60 Co 6/2026

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Karla Šabaty, PhD., a JUDr. Petra Coufalíka, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce, 760 05 Zlín zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované v řízení o vyklizení bytu o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 13. 11. 2025, č. j. 7 C 155/2025-38

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 3 684,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 13. 11. 2025, č. j. 7 C 155/2025-38 byla výrokem I uložena žalované povinnost vyklidit jednotku anonymizováno. Výrokem II byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 23 291,57 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

2. Rozsudek odůvodnil soud prvního stupně tak, že žalovaná užívala předmětný byt na základě nájemní smlouvy a nájemní vztah zanikl uplynutím času ke dni datum. Žalovaná je tedy povinna podle § 1040 občanského zákoníku byt vyklidit.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém namítá, že žalobce využil její tíživé situace a nemovitost odkoupil za nízkou až lichvářskou cenu s ústní dohodou, že umožní následný odkup nemovitosti. Po zajištění investora, kterému žalobce přislíbil odkup nemovitosti, od této dohody ustoupil.

4. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) k tomu legimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), obsahuje způsobilý odvolací důvod, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že ve věci jsou důvody pro potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně.

5. Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. (§ 1040 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb.)

6. Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. (§ 2201 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb.)

7. Právo věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi. (§ 2025 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb.)

8. Soud prvního stupně se předmětnou věcí z pohledu shora uvedených ustanovení zabýval, z provedeného dokazování učinil správná skutková zjištění a dospěl ke správným právním závěrům. Soud prvního stupně správně dovodil, že žalovaná užívá byt na základě nájemní smlouvy, která byla uzavřena na dobu určitou do datum. Nájemní vztah skončil uplynutím sjednané doby nájmu a žalovaná již užívá byt bez právního důvodu a je povinna ho vyklidit. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně včetně správného nákladového výroku podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

9. Odvolací soud se zabýval věcí z pohledu, zda soud prvního stupně mohl projednat věc bez přítomnosti žalované. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení, může soud projednat a rozhodnout věc v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovaná byla k jednání dne datum řádně předvolána a předvolání jí bylo doručeno dne datum. Žalovaná až dne datum, tedy 2 dny před nařízeným jednáním, požádala o odročení jednání z důvodu neodkladné pracovní povinnosti. Soud jí následně dne datum sdělil, že důvod odročení neakceptuje a dne datum projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti žalované. Bylo na žalované, aby tvrdila a doložila důvody pro odročení jednání. V zásadě lze konstatovat, že výkon pracovní povinnosti není důvodem pro odročení jednání soudu a zaměstnavatel má povinnost uvolnit zaměstnance – žalovanou – ze zaměstnání. Obecně tedy výkon pracovních povinností nemůže být důvodem pro odročení jednání. Mohlo by se tak stát zcela výjimečně, pokud by účastník soudního řízení nemohl být v zaměstnání nahrazen jiným pracovníkem a nebylo možné pracovní úkol odložit a takový stav by vedl k zásadním komplikacím v provozu zaměstnavatele či ke vzniku škod. Žádné takové mimořádné skutečnosti však žalovaná netvrdila. Navíc z žádosti ani není zřejmé, že jde o včasnou žádost, kdy žalované bylo doručeno předvolání datum. A tato reagovala žádostí o odročení jednání až 2 dny před nařízeným jednáním. Žalobkyně netvrdila žádné skutečnosti, z kterých by bylo možné dovodit nenadálost vzniku neodkladných pracovních povinností.

10. Odvolací soud z těchto důvodů nepovažuje v souladu se závěry soudu prvního stupně žádost o odročení za důvodnou a včasnou a dovodil, že projednání věci v nepřítomnosti žalované bylo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř.

11. Soud prvního stupně správně uzavřel z obsahu nájemní smlouvy ze dne datum, uzavřené mezi účastníky, že nájem bytu byl sjednán na dobu určitou do datum. Nájemní vztah a právo žalované byt na základě tohoto právního vztahu užívat zaniklo uplynutím sjednané doby nájmu dne datum (§ 548 občanského zákoníku). Soud prvního stupně správně dovodil, že žalovaná po zániku nájemního vztahu užívá byt bez právního důvodu a podle § 1040 občanského zákoníku je povinna byt vyklidit a předat žalobci.

12. Odvolací soud se zabýval odvolací námitkou žalované, která tvrdila, že žalobce využil její tíživé finanční situace a předmětný byt od ní odkoupil za nízkou cenu a nedodržel příslib zpětného odkupu bytu. V podstatě žalobkyně namítá, že žalobce by nemusel být vlastníkem bytu a vlastníkem byla žalovaná a převod vlastnictví na žalobce by mohl být neplatný. K důvodům neplatnosti uvádí, že byt byl žalobcem odkoupen za nízkou cenu a žalobce nedodržel ústní slib zpětného prodeje bytu žalované. Žalovaná však netvrdila konkrétní skutečnosti, z kterých by bylo možné dovozovat, zda jí žalobce uvedl v omyl a v jakém směru a v jaké konkrétní výši byla kupní cena podhodnocena. Žalovaná se nedostavila k nařízenému jednání a nemohla být tedy poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o své povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní a ve fázi odvolacího řízení doplnění skutkových tvrzení brání nastalá koncentrace řízení. Žalovaná ani netvrdila, zda, kdy a jakým způsobem namítla neplatnost kupní smlouvy a ani netvrdila žádné konkrétní skutkové okolnosti ke tvrzenému právu zpětné koupě. Soud prvního stupně tedy správně vycházel ze zásady materiální publicity, kdy dovodil dle zápisu v katastru nemovitostí, že vlastníkem bytu je žalobce.

13. Nákladový výrok je v souladu se zásadou úspěchu ve věci a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Výše nákladů řízení byla určena v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. a odvolací soud v tomto směru plně odkazuje na odůvodnění učiněné soudem prvního stupně.

14. V odvolacím řízení byl žalobce plně úspěšný a podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 očanského soudního řádu má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Náklady odvolacího řízení spočívají v odměně zástupce žalobce. Odměna advokáta činí dle § 7a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 2 300 Kč za úkon právní služby. Za každý úkon náleží advokátu dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. paušální náhrada výdajů po 450 Kč za úkon. Zástupce žalobce učinil v odvolacím řízení jeden úkon právní služby, a to účast u jednání odvolacího soudu. Za cestu k jednání soudu mu náleží dle § 14 odst. 1, odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náhrada za ztrátu času za jednu půlhodinu ve výši 150 Kč a náhrada cestovného dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. za 18 km při spotřebě osobního motorového vozidla 6 l benzínu na 100 km a ceně benzínu 35,80 Kč za 1 l. Celkem tedy cestovné ve výši 144,90 Kč. Náklady odvolacího řízení činí částku 3 044,90 Kč. Podle § 137 odst. 1, odst. 3 o. s. ř. byla náhrada zvýšena o 21% daň z přidané hodnoty a náklady odvolacího řízení činí 3 684,30 Kč. Žalovaná je povinna nahradit náklady odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V takovém případě je možné podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky do dvou měsíců doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí.