60 Co 91/2024

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Karla Šabaty, PhD., a JUDr. Petra Coufalíka, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený Anonymizováno Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , Anonymizováno IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 60 228,68 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Anonymizováno ze dne Anonymizováno , č. j. Anonymizováno ,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 60 228,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 228,68 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudy všech stupňů ve výši 82 117,21 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Rekapitulace řízení před soudem I. stupně1. Okresní soud ve , adresa, rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , ve výroku I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 60 228,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 228,68 Kč od , datum, do zaplacení, a ve výroku II. uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 13 794 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce.

2. Po skutkové stránce soud I. stupně dovodil, že Krajský soud v , Anonymizováno, (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, , zjistil úpadek dlužnice , jméno FO, , později , Anonymizováno, (dále jen „Dlužnice“), povolil jí oddlužení a ustanovil žalovanou insolvenční správkyní; usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , Anonymizováno, , schválil oddlužení Dlužnice plněním splátkového kalendáře. Do insolvenčního řízení Dlužnice přihlásil žalobce pohledávku v celkové výši 111 271 Kč, která byla uspokojena v rozsahu částky 51 042,32 Kč. V průběhu insolvenčního řízení nabyla Dlužnice dědictvím spoluvlastnický podíl o velikosti id. ¼ na pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , a na pozemku p. č. , Anonymizováno, , vše v obci a k. ú. , adresa, (dále jen „předmětný podíl“), přičemž žalovaná se rozhodla předmětný podíl zpeněžit v dobrovolné dražbě, kterou měl uskutečnit soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, (dále jen „Soudní exekutor“), s nímž pro tyto účely uzavřela smlouvu, kterou insolvenční soud schválil dne , datum, . Hodnota předmětného podílu byla odhadnuta znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, na částku 360 000 Kč. První dražba proběhla v říjnu 2019, předmětný podíl byl vydražen za 420 000 Kč; Krajský soud v , Anonymizováno, – pobočka ve , adresa, jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] usnesením ze dne , datum, ovšem změnil potvrzení o příklepu tak, že se příklep neuděluje. Druhá dražba proběhla v dubnu 2020, předmětný podíl byl vydražen za částku 560 000 Kč, ovšem Soudní exekutor usnesením ze dne , datum, změnil své usnesení o příklepu ze dne , datum, tak, že se příklep neuděluje. Třetí dražba proběhla v srpnu 2020, předmětný podíl byl vydražen za částku 530 000 Kč; odvolací soud usnesením ze dne , datum, změnil usnesení o příklepu tak, že se příklep neuděluje. Čtvrtá dražba proběhla v únoru 2021, předmětný podíl byl vydražen za částku 650 000 Kč; usnesení o příklepu změnil odvolací soud tak, že se příklep neuděluje. Dopisem ze dne , datum, dal žalobce insolvenčnímu soudu ke zvážení nabídku, že předmětný podíl odkoupí za částku 480 000 Kč; žalovaná setrvala na dokončení zpeněžování prostřednictvím Soudního exekutora, a to i přes výzvu insolvenčního soudu ze dne , datum, . Usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , Anonymizováno, , insolvenční soud žalovanou upozornil, že posledním měsícem trvání splátkového kalendáře je červen 2022, s tím, že po jeho uplynutí již nebude možné zpeněžovat majetek Dlužnice. Pátá dražba proběhla dne , datum, , předmětný podíl byl vydražen za 1 010 000 Kč; usnesením ze dne , datum, změnil Soudní exekutor své usnesení o příklepu ze dne , datum, tak, že se příklep neuděluje. Žalobce podáním ze dne , datum, insolvenčnímu soudu nabídl, že odkoupí předmětný podíl za částku 550 000 Kč. Insolvenční soud usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , Anonymizováno, , uložil žalované, aby podala zprávu o splnění oddlužení; současně konstatoval, že zpeněžování předmětného podílu se nezdařilo dokončit a nyní již k němu nelze „opakovaně“ přistoupit. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , Anonymizováno, , insolvenční soud mj. vzal na vědomí splnění oddlužení Dlužnice a osvobodil ji od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, a pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, s tím, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči Dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu.

3. Po právní stránce soud I. stupně dovodil, že jakkoli se „volba“ Soudního exekutora ukázala nešťastnou, žalovaná nepostupovala v rozporu se zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do , datum, (dále jen „InsZ“), když se rozhodla prodat předmětný podíl v dražbě a za tímto účelem uzavřela se Soudním exekutorem smlouvu, kterou insolvenční soud schválil. Samotná skutečnost, že žalovaná „nenechala schválit“ dodatek ze dne , datum, , v důsledku čehož „došlo nepřímo ke zrušení“ čtvrtého usnesení o příklepu, nic nemění na neexistenci příčinné souvislosti mezi vznikem škody a jednáním žalované; odpovědnost nesl Soudní exekutor. Žalovaná neodpovídá za vzniklou škodu ani podle § 40 odst. 2 InsZ, Soudní exekutor, se kterým uzavřela smlouvu o zpeněžení, totiž není jinou osobou, kterou by žalovaná použila přímo k výkonu své funkce. Při uzavření této smlouvy žalovaná nevěděla, že Soudní exekutor je „nekompetentní“; toto vyplynulo až z „výsledku“ dražeb. Rovněž rozhodnutí žalované, která trvala na páté dražbě, bylo legitimní, když v případě řádného průběhu této dražby by byl předmětný podíl zpeněžen včas.Rekapitulace odvolacího řízení a původního rozhodnutí odvolacího soudu4. Proti citovanému rozsudku podal žalobce odvolání, v němž namítl, že žalovaná porušila v insolvenčním řízení § 36 odst. 1 InsZ tím, že neustále opakovala dobrovolné dražby předmětného podílu prostřednictvím Soudního exekutora, které nikam nevedly; nejpozději po 3. neúspěšné dražbě mohla a měla v rámci postupu s odbornou péčí minimálně přistoupit k výměně osoby dražebníka, což i přes upozorňování žalobce a insolvenčního soudu neučinila; i soud I. stupně dovodil, že volba Soudního exekutora byla „nešťastná“. Žalovaná se nepokusila získat ani žádnou alternativní nabídku, oslovit veřejnost, mohla inzerovat prodej na stránkách www.sreality.cz nebo se dotázat neúspěšných vydražitelů, zda nemají o odkup zájem; to platí zvláště za situace, kdy se jí nabídka žalobce zdála nízká. Žalovaná rezignovala na svou povinnost zpeněžit majetkovou podstatu a jen pasivně čekala na to, jak dopadnou jednotlivé dražby; to platí zvláště za situace, kdy byla v květnu 2022 upozorněna insolvenčním soudem na to, že s ohledem na splnění podmínek oddlužení může dojít ke zpeněžení nejpozději v červnu 2022. Dokonce po zrušení 5. dražby se pokusila ještě o 6. dražbu se stejným dražebníkem. Žalovaná tak nevyvinula veškeré úsilí, které lze po ni spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Žalobce měl dále za to, že žalovaná odpovídá za činnost Soudního exekutora, s nímž vstoupila do právního vztahu a jehož lze považovat za jinou osobu ve smyslu § 40 odst. 2 InsZ, přičemž žalovaná může vůči Soudnímu exekutorovi následně uplatnit regresní nárok, nadto žalovaná je pro tyto případy pojištěna. V neposlední řadě žalobce považuje za naprosto bizardní závěr soudu I. stupně, že mu neměla vzniknout žádná škoda, jestliže nabízel odkup předmětného podílu za částku 480 000 Kč, přitom znalcem zjištěná cena měla činit 360 000 Kč; zdůraznil, že šlo ze strany znalce pouze o odhad, který byl proveden ke dni , datum, , kdežto jeho nabídka byla učiněna dne , datum, v době, kdy ceny nemovitostí poměrně výrazně rostly. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

5. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že považuje napadený rozsudek soudu I. stupně za věcně správný a navrhla jeho potvrzení.

6. Odvolací soud v pořadí prvním rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 60 Co 91/2024-131, rozsudek soudu I. stupně (výrok I.) a přiznal žalované náklady odvolacího řízení ve výši 4 646,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).

7. V odůvodnění se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem I. stupně, který doplnil o další zjištění vyplývající z obsahu insolvenčního spisu sp. zn. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, : Žalovaná podáním ze dne , datum, zpravila insolvenční soud o tom, že ani ona není spokojena s dosavadním průběhem zpeněžování předmětného podílu. Nicméně s ohledem na to, jak se při minulých dražbách zvyšovalo nejvyšší podání, se stále domnívala, že dražbou by měla být zajištěna maximální transparentnost procesu; v současné době jsou ceny nemovitostí velmi vysoko a cena nabízená žalobcem (480 000 Kč) se jeví s ohledem na nejvyšší podání jako nízká. Navíc by se vyloučila soutěž jednotlivých zájemců, kteří by mohli proti zpeněžení žalobci podávat námitky. Navrhla insolvenčnímu soudu, aby mohla dokončit proces zpeněžení tak, jak bylo navrženo, případný jiný názor však bude respektovat. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , Anonymizováno, , vyzval insolvenční soud žalovanou, aby sdělila, zda by s ohledem na opakované procesní vady při zpeněžování na straně Soudního exekutora nebylo vhodnější realizovat zpeněžování majetku jiným způsobem (např. mimo dražbu). V případě pokračování zpeněžování majetku Dlužnice dražbou u Soudního exekutora uvede, zda může zajistit, resp. vyloučit další procesní pochybení na straně Soudního exekutora, která by mohla vést opětovně k nedokončení dražebního procesu. Současně aby vysvětlila obsah dodatku č. 1 ke smlouvě o provedení dražby. Žalovaná reagovala podáním ze dne , datum, tak, že se i přes trable zpeněžováním se nedomnívá, že by nebylo vhodné volit jiný způsob zpeněžování i vzhledem k vztahům spoluvlastníků předmětných nemovitostí. Současně uvedla, co jí Soudní exekutor sdělil o důvodech k neudělení příklepů, mj. že postupy soudního exekutora v rámci nedobrovolné dražby byly definitivně sjednoceny teprve rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2927/2020, s nímž se Soudní exekutor seznámil a bude v jeho intencích pokračovat, bude-li opětovná dražba umožněna. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, právnická osoba, , schválil insolvenční soud ve smyslu § 289a odst. 2 InsZ dodatek č. 1 ke smlouvě o provedení dražby dobrovolné, který uzavřeli dne , datum, žalovaná a Soudní exekutor. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , Anonymizováno, , vyzval insolvenční soud žalovanou, aby předložila zprávu o zpeněžování majetku, který nabyla Dlužnice dědictvím za trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře, současně ji upozornil, že měsíc červen 2022 je posledním měsícem trvání splátkového kalendáře a poté, co uplyne, bude nutné předložit zprávu o splnění oddlužení a již nebude možné majetek zpeněžovat. Podáním ze dne , datum, žalovaná insolvenčnímu soudu oponovala v názoru na ne/možnost zpeněžování, současně uvedla, že byl stanoven termín dražby na den , datum, , což doložila dražební vyhláškou, oddlužení Dlužnice není ukončeno a není ani vyčerpána otázka týkající se rozsahu majetkové podstaty určené věřitelům. Zdůraznila, že je její povinností zpeněžit majetek nabytý děděním v průběhu schváleného oddlužení tak, jak to ukládá § 412 odst. 1 písm. b) InsZ. Podáním ze dne , datum, sdělila žalovaná insolvenčnímu soudu, že při dražbě dne , datum, bylo dosaženo příklepu, proti tomuto usnesení však bylo podáno odvolání, na jehož základě Soudní exekutor rozhodl usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , tak, že se příklep neuděluje. Podáním ze dne , datum, se žalovaná vyjádřila k přípisu žalobce tak, že setrvala na tom, že dražba je nejtransparentnější způsob zpeněžení, současně zdůraznila, že byť je pro ni situace nepříjemná, trvá na opakování dražby Soudním exekutorem; v případě, že insolvenční soud s tímto postupem nesouhlasí, nechť jí vydá závazný pokyn k dalšímu zpeněžování. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , Anonymizováno, , vyzval insolvenční soud žalovanou, aby s ohledem na uplynutí 5 let oddlužení plněním splátkového kalendáře podala zprávu o splnění oddlužení [zpeněžování majetku, které dlužník za trvání oddlužení nabyl dědictvím, započaté v průběhu oddlužení se nezdařilo dokončit a nyní již k němu nelze opakovaně přistoupit, jelikož lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sen. zn. 29 NSČR 12/2013 (uveřejněném pod č. 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní – dále jen „Rc“)]. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , Anonymizováno, , uložil insolvenční soud žalované, aby ukončila zpeněžování předmětného podílu, předložila aktualizovaný soupis majetkové podstaty, ve kterém budou dále uvedeny i finanční prostředky ve výši 105 377,80 Kč, které Dlužnice nabyla dědictvím a o jejichž existenci se insolvenční soud dozvěděl až v rámci zprávy o splnění oddlužení ze dne , datum, (v daném řízení s ohledem na uplynutí 5 let oddlužení plněním splátkového kalendáře v červnu 2022 a opakované neúspěšné pokusy o prodej předmětného podílu, který se ani za více než tři roky nezdařilo úspěšně zpeněžit, budou již činěny jen kroky směřující k jeho ukončení, přičemž před samotným ukončením bude nutno výše uvedené finanční prostředky rozdělit mezi věřitele a pro tyto účely s ohledem na původ těchto prostředků budou soudem vyzvání k případnému podání přihlášek pohledávek i věřitelé z dědictví). Usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , Anonymizováno, , uložil insolvenční soud žalované, aby s ohledem na skutečnost, že se na základě výzvy insolvenčního soudu nepřihlásil žádný věřitel, který by měl pohledávku související s dědictvím po paní , jméno FO, , rozdělil finanční prostředky ve výši 105 377,80 Kč, které Dlužnice nabyla dědictvím, poměrně mezi přihlášené věřitele jako mimořádnou splátku a následně podala aktualizovanou zprávu o splnění oddlužení.

8. Po právní stránce odvolací soud dovodil, že insolvenční správce odpovídá podle 37 odst. 1 a 2 InsZ nejen za škodu či jinou újmu, kterou způsobil sám, nýbrž i za škodu či jinou újmu, kterou způsobily osoby uvedené v § 40 odst. 2 InsZ, které použil při výkonu své funkce, jakož i zaměstnanci dlužníka, působící v rozsahu své dosavadní činnosti, nebo jiné osoby ve smluvním vztahu s dlužníkem. Podle § 40 odst. 2 InsZ přitom může insolvenční správce svou funkci vykonávat také prostřednictvím svého zaměstnance nebo zaměstnance dlužníka; ve zvlášť odůvodněných případech může svou funkci vykonávat prostřednictvím jiných osob, zejména právních, ekonomických a jiných specializovaných odborníků. Není ovšem pravdou, že by se odpovědnost insolvenčního správce dle cit. ustanovení vztahovala též na soudního exekutora, s nímž bylo podle § 286 odst. 1 písm. d) InsZ ve spojení s § 289a InsZ dohodnuto zpeněžení předmětného podílu v dražbě provedené soudním exekutorem v režimu § 76 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „e. ř.“), kdy odvolací soud vysvětlil, že byť soudní exekutor postupuje dle § 76 odst. 2 e. ř., jedná se o zpeněžení majetkové podstaty v režimu tzv. veřejnoprávní dražby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2927/2020), kdy za újmu způsobenou exekutorem při výkonu exekuční činnosti odpovídá v souladu s § 32 odst. 1. e. ř. stát z titulu odpovědnosti za nesprávný úřední postup dle § 4 ve spojení s § 5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, stát přitom následně disponuje vůči soudnímu exekutorovi případným regresním nárokem dle § 16 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovanou by tak mohla stíhat povinnost k náhradě škody pouze za předpokladu, že by sama porušila povinnost při výkonu své funkce dle § 37 odst. 1 InsZ. Z dikce § 37 odst. 1 InsZ se přitom podává, že odpovědnost za škodu způsobenou insolvenčním správcem při výkonu jeho funkce je odpovědností bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědností) založenou na současném splnění následujících kumulativně naplněných předpokladů:

1. Porušení povinnosti při výkonu funkce insolvenčního správce; 2. Vznik škody; 3. Příčinná souvislost mezi porušením povinnosti při výkonu funkce insolvenčního správce a vznikem škody. Insolvenční správce se přitom může odpovědnosti za škodu podle § 37 odst. 1 věty druhé InsZ zprostit, prokáže-li (důkazní břemeno leží na něm), že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sen. zn. 29 ICdo 49/2014 (Rc 16/2018), ze dne , datum, , sp. zn. 29 Cdo 1329/2022, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 29 Cdo 2912/2022].

9. Ohledně vzniku škody žalobce dospěl odvolací soud k závěru, že jestliže nedošlo v průběhu insolvenčního řízení k plnému uspokojení pohledávky žalobce za Dlužnicí z důvodu, že se v průběhu oddlužení nepodařilo zpeněžit předmětný podíl, lze rozdíl mezi výší pohledávky, která byla uspokojena, a výší pohledávky, která by po řádně provedeném zpeněžení být uspokojena mohla, považovat za škodu, kterou žalobce utrpěl; po skončení oddlužení byla totiž Dlužnice osvobozena od placení zbytku svých pohledávek, tudíž pohledávka žalobce se stala naturální obligací, která není soudně vymahatelná, a záleží čistě na rozhodnutí Dlužnice, zdali přes zmíněné osvobození přistoupí ke splnění pohledávky žalobce, či nikoliv. Pokud přitom v dokazování vyplynulo, že při předpokládané výši zpeněžení (přes 500 000 Kč) by byla pohledávka žalobce zcela saturována, lze za případnou výši škody považovat částku 60 228,68 Kč, tj. rozdíl mezi přihlášenou výší pohledávky (111 271 Kč) a upokojenou výší pohledávky (51 042,32 Kč). Na uvedeném ničeho nemůže změnit okolnost, že samotný žalobce usiloval v dražbě o nabytí předmětného podílu, a to za cenu přesahující znalecký odhad, neboť škodu je třeba posuzovat právě jen ve vztahu k neuspokojené pohledávce; ostatně ze samotného pojmu odhadní cena je nepochybné, že jde (jen) o odhad, a nikoli o cenu, za kterou lze majetek dlužníka (při respektování podmínek prodeje) v daném čase a místě skutečně prodat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 29 Cdo 380/2020), což se ukázalo i v posuzovaném případě, kdy nabídky v jednotlivých neúspěšných dražbách byly vyšší než částka 360 000 Kč uvedená ve znaleckém posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, .

10. Stran předpokladu porušení povinnosti odvolací soud uvedl, že žalovaná, která je obecně odpovědná za zpeněžení majetkové podstaty, využila zákonného oprávnění a po souhlasu věřitelského výboru přistoupila k dražbě předmětného podílu prostřednictvím Soudního exekutora dle § 286 odst. 1 písm. d) InsZ, tudíž přichází do úvahy toliko porušení povinnosti žalované postupovat s odbornou péčí, která je sice povinností vyššího stupně než povinnost postupovat při výkonu funkce s „péčí řádného hospodáře“ (srov. Rc 16/2018), ale to nevylučuje přiměřenou aplikaci judikatorních závěrů týkajících se zkoumání dodržení „péče řádného hospodáře“: a. Insolvenční správce odpovídá za řádný výkon funkce, nikoliv za výsledek své činnosti; jedná-li s odbornou péčí, není povinen hradit škodu, byť by v důsledku takového jednání vznikla. b. Pro posouzení, zda rozhodnutí, která insolvenční správce přijal při výkonu své funkce, byla učiněna v souladu s požadavkem odborné péče, není významné, k jakým následkům taková rozhodnutí vedla (jakkoli by byly pro průběh insolvenčního řízení negativní); i kdyby se očekávaný výsledek činnosti insolvenčního správce nedostavil, nebylo by z toho možné vyvozovat, že insolvenční správce postupoval protiprávně; teprve je-li zjištěno, že insolvenční správce nevynaložil úsilí odpovídající hlediskům odborné péče, lze zvažovat, zda je povinen nahradit újmu vzniklou v důsledku takového jednání. c. Aby dostál požadavku odborné péče, je insolvenční správce povinen jednat při výkonu své funkce (mimo jiné) s potřebnými znalostmi, a tedy i informovaně, tj. při konkrétním rozhodování využít rozumně dostupné (skutkové i právní) informační zdroje a na jejich základě pečlivě zvážit možné výhody i nevýhody (rozpoznatelná rizika) existujících variant rozhodnutí. Splnění této povinnosti je ovšem nezbytné posuzovat z pohledu ex ante, tj. prizmatem skutečnosti, které byly insolvenčnímu správci či při vynaložení příslušné péče (při využití dostupných informačních zdrojů) mohly a měly být známy v okamžiku, v němž dotčená rozhodnutí učinil. Rozhodnutí insolvenčního správce nelze posuzovat podle skutečností, které se udály či vyšly najevo teprve ex post, tj. poté, kdy bylo přezkoumávané rozhodnutí učiněno. d. Při posuzování, zda určité jednání insolvenčního správce bylo v souladu s požadavkem odborné péče, musí soud (mimo jiné) přihlédnout ke všem okolnostem projednávané věci; zpravidla nelze učinit paušální závěr, podle něhož by určité jednání bylo vždy (per se) v rozporu s odbornou péčí. e. Soud při zvažování, zda insolvenční správce jednal s odbornou péčí, zásadně posuzuje toliko rozhodovací proces podle výše popsaných kritérií. Bylo-li určité rozhodnutí přijato korektně, tj. v zájmu insolvenčního řízení, s patřičnou pečlivostí a s potřebnými znalostmi, není z pohledu odborné péče významné, zda bylo pro výsledek insolvenčního řízení výhodné, nevýhodné, či zda jí přivodilo újmu. Soud tudíž musí odhlédnout od toho, že v době, kdy jednání insolvenčního správce posuzuje, už jsou známy jeho důsledky, a musí se vyvarovat přístupu, který by bylo možné označit za „retrospektivní proroctví“ (přístupu „generála po bitvě“). f. Rovněž insolvenční správce je při svém rozhodování vystaven nebezpečí chybných úsudků a odhadů, byť by jednal sebezodpovědněji. Jinak řečeno, ani insolvenční správce není a nemůže být neomylný, což je nutné vzít v úvahu při posuzování, zda jednal s odbornou péčí. Pouhá volba některého z předepsaných (taxativně určených) způsobů zpeněžení, jak jsou obsaženy v § 286 odst. 1 InsZ, insolvenčním správcem, sama o sobě nevede k závěru, že insolvenční správce při výkonu funkce porušil zákonem stanovenou nebo soudem uloženou povinnost, ani k závěru, že porušil povinnost postupovat s odbornou péčí (srov. Rc 16/2018 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 29 Cdo 3657/2021).

11. Jestliže rozhodnutí žalované coby insolvenční správkyně uzavřít smlouvu o provedení dobrovolné dražby s Soudním exekutorem v rámci jeho další činnosti a tím zajistit prodej předmětného podílu, který byl součástí majetkové podstaty Dlužnice, v dražbě provedené Soudním exekutorem podle § 76 odst. 2 e. ř., bylo následně schváleno usnesením insolvenčního soudu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , Anonymizováno, , při výkonu funkce věřitelského orgánu, což je zákonná podmínka takového postupu dle § 289a odst. 2 InsZ, nemohl tento postup vést sám o sobě ke shledání porušení povinnosti žalované při výkonu funkce insolvenčního správce, obzvláště za situace, kdy nebylo v řízení ani tvrzeno, že by měla žalovaná před samotným rozhodnutím informaci o tom, že Soudní exekutor nepostupuje při dražbách obezřetně, takže je vysoká pravděpodobnost, že dražba předmětného podílu (i přes opakované pokusy) řádně neproběhne. Na uvedeném ničeho nemění skutečnost, že se posléze ukázalo, že se nepodařilo při dražbě předmětný podíl zpeněžit. Jelikož se však povinnost postupu odborné péče insolvenčního správce, který je obecně odpovědný za zpeněžení majetkové podstaty, nekonsumuje toliko tím, že řádně zvolí variantu zpeněžení předmětného podílu (zde prostřednictvím dobrovolné veřejné dražby dle § 76 odst. 2 e. ř.), zabýval se odvolací soud dále otázkou, zdali žalovaná po celou dobu procesu zpeněžení předmětného podílu v dobrovolné veřejné dražbě dodržela požadavek odborné péče; to platí zejména poté, co se jednotlivé dražební pokusy ukázaly postupně jako neúspěšné (Dražby sice proběhly a bylo dosaženo nejvyššího podání, ale žádné z usnesení o příklepu nenabylo právní moci, nýbrž bylo vždy zrušeno.) a žalovaná byla nadto cit. usnesením insolvenčního soudu ze dne , datum, upozorněna na zvážení jiného způsobu zpeněžení majetkové podstaty, a rovněž byla cit. usnesením upozorněna na to , že ke zpeněžení předmětného podílu může dojít nejpozději do skončení splátkového kalendáře oddlužení, tj. do konce června 2022.

12. Odvolací soud poté, co zrekapituloval průběh jednotlivých dražeb, dovodil, že do pravomocného neúspěšného skončení 3. dražby nebylo v postupu žalované shledáno porušení povinnosti odborné péče, neboť žalovaná nebyla přímo odpovědná za činnost Soudního exekutora. Následně ovšem žalovaná požadavku odborné péče nedostála, kdy odvolací soud vyzdvihl, že dražba nemovitých věcí spadá do jádra exekutorské činnosti, lze tedy očekávat, že soudní exekutor je v této oblasti profesionál; jestliže přitom Soudní exekutor v této oblasti opakovaně selhal, měla tato okolnost vyvolat v žalované pochybnosti o profesionalitě Soudního exekutora a měla se pokusit ověřit možnost provedení dražby u jiného soudního exekutora či zvážit jiný způsob zpeněžení. Nadto žalovaná pochybila i v tom, že před 4. dražbou nepředložila insolvenčnímu soudu plnícímu v daném ohledu roli věřitelského orgánu dodatek č. 1 ke smlouvě o provedení dražby dobrovolné ze dne , datum, , ačkoliv si této povinnosti měla být vědoma, což způsobilo neúspěšný průběh 4. dražby a opětovné faktické zkrácení doby, během níž mohlo dojít ke zpeněžení předmětného podílu. Po skončení 4. dražby, kdy žalobce zaslal žádost o odkup předmětného podílu mimo dražbu a kdy i insolvenční soud cit. usnesením ze dne , datum, upozornil žalovanou na problematický prodej předmětného podílu a zvážení jiného postupu, nejednala s odbornou péčí, kdy nejspíše za účelem získání co nejvyšší kupní ceny a v „slepé“ důvěře ve sdělení Soudního exekutora, že další dražba již proběhne řádně, vyčkávala na průběh 5. dražby, tedy šla do hazardu, namísto toho, aby učinila vše, co bylo v jejích silách, aby docílila zpeněžení předmětného podílu a tím i co nejvyššího uspokojení věřitelů Dlužnice, případně aby alespoň transparentním způsobem ověřila možnost zpeněžení předmětného podílu jiným způsobem včetně možnosti zpeněžení mimo dražbu. I když je dražba pokládána za jeden z nejvíce transparentních způsobů zcizení, insolvenční správce musí vážit další kritéria včetně kritéria časového, resp. kritéria, zdali ke zpeněžení vůbec dojde, či nikoliv. Odvolací soud žalované nevytkl, že neprodala předmětný podíl žalobci, jehož nabídka vskutku nedosahovala dosaženého nejvyššího podání v dražbách č. 2–4, avšak mohla se pokusit vyhledat jiného kupce mimo dražbu, případně dražbou pověřit jinou osobu. Jestliže 4. dražba skončila neúspěšně v červenci 2021, měla žalovaná jen do konce splátkového kalendáře dalších 11 měsíců na to, aby ke zpeněžení došlo, ale ani tato poměrně dlouhá doba ke zpeněžení nakonec nestačila.

13. O vztah příčinné souvislosti (tzv. kauzální nexus) jde, jen když tvrzená škoda vznikne následkem toho, že insolvenční správce nepostupoval při výkonu funkce s odbornou péčí (teorie tzv. adekvátní příčinné souvislosti) – [srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 312/05, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 31 Cdo 1791/2011 (Rc 7/2013), nebo ze dne , datum, , sp. zn. 31 Cdo 2376/2021 (Rc 86/2022)]. Jestliže škoda nevznikla coby následek toho, že insolvenční správce nepostupoval při výkonu funkce s odbornou péčí (byla-li rozhodující příčinou vzniku škody jiná skutečnost), odpovědnost za škodu nenastává; příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, která škodu způsobila a bez níž by škodlivý následek nenastal [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 29 Cdo 1482/2013 (Rc 45/2016), či ze dne , datum, , sp. zn. 29 Cdo 1329/2022]. V poměrech projednávaného případu porušením povinnosti žalované coby insolvenční správkyně došlo k oddálení zpeněžení majetkové podstaty. Odvolací soud se nicméně neztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, že by závěry obsažené v Rc 77/2013 zabraňovaly tomu, aby došlo po uplynutí splátkového kalendáře ke zpeněžení hodnoty, kterou dlužník nabyl dědictvím v průběhu plnění splátkového kalendáře. Bylo tak možné dokončit zpeněžení mimořádného příjmu Dlužnice dle § 412 odst. 1 písm. b) InsZ i po skončení splátkového kalendáře, čemuž však bylo žalované pokynem insolvenčního soudu zabráněno. Ostatně si insolvenční soud nepočínal konzistentně, jestliže na jednu stranu cit. usnesením ze dne , datum, uložil žalované, aby ukončila zpeněžování předmětného podílu, avšak na druhou stranu jí uložil, aby předložila „aktualizovaný soupis majetkové podstaty, ve kterém budou uvedeny i finanční prostředky ve výši 105 377,80 Kč, které Dlužnice nabyla dědictvím a o jejichž existenci se insolvenční soud dozvěděl až v rámci zprávy o splnění oddlužení ze dne , datum, “; tyto finanční prostředky přitom byly následně na základě pokynu insolvenčního soudu v cit. usnesení ze dne , datum, vskutku použity na mimořádnou splátku věřitelům. Jestliže tedy žalovaná porušila svou odbornou péči, pak důsledkem takového jednání, které spočívalo částečně v nečinnosti a částečně ve spoléhání se na řádném postupu Soudního exekutora, který předtím již opakovaně selhal, bylo sice oddalování uspokojení věřitelů a potenciálně též prodlužování insolvenčního řízení, nikoliv však znemožnění zpeněžení předmětného podílu, neboť ten mohl být zpeněžen i po skončení splátkového kalendáře, čemuž však zabránil insolvenční soud svým nesprávným pokynem ve spojení s následným ukončením insolvenční řízení, což by bylo možno přikládat k tíži právě insolvenčnímu soudu a případně při naplnění zákonných předpokladů zakládat odpovědnost státu dle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobcem vzniklá škoda ve výši 60 228,68 Kč tak nebyla v příčinné souvislosti s porušením povinností odborné péče žalované.Rekapitulace rozhodnutí Nejvyššího soudu14. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Zdůraznil, že jeho judikatura je ustálena v závěru, podle něhož lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení (srov. Rc 77/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sen. zn. 29 NSČR 74/2023). V posledně označeném usnesení však Nejvyšší soud dodal, že závěr formulovaný v Rc 77/2013 se týkal uspokojování pohledávek nezajištěných věřitelů, nikoli toho, dokdy lze zpeněžovat předmět zajištění v insolvenčním řízení dlužníka, jehož úpadek je řešen oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře, a dokdy lze takto dosažený (čistý) výtěžek zpeněžení vydat zajištěnému věřiteli. Současně dovodil, že v takovém případě lze před vydáním rozhodnutí, jímž se končí insolvenční řízení, vypořádat nárok zajištěného věřitele na vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění bez zřetele k tomu, že již uplynula (nejzazší) pětiletá lhůta určená dlužníku k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. Tento postup není bez dalšího vyloučen ani tehdy, vydá-li zajištěný věřitel pokyn ke zpeněžení zajištění až po uplynutí oné pětileté lhůty. Možná rizika vyvolaná prodloužením insolvenčního řízení (o dobu nutnou ke zpeněžení zajištění a vypořádání výtěžku zpeněžení zajištění) lze u dlužníka, u kterého jsou jinak splněny předpoklady k tomu, aby insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení a přiznal mu osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, minimalizovat tím, že insolvenční soud vydá usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (§ 414 odst. 1 InsZ), před vydáním usnesení o skončení insolvenčního řízení (před vydáním usnesení, jímž bere na vědomí splnění oddlužení).

15. Jakkoli byla v poměrech projednávané věci uspokojována v insolvenčním řízení Dlužnice, jejíž úpadek byl řešen oddlužením ve formě splátkového kalendáře, nezajištěná pohledávka žalobce, nelze přehlédnout, že po dobu trvání účinků schváleného oddlužení byla Dlužnice povinna (mimo jiné) vydat žalované ke zpeněžení hodnoty získané dědictvím ‒ předmětný podíl [§ 412 odst. 1 písm. b) InsZ]. Platí-li, že insolvenční řízení má být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn [§ 5 písm. a) InsZ], pak v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře nemohou být věřitelé, jejichž pohledávka byla řádně zjištěna co do pravosti a výše, vyloučeni z možnosti být uspokojeni z výtěžku zpeněžení takového majetku jen proto, že se po dobu plnění pětiletého splátkového kalendáře nepodařilo zpeněžit majetek určený § 412 odst. 1 písm. b) InsZ. Přitom není rozhodné, zda důvodem, pro který nebyl (nemohl být) zmíněný majetek zpeněžen, byly neúspěšné „pokusy“ o jeho zpeněžení [např. pro pochybení insolvenční správkyně (nebo soudního exekutora)] nebo pouhá skutečnost, že povinnost určená § 412 odst. 1 písm. b) InsZ vznikla Dlužnici až v době, kdy se chýlila k závěru pětiletá doba trvání splátkového kalendáře. Podstatné je, že povinnost vydat majetek insolvenční správkyni vznikla Dlužnici před vydáním usnesení, jímž insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení (před skončením insolvenčního řízení). Současně nelze přehlédnout, že proti výroku usnesení, jímž insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení Dlužnice, nebylo odvolání přípustné (§ 413 věta první InsZ). Jinak řečeno, žalobce neměl k dispozici žádné právní prostředky, jejichž prostřednictvím by se mohl „bránit“ jednak proti nesprávnému pokynu insolvenčního soudu, jednak proti (následnému) výroku usnesení, jímž insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení Dlužnice. V této souvislosti povinnost insolvenčního správce respektovat (závazný) pokyn insolvenčního soudu, vyplývá již ze závěrů obsažených v usneseních Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sen. zn. 29 NSČR 2/2014, a sen. zn. 29 NSČR 93/2014 (Rc 48/2016 a Rc 58/2016), či ze dne , datum, , sen. zn. 29 NSČR 50/2019.

16. Jakkoli Nejvyšší soud shledal správným právní posouzení věci odvolacího soudu co do možnosti pokračovat ve zpeněžování majetku Dlužnice i po uplynutí pěti let plnění splátkového kalendáře, jakož i ohledně povinnosti žalované respektovat (závazný) pokyn insolvenčního soudu k ukončení zpeněžování tohoto majetku, neztotožnil se s jeho závěrem o neexistenci (přetržení) příčinné souvislosti mezi (odvolacím soudem konstatovaným, dovoláním nezpochybněným a dovolacímu přezkumu tak nepodléhajícím) porušením povinnosti žalované postupovat při výkonu funkce insolvenční správkyně s odbornou péčí podle § 37 InsZ a škodou vzniklou žalobci v důsledku neuhrazení jeho pohledávky (ve spojení s osvobozením Dlužnice od placení pohledávek).

17. Již v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. 29 Cdo 2656/2010, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož se obecně nepředpokládá, že by se odpovědnost správce konkursní podstaty za škodu způsobenou tím, že při výkonu funkce nepostupoval s odbornou péčí a porušil povinnosti, které mu ukládá zákon nebo mu uloží soud (§ 8 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do , datum, ) překrývala s odpovědností státu za škodu způsobenou konkursním soudem způsobem, jenž by dovoloval uzavřít, že tyto subjekty způsobily škodu společně. Pouze tehdy, dovršil-li se škodný následek vyvolaný protiprávním jednáním správce konkursní podstaty (vznikla-li škoda) až ve spojení s případnou nečinností nebo vadami postupu konkursního soudu při výkonu dohlédací činnosti (ve spojení s nesprávným úředním postupem konkursního soudu), lze uvažovat o společné odpovědnosti správce konkursní podstaty a státu za způsobenou škodu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1644/2020). Tento závěr však nevylučuje, aby s ohledem na specifické okolnosti věci byla (výjimečně) dána „spoluodpovědnost“ více osob za vzniklou škodu; podílelo-li se totiž na vzniku škody více škůdců, zásadně platí, že odpovídají za škodu společně a nerozdílně [§ 2915 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)]. To platí i v případě, kdy se na vzniku škody (případně) podílel (vedle dalších škůdců) i stát (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1329/2019). Přitom pro rozhodnutí ve věci není podstatné, zda za škodu vzniklou žalobci odpovídá třetí osoba (např. stát), nýbrž (jen) to, zda jsou splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované.

18. V poměrech projednávané věci tak bylo pro řešení otázky (ne)existence (přetržení) příčinné souvislosti mezi (odvolacím soudem konstatovaným) porušením povinnosti žalované a vznikem škody na straně žalobce právně významné, zda by byl předmětný podíl zpeněžen v insolvenčním řízení Dlužnice v průběhu splátkového kalendáře (a následně z výtěžku zpeněžení uspokojena pohledávka žalobce), kdyby žalovaná jednala s odbornou péčí (kdyby neporušila povinnost jednat s odbornou péčí). Jinak řečeno, pro posouzení otázky (ne)splnění předpokladů pro vznik odpovědnosti žalované za škodu vzniklou žalobci, je podstatné, zda by při postupu žalované s odbornou péčí vůbec nastala (mohla nastat) situace, kdyby v průběhu splátkového kalendáře nebyl zpeněžen předmětný podíl [a insolvenční soud po uplynutí splátkového kalendáře (nesprávně) uložil žalované (závazným pokynem), aby nepokračovala ve zpeněžování předmětného podílu]. Obecně k (ne)přerušení příčinné souvislosti viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 4841/2009, ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 1267/2020 (Rc 59/2022), k možnosti tzv. kumulativní příčinné souvislosti srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 2128/2020 (Rc 36/2022)]. Jelikož se odvolací soud z tohoto pohledu (případnou) odpovědností žalované za škodu vzniklou žalobci nezabýval, zůstalo jeho právní posouzení věci neúplné, a tudíž i nesprávné; Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.Okolnosti nastalé po zrušení původního rozsudku odvolacího soudu19. Po zrušení původního rozhodnutí odvolacího soudu poskytl odvolací soud stranám prostor se k věci znovu vyjádřit. Žalobce zdůraznil, že odvolací soud již v původním rozsudku jednoznačně konstatoval porušení povinnosti žalované, zejména pokud jde o 4. a 5. dražbu. Je podle něj nepochybné, že kdyby žalovaná neporušila svoje povinnosti odborníka a řádně postupovala, např. tím, že by zvolila jiného dražebníka nebo kdyby si nechala schválit smlouvu o provedení 4. dražby ze strany insolvenčního soudu nebo kdyby vyhledala jinou nabídku mimo dražbu či by přistoupila na nabídku žalobce a prodala předmětný podíl aspoň za částku 550 000 Kč, dostalo by se žalobci stejně jako dalším přihlášeným věřitelům 100% uspokojení jejich pohledávky. Žalobce má za to, že je žaloba v celém rozsahu důvodná.

20. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že se pokusila dohodnout se svou pojišťovnou smírné vyřešení věci, leč se jí to nepodařilo, a proto požádala o autoritativní rozhodnutí ve věci. Dále pak odkázala na svá podání ve věci.Nové posouzení věci odvolacím soudem21. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), žalobcem jako k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), kdy po ústním projednání věci dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro změnu napadeného rozsudku.

22. Odvolací soud předně uvádí, že považuje dosavadní skutková zjištění, která učinil soud I. stupně a následně doplnil odvolací soud v předchozím rozhodnutí za správná, a proto je možné ve stručnosti odkázat již na výše řečené. V souladu se závazným názorem Nejvyššího soudu poučil odvolací soud v průběhu svého jednání v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalovanou o tom, že doposud nevylíčila veškeré rozhodné skutečnosti týkající se toho, co ji bránilo k tomu, aby předmětný podíl zpeněžila v insolvenčním řízení Dlužnice v průběhu stanoveného splátkového kalendáře; současně žalovaná nenavrhla k prokázání těchto skutečností žádné důkazy s upozorněním na riziko neunesení břemene tvrzení, resp. břemene důkazního; na toto poučení žalovaná nijak nereagovala, což se promítlo v závěru odvolacího soudu o neunesení zmíněných procesních břemen.

23. Pokud jde o právní posouzení, odvolací soud setrval na svém závěru vyjádřeném ve svém první rozsudku, že v posuzovaném případě přichází do úvahy toliko odpovědnost za škodu způsobenou insolvenčním správcem, a to pro porušení jeho povinnosti jednat s odbornou péčí podle § 37 odst. 1 InsZ, pro jejíž vznik je nezbytné kumulativní naplnění následujících předpokladů:

1. Porušení povinnosti při výkonu funkce insolvenčního správce; 2. Vznik škody; 3. Příčinná souvislost mezi porušením povinnosti při výkonu funkce insolvenčního správce a vznikem škody.

24. Rovněž ohledně existence škody žalobce setrvává odvolací soud na závěru vysloveném v předcházejícím rozsudku, že jestliže nedošlo v průběhu insolvenčního řízení k plnému uspokojení pohledávky žalobce za Dlužnicí z důvodu, že se v průběhu oddlužení nepodařilo zpeněžit předmětný podíl, lze rozdíl mezi výší pohledávky, která byla uspokojena, a výší pohledávky, která by po řádně provedeném zpeněžení být uspokojena mohla, považovat za škodu, kterou žalobce utrpěl; po skončení oddlužení byla totiž Dlužnice osvobozena od placení zbytku svých pohledávek, tudíž pohledávka žalobce se stala naturální obligací, která není soudně vymahatelná, a záleží čistě na rozhodnutí Dlužnice, zdali přes zmíněné osvobození přistoupí ke splnění pohledávky žalobce, či nikoliv. Jestliže přitom v dokazování vyplynulo, že při předpokládané výši zpeněžení (přes 500 000 Kč) by byla pohledávka žalobce zcela saturována, lze za případnou výši škody považovat částku 60 228,68 Kč, tj. rozdíl mezi přihlášenou výší pohledávky (111 271 Kč) a upokojenou výší pohledávky (51 042,32 Kč).

25. I pokud jde o porušení povinnosti odborné péče, nehodlá odvolací soud ničeho měnit na svých výše uvedených závěrech, že takové porušení povinnosti je skutku dána. Do pravomocného neúspěšného skončení 3. dražby sice v postupu žalované nebylo shledáno porušení povinnosti odborné péče, neboť žalovaná i přes uzavřenou smlouvu o provedení dobrovolné dražby není odpovědná za samotnou činnost Soudního exekutora, následně ovšem žalovaná požadavku odborné péče nedostála. Zaprvé dražba nemovitostí spadá do jádra exekutorské činnosti, lze tedy očekávat, že soudní exekutor je v této oblasti profesionál; jestliže přitom Soudní exekutor v této oblasti opakovaně selhal, měla tato okolnost vyvolat v žalované pochybnosti o profesionalitě Soudního exekutora a měla se pokusit ověřit možnost provedení dražby u jiného soudního exekutora či hledat jiný způsob zpeněžení. Zadruhé žalovaná pochybila v tom, že před 4. dražbou nepředložila insolvenčnímu soudu plnícímu v daném ohledu roli věřitelského orgánu dodatek č. 1 ke smlouvě o provedení dražby dobrovolné ze dne , datum, , ačkoliv si této povinnosti měla být vědoma, což způsobilo neúspěšný průběh 4. dražby a opětovné faktické zkrácení doby, během níž mohlo dojít ke zpeněžení předmětného podílu. Zatřetí po skončení 4. dražby, kdy žalobce zaslal žádost o odkup předmětného podílu mimo dražbu a kdy i insolvenční soud cit. usnesením ze dne , datum, upozornil žalovanou na problematický prodej předmětného podílu a zvážení jiného postupu, nejednala žalovaná s odbornou péčí, kdy nejspíše za účelem získání co nejvyšší kupní ceny a v „slepé“ důvěře ve sdělení Soudního exekutora, že další dražba již proběhne řádně, vyčkávala na průběh 5. dražby, tedy šla do hazardu, namísto toho, aby učinila vše, co bylo v jejích silách, aby docílila zpeněžení předmětného podílu a tím i uspokojení věřitelů Dlužnice, případně aby alespoň transparentním způsobem ověřila možnost zpeněžení předmětného podílu jiným způsobem včetně možnosti zpeněžení mimo dražbu. S žalovanou odvolací soud souhlasil v tom, že dražba nemovitosti je zpravidla jedním z nejvíce transparentních způsobů zcizení, na druhou stranu však insolvenční správce musí vážit další kritéria včetně kritéria časového, resp. kritéria, zdali ke zpeněžení vůbec dojde, či nikoliv. Odvolací soud žalované nevytkl, že neprodala předmětný podíl žalobci, jehož nabídka vskutku nedosahovala dosaženého nejvyššího podání v dražbách č. 2 až 4, avšak mohla se pokusit vyhledat jiného kupce mimo dražbu, případně dražbou pověřit jinou osobu. Jestliže 4. dražba skončila neúspěšně v červenci 2021, měla žalovaná jen do konce splátkového kalendáře dalších 11 měsíců na to, aby ke zpeněžení došlo, ale ani tato poměrně dlouhá doba ke zpeněžení nakonec nestačila.

26. Po kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu se odvolací soud blíže zaměřil na předpoklad příčinné souvislosti. O vztah příčinné souvislosti se podle judikatury Nejvyššího soudu jedná tehdy, když je vzniklá škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo (conditio sine qua non). Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně anebo následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 245/2000, ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 3585/2007, či ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 2128/2020 (Rc 36/2022)].

27. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 3333/2019 (Rc 7/2021), Nejvyšší soud vyložil, že společná odpovědnost vzniká jako výsledek spoluzavinění či souběžné (na sobě nezávislé) činnosti, případně nečinnosti nebo opomenutí, vedoucí ke vzniku jediného škodlivého následku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 11/2004). Ustanovení § 2915 o. z. se vztahuje i na případy samostatně jednajících škůdců. Společná odpovědnost není přitom vyloučena tím, že nelze jednoznačně určit podíl jednotlivých škůdců na dosažení celkového výsledku – na vzniku škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 11/2004). Solidární odpovědnost více škůdců za újmu je pravidlem odůvodněným účinnou ochranou poškozeného a dělená odpovědnost ve smyslu § 2915 odst. 2 o. z. je výjimkou z tohoto pravidla, která je v neprospěch poškozeného, a proto se uplatní jen ve výjimečných odůvodněných případech. Jestliže se solidární odpovědnost vztahuje i na případy samostatně jednajících škůdců, a to i v případě, že nelze jednoznačně určit jejich podíl na vzniku škody, potom závěr, že celou škodu je povinen zaplatit žalovaný (byť o ostatních škůdcích třeba ani nevěděl), odpovídá § 2915 o. z., jehož primárním účelem je ochránit poškozeného. Způsobí-li protiprávní jednání více škůdců ve svém souhrnu vznik újmy, byť jednání jednotlivých škůdců by ke vzniku újmy nevedlo, je dána příčinná souvislost mezi jednáním každého z nich a vznikem újmy i jejich solidární odpovědnost podle § 2915 odst. 1 věty první o. z. (srov. Rc 36/2022).

28. I kdyby nějaká další skutečnost spolupůsobila či mohla přispět ke vzniku škody, příčinná souvislost mezi škodnou událostí a způsobenou škodou se nepřerušuje, pokud tato původní škodná událost zůstává tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo. V úvahu pak přichází společná odpovědnost za tutéž škodu. K přerušení příčinné souvislosti dochází jen za situace, že nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která způsobila vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 4841/2009, či ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 1267/2020 (Rc 59/2022)].

29. Dovolací soud v kasačním rozhodnutí zavázal odvolací soud zkoumat, zdali by byl předmětný podíl zpeněžen v insolvenčním řízení Dlužnice v průběhu splátkového kalendáře (a následně z výtěžku zpeněžení uspokojena pohledávka žalobce), kdyby žalovaná jednala s odbornou péčí (kdyby neporušila povinnost jednat s odbornou péčí). Jinak řečeno, pro posouzení otázky (ne)splnění předpokladů pro vznik odpovědnosti žalované za škodu vzniklou žalobci, je podstatné, zda by při postupu žalované s odbornou péčí vůbec nastala (mohla nastat) situace, kdyby v průběhu splátkového kalendáře nebyl předmětný podíl zpeněžen [a insolvenční soud po uplynutí splátkového kalendáře (nesprávně) uložil žalované (závazným pokynem), aby nepokračovala ve zpeněžování předmětného podílu].

30. V posuzovaném případě je nepochybné, že plné neuspokojení pohledávky žalobce v důsledku nerealizace zpeněžení předmětného podílu je zapříčiněno vícero faktory, kdy je zřejmé, že jednak pochybil Soudní exekutor, který nebyl schopen předmětný podíl zpeněžit ani během pěti proběhlých dražeb, během nichž sice bylo dosaženo nejvyššího podání, ale všechna usnesení o příklepu byla zrušena zpravidla z důvodů na straně Soudního exekutora, jednak pochybila žalovaná coby insolvenční správkyně, která adekvátně nereagovala na průtahy ve zpeněžení předmětného podílu, neověřovala jiné možnosti zpeněžení a nenechala ani po 3. dražbě schválit dodatek ke smlouvě o provedení dražby, jednak pochybil insolvenční soud tím, že po uplynutí splátkového kalendáře zabránil zpeněžení předmětného podílu, aniž by pro takový postup byl dán zákonný důvod. Jelikož byla přitom žalobkyně coby insolvenční správkyně odpovědná za to, že majetkovou podstatu zpeněží, a insolvenční soud jí dal do značné míry volnost v tom, jakou podobu zpeněžení využije, kdy naopak upozorňoval žalovanou na jiné možnosti zpeněžení, je zřejmé, že bez nevhodného přístupu žalované ke zpeněžení, který je dle odvolacího soudu možno označit jako nedodržení odborné péče, by ke vzniku škody nedošlo.

31. Dovolací soud uložil odvolacímu soudu, aby právně posoudil, zdali by v případě dodržení odborné péče došlo k prodeji předmětného podílu do konce předepsaného splátkového kalendáře, tedy jinak řečeno, zdali nesprávným postupem insolvenčního soudu došlo, či nedošlo k přerušení adekvátní příčinné souvislosti. Ve své podstatě zodpovězení této otázky je obtížné z toho důvodu, že se jedná o hypotetické zodpovězení něčeho, co se ve skutečnosti neodehrálo, nadto nelze v obecnosti zcela vyloučit nastoupení zvláštních okolností, které by nešlo předpokládat; žádné takové mimořádné okolnosti ovšem žalovaná, které se dostalo příslušného poučení v průběhu odvolacího řízení netvrdila ani neprokazovala, a tak je zřejmé, že je nutno vycházet z obvyklého průběhu děje a k hypotetickým výjimečným situacím nelze přihlížet. Odvolací soud proto vyšel při právním posouzení ze zjištěného skutkového stavu.

32. Na základě zjištěného skutkového stavu je odvolací soud přesvědčen o tom, že pokud by žalovaná požadavku odborné péče dostála, ke zpeněžení předmětného podílu by do konce splátkového kalendáře došlo. Je třeba zdůraznit, že 3. dražba skončila neúspěšně v srpnu 2020, kdy do konce splátkového kalendáře zbývalo cca 22 měsíců. Již v tomto okamžiku shledal odvolací soud, že žalovaná pochybila, jestliže nezvažovala jiné způsoby zpeněžení, nadto čtvrtá dražba byla zmařena v důsledku pochybení žalované, která nepředložila insolvenčnímu soudu ke schválení dodatek č. 1 ke smlouvě o provedení dobrovolné dražby. I po zrušení 4. dražby v červenci 2021 nadále zůstávalo do uplynutí splátkového kalendáře přibližně 11 měsíců, během nichž stále měla žalovaná dostatek prostoru k tomu, aby zajistila zpeněžení předmětného podílu. Odvolací soud je přesvědčen, že za běžného běhu okolností by mohla žalovaná docílit prodeje předmětného podílu mimo dražbu za částku minimálně ve výši ceny dle znaleckého posudku z roku 2019, protože v roce 2021 byl zvýšený zájem o koupi nemovitostí a ceny významně narůstaly. Žalovaná ovšem nepřistoupila k inzerci předmětného podílu ani neoslovila dosavadní účastníky jednotlivých dražeb, zdali nemají zájem o přímý odkup předmětného podílu, nýbrž se spoléhala na to, že další dražba proběhne úspěšně. Z předchozích čtyř dražeb přitom mělo být žalované zřejmé, že každá jednotlivá dražba je napadána, takže je zde zvýšené riziko, že i další usnesení o příklepu bude napadeno. Dále žalovaná měla přirozeně zapochybovat o ujištění Soudního exekutora, že tentokrát již dražba úspěšně dopadne. Nepochybně mělo být žalované zřejmé i to, že pokud další (5. dražba) nebude úspěšná, pak půjde pravděpodobně o poslední pokus o zpeněžení předmětného podílu do konce splátkového kalendáře, neboť podle trvání předcházejících dražeb (pokusů o zpeněžení) bylo zřejmé, že do konce splátkového kalendáře se více kol dražeb nestihne; to platí obzvláště za situace, kdy dodatek č. 1, který byl zaslán insolvenčnímu soudu v postavení věřitelského výboru ke schválení dne , datum, , byl schválen po výzvě k upřesnění žádosti (usnesení insolvenčního soudu ze dne , datum, ) a sdělení ze dne , datum, až usnesením insolvenčního soudu ze dne , datum, . I když ke schválení dodatku č. 1 došlo až tohoto data, a tedy je ve spise patrný určitý průtah, nic to nemění na tom, že pokud by žalovaná jednala s odbornou péčí, pak by v březnu 2022 mohla mít najisto postaveno, zdali ji nezbývá než přistoupit k 5. dražbě, či zda má jinou reálnou alternativu v podobě kupř. prodeje mimo dražbu, který by při adekvátní procesní aktivitě žalované byl možný. V této souvislosti je třeba opětovně zdůraznit, že žalovaná na jeho výzvu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla, co jí reálně ve zpeněžení předmětného podílu mělo bránit, nebyla schopna nijak reagovat, v důsledku čehož patřičné procesní břemeno neunesla.

33. Lze tedy shrnout, že v posuzovaném případě jsou naplněny veškeré předpoklady pro vznik povinnosti žalované coby insolvenční správkyně nahradit žalobci vzniklou škodu, nebyly přitom shledány liberační důvody, které by vedly k zániku povinnosti, ani nebyl shledán rozpor s dobrými mravy či zjevné zneužití práva. Skutečnost, že za škodu případně žalovaná odpovídá solidárně s dalšími subjekty ve smyslu § 2915 odst. 1 o. z., je pro posuzovanou věc nerozhodná, neboť existence vícero škůdců nemůže být na úkor žalobce coby poškozeného; odvolací soud přitom neshledal důvody zvláštního zřetele hodné, které by vedly k závěru o povinnosti náhrady škody jen v rozsahu účasti žalované na škodlivém následku ve smyslu § 2915 odst. 2 o. z.

34. Splatnost pohledávky z titulu náhrady škody není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v tomto případě považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním náhrady škody tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky 60 228,68 Kč výzvou k náhradě škody ze dne , datum, , v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do , datum, . Jelikož žalovaná dlužnou částku 60 228,68 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu odvolací soud svým rozhodnutím.

35. Vzhledem k tomu, že žalovaná do , datum, dlužnou částku 60 228,68 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Žalobci, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 15 % ročně.

36. S ohledem na uvedené odvolací soud změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. napadený rozsudek ve výroku I. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 60 228,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 228,68 Kč od , datum, do zaplacení (výrok I.).Náklady řízení a lhůta k plnění37. Jelikož odvolací soud přistoupil ke změně napadeného rozsudku, musel v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud v daném případě shledal, že žalobce má právo na plnou náhradu nákladů řízení podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení zcela procesně úspěšný. Účelně vynaložené náklady řízení žalobce činí 82 117,21 Kč, které tvoří: a) zaplacené soudní poplatky za podání žaloby, odvolání a dovolání v celkové výši 13 024 Kč; b) odměna za zastoupení žalobkyně advokátem dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) v plné výši za 9 úkonů právní pomoci, a to 1) příprava a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 2) sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 3) replika ze dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 4) účast na jednání soudu I. stupně dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 5) odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) AT, 6) účast na jednání odvolacího soudu dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 7) dovolání dle § 11 odst. 1 písm. k) AT, 8) vyjádření ze dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 9) účast na jednání odvolacího soudu dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. g) AT a v poloviční výši za 1 úkon právní pomoci spočívající v jednoduché výzvě k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) AT [Výzva k plnění neobsahovala základní právní rozbor, aby mohla být kvalifikována jako výzva dle § 11 odst. 1 písm. d) AT], při sazbě mimosmluvní odměny za 1 celý úkon právní služby ve výši 3 540 Kč z tarifní hodnoty 60 228,68 Kč podle § 7 bod 5 AT, tj. částka 33 630 Kč; c) 8 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč za úkony právní služby ad 1) až 8) (§ 13 odst. 1 a 4 AT ve znění účinném do , datum, ), tj. částka 2 400 Kč; d) 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč za úkony právní služby ad 9)–10) (§ 13 odst. 1 a 4 AT), tj. částka 900 Kč; e) náhrada jízdních výdajů (§ 13 odst. 1 a 5 AT) za cestu k jednání soudu I. stupně a k jednání odvolacího soudu v roce , adresa, (sídla AK) do , adresa, a zpět vozidlem , Anonymizováno, vozidlem, s průměrnou spotřebou 7,5 l/100 km (Jelikož pro výpočet spotřeby je v technickém průkazu použita metodika 2017/1347AG, je třetí údaj kombinovanou spotřebou, která se použije pro výpočet náhrady nákladů řízení, a nikoliv aritmetický průměr tří hodnot uvedených v technickém průkazu.) při ceně benzinu 95 oktanů 38,20 Kč/l [§ 4 písm. c) vyhl. č. 398/2023 Sb.], při sazbě základní náhrady 5,60 Kč/km [§ 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb.] a při celkově ujeté vzdálenosti 2 × 588 km, tj. částka 9 954,84 Kč; f) náhrada jízdních výdajů (§ 13 odst. 1 a 5 AT) za cestu k jednání odvolacího soudu v roce , adresa, (sídla AK) do , adresa, a zpět vozidlem , Anonymizováno, vozidlem, s průměrnou spotřebou 7,5 l/100 km (Jelikož pro výpočet spotřeby je v technickém průkazu použita metodika 2017/1347AG, je třetí údaj kombinovanou spotřebou, která se použije pro výpočet náhrady nákladů řízení, a nikoliv aritmetický průměr tří hodnot uvedených v technickém průkazu.) při ceně benzinu 95 oktanů dle předložené účtenky 41,90 Kč/l, při sazbě základní náhrady 5,90 Kč/km [§ 1 písm. b) vyhlášky č. 573/2025 Sb.] a při celkově ujeté vzdálenosti 588 km, tj. částka 5 316,99 Kč; g) náhrada za promeškaný čas k jednání soudu I. stupně a k jednání odvolacího soudu v roce , adresa, (sídla AK) do , adresa, a zpět v rozsahu 2 × 14 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 a 3 AT ve znění účinném do , datum, ), tj. částka 2 800 Kč; h) náhrada za promeškaný čas k jednání odvolacího soudu v roce , adresa, (sídla AK) do , adresa, a zpět v rozsahu 14 půlhodin po 150 Kč (§ 14 odst. 1 a 3 AT), tj. částka 2 100 Kč; i) náhrada za 21% DPH ze základu 57 101,83 Kč (tj. uvedené částky mimo soudní poplatek), tj. částka 11 991,38 Kč. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) – (výrok II.).

38. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil odvolací soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.