60 Co 175/2024

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Karla Šabaty, PhD., a JUDr. Petra Coufalíka, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovaným:

1. Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátkou Anonymizováno . Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 2. Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 1/0 o neplatnost právního jednání o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 15. 4. 2024, č. j. 16 C 215/2023-106 I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I. mění následovně: Určuje se, že kupní smlouva uzavřená dne , datum, mezi žalovanou 1. a žalovaným 2., jejímž předmětem je převod vlastnického práva žalované 1. k pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, ve prospěch žalovaného 2., je neplatná.II. Žalovaná 1. je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů částku 113 646 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2. nemá žádný z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalovaných domáhal rozhodnutí, že kupní smlouva uzavřená patrně dne , datum, (dále jen „předmětná smlouva“) mezi žalovanou 1. a žalovaným 2., jejímž předmětem je převod vlastnického práva žalovaného 1. k pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (dále jen „předmětný pozemek“), ve prospěch žalovaného 2. je neplatná a že žalovaní jsou povinni žalobci uhradit náklady řízení (výrok I.), dále rozhodl, že žalobce je povinen uhradit na náhradě nákladů řízení žalované 1. částku 45 750 Kč (výrok II.) a žalovanému 2. částku 21 520 Kč (výrok III.).

2. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce odvolání. Namítl, že soud I. stupně nesprávně dospěl k závěru, že v žalobcově nabídce nebyla uvedena adresa; podle judikatury je datová zpráva tvořena vlastním textem obsaženým v datové zprávě, jakož i veškerými informacemi, které se v rámci datové zprávy přepravují a doručují do datové schránky, a tedy i informacemi, které jsou zřejmé z tzv. detailu datové zprávy. Adresa žalobce byla proto opatřena jednak adresou elektronickou (tj. ID jeho datové schránky), tak i adresou trvalého bydliště; ze záměru ostatně ani neplyne, o jakou konkrétní adresu mělo jít. Stanoviskem Ministerstva vnitra, odbor veřejné správy, dozoru a kontroly, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, (dále jen „stanovisko MV“), není soud vázán a měl sám autonomně zjistit skutkový stav. Žalobce tedy projevil zájem o předmětný pozemek s tím, že adresu uvedl, nadto uvedl i požadované telefonní číslo, takže jeho nabídka měla být nepochybně vzata v potaz; byla však vyřazena bez legálního a legitimního důvodu, kdy soud I. stupně shledal postup žalované 1. jako správný. Požadavek adresy byl samoúčelný, neboť žalovaná 1. mohla s žalobcem komunikovat. Na záměr a přednášení nabídek lze jen stěží aplikovat § 1772 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaná 1. bezdůvodně vyloučila žalobcovu nabídku s vyšší cenou, musí být předmětná smlouva stižena neplatností. Dále žalobce namítl, že obec je povinna podle § 39 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZř“), při úplatném zcizení nemovitých věcí sjednávat cenu zpravidla ve výši obvyklé, eventuálně nižší, ale odůvodněné; žalovaná 1. nicméně neodůvodnila prodej pozemku žalovanému 2. za cenu nižší než obvyklou, a navíc nižší, než nabídl žalobce, a proto je předmětná smlouva stižena neplatností. Při schvalování prodeje předmětného pozemku zastupitelstvo žalované 1. nijak neprojednávalo to, zda žalovaný 2. vůbec naplňuje kritéria pro koupi předmětného pozemku za nižší cenu vytčenou v důvodové zprávě, žalovaný 2. ani nikdy dříve neprokazoval, zda splňuje kritéria, aby prodejem jemu byla podpořena mladá rodina. Nebylo nijak odůvodněno, proč není navržen prodej žalobci s vyšší nabídkovou cenou; proto je předmětná smlouva neplatná. Ostatně žalovaný 2. je obyvatelem žalované 1., takže není zřejmé, jak prodej předmětného pozemku jeho osobě navýší počet obyvatel v obci, naopak v případě prodeje žalobci by zcela nepochybně došlo k navýšení počtu obyvatel v obci pouhým stěhováním bez nutnosti navyšovat počet členů dané rodiny. Žalovaná 1. by tedy měla postupovat tak, aby upřednostnila nejvýhodnější nabídku, tj. s nejvyšší cenou; v takovém případě by nebylo nutné zveřejňovat ani nový záměr. Pokud žalovaná 1. prodává předmětný pozemek za cenu nižší než obvyklou i než nejvyšší skutečně nabízenou cenu bez jakéhokoliv relevantního důvodu, pochybila a předmětná smlouva musí být stižena absolutní neplatností. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení, případně jej zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaná 1. ve vyjádření uvedla, že s napadeným rozhodnutím plně souhlasí, kdy se domnívá, že je skutkově i právně správné, naopak podané odvolání je nedůvodné a skutečnosti v něm uváděné jsou irelevantní, nadto se s nimi soud I. stupně náležitě vypořádal. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaná 1. oprávněně vyřadila nabídku žalobce na koupi předmětného pozemku, když nesplňovala podmínky uváděné v záměru ze dne , datum, , neboť v ní nebyla uvedena adresa, že řádně zveřejnila záměr prodeje předmětného pozemku za cenu 600 Kč/m2, což je považováno za vyhlášení soutěže o nejvýhodnější nabídku ve smyslu § 1772 o. z., rovněž stanovila předmět plnění a určila písemné doručení nabídek do , datum, , kdy nabídka musela obsahovat jméno, příjmení zájemce, adresu a parcelní číslo pozemku. Žalobce podal dne , datum, celkem tři žádosti o koupi předmětného pozemku podané z žalobcovy datové schránky. První nabídka byla podána samotným žalobcem, avšak v textu žádosti nebyla uvedena jeho adresa. V druhé nabídce byli jako žadatelé uvedeni , Jméno zainteresované osoby 0/0, a , jméno FO, , v žádosti nebyla uvedena adresa ani žalobce, ani , jméno FO, , ve třetí nabídce byli jako žadatelé uvedeni , Jméno zainteresované osoby 0/0, a , jméno FO, , v žádosti nebyla opětovně uvedena adresa ani žalobce, ani , jméno FO, , nadto jako předmět nabídky je uveden pozemek p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Soud I. stupně správně vyhodnotil, že všechny nabídky byly oprávněně vyřazeny. Do soutěže byly zahrnuty 2 nabídky, a sice nabídka žalovaného 2. a nabídka , jméno FO, a , jméno FO, , kteří však svou nabídku vzali při jednání zastupitelstva dne , datum, zpět, takže řádně byla podána jen jedna nabídka, která byla přijata. Žalobcem poukazovaná judikatura na posuzovaný případ nedopadá, neboť v tomto případě žalovaná 1. neučinila závěr, že podání nebylo doručeno nebo podáno, podání zaevidovala, ale až při hodnocení podání jej vyřadila pro nesplnění podmínek zveřejněných v záměru; tento závěr podporuje i stanovisko MV, které postup žalované 1. označilo za formálnější, ale bez porušení zákona. Stran námitky řádného neodůvodnění nižší ceny dospěl soud I. stupně k závěru, že ve smyslu § 39 odst. 2 OZř byla cena pozemku řádně zdůvodněná důvodovou zprávou ze dne , datum, . Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil a přiznal žalované 1. náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Žalovaný 2. zdůraznil, že ve sporu nijak nepochybil. Navrhl, aby rozhodnutí soudu I. stupně bylo potvrzeno.

5. Žalobce v replice uvedl, že žalovaná 1. jen opakuje svou dosavadní obranu a závěry soudu I. stupně, nevymezuje se vůči žalobcovým námitkám spočívajícím v tom, že zveřejněný záměr nesplňoval zákonné požadavky na vyhlášení soutěže dle § 1772 o. z., neuvedla kritéria výběru nejvhodnější nabídky, celý proces byl netransparentní a libovolný, nezbytnost adresy nebyla vysvětlena. Rovněž Veřejný ochránce práv ve stanovisku č. j. , Anonymizováno, (dále jen „stanovisko VOP“) dospěl k závěru, že vyřazení žalobcovy nabídky bylo projevem přehnaného formalismu. Žalovaná 1. nevysvětlila, jak měl prodej předmětného pozemku za sníženou cenu dosáhnout legitimního a sledovaného cíle spočívajícího v podpoře mladých rodin v obci a zvýšení počtu obyvatel. Žalobce trvá na provedení důkazu předmětnou smlouvou, kterou nedisponuje, a proto předložil k důkazu alespoň kupní smlouvu k pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , k níž se kriticky vyjádřil z hlediska možnosti dosažení požadovaného cíle. Závěrem uvedl, že trvá na podaném odvolání.

6. Krajský soud v Brně - pobočka ve , adresa, , jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř), žalobcem jako k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), kdy po ústním projednání věci dospěl k závěru, že podané odvolání je opodstatněné.

7. Soud I. stupně na základě zásady volného hodnocení dokazování vyjádřené v § 132 o. s. ř. pečlivě zhodnotil provedené důkazy a dovodil z těchto důkazů správné závěry o skutkovém stavu, kdy bylo patrno, z jakých konkrétních provedených důkazů byl ten který skutkový závěr učiněn. Úvahy, kterými se soud I. stupně řídil při hodnocení důkazů, a z těchto důkazů dovozené skutkové závěry neodporují obsahu provedených důkazů a mají logický základ. Odvolací soud nevidí v hodnocení důkazů disproporci, pro kterou by mělo být dokazování opakováno, a proto na skutkové závěry soudu I. stupně, v nichž bylo podrobně rozebráno celé nabídkové řízení na prodej předmětného pozemku, odkazuje (zejm. odst. 22 odůvodnění soudu I. stupně).

8. Nad rámec uvedeného provedl odvolací soud zaprvé důkaz předmětnou smlouvou (na č. l. 148–150), který měl nepochybně provést již soud I. stupně, neboť jen stěží lze rozhodovat o neplatnosti právního jednání, aniž by listina, na níž je právní jednání zachyceno, byla provedena k důkazu. Z důkazu se podává, že žalovaná 1. jako prodávající a žalovaný 2. jako kupující si ujednali dne , datum, předmětnou smlouvu, v níž prodávající prohlásila, že je výlučnou vlastnicí předmětného pozemku, že zveřejnila záměr prodat předmětný pozemek dne , datum, a že nabídka kupujícího ze dne , datum, byla schválena usnesením zastupitelstva žalované 1. č. , Anonymizováno, dne , datum, (čl. I.). Prodávající prodává předmětný pozemek kupujícímu do jeho výlučného vlastnictví (čl. II.), a to za kupní cenu ve výši 600 Kč za 1 m2 výměry, tj. celkem 543 000 Kč (čl. III.), která bude uhrazena v plné výši z vlastních finančních prostředků na dispozitivní účet schovatelky , tituly před jménem, , jméno FO, do 10 kalendářních dnů ode dne podpisu smlouvy (čl. IV.). Smluvní strany prohlásily, že současně s podpisem předmětné smlouvy podepíší též návrh na vklad vlastnického práva k předmětnému pozemku do katastru nemovitostí; návrh bude podán schovatelkou nejpozději do 10 dnů ode dne připsání kupní ceny na depozitní účet schovatelky; správní poplatek spojený s podáním návrhu hradí kupující (čl. V.1.). Smluvní strany zřídily ve prospěch prodávajícího bezúplatně předkupní právo jako právo věcné, a to na dobu určitou do doby právní moci rozhodnutí o kolaudaci, eventuálně kolaudačního souhlasu rodinného domu na předmětném pozemku, resp. do doby zápisu novostavby rodinného domu do katastru nemovitostí v případě, že stavba nebude podléhat kolaudaci ani kolaudačnímu souhlasu, nejpozději však do , datum, (čl. VII.1.–3.). Smluvní strany prohlásily, že je jejich společným zájmem, aby na předmětném pozemku kupující provedl výstavbu rodinného domu do 7 let ode dne nabytí vlastnického práva k předmětnému pozemku. Pro případ porušení závazku je prodávající oprávněna odstoupit od předmětné smlouvy, má rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 500 000 Kč (čl. VII.7.). Kupující prohlásil, že byl před uzavřením předmětné smlouvy seznámen se zájmem prodávající na koncepci a vzhledu výstavby v lokalitě zahrnující předmětný pozemek dle koordinační situace a územní studie, že uvedený zájem respektuje, zavazuje se koncepci dodržet a podmínkám podřídit veškerou zamýšlenou výstavbu na předmětném pozemku, tj. zavazuje se vůči prodávající zdržet se provedení výstavby v rozporu s uvedenými dokumenty; v případě porušení povinnosti vznikne prodávající právo odstoupit od předmětné smlouvy (čl. VII.8.).

9. Dále provedl odvolací soud důkaz snímky z katastrální mapy (na č. l. 131–132), z něhož je patrno umístění předmětného pozemku, a výpisem z katastru nemovitostí (na č. l. 130 a na č. l. 166), z něhož se podává, že předmětný pozemek je stále evidován ve vlastnictví žalované 1. na základě zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, současně jsou zde uvedeny poznámky o nařízení předběžného opatření usnesením soudu I. stupně ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , a o podané žalobě o neplatnosti právního jednání na základě oznámení soudu I. stupně ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, .

10. Soud zamítl návrh na provedení důkazu kupní smlouvou uzavřenou mezi žalovanou 1. coby prodávající a , jméno FO, a , jméno FO, dne , datum, včetně příloh (na č. l. 156–165), neboť tato smlouva byla navržena v rozporu se zásadou neúplné apelace odvolacího řízení, nadto tato listina je pro posuzované řízení irelevantní s ohledem na skutečnost, že se nedotýká vztahu mezi účastníky a vztahuje se k jinému pozemku.

11. Jelikož žalobce uplatnil žalobu na určení dle § 80 o. s. ř., zabýval se odvolací soud z hlediska právního posouzení prvořadě otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.

12. V judikatuře Nejvyššího soudu je konstantně judikováno, že obecná určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo tam, kde je možné její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k příslušné nápravě nelze dospět jinak, nebo když účinněji než jiné procesní prostředky, vystihuje obsah a povahu daného právního vztahu a právě jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, představující určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani splněna podmínka naléhavého právního zájmu, přičemž platí, že takový závěr je podmíněn též tím, z jakých právních poměrů žalobce vychází, jakého konkrétního určení se domáhá a vůči komu žaloba o určení směřuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1332/2002). Ačkoliv dle obecné určovací žaloby lze určit jen (ne)existenci právních vztahů, popř. práv a povinností, judikatura v minulosti připustila možnost domáhat se rovněž určení absolutní neplatnosti smlouvy o převodu nemovitosti z majetku obce (Teoreticky správně by se i zde mělo jednat o určení neexistence právního vztahu založeného zmíněnou smlouvou.), a to však jen do okamžiku, kdy byl povolen vklad vlastnického práva ve prospěch nabyvatele v katastru nemovitostí; následně judikatura naléhavý právní zájem na požadovaném určení neshledává s tím, že lze podat již jen žalobu na určení vlastnického práva obce, neboť jen takto koncipovaná žaloba může účelně vést ke změně zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí [např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. II Odon 50/96, ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003 (uveřejněný pod č. 2/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. civ.), ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99 (uveřejněný pod č. 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. civ.), či ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1932/2008]. Určení absolutní neplatnosti smlouvy o převodu nemovitosti z majetku obce se může domáhat jen ten, kdo má na tomto určení naléhavý právní zájem; jedná se pouze o osoby, do jejichž právních poměrů by se určení neplatnosti smlouvy mohlo promítnout, tedy i o neúspěšného účastníka nabídkového řízení, či potenciálního účastníka nabídkového řízení, který by nabídku obci předložil, pokud by záměr obce o převodu majetku byl řádně zveřejněn tak, aby se o něm mohl dozvědět (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5197/2017).

13. V posuzovaném případě žalobce prokázal, že byl neúspěšným účastníkem nabídkového řízení o koupi předmětného pozemku, že žalovaná 1. a žalovaný 2. uzavřeli předmětnou smlouvu, která je dle svého obsahu kupní smlouvou ve smyslu § 2079 a násl. o. z., a že byl dokonce podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, který byl zmařen nařízením předběžného opatření. Samotný žalobce pak podal žalobu jak proti žalované 1. (obci), která svůj majetek hodlala zcizit, tak i vůči žalovanému 2., který hodlal obecní majetek na základě předmětné smlouvy nabýt. Lze tedy uzavřít, že žalobce má dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

14. Žalobce v odvolání namítl, že poté, co žalovaná 1. zveřejnila záměr prodeje předmětného pozemku, učinil řádnou nabídku, která však byla nezákonně odmítnuta.

15. V obecné rovině lze uvést, že obec je veřejnoprávní korporací a při nakládání se svým majetkem má určité zvláštní povinnosti vyplývající právě z jejího postavení coby subjektu veřejného práva. Proto hospodaření s majetkem obce musí být maximálně průhledné, účelné a veřejnosti přístupné [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3297/2008, ze dne 27. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1250/2009 (uveřejněný pod č. 45/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní – dále jen „Rc 45/2011“), či ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3890/2017]. V souladu s uvedeným zákonodárce upravil v § 39 odst. 1 OZř povinnost obce zveřejnit záměr mj. prodat hmotnou nemovitou věc (tedy i pozemek) ve svém vlastnictví po dobu nejméně 15 dnů před rozhodnutím v zastupitelstvu obce vyvěšením na úřední desce obecního úřadu, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky, a to pod sankcí absolutní (srov. § 41 odst. 3 OZř) neplatnosti právního jednání.

16. Účelem právní úpravy publikace záměru obce dle § 39 odst. 1 OZř je především informování občanů o dispozicích s obecním majetkem; jde o to, aby příslušné úkony probíhaly transparentně, a hospodárně, tedy aby se o nich občané předem a včas dozvěděli, aby mohli upozornit na hrozící pochybení či nesprávné hospodaření obce a případně aby měli možnost projevit sami zájem o nabytí věcí, resp. práv plynoucích z obecního majetku (srov. Rc 45/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3757/2007, či ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2146/2010, Furek, A. in Potěšil, L. a kol. Zákon o obcích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 223). Tzv. nabídkové řízení současně musí probíhat v souladu s dobrými mravy a principy slušnosti, tedy předem stanovená kritéria musí být nastavena tak, aby nebyla chápána pouze jako záminka pro výběr předem stanoveného zájemce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4108/2008).

17. Povinnost zveřejnit záměr není povinností soukromoprávní povahy, nýbrž povahy veřejnoprávní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 865/2003, Furek, A. in Potěšil, L. a kol. op. cit., s. 224.). Záměr proto není jednostranným soukromoprávním jednáním, a to ani nabídkou (ofertou) prodeje konkrétnímu individuálně určenému adresátovi (oblátovi) ve smyslu § 1730 a násl. o. z. (srov. Rc 45/2011), ani veřejným příslibem, ani vyhlášením veřejné soutěže o nejvhodnější nabídku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 1383/2010), nemá ani charakter smlouvy o smlouvě budoucí (srov. Rc 45/2011, usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 258/98). Na nabídkové řízení nedopadá zákon o veřejných zakázkách (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 4108/2008).

18. Záměr je svou povahou informativním (správním) úkonem, na jehož základě mohou případní zájemci iniciovat smluvní proces směřující k uzavření obcí zamýšlené smlouvy, tedy o jakousi veřejnoprávní obdobu veřejné soutěže o nejvhodnější nabídku. Zveřejněním záměru obec sebe sama nezavazuje k uskutečnění zamýšleného právního jednání, tj. není povinna z obdržených nabídek určitou vybrat a právní jednání (smlouvu) učinit. Je možné a přípustné, aby se obec i po zveřejnění záměru či po obdržení nabídek ke zveřejněnému záměru rozhodla, že dispozice nakonec nebude učiněna, resp. že žádnou z obdržených nabídek nevybere a smlouvu neuzavře (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 865/2003, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 2957/2004). Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 462/2018, lze dovodit, že zájemci, kteří předložili nabídky ke zveřejněnému záměru, se nemohou s úspěchem například domáhat náhrady nákladů, které vynaložili v souvislosti se zpracováním nabídky k obcí zveřejněnému záměru, ani soudního uložení povinnosti obci uzavřít smlouvu podle zveřejněného záměru, ani případné náhrady škody z titulu předsmluvní odpovědnosti (srov. Furek, A. in Potěšil, L. a kol. op. cit., s. 224.).

19. Pokud jde o náležitosti záměru, z § 39 odst. 1 OZř lze dovodit, že ze záměru musí být patrno, jakou dispozici se svým majetkem hodlá obec učinit (např. prodej pozemku) a současně musí dojít k adekvátní identifikaci nemovité věci, jíž se záměr týká, a to údaji dle § 8 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1932/2008, či ze dne , datum, , sp. zn. 24 Cdo 3270/2019). Judikatura Nejvyššího soudu k tomu dodává, že byť záměr musí být určitý a srozumitelný (jednoznačný), nejsou na něj kladeny stejně přísné požadavky jako na samotné právní jednání (tj. na převodní smlouvu), neboť zmíněný účel § 39 odst. 1 OZř je v rozhodující míře naplněn už tehdy, dojde-li ke zveřejnění záměru prodat určitou nemovitost způsobem, který objektivně vyvolává obecnou domněnku, že obec tuto nemovitost s největší pravděpodobností zamýšlí převést (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 1907/2007). Přitom platí, že zveřejněný záměr, schvalovací usnesení i následně uzavřená smlouva si musejí co do obsahu odpovídat (srov. Furek, A. in Potěšil, L. a kol. op. cit., s. 231.). Vedle zmíněných náležitostí může obec uvést v záměru bližší podmínky zamýšlené dispozice, např. minimální kupní cenu či omezené budoucí užití věci, podmínky, za nichž lze podávat nabídky a vyjádření, např. nejzazší lhůtu pro podávání nabídek, případně kritéria výběru vítězné nabídky v rámci nabídkového řízení; byť se jedná o fakultativní náležitost záměru, platí, že uvede-li obec v záměru bližší podmínky dispozice nebo bližší podmínky pro podávání nabídek, stávají se tyto podmínky pro ni závaznými, takže obec nemůže uzavřít smlouvu s tím, kdo tyto podmínky nesplnil pod sankcí neplatnosti smlouvy pro obcházení zákona (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 32 Cdo 721/2010, nebo ze dne , datum, , sp. zn. 26 Cdo 273/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 316/2023). Obec rovněž musí při nastavení podmínek postupovat transparentně a rovně (nediskriminačně) vůči všem účastníkům (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 1167/11), nesmí podmínky nastavit tak, že by předem stanovená kritéria byla chápána jako záminka pro výběr předem stanoveného zájemce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 4108/2008). Obec naopak není obecně povinna smlouvu uzavřít s tím, kdo jí stanovené podmínky splnil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 26 Cdo 1011/2018), obci totiž zůstává zachováno v rámci zásad soukromé autonomie oprávnění samostatně zvážit, zda vůbec, s kterým kotrahentem a za jakých podmínek k uzavření příslušného smluvního typu přistoupí (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3741/2015).

20. Ke zveřejněnému záměru může každý podávat vyjádření a nabídky. Nabídkou nelze přitom rozumět výhradně návrh na uzavření smlouvy ve smyslu § 1731 a násl. o. z., nýbrž je jím každý projev zájemce, reagující na zveřejněný záměr a vyjadřující vůli s obcí sjednat příslušnou smlouvu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 5197/2017).

21. Po obdržení nabídek je třeba posoudit, zdali podané nabídky odpovídají zveřejněnému záměru, resp. v něm uvedeným podmínkám, či nikoliv, neboť relevantními jsou jen nabídky podmínky splňující (srov. Furek, A. in Potěšil, L. a kol. op. cit., s. 242.). Nabídky, které stanovené podmínky zjevně nesplnily, mohou být vyloučeny, aniž by byly předloženy zastupitelstvu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 1383/2010). Jestliže ovšem byla některá z nabídek reagujících na zveřejněný záměr nesprávně pominuta, může taková okolnost vést k porušení pravidel transparentního rozhodování, a tedy jít na vrub zákonnosti celého procesu nakládání s příslušným obecním majetkem podle OZř (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 5197/2017, či ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3890/2017).

22. Splňuje-li vícero nabídek podmínky zveřejněného záměru, musí příslušný orgán obce rozhodnout o tom, kterou z nabídek zvolí. Platí přitom, že obec není povinna při prodeji nemovitého majetku vždy upřednostnit ekonomicky nejvýhodnější nabídku a může v mezích § 38 a § 39 OZř rozhodnout, že prodá určitou nemovitou věc i za cenu nižší než obsaženou v nejvyšší nabídce reagující na zveřejněný záměr, pokud má za to, že to je v jejím zájmu, resp. v zájmu občanů obce; takový postup je ovšem nutno odůvodnit, a to způsobem odpovídajícím okolnostem konkrétního případu, přičemž postačí, budou-li důvody rozhodnutí zastupitelstva obce seznatelné z předkládací (důvodové) zprávy k návrhu příslušného usnesení či z rozpravy předcházející přijetí příslušného usnesení [srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. 52 , právnická osoba, /2016-126 (uveřejněný pod č. 3491/2016 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 5 Tdo 1285/2018 (uveřejněný pod č. 54/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. tr.)].

23. Obdobně Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3890/2017, dovodil, že při kumulaci více nabídek, musí být z následujícího rozhodovacího procesu onoho zastupitelstva – v zájmu zachování transparentnosti nakládání s obecním majetkem – zřejmé (alespoň v základních obrysech), proč nakonec předmětné obecní zastupitelstvo rozhodlo (favorizovalo) jednu ze dvou či více stejných (rovnocenných) nabídek uchazečů o koupi nabízeného obecního majetku; takový vhled povětšinou vyplývá ze zápisu o průběhu zasedání zastupitelstva obce. Pokud tomu tak nebude, pak sama tato okolnost sice bez dalšího zpravidla nebude zakládat důvod pro zneplatnění následně uzavřené převodní smlouvy mezi obcí a úspěšným zájemcem o koupi obecního majetku, avšak ve spojitosti s jinými okolnostmi případu může v konečném důsledku takovou neplatnost (pro zjevně netransparentní proces při nakládání s obecním majetkem) přivodit. Věci je ovšem třeba řešit případ od případu, vždy dosazené do jedinečných (zjištěných) skutkových poměrů (Viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 24 Cdo 1198/2020, který byl sice zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 2765/20, avšak z jiných důvodů.)

24. Než přejde odvolací soud k samotnému podřazení skutkového stavu pod rozhodnout právní úpravu, považuje za podstatné upozornit na skutečnost, že byť byla ve věci vydána stanoviska MV a VOP, nejedná se o závazná rozhodnutí správního orgánu, natož přímo soudu, jímž by byl odvolací soud vázán (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 2765/20, a contrario), přesto odvolací soud v rámci legitimního očekávání stran považoval za potřebné k argumentaci nastíněné v obou stanoviscích přihlédnout a při odlišném právním názoru odvolacího soudu se s nimi vypořádat.

25. V posuzovaném případě na základě předchozího usnesení zastupitelstva žalované 1., které rozhodlo mj. o úmyslu prodat předmětný pozemek za částku 600 Kč/m2, tj. ve výši ½ z částky 1 200 Kč/m2 coby žalovanou 1. zjištěné obvyklé ceny předmětného pozemku, uveřejnila žalovaná 1. dne , datum, záměr prodeje předmětného pozemku za částku 600 Kč/m2; tento krok nelze – jak bylo podrobněji vysvětleno výše – považovat za vyhlášení soutěže o nejvýhodnější nabídku ve smyslu § 1772 a násl. o. z. (Ostatně žalovaná 1. zjevně ani nepředpokládala, že by si zájemci o koupi měli navzájem svými nabídkami konkurovat.), nýbrž o zahájení tzv. nabídkového řízení dle OZř; jestliže soud I. stupně aplikoval na posuzovaný případ nesprávnou právní normu, je již z tohoto důvodu jeho právní posouzení nesprávné.

26. V podmínkách záměru žalovaná 1. uvedla, že zájemci musejí své nabídky učinit v písemné formě na obecní úřad v termínu do , datum, a že nabídka musí obsahovat 1. jméno a příjmení zájemce, 2. adresu zájemce, 3. parcelní číslo pozemku. Uvedené podmínky neshledává odvolací soud jako nerovné, nerozumné ani rozporné se zásadou slušnosti či s dobrými mravy. První podmínka totiž zřejmě slouží k tomu, aby bylo zřejmé, s kým by měla žalovaná 1. případnou kupní smlouvu uzavřít (kdo tedy má být jejím smluvním partnerem). Druhá podmínka jednak napomáhá identifikaci zájemce (pro případ, že by existovalo více osob se stejným jménem a příjmením), jednak je údajem, který byl podstatný z hlediska kontaktu zájemce. Je přitom pravdou, že žalovaná 1. neupřesnila, o jakou adresu se má jednat, avšak je nepochybné, že žalovaná 1. myslela adresu, na kterou se dají doručovat listiny (tištěné dokumenty) a která se vztahuje ke konkrétní osobě, a nikoliv o adresu elektronickou; mohlo tak jít o adresu bydliště, o adresu trvalého pobytu, případně jinou korespondenční adresu. Ostatně je možné poukázat na § 37 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podle nějž „z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Fyzická osoba uvede v podání jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování podle § 19 odst. 4“. Byť samotný proces prodeje obecního majetku není správním řízením ani žádostí o vydání vyjádření, osvědčení či sdělení, lze minimální požadavky na identifikaci zájemce (a sice jméno, příjmení a adresu) nepochybně vztáhnout též na tzv. nabídkové řízení. Konečně třetí podmínka byla odůvodněna tím, že žalovaná 1. v týž čas nabízela ke koupi vícero pozemků, tudíž pokud žalovaná 1. hodlala prodat pozemky jednotlivě a dát současně zájemcům možnost si žádoucí pozemek vybrat, je legitimním požadavkem, aby zájemci příslušný pozemek označili a jejich nabídka tak byla zcela určitá. Žalovaná 1. nijak neupravila proces, jakým bylo možné nabídky učinit, bylo tedy přípustné, aby nabídky byly učiněny osobně u žalované 1. nebo byly zaslány poštou či elektronicky včetně komunikace prostřednictvím datové schránky.

27. Dále bylo zjištěno, že ve vztahu k předmětnému pozemku bylo vzneseno vícero nabídek. Nejprve uplatnil nabídku žalovaný 2., jehož nabídka byla nakonec úspěšná, dále nabídku uplatnili , jméno FO, a , jméno FO, , kteří však na zasedání zastupitelstva dne , datum, vzali svou nabídku zpět, protože již předtím jim byl schválen prodej jiného pozemku. V neposlední řadě byly z datové schránky žalobce doručeny celkově tři nabídky: Dvě nabídky (evidované pod č. j. , Anonymizováno, , resp. , Anonymizováno, ) učinil žalobce spolu s , jméno FO, , u nichž však nebyla uvedena adresa žádného z žadatelů, přičemž adresa , jméno FO, nebyla ani jinak zjistitelná, navíc , jméno FO, nabídku nepodepsala a žalobce ani nedoložil plnou moc k jejímu zastupování, tudíž odvolací soud se ztotožňuje se soudem I. stupně v tom, že tyto dvě nabídky nebyly řádné, a proto byly zcela po právu z další fáze nabídkového řízení vyloučeny. Jako nadbytečnou je potom otázka, zdali se vskutku jednalo o dvě nabídky učiněné společně s , jméno FO, , či nabídka evidovaná pod č. j. , Anonymizováno, ve skutečnosti směřovala k nabytí pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , a ne pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, s tím, že tato nabídka měla obsahovat zjevnou nesprávnost, nač poukazovalo stanovisko VOP. Třetí nabídku (evidovanou pod č. j. , Anonymizováno, ) učinil žalobce svým vlastním jménem, přičemž v nabídce sice uvedl své jméno a příjmení, současně označil, že má zájem o předmětný pozemek, nadto uvedl, že by jej chtěl koupit za cenu 800 Kč/m2, tj. za cenu vyšší než uvedenou v záměru, žalobce rovněž uvedl své telefonní číslo a dodal, že v případě zájmu o nabídku nebo dalších dotazů má být kontaktován „na výše uvedené adrese“, kterou však v samotném textu datové zprávy neuvedl, či telefonním čísle.

28. Jestliže dle vyvěšeného záměru měly být v nabídce uvedeny toliko tři údaje, považuje odvolací soud neuvedení jednoho z požadovaných údajů (adresy) ze strany žalobce za neuvážený až nedbalý přístup, zvláště jestliže měl mít žalobce o koupi předmětného pozemku vskutku vehementní zájem. Na druhou stranu nelze přehlédnout, že nabídka žalobce byla zaslána z jeho soukromé datové schránky, a proto žalovaná 1. mohla snadno (tj. bez nutnosti nahlížet do zvláštní databáze) adresu žalobce zjistit, což shodně potvrzují též jak stanovisko MV, tak i stanovisko VOP. Za podstatné považuje odvolací soud též závěry obsažené ve stanovisku pléna Nejvyššího soudu, ze dne , datum, , sp. zn. Plsn 1/2015 (uveřejněném pod č. 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část stanovisek), podle něhož „elektronický nosič (tzv. obálka nebo kontejner) doprovázející takový dokument je součástí podání v uvedeném smyslu, ledaže by z obsahu projevené vůle účastníka (strany či jiné osoby) vyplývalo něco jiného“. Uvedené Nejvyšší soud odůvodnil tím, že „obálka není jen ‚nosičem‘ elektronického podání, ale jde o dokument sám o sobě. Součástí obálky pak mohou být další dokumenty, které jsou s ní logicky spojeny. Proto neobstojí analogie s poštovní přepravou listinných zásilek, kde je obálka oddělitelná od obsahu, takže podpis na obálce logicky nepodepisuje její obsah. V ISDS je však datová zpráva tvořena obálkou i všemi dokumenty, které jsou do ní vloženy (přílohami) a autentizace obálky podle § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech se tudíž vztahuje nejen na obálku, ale i na dokumenty, které jsou v ní vloženy“.

29. Právě posledně zmíněné převáží i nad kritizovaným přístupem žalobce, tedy je třeba elektronické podání žalobce prostřednictvím datové schránky posuzovat nejen z hlediska samotného textu, ale i z hlediska „obálky“. Bylo-li přitom z „obálky“ datové schránky patrno, kdo nabídku činí, včetně uvedení jeho adresy, nebylo přípustné vyloučit nabídku žalobce jen z toho důvodu, že adresu neuvedl v samotném obsahu podání; takový přístup není rozhodně pouze „formálnější“, nýbrž přespříliš formalistický a nepožívající právní ochrany. Argumentuje-li žalovaná 1. ve svém vyjádření, že sice žalobcovu nabídku přijala do své datové schránky a řádně ji zaevidovala, avšak následně z jejího pohledu ji po právu vyloučila, nelze závěru o oprávněném vyloučení nabídky přisvědčit. Lze tedy uzavřít, že žalobce naplnil veškeré (tři) podmínky stanovené v záměru.

30. Odvolací soud se dále zabýval argumentací obsaženou ve stanovisku MV, podle nějž postup žalované 1. nebyl nezákonný, protože žalobce podal vícero nabídek, které si navzájem měly odporovat. S uvedeným se odvolací soud neztotožňuje. Odporovat si snad mohly navzájem dvě nabídky, které učinil žalobce společně s , jméno FO, . Jestliže ovšem žalovaná 1. nijak neomezila počet nabídek, lze v rámci autonomie vůle, která se opírá o čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.), uzavřít, že jeden zájemce mohl učinit i vícero (alternativních) nabídek, čehož žalobce vskutku využil. Měla-li žalovaná 1. při existenci vícero nabídek pochybnost o tom, zdali žalobce hodlal podat alternativní nabídky či pozdějšími nabídkami hodlal vzít zpět předchozí nabídky, ničeho žalované 1. nebránilo, aby žalobce vyzvala na upřesnění jeho nabídky. Pokud však tak žalovaná 1. neučinila, nebylo namístě jeho nabídku z tohoto důvodu vyloučit; ostatně k vyloučení nabídky došlo dle zápisu ze zasedání zastupitelstva žalované 1. konaného dne , datum, (na č. l. 10) právě z důvodu neuvedení povinné náležitosti (adresy zájemce), a nikoliv pro případný vzájemný rozpor jednotlivých nabídek, což stanovisko MV pominulo. Byť postup žalobce nebyl v proběhlém nabídkovém řízení zcela ideální, nepodává se ze zjištěného skutkového stavu, že by se snad žalobce snažil zneužít svá práva, aby jeho nabídka byla úspěšná či aby pro případ neúspěchu své nabídky měl důvod pro napadení nabídkového řízení apod.

31. Za dané situace tedy bylo na žalované 1., aby předložila svému zastupitelstvu k rozhodnutí alespoň nabídku, kterou žalobce zaslal ze své datové schránky a učinil ji výlučně sám za sebe. Jestliže žalovaná 1., resp. její zastupitelstvo, nabídku žalobce věcně neposuzovala, je možno učinit závěr, že její postup byl nezákonný, obzvláště pokud nabídka žalobce byla shodná, ne-li z ekonomického hlediska na první pohled výhodnější pro žalovanou 1. než nabídka žalovaného 2., která byla posléze na zasedání zastupitelstva žalované 1. dne , datum, vybrána k uzavření kupní smlouvy, neboť žalobce nabízel za předmětný pozemek částku 800 Kč/m2. Celá záležitost je o to citlivější, že žalovaná 1. dopředu avizovala, že hodlá předmětný pozemek prodat za cenu poloviční, než jak byla žalovanou 1. zjištěná cena obvyklá, a to za účelem podpory mladých rodin v obci. Naznačovala-li žalovaná 1. v průběhu odvolacího řízení proti usnesení o nařízení předběžného opatření, že žádost žalovaného 2. by byla úspěšná i v situaci, kdyby nabídka žalobce byla připuštěna k věcnému posouzení, protože byla obdržena dříve než nabídka žalobce, je třeba uvést, že žalovaná 1. nijak dopředu neavizovala, že pro úspěch v nabídkovém řízení je rozhodný předstih žádosti, ačkoliv jinak žalovaná 1. velmi podrobně odůvodňovala, proč právě má dojít k prodeji za cenu poloviční. Celý postup žalované 1. se tak v konečném důsledku vyznačuje netransparentním procesem při nakládání s obecním majetkem, což vede odvolací soud k závěru, že předmětná smlouva je podle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 větou první o. z. absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a současně s veřejným pořádkem.

32. Pokud jde naopak o námitku žalobce do stanovení ceny nižší než obvyklé, považuje odvolací soud za potřebné uvést, že žalovaná 1. řádně rozhodla a odůvodnila, proč hodlala přistoupit k prodeji obecního majetku za cenu nižší než obvyklou. Současně odvolací soud má za to, že legitimním důvodem k prodeji za cenu nižší než obvyklou, může být podpora rodin, což má mj. zajistit vhodnější strukturu občanů a zaplnění základní či mateřské školy. Uvádí-li přitom žalobce, že vhodnějším kandidátem má být právě on z toho důvodu, že se rovnou přestěhuje do obce, lze argumentovat i naopak, že zajištění možnosti výstavby rodinného domu může na území obce udržet občany, kteří by jinak pro absenci vhodných stavebních ploch území obce opustili. K poukazu žalobce, že jeden ze stavebních pozemků měl nabýt zájemce, kterého lze jen stěží považovat za mladou rodinu, lze uvést, že předmětem tohoto soudního řízení je posouzení řádnosti uzavření předmětné smlouvy. Pokud jde o jiné pozemky v dané lokalitě, nevyšlo v řízení najevo, že by žalovanou 1. avizovaný záměr prodeje pozemků mladým rodinám byl celkově pouhou zástěrkou za účelem prodeje pozemků za výhodnou cenu spřízněným osobám. Jestliže však vskutku některý pozemek nabyla osoba, kterou do kategorie mladé rodiny nelze objektivně zařadit, lze takovou výhradu považovat především za zpětnou vazbu žalované 1. (obci), nakolik jí zvolený postup vskutku nakonec vedl k jí zamýšlenému cíli.

33. Závěrem odvolací soud zdůrazňuje, že vyhovění žalobě v žádném případě neznamená, že by nabídce žalobce na koupi předmětného pozemku muselo být vyhověno; nakládání s obecním majetkem je totiž nadále plně v kompetenci zastupitelstva žalované 1., které však – bude-li chtít v prodeji předmětného pozemku pokračovat – bude muset věcně zvážit též nabídku žalobce.

34. S ohledem na uvedené odvolací soud změnil podle § 220 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobě ve věci samé v plném rozsahu vyhověl (výrok I.).

35. Jelikož žalobce byl v řízení zcela procesně úspěšný, přísluší mu v souladu s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 o. s. ř. vůči oběma žalovaným, kteří měli v řízení postavení nerozlučných společníků ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř., neboť rozhodnutí o neplatnosti předmětné smlouvy se musí vztahovat na oba žalované, plná náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud nicméně ve vztahu k žalovanému 2. shledal mimořádné okolnosti případu ve smyslu § 150 o. s. ř., které spatřuje v tom, že neplatnost předmětné smlouvy lze přičítat výlučně okolnostem na straně žalované 1., která bezdůvodně vyloučila z nabídkového řízení žalobce, čímž způsobila takový deficit nabídkového řízení, který vedl k neplatnosti předmětné smlouvy z důvodu netransparentního výběru zájemce. Naopak žalovaný 2. nijak neplatnost předmětné smlouvy nezpůsobil, takže nelze po něm spravedlivě požadovat, aby hradil žalobci náhradu nákladů řízení, což ostatně připustil i samotný žalobce. Za dané situace je na žalované 1., aby hradila veškeré náklady řízení žalobce [srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. 21 Co 389/55 (uveřejněné pod č. 44/1956 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), či rozsudek Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. 23 Co 133/2020].

36. Účelně vynaložené náklady řízení žalobce v souladu s jím učiněným vyúčtováním v celkové výši 113 646 Kč tvoří: a) Odměna za zastoupení žalobce advokátem dle AT v plné výši za 8 úkonů právní pomoci [1. převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 2. žaloba s návrhem na vydání předběžného opatření dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 3. vyjádření k návrhu na vydání předběžného opatření dle § 11 odst. 1 písm. j) AT, 4. replika ze dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 5. účast u jednání soudu I. stupně dne , datum, v trvání do 2 hodin dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 6. odvolání, 7. replika ze dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 8. účast u jednání odvolacího soudu dne , datum, v trvání do 2 hodin dle § 11 odst. 1 písm. g) AT] při sazbě mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby ve výši 10 500 Kč (z tarifní hodnoty 543 000 Kč coby kupní ceny za předmětný pozemek podle § 7 bod 6 a § 8 odst. 1 AT), tj. částka 84 000 Kč; b) 8 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 13 odst. 4 AT), tj. částka 2 400 Kč; c) náhrada jízdních výdajů (§ 13 odst. 1 a 5 AT) za cestu k jednání soudu I. stupně z Brna (sídla AK) do Kroměříže a zpět vozidlem , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , s průměrnou spotřebou (Jelikož pro výpočet spotřeby je v technickém průkazu použita metodika EU 2016/646W, je třetí údaj kombinovanou spotřebou, která se v souladu s § 158 odst. 4 věty třetí zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, použije pro výpočet náhrady nákladů řízení, a nikoliv aritmetický průměr tří hodnot uvedených v technickém průkazu.) 5,7 l/100 km při ceně motorové nafty 38,70 Kč/l [§ 4 písm. c) vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 398/2023 Sb.], při sazbě základní náhrady 5,60 Kč/km [§ 1 písm. b) vyhl. č. 398/2023 Sb.] a při celkové ujeté vzdálenosti 133 km, tj. částka 1 038,18 Kč, d) náhrada jízdních výdajů (§ 13 odst. 1 a 5 AT) za cestu k jednání odvolacího soudu z Brna (sídla AK) do , adresa, a zpět vozidlem , Anonymizováno, RZ , SPZ, , s průměrnou spotřebou 5,7 l/100 km při ceně motorové nafty 38,70 Kč/l [§ 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb.], při sazbě základní náhrady 5,60 Kč/km [§ 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb.] a při celkově ujeté vzdálenosti 186 km, tj. částka 1 451,90 Kč, e) náhrada za promeškaný čas k jednání soudu I. stupně z Brna (sídla AK) do Kroměříže a zpět v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 a 3 AT), tj. částka 400 Kč, f) náhrada za promeškaný čas k jednání odvolacího soudu z Brna (sídla AK) do , adresa, a zpět v rozsahu 5 půlhodin (§ 14 odst. 1 a 3 AT), tj. částka 500 Kč, g) náhrada za 21 % DPH ze základu 89 790,08 Kč, tj. částka 18 855,92 Kč, h) zaplacené soudní poplatky za žalobu ve výši 2 000 Kč, za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč a za odvolání ve výši 2 000 Kč, tj. celkem 5 000 Kč. Náklady řízení je žalovaná 1. povinna podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce, a to v souladu s § 160 odst. 1 částí věty před středníkem o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody (výrok II.).

37. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2. naopak – jak bylo vysvětleno výše – nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).