60 CO 135/2022

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Ladislava Pavlíčka a JUDr. Karla Šabaty, PhD., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa 2. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa oba zastoupeni advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o nahrazení projevu vůle o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 9. 5. 2022, č. j. 5 C 265/2021-144

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění takto: Žalobce je povinen nahradit žalované [číslo] náklady řízení ve výši 57.001 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované [číslo]. Žalobce je povinen nahradit žalovanému [číslo] náklady řízení ve výši 57.001 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného [číslo].

III. Žalobce je povinen nahradit žalované [číslo] náklady odvolacího řízení v částce 24.537,90 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované [číslo].

IV. Žalobce je povinen nahradit žalovanému [číslo] náklady odvolacího řízení v částce 24.537,90 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované [číslo].

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 24. 11. 2021, č. j. 5 C 265/2021-107, bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby, kterou se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalovaných s uzavřením kupní smlouvy ohledně pozemku par. [číslo] k. ú. [část obce] (výrok I.), dále bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 120.030 Kč k rukám zástupkyně žalovaných do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud I. stupně v podstatných částech tím, že žalobce a společnost [právnická osoba] podepsali smlouvu o zřízení práva stavby a smlouvu budoucí kupní, ve které společnost [právnická osoba] zřídila pro žalobce právo stavby mimo jiné na pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce]. Právo stavby bylo následně vloženo do katastru nemovitostí. Smluvní strany se dohodly, že v případě, že o to projeví žalobce zájem, je společnost x [právnická osoba] povinna s žalobcem uzavřít nejpozději v den, kdy dojde k zániku práva stavby, kupní smlouvu na pozemek, který je tímto zaniklým právem stavby zatížen. Kupní cena převáděného pozemku bude činit 990 Kč za m2 včetně DPH a je splatná do 90 dnů ode dne podpisu kupní smlouvy. V případě, že k uzavření kupní smlouvy nedojde z důvodů na straně [právnická osoba], je společnost [právnická osoba] povinna uhradit žalobci náhradu ve výši tržní hodnoty stavby či staveb, k nimž právo stavby zanikne. Zavázanou z této smlouvy, kterou soud I. stupně v této části posoudil mj. jako smlouvu o budoucí smlouvě, byla společnost [právnická osoba], nikoliv žalovaní. Smlouva o smlouvě budoucí je účinná jen mezi jejími účastníky. Jestliže některý účastník smlouvy o smlouvě budoucí převede vlastnické právo k věci, jejíž zamýšlený převod je obsahem smlouvy o smlouvě budoucí, na osobu třetí, zaniknou práva a povinnosti ze smlouvy o smlouvě budoucí pro nemožnost plnění. [právnická osoba] předmětný pozemek převedla na žalované kupní smlouvou ze dne [datum], přičemž následně došlo k vkladu vlastnického práva žalovaných k předmětnému pozemku do katastru nemovitostí. Tím zanikly tímto převodem práva a povinnosti ze smlouvy o smlouvě budoucí pro nemožnost plnění ve smyslu § 2006 o. z., a to z důvodu ležícího na straně právního předchůdce žalovaných (tedy společnosti x [právnická osoba]). Na místo práv a povinností ze smlouvy o smlouvě budoucí tím zároveň nastoupily odpovědnostní vztahy mezi účastníky smlouvy o budoucí smlouvě (tj. mezi žalobkyní a společností [právnická osoba]). Žalovaní v tomto sporu nejsou pasivně věcně legitimovaní. Proto soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Ustanovení § [číslo], § 1107 o. z. se netýkají obligačních práv, která nejsou závadami věci. Závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí týkající se povinnosti uzavřít budoucí kupní smlouvu tak nepřešel ze společnosti [právnická osoba] na žalované. Nad rámec shora uvedeného žalovaní nejpozději k [datum] odstoupili od smlouvy ze dne [datum], a to ve smyslu čl. 5 této smlouvy. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Toto odvolání směřuje proti napadenému rozsudku v celém jeho rozsahu. V podstatných částech svého odvolání žalobce uvádí, že smlouva o zřízení práva stavby a smlouva budoucí kupní ze dne [datum], může být právně posouzena buď jako smlouva o smlouvě budoucí, nebo jako alternativní způsob vypořádání stran při zániku závazku. Pokud by byla právně posouzena jako smlouva o smlouvě budoucí, poukazuje žalobce na ustanovení § 1106 a § 1107 o. z. Žalovaní při nabytí pozemku mohli vědět o existenci ujednání čl. III. odst. 4 této smlouvy, neboť uvedená smlouva byla založena ve sbírce listin katastru nemovitostí. Je naplněna podmínka, že žalovaní jako nabyvatelé mohli zjistit existenci závady. Proto s odkazem na čl. III. odst. 3 této smlouvy přešla povinnost k uzavření budoucí smlouvy na žalované. Pokud by byla tato smlouva posouzena jako alternativní způsob vypořádání stran při zániku závazku, tak v čl. III. odst. 4 bylo sjednáno, že preferovanou variantou byl převod pozemku žalobci a až subsidiárně náhrada hodnoty stavby. I pokud toto ustanovení smlouvy bylo hodnoceno jako alternativní při zániku práva stavby, tak volba jedné ze dvou variant plnění musí být vždy na žalobci, který si zvolil. Nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že žalovaní nejsou zatíženi povinností uzavřít budoucí smlouvu. Vytýká soudu I. stupně, že nerozvedl, proč tato povinnost zanikla nebo není vykonatelná. Výrokem II. byla uložena povinnost žalovaným k náhradě nákladů řízení ve výši 120.030 Kč, avšak v odůvodnění je vysvětleno určení výše náhrady nákladů řízení jen co do 92.278 Kč. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví, případně aby zrušil napadený rozsudek a vrátil jej soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. K podanému odvolání se vyjádřili žalovaní tak, že se ztotožňují se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. V podstatných částech svého vyjádření uvedli, že pokud by předmětná smlouva z [datum] nebyla smlouvou o smlouvě budoucí, ale jednalo by se o alternativní způsob vypořádání stran při zániku práva stavby, pak by zde nebyl ve vztahu k žalovaným žádný právní nárok na uzavření kupní smlouvy za situace, kdy žalobce ani žádné právo stavby nerealizoval. Pokud by se však jednalo o smlouvu o smlouvě budoucí kupní, pak je možné použít i dosavadní judikaturu, na kterou odkázal soud I. stupně. Žalovaní v minulosti namítali několik skutečností, proč by nebyli povinni uzavřít kupní smlouvu, i pokud by na ně přešel závazek uzavřít kupní smlouvu. V době zániku práva stavby nebyli řádně vyzváni k uzavření kupní smlouvy, došlo ke změně okolností, poukazují na nesoulad takového nároku s dobrými mravy. Žalovaní odkazují na smlouvu o budoucím převodu práva stavby z [datum], kterou uzavřel žalobce přímo s žalovanými. V této smlouvě byla jasně sjednána práva a povinnosti mezi účastníky. Žaloby v totožné věci (proti sousedům žalovaných) byly rovněž zamítnuty. Při výpočtu nákladů řízení došlo v odůvodnění k administrativní chybě. Žalovaní se stali obětí podvodu, kdy žalobce inkasoval zálohu 500.000 Kč a měl jim postavit dům, avšak neučinil nic. Žalobce se jim snaží škodit ve stavbě a stejně jedná i k sousedním vlastníkům nemovitostí. Žalovaní neobdrželi od žalobce zpět ani zálohu ve výši 500.000 Kč, přišli o hypotéku, vzhledem k podané žalobě nemohou na pozemku stavět a žádat o povolení. Žádají o co nejrychlejší rozhodnutí ve věci. Navrhují, aby bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a byla jim přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k následujícím závěrům.

6. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně vyplynulo: 1) Dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] jako vlastník mj. pozemku p. [číslo] o výměře 633 m2, druh pozemku orná půda, vyčleněného geometrickým plánem z pozemku par. [číslo] o výměře 5.857m2, druh orná půda, v k. ú. [část obce], obec Holešov, vše zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Holešov a žalobce jakožto stavebník smlouvu označenou jako„ smlouva o zřízení práva stavby, smlouva o budoucí kupní smlouvě“. Touto smlouvou zřídila společnost x [právnická osoba] pro žalobce právo stavby mj. na pozemku p. [číslo] to na dobu 4 let od vložení práva stavby do katastru nemovitostí. Právo stavby bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky zápisu k [datum]. Dále se obě smluvní strany dohodly, že v případě, že o to projeví žalobce zájem, je společnost [právnická osoba] povinna s žalobcem uzavřít nejpozději v den, kdy dojde k zániku práva stavby, kupní smlouvu na pozemek, který je tímto zaniklým právem stavby zatížen. Kupní cena převáděného pozemku bude činit 990 Kč za m2 včetně DPH a je splatná do 90 dnů ode dne podpisu kupní smlouvy. Smlouva dále řešila situaci, kdy k uzavření kupní smlouvy nedojde. 2) Dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] jako prodávající a oba žalovaní jako kupující kupní smlouvu, kterou prodávající prodala oběma žalovaným pozemek p. [číslo] orná půda o výměře 633 m2, zapsaného na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Holešov, za kupní cenu 493.700 Kč. Právní účinky zápisu nastaly k [datum]. Součástí kupní smlouvy je v čl. IV. prohlášení prodávajícího, že na předmětu převodu neváznou žádné závady, které ve smyslu § 1107 občanského zákoníku přejdou na kupující. V kupní smlouvě není žádná zmínka o smlouvě o budoucí smlouvě popsané shora pod bodem ad 1). 3) Dne [datum] uzavřel žalobce jako budoucí prodávající a oba žalovaní jako budoucí kupující smlouvu o uzavření budoucí smlouvy o převodu práva stavby, na podkladě níž se dohodli, že žalobce dokončí do 6 měsíců od právní moci stavebního povolení výstavbu rodinného domu na pozemku par. [číslo] v k. ú. [část obce], v obci [obec]. Žalobce ve smlouvě prohlásil, že je výlučným vlastníkem práva stavby na dané parcele. Smluvní strany se dohodly, že do 75. dne ode dne, kdy bude vystavěnému rodinnému domu na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec], přiděleno úřadem veřejné správy číslo popisné, žalobce převede žalovaným [číslo] [číslo] právo stavby za kupní cenu 3.079.659,75 Kč. Ve smlouvě byly dohodnuty podmínky, za kterých mohou oba žalovaní odstoupit od smlouvy. 4) V e-mailové komunikaci mezi účastníky a jejich právními zástupci, zejména z [datum] a z [datum] odstoupili oba žalovaní od smlouvy z [datum] o uzavření budoucí smlouvy o převodu práva stavby, kterou uzavřeli s žalobcem. 5) Žalobce podáním z [datum] adresovaným stávající právní zástupkyni obou žalovaných vyzval oba žalované, aby s žalobcem uzavřeli budoucí smlouvu podle smlouvy o zřízení práva stavby a smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne [datum]. 6) Žádný ze žalovaných s žalobcem hlavní, realizační smlouvu neuzavřel. 7) Žalobce v zastoupení právního zástupce e-mailovým podáním z [datum] vyzval žalované, aby budoucí smlouvu podle smlouvy o zřízení práva stavby a smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne [datum], uzavřeli se společností [právnická osoba] s odůvodněním, že žalobce právo stavby převedl kupní smlouvou z [datum] ve prospěch společnosti x [právnická osoba] 8) Žádný ze žalovaných se společností [právnická osoba] hlavní, realizační smlouvu neuzavřel. 9) Podle stavu zápisu v katastru nemovitostí nedošlo v katastru nemovitostí k zápisu práva stavby ve prospěch společnosti [právnická osoba] (viz č. l. 34pv - 36).

7. Odvolací soud ze spisového materiálu zjistil, že žalobce podal [datum] k Okresnímu soudu v Kroměříži žalobu o nahrazení projevu vůle podle § 161 odst. 3 o. s. ř. V podstatných částech se podanou žalovanou domáhá, aby soud nahradil projev vůle žalovaných [číslo] [číslo] k uzavření kupní smlouvy s žalobcem ohledně prodeje pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce] ve prospěch žalobce. Svou žalobu odůvodnil v podstatných částech tím, že žalovaní [číslo] [číslo] jsou povinni uzavřít s žalobcem tuto smlouvu vzhledem ke smlouvě o zřízení práva stavby a smlouvě o budoucí kupní smlouvě ze dne [datum] uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba]

8. Podle § 161 odst. 3 o. s. ř. pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují toto prohlášení.

9. Podle § 1785 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

10. Podle § 1786 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí.

11. Podle § 1787 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě. Neurčí-li tato osoba obsah budoucí smlouvy v přiměřené lhůtě nebo odmítne-li jej určit, může oprávněná strana navrhnout, aby jej určil soud.

12. Po právní stránce byly učiněny následující závěry.

13. Žalobu na nahrazení prohlášení vůle lze chápat jako procesní vyjádření vůle jedné ze stran smlouvy, dosáhnout uzavření realizační smlouvy, jíž musí předcházet zcela konkrétně a shodně projevená vůle dvou nebo více stran smlouvy o smlouvě budoucí (pactum de contrahendo), kterou však jedna nebo více smluvních stran odmítá v dohodnuté době (následně) naplnit.

14. Podle nynější právní úpravy smlouvy o smlouvě budoucí soud již nenahrazuje pouze projev vůle povinného, nýbrž určuje obsah smlouvy pomocí obecných kritérií stanovených v § 1787 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 72/2021, ze dne [datum]).

15. Rozhodnutí soudu se tedy neomezuje pouze na nahrazení projevu vůle zavázané strany, jako tomu bylo podle předcházející úpravy, ale má určit obsah smlouvy. Vyhovující rozsudek proto nemá povahu deklaratorního rozsudku na plnění, ale právotvorného rozsudku, jímž soud hmotněprávní vztah mezi stranami vytváří, což je rozdíl oproti právní úpravě smlouvy o smlouvě budoucí (§ 50a zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák.) účinné do 31. 12. 2013, podle níž soud svým rozhodnutím nahrazoval projev vůle povinného subjektu směřující k uzavření realizační smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1109/2018).

16. To, že se rozhodnutí soudu neomezuje jen na nahrazení projevu vůle zavázané strany, však neznamená, že by zde neměla nebo nemusela předcházet dříve projevená vůle stran uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě budoucí realizační smlouvu.

17. Na rozdíl od předchozí právní úpravy však přípravná smlouva nemusí obsahovat podstatné náležitosti budoucí kupní smlouvy, nýbrž její obsah má být určen„ alespoň obecným způsobem“ – tzn. takovým způsobem, aby právní jednání představující smlouvu o smlouvě budoucí kupní nemovitosti vyhovovalo požadavkům na určitost právního jednání; oprávněná strana ovšem musí prokázat obsah takového právního jednání (smlouvy o smlouvě budoucí).

18. Smlouvou o smlouvě budoucí se totiž zakládá mezi subjekty smluvní (kontraktační) povinnost. Podstata smlouvy o uzavření budoucí smlouvy spočívá v tom, že si její subjekty v souladu se širokou smluvní svobodou (volností) závazně ujednají, že spolu do sjednané doby uzavřou budoucí (někdy též označovanou jako hlavní), resp. realizační smlouvu, jejíž obsah určí alespoň obecným způsobem.

19. Subjekty uzavírající budoucí smlouvu mohou být pouze ty subjekty smlouvy, která má být jimi v budoucnu uzavřena; výjimku by mohl tvořit nepřímý zástupce subjektu budoucí smlouvy. K uzavření smlouvy o smlouvě budoucí však dochází zpravidla mezi stranami budoucí smlouvy. Výjimkou jsou dále smlouvy uzavřené ve prospěch třetího a situace, kdy mezi uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí a uzavřením budoucí smlouvy dojde ke změně v subjektu některé stran závazku, což je možné postoupením smlouvy či děděním, neboť přechod povinnosti uzavřít budoucí smlouvu nastává v případě univerzální sukcesem, tj. při přeměnách právnických osob a při dědění (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1691/2008).

20. V této konkrétní věci žalobce opírá svůj žalobní nárok o smlouvu o smlouvě budoucí, která byla uzavřena mezi žalobcem a společností [právnická osoba]

21. Ze závěrů učiněných soudem I. stupně však bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] převedla vlastnické právo k věci, jejíž zamýšlený převod byl obsahem smlouvy o budoucí smlouvě, na žalované [číslo] [číslo].

22. Zatímco smlouva o budoucí smlouvě byla uzavřena mezi žalobcem a společností [právnická osoba], tak podaná žaloba o nahrazení projevu vůle byla podána žalobcem proti žalovaným [číslo] [jméno] [příjmení] a [číslo] [jméno] [příjmení].

23. Ve skutkových podmínkách této konkrétní věci nedošlo ani k postoupení smlouvy, ani k dědění, ani k univerzální sukcesi, ani nešlo o případ nepřímého zástupce subjektu budoucí smlouvy.

24. Pokud jde o nepřímé zastoupení, v teorii i soudní praxi se rozlišuje mezi zastoupením přímým a nepřímým (někdy též označovaným jako tzv. náhradnictví). Oběma případům je společné, že v nich zástupce činí vlastní projev vůle (právní úkon). Zatímco však přímý zástupce činí projev vůle jménem zastoupeného a na jeho účet, takže práva a povinnosti, jedná-li zástupce v mezích oprávnění, vznikají přímo zastoupenému, nepřímý zástupce činí úkon vlastním jménem, i když on rovněž na cizí účet, tj. na účet zastoupeného; v důsledku toho nabývá nepřímý zástupce práva a povinnosti sám, je však povinen následně převést takto nabytá práva a povinnosti podle smlouvy na zastoupeného. V této konkrétní věci není dán žádný poznatek, ani žádné skutkové tvrzení žádné ze stran a ani žádné skutkové zjištění o tom, že by dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] smlouvu s žalobcem jako nepřímý zástupce žalovaných [číslo], [číslo]. Naopak bylo tvrzeno, že žalovaní [číslo] [číslo] se kontaktovali s [právnická osoba], až v roce 2020.

25. Smlouvou o budoucí smlouvě nelze zavázat subjekt, který není její stranou. Dosavadní judikatura nepřipouští, aby byla smlouva o smlouvě budoucí uzavřena mezi jinými subjekty než mezi vlastními stranami budoucí smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 32 Odo 266/2003, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 33 Cdo 671/2017).

26. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 33 Cdo 671/2017, byl již i v poměrech nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., vysloven právní názor, že je-li sjednán závazek uzavřít budoucí smlouvu mezi jinými subjekty, než mezi nimiž má být v budoucnu budoucí smlouva uzavřena, nejde o závazek, který by byl vynutitelný žalobou na nahrazení projevu vůle (§ 161 odst. 3 o. s. ř.); taková žaloba o nahrazení projevu vůle nepřichází v úvahu tam, kde má budoucí smlouvu uzavřít osoba odlišná od účastníků smlouvy o smlouvě budoucí.

27. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 33 Cdo 2390/2000 byl vysloven právní názor, že převedl-li účastník smlouvy o budoucí smlouvě právo k věci, jejíž zamýšlený převod je obsahem této smlouvy, na třetí osobu, zaniknou práva a povinnosti ze smlouvy o budoucí smlouvě pro nemožnost plnění. V daném rozsudku Nejvyšší soud s odkazem na konstantní judikaturu dospěl k právnímu názoru, že smlouva o smlouvě budoucí je účinná jen mezi jejími účastníky a jestliže některý z účastníků této smlouvy převede vlastnické právo k věci, jejíž zamýšlený převod je obsahem smlouvy o smlouvě budoucí na třetí osobu, zaniknou práva a povinnosti ze smlouvy o smlouvě budoucí pro nemožnost plnění (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1505/97).

28. Ze všech těchto shora uvedených důvodů je tedy zcela přiléhavý závěr soudu I. stupně, že pokud se žalobce domáhá nahrazení projevu vůle žalovaných [číslo] [číslo] podle § 161 odst. 3 o. s. ř., aniž by žalovaní [číslo] [číslo] byli účastníky smlouvy o smlouvě budoucí, podle níž se žalobce domáhá nahrazení projevu vůle žalovaných [číslo] [číslo] pak žalovaní [číslo] [číslo] nejsou v daném případě pasivně věcně legitimováni.

29. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 33 Cdo 2390/2000, byl dále vysloven právní názor, že postoupení pohledávky ze smlouvy o smlouvě budoucí není možné postoupením pohledávky, neboť smlouva o smlouvě budoucí je dvoustranný závazkový vztah, sestávající z práv i povinností každého účastníka. Předmětem cese může být jen právo a nikoliv povinnost.

30. Věcná legitimace je vztah mezi žalobním návrhem opřeným o skutková tvrzení a skutečným stavem vyplývajícím z hmotného práva. Věcná legitimace není dána tehdy, pokud žalobní návrh neodpovídá skutečným hmotněprávním vztahům.

31. Na straně žalovaných [číslo] [číslo] proto neshledal soud I. stupně pasivní věcnou legitimaci na základě zjištění, že jmenovaní nebyli účastníky smlouvy o budoucí smlouvě, přičemž ve vztahu k nim nedošlo ani k převodu či přechodu povinnosti uzavřít budoucí smlouvu.

32. Zanikla-li práva a povinnosti ze smlouvy o smlouvě budoucí pro nemožnost plnění podle § 2006 o. z. z důvodu ležícího na straně společnosti [právnická osoba], nemůže se žalobce domáhat uzavření kupní smlouvy nahrazením projevu vůle žalovaných [číslo] [číslo] podle § 1787 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., o. z., avšak žalobce je oprávněn po společnosti [právnická osoba] podle § 2913 o. z. požadovat náhradu škody, která mu porušením smluvní povinnosti vznikla.

33. K odvolacím námitkám je zapotřebí uvést zejména následující.

34. Pokud jde o argumentaci odvolatele ustanovením § 1106 a § 1107 o. z., odkazuje odvolací soud na odůvodnění provedené soudem I. stupně, s nímž se ztotožňuje. Při derivativním nabytí, resp. singulární sukcesi odvozuje nabyvatel své právní postavení od předchůdce, přičemž se uplatní zásada„ nemo plus iuris (ad alium) transferre potest, quam ipse habet“. Věcnými právy spojenými s převáděnou věcí jsou právo stavby, služebnosti, reálná břemena, zástavní právo, předkupní právo jako právo věcné, výhrada zpětné koupě a výhrada zpětného prodeje. Pokud jde o obligační práva, při singulárním právním nástupnictví založeném převodem vlastnického práva, je pro nabyvatele rozhodující, co si ujednal s převodcem. Z uvedeného je (i s přihlédnutím k tomu, že postoupení pohledávky ze smlouvy o budoucí smlouvy není možné) zřejmé, že závěry soudu I. stupně jsou i v uvedeném směru přiléhavé a odůvodněné.

35. Pokud odvolatel namítá, že žalovaní mohli aktivními kroky zjistit ze sbírky listin uložených zřejmě v katastru nemovitostí, že byla v minulosti uzavřena smlouva ze dne [datum] mezi žalobcem a společností [právnická osoba], tak k této námitce je třeba uvést, že předkupní právo žalobce k předmětné parcele nebylo zapsáno jako věcné předkupní právo v katastru nemovitostí, který je veřejným seznamem. Takové právo jako právo věcné k nemovitosti by vzniklo zápisem do veřejného seznamu.

36. K této právní argumentaci odvolatele je zapotřebí uvést, že stěžejním pro závěr soudu I. stupně bylo zjištění, že vkladem vlastnického práva žalovaných k předmětnému pozemku do katastru nemovitostí, zanikly práva a povinnosti ze smlouvy o smlouvě budoucí z [datum] pro nemožnost plnění ve smyslu § 2006 o. z., a to z důvodu ležícího na straně [právnická osoba], přičemž žalovaní z tohoto důvodu nejsou pasivně věcně legitimovaní. Závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí z [datum] ohledně povinnosti uzavřít budoucí kupní smlouvu nepřešel ze společnosti [právnická osoba] na žalované.

37. Právní úprava přitom předpokládá soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem, stejně jako dobrou víru.

38. Žalovaní [číslo] [číslo] neměli povinnost zjišťovat obsah sbírky listin katastru nemovitostí, jak se toho žalobce v odvolací argumentaci domáhá. Běžná (obvyklá) opatrnost smluvní strany při nabývání vlastnického práva totiž nezahrnuje její povinnost činit aktivní kroky (šetření) směřující k tomu, aby se ujistila, že stav zápisu ve veřejném seznamu, o němž se přesvědčila nahlédnutím do něj, je vskutku v souladu se skutečným právním stavem, tj. ani nahlížet do sbírky listiny, v situaci, kdy zde nebyla při nabytí vlastnického práva dána objektivní okolnost vzbuzující pochybnost o souladu zapsaného a skutečného právního stavu, přičemž takovou pochybnost netvrdí ani sám žalobce (k tomu přiměřeně srovnej právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 6. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4540/2018). Je zapotřebí poukázat na znění kupní smlouvy, kterou [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] jako prodávající a oba žalovaní jako kupující, v jejíž čl. IV. 1 bylo uvedeno, že na předmětu převodu neváznou žádná práva třetích osob, žádné závady ve smyslu § 1107 o. z., které by přešly na kupující.

39. Jde-li o odvolací námitku směřující proti právnímu posouzení smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobcem označené jako„ smlouva o zřízení práva stavby, smlouva o budoucí kupní smlouvě“, mimo jiné jako smlouvy o smlouvě budoucí je zapotřebí uvést, že tato námitka je bezpředmětná již z toho důvodu, neboť pokud by nebyla uzavřena smlouva o budoucí smlouvě, pak je (s výjimkou případů upravených právními předpisy) vyloučen úspěch žaloby na nahrazení projevu vůle podle § 161 odst. 3 o. s. ř.

40. Obligatorní náležitostí smlouvy o smlouvě budoucí je totiž formulace povinnosti k uzavření budoucí smlouvy a určení okamžiku jejího vzniku a ujednání obsahu budoucí smlouvy alespoň v základu, tj. co má být předmětem, zda je úplatná či nikoliv. Na smlouvu o smlouvě budoucí jsou kladeny obecně nižší právně formální požadavky než na samotnou budoucí smlouvu.

41. V této konkrétní věci bylo z obsahu čl. III odst. 4 smlouvy z [datum] zjištěno, že byla výslovně zakotvena povinnost [právnická osoba] uzavřít smlouvu o budoucí smlouvě na požádání žalobce, v dohodnutém čase, přičemž smlouva stanovila v základu obsah budoucí smlouvy, kdy je zřejmé, že budoucí smlouvou měla být kupní smlouva, je zřejmé, která parcela měla být předmětem koupě a za jakou kupní cenu. Dále bylo dohodnuto, jaká náhrada škody bude příslušet žalobci po společnosti [právnická osoba], pokud k uzavření vlastní realizační kupní smlouvy nedojde z důvodu na straně společnosti [právnická osoba]

42. Pro výklad jakéhokoliv právního jednání je podstatný jeho obsah. Základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení § 556 odst. 1 věty první o. z. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, která byla anebo musela být známa adresátovi, jíž je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Skutečnou vůli jednajícího je třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli jednajícího (§ 556 odst. 1 věta první o. z.), postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z.

43. Výklad právního jednání vede k jednoznačnému závěru, že v případě smlouvy z [datum] jde o dohodu o zřízení práva stavby, dále o smlouvu o smlouvě budoucí, dále o dohodu o výši náhrady škody pro případ, že z důvodu na straně [právnická osoba], nedojde k uzavření realizační kupní smlouvy.

44. Při zjišťování úmyslu jednajícího a srozumění adresáta lze z vyjádření jednajícího vycházet jen tehdy, pokud mezi stranami není rozpor ve vyjádřeních k úmyslu daného právního jednání. Při neexistenci souladných vyjádření k danému právnímu jednání ze strany žalobce a žalovaného je nutno zjišťovat úmysl jednajícího podle okolností rozhodných pro výklad právního jednání. Právnímu jednání předcházelo v tomto případě vlastnictví pozemku parcela [číslo] v k. ú. [část obce], obec Holešov, který byl rozdělen geometrickým plánem z [datum] na více parcel, mj. na pozemek parcelu [číslo] o výměře 633 m2, určené k zástavbě. Účel, jehož mělo být daným právním jednáním dosaženo, spočíval ve zřízení práva stavby ze strany společnosti [právnická osoba] pro žalobce tak, aby žalobce uskutečnil výstavbu na uvedené parcele, s tím, že žalobce má právo vyzvat [právnická osoba] k uzavření kupní smlouvy na uvedenou parcelu v průběhu trvání práva stavby a uzavřít s [právnická osoba] takovou kupní smlouvu za předem dohodnutou cenu, čímž by se dostalo prospěchu ze zhodnocení parcely stavbou, a to jak žalobci, tak i [právnická osoba], přičemž smluvní strany dále smluvily výši náhrady škody pro případ, že z důvodu na straně [právnická osoba], nedojde k uzavření realizační kupní smlouvy. Následné chování stran spočívalo ve stejný den u [právnická osoba] v převodu vlastnictví k předmětné parcele na žalované [číslo] [číslo] na straně žalobce v uzavření smlouvy o budoucí smlouvě o převodu práva stavby na uvedené parcele na žalované [číslo] [číslo] tak, aby po dokončení stavby, bylo právo stavby převedeno na oba žalované. Při výkladu právního jednání z [datum] tak bylo vycházeno z toho, co právnímu jednání předcházelo, z účelu daného právního jednání, jehož mělo být dosaženo a z toho co daly strany následně najevo. Vůlí účastníků smlouvy o zřízení práva stavby, smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne [datum] bylo jednak zřídit ze strany vlastníka předmětné parcely [právnická osoba] časově omezené právo stavby za účelem realizace výstavby na předmětné parcele a jednak uzavřít smlouvu o budoucí kupní smlouvě, která umožňovala žalobci, aby ve sjednané době a za sjednanou cenu koupil předmětnou parcelu od [právnická osoba], a dále dohodnout výši náhrady škody pro případ, že by z důvodu na straně [právnická osoba], nedošlo k uzavření vlastní realizační kupní smlouvy. Nejvyšší soud již opakovaně vyložil, že jestliže způsob vyjádření účastníků žádnou pochybnost stran srozumitelnosti nezavdává, jinak řečeno, pokud vůle, kterou účastníci právním jednáním projevili, je jednoznačně formulována, nepřichází jiná interpretace projevené vůle v úvahu (podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 196/2019, ze dne [datum]). Výkladu přitom podléhá každé právní jednání.

45. Pro úplnost doplňuje odvolací soud výklad právního jednání za použití ustálených výkladových pravidel. Z hlediska možného použití jednotlivých použitých pojmů (žalobce uzavřel uvedenou smlouvu s označením jako stavebník a společnosti [právnická osoba] s označením jako vlastník)„ dohodli, že v případě že o to projeví stavebník zájem, je vlastník povinen s ním uzavřít nejpozději v den, kdy dojde k zániku práva stavby, byť i jen zčásti kupní smlouvu na pozemek“,„ kupní cena převáděného pozemku bude činit 990 Kč/m2 včetně DPH a je splatná do 90 dní ode dne podpisu kupní smlouvy“,„ v případě, že k uzavření kupní smlouvy specifikované v tomto odstavci smlouvy nedojde z důvodů na straně vlastníka, je vlastník povinen uhradit stavebníkovi náhradu ve výši tržní hodnoty stavby či staveb“ z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů a z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního jednání (v bodě I. právního jednání jde o prohlášení o vlastnictví [právnická osoba], k vyjmenovaným parcelám, v bodech II. a III. jde o zřízení časově omezeného práva stavby, které zřídila [právnická osoba], ve prospěch žalobce k předmětným parcelám, v bodě III., odst. 4, 5 jde dále o ujednání mezi [právnická osoba], a žalobcem o smlouvě o budoucí kupní smlouvě k předmětným parcelám, s uvedením kupní ceny a její splatnosti a s omezením doby trvání tohoto práva a dále o dohodu o výši náhrady škody pro případ, že z důvodu na straně [právnická osoba], nedojde k uzavření realizační kupní smlouvy), a také z hlediska účelu právního jednání (vyjádřeného v bodě I., 3, 4 jakožto plnění si povinností [právnická osoba], a žalobce z titulu smlouvy o smlouvě budoucí kupní a dalších smluvních ujednání, které mezi sebou uzavřely [datum] a na základě které se zavázal [právnická osoba], odprodat žalobci jako budoucímu kupujícímu rozdělený pozemek, případně některou jeho část, poté, kdy dojde ze strany žalobce k realizaci záměry výstavby rodinných domů na jednotlivých rozdělených parcelách), tj. z hlediska výkladu jazykového, logického, systematického a teleologického, obstojí zde jako výsledek výkladu právního jednání závěr o jednoznačnosti (jasnosti) konkrétního právního jednání. Jde o dohodu o zřízení práva stavby, o smlouvu o smlouvě budoucí kupní a dohodu o výši náhrady škody pro případ, že z důvodu na straně x [právnická osoba], nedojde k uzavření realizační kupní smlouvy.

46. Okolnost, že strany v článku III. odst. 4 smlouvy z [datum] upravily smluvně nárok na náhradu škody žalobce vůči [právnická osoba] pro případ, že k uzavření realizační kupní smlouvy, nemá v situaci smluvní volnosti stran, vliv na správnost právního posouzení předmětné smlouvy, mj. jakožto smlouvy o budoucí smlouvě, jak to bylo učiněno ze strany soudu I. stupně.

47. K právní argumentaci žalobce v podaném odvolání je zapotřebí ještě doplnit, že nad rámec shora již uvedeného soud I. stupně konstatoval, že žalovaní nejpozději k [datum] odstoupili od smlouvy o uzavření budoucí smlouvy o převodu práva stavby ze dne [datum], a to ve smyslu čl. 5 této smlouvy, přičemž k tomuto právnímu posouzení nemá odvolací soud výhrad, kdy na toto odůvodnění odkazuje.

48. K odvolací námitce ohledně výše náhrady nákladů řízení uvedené v odůvodnění je zapotřebí uvést, že pokud jde o výši tarifní hodnoty, v dané věci jde o výši odměny advokáta u žaloby na projev vůle, přičemž předmět úkonu je ocenitelný. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 865/2005, vyplynul právní názor, že odměna se stanoví podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve spojení s příslušnou položkou § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v závislosti na ceně předmětu právního úkonu, k jehož vzniku má projev vůle směřovat. Cenou předmětu právního úkonu je v posuzovaném případě kupní cena, za kterou měla být předmětná parcela prodána budoucí smlouvou. Z uvedeného je zřejmé, že soud I. stupně nepochybil, pokud vycházel z tarifní hodnoty 626.670 Kč, což je kupní cena podle budoucí kupní smlouvy. Ve výroku o náhradě nákladů řízení bylo soudem I. stupně rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., což je odůvodněno.

49. Ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží každému ze žalovaných právo na náhradu nákladů řízení po žalobci.

50. Oba žalovaní byli v řízení před soudem I. stupně zastoupeni totožným zástupcem.

51. Právní zástupce vykonal v řízení před vydáním odvolání napadeného rozsudku soudem I. stupně tyto účelně vykonané úkony právní služby: - převzetí a přípravu právního zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.) - vyjádření k žalobě (§ 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.) - účast u jednání soudu I. stupně (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.) - vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k/vyhlášky č. 177/1996 Sb.) - účast u jednání soudu I. stupně (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.).

52. Za účelně vykonaný úkon právní služby nepovažoval odvolací soud doplňující vyjádření k žalobě, neboť žádná okolnost nebránila tomu, aby v doplňujícím vyjádření uvedené skutečnosti byly žalovanými vyjádřeny v původním vyjádření k žalobě, za které byla odměna přiznána nebo při následném prvním jednání před soudem I. stupně, kdy za tuto účast byla rovněž odměna přiznána.

53. Právní zástupkyni žalovaných náleží za každý z výše uvedených úkonů právní služby za každého ze žalovaných odměna ve výši podle § 8 odst. 1, § 7 bod 6, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 8.656 Kč.

54. Právní zástupkyni žalovaných tak náleží náhrada nákladů právního zastoupení v podobě odměny za žalovanou [číslo] ve výši 43.280 Kč a za žalovaného [číslo] ve výši 43.280 Kč.

55. Právní zástupkyni žalovaných náleží za pět vykonaných úkonů právní služby náhrada hotových výdajů ve výši 5x po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 1.500 Kč. Na každého ze žalovaných tak připadá náhrada nákladů právního zastoupení v podobě náhrady hotových výdajů ve výši po 750 Kč.

56. Právní zástupkyni žalovaných dále náleží náhrada za ztrátu času na cestě k soudu I. stupně a zpět k jednání [datum] za celkem 12 započatých půlhodin, tj. podle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem 1.200 Kč, tj. na každého z žalovaných náleží náhrada za ztrátu času po 600 Kč. Dále právní zástupkyni žalovaných náleží náhrada za ztrátu času na cestě k soudu I. stupně a zpět k jednání [datum] za celkem 12 započatých půlhodin, tj. podle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem 1.200 Kč, tj. na každého z žalovaných náleží náhrada za ztrátu času po 600 Kč. Celkem na každého ze žalovaných připadá ztrátu času po 1.200 Kč.

57. Právní zástupkyni žalovaných dále náleží náhrada cestovného za cestu k jednání soudu I. stupně dne [datum] osobním vozidlem [registrační značka], se spotřebou 5,6 litru benzinu na 100 km, ujeto 554 km. Výše náhrady za 1 km činí 4,40 Kč, cena pohonné hmoty 31,50 Kč (§ 1, § 4 vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění vyhlášky č. 375/2021 Sb.). Výše cestovného činí 3.415 Kč, tj. na každého ze žalovaných připadá cestovné 1.707,50 Kč. Dále právní zástupkyni žalovaných připadá náhrada cestovného za cestu k jednání soudu I. stupně dne [datum] osobním vozidlem [registrační značka], se spotřebou 5,6 litru benzinu na 100 km, ujeto 554 km. Výše náhrady za 1 km činí 4,70 Kč, cena pohonné hmoty 37,10 Kč (§ 1, § 4 vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění vyhlášky č. 47/2022 Sb.). Výše cestovného činí 3.755 Kč, tj. na každého ze žalovaných připadá cestovné 1.877,50 Kč.

58. Celková výše nákladů právního zastoupení za řízení do vydání odvoláním napadeného rozsudku soudu I. stupně činí ohledně každého ze žalovaných [číslo] [číslo] částku 47.107,50 Kč. Právní zástupkyni žalovaných náleží dále náhrada za DPH ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze všech uvedených částek. Celková výše účelně vynaložených nákladů před soudem I. stupně činí u žalované [číslo] částku 57.001 Kč a u žalovaného [číslo] také částku 57.001 Kč.

59. Tato částka byla žalobci uložena, aby ji nahradil každému ze žalovaných, a to k rukám zástupce žalovaných [číslo] [číslo] s odkazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř., ve lhůtě uvedené v § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly zjištěny žádné důvody pro prodloužení této lhůty.

60. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.

61. Plně úspěšné žalované [číslo] plně úspěšnému žalovanému [číslo] náleží náhrada nákladů odvolacího řízení podle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.

62. Oba žalovaní byli také v odvolacím řízení zastoupeni stejným zástupcem.

63. Právní zástupkyně obou žalovaných vykonala v odvolacím tyto účelně vykonané úkony právní služby: - vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.) - účast u jednání před odvolacím soudem (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.).

64. Právní zástupkyni žalovaných náleží za každý z výše uvedených úkonů právní služby za každého ze žalovaných odměna ve výši podle § 8 odst. 1, § 7 bod 6, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 8.656 Kč.

65. Právní zástupkyni žalovaných tak náleží náhrada nákladů právního zastoupení v podobě odměny za žalovanou [číslo] ve výši 17.312 Kč a za žalovaného [číslo] ve výši 17.312 Kč.

66. Právní zástupkyni žalovaných náleží za 2 vykonané úkony právní služby náhrada hotových výdajů ve výši 2x po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 600 Kč. Na každého ze žalovaných tak připadá náhrada nákladů právního zastoupení v podobě náhrady hotových výdajů ve výši po 300 Kč.

67. Právní zástupkyni žalovaných dále náleží náhrada za ztrátu času na cestě k odvolacímu soudu stupně a zpět, celkem 12 započatých půlhodin, tj. podle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem 1.200 Kč, tj. na každého z žalovaných náleží za ztrátu času právní zástupkyně po 600 Kč.

68. Právní zástupkyni žalovaných dále náleží náhrada cestovného za cestu k jednání odvolacího soudu osobním vozidlem [registrační značka], se spotřebou 5,6 litru benzinu na 100 km, ujeto 610 km. Výše náhrady za 1 km činí 4,70 Kč s odkazem na vyhlášku č. 511/2021 Sb. Právní zástupkyně žalobkyně žádá přiznání náhrady za cenu pohonné hmoty 37,10 Kč za 1 litr. Výše cestovného činí 4.134,40 Kč, tj. na každého ze žalovaných připadá náhrada 2.067,20 Kč.

69. Celková výše nákladů právního zastoupení činí ohledně každého ze žalovaných [číslo] [číslo] částku 20.279,20 Kč. Právní zástupkyni žalovaných náleží dále náhrada za DPH ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celková výše účelně vynaložených nákladů před soudem I. stupně činí u žalované [číslo] částku 24.537,90 Kč a u žalovaného [číslo] také částku 24.537,90 Kč.

70. Tato částka byla žalobci uložena, aby ji nahradil každému ze žalovaných, a to k rukám zástupkyně žalovaných s odkazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř., ve lhůtě uvedené v § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly zjištěny důvody pro její prodloužení.