62 A 178/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: NET4GAS, s.r.o., se sídlem Na Hřebenech II 1718/8, Praha, zastoupený Mgr. Vítem Stehlíkem, advokátem se sídlem Na Příkopě 854/14, Praha, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Masarykovo náměstí 5, Jihlava, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, provedeným dopisy žalovaného č.j. 09008-4/2016-ERÚ ze dne 31.8.2016 a č.j. 09008-17/2016-ERÚ ze dne 30.9.2016, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobce žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), podanou dne 31.10.2016, brojí proti dopisům od žalovaného ze dne 31.8.2016, č.j. 09008-4/2016-ERÚ, a ze dne 30.9.2016, č.j. 09008-17/2016-ERÚ, kterým žalovaný žalobci avizoval snížení koeficientů pro výpočet objemu plynu ke krytí pohonu kompresních stanic na výstupních bodech soustavy pro přepravu plynu koefhexi1 – koefhexi6 z hodnoty 0,00770 na hodnotu 0,00300, platnou pro rok 2017. I. Shrnutí žalobní argumentace Žalobce argumentuje tak, že dopisy žalovaného ze dne 31.8.2016, č.j. 09008- 4/2016-ERÚ, a ze dne 30.9.2016, č.j. 09008-17/2016-ERÚ, byly stanoveny a oznámeny parametry regulačního vzorce pro regulovaný rok 2017. Konkrétně žalobce brojí proti snížení koeficientů pro výpočet objemu plynu ke krytí pohonu kompresních stanic na výstupních bodech soustavy pro přepravu plynu (koefhexi1 – koefhexi6, dále též „koeficienty plynu pro pohon“) předmětnými dopisy, a to na hodnotu 0,00300 z hodnoty 0,00770 stanovené v předchozích letech. Koeficient plynu pro pohon vyjadřuje procentuální spotřebu kompresních stanic, kterých je v současné době v ČR šest, ze skutečně přepraveného plynu v každém výstupním bodě přepravní soustavy a v rámci ceny přepraveného plynu je zahrnut do variabilní složky za množství přepravené komodity po dobu trvání smlouvy o přepravě plynu (vedle fixní složky za rezervovanou přepravní kapacitu). Variabilní složkou jsou hrazeny náklady na plyn potřebný k pohonu kompresních stanic v přepravní soustavě, fixní složkou jsou reflektovány náklady spojené s rezervovanou přepravní kapacitou na jednotlivých vstupních a výstupních bodech a předpokládané hodnoty rezervovaných kapacit na příslušný kalendářní rok. Přeprava plynu je službou, poskytovanou žalobcem jako jediným držitelem licence pro přepravu plynu jeho zákazníkům, přičemž její cenu reguluje žalovaný. Žalobce namítá, že situace, kdy došlo ke snížení hodnoty koeficientů plynu pro pohon, a též způsob, jakým tak bylo učiněno, odporuje právním předpisům, především zákonu č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), dále zásadám cenové regulace na jeho základě vydaným a též směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2009/73/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES (dále jen „Směrnice“). Žalobce argumentuje tak, že snížení koeficientů plynu pro pohon z hodnoty 0,00770 na hodnotu 0,00300 je pro něj snížením zcela zásadním. S ohledem na skutečnost, že nebylo i přes připomínky žalobce ze strany žalovaného řádně odůvodněno, odporuje požadavkům transparentnosti, předvídatelnosti a stability, vyplývajícím z § 19a odst. 1 energetického zákona, jakož i bodu 5.1.1 Zásad cenové regulace pro období 2016-2018 pro odvětví elektroenergetiky, plynárenství a pro činnosti operátora trhu v elektroenergetice a plynárenství (dále jen „Zásady cenové regulace“). Stejně tak podle žalobce nebyl naplněn požadavek ochrany legitimního očekávání, když po dobu předcházejících šesti let byly hodnoty předmětných koeficientů konstantní a jejich změny nebyly ze strany žalovaného avizovány, a to ani v rámci Zásad cenové regulace. Žalobce dále namítá, že žalovaný věc nezohlednil v plné šíři a tudíž ji neúplně posoudil, neboť žalobce nevyužívá plyn pouze pro pohon kompresních stanic, ale též pro jiné účely, kdy rozsah spotřeby plynu na jejich pokrytí není zcela v dispozici žalobce. Žalovaný se tak dostal do rozporu se základními zásadami jeho činnosti ve smyslu § 2 odst. 4 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Žalobce dále poukazuje na skutečnost, že cena služby přepravy plynu je každoročně stanovena na podkladě hodnot z minulého období, tj. na základě toků plynu v přepravní soustavě, množství plynu k pohonu kompresních stanic a množství odpuštěného plynu. Proto Zásady cenové regulace i postup žalovaného jsou v rozporu s energetickým zákonem, konkrétně s jeho § 19a, neboť z příslušných právních předpisů nelze dovodit žádný mechanismus, který by umožňoval provedení následných korekcí celkových hodnot nákladů na plyn pro pohon kompresních stanic a jenž by tak zohledňoval skutečné a nikoli pouze plánované náklady. Žalobce možnost přezkumu předmětných dopisů v rámci správního soudnictví dovozuje především z toho, že se podle něj jedná o aktivní úkony učiněné v rámci výkonu veřejné moci, jimiž je žalobce povinen se řídit. S poukazem na dopis č.j. 10551-9/2013-ERÚ ze dne 31.10.2013, jímž byl žalobce informován o tom, že dopisy žalovaného nejsou správními rozhodnutími, žalobce dovozuje povahu předmětných dopisů jako nezákonného zásahu ve smyslu § 82 s.ř.s. Možnost přezkumu předmětných dopisů podle žalobce vyplývá též ze Směrnice. Dle názoru žalobce Směrnice sice v preambuli, jakož i na několika místech v textu, hovoří o „rozhodnutí“ regulačního orgánu, nicméně s ohledem na čl. 41 odst. 4 písm. a) ve spojení s čl. 41 odst. 17 Směrnice, v němž je užito pojmu „závazné rozhodnutí“, je nutno dovozovat, že se nemusí jednat pouze o správní rozhodnutí ve smyslu § 65 s.ř.s. Také poukazuje na čl. 10 odst. 5 Směrnice hovořící o výslovném či konkludentním rozhodnutí regulačního orgánu a na čl. 19 odst. 1 Směrnice, kde je pojmu rozhodnutí užito pro rozhodnutí dozorčího orgánu provozovatele přepravní soustavy. Žalobce uzavírá, že pod pojem rozhodnutí podléhající soudnímu přezkumu ve smyslu Směrnice je třeba podřadit jakýkoli úkon národního regulačního úřadu, tedy i předmětné dopisy. Možnost přezkumu předmětných dopisů dovozuje žalobce též z judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, podle které má cenové rozhodnutí povahu právního předpisu. Nemá-li žalobce možnost domáhat se přezkumu cenového rozhodnutí v rámci správního ani ústavního soudnictví, je možné domáhat se ochrany vyplývající ze Směrnice prostřednictvím přezkumu předmětných dopisů na podkladě žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. V replice žalobce setrval na své žalobní argumentaci, přičemž zdůraznil srovnání současného stavu se situací na Slovensku a na Ukrajině, a dále poukázal na nesrozumitelnou argumentaci žalovaného v jeho vyjádření ohledně nedostatečné právní opory na zákonné úrovni pro stanovení postupů při regulaci cen podzákonným právním předpisem (vyhláškami ve smyslu § 98a odst. 2 písm. f/ energetického zákona), což ani nebylo v žalobě namítáno. Aktuálně tedy podle žalobce existuje stav, který ve svém vyjádření de facto potvrdil žalovaný, že neexistuje prováděcí vyhláška, jež by materiálně stanovila způsob regulace cen v plynárenství. Žalobce na základě úpravy žalobního petitu u jednání navrhuje, aby soud určil, že zásah provedený dopisy žalovaného č.j. 09008-4/2016-ERÚ ze dne 31.8.2016 a č.j. 09008-17/2016-ERÚ ze dne 30.9.2016, kterými došlo ke snížení koeficientů pro výpočet objemu plynu ke krytí pohonu kompresních stanic na výstupních bodech soustavy pro přepravu plynu koefhexi1 – koefhexi6 z hodnoty 0,00770 na hodnotu 0,00300, byl nezákonný. Dále navrhuje, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování žalobcových práv v podobě tohoto zásahu a obnovil stav před zásahem tím, že stanoví koeficienty plynu pro pohon transparentně, předvídatelně a odůvodněně tak, aby tyto koeficienty i způsob jejich stanovení i v ostatních ohledech byly v souladu s § 19a energetického zákona, čl. 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 715/2009 a správním řádem. II. Shrnutí vyjádření žalovaného Žalovaný ve vyjádření k žalobě shrnuje, že je povinen ex lege regulační činnost v energetice vykonávat a odkazuje na Zásady cenové regulace pro IV. regulační období (pro roky 2016 až 2018), jež obsahují způsob stanovování jednotlivých parametrů a koeficientů regulačního vzorce. Žalovaný s odkazem na § 19a odst. 1 energetického zákona ve spojení s § 2 odst. 7 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, uvádí, že postup při regulaci cen má zohledňovat nejen ekonomicky oprávněné náklady na provoz přepravní soustavy, nýbrž i požadavek efektivního výkonu takové činnosti. Z toho však podle názoru žalovaného nevyplývá nutnost stálé či neměnné výše regulovaných cen či jednotlivých nákladových položek. Stálost a neměnnost neodpovídají principu předvídatelnosti postupu regulátora cen. Má-li žalovaný za to, že hodnota nákladů zohledňovaných při regulaci cen byla v minulosti předimenzována nebo zde byl vývoj odůvodňující zahrnutí nižších či vyšších nákladů do cen, lze konstatovat, že snížení výše regulovaných cen či jejich jednotlivých nákladových položek odpovídá zásadám stanoveným energetickým zákonem, lze-li důvodně předpokládat, že hodnota stanovená pro příslušný regulovaný rok pokryje náklady související s výkonem licencované činnosti. Podle žalovaného by mohlo být nezákonným zásahem stanovení výše nákladů v nesprávné výši, nikoli však skutečnost, že náklady byly sníženy, jak vyplývá z tvrzení žalobce. K tomu žalovaný uvádí, že žalobce nepředložil žádný důkaz o tom, jaké jsou jeho skutečné náklady a ani je nevyčíslil. Podle žalovaného též neobstojí argument žalobce, kdy srovnává danou situaci se slovenskou a ukrajinskou přepravní soustavou, neboť tyto soustavy reflektují zcela odlišné parametry klíčové pro řízení provozované soustavy. Žalovaný odmítá názor žalobce, že snížením hodnoty koeficientů došlo k porušení zásady legitimního očekávání při činnosti orgánu veřejné moci, neboť veřejná moc negarantuje neměnnost regulovaných cen či neměnnost hodnot, které do jejich výpočtu vstupují. Výše nákladů je pravidelně podrobována zkoumání a není stanovena ze setrvačnosti či bez ohledu na skutečnost. Požadavek na stanovení hodnot v konstantní výši nelze dovodit ani ze Zásad cenové regulace, podle kterých je hodnota koeficientů stanovována a oznamována každoročně pro následující období. Žalovaný souhlasí s tím, že hodnota koeficientu byla po dlouhou dobu konstantní, nicméně na základě změn situace na trhu, jež byly vyhodnoceny jako změny dlouhodobého rázu a vyplynuly z analýzy spotřeby plynu na pohon kompresních stanic v souvislosti s přepravou plynu přes jednotlivé výstupní hraniční body, přistoupil ke snížení hodnoty koeficientů. Žalovaný je toho názoru, že dostál též požadavku transparentnosti a předvídatelnosti cenové regulace, když v souladu s § 19a odst. 9 vydal Zásady cenové regulace, kdy v rámci postupu k jejich naplnění se adresáti cenových rozhodnutí nedozvídají jednotlivé regulované ceny až z cenového rozhodnutí. V rámci veřejného konzultačního procesu podle § 17e energetického zákona mohou dotčené subjekty uplatňovat své připomínky. Jednotlivé parametry regulačního vzorce jsou oznamovány držitelům licence s předstihem před zveřejněním návrhu cenového rozhodnutí, přičemž v tomto případě tak bylo učiněno čtyři měsíce před zahájením regulovaného roku. Žalovaný při stanovení koeficientů plynu pro pohon vycházel z porovnání množství plynu spotřebovaného kompresními stanicemi. Tak žalovaný zjistil, že skutečný poměr mezi spotřebovaným množstvím plynu na pohon kompresních stanic a celkovým množstvím plynu je kolem 0,002 až 0,004, neboli 0,2 % až 0,4 % přepraveného plynu je spotřebováno na pohon kompresních stanic pro udržení kompresních tlaků. Co se týká samotného oznámení parametrů regulačního vzorce pro výpočet množství energie plynu pro pohon kompresních stanic přepravní soustavy, žalovaný má za to, že toto samotné nepředstavuje zásah do právní sféry žalobce, neboť ten může nastat až účinností vydaného cenového rozhodnutí. Oznámení parametrů není faktickým úkonem, na jehož základě by adresát byl přímo povinen své jednání regulovat. III. Posouzení věci Podle § 82 s.ř.s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Podle § 83 s.ř.s. je žalovaným správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah; jde-li o zásah ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, který není správním orgánem, anebo příslušníka takového sboru, je žalovaným správní orgán, který takový sbor řídí nebo jemuž je takový sbor podřízen, a u obecní policie obec. Podle § 84 odst. 1 s.ř.s. musí být žaloba podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo. Podle § 85 s.ř.s. je žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný. Aktivní legitimace v řízení o žalobě ve smyslu § 82 s.ř.s. svědčí každému, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech zásahem správního orgánu. Určující skutečností pro vyslovení závěru o existenci aktivní legitimace na straně žalobce je tedy tvrzení přímého zkrácení na právech zásahem správního orgánu, nikoli skutečnost, že k přímému zásahu do práv žalobce skutečně došlo; to již je otázkou pro posouzení žaloby ve věci samé. Přímé zkrácení na svých právech postupem žalovaného spočívajícím v zaslání dopisů č.j. 09008-4/2016-ERÚ ze dne 31.8.2016 a č.j. 09008-17/2016-ERÚ ze dne 30.9.2016 je ze strany žalobce tvrzeno a je jím argumentováno. Tato podmínka řízení je tedy splněna. Pokud jde o legitimaci pasivní, žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah. Tu je nepochybně správním orgánem žalovaný; jeho identifikace není spornou; spornou není ani skutečnost, že jde o správní orgán. I tato podmínka řízení je tedy splněna. Žaloba byla podána včas, ve lhůtě dvou měsíců od okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl o vydání dopisů, tedy ve lhůtě dvou měsíců od jejich doručení dne 31.8.2016 a dne 30.9.2016. Ve vztahu k dopisům žalovaného adresovaným žalobci, jimiž žalovaný oznamuje žalobci snížení koeficientů plynu pro pohon pro rok 2017, je za této situace třeba zkoumat, zda tyto dopisy reálně do práv žalobce zasahují; soudní ochrana ve smyslu § 82 a násl. s.ř.s. je totiž namístě tehdy, jsou-li zároveň splněny následující podmínky: žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Zásahem (ve smyslu § 82 s.ř.s.) může být velké množství faktických činností správních orgánů, ke kterým jsou různými zákony oprávněny, i úkonů neformalizovaných (jakými za určitých okolností mohou být i „dopisy“), avšak pouze tehdy, jsou-li pro osoby, vůči nimž směřují, závazné a ty jsou povinny na jejich základě něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání strpět. Kromě toho je znakem sine qua non též prvek donucení, tedy pravomoc vynutit respektování pokynu či příkazu. O zásah ve smyslu § 82 s.ř.s. se tedy jedná pouze za předpokladu, že v žalobě tvrzeným jednáním by žalobce mohl alespoň potenciálně být přímo zkrácen na svých právech (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9.11.2016, č.j. 9 As 218/2016-63). Z dokazování u jednání vyplynulo, že dopis žalovaného č.j. 09008-4/2016- ERÚ ze dne 31.8.2016 adresovaný žalobci je nadepsán jako „Parametry regulačního vzorce pro regulovaný rok 2017“. V příloze tohoto dopisu byly žalobci žalovaným oznámeny hodnoty parametrů regulačního vzorce pro výpočet upravených povolených výnosů za licencovanou činnost přeprava plynu na regulovaný rok 2017. Dle textu tohoto dopisu jsou hodnoty parametrů regulačního vzorce stanoveny žalovaným v souladu s metodikou pro IV. regulační období, která je uvedena v Zásadách cenové regulace. V příloze č. 2 k dopisu žalovaného pod bodem 25 je u koeficientů pro výpočet objemu zemního plynu ke krytí pohonu kompresních stanic koefhexi1 – koefhexi6 uvedena hodnota 0,00300. Pokud jde o druhý dopis žalovaného č.j. 09008-17/2016-ERÚ ze dne 30.9.2016 adresovaný žalobci a nadepsaný jako „Parametry regulačního vzorce a ceny služby přepravy plynu na rok 2017“, tak tímto dopisem byly žalobci žalovaným oznámeny hodnoty parametrů regulačního vzorce pro výpočet upravených povolených výnosů za licencovanou činnost přeprava plynu na regulovaný rok 2017, a to upravené po vypořádání připomínek regulovaných subjektů k oznámeným parametrům regulačního vzorce. Na základě připomínek došlo ke změně hodnot parametrů regulačního vzorce (korekční faktor pro činnost přeprava plynu) a ke změně koeficientů regulačního vzorce pro regulovaný rok 2017 (koeficienty rozdělení upravených povolených výnosů na jednotlivé vstupní a výstupní body). Dopisem byly též žalobci oznámeny ceny služby přepravy plynu pro rok 2017. V příloze č. 2 k tomuto dopisu žalovaného pod bodem 25 je u koeficientů pro výpočet objemu zemního plynu ke krytí pohonu kompresních stanic koefhexi1 – koefhexi6 uvedena hodnota 0,00300. Ze samotného znění dopisu č.j. 09008-4/2016-ERÚ ze dne 31.8.2016 nelze především dovozovat, že by příslušné hodnoty koeficientů byly sníženy – a tedy závazně stanoveny – již tímto dopisem. Naopak z dopisu výslovně vyplývá, že jsou žalobci prostřednictvím příloh dopisu navrhované parametry cenové regulace oznámeny a žalobce byl informován o možnosti podání připomínek. Stejný závěr platí i ve vztahu k dopisu č.j. 09008-17/2016-ERÚ ze dne 30.9.2016. Jak ostatně uvedl sám žalobce, byl si vědom, že předmětné dopisy budou s vysokou pravděpodobností následovány vydáním cenového rozhodnutí žalovaného. K tomu ostatně již došlo, neboť cenové rozhodnutí žalovaného č. 6/2016 ze dne 25.11.2016 o regulovaných cenách souvisejících s dodávkou plynu již bylo zveřejněno v Energetickém regulačním věstníku a je účinné od 1.1.2017, což není mezi účastníky řízení sporné, jak vyplynulo z jednání soudu. Dopisy oznamující změnu koeficientů plynu pro pohon proto nelze považovat za zásah, proti němuž by měl zdejší soud poskytnout ochranu, neboť pro žalobce měly pouze informativní hodnotu a nelze na základě jejich obsahu dovodit ani žádnou možnost realizace donucovacích pravomocí orgánů veřejné moci vůči žalobci. Ostatně aby se postup žalovaného jako regulátora cen materializoval v podobě pro žalobce závazné a vynutitelné, musí se akt stanovící cenové pravidlo především opírat o příslušná ustanovení zákonů a musí být zveřejněn v Energetickém regulačním věstníku (§ 17 odst. 4, § 17 odst. 9 věta první, § 17 odst. 11 energetického zákona, dále § 2c zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen). Soud proto uzavírá, že samotným sdělením připravované změny hodnot koeficientů plynu pro pohon formou dopisů nemohlo právní postavení žalobce přímo v jejich důsledku dosáhnout žádné změny (obdobně bod 28 rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28.5.2015, č.j. 29 A 13/2015-27). Dopis žalovaného č.j. 09008-4/2016-ERÚ ze dne 31.8.2016 ani dopis žalovaného č.j. 09008-17/2016- ERÚ ze dne 30.9.2016 (jejich zpracování, odeslání a doručení žalobci) tudíž nelze považovat za nezákonný zásah ve smyslu § 82 s.ř.s. Proto soud žalobu podle § 85 odst. 3 s.ř.s. zamítl. Pakliže žalobce dovozuje z jím citovaných článků Směrnice a její preambule, že „všechny“ úkony národního regulačního orgánu musí být soudně přezkoumatelné, tak vztaženo na nyní projednávanou věc je podstatné, že soud k žalobě žalobce příslušné řízení vedl a meritorně dospěl k závěru, že se vůbec nejedná o takové úkony národního regulačního orgánu, jež by materiálně zasáhly právní sféru žalobce; tu tedy soudní ochrana žalobci odepřena nebyla. Cenová regulace (snížení koeficientů plynu pro pohon koefhexi1 – koefhexi6 z hodnoty 0,00770 na hodnotu 0,00300 platnou od 1.1.2017) materializovaná v podobě cenového rozhodnutí se žalobce dotýká; k výslovnému dotazu soudu u jednání však žalobce uvedl, že samotnou předmětnou cenovou regulaci, jež se materializovala v příslušném cenovém rozhodnutí, v tomto řízení nenapadá, a proto se soud nezabýval otázkou, jež by z původně uplatněné žalobní argumentace a petitu mohla vyplývat, tj. zda je soud ve správním soudnictví vůbec nadán pravomocí pravidlo vyplývající z cenového rozhodnutí regulátora po stránce věcné s ohledem na § 4 odst. 1 písm. a) a c) s.ř.s. jakkoli přezkoumávat. Za této situace bylo též bezpředmětné, aby se soud zabýval argumentací související s dopady cenové regulace pro rok 2017 v kontextu situace v sousedních zemích a tvrzených důsledků rozhodnutí německého regulátora v souvislosti s využíváním plynovodu OPAL. IV. Náklady řízení Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 větu první s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, jež důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení; to by náleželo procesně úspěšnému žalovanému. Soud však neshledal, že by žalovanému vznikly náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti, náhradu žádných nákladů žalovaný ani nepožadoval, a proto soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 8. prosince 2016 Za správnost vyhotovení: David Raus,v.r. Romana Lipovská předseda senátu