70 Co 125/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Ryšky a soudců Mgr. Ivy Krejčířové a JUDr. Ing. Daniela Bartoně ve věci žalobkyně: jméno FO , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem adresa proti žalovanému: jméno FO , narozený dne datum Jméno advokáta sídlem adresa o zaplacení 600 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6. března 2024, č. j. 33 C 154/2023-145,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku mění tak, že žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 600 000 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 15. 4. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí žalovanému k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 149 971,50 Kč.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov na náhradě nákladů řízení částku 657,92 Kč.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 600 000 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 15. 4. 2023 do zaplacení (I. výrok). Žalobu naopak zamítl v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroků z prodlení ve výši 10 % z částky 600 000 Kč od 29. 2. 2020 do 14. 4. 2023 (II. výrok). Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok), žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu Brno-venkov náklady řízení ve výši 144,74 Kč (IV. výrok) a žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu náklady řízení ve výši 513,18 Kč (V. výrok).

2. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce mezi , jméno FO, a žalovaným (na základě které měl pan , jméno FO, návazně pohledávku postoupit žalobkyni) či mezi žalobkyní a žalovaným. Konstatoval, že se logickým jeví tvrzení, že částka 600 000 Kč byla žalovanému poskytnuta v souvislosti s budováním aquaponické farmy. Soud prvního stupně ale nemohl rozhodnout o zamítnutí žaloby, jelikož žalovaný neprokázal, že má ve vztahu k žalobkyni nárok na zaplacení částky 600 000 Kč. Žalovaný by musel prokázat, že se s žalobkyní dohodl na podstatných náležitostech smlouvy, tj. jaké konkrétní práce bude provádět a za jakou cenu. Přitom sám žalovaný připouštěl, že částka 600 000 Kč byla poskytnuta jako záloha, avšak k uzavření samotné smlouvy nikdy nedošlo. Vzhledem k tomu, že nebylo možné dospět k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva (o dílo, příp. jiná), stala se částka 600 000 Kč bezdůvodným obohacením, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Pokud žalovaný tvrdil, že částka 600 000 Kč byla použita na provedení stavebních prací ve prospěch žalobkyně, pak přichází v úvahu nárok žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalobkyni z titulu provedení těchto prací, avšak žalovaný by musel řádně tvrdit a prokázat, jaké konkrétní práce byly provedeny, v jaké hodnotě, že provedením těchto prací došlo k bezdůvodnému obohacení právě na straně žalobkyně a nárok na vydání bezdůvodného obohacení z titulu provedení těchto prací by musel započíst vůči nároku žalobkyně na zaplacení částky 600 000 Kč. Soud prvního stupně nepřiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, neboť nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaného k zaplacení částky vyzvala. Žalovaný byl tak k plnění vyzván až doručením žaloby, tj. dne 13. 4. 2023, a počínaje dnem 15. 4. 2023 byl se zaplacením dluhu v prodlení.

3. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, přičemž následně specifikovala, že odvolání směřuje do II., III. a IV. výroku napadeného rozsudku. Žalobkyně měla za to, že si lze jen velmi těžce představit, že by pan , jméno FO, podepsal smlouvu o zápůjčce, aniž by si přečetl její znění. Při svém výslechu pan , jméno FO, výslovně potvrdil, že podepsal smlouvu, přičemž finanční prostředky ve výši odpovídající dluhu žalovanému předal. Totéž potvrdila také žalobkyně, tj. zapůjčila finanční prostředky panu , jméno FO, coby svému partnerovi, který následně zapůjčil peníze žalovanému, sepsal s ním písemnou smlouvu a dokonce výzvou k plnění před podáním žaloby ze dne 21. 12. 2022 vyzval žalovaného k vrácení finančních prostředků. Soud prvního stupně měl k dispozici rovněž úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 2. 8. 2023, č. j. KRPB-93916-11/TČ-2023-061281-NŠ, z něhož jasně vyplývá, že pan , jméno FO, zapůjčil žalovanému finanční prostředky ve výši odpovídající dluhu. Žalobkyně tvrzení pana , jméno FO, a žalovaného vyvrátila řadou listinných důkazů, kterými bylo jasně prokázáno, že smlouva mezi panem , jméno FO, a žalovaným byla uzavřena a následně rovněž došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy ve prospěch žalobkyně. Dluh rozhodně nebyl poskytnut z titulu zálohy na budoucí smlouvu o dílo a nejedná se tedy o „zálohu“ na plnění, které následně nebylo poskytnuto. Žalobkyně měla za to, že jí měl být přiznán zákonný úrok z prodlení z částky 600 000 Kč ode dne 29. 2. 2020 a náhrada nákladů řízení v plné výši.

4. Proti I., III. a V. výroku napadeného rozsudku podal odvolání žalovaný. Uvedl, že soud prvního stupně neprovedl v potřebném rozsahu všechny navrhované důkazy. Správně posoudil otázku neexistence údajně uzavřené smlouvy o zápůjčce mezi žalovaným a svědkem , jméno FO, , případně mezi žalovaným a žalobkyní. Žalovaný se však neztotožňuje se závěry soudu prvního stupně v bodech 24 a 25 napadeného rozsudku. Žalovaný dostatečně prokázal, že s žalobkyní uzavřel dohodu s vymezením předmětu tak, jak to bylo v daném okamžiku možné. Nesouhlasil s tím, že by jeho tvrzení byla neurčitá. Bylo přesně řečeno, jaké práce a za jakým účelem budou prováděny, striktní určení ceny v okamžiku uzavření kontraktu není jeho nutnou náležitostí. Svědek , jméno FO, taktéž potvrdil, že sama žalobkyně poté, co byly zkonzumovány poskytnuté peníze provedením prací, od záměru aquaponické farmy odstoupila. To potvrdila i sama žalobkyně. Dále žalovaný nesouhlasil s neprovedením výslechu navrhovaného svědka Škody, který mohl být důležitým důkazem k prokázání tvrzení žalovaného o uzavřeném kontraktu. Žalovaný dohodu mohl uzavřít pouze s žalobkyní a s nikým jiným. Pokud by do smluvního ujednání měla následně vstoupit třetí osoba, pak by to v souladu s právním jednáním účastníků nastalo cessí, kdy do práv žalobkyně by vstoupila společnosti , právnická osoba, ., k čemuž však již nedošlo. Dle názoru žalovaného by měl být aplikován § 2993 o. z. Neplnila jen žalobkyně, ale i žalovaný faktickým provedením prací v prokázané výši minimálně v žalované částce. Žalovaný proto uplatnil nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 600 000 Kč a tento svůj nárok započetl proti nároku žalobkyně, kdy účinky započtení nastanou doručením tohoto vyjádření k rukám žalobkyně. Toto právní jednání žalovaný učinil pro případ, že by soud nepřisvědčil jeho argumentaci o existenci uzavřené dohody. Pokud soud prvního stupně uzavřel, že nedošlo k uzavření řádné zápůjčky, pak v souladu s bodem 25 odůvodnění napadeného rozsudku žalovaný nemusí prokazovat, že má nárok na zaplacení, ale naopak žalobkyně by musela prokázat, že má nárok na vydání bezdůvodného obohacení, což neprokazuje, a tudíž neunáší důkazní břemeno. Pokud žalobkyně tvrdí, že netuší, na co poskytnuté peníze měly být použity, pak by je měla požadovat po tom, komu je svěřila, tedy po teoreticky pasivně legitimovaném svědku Vencovském.

5. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že k žádnému uzavření smlouvy o dílo nikdy nedošlo a žalovaný nikterak neprokázal, že finanční prostředky mu měly být poskytnuty jako záloha na stavební práce. Sám žalovaný ani neví, s kým by měla být smlouva o dílo uzavřena. Tvrzení, že finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty jako záloha na stavební práce, je ničím nepodložené. Žalobkyně nerozumí tomu, proč soud prvního stupně uzavřel, že nelze mít za prokázané uzavření smlouvy o zápůjčce, a žalobkyně stále trvá na tom, že bylo dostatečně prokázáno, především listinnými důkazy, že smlouva o zápůjčce uzavřena byla a následně došlo k postoupení pohledávky ve prospěch žalobkyně.

6. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

7. Po další změně právního zastoupení na straně žalobkyně podala její nová právní zástupkyně doplnění odvolání a doplnění vyjádření k odvolání žalovaného, v nichž uvedla, že smlouva o zápůjčce je reálný kontrakt a dne 20. 1. 2020 byla platně uzavřena, neboť vydlužitel zápůjčku od zapůjčitele v plné výši převzal, což sám potvrdil. Zapůjčenou částku měl vrátit dne 24. 2. 2020, k čemuž však nedošlo, a žalovaný se tedy dostal s vrácením zapůjčené částky do prodlení. Považovat zápůjčku poskytnutou ať už svědkem , jméno FO, nebo žalobkyní za zálohu na smlouvu o dílo s obchodní společností , právnická osoba, je „fantazírování“. Pokud se v areálu prováděly nějaké práce, byly prováděny načerno, a předloženými doklady nelze prokázat vazbu na žalobkyni. Protokol o součinnosti firem ze dne 27. 4. 2020 neobsahuje žádná konkrétní práva ani povinnosti mezi osobami uvedenými na tomto protokolu.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání byla podána k tomu oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.), směřují proti rozhodnutí, proti němuž jsou přípustná (§ 201, § 202 o. s. ř.), byla podána včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i nad rámec odvolacích důvodů, a poté dospěl k závěru, že napadený rozsudek není v meritu věci ve své vyhovující části věcně správný. O tom byli účastníci řízení v zájmu předvídatelnosti a s ohledem na zákaz překvapivého rozhodnutí odvolacím soudem předvídatelně poučeni.

9. Dle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Dle § 555 odst. 2 o. z. má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

10. Dle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (§ 556 odst. 2 o. z.).

11. Narozdíl od právní úpravy v předchozím obč. zák., účinném do 31. 12. 2013, podle níž bylo třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem (srov. ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák.), a ve vztahu k níž dovolací soud ve své ustálené judikatuře dovodil, že podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998 sp. zn. 25 Cdo 1650/98, který byl uveřejněn v časopise Právní rozhledy, č. 7, roč. 1999, s. 386 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2002 sp. zn. 25 Cdo 1116/2001), právní úprava v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinném od 1. 1. 2014, opouští – jak vyplývá i z důvodové zprávy k tomuto zákonu – důraz na formální hledisko projevu, typický pro předchozí občanský zákoník (srov. zejména ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák.), a klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících osob. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je tedy podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016).

12. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je úmysl jednajícího, popřípadě u vícestranných jednání společný úmysl jednajících stran (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 23 Cdo 3359/2018). Skutečnou vůli jednajících je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4861/2017, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017). Platí, že doslovný text smlouvy může, ale také nemusí být v souladu s vůli jednajících stran. Pokud směřuje vůle smluvních stran k jinému významu a podaří-li se vůli účastníků procesem skutkových a právních otázek ozřejmit, má shodná vůle účastníků smlouvy přednost před doslovným významem textu jimi formulované smlouvy (viz nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 571/06, nebo nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 128/06).

13. Odvolací soud předesílá, že vztahy mezi zúčastněnými byly extrémně netransparentní, podezřelé a chaotické (jak uvedl svědek , jméno FO, , mezi žalobkyní, žalovaným, firmou , právnická osoba, a čtyřmi firmami, které s žalobkyní měli, byly promíchány vztahy, finance a transakce). Vzhledem ke skutečné vůli jednajících osob, jak v podstatném ve shodě vyšla najevo ze svědecké výpovědi , jméno FO, jako údajného zapůjčitele a z účastnické výpovědi žalovaného jako údajného vydlužitele, jakož i z jejich pozdějšího chování při realizaci projektu aquaponické farmy, lze nicméně mít za jisté, že mezi nimi nedošlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., která byla naopak jen simulovaným právním jednáním, učiněným na oko. Lze plně souhlasit také s přesvědčivě zdůvodněným závěrem soudu prvního stupně, že skutečným účelem předání peněz žalobkyně prostřednictvím svědka , jméno FO, žalovanému byla záloha na provádění prací na aquaponii.

14. Na podporu uvedených skutkových závěrů soudu prvního stupně nutno akcentovat, že z výslechů obou osob, které údajnou smlouvu o zápůjčce formálně podepsaly, vyplývá, že jejich skutečná vůle vůbec nesměřovala k uzavření smlouvy o zápůjčce. Svědek , jméno FO, se v rámci své svědecké výpovědi označil za „pejska“ a „joudu“ plnícího pokyny žalobkyně a od toho, že by byl zapůjčitelem, se v průběhu své výpovědi výslovně distancoval („Já se zbavuji pojmu půjčka, jestli byly peníze půjčeny nebo dávány za něco jde zcela mimo mě, o tom uvažovala nebo spíše možná neuvažovala žalobkyně“). Popsal naopak konkrétní průběh spolupráce s žalovaným ohledně záměru vybudovat aquaponickou farmu s tím, že s žalobkyní chtěli po žalovaném, aby to dal „do kupy“, bylo třeba vyvést suť, dovézt elektřinu, vypracovat projekty, celé to zlegalizovat. Na jaře 2020 se sešli na místě svědek a žalobkyně za společnost , právnická osoba, ., kterou za tím účelem založili, žalovaný a jeho jeden technik „za , právnická osoba, “ a pan , jméno FO, a jeho maminka za firmu, která dodávala technologii. Všechny pokyny na aquaponii vždy vycházely od žalobkyně, ale pokyny vyslovoval svědek (viz i emailová komunikace). Celý projekt , název, se nedokončil proto, že „od firmy , právnická osoba, “ dostali nějaké vyúčtování, žalobkyni „se zatmělo před očima“ a rozhodla se, že „to tam nedokončíme“. V podstatném ve shodě s tím žalovaný ve své účastnické výpovědi uvedl, že ohledně zájmu svědka , jméno FO, a žalobkyně vybudovat aquaponii nebyla zpočátku založena společnost , právnická osoba, a řešilo se, jak financovat práce, a proto domluvili tu „zápůjčku“. Papír měl zaniknout zálohovou fakturou od společnosti , právnická osoba, , která ale nikdy nebyla, a částka 600 000 Kč odpovídala odhadované hodnotě prací. Smlouvu o zápůjčce podepsal proto, že věděl, že je to domluvené tak, že se to podepisuje kvůli pracím na aquaponii. Záměr realizovat projekt , název, vyplývá i z e-mailové komunikace a z protokolu o součinnosti firem spolupracujících na projektu , název, ze dne 27. 4. 2020, stvrzujícího postavení jednotlivých aktérů tohoto projektu, v němž jako investor vystupuje nově vzniklá společnost žalobkyně a svědka , jméno FO, , právnická osoba, . a jako realizátor stavby společnost , právnická osoba, , zastoupená žalovaným jako jednatelem.

15. Žalovaný totiž je a také v rozhodné době byl jednatelem obchodní společnosti , právnická osoba, , , IČO, sídlem , adresa, , podnikající s předmětem činnosti v oblasti provádění staveb, jejich změn a odstraňování. V tomto kontextu ovšem soud prvního stupně řádně nevyhodnotil skutečnosti vedoucí ke skutkovému závěru, že žalovaný neměl být realizátorem stavby osobně, nýbrž práce na přípravě aquaponické farmy měla vykonávat právě předmětná obchodní společnost. Skutečnost, že realizátorem projektu měla být právě společnost , právnická osoba, , vyplývá hned z několika důkazů. Odvolací soud zopakoval dokazování dále uvedenými listinnými důkazy a zjistil, že v e-mailové komunikaci svědek , jméno FO, ohledně daného projektu komunikuje nejen s žalovaným na jeho firemní e-mail , e-mail, , ale za danou společnost v ní opakovaně vystupuje i , adresa, (, e-mail, ) s firemním logem. Především však již zmíněný protokol o součinnosti firem spolupracujících na projektu , název, ze dne 27. 4. 2020 stvrzuje postavení jednotlivých aktérů tohoto projektu a byl podepsán investorem , právnická osoba, . (nově založenou společností žalobkyně a svědka , jméno FO, ) a jako realizátorem stavby právě společností , právnická osoba, , zastoupenou žalovaným. Rovněž tak ze svědecké výpovědi svědka , jméno FO, ve shodě s tím vyplývá, že na jaře 2020 se sešli na místě svědek a žalobkyně za společnost , právnická osoba, ., kterou za tím účelem založili, žalovaný a jeho jeden technik „za , právnická osoba, “ a pan , jméno FO, a jeho maminka za firmu, která dodávala technologii, přičemž celý projekt, Anonymizováno, , název, se nedokončil proto, že „od firmy , právnická osoba, “ dostali vyúčtování, žalobkyni „se zatmělo před očima“ a rozhodla se, že „to tam nedokončíme“.

16. Z uvedeného tedy vyplývá, že peněžní prostředky žalobkyně neobdržel ve skutečnosti žalovaný jako zálohu na provádění prací na aquaponii s účinky pro sebe samotného, ale jako jednatel obchodní společnosti , právnická osoba, , která měla být realizátorem stavby, s účinky pro ni. Žalovaný sám tedy není ve věci pasivně legitimován, neboť pasivně legitimována je daná obchodní společnost, a žalobu směřující proti žalovanému proto bylo nutno pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaného zamítnout. V zájmu předvídatelnosti a s ohledem na zákaz překvapivého rozhodnutí byl tento právní názor odvolacího soudu účastníkům předem sdělen při jednání odvolacího soudu a nenabídli proti němu žádnou plauzibilní argumentaci.

17. Se zřetelem k uvedenému odvolací soud napadený rozsudek ve vyhovující části změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. zamítnutím žaloby a v zamítavé části potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako ve výsledku věcně správný.

18. Protože došlo ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolací soud rozhodl nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale originálně také o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně dle § 224 odst. 2 o. s. ř., a to nejen ve vztahu mezi účastníky řízení, ale i ohledně nákladů řízení vzniklých státu.

19. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. na základě zásady úspěchu ve věci, tak že plně úspěšná žalovaná má vůči žalobci právo na jejich náhradu. Náklady řízení před soudy obou stupňů účelně vynaložené žalovaným činí celkem 149 971,50 Kč představují odměnu za právní zastoupení při 9 úkonech právní služby á 10 700 Kč dle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu ze dne 14. 4. 2023, účast u jednání dne 16. 8. 2023, účast u jednání dne 11. 10. 2023 přesahující dvě hodiny, účast u jednání dne 17. 1. 2024, účast u jednání dne 4. 3. 2024, podání odvolání včetně jeho odůvodnění ze dne 21. 5. 2024, účast u jednání odvolacího soudu dne 20. 5. 2026) s 8 režijními paušály á 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024) a 1 režijním paušálem 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025) s náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 20 821,50 Kč a zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 30 000 Kč. Pokud žalovaný požadoval přiznání odměny nejen za odpor proti platebnímu rozkazu ze dne 14. 4. 2023, ale i za vyjádření ve věci samé ze dne 25. 5. 2023, nelze pro neúčelnost přiznat odměnu za vyjádření, které mohlo být účelně obsaženo již v podaném odporu. Právě tak nelze považovat za účelné podání odvolání proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudního poplatku, neboť žalovaný s ním nebyl úspěšný a žalobkyně se nijak netýkalo, a nemůže tedy být zavázána k náhradě za takový úkon.

20. Ohledně nákladů řízení vzniklých státu v podobě svědečného vyplaceného svědkovi , jméno FO, ve výši 657,92 Kč bylo dle § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto dle výsledků řízení tak, že k jejich náhradě je povinna neúspěšná žalobkyně.