60 CO 98/2022

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Ladislava Pavlíčka a JUDr. Karla Šabaty, PhD., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 377.308 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 11. 2. 2022, č. j. 4 C 105/2014-766

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I., II., IV. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 358.965 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Odvolání žalovaného proti výroku V. se odmítá.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení v částce 34.296 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 11. 2. 2022, č. j. 4 C 105/2014-766, bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 377 308 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 305 417 Kč od 6. 2. 2014 do 30. 5. 2015, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 377 308 Kč od 1. 6. 2015 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), v té části žaloby, kterou se žalobce domáhá zaplacení úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 108 851 Kč od 6. 2. 2014 do 30. 5. 2015, se žaloba zamítá (výrok II.), žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 298 271 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení (výrok III.), žalovaný je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti náklady řízení v částce 177 053,80 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), žalobce je povinen doplatit ČR – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti soudní poplatek v částce 3 595 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud I. stupně v podstatných částech tím, že žalobce se původně domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 305.417 Kč a úrok z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 6. 2. 2014 do zaplacení, neboť žalovaný dne 18. 8. 2012 svým zaviněním způsobil dopravní nehodu, při které, kromě jiné škody, utrpěl jednatel a zaměstnanec právnická osoba anonymizováno příjmení příjmení těžká zranění, která si vyžádala dlouhodobou léčbu v pracovní neschopnosti od 18. 8. 2012 do 28. 2. 2013, kdy nemohl pracovní činnost zaměstnance právnická osoba anonymizováno vykonávat. Žalobce měl přitom nasmlouvány dlouhodobé zakázky a byl nucen plnit své zakázky vůči odběratelům. Jelikož neměl jiného kvalifikovaného zaměstnance a zakázky nemohl zpracovávat příjmení příjmení, byl žalobce nucen závazky a objednávky plnit a vyřizovat prostřednictvím subdodavatelů, kteří účtovali provedené zámečnické a svářečské práce žalobci. Tím došlo ke snížení zisku žalobce. Ten přestože prodával své výrobky a služby musel do nich nutně promítnout náklady zaplacené v ceně subdodavatelům. Vznikla mu tak škoda v podobě ušlého zisku. Tuto škodu vyčíslil částkou 305.417 Kč. V žalobě žalobce specifikuje konkrétní výpočet žalované částky s odkazem na rekapitulaci nákladů, tržeb a zisku. Výsledkem je vyčíslená škoda, která žalobci v podobě ušlého zisku vznikla v příčinné souvislosti s úrazem jméno příjmení, tj. v důsledku zavinění ze strany žalovaného, a to v částce 305.417 Kč. Podáním ze dne 12. 8. 2014 vzal žalobce částečně žalobu zpět, a to o částku 36.960 Kč. Podáním ze dne 13. 10. 2014 v návaznosti na další výpočet výše škody rozšířil žalobce žalobu o částku 108.851 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 6. 2. 2014 do zaplacení. O částečném zpětvzetí a o změně žaloby – rozšíření žaloby rozhodl soud usnesením ze dne 30. 4. 2015 a to tak, že částečně zastavil řízení o částku 36.960 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky a připustil změnu žaloby rozšíření žaloby o 108.851 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 6. 2. 2014 do zaplacení (usnesení č. l. 103 spisu). Konkrétní výpočet uplatněného nároku je obsažen v podání žalobce z 2. 10. 2014. Konečný výpočet škody je obsažen v podání žalobce ze dne 13. 10. 2014, a to na částku 377.308 Kč. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaný jako provozovatel dopravního prostředku způsobil dopravní nehodu, při které došlo k vážnému zranění jméno příjmení. Soud I. stupně dovodil, že je dána příčinná souvislost mezi škodou a porušením povinnosti žalovaného jako škůdce. Nárok na náhradu škody jméno příjmení jako fyzické osoby byl odškodněn pojišťovnou a není předmětem tohoto řízení. příjmení příjmení byl však v době vzniku škody jediným majitelem a jediným jednatelem právnická osoba anonymizováno a také jediným výkonným pracovníkem. Nebýt zranění jméno příjmení jako jediného výkonného pracovníka právnická osoba anonymizováno, mohla společnost dosahovat obdobného zisku jak v přechozím období. Za situace, kdy byl příjmení příjmení zraněn, byla společnost žalobce nucena zajišťovat zakázky prostřednictvím subdodavatelů, a tudíž došlo ke snížení jejího zisku. Žalobce dodával výrobky a výkony více subjektům. Samotnou výrobu a výkony realizoval jediný zaměstnanec společnosti. V okamžiku, kdy byl jediný zaměstnanec a výkonný pracovník této společnosti vážně zraněn, vyřešil tuto situaci tím, že uzavřel smlouvy se subdodavateli, a to s jméno příjmení a jméno příjmení. Ze závěrů znaleckého posudku znaleckého ústavu právnická osoba vyplývá, že stanovená hodnota ušlého zisku právnická osoba s.r.o. za období od 18. 8. 2012 do 28. 2. 2013 činí 489.171 Kč. Znalci, zpracovatelé znaleckého posudku znaleckého ústavu právnická osoba jméno příjmení a anonymizováno jméno příjmení uvedli, že pokud ve znaleckém posudku není pracováno se strukturou a časovou náročností subdodavatelských dodávek, zejména s hodinovou sazbou, případně úkolovou sazbou, tak toto nebylo důležité pro posouzení zisku. Z posudku společnosti právnická osoba, z doplnění posudku a v návaznosti na výpověď zpracovatelů posudku, dospěl soud I. stupně k závěru, že žalobcem uplatněný nárok je důvodný. Znalecký posudek je v návaznosti na soudem zadaný úkol kvalitně zpracován, dostatečně objasnil použitou metodu výpočtu ušlého zisku. Za nadbytečné považoval soud I. stupně výslech subdodavatelů. Znalecký posudek učinil závěr, že ušlý zisk žalobce za sporné období činí 489.171 Kč, předmětem žaloby byla částka ušlého zisku ve výši 377.308 Kč a soud tedy s přihlédnutím k ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku. Žalobci byl přiznán také zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1968 a následujících občanského zákoníku, a to pouze z částky 305.417 Kč, když předžalobní výzvou ze dne 23. 1. 2014 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení částky 305.417 Kč do 5. 2. 2014. Na úrok z prodlení z částky 305.417 Kč má žalobce nárok od 6. 2. 2014 do 30. 5. 2015. Jak výše uvedeno, usnesením soudu ze dne 30. 4. 2015, č. j. 4 C 105/2014-103 soud připustil rozšíření žaloby o 108.851 Kč od 6. 2. 2014 do zaplacení. Usnesení bylo žalovanému doručeno až 1. 6. 2015, nárok na úrok z prodlení z celkové částky 377.308 Kč má žalobce nárok až od 1. 6. 2015, a to do zaplacení. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobci byly přiznány náklady řízení v celkové výši 298.271 Kč, neboť měl neúspěch pouze v poměrně nepatrné části. Úkony označené jako převzetí právního zastoupení, dále seřazení důkazů ze dne 3. 2. 2015, doplnění důkazů ze dne 2. 11. 2015, doplnění důkazu ze dne 7. 12. 2015, další vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 6. 3. 2018, návrh na ustanovení znalce ze dne 7. 6. 2018 a doplnění námitek k posudku ze dne 30. 11. 2018 a sepis podání ze dne 21. 11. 2018 – za tyto úkony právnímu zástupci žalobce odměna přiznána nebyla, neboť se z části jedná o úkony nadbytečné či opakující se. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na výsledek sporu uložil soud žalovanému povinnost zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti náklady řízení.

3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Toto odvolání směřuje proti napadenému rozsudku v celém jeho rozsahu. V podstatných částech svého odvolání uvedl, že soud I. stupně nesprávně dovodil příčinnou souvislosti mezi jednáním žalovaného a škodou v podobě ušlého zisku, a to v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 535/2018, ze dne 31. 10. 2018 a v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cz 36/76 ze dne 30. 11. 1976. Odpovědnost nelze neomezeně činit závislou na kauzalitě, neboť by to mohlo vést k zákonu neodpovídajícímu ukládání povinnosti nahradit škodu. Dále poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2692/2006. Pokud měl žalobce jednoho zaměstnance, tak může nastat situace, že jediný zaměstnanec nebude schopen plnit zakázku většího rozsahu. V minulosti žalobce již plnil své závazky pomocí jiných obchodních partnerů a účtované částky se lišily od částek za spolupráci s jméno příjmení a jméno příjmení v této věci. U žalobce bylo běžnou praxí si zajistit subdodavatelské práce a tyto práce byly levnější než ty, které měly být provedeny jméno příjmení a jméno příjmení. V době před vznikem pracovní neschopnosti jméno příjmení nevykonával činnost žalobce jen příjmení příjmení. Znalec z oboru ekonomika, účetnictví anonymizováno jméno příjmení, ve svém posudku uvedl, že není schopen vypočítat, jaké by byly náklady žalobce při normálním běhu událostí. V podání z 23. 8. 2018 setrval znalec na závěrech svého znaleckého posudku s tím, že z předložených účetních dokladů nelze přesný výpočet provést. Soud I. stupně anonymizováno jméno příjmení nevyslechl a neprovedl důkaz čtením znaleckého posudku. Znalecký ústav právnická osoba se ztotožnil se závěry znalce příjmení jméno příjmení. Soud I. stupně nevyžádal vysvětlení od znaleckého ústavu k námitkám žalobce a neprovedl znalecký posudek jako důkaz a rovnou jmenoval nový znalecký ústav k přezkumu znaleckého posudku anonymizováno jméno příjmení a znaleckého ústavu právnická osoba Byla porušena rovnost zbraní. Žalovaný byl dán do nevýhodnější pozice než protistrana. Soud I. stupně nevyhověl návrhu žalovaného na výslech všech tří znalců, avšak předvolal pouze zástupce znaleckého ústavu právnická osoba Správně však měl být znalecký posudek proveden výslechem znalce. Znalecký posudek právnická osoba se opírá o listiny předložené žalobcem, které předtím nebyly založeny do soudního spisu a provedeny jako důkaz. Znalecký posudek je nezákonný a není použitelný, jeho vady jsou neodstranitelné. Znalci použili podklady, které neodpovídaly skutečnosti. Pro ocenění náhrady jediného společníka a zaměstnance žalobce jméno příjmení vycházeli znalci z hrubé mzdy 47.441 Kč, ačkoliv příjmení příjmení vykazoval hrubou mzdu 18.500 Kč. jméno příjmení nevykonával žádnou odbornou činnost, ale prováděl jen pomocné práce, což však znalci nezohlednili. Z listin vyplynulo, že jméno příjmení vykonával práce pomocného dělníka pouze přibližně 3 měsíce a jeho příjem tak odpovídal 92.000 Kč měsíčně. Znalci však jeho příjem rozdělili na šest měsíců. Dále vytýká znaleckému posudku právnická osoba, že nezkoumal výpomoc obchodními partnery v předchozím období, nezkoumal reálné podmínky uskutečnění jednotlivých zakázek. Závěry znaleckého posudku právnická osoba soud I. stupně nekriticky převzal. Vyčítá, že nebyl zjištěn úplně skutkový stav věci, neboť nebyli vyslechnuti dva svědci jméno příjmení a jméno příjmení. Proto nebylo zjištěno, jakým způsobem bylo sjednáno jejich odměňování. Sjednaná odměna u nich odpovídala odměně za práci. Fakturované částky odpovídají pouze provedené práci a nikoliv nákladům na materiál. Žalovaný navrhl, aby byl vyhotoven další znalecký posudek, a to revizní znalecký posudek. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

4. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Toto odvolání směřuje proti výroku III. Soud I. stupně nesprávně odepřel žalobci právo na následující náklady řízení: -) odměna za podání z 2. 10. 2014, ačkoliv byl k sepisu podání vyzván usnesením soudu I. stupně, proto jde o účelně vynaložené náklady s ohledem na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 190/11, -) odměna za sepis podání z 3. 2. 2015, přestože byl k jeho sepisu vyzván soudem I. stupně, -) odměna za sepis podání z 6. 3. 2015, neboť nešlo o jeden úkon právní služby spolu s úkonem z 5. 3. 2015, -) odměna za účast na soudním jednání 9. 1. 2015, -) odměna za účast na soudním jednání 9. 2. 2022, přestože jednání trvalo déle než 2 hodiny, šlo o dva úkony právní služby, -) paušální náhrada hotových výdajů za shora uvedených 5 úkonů právní služby, -) náhrada za DPH ve výši 21 % ze shora uvedených úkonů. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem I. stupně ve výši 358.965 Kč a dále náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. K odvolání žalovaného se písemně vyjádřil žalobce tak, že na příčinnou souvislost je zapotřebí aplikovat ustanovení § 420 obč. zák. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou. Časové hledisko není rozhodujícím a jediným kritériem. V tomto konkrétním případě jediný kvalifikovaný zaměstnanec žalobce se stal práce neschopným v důsledku dopravní nehody zaviněné žalovaným. Tato žalovaným zaviněná pracovní neschopnost je výhradní příčinou, že byl žalobce nucen vynaložit zvýšené náklady na obstarání zakázek, jež by jinak při obvyklém běhu věcí nevynaložil. Pokud by žalobce takto zakázky nevyřizoval, byl by rozsah ušlého zisku vyšší. Porušení právní povinnosti je věcně i časově v souvislosti se vznikem škody. Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1920/99 z 28. 11. 2001. Významné pro vymezení ušlého zisku je snížení zisku o prostředky vynaložené na mzdu nebo příjem osoby, který vykonával za poškozeného činnost k dosažení zisku, zatímco předtím tyto prostředky nebyly vykonávány. Pokud žalovaný znemožnil žalobci, aby plnil závazky prostřednictvím jediného kvalifikovaného zaměstnance, pak odpovídá za ušlý zisk. Přiměřenost odměn subdodavatelů byla předmětem přezkumu znaleckého ústavu právnická osoba Výslech znalce příjmení jméno příjmení a zpracovatele znaleckého posudku právnická osoba nebyl namístě, neboť jejich znalecké posudky byly neúplné, nepoužitelné a neplnily soudem zadaný znalecký úkol. Za těchto okolností byl výslech těchto znalců nadbytečným a nehospodárným úkonem. Opatření doplňujících podkladů pro vypracování znaleckého posudku je přípustné. Nadbytečný je výslech jméno příjmení a jméno příjmení. Z šetření policejního orgánu i finančního úřadu vyplynulo, že faktury byly řádně zaúčtovány v účetnictví a nejde o případ fiktivních obchodních vztahů. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil výrok III. napadeného rozhodnutí tak, že uloží zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 358.965 Kč, ve zbytku potvrdit napadený rozsudku a uložit žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) zjistil, že obě odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) k tomu legitimovanými subjekty (§ 201 o. s. ř.), a obsahují způsobilé odvolací důvody, přičemž přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.

7. Z ustanovení § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen "o. z."), právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních předpisů.

8. Odpovědnost za škodu vzniklou v důsledku události, k níž došlo před účinností o. z., se tedy posuzuje podle dosavadních právních předpisů, tj. v daném případě podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen "obč. zák.").

9. Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

10. Podle § 427 odst. 1 obč. zák. fyzické a právnické osoby provozující dopravu odpovídají za škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu 11. Podle § 427 odst. 2 obč. zák. stejně odpovídá i jiný provozovatel motorového vozidla, motorového plavidla, jakož i provozovatel letadla.

12. Podle § 442 odst. 1 obč. zák. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

13. Soud I. stupně důvodně dovodil, že žalovaný odpovídá za škodu způsobenou dopravní nehodou ze dne 18. 8. 2012, a to jako řidič motorového vozidla z titulu odpovědnosti za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák., neboť škodu způsobil zaviněným porušením právní povinnosti, a dále odpovídá za škodu i z titulu odpovědnosti provozovatele vozidla podle § 427 obč. zák., jako vlastník a provozovatel vozidla, kterým byla způsobena škoda.

14. Odpovědnost provozovatele vozidla za škodu způsobenou provozem vozidla nevylučuje souběžnou (solidární) odpovědnost řidiče tohoto vozidla, který způsobil škodu při téže škodní události zaviněným porušením právní povinnosti.

15. Odvolací soud se ztotožnil se soudem I. stupně ve shora popsaném závěru o odpovědnosti žalovaného podle § 420 obč. zák. a podle § 427 obč. zák. Za provozovatele je třeba považovat vlastníka vozidla, neboť u něj je dána možnost trvalé právní i fyzické dispozice s daným vozidlem.

16. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 11. 4. 2013, č. j. 2 T 30/2013-144, s právní mocí k 11. 5. 2013, byl žalovaný uznán vinným, že dne 18. 8. 2012, kolem 15:15 hod., v k. ú. obec, okres okres, jako řidič osobního vozidla značka automobilu, anonymizována dvě slova číslo, dostatečně nesledoval situaci v provozu a počal předjíždět, ačkoliv v tuto dobu byl již předjížděn motocyklem značka automobilu, anonymizována dvě slova číslo, řízeným jméno příjmení, který byl přinucen k prudkému brždění a vyjel vlevo mimo vozovku, kde havaroval do silničního příkopu, přičemž příjmení příjmení utrpěl zlomeninu 5. a 6. žebra vpravo, vykloubení akromioklavikulárního kloubu vpravo, podvrtnutí krční páteře a zhmoždění břicha, zad, pravého hlezna a levého bérce s dobou léčení do 28. 2. 2013, tedy jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví a spáchal takový čin proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona, čímž spáchal přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku a za to byl odsouzen k podmíněnému trestu a k trestu zákazu řízení motorových vozidel. Dále byl zavázán k povinnosti nahradit škodu České průmyslové zdravotní pojišťovně a zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky.

17. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

18. Rozhodnutím v trestním řízení je pro následné občanskoprávní řízení závazně rozhodnuto, jaký skutek se stal, kdo jej spáchal, i to, jaká újma byla tímto skutkem poškozenému způsobena, tedy i příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a újmou. Ani otázku zavinění (tj. nedbalostního jednání) nelze v občanskoprávním řízení přezkoumávat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 242/2004).

19. Odpovědnost škůdce za újmu na zdraví zahrnuje též náhradu za ztrátu zisku z činnosti, kterou poškozený v době své pracovní neschopnosti nemohl vykonávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 25 Cdo 5947/2016).

20. Soud I. stupně správně dovodil, že ušlým ziskem se rozumí újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Z tohoto pohledu je nepochybně ušlým ziskem i jakákoliv ztráta na výdělku, kterou lze odškodnit, jestliže škoda způsobená na zdraví znemožnila poškozenému vykonávat činnost vedoucí k dosažení prospěchu, který mu podle smlouvy přísluší a kterého by se mu jistě dostalo v případě, že by škodná událost nenastala.

21. Je třeba přisvědčit soudu I. stupně, že ztráta možnosti dostát svým smluvním závazkům představuje bez ohledu na míru podnikatelského rizika plynoucího ze smlouvy ušlý zisk poškozeného, který v rozsahu, v jakém je v příčinné souvislosti se zaviněným protiprávním jednáním škůdce, zakládá jeho odpovědnost za škodu.

22. Ušlý zisk je újmou, která v konkrétním případě spočívá v tom, že u žalobce jakožto poškozeného, nedošlo v důsledku škodné události (v důsledku dopravní nehody z 18. 8. 2012, při níž byl zraněn příjmení příjmení) k rozmnožení majetkových hodnot, ač se tak dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Ušlý zisk se neprojevuje zmenšením majetku poškozeného, nýbrž ztrátou očekávaného přínosu. Pro výši ušlého zisku je rozhodující, jakému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo jednání žalovaného jakožto škůdce, tedy konkrétně o jaký reálně dosažitelný (nikoliv hypotetický) prospěch poškozený přišel.

23. Není podstatné, jak je prospěch vyplývající ze smluvního vztahu definován a strukturován, není důležité, zda se jedná o odměnu závislou na množství vykonané práce či vůbec na jejím provedení v určitém termínu. Není vyloučeno, aby zisk ušel i tomu, kdo sice pracuje v pracovním poměru a má nárok na náhradu za ztrátu na výdělku, jestliže vedle závislé pracovní činnosti vykonává výdělečnou činnost jinou.

24. Soud I. stupně tedy vycházel ze správného právního názoru, že nemožnost využít výrobní, pracovní činnost jméno příjmení, by znamenalo ztrátu nároku na zaplacení smluvní odměny ze smluv o dílo uzavřených s odběrateli žalobce, v důsledku nemožnosti dostát svým smluvním závazkům.

25. V konkrétním případě byl plánovaný majetkový přínos žalobce podložen existujícími a reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že k zamýšlenému zisku by skutečně došlo, nebýt škodné události. Součástí spisového materiálu jsou i dlouhodobé a opakované objednávky odběratelů žalobce. Je zde dán i„ pravidelný běh věcí“, tedy taková skladba okolností svědčících o tom, že ujednání žalobce s odběrateli žalobce se již průběžně naplňovala a dále měla naplňovat.

26. V konkrétním případě je patrno, že žalobce měl se svými odběrateli uzavřeny dlouhodobé dohody o spolupráci, a pro své odběratele průběžně poskytoval své výkony a za to od nich obdržel finanční plnění a toto pokračovalo i v dalším období.

27. Tvrzená výše ušlého zisku byla v řízení prokázána na podkladě znaleckého posudku znaleckého ústavu právnická osoba a výslechem zpracovatelů tohoto znaleckého posudku. Z tohoto znaleckého posudku byly zjištěny provozní výnosy i provozní náklady žalobce, odpisy dlouhodobého nehmotného i hmotného majetku. Byla provedena validace hodnoty ušlého zisku za využití odhadu hodnoty na základě dat. Bylo zjištěno, že ušlý zisk žalobce za období od 18. 8. 2012 do 31. 12. 2012 činil 415.017 Kč a ušlý zisk žalobce za období od 1. 1. 2013 do 28. 2. 2013 činil 74.154 Kč.

28. Odpovědnost žalovaného je dána, neboť jeho jednání bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody, tj. škoda vznikla též následkem jednání žalovaného. Nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na vzniku škody, o jejíž odškodnění jde.

29. Jestliže se v řízení o náhradu škody zjišťuje, zda protiprávní úkon žalovaného jako škůdce, případně právem kvalifikovaná okolnost, a vzniklá škoda na straně žalobce jako poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006). Příčinná souvislost je v obecné rovině v případě odpovědnosti podle § 420 obč. zák. dána, vznikla-li škoda v důsledku protiprávního jednání škůdce, tedy za pravidelného průběhu věcí by bez škůdcova jednání vůbec nenastala. Škoda musí být nezprostředkovaným následkem protiprávního jednání, které je její hlavní příčinou, nesmí jít o příčinu jen vedlejší, popř. příčinu zkoumanou jen v obecné rovině bez rozboru jednotlivých prvků konkrétní situace. Pokud dojde k řetězení jednotlivých příčin a následků, musí škoda bezprostředně vzejít z jednání škůdce (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1733/2008).

30. V této konkrétní věci soud I. stupně správně dovodil, že je dána příčinná souvislost, neboť škodná událost z 18. 8. 2012 skutečně způsobila škodu, o jejíž náhradu jde. Příčinnou souvislost nelze zaměňovat za souvislost časovou (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 30. 11. 1990, 1 Cz 86/90).

31. Jestliže škoda způsobená na zdraví jméno příjmení dopravní nehodou z 18. 8. 2012, jakožto jedinému statutárnímu orgánu, jedinému společníku žalobce a jedinému kvalifikovanému výrobnímu zaměstnanci společnosti žalobce, znemožnila vykonávat fyzicky náročné povolání svářeče, zámečníka, nástrojaře po celou dobu jeho pracovní neschopnosti (od 18. 8. 2012 do 28. 2. 2013), znemožnila žalobci na podkladě výrobní pracovní činnosti jméno příjmení vykonávat činnost vedoucí k dosažení prospěchu, který podle smluv (dohod) s odběrateli žalobci příslušel a kterého by se žalobci jistě dostalo v případě, že by k protiprávnímu jednání (škodné události) nedošlo.

32. Soud I. stupně správně vycházel z toho, že je dána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného jakožto škůdce a vzniklou škodou (a rovněž tak, že je dána příčinná souvislost mezi provozováním dopravního prostředku žalovaným a vzniklou škodou), neboť do děje nevstoupila jiná, na jednání škůdce (resp. na provozování dopravního prostředku žalovaným) nezávislá skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující. Příčinná souvislost není přerušena, neboť bezprostřední příčinou škody zde není skutečnost, která by sama byla následkem. Bezprostřední příčinou škody je zde existence a rozsah zranění jméno příjmení způsobené mu při dopravní nehodě zaviněné žalovaným, (provozováním dopravního prostředku žalovaným), neumožňující vykonávat výrobní, pracovní činnost žalobce.

33. Není zde dáno porušení prevenční povinnosti ze strany žalobce ve smyslu § 415 obč. zák., které by představovalo protiprávní jednání. Volba vhodného opatření na ochranu žalobce závisí z povahy věci na žalobci samotném, na jeho úvaze, jak v konkrétní situaci zajistí své majetkové poměry. Tato úvaha není neomezená a musí vycházet z konkrétní situace, z časové a místní situace a nemůže být ve zjevném rozporu s obecnou zkušeností. Měřítkem správnosti závěru o porušení prevenční povinnosti žalobce však nemůže být bez dalšího samotná skutečnost, že ke vzniku škody ex post došlo. Právní úprava neukládá povinnost předvídat jakýkoliv každý v budoucnu možný vznik škody a tím vznik škody zcela vyloučit. Po žalobci bylo možno požadovat takový stupeň pozornosti, který lze po něm rozumně požadovat a který je způsobilý zabránit či omezit riziko vzniku škody. V konkrétním případě dospěl soud I. stupně k odůvodněnému závěru, že počínání žalobce není ve zjevném rozporu s obecnou zkušeností, samotná skutečnost, že žalobce měl možnost volby jiného (možná vhodnějšího) postupu, k závěru o porušení obecné prevenční povinnosti nepostačuje. Ze strany žalobce nedošlo k porušení prevenční povinnosti, přičemž odvolací soud odkazuje na bližší vlastní právní argumentaci níže k odvolacím námitkám žalovaného.

34. Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že soud I. stupně nepochybil, pokud vyhověl podané žalobě a z titulu ušlého zisku přiznal žalobci proti žalovanému plnění v žalobcem požadované konečné výši 377.308 Kč.

35. Jde-li o výši úroku z prodlení a počátek přiznaného úroku z prodlení, odkazuje odvolací soud na odůvodnění provedené soudem I. stupně, s nímž se ztotožňuje.

36. K odvolacím námitkám žalovaného je zapotřebí uvést následující.

37. V podmínkách této konkrétní věci byl příjmení příjmení jediným statutárním orgánem a společníkem společnosti žalobce a jediným kvalifikovaným výrobním zaměstnancem společnosti žalobce. příjmení příjmení nemohl v důsledku pracovní neschopnosti způsobené dopravní nehodou vykonávat fyzicky náročné povolání svářeče, zámečníka a nástrojáře po celou dobu pracovní neschopnosti od 18. 8. 2012 do 28. 2. 2013. Pro zajištění kontinuity podnikání společnost žalobce objednala výkony od jméno příjmení a jméno příjmení. Předmětem žalobního nároku žalobce zde není povinnost žalovaného jako škůdce hradit náklady na udržení chodu žalobce, ale ztráta zisku z činnosti, kterou žalobce v době pracovní neschopnosti jméno příjmení nemohl vykonávat prostřednictvím pracovní činnosti jméno příjmení. Objednání výkonů jiných osob představuje vadný stav z pohledu běžné podnikatelské činnosti společnosti žalobce. Příčinná souvislost je dána tehdy, jestliže škodná událost skutečně způsobila škodu, o jejíž náhradu jde. Příčinná souvislost je dána, neboť v jedinečných podmínkách této konkrétní věci vznikla škoda v důsledku protiprávního jednání žalovaného jakožto škůdce spočívající ve způsobení dopravní nehody, tedy za pravidelného průběhu věcí by škoda bez jednání žalovaného jako škůdce vůbec nenastala a k ušlému zisku by nedošlo. Rovněž tak je dána příčinná souvislost mezi provozováním dopravního prostředku žalovaným a vzniknou škodou. Škoda není v individuálních skutkových podmínkách této věci jen zprostředkovaným následkem protiprávního jednání, resp. zprostředkovaným následkem provozování dopravního prostředku. Jednání žalovaného spočívající ve způsobení dopravní nehody (resp. provozování dopravního prostředku žalovaným) a zranění jméno příjmení je hlavní příčinou vzniku ušlého zisku žalobce, nejde o příčinu jen vedlejší, a to v situaci, kdy společnost žalobce měla jediného jednatele, jediného společníka a jediného plně kvalifikovaného výrobního zaměstnance jméno příjmení. Škoda v podobě ušlého zisku bezprostředně vzešla z jednání žalovaného jakožto škůdce.

38. Jak již bylo uvedeno objednání výkonů jiných osob, představuje vadný stav z pohledu běžné podnikatelské činnosti společnosti žalobce. Samotný počet osob, jejichž výkony si společnost žalobce objednala, není z pohledu povinnosti žalobce předcházet škodě rozhodující okolností. Takové řešení lze považovat za možné, s ohledem mj. na rozdílné odborné dovednosti, vědomosti, poměry a znalosti každé takto objednané osoby, množství požadovaných výkonů, požadavky odběratelů žalobce a další okolnosti. Ze závěrů znaleckého posudku znaleckého ústavu právnická osoba vyplynulo, že tento znalecký ústav posuzoval rovněž informace o hrubých mzdách podle informačního systému o průměrném výdělku svářečů, řezačů plamenem a páječů ve Zlínském kraji v roce 2012. Tento znalecký ústav vzal v úvahu rovněž zákonnou minimální mzdu pro svářeče, zámečníka a nástrojáře v období let 2012 a 2013. Znalecký ústav přiléhavě uvedl, že pokud by byla uvažována hrubá mzda svářeče, řezače plamenem a páječe v roce 2012 ve výši 35.404 Kč (9. decil), tak mzdové náklady, včetně dalších odvodů, by znamenaly celkový náklad na jednoho zaměstnance 47.441 Kč. To by představovalo náklady v daném období 284.646 Kč na jednoho zaměstnance. Celkově vynaložené náklady žalobcem na výkony jméno příjmení a jméno příjmení za celé období pracovní neschopnosti jméno příjmení činí 689.720 Kč. Toto se stále nachází v intervalu možných hodnot a znamená to, že náklady takto vynaložené překročily přibližně o třicet procent průměrné náklady na dva zaměstnance v dané profesi při zohlednění 9. decilu hrubé mzdy v požadované profesi. S ohledem na skutečnost, že bylo zapotřebí zabezpečit výkony ihned a od počátku pracovní neschopnosti, a to v celém rozsahu činnosti žalobce, vůči více stálým odběratelům žalobce, nepředstavují tyto výdaje nepřiměřené výdaje. Ani v tomto ohledu tak ze strany žalobce není zjištěno porušení prevenční povinnosti, jakožto povinnosti předcházet vzniku škody.

39. K práci soudu I. stupně se znaleckými posudky anonymizováno jméno příjmení, titul za jménem, příjmení, anonymizováno a právnická osoba, je zapotřebí uvést, že tyto znalecké posudky hodnotil soud I. stupně jako neúplné, neboť tyto znalecké posudky řešily jen část odborného, skutkového problému. Tyto znalecké posudky neřešily otázku dosažení zisku žalobce v případě běhu události bez škodné události. Soud I. stupně přistoupil v případě obou těchto znaleckých posudků k řádnému postupu při odstranění vad posudku, neboť především požádal každého z těchto znalců o vysvětlení. Toto vysvětlení je přípustné rovněž v písemné formě. Jelikož vada v podobě neúplnosti těchto znaleckých posudků zůstala neodstraněna a jde o znalecké posudky z těchto důvodů zjevně vadné z pohledu zadaného znaleckého úkolu, nebylo již zapotřebí přistoupit k vysvětlení v jednací síni (srov. Jirsa, J. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář, Kniha II. § 79 – 180, Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 328). Znalci totiž setrvávaly na tom, že zadaný znalecký úkol nesplní. Proto pak důvodně přistoupil soud I. stupně k zadání dalšího revizního znaleckého posudku.

40. Revizní znalecký posudek právnická osoba je posudkem bezvadným a úplným. Zpracovatelé tohoto znaleckého posudku byli řádně vyslechnuti soudem I. stupně, podali vysvětlení ústní i písemné. Podrobně vysvětlili svůj postup, včetně použitých metod, vysvětlili podklady, ze kterých vycházeli. Závěry mají oporu v podkladech znalců, vycházejí z nálezové části posudku a jsou odůvodněny. O závěrech znaleckého posudku není pochyb. Není důvod k zadání dalšího revizního znaleckého posudku.

41. Součástí postupu znalce je také opatřování podkladů významných pro vypracování posudku. Opatřování podkladů je primárně odpovědností znalce. Mezi podklady, které si znalec opatřuje, patří i podklady, které si znalec opatří od účastníků řízení (srov. Dörfl, L. Znalec a znalecký posudek v civilním procesu. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2020, s. 119-120). Sama okolnost, že protistrana zpochybní listiny, které si znalec opatří od účastníka řízení jako podklad, není důvodem, aby soud takové listiny vyloučil ze znalecké verifikace tím, že znalci dá pokyn, aby k těmto listinám nepřihlížel. Není to totiž soudní znalec, kdo rozsuzuje věc, nýbrž soud, jenž postupuje v souladu s procesními pravidly a na základě zjištěného skutkového stavu věci a na základě hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 29 Cdo 1518/2021).

42. Odvolací soud ze všech těchto důvodů potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. jako ve výroku věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

43. Ve výroku III. rozhodl soud I. stupně o náhradě nákladů řízení, přičemž rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, neboť žalobce měl neúspěch jen v poměrně nepatrné části. Se závěrem soudu I. stupně, že žalobce měl neúspěch jen v poměrně nepatrné části, se odvolací soud ztotožnil.

44. Důvodné jsou odvolací námitky žalobce ohledně v odvolání uvedených úkonů právní služby, za které soud I. stupně nepřiznal náhradu nákladů řízení. Žalobci nebyla přiznána náhrada za právní zastoupení, pokud jde o účast na soudním jednání 9. 1. 2015, jedná se o jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a odměna za účast na soudním jednání 9. 2. 2022, protože jednání trvalo déle než 2 hodiny, je představována dvěma úkony právní služby (přiznána soudem I. stupně byla pouze odměna za 1 úkon právní služby). Žalobci přísluší dále odměna také za podání z 2. 10. 2014, a za podání z 3. 2. 2015, protože k těmto podáním byl žalobce vyzván soudem I. stupně a jednalo se proto o účelné úkony právní služby. Ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., je úkonem právní služby rovněž podání z 6. 3. 2015 Vedle odměny za těchto 5 úkonů právní služby má žalobce nárok též na náhradu hotových výdajů ve výši podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a rovněž na náhradu za DPH ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Výše odměny je představována částkou 9.820 Kč za tyto úkony právní služby: za účast u jednání 9. 1. 2015, č. l. 93, za účast u jednání 9. 2. 2022 (jde v uvedený den o celkem 2 úkony právní služby, soudem I. stupně byla přiznána odměna jen za jeden úkon právní služby), § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., za podání z 3. 2. 2015, č. l. 95, § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., za podání z 6. 3. 2018, č. l. 408, § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dále je výše odměny představována částkou 9.380 Kč za podání z 2. 10. 2014, č. l. 72, § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Výši náhrady nákladů řízení před soudem I. stupně, na kterou má žalobce nárok, je tak třeba navýšit na celkovou částku 358.965 Kč, kterou je žalovaný povinen nahradit žalobci.

45. V té části, v níž soud I. stupně přiznal náhradu nákladů řízení žalobci, odkazuje odvolací soud na odůvodnění provedené soudem I. stupně, pokud jde také o výčet účelně vykonaných úkonů právní služby.

46. Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek soudu I. stupně ve výroku III.

47. Výrok IV. bylo na místě potvrdit jako ve výroku věcně správný (§ 219 o. s. ř.), přičemž odvolací soud odkazuje na odůvodnění provedené soudem I. stupně, s nímž se ztotožňuje.

48. Legitimaci k podání odvolání má pouze ten účastník, jemuž rozhodnutím byla způsobena újma na jeho právech, kterou může napravit svým rozhodnutím odvolací soud.

49. Výrokem II., byl nárok žalobce částečně zamítnut z věcných důvodů. Výrokem V. byla uložena povinnost žalobci k zaplacení soudního poplatku. Těmito výroky II. a V. nebyla žalovanému žádná povinnost uložena. Rozhodující přitom je výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska, nikoliv podle hmotného práva. Není tedy dána subjektivní přípustnost podaného odvolání žalovaného, které směřovalo také do výroků II. a V. Ze samotného výroku II. a V. napadeného rozsudku neplyne žádná újma na právech žalovaného jakožto odvolatele. Proto bylo rozhodnuto o odmítnutí podaného odvolání proti výroku II., V. (§ 218 o. s. ř.).

50. Žalobce byl v odvolacím řízení plně procesně úspěšný a přísluší mu náhrada nákladů odvolacího řízení v plné výši podle § 142 odst. 1 o. s. ř., § 224 odst. 1 o. s. ř.

51. Právní zástupce žalobce v odvolacím řízení vykonal účelně tři úkony právní služby: -) podání odvolání podle § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. -) vyjádření k odvolání žalovaného podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. -) účast u jednání před odvolacím soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Výše odměny činí za vyjádření k odvolání žalovaného a za účast u jednání odvolacího soudu podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., po 9.820 Kč, přičemž za podání odvolání proti nákladovému výroku náleží odměna v poloviční výši, tj. 4.910 Kč Celková výše odměny, za kterou náleží žalobci náhrada tak činí 24.550 Kč. Žalobci náleží rovněž náhrada hotových výdajů jeho zástupce ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. 900 Kč. Dále náleží žalobci náhrada cestovného za cestu hromadnými prostředky z obec k odvolacímu soudu a zpět, celkem 1.293 Kč a dále náhrada za ztrátu času stráveného na cestě k odvolacímu soudu a zpět, celkem 16 půlhodin po 100 Kč za každou započatou půlhodinu (§ 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Dále náhrada za DPH ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z částky 28.343 Kč, tj. 5.953 Kč. Celkovou výši nákladů odvolacího řízení ve výši 34.296 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě uvedené v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly zjištěny důvody pro její prodloužení. Náklady odvolacího řízení bylo žalovanému s odkazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. uloženo zaplatit k rukám zástupce žalobce. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky do dvou měsíců od jeho doručení, a to u Okresního soudu v Uherském Hradišti, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny včas a dobrovolně, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.