60 Co 281/2025

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Karla Šabaty, PhD., a JUDr. Petra Coufalíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno , Anonymizováno o určení vlastnického práva o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Anonymizováno ze dne Anonymizováno , č. j. Anonymizováno , ve znění doplňujícího usnesení Okresního soudu v Kroměříži z Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno ,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku II. ruší a v tomto rozsahu se věc vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , bylo určeno, že spoluvlastnický podíl o velikosti , adresa, , adresa, , byly ke dni úmrtí , adresa, narozeného , datum, , zemřelého , datum, , součástí společného jmění manželů , adresa, a , Anonymizováno, , jméno FO, , narozené , datum, , zemřelé , datum, . Výrokem II. byla žalovanému uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 57 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

2. Soud prvního stupně shledal naléhavý právní zájem na předmětné určovací žalobě. Uzavřel, že , adresa, a , jméno FO, nabyli do společného jmění manželů spoluvlastnický podíl ideální jedné poloviny na předmětných nemovitostech. Kupní smlouva na tento spoluvlastnický podíl byla v zájmu , jméno FO, , neboť si tím opatřila možnost bydlení, které , jméno FO, ztratila prodejem bytu ve společném jmění manželů , adresa, a , jméno FO, . Nelze tedy úspěšně namítat neplatnost této kupní smlouvy, jestliže kupní smlouvu za , jméno FO, uzavřel opatrovník a právní jednání nebylo schváleno soudem. Darovací smlouvu, kterou , adresa, daroval tento spoluvlastnický podíl žalovanému, posoudil soud prvního stupně jako neplatnou, neboť nešlo o běžnou záležitost v hospodaření s majetkem , jméno FO, a darovací smlouva nebyla za , jméno FO, schválena soudem. Dovodil absolutní neplatnost darovací smlouvy. Dále soud uznal, že , jméno FO, trpěla duševní poruchou, která výrazně omezila jej rozpoznávací a ovládací schopnosti a žalovaná tedy nebyla schopná udělit souhlas k darování.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém nesouhlasí s posouzením zdravotního stavu , jméno FO, . Vyšetření bylo ovlivněno podmínkami, za kterých proběhlo. Znalecký posudek vychází z jejího stavu v roce 2020 a znalec v tomto směru neučinil jednoznačný závěr. Závěr znalce, že , jméno FO, již nikdy nebyla schopna projevit svoji vůli, nemá opodstatnění. Dále nesouhlasí se závěrem soudu o absolutní neplatnosti darovací smlouvy z důvodu neschválení opatrovnickým soudem a zároveň napadá závěr o platnosti kupní smlouvy z roku 2008, neboť obě smlouvy musí mít stejný osud, když byly uzavřeny za stejných objektivních i subjektivních podmínek. Soud prvního stupně nevyhodnotil prospěch nebo neprospěch , jméno FO, z uzavřených darovacích smluv. Shledává rozpory v posouzení okolností, které soud prvního stupně uvádí jako podstatné pro posouzení platnosti darovací smlouvy a kupní smlouvy z roku 2008. Zdůrazňuje, že , adresa, a , jméno FO, se cítili ohroženi chováním žalobkyně. V dané věci se nejedná o rozpor s veřejným pořádkem, neboť uzavření darovací smlouvy v podstatě s veřejným pořádkem korespondovalo. Darovací smlouva je měla chránit před případnou újmou, měla řešit jejich majetkové a osobní vztahy a zabezpečit jejich další život v nemovitosti. Dále žalovaný akcentuje vznesenou námitku nesprávného procesního nástupnictví a překážky věci rozhodnuté.

4. Žalovaný v doplnění k odvolání uvádí, že po konzultaci s klinickým psychologem poukazuje na vady znaleckého posudku z oboru psychiatrie. Poukazuje na časový odstup mezi právním jednáním a samotným psychiatrickým vyšetřením, absenci kontinuálních a průběžných dat z let 2006 – 2017, nevyjasněný rozdíl mezi expresivní a receptivní složkou komunikace, nedostatek hodnocení nonverbální komunikace a emoční reaktivity, nedostatečné zhodnocení výpovědi pečujících osob a nezohlednění možnosti zhoršení stavu. Žalovaný na základě těchto námitek navrhuje provedení revizního znaleckého posudku.

5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvádí, že procesní námitky žalovaného byly již v řízení vypořádány. Nález se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně stran k řešení otázky platnosti kupní smlouvy z roku 2008 i darovací smlouvy, jejímž předmětem byly předmětné nemovitosti.

6. Krajský soud v Brně - pobočka ve , adresa, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), obsahuje způsobilé odvolací důvody, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že ve věci jsou důvody pro potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně v meritorním výroku.

7. Společné jmění manželů tvořía) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka,b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého./§ 143 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb./8. V záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud.Jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání./§ 714 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb./9. Má-li alespoň jeden z manželů právo nakládat domem nebo bytem, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, a tohoto domu nebo bytu je k bydlení manželů nebo rodiny nezbytně třeba, musí se zdržet všeho a předejít všemu, co může bydlení znemožnit nebo ohrozit. Manžel zejména nesmí bez souhlasu druhého manžela takový dům nebo byt zcizit nebo k domu, jeho části nebo k celému bytu zřídit právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny, ledaže zajistí manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním.Jedná-li manžel bez souhlasu druhého manžela v rozporu s odstavcem 1, může se tento manžel dovolat neplatnosti takového právního jednání./§ 747 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb./10. Spravuje-li opatrovník opatrovancovo jmění, nesmí bez souhlasu soudu, nerozhodl-li soud o dalších omezeních,a) zavázat opatrovance k plnění některému z členů opatrovnické rady nebo osoby tomuto členu blízké,b) nabýt pro opatrovance nemovitou věc nebo podíl na ní, ani opatrovancovu nemovitou věc nebo podíl na ní zcizit či zatížit,c) nabýt pro opatrovance obchodní závod, podíl na obchodním závodu nebo podíl na právnické osobě, ani tento majetek zcizit nebo zatížit; to neplatí, jedná-li se o nabytí účastnických nebo podobných cenných papírů zajišťujících bezpečný výnos,d) uzavřít za opatrovance smlouvu zavazující ho k trvajícímu nebo opakovanému plnění na dobu delší než tři roky,e) odmítnout dědictví nebo jiné plnění z pozůstalosti, nebof) zavázat opatrovance k bezúplatnému plnění jiné osobě, ledaže se jedná o dar poskytnutý k obvyklé příležitosti podle zásad slušnosti v přiměřeném rozsahu a opatrovanec je schopen úsudku a projevil s darem souhlas./§ 483 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb./11. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje./§ 580 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb./12. Není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat./§ 581 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb./13. Není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Zahrnuje-li projev vůle současně více právních jednání, nepůsobí nedostatek formy vyžadované pro některé z nich sám o sobě neplatnost ostatních.Není-li dodržena forma právního jednání ujednaná stranami, lze neplatnost namítnout, jen nebylo-li již plněno. To platí i tehdy, vyžadují-li formu určitého právního jednání ustanovení části čtvrté tohoto zákona./§ 582 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb./14. Tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti./§ 3028 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb./15. Soud prvního stupně se věcí z pohledu shora uvedených ustanovení zabýval, z provedeného dokazování učinil správná skutková zjištění, z nichž dospěl ke správným právním závěrům. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je správné a lze na ně v podstatných částech odkázat. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. Ve vztahu k námitkám žalovaného proti zjištěnému skutkovému stavu odvolací soud dodává, že soud prvního stupně zhodnotil provedené důkazy, dovodil z těchto důkazů správné závěry o skutkovém stavu. Úvahy, kterými se soud prvního stupně řídil při hodnocení důkazů a z těchto důkazů dovozených skutkových závěrů, neodporují obsahu provedených důkazů a mají logický základ. Odvolací soud proto nevidí v hodnocení důkazů disproporci, pro kterou by měl dokazování opakovat a tyto závěry případně přehodnotit. Z obsahu znaleckého posudku z oboru psychiatrie je zřejmé, že znalec vztáhl své závěry k datu uzavření darovací smlouvy dne , datum, , přičemž znalec své závěry věrohodně odůvodnil a vyrovnal se také se vznesenými námitkami. Samotná skutečnost, že jiné osoby mohly subjektivně vnímat, že , jméno FO, je v určitých chvílích schopna projevit svoji vůli, nevyvrací odborné závěry znalce, neboť vnímání těchto osob je subjektivní a nejsou osobami, které by disponovaly odbornými znalostmi k posouzení psychického stavu. Ostatně znalec pracoval i s výsledky dokazování a tyto také hodnotil při podání odborného závěru. Námitky vůči znaleckému posudku neobstojí. Jak sám žalovaný uvádí, jsou podávány na základě vyjádření klinického psychologa, nicméně námitky směřují proti posudku z oboru psychiatrie a obor psychologie není zcela přiléhavou odborností k posouzení duševní poruchy , jméno FO, . Námitky směřují především k tomu, že znalec hodnotí stav v roce 2017, tedy tři roky předtím, než byl proveden znalecký posudek k posouzení omezení svéprávnosti , jméno FO, . Nicméně s touto námitkou se vyrovnal již soud prvního stupně a odvolací soud nemá důvod se od těchto závěrů odchýlit. Je zřejmé, že stav , jméno FO, byl dlouhodobý a již v roce 2008 měla , jméno FO, jmenovaného opatrovníka. V podstatě již 10 let před předmětnou darovací smlouvou měla , jméno FO, podstatné problémy projevit svoji vůli, přičemž tyto nevyplývaly pouze z fyzického stavu jmenované. Znalec dostatečně obhájil své závěry, soud prvního stupně posoudil závěry znalce jako odůvodněné a odvolací soud nemá důvod se od těchto závěrů odchýlit. Nebyly shlednány důvody pro vypracování revizního znaleckého posudku.

17. Odvolací soud ještě doplnil dokazování ve věci, a to darovací smlouvou z , datum, a výpisem z katastru nemovitostí, z kterých vyplývá, že , adresa, předmětný spoluvlastnický podíl na nemovitostech daroval žalovanému. Z vyjádření žalobkyně ve věci Okresního soudu v , Anonymizováno, vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, vyplývá, že žalobkyně uplatnila vůči žalovanému neplatnost darovací smlouvy z , datum, a z doručenky potom vyplývá, že tato námitka relativní neplatnosti byla doručena do dispozice žalovaného dne , datum, . Z tohoto podání je zřejmé, že žalobkyně vůči žalovanému namítá neplatnost darovací smlouvy z , datum, a že tedy tímto uplatnila relativní neplatnost tohoto právního jednání.

18. Promlčecí doba tří let k uplatnění námitky relativní neplatnosti počala běžet nejdříve uzavřením darovací smlouvy dne , datum, a námitka relativní neplatnosti byla uplatněna , datum, , tedy před marným uplynutím promlčecí doby. Námitka promlčení vznesená žalovaným je nedůvodná.

19. Na podané určovací žalobě má žalobkyně naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť žalobkyně tvrdí, že zápis katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému stavu a nelze dosáhnout odstranění tohoto stavu jinak než žalobou na určení vlastnického práva. Soud I. stupně správně dovozuje existenci naléhavého právního zájmu na předmětné určovací žalobě. Žalobkyně (ať už to byla , jméno FO, nebo nynější žalobkyně) je právní nástupkyní , adresa, a jako dědic má zájem na určení, že určitý majetek patřil zůstaviteli ke dni jeho smrti, neboť se takto může domoci projednání majetku v dědickém řízení. V dané věci by zápis v katastru nemovitostí nebyl v souladu se skutkovými a právními závěry žalobce a na základě tohoto zápisu nelze zařadit nemovité věci k projednání do dědického řízení. Proto je předmětná určovací žaloba způsobem, jak se domoci projednání majetku v dědickém řízení po , adresa, . Odvolací soud se zabýval naléhavým právním zájmem i z pohledu § 189 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1580/2023 a Rc 84/2023, ze kterých vyplývá, že dědic se může podle § 189 zákona o zvláštních řízení soudních - dále jen z. ř. s. domáhat vůči jinému dědici při splnění podmínky naléhavého právního zájmu (§ 80 o. s. ř.) určení, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota náležela ke dni smrti zůstavitele do dědictví, jen do doby, než nabude právní moci rozhodnutí o dědictví podle § 185 z. ř. s., a to za současného předpokladu, že jde o právo k majetku, k němuž soud v řízení o pozůstalosti v důsledku neshody dědiců o rozhodných skutečnostech nepřihlížel (§ 172 odst. 2 a § 173 z. ř. s). V období po právní moci rozhodnutí o dědickém právu (§ 185 z. ř. s.) se může dědic podáním žaloby ve sporném řízení domáhat vůči ostatním dědicům ohledně sporných aktiv pozůstalosti ve svůj prospěch zpravidla již jen vydání věci, bezdůvodného obohacení nebo určení práva nebo právního vztahu. V dané věci bylo z usnesení Okresního soudu v , Anonymizováno, sp. zn. , Anonymizováno, zjištěno, že dědické řízení po , adresa, , narozeném , datum, , zemřelém , datum, , bylo zastaveno a majetek nepatrné hodnoty byl vydán vypraviteli pohřbu. Rozhodnutí o zastavení dědického řízení a vydání majetku vypraviteli pohřbu není rozhodnutím o dědictví ve smyslu § 185 z. ř. s., a proto nelze ve věci žalovat přímo na vydání dědického podílu a je namístě uplatnit předmětnou určovací žalobu tak, jak byla uplatněna žalobkyní. V ustanovení § 185 z. ř. s. není zastavení dědického řízení a vydání majetku nepatrné hodnoty uvedeno jako způsob rozhodnutí o dědictví. Takový způsob rozhodnutí je upraven v ustanovení § 154 z. ř. s., avšak nejde o rozhodnutí o dědictví a ustanovení § 192 z. ř. s. předpokládá, že pokud se objeví po právní moci takového rozhodnutí aktivum pozůstalosti zůstavitele, soud projedná dědictví. Právě předmětná žaloba směřuje k tomu, aby bylo určeno, že takové aktivum pozůstalosti existuje a aby bylo následně projednáno v dědickém řízení. Pokud by o dědictví bylo rozhodnuto podle § 185 z. ř. s., nebylo by možné uplatnit předmětnou žalobu a bylo by namístě se domáhat přímo vydání dědického podílu, to se však v dědickém řízení po , adresa, nestalo, a proto je dán naléhavý právní zájem na předmětné určovací žalobě.

20. Odvolací soud neshledal jako důvodné procesní námitky žalovaného, který vznesl námitku, překážky věci rozsouzené a také námitku, že žalobkyně nemůže nastoupit na místo původní žalobkyně , jméno FO, a není dána její aktivní legitimace v tomto řízení. Námitka překážky věci rozsouzené neobstojí. Žalovaný poukazuje na rozhodnutí ve věci pravomocně skončené rozsudkem Okresního soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , Anonymizováno, - pobočka ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, . Předmět sporu vycházející ze stejného skutkového základu je však v projednávané věci rozdílný oproti předmětu sporu ve shora poukazované věci. Žalobní petit je v těchto věcech rozdílný, když ve věci již pravomocně skončené se žalobkyně domáhala určení, že předmětné nemovitosti jsou ve společném jmění manželů , adresa, a , jméno FO, , avšak v projednávané věci se domáhá žalobkyně určení, že předmětné nemovitosti jsou ve společné jmění manželů , adresa, a , jméno FO, , avšak ke dni smrti , adresa, . Jde tedy o rozdílný předmět řízení a překážka věci rozsouzené ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř. není dána. Neobstojí ani námitka, že pokud jeden procesní nástupce nesouhlasí s pokračováním v řízení, nelze již v řízení pokračovat. Konstantní rozhodovací praxe dovodila, že podmínkou pokračování v řízení je, aby účastníky řízení byli všichni právní nástupci, přičemž nástupce, který by nesouhlasil s pokračováním v řízení na straně žalobce, nebo již je účastníkem na straně žalované, je potom účastníkem řízení pouze na straně žalované.21. , adresa, nabyl spoluvlastnický podíl , adresa, , s právníními účinky vkladu ke dni , datum, . V kupní smlouvě je označen jako kupující spoluvlastnického podílu ideální jedné poloviny výše určených nemovitostí pouze , adresa, . Mezi účastníky je nesporné, že spoluvlastnický podíl nabyl , adresa, za trvání manželství a z prostředků patřících do společného jmění manželů, získaných prodejem bytu ve společném jmění manželů.22. , adresa, nabyl spoluvlastnický podíl za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. a podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. je třeba posoudit vznik vlastnického práva podle zákona účinného v době uzavření kupní smlouvy dne , datum, a jejího vkladu do katastru nemovitostí dne , datum, , tedy podle zákona č. 40/1964 Sb. , adresa, a , jméno FO, byli v době uzavření kupní smlouvy manželé. § 143 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. upravuje majetkové vztahy mezi manželi. Společné jmění manželů představuje zákonnou právní formu uspořádání majetkových vztahů mezi manželi. Právní úprava společného jmění manželů modifikuje v řadě směrů, zejména obecnou úpravu vlastnického a závazkového práva. V oblasti vlastnického práva to činí zejména tím, že vytváří pluralitu subjektů vlastnického práva konkretizovanou do podoby podvojného spoluvlastnictví manželů. Každý manžel je vlastníkem celé věci, a proto má právo tuto věc držet, užívat a nakládat s ní, je však přitom omezen stejným právem druhého manžela. Subjekty společného jmění manželů mohou být jen manželé po dobu trvání manželství, a to bez ohledu na to, jestli spolu fakticky žijí nebo nežijí. Zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, rozumí společným jměním manželů, souhrn majetku (aktiv) a souhrn závazků (pasiv) za předpokladu, že splňují kritéria v zákoně stanovená. Aby se majetek stal součástí společného jmění manželů, musí dojít k jeho nabytí manželi společně nebo alespoň jedním manželem za trvání manželství. Je-li tato podmínka splněna a není-li dán zákonný či smluvní důvod vyloučení určitého majetku z předmětu společného jmění manželů, platí, že vše, co nabývá jeden manžel, nabývá současně i manžel druhý, a to bez zřetele k tomu, že druhý manžel není stranou smluvního vztahu, jehož prostřednictvím dochází k nabytí majetku. , adresa, nabyl spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem za trvání manželství a za prostředků, které byly součástí společného jmění manželů. V řízení nebyly tvrzeny žádné zákonné či smluvní důvody vyloučení předmětného spoluvlastnického podílu z předmětu společného jmění manželů. Odvolací soud tedy uzavírá, že podle § 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964, sbírky občanského zákoníku patří spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem nabytý , adresa, kupní smlouvou ze , datum, do společného jmění manželů , adresa, a , jméno FO, . Ve vztahu k námitkám žalovaného o stejném režimu kupní smlouvy ze dne , datum, a následné darovací smlouvy ze dne , datum, odvolací soud uvádí, že tyto neobstojí, neboť úprava nabývání věci do společného jmění a nakládání s věcí ve společném jmění manželů je upravena odlišně a nevztahuje se na tyto dispozice totožná zákonná úprava. Jinými slovy, pokud namítá žalovaný, že by musela být kupní smlouva ze , datum, neplatná z důvodu, že právní jednání nebylo schváleno za , jméno FO, soudem, tak tato námitka neobstojí. Jak uvedeno shora, k nabytí věcí do společného jmění manželů není třeba souhlasu druhého manžela, a tedy ani schválení právního jednání za manžela v případě, že je omezen ve svéprávnosti. Z obsahu kupní smlouvy není zřejmé, že by , adresa, činil toto právní jednání za sebe a zároveň jako opatrovník , jméno FO, . , adresa, činil právní jednání pouze svým jménem a spoluvlastnický podíl je součástí společného jmění manželů , adresa, a , jméno FO, i v tomto případě, kdy spoluvlastnický podíl dle smlouvy nabyl pouze , adresa, .23. , adresa, následně dne , datum, daroval předmětný spoluvlastnický podíl žalovanému. Soud prvního stupně uzavřel, že tato darovací smlouva je neplatná a ke dni úmrtí , adresa, byl tedy předmětný spoluvlastnický podíl stále ve společném jmění manželů , adresa, a , jméno FO, . Jak dovozeno výše, byl předmětný spoluvlastnický podíl předmětem společného jmění manželů , adresa, a , jméno FO, . Darovací smlouvu ze dne , datum, uzavřel , adresa, sám a ze smlouvy není zřejmé, že by jednal i jako zástupce , jméno FO, nebo alespoň, že by jednal s jejím souhlasem. Platnost darování je třeba posoudit podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, který byl účinný v době darování.

24. Podle § 714 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. v záležitostech týkajících se společné jmění manželů a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Darování spoluvlastnického podílu , adresa, , nebylo běžnou záležitostí. Dispozice s majetkem, který nabyli manželé za kupní cenu přesahující , Anonymizováno, korun nebyla běžnou záležitostí v hospodaření se společným majetkem, navíc darování spoluvlastnického podílu k nemovitosti, ve které měli manželé společné bydliště, není běžnou záležitostí v hospodaření se společným jměním manželů bez ohledu na hodnotu věci, se kterou se disponuje. Z obsahu darovací smlouvy nevyplývá, že by jednali při darování oba manželé , adresa, a , jméno FO, společně. , adresa, jednal dle obsahu darovací smlouvy sám a podle § 714 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. musel mít k takovému jednání souhlas druhého manžela, , jméno FO, . , adresa, byl jmenován opatrovníkem , jméno FO, , avšak v dané věci byl také zároveň osobou, která činila právní jednání, k jehož platnosti potřeboval souhlas opatrovance. Je zde dáno nebezpečí kolize zájmů a odvolací soud má za to, že , adresa, vůbec nemohl souhlas s darováním udělit, ve věci udělení souhlasu měl být jmenován kolizní opatrovník. Navíc odvolací soud konstatuje, že je správný závěr soudu prvního stupně, že podle § 483 odst. 2, písm. b) zákona č. 89/2012 Sb. by vyžadovalo udělení souhlasu s darováním nemovitostí za , jméno FO, schválení soudem, což se nestalo. Pokud žalovaný tvrdí, že , jméno FO, udělila souhlas darovací smlouvou ze dne , datum, sama, tak soud prvního stupně správně zjistil, že v době tohoto právního jednání , jméno FO, v důsledku duševní poruchy v takovém stavu, aby mohla posoudit následky svého jednání a své jednání ovládat. Její ovládací a rozpoznávací schopnosti byly výrazně vymizelé a podle § 581 zákona č. 89/2012 Sb. věty druhé, by takový souhlas byl neplatný. Darovací smlouva, kterou byly darovány nemovitosti ze společného jmění manželů, a to pouze jedním z manželů, aniž by manželka , jméno FO, byla v důsledku duševní poruchy schopna udělit souhlas s darováním, popřípadě by takový souhlas udělil opatrovník, který byl v kolizi zájmu a jeho souhlas nebyl schválen opatrovnickým soudem, je v rozporu se zákonem a je podle § 580 odst. 1 ve spojení s § 483 odst. 2 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb. a § 581 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., neplatná. Odvolací soud ještě dodává, že darovací smlouva je v rozporu i s ustanovením § 747 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., neboť darováním , jméno FO, pozbyla nemovitost, ve které bydlela, když nebyla pořízena jiná nemovitost, ve které by mohla , jméno FO, nadále bydlet, přičemž případné umístění do sociálního zařízení nelze považovat za adekvátní náhradu vlastnického práva k nemovitosti. Podle § 749 občanského zákoníku vyžaduje souhlas manžela písemnou formu. Pokud žalovaný tvrdí, že udělila , jméno FO, souhlas konkludentně, tak je takový souhlas neplatný pro nedostatek formy. Žalobkyní uplatněná námitka relativní neplatnosti darovací smlouvy je tedy důvodná i z tohoto důvodu.

25. V dané věci se lze ztotožnit se závěrem soudu prvního stupně, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla vznesena námitka relativní neplatnosti darovací smlouvy a darovací smlouva je tedy neplatná a vlastnické právo manželů , adresa, a , jméno FO, ke spoluvlastnickému podílu , adresa, , nepřešlo na žalovaného a ke dni úmrtí , adresa, bylo stále ve společném jmění manželů , adresa, a , jméno FO, . Z vyjádření žalobkyně , jméno FO, ve věci Okresního soudu v , Anonymizováno, , sp. zn. , Anonymizováno, , vyplývá, že žalobkyně dovozuje vůči žalovanému neplatnost darovací smlouvy z , datum, a lze tedy dovodit, že žalobkyně vůči žalovanému uplatnila neplatnost právního jednání darování předmětného spoluvlastnického podílu k nemovitostem a tato námitka neplatnosti byla doručena do dispozice žalovaného, když vyjádření bylo doručeno zástupci žalovaného dne , datum, , jak je zřejmé z doručenky. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud v meritorním výroku I. podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

26. Ve výroku II. byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle § 151 odst. 1 o. s. ř. rozhodne soud o náhradě nákladů řízení v rozhodnutí, kterým se řízení končí. V dané věci však soud prvního stupně souvisejícím usnesení ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , rozhodl o náhradě nákladů řízení zálohovaných státem. Toto rozhodnutí je však zcela nepřezkoumatelné a předchází mu procesní vady, a proto bylo odvolacím soudem zrušeno. V řízení je tedy třeba pokračovat o náhradě nákladů řízení zálohovaných státem a zároveň s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení zálohovaných státem rozhodnout i o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.