stěžejním důkazem v takových řízeních je v případě nemožnosti uzavření smíru mezi účastníky, znalecký posudek, případně účastnické výpovědi poškozených a také svědecké výpovědi. V řízení pak nebylo mezi stranami sporu o tom, že došlo k poškození zdraví nezletilé žalobkyně, stejně tak nepanoval spor o tom, o jaké poškození zdraví se jednalo i ve vztahu k trvalým následkům poškození zdraví, přičemž výsledek řízení byl primárně závislý právě na výsledcích znaleckého zkoumání a závěrů znaleckých posudků. Ani okolnost nutnosti vypracování znaleckých posudků pak sama o sobě nepřispěla zásadně k prodloužení řízení, když oba zadávané znalecké posudky byly vypracovány v relativně krátkých lhůtách cca po 3 měsících, kdy došlo k vydání usnesení o ustanovení znalce a zadání konkrétního znaleckého úkolu a také k odeslání spisu ustanovenému znalci, respektive ustanovenému znaleckému ústavu. Žalobkyně pak nepožadovaly ani částky odpovídající nemajetkové újmě ve výši, která by se vymykala běžně přiznávaným částkám v obdobných sporech o náhradu nemajetkové újmy na zdraví. Nutno zdůraznit, že na složitost věci nemá zpravidla ani výše požadovaného plnění vliv. Jinak řečeno, z hlediska posouzení složitosti věci je právně nevýznamná pouhá skutečnost, zda jde o peněžité plnění v řádech desítek či miliónů korun. Oproti tomu je však podstatné například to, zda šlo o věc skutkově složitou v závislosti na rozsahu předmětu řízení, zda šlo o věc složitou z hlediska důkazního ve vztahu k velkému množství důkazních prostředků a jejich povaze či jejich obtížné dosažitelnosti. V tomto kontextu je soud přesvědčen, že jistě bylo možné v řízení vedeném pod sp.zn. 11 C 188/2014 postupovat koncentrovaněji, kdy především měl zdejší soud projednávající tuto věc (soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení], které byla věc původně přidělena) postupovat tak, že si měl jednoznačně vymezit předmět řízení a především si měla být soudkyně, které byla věc v rámci automatického generování spisů přidělena, vědoma toho, že není ve věci zákonným soudcem s ohledem na platný a účinný rozvrh práce zdejšího soudu v inkriminované době nápadu věci. Bylo však nanejvýš zřejmé, že soudkyně tomuto nevěnovala patřičnou pozornost, pakliže teprve k datu 18. 9. 2015 učinila do spisu záznam (úřední záznam), kde bylo uvedeno, že Mgr. [jméno] [příjmení] požádala z hlediska rozvrhu práce o přidělení věci jiné soudkyni zdejšího soudu s ohledem ke skutečnosti, že podle Mgr. [příjmení] není ve věci zákonným soudcem, a to s ohledem na výše uvedené, pokud jde o rozvrh práce platný a účinný ke dni 22. 8. 2014, kdy byla k soudu podána uvedená žaloba s tím, že 21. 9. 2015 rozhodla tehdejší předsedkyně soudu Mgr. [jméno] [příjmení] o přidělení věci Mgr. [jméno] [příjmení] a spis byl předložen nové zákonné soudkyni dne 25. 9. 2015. Tedy veškeré úkony činěné soudem do 21. 9. 2015 bylo možno považovat za úkony nezákonného soudce z hlediska rozvrhu práce zdejšího soudu a věc byla rok a 30 dnů řešena nezákonným soudcem. Již tato skutečnost svědčí pro závěr, že již na samém počátku řízení došlo k průtahům v tomto řízení, neboť ve věci po dobu od 22. 8. 2014 do 21. 9. 2015 rozhodovala soudkyně, které byl spis nesprávně přidělen. I v tomto období to pak byla žalobkyně (matka žalobkyně) a její tehdejší zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., kdo se dotazoval na stav řízení podáním ze dne 4. 6. 2015 s tím, že namísto jakékoliv odpovědi bylo tehdejšímu zástupci doručeno usnesení ze dne 19. 6. 2015 č.j. 11 C 188/2014-42 s doložkou právní moci dne 25. 6. 2015 o nutnosti doplnit řádným způsobem žalobu, byť žaloba byla podle názoru soudu projednatelná již na samém počátku. Žalobkyně pak prostřednictvím jejího tehdejšího zástupce sdělila soudu, že probíhají jednání o možném mimosoudním vyřízení věci mezi žalobkyní (žalobkyněmi) a žalovanou v tomto sporu, [právnická osoba] I v souvislosti s touto skutečností pak byla následně soudkyně Mgr. [příjmení] nucena opětovně vyzývat žalobkyni k opětovnému doložení majetkových poměrů k její žádosti o osvobození od soudních poplatků, byť toto již bylo dokládáno a opět dle přesvědčení soudu tak bylo učiněno řádně. Až usnesením ze dne 25. 4. 2016 došlo k doručování žaloby označeným žalovaným a výzvě k vyjádření se k podané žalobě, když byla žalovaným stanovena lhůta 20 dnů k vyjádření se k žalobě. Tedy žaloba byla žalovaným doručována až po 22 měsících a 4 dnech po jejím podání ke zdejšímu soudu. První jednání před zdejším (nalézacím) soudem bylo konáno až dne 12. 1. 2017, tedy po více než 2 letech a 4 měsících od podání žaloby dne 22. 8. 2014. I nadále pak v řízení skutečně nebylo postupováno koncentrovaněji, kdy například bylo odročováno jednání za účelem výslechu dalších svědků, když však se nejednalo o nové návrhy důkazů, ale o svědky již ze strany účastníků navržené či vyplývající ze spisu, kdy bylo možné provést výslech těchto svědků při jednom jednání před zadáním (prvního) znaleckého posudku. I po vypracování znaleckého posudku a jeho doručení soudu dne 26. 9. 2018 pak bylo jednání nařízeno až na den 18. 1. 2019, případně byla časová prodleva mezi vrácením spisu znaleckým ústavem dne 14. 8. 2019 a dalším soudním jednáním nařízeným na den 5. 12. 2019. Postup soudu by měl být v řízení plynulý, prostý období nečinnosti a směřující k rozhodnutí věci. Nečinnost soudu přitom nelze odůvodnit nadměrným zatížením konkrétního soudce, nemocí, či špatným personálním, popř. technickým vybavením soudů, neboť je úkolem státu zorganizovat své soudnictví způsobem, který zaručí, že právo účastníků řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě nebude porušováno. V tomto kontextu bylo pak možno konstatovat, že řízení bylo prodlužováno i činností odvolacího soudu při rozhodování o odvolání ve vztahu k procesnímu rozhodnutí soudu nalézacího ohledně nákladů řízení při zastavení řízení vůči 1) žalovanému. V tomto případě spis byl doručován odvolacímu soudu, Krajskému soudu v Brně, pobočka ve [obec], k datu 15. 6. 2017, kdy o tomto odvolání bylo rozhodnuto až usnesením ze dne 15. 1. 2018, které nabylo právní moci dne 25. 1. 2018. Právě usnesením odvolacího soudu ze dne 15. 1. 2018 č.j. 58 Co 200/2017-264 (s doložkou právní moci dne 25. 1. 2018) bylo změněno původní usnesení zdejšího soudu ze dne 10. 1. 2017 č.j. 11 C 188/2014-168 ve vztahu k nákladům řízení mezi žalobkyní a) a původně žalovaným lékařem a ve vztahu mezi žalobkyní b) a tímtéž žalovaným, když ve vztahu k žalobkyni b) nebyla náhrada nákladů řízení žalovanému lékaři vůbec přiznána a ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovaným lékařem byla částka nákladů řízení snížena z částky 26.415 Kč na 3.351 Kč, tedy bylo možno konstatovat, že odvolání žalobkyň bylo důvodné a nikoliv neúčelné. Nutno zdůraznit, že nadále pak soud ve věci v podstatě směřoval k jejímu skončení, byť bylo možno některé kroky činit dříve (například dřívější vyžádání zdravotnické dokumentace nezletilé žalobkyně), když po dalších jednáních došlo při jednání zdejšího soudu dne 28. 1. 2020 k vyhlášení rozsudku, kterým byla žaloba obou žalobkyň zamítnuta. Žalobkyně se proti tomuto rozsudku odvolaly a spis byl odesílán k odvolacímu soudu dne 24. 4. 2020 s tím, že odvolacím soudem bylo rozhodnuto dne 30. 9. 2020 s tím, že spis byl vrácen zdejšímu soudu 29. 10. 2020, přičemž právní moci nabylo toto rozhodnutí odvolacího soudu dne 6. 11. 2020.

84. Jestliže pak žalovaná poukazovala na složitost věci, pak jistě pro složitost věci rovněž svědčí počet stupňů soudní soustavy, ve kterých byla rozhodována, s přihlédnutím k případnému předcházejícímu řízení před správním orgánem, jsou-li předmětem jeho rozhodování stejná práva a povinnosti, která jsou následně předmětem soudního řízení (nebude sem spadat povinné předběžné uplatnění nároku např. ve smyslu § 14 OdpŠk, neboť při něm správní orgán o právech účastníků nijak nerozhoduje). Nicméně nelze bez dalšího konstatovat a usuzovat na složitost věci z toho důvodu, že ve věci bylo rozhodováno i soudem odvolacím. Žalobkyně sice v posuzovaném období v jednom případě podaly odvolání proti nákladovým výrokům usnesení o částečném zastavení řízení a následně také odvolání proti rozsudku zdejšího soudu jako soudu nalézacího, leč bylo možné konstatovat, že odvolání je bytostným právem účastníka řízení, a jistě se ani nejednalo o účelové odvolání žalobkyně (žalobkyň), jestliže se jednalo o odvolání proti rozsudku zdejšího soudu, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec], ze dne 30. 9. 2020 č.j. 59 Co 101/2020-539, kterým bylo sice potvrzeno rozhodnutí soudu zdejšího jako soudu nalézacího, avšak i z jednání odvolacího soudu, který provedl opětovné dokazování především znaleckými posudky a výslechy znalců, bylo patrné, že věc nebyla tak jednoznačná a odvolací soud se následně přiklonil k závěrům znaleckého posudku znaleckého ústavu, když konstatoval, že nárok žalobkyň nebyl dán, neboť žalovaná [příjmení] nemocnice a.s. nepostupovala non lege artis z hlediska zvoleného medicínského postupu. Okolnost podání odvolání pak nebylo možno klást k tíži nezletilé žalobkyni, která pouze reagovala na průběh řízení a pouze jednala v intencích smyslu tohoto řízení a jeho významu pro její osobu.

85. Nelze pak ani bagatelizovat význam řízení pro žalobkyni, tedy hovořit o tom, že by byl zanedbatelný. Soud si je sice vědom určitého významového rozlišení vyššími soudy, kdy však také vždy musí být každé řízení před soudem, lhostejno zda trestní či civilní, posuzováno individuálně ve vztahu k žadateli o přiměřené zadostiučinění. Jistě pak význam takového řízení o náhradu nemajetkové újmy poškozením zdraví nezletilé žalobkyně není nijak umenšen tím, že nezletilá žalobkyně (potažmo i její matka) byla v řízení neúspěšná. Stejně tak nemohl soud uvažovat o tom, že žalobkyně byla v době zahájení řízení pouze dvouletá a nechápala smysl takového řízení a tato skutečnost by umenšovala význam soudního řízení pro žalobkyni. Tento pohled na věc by se příčil podstatě zákonné úpravy a de facto by vylučoval z možnosti požadovat nemajetkovou újmu z důvodu nesprávného úředního postupu jakoukoliv osobu, která by v době řízení nedovršila určitého věku a především rozumové vyspělosti, která by obecným pohledem zajišťovala schopnost takové osoby vnímat smysl řízení a jeho význam pro takovou osobu z hlediska projednávaného nároku. Stejně tak se tento význam řízení nemohl postupem času pro žalobkyni snižovat, naopak byl soud přesvědčen, že pro žalobkyni toto řízení mělo jistě velký význam i do budoucna z hlediska nároku na nemajetkovou újmu a trvalého poškození zdraví.

86. Žalobkyně se pak nijak významně nepodílela na celkové délce řízení, jednáním spočívajícím v žádostech o prodloužení lhůty a v případech odročování jednání z důvodů ležících výhradně na straně žalobkyně či jejího zástupce. Žalobkyně sice požádala opakovaně o odročení jednání, avšak i tak soud měl dostatečný prostor k nařízení jednání a v mnoha případech bylo jednání k její žádosti odročováno spíše v řádech dnů či týdnů, nikoliv měsíců.

87. Fakticky soud v rámci projednávání této žaloby neshledal v řízení po převzetí věci soudkyní Mgr. Eliškou Balážovou jako zákonnou soudkyní žádné významné průtahy, avšak znovu musel konstatovat, že celková délka řízení byla nepřiměřená. Je zcela nepřijatelné, aby v poměrech právního státu, kterým jistě Česká republika je, bylo civilní řízení o náhradu nemajetkové újmy vedeno po takto dlouhou dobu, když se na této délce řízení nijak či pouze nevýznamně podílela právě žalobkyně. Chování poškozeného tj. i žalobkyně během řízení je vždy třeba posuzovat jako celek. V průběhu řízení činí účastník řízení řadu úkonů, které mohou na celkovou délku řízení působit jak pozitivně, tak negativně. K nárůstu celkové délky řízení přispěje poškozený negativně zejména svou nečinností (např. nereagováním na výzvy soudu) nebo naopak svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru (např. opakované činění nejasných podání, navrhování provedení mnoha důkazů, četné změny žalobních návrhů, opakované podávání předběžných opatření, apod.). Potud se jedná o„ průtahy“ vedoucí k prodloužení řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk způsobené účastníkem řízení, které je třeba zohlednit jak při posuzování délky řízení, tak při určování výše přiměřeného zadostiučinění. Soud měl za to, že žalobkyně dostatečně aktivně přistupovala k tomu, aby řízení bylo vedeno ze strany soudu bez průtahů a snažila se aktivně ve věci činit kroky vedoucí ke konečnému rozhodnutí. Nelze vyčítat žalobkyni, jestliže podala v inkriminovaném období například odvolání, požádala o lhůtu k vyjádření či požádala z objektivních důvodů o odročení jednání, jestliže objektivně ani jinak postupovat nemohla.

88. Soud pak s ohledem na učiněná skutková zjištění i závěr o skutkovém stavu shora, dospěl k závěru, že žalobkyně postupovala v tomto řízení jako účastník aktivně, nijak se významně nepodílela na celkové délce řízení a nebylo pak ani rozumného důvodu, aby byla jí požadovaná částka krácena o 35 % respektive o 25 %, když se soud nemohl ztotožnit s tímto postupem žalované, která v podstatě argumentovala obecnými vyjádřeními o složitosti projednávané věci i úkony žalobkyně, které však nijak významně nepřispěly k celkové délce řízení.

89. Žalobkyně pak požadovala v tomto řízení původně částku ve výši 97.656 Kč, když k výši uplatněného nároku za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného před zdejším soudem pod sp.zn. 11 C 188/2014 dospěla v souladu se závěry rozhodovací praxe vyslovenými ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 sp.zn. Cpjn 206/2010, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod [číslo] ročník 2011, či v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 12. 7. 2012 sp.zn. III. ÚS 2142/09, při určení této její výše vycházela ze základní částky 15.000 Kč ročně, nacházející se na samé spodní hranici judikaturou konstituovaného rozpětí 15.000 Kč až 20.000 Kč za jeden rok trvání soudního řízení, s tím, že za první dva roky trvání řízení žalobkyně požadovala částku v poloviční výši, tj. částku 7.500 Kč, když soud byl přesvědčen, že s ohledem na shora uvedené mohla i za první rok požadovat vyšší částku s ohledem na naprosto nepřijatelný postup zdejšího soudu, respektive soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení]. Základní částku nemajetkové újmy tak žalobkyně vypočetla jako matematický součin doby trvání předmětného soudního řízení ve věci sp.zn. 11 C 188/2014 v délce 74 a půl měsíce a základní částky odškodnění za jeden měsíc 1.250 Kč (respektive částky v poloviční výši 625 Kč za prvních 24 měsíců trvání řízení), tj. 78.125 Kč (24 x [číslo] + 50,5 x [číslo] = 78.125 Kč). Tuto částku pak požadovala navýšit o 25 % na jí požadovanou částku 97.656 Kč s ohledem na kritéria uvedená výše v § 31a odst. 3 OdpŠk a rozvedená soudem již výše.

90. Soud byl přesvědčen o oprávněnosti nároku takto uplatněného, kdy nemohlo být sporu o nepřiměřené délce řízení o náhradu nemajetkové újmy žalobkyně, přičemž soud je přesvědčen, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele (tedy i žalobkyni) morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě není třeba po stěžovateli vyžadovat. V tomto řízení pak bylo jednoznačně vyvráceno, že by snad žalobkyně svým chováním jakkoliv významně přispěla k délce řízení a jestliže i sama žalovaná souhlasila s tím, že částka za každý rok řízení by měla být stanovena v souladu s argumentací žalobkyně, kdy jen provedla jinou modifikaci z hlediska snížení požadované částky žalobkyní, pak požadovaná částka žalobkyní za dobu řízení činila právě 97.656 Kč, aniž by bylo třeba tuto jakkoliv krátit, jak to učinila právě žalovaná. Jestliže pak žalobkyně uplatnila u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy dne 16. 2. 2021, mělo být o její žádosti ze strany žalované rozhodnuto ve lhůtě 6 měsíců tj. ve lhůtě do 17. 8. 2021. Pokud pak nárok žalobkyně nebyl plně či vůbec v této lhůtě uspokojen, dostala se žalovaná i do prodlení s plněním vůči žalobkyni od data 18. 8. 2021, kdy soud zohlednil provedenou úhradu částky ve výši 58.125 Kč ze strany žalované dne 26. 10. 2021. Prodlení pak soud posuzoval podle příslušného ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění, (NOZ), kdy podle § 513 NOZ platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V tomto případě tedy žalobkyně byla zcela úspěšná z hlediska jejího požadavku na zaplacení částky ve výši 97.656 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 18. 8. 2021, kdy tedy v průběhu řízení po podání žaloby žalovaná dne 26. 10. 2021 uhradila částku 58.125 Kč a soud tedy rozhodl tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 39.531 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 58.125 Kč za dobu od 18. 8. 2021 do 26. 10. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 39.531 Kč za dobu od 18. 8. 2021 do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, když lhůtu ke splnění povinnosti stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem OSŘ s ohledem na postavení žalované tj. orgánu státu a procesů při schvalování úhrady jakýchkoliv částek. (výrok II.)

91. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá OSŘ. V tomto případě byla žalobkyně plně úspěšná, když za její úspěch bylo možno považovat i uhrazení částky ve výši 58.125 Kč žalovanou až po podání žaloby, o níž žalobkyně logicky částečně omezila svůj nárok, když v takovém případě právě podle § 146 odst. 2 věta druhá OSŘ platí, že byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Tak soud žalobkyni přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v odměně zástupce žalobkyně za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 50.000 Kč tj. 3.100 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 8 úkonů právní služby při tomto jednání a rovněž při jednání zdejšího opatrovnického soudu o schválení právního jednání za nezletilou (viz například rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2020 č.j. 70 Co 34/2020-213) tj. 24.800 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006, dále jen AT), když na případy, kdy je předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, je při stanovení tarifní hodnoty právě podle AT přiléhavé aplikovat § 9 odst. 4 písm. a) AT (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp.zn. 30 Cdo 3378/2013), paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 8 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 2.400 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT), dále v cestovních nákladech cestovních výdajů za cestu advokáta osobním automobilem k jednání soudu dne 23. 9. 2021 a dne 25. 1. 2022 z [obec] do [obec] a zpět vypočtenou podle ustanovení § 157 a § 158 ZPr ve výši 988 Kč a 1.064 Kč za takto uskutečněnou cestu (osobní automobil AUDI A6, [registrační značka], palivo nafta motorová, cena 32,90 Kč za 1 litr, sazba náhrady 4,40 Kč/km v roce 2021, cena 36,10 Kč za 1 litr, sazba náhrady 4,70 Kč v roce 2022, počet km za jednu cestu 78 km tj. celkem 2x za cestu tam i zpět 312 km), náhradě za promeškaný čas ve výši 1.200 Kč za 12 půlhodin za cesty k jednání soudu tj. za cestu tam i zpět (§ 14 odst. 1, odst. 3 AT). [příjmení] výdaje za zaplacené parkovné ve výši 55 Kč. Odměna zástupce žalobkyně a náhrada výdajů je zvýšena o 21 % DPH podle ustanovení § 137 odst. 3 písm. a) OSŘ v částce 6.406,50 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku 36.913,50 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první za středníkem OSŘ, když soud musel zohlednit postavení žalované jakožto orgánu státní moci s tím, že jakákoliv uložená povinnost a její splnění podléhají konkrétním procesům jejich realizace a pariční lhůta stanovená v obvyklé délce tří dnů by byla pro žalovanou komplikovaně splnitelná, respektive by byla lhůtou nesplnitelnou. [obec] plnění pak bylo soudem stanoveno podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok III.)