70 Co 211/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivy Krejčířové a soudců JUDr. Ing. Daniela Bartoně a Mgr. Evy Mildeové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A c) Jméno žalobce C , narozená Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce C d) Jméno žalobce D , narozený Datum narození žalobce D bytem Adresa žalobce D e) Jméno žalobce E , narozená Datum narození žalobce E bytem Adresa žalobce A f) Jméno žalobce F , narozená Datum narození žalobce F bytem Adresa žalobce F g) Jméno žalobce G , narozený Datum narození žalobce G bytem Adresa žalobce F všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: právnická osoba , IČO sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o náhradu nemajetkové újmy (duševní útrapy) vzniklé žalobcům jako sekundárním poškozeným při zvlášť závažném ublížení na zdraví primární poškozené (§ 2959 o. z.), o odvolání žalobců a), b), c), d), e), f), g) a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. dubna 2025, č. j. 47 C 75/2024-250,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., II., III., IV., V., VI., VII., VIII., IX., X., XI., XII., XIII., XIV., XV., XVI., XVII. a XXV. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v XVIII. výroku mění tak, že žalovaný a vedlejší účastník (vystupující na straně žalovaného) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni a) na náhradě nákladů řízení částku 92 666 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se v XIX. výroku mění tak, že žalovaný a vedlejší účastník (vystupující na straně žalovaného) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci b) na náhradě nákladů řízení částku 66 149 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se v XX. výroku mění tak, že žalovaný a vedlejší účastník (vystupující na straně žalovaného) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni c) na náhradě nákladů řízení částku 58 107 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

V. Rozsudek soudu prvního stupně se v XXI. výroku mění tak, že žalovaný a vedlejší účastník (vystupující na straně žalovaného) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci d) na náhradě nákladů řízení částku 57 901 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

VI. Rozsudek soudu prvního stupně se v XXII. výroku mění tak, že žalovaný a vedlejší účastník (vystupující na straně žalovaného) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni e) na náhradě nákladů řízení částku 59 623 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

VII. Rozsudek soudu prvního stupně se v XXIII. výroku mění tak, že žalovaný a vedlejší účastník (vystupující na straně žalovaného) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni f) na náhradě nákladů řízení částku 44 747 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

VIII. Rozsudek soudu prvního stupně se v XXIV. výroku mění tak, že žalovaný a vedlejší účastník (vystupující na straně žalovaného) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci g) na náhradě nákladů řízení částku 44 747 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

IX. Rozsudek soudu prvního stupně se v XXVI. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek za žalobu ve výši 24 944 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

X. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

XI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku za odvolání ve výši 3 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

I. Rozsudek soudu prvního stupně1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 570 000 Kč s přísl. (výrok I.), částku 40 230 Kč s přísl. (výrok XV.) a částku 38 650 Kč s přísl. (výrok XVI.), žalobci b) částku 530 000 Kč s přísl. (výrok III.), žalobkyni c) částku 175 000 Kč s přísl. (výrok V.), žalobci d) částku 175 000 Kč s přísl. (výrok VII.), žalobkyni e) částku 200 000 Kč s přísl. (výrok IX.), žalobkyni f) částku 75 000 Kč s přísl. (výrok XI.) a žalobci g) částku 75 000 Kč s přísl. (výrok XIII.). Žaloba byla zamítnuta ohledně požadavku žalobkyně a) na zaplacení částky 1 030 000 Kč s přísl. (výroky II. a XVII.), žalobce b) na zaplacení částky 1 070 000 Kč s přísl. (výrok IV.), žalobkyně c) na zaplacení částky 325 000 Kč s přísl. (výrok VI.), žalobce d) na zaplacení částky 325 000 Kč s přísl. (výrok VIII.), žalobkyně e) na zaplacení částky 300 000 Kč s přísl. (výrok X.), žalobkyně f) na zaplacení částky 175 000 Kč s přísl. (výrok XII.) a žalobce g) na zaplacení částky 175 000 Kč s přísl. (výrok XIV.). Ohledně nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že bylo žalovanému a vedlejšímu účastníkovi uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni a) částku 125 710,17 Kč (výrok XVIII.), žalobci b) částku 85 734,60 Kč (výrok XIX.), žalobkyni c) částku 71 694 Kč (výrok XX.), žalobci d) částku 59 025 Kč (výrok XXI.), žalobkyni e) částku 45 346 Kč (výrok XXII.), žalobkyni f) částku 43 952 Kč (výrok XXIII.) a žalobci g) částku 43 952 Kč (výrok XXIV.). Žalovanému a vedlejšímu účastníkovi bylo dále uloženo zaplatit společně a nerozdílně České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení vzniklých státu částku 7 800 Kč (výrok XXV.) a na soudním poplatku za žalobu částku 24 944 Kč (výrok XXVI.).

2. Soud prvního stupně konstatoval, že se v nemocnici žalovaného dne 2. 1. 2023 jakožto extrémně nedonošené dítě narodila , jméno FO, , která je dcerou žalobců a) a b), vnučkou žalobkyně c) a e), pravnučkou žalobců f) a g) a žalobce d) je manžel žalobkyně c). Dne 20. 1. 2023 kolem 16:15 žalovaný zavedl omylem nesprávně katetr z paty pravé dolní končetiny (dále též „PDK“) , jméno FO, do tepny (místo do žíly), což způsobilo nedokrvování PDK a následné odumření části PDK a amputaci PDK pod kolenem. Žalovaný již v 17:00 dne 20. 1. 2023 zaregistroval u , jméno FO, dva tělesné projevy, které objektivně ukazovaly na poruchu prokrvení PDK vzniklou po chybném zavedení katetru do tepny (PDK byla studená a bledší). Nicméně žalovaný si chybně neuvědomil, že jde o příznaky poruchy prokrvení PDK vzniklé po chybném zavedení katetru do tepny, ačkoli si to uvědomit měl a mohl. Žalovaný tyto dva tělesné projevy na PDK nesprávně přisuzoval tomu, že jde jen o běžný a dočasný stav, který odezní sám bez následků, a to stav plynoucí z předchozí manipulace s PDK při zavádění katetru při otevřeném inkubátoru, o běžné ochlazení PDK z vnějšího prostředí. Žalovaný si ani při následných kontrolách , jméno FO, neuvědomil, že PDK nese známky poruchy prokrvení vzniklé po chybném zavedení katetru do tepny, ačkoli si to uvědomit měl a mohl. Žalovaný si subjektivně uvědomil poruchu prokrvení PDK až dne 21. 1. 2023 kolem 5:00 a až tehdy katetr z tepny vytáhl. To však již bylo téměř 13 hodin po chybném zavedení katetru, kdy stav PDK již byl nezvratný a nezbylo než PDK amputovat v části pod kolenem. Jediná známá metoda v řešení poruchy prokrvení po chybném zavedení centrálního žilního katetru do tepny u nedonošených dětí je časné rozpoznání poruchy prokrvení končetiny a časné odstranění katetru. Medicínsky správný postup byl vytáhnout katetr z tepny bezprostředně poté, co se objeví první klinické příznaky poruchy prokrvení PDK, tedy v daném případě dne 20. 1. 2023 v 17:00 hod. Pokud žalovaný odstranil katetr až dne 21. 1. 2023 v 5:00, nepostupoval v souladu s medicínsky správným postupem.

3. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že žalovaný ve smyslu § 2910 o. z. zaviněným porušením povinnosti stanovené zákonem zasáhl do práva primární poškozené , jméno FO, na zdraví, když porušil svoji povinnost poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni ve smyslu § 4 odst. 5 a § 45 odst. 1 zákona o zdravotních službách. Toto porušení povinnosti žalovaného bylo v příčinné souvislosti s poruchou prokrvení PDK, která vyústila až k amputaci PDK pod kolenem. Zavinění žalovaného ve formě nedbalosti nejen že se předpokládá (§ 2911 o. z.), ale bylo i prokázáno dokazováním (znaleckým posudkem). Z něj plyne (nevědomá) nedbalost žalovaného. Žalovaný věděl, že PDK , jméno FO, v 17:00 dne 20. 1. 2023 je studená a bledší, a vědět měl a mohl, že nejde o běžný a dočasný stav plynoucí z manipulace s PDK při otevřeném inkubátoru, ale že jde o hned dvě známky poruchy prokrvení PDK, tedy z mylného napíchnutí tepny, a že pokud bezprostředně nevytáhne katetr z PDK, tak hrozí odumření PDK a její amputace.

4. K obraně žalovaného, že lékařka (, jméno FO, , Anonymizováno, v 18:00) a zdravotní sestra (, jméno FO, v 20:00, 23:00 a 2:00) v době po 17:00 hod. dne 20. 1. 2023 nezaregistrovaly známky poruchy prokrvení, soud prvního stupně uvedl, že objektivní zjištění pro jedinou medicínsky správnou reakci v podobě vytažení katetru měl žalovaný již v 17:00 hod. Není podstatné, zda zdravotnický pracovník subjektivně rozeznal známky prokrvení. Podstatné je, zda zdravotnický pracovník měl a mohl poznat existující známky poruchy prokrvení. Ze znaleckého posudku , jméno FO, plyne, že známky poruchy prokrvení PDK objektivně musely být navenek zřejmé i po 17:00 hod. Znalkyně vysvětlila, že jde o přírodní (biologickou) zákonitost, jelikož po sedmnácté hodině dne 20. 1. 2023 porucha prokrvení PDK neodezněla, ale již se jen zhoršovala. Ze znaleckého posudku , jméno FO, (včetně jejího výslechu) tak soud zjistil, že i v 18 hodin (20. 1. 2023) na PDK objektivně musel být klinický rozdíl oproti LDK (bledší, studenější), na PDK objektivně musel být abnormální nález, a že i v 20 hodin a později na PDK objektivně musel být (oproti LDK) rozdíl v teplotě i barvě.

5. Soud prvního stupně shledal důvodným nárok žalobkyně a) na zaplacení účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o osobu primární poškozené , jméno FO, v době od 13. 4. 2023 do 24. 1. 2024 ve výši 40 230 Kč. Žalobkyně a) o , jméno FO, pečovala minimálně jednu hodinu denně (kontrola jizev pahýlu, mazání pahýlu gelem či mastí, speciální cvičení), což za 298 dnů činí 298 hodin. Soud poukázal na částku 155 Kč za hodinu dle vyhlášky č. 505/2006 Sb. s tím, že žalobkyně a) požaduje pouze 135 Kč za hodinu. Soud proto považoval částku 135 Kč za hodinu za důvodnou a přiznal žalobkyni za 298 hodin celkem částku 40 230 Kč. Dále soud přiznal žalobkyni a) náhradu cestovních výloh ve výši celkem 38 650 Kč. Jedná se o cestovné z bydliště žalobkyně a) do Dětské nemocnice v , adresa, a zpět a do protetického centra ve , adresa, a zpět, a to v souvislosti s péčí o zdraví , jméno FO, v době od 13. 4. 2023 do 24. 1. 2024. Cestovné bylo soudem prvního stupně přiznáno podle vyhlášek č. 467/2022 Sb. a 398/2023 Sb.

6. Co se týče nároku žalobců na náhradu nemajetkové újmy podle § 2959 o. z., soud prvního stupně s odkazem na judikaturu konstatoval, že byl naplněn pojem „zvlášť závažné ublížení na zdraví“. Je naplněno jak hledisko závažnosti následků primární oběti, kdy , jméno FO, byla amputována PDK pod kolenem a navždy tak přišla o část těla používanou při jakémkoli pohybu, což má samozřejmě i citelný dopad do jejího duševního stavu. Naplněno je i hledisko citelného dopadu újmy na zdraví primární oběti do osobnostní sféry blízkých osob. Amputace části dolní končetiny pod kolenem dítěte v 1. měsíci života způsobí blízkým osobám psychickou bolest vnímáním újmy dítěte jako vlastní, šok ze zprávy o amputaci, obavy o budoucnost (jak se bude dítě vyvíjet a zda nebude v životě strádat) a znovu se obnovující nemateriální újmu pohledy na postiženou končetinu a chůzi s protézou. Taková újma na zdraví znamená i citelné narušení soukromého a rodinného života (menší soběstačnost primární poškozené, nutnost zvýšené péče ze strany blízkých osob i návštěv zdravotnických zařízení, limitace některých společných aktivit členů rodiny).

7. Při stanovení výše náhrady nemajetkové újmy vyšel soud prvního stupně přiměřeně z judikatury týkající se náhrady za duševní útrapy pozůstalých blízkých osob při usmrcení, která za základní částku považuje dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy za rok předcházející smrti. V roce 2022 byla průměrná mzda 40 353 Kč a dvacetinásobek představuje částku 807 060 Kč. V dané věci však nejde o náhradu nemajetkové újmy za smrt blízké osoby, ale o zvlášť závažnou újmu na jejím zdraví. Soud prvního stupně proto považoval za odpovídající v projednávané věci základní částku ve výši 1/3 z výše uvedené částky, tj. 269 020 Kč pro rodiče primární poškozené. Pro prarodiče pak soud prvního stupně s ohledem na vzdálenější stupeň příbuzenství považoval za odpovídající základní částku ve výši ½ z částky pro rodiče, tj. 134 510 Kč. U žalobce d) který není biologickým prarodičem , jméno FO, , ale „sešvagřeným dědečkem“ soud určil stejnou základní částku, neboť s ohledem na § 22 odst. 1 větu druhou o. z. je třeba žalobce d) považovat za osobu blízkou bez dalšího. Nadto z účastnických výslechů žalobců vyplynulo, že žalobce d) má ke , jméno FO, vztah obdobný jako prarodič biologický. Pro žalobce f) a g) jakožto praprarodiče , jméno FO, soud stanovil základní částku ve výši ¼ z částky pro rodiče, tj. 67 255 Kč.

8. S ohledem na individuální okolnosti případu soud žalobcům a) a b), rodičům , jméno FO, , navýšil základní odškodnění o 20 % z důvodu nízkého věku , jméno FO, . Dále z důvodu toho, že byli bezprostředně konfrontování se škodnou událostí, soud navýšil žalobkyni a) základní částku o 15 % a žalobci b) o 10 %. Rozdíl mezi žalobci a) a b) je dán tím, že žalobkyně a) byla fyzicky přítomna v nemocnici u , jméno FO, nezanedbatelně častěji než žalobce b), a proto bezprostředněji prožívala závažné skutečnosti ohledně zdravotního stavu , jméno FO, . O dalších 15 % soud zvýšil základní částku u obou žalobců z toho důvodu, že se jednalo o vytoužené dítě, kdy se žalobci a) a b) pokoušeli o početí přirozenou cestou 3 až 4 roky a následně 3 roky prostřednictvím umělého oplodnění. Z důvodu dopadu zdravotního poškození , jméno FO, do duševní sféry žalobců a) a b) soud prvního stupně zvýšil odškodnění o dalších 20 %. Soud v tomto směru zohlednil, že žalobci byli před amputací informováni o tom, že , jméno FO, je ohrožena na životě (byla zde obava o její život). Dále bylo zohledněno to, že žalobci a) a b) trpí obavami z budoucnosti , jméno FO, , a to, že újma na zdraví , jméno FO, je takového charakteru, že je pro sekundární oběti znovu a znovu viditelná, a proto vytváří prostor k připomínání škodné události a obnovování negativních prožitků. U žalobkyně a) soud zvýšil základní částku o dalších 10 % z důvodu míry jejího prožívání újmy na zdraví , jméno FO, . Zde soud zohlednil to, že žalobkyně navštěvovala psychiatričku a je jí dodnes poskytováno psychologické poradenství, a dosud se s danou situací nevyrovnala. Nakonec soud prvního stupně u žalobců a) a b) zvýšil základní částku o dalších cca 32 % z důvodu dopadu do jejich soukromého a rodinného života. Zde soud zohlednil, že amputace měla a v budoucnu mít bude výrazně negativní vliv na soukromý a rodinný život žalobců a) a b) [péče o PDK, pohybová omezení , jméno FO, a z toho plynoucí omezení v rodinném programu, čas vynaložený na cesty za lékařem a protetikem]. Celkem tak soud stanovil konečnou částku pro žalobkyni a) na 570 000 Kč a pro žalobce b) na 530 000 Kč.

9. U žalobkyně c), babičky , jméno FO, , a žalobce d), „sešvagřeného dědečka“ , jméno FO, soud zvýšil základní částku 134 510 Kč o 10 % z důvodu nízkého věku , jméno FO, , o dalších 10 % z důvodu dopadu do jejich duševní sféry (obavy o budoucnost , jméno FO, , pocity smutku, když vidí nohu po amputaci) a o dalších 10 % z důvodu dopadu do jejich rodinného života [nebývají s vnučkou o samotě, neboť žalobkyně a) má obavy nechat , jméno FO, na hlídání, aby se PDK a pahýlu něco nestalo]. Celkem tak soud prvního stupně přiznal žalobkyni c) částku 175 000 Kč a žalobci d) taktéž částku 175 000 Kč.

10. U žalobkyně e) babičky , jméno FO, , soud zvýšil základní částku o 10 % z důvodu nízkého věku , jméno FO, , o dalších 10 % z důvodu dopadu do její duševní sféry (v době amputace noci nespala a proplakala, dodnes trpí vnitřními bolestmi, když vidí PDK vnučky), o dalších 10 % z důvodu dopadu do jejího rodinného života (kvůli amputaci nebývá s vnučkou o samotě), a o dalších 20 % kvůli nadstandartním stykům s vnučkou (bydlí ve stejném domě a vídají se několikrát denně). Celkem tak soud prvního stupně přiznal žalobkyni e) částku 200 000 Kč.

11. U žalobců f) a g) soud zvýšil základní částku o 10 % z důvodu nízkého věku , jméno FO, . Celkem tak každému ze žalobců f) a g) přiznal částku 75 000 Kč.

12. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl tak, že podle § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobcům plnou náhradu nákladů řízení, neboť výše plnění závisela na úvaze soudu. Konkrétní výše přiznaných nákladů řízení jednotlivým žalobcům je uvedena v odstavci 1. tohoto rozsudku.II. Podaná odvolání13. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání všichni žalobci i žalovaný.

14. Žalobci odvoláním napadli výroky II., IV., VI., VIII., X., XII., XIV., XVII., XVIII., XIX., XX., XXI., XXII., XXIII., XXIV. rozsudku soudu prvního stupně.

15. Žalobci nepovažují stanovení základní částky ve výši 1/3 částky, která by náležela sekundární oběti v případě úmrtí primární oběti, za spravedlivé, v souladu se zásadou slušnosti dle § 2959 o. z. ani v souladu s judikatorní praxí. V rozsudku ze dne 29. 6. 2022, č. j. 23 Co 111/2022-132, Městský soud v Praze vyšel ze 3/4 standardní částky v případě úmrtí. Soud prvního stupně neodůvodnil, proč se od takto stanovené základní částky odchýlil. Ve věci posuzované Městským soudem v Praze šlo o závažnou újmu na zdraví poškozeného ve věku 28 let, v této věci jde o novorozence závislého na péči rodičů. Zejména žalobci a) a b) se s újmou na zdraví primární poškozené potýkají každý den, navíc trpí strachem z budoucnosti primární poškozené a obavami z dalšího řešení jejího zdravotního stavu. Duševní útrapy žalobců jsou de facto přetrvávající, připomínány každým pohledem na nožičku po amputaci. Žalobci se s celou věcí dosud nevyrovnali a zřejmě nikdy nevyrovnají, což zvyšuje intenzitu jejich duševního strádání. Žalobci v tomto směru poukazují na judikaturu a literaturu, podle kterých újma sekundárních obětí může být za jistých okolností dokonce i intenzivnější než je újma způsobená usmrcením osoby blízké. Újma vzniklá usmrcením osoby blízké může postupem času slábnout, naopak u zvlášť závažného ublížení na zdraví může docházet ke každodenní traumatizující konfrontaci sekundárních obětí s realitou. Vzniklá situace může pro sekundární oběť vedle újmy na rodinném životě vyžadovat také rezignaci na rozvoj své vlastní osobnosti (vlastní profesní a společenskou realizaci) ve prospěch permanentní fyzicky i psychicky vyčerpávající péče o těžce poškozeného blízkého. Taková újma je mimořádně traumatizující, zvláště je-li spojena i s obavami o budoucnost zajištění péče o blízkého, nebudou-li jí již sekundární oběti schopny. Žalobci tak mají za to, že nebylo na místě stanovit základní částku jen ve výši 1/3 částky, která by náležela sekundární oběti v případě úmrtí primární oběti. Základní částka měla být vyšší, minimálně se měla blížit standardní částce odškodnění sekundárních obětí v případě úmrtí primární oběti, potažmo dokonce tuto částku převýšit. Žalobci mají dále za to, že věk primární poškozené měl být zohledněn hlavně při stanovení základní částky odškodnění.

16. Co se týče nákladových výroků, žalobci mají za to, že tarifní hodnota měla být určena dle § 8 advokátního tarifu podle skutečně přiznané výše odškodnění.

17. Žalobci navrhli, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno.

18. Žalovaný odvoláním napadl výroky I., III., V., VII., IX., XI., XIII., XV., XVI., XVIII., XIX. XX., XXI., XXII., XXIII., XXIV., XXV. a XXVI. rozsudku soudu prvního stupně.

19. Na úvod poukázal na to, že , jméno FO, byla extrémně nedonošené dítě, narodila se ve vážném klinickém stavu při souběhu mnoha medicínských rizik a s kombinací několika komorbidit. Již z podstaty se tak jednalo o pacienta v kritickém stavu. Žalovaný poskytoval , jméno FO, zdravotní služby, které jí bez jakékoliv nadsázky zachránily život. Zachování života u takto předčasně narozených novorozenců nelze předpokládat ani garantovat. Žalovaný sice nesprávně zavedl katetr do tepny místo do žíly, avšak že k takové záměně dochází, a to ne v ojedinělých případech, je způsobeno nepřehledností periferního venózního systému po opakovaných pokusech zavést žilní katetr u extrémně nezralých novorozenců, tj. jedná se o přítomné a neodvratitelné riziko výkonu. Současně je nutno tento výkon hodnotit jako nevyhnutelný z důvodu nutnosti zajištění výživy a ATB léčby.

20. Posouzení soudu prvního stupně žalovaný považuje za nesprávné a v rozporu s provedenými důkazy. Soud prvního stupně posuzuje nastalou situaci ex post bez zohlednění tehdy přítomných okolností. Zaměstnankyně žalovaného stav PDK průběžně kontrolovaly. , jméno FO, při kontrole v 18:00 dle pohledu a pohmatu vnímala PDK jako teplou, růžovou, beze změn a bez otoku, po provedení CRT testu nastalo prokrvení. Zdravotní sestra , jméno FO, při kontrolách ve 20:00, ve 23:00 a ve 2:00 dne 21. 1. 2023 dle pohledu a pohmatu vnímala, že je PDK prohřátá, teplá a růžová. Až v 5:00 , tituly před jménem, , Anonymizováno, , jméno FO, zjistil negativní změny indikující vytažení katetru. Soud nesprávně hodnotil znalecký posudek, když jeho závěry jsou v rozporu s ostatními důkazy (výpověďmi , tituly před jménem, , jméno FO, a sestry , jméno FO, ). Rozdíl mezi svědkem a znalcem je ten, že svědek rozhodné okolnosti vnímá svými smysly (zažívá je), kdežto znalec je zjišťuje studiem spisu. Závěry znalkyně jsou v rozporu s výpověďmi , tituly před jménem, , jméno FO, a sestry , jméno FO, . Znalec nemůže nahrazovat smyslové vnímání svědka vlastním výkladem skutkového stavu, který nepozoroval a svými smysly nevnímal. Znalkyně přitom výpovědi uvedených svědků přímo popřela. Žalovaný má za to, že podle konkrétních uvedených okolností nelze konstatovat, že by zaměstnankyně žalovaného jednaly nedbale. Projev studenosti a bledosti PDK v 17:00 byl vysvětlen tím, že byl inkubátor otevřen a s PDK bylo přes 45 minut manipulováno. V 18:00 již byla PDK teplá a růžová. Následně ještě třikrát při kontrole sestry , jméno FO, PDK nevykazovala známky nesprávného zavedení katetru. Z hlediska subjektivního kritéria nedbalosti tedy nelze dovodit zavinění. Soud danou situaci hodnotí nesprávně s vědomím nastalého následku (ex post).

21. I kdyby platilo, že v 17:00 žalovaný jednal nedbale, tak se mohlo nanejvýš jednat o tzv. chybu v diagnóze, která nemusí být automaticky non lege artis postupem, jak plyne z judikatury Nejvyššího soudu, např. usnesení sp. zn. 8 Tdo 193/2010. Non lege artis postupem je nesprávná diagnóza pouze tehdy, když lékař vyjde z nesprávné diagnózy v důsledku závažného porušení postupů pro její určování (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 116/2017). Chyba v diagnóze v 17:00 sama o sobě neměla charakter nedbalosti ani jednání „non lege artis“, neboť následně byly využity dostupné diagnostické metody (pozorování, hmat), které indikovaly, že nedošlo k chybnému zavedení katetru do tepny.

22. Žalovaný dále namítl, že dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3253/13 znalec musí mít k dispozici veškeré dostupné a provedené důkazy. To se však v daném případě nestalo, neboť byla znalkyně vyslechnuta již na prvním jednání, tedy předtím než byly vyslechnuty zdravotní sestry a lékaři. Znalkyně tedy byla vyslechnuta předtím než byly dostatečně zjištěny okolnosti týkající se poskytnutých zdravotních služeb tak, aby je znalec mohl posoudit.

23. Žalovaný má dále za to, že v daném případě se nejedná o zvlášť závažné ublížení za zdraví ve smyslu § 2959 o. z. Z výpovědi žalobkyně a) vyplynulo, že v důsledku ztráty PDK , jméno FO, došlo k semknutí rodiny a tedy k vytvoření kvalitních vztahů. Stav primární poškozené není takový, že by se rodina nemohla stýkat, rodinné vztahy mohou být realizovány a prohlubovány. Ustanovení § 2959 o. z. míří na takový zásah do rodinného a soukromého života, který odpovídá úmrtí primárního poškozeného či takovému zvlášť závažnému ublížení na zdraví, které je fakticky srovnatelné s úmrtím. V tomto směru žalovaný odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4210/2018, 25 Cdo 1887/2021, 30 Cdo 535/2007, 25 Cdo 3468/2019, a zejména na rozsudek sp. zn. 25 Cdo 3061/2023, který hodnotil ztrátu dominantní horní končetiny. Soudem prvního stupně zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1850/2023, kdy byla 81leté poškozené amputována dolní končetina, je dle žalovaného od projednávané věci odlišný, neboť u osob vyššího věku je adaptace na nově vzniklou situaci výrazně obtížnější, kdežto pro , jméno FO, je život bez PDK objektivním stavem – jiný stav nepoznala, a tudíž se na tento stav dokázala adaptovat lépe než osoba vyššího věku.

24. Žalovaný dále nesouhlasí s navýšením základní částky 269 020 Kč u žalobců a) a b) na 570 000 Kč a 530 000 Kč, tj. o 111 % a 97 %, když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 894/2018 může být základní částka s ohledem na specifické okolnosti modifikována již jen v řádu desítek procent, nikoli vícenásobků základní částky. Soud prvního stupně dále akcentoval dopad do osobní sféry těchto osob již při posuzování splnění podmínky zvlášť závažného ublížení na zdraví poškozené, a následně znovu při stanovení výše náhrady za duševní útrapy, tedy danou okolnost soud prvního stupně žalovanému přičítal dvakrát. Důvody navýšení náhrady za duševní útrapy se navíc z velké části překrývají a všechny souvisejí s tím, že primární poškozená přišla o PDK ve velmi útlém věku. Žalovaný v tomto směru poukázal na to, že primární poškozená byla extrémně nezralým novorozencem, kdy v těchto případech dochází v jedné třetině k úmrtí, v jedné třetině k přežití s handicapem a jedna třetina přežívá bez postižení. Srovnatelné případy předčasně narozených dětí dopadají mnohdy srovnatelně či hůře. Proto zde není důvod pro navýšení náhrady za duševní útrapy. Stran obav žalobců o budoucnost primární poškozené žalovaný poukázal na adaptabilitu mladého člověka (Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví), kdy tato je důležitá i při úvahách o výši náhrady za duševní útrapy. Ohledně navýšení z důvodu dopadu zdravotní újmy primární poškozené do soukromého a rodinného života žalobců žalovaný namítl, že je tato okolnost rovněž zohledňována dvakrát, neboť již smyslem nároku dle § 2959 o. z. je odčinění zásahu do soukromého a rodinného života. Navíc zde ani žalobci nebyli zbaveni možnosti realizovat své rodinné vztahy s primární poškozenou. Žalovaný dále poukázal na to, že v případě upoutání osoby na invalidní vozík po dopravní nehodě, řešeném v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3468/2019 soudy odškodnily sekundární oběti částkou 350 000 Kč, žalobcům však byly přiznány částky výrazně vyšší.

25. Co se týče dalších žalobců, tito nejsou osobami vyjmenovanými v § 2959 o. z., přičemž judikatura (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 234/2024) vyžaduje, aby byl vztah těchto osob k primární poškozené obdobný jako v případě manžela, rodiče či dítěte a jimž tak ztráta osoby blízké způsobila skutečné útrapy. Vzdálenějším příbuzným může právo na satisfakci dle § 2959 o. z. vzniknout pouze ve výjimečných případech, kdy je na základě konkrétních okolností či vztahů možné dovodit, že ztráta osoby blízké způsobila takové osobě útrapy ve smyslu § 2959 o. z. Takové mimořádné okolnosti však u prarodičů a praprarodičů patrny nejsou. Žalovaný má dále za to, že již základní částka je u žalobců c), d) a e) sama o sobě satisfakcí z titulu, že jsou osobami blízkými v přímé linii. Jejich případ však není mimořádný na to, aby byl odůvodněn závěr o navyšování základní částky. U praprarodičů [(žalobci f) a g)] platí výše uvedené tím spíše, jedná se o 3. stupeň příbuzenství, který vyžaduje mimořádné okolnosti odůvodňující přiznání a navýšení duševních útrap. Soud prvního stupně navíc porušil zásadu přímosti, když žalobci f) a g) nebyli vyslechnuti.

26. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá.III. Vyjádření k odvoláním27. Žalobci se k odvolání žalovaného vyjádřili v podání ze dne 4. 9. 2025 tak, že jde-li o právní základ nároku, plně se ztotožňují s rozhodnutím a odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně. Žalovaným předkládaný narativ celé události není objektivní, vychází ze subjektivního vnímání lékařů. Objektivně a znalecky bylo prokázáno, že bledší barva a chladnější nožička v 17:00 byly klinickými příznaky změny prokrvení a šlo tudíž o objektivně medicínsky nesprávné zhodnocení situace lékařkou žalovaného. Ze znaleckého posudku plyne, že změna teploty a barvy končetiny 45 minut po zavedení žilního katetru rozhodně nepatří k běžnému nálezu po provedeném výkonu. Rozhodující přitom je, zda zdravotnický pracovník měl a mohl rozpoznat známky poruchy prokrvení, nikoli jak situaci subjektivně vnímal. V 18:00 se jednalo o neúplné, nedostačující lékařské klinické vyšetření, když si lékařka nerozsvítila lampičku u inkubátoru, neprovedla kontrolu pulsace, nožička byla navíc částečně obvázaná. O kontrole v 18:00 navíc nebylo nic zaznamenáno ve zdravotnické dokumentaci a , tituly před jménem, , jméno FO, při předání směny , tituly před jménem, , jméno FO, nic nesdělila ohledně možného problému prokrvení PDK. Zdravotní sestra , jméno FO, si vyšetřování , jméno FO, nebyla schopna úplně a podrobně vybavit, opakovaně uváděla, že si na věc nepamatuje. Ostatně velké rozdíly v subjektivním zhodnocení zdravotního stavu lze shledávat ve výpovědi sestry , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, ohledně stavu PDK v 5:00 ráno dne 21. 1. 2025. Znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, se v rámci doplňku znaleckého posudku úplně a přesvědčivě vypořádala i s výslechy svědkyň, a podala ucelený, věcně správný a přesvědčivý znalecký posudek. Pouhý nesouhlas žalovaného se závěry posudku není důvodem pro vypracování nového posudku. Žalovaný měl dostatek času a mohl eventuálně sám v řízení předložit další znalecký posudek. Žalobci se neztotožňují s argumenty žalovaného v tom smyslu, že v dané věci se nejedná o zvlášť závažné ublížení na zdraví ve smyslu § 2959 o. z. V tomto směru žalobci odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1850/2023. Judikatura nárok dle § 2959 o. z. vztahuje i na případy velmi těžkých zranění, která budou primární oběť po delší dobu ohrožovat na životě nebo zatěžovat výrazně nepříznivým zdravotním stavem. V tomto případě primární poškozená navždy přišla o dolní končetinu, což ji bude omezovat jak ve sféře pracovní (pracovní omezení), tak i osobní a soukromé (navazování mezilidských vztahů), volnočasové (sportovní a zájmové aktivity) či rodinné (omezená možnost stýkat se s rodinnými příslušníky, založit rodinu). Tyto skutečnosti mají a budou mít výrazný dopad do života žalobců, kdy nelze pochybovat o tom, že amputace části dolní končetiny dítěte v 1. měsíci života působí velmi intenzivní újmu, psychickou bolest a žal, jakož i obavy z budoucnosti.

28. Vedlejší účastník se k odvolání žalovaného vyjádřil v podání ze dne 5. 9. 2025 tak, že se s ním plně ztotožňuje. Zejména zdůraznil, že znalkyně hodnotila situaci zpětně, se znalostí následků. Ošetřující personál kontroloval stav PDK a po 17:00 hod. nebylo medicínsky indikováno okamžité odstranění katetru. Znalkyně se dostatečně nevypořádala s klíčovými svědeckými výpověďmi personálu žalovaného, které popírají její závěry o přetrvávající bledosti a studenosti PDK po 17:00 hod. Soud prvního stupně přitom dokazování provedl nesprávně, když nejprve vyslechl znalkyni, aniž by byli vyslechnuti svědci. Nevyžádal si ani nový znalecký posudek, přestože na nedostatky znaleckého posudku, který předložili žalobci, bylo opakovaně upozorňováno. Soud prvního stupně dále porušil zásadu přímosti, když se stran duševních útrap žalobců f) a g) spokojil toliko s tvrzeními žalobkyň a) a c), aniž by žalobce f) a g) vyslechl. Soud prvního stupně dále nesprávně posoudil zavinění žalovaného, když PDK byla po 17:00 hod. opakovaně kontrolována a tyto kontroly neprokázaly žádné známky poruchy prokrvení. S ohledem na výsledky kontrol po 17:00 hod. pak nebyla dostatečně dovozena příčinná souvislost. Ohledně ustanovení § 2959 o. z. vedlejší účastník poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3061/2023, ve kterém Nejvyšší soud dovodil, že ani ztráta ruky nemusí být automaticky považována za zvlášť závažné ublížení na zdraví. Pro naplnění tohoto ustanovení je proto nutné přihlížet nejen k utrpěné újmě, ale i k tomu, do jaké míry je znemožněno budování rodinných vztahů. V daném případě se nezletilá , jméno FO, i přes ztrátu PDK může plně zapojit do rodinného života. K odvolání žalobců vedlejší účastník uvedl, že situace v projednávané věci je zcela odlišná od extrémně závažných případů poškození zdraví, jako je např. vegetativní stav, kdy Nejvyšší soud např. v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 3468/2019 připustil, že utrpení blízkých může dosahovat vyšší intenzity než v případě úmrtí. Nezletilá , jméno FO, i přes ztrátu PDK je schopna komunikovat, budovat kvalitní rodinné vazby a trávit s blízkými volný čas. žalobci proto nepřišli zcela o možnost prožívat s ní rodinný život. Vedlejší účastník dále uvedl, že navýšení základní částky u žalobců a) a b) o více než dvojnásobek považuje za nepřiměřené a neodůvodněné. Soud prvního stupně zohledňoval stejné okolnosti opakovaně. U prarodičů a praprarodičů pak zcela absentují mimořádné okolnosti odůvodňující přiznání náhrady dle § 2959 o. z.

29. Žalovaný k odvolání žalobců v podání ze dne 11. 9. 2025 uvedl, že částky přiznané žalobcům daleko převyšují částky, které jsou v obdobných případech obvykle přiznávány. Žalovaný nesdílí názor žalobců o tom, že by soud měl vycházet z dvacetinásobku průměrné mzdy, natož tento vůbec neredukovat, když je zřejmé, že intenzita zásahu aplikaci takového postupu neumožňuje. Žalovaný dále zopakoval výtky, které proti rozsudku soudu prvního stupně uvedl již ve svém odvolání.

30. Vedlejší účastník k odvolání žalobců v podání ze dne 12. 9. 2025 uvedl, že je nutné vzít v potaz věk nezletilé , jméno FO, . Nižší věk a s tím související adaptabilnost , jméno FO, na jí vytrpěnou újmu, je nutné zohlednit při stanovení výše náhrady žalobcům jako sekundárním obětem. Stěžejní pro výši náhrady je to, k jak závažnému zásahu do práva na rodinný život žalobců došlo. Podle vedlejšího účastníka provedené dokazování neprokázalo takový zásah do práva žalobců na budování a rozvíjení rodinných vztahů, který by naplňoval podmínky pro přiznání náhrady dle § 2959 o. z., tím spíše není dán důvod pro navyšování této náhrady. Účastnické výslechy potvrdily semknutí rodiny a posílení vzájemných vztahů. K výši náhrady vedlejší účastník uvedl, že situace v této věci je zcela odlišná od extrémně závažných případů poškození zdraví, např. vegetativní stav, u kterých Nejvyšší soud připustil, že utrpení blízkých může dosahovat i vyšší intenzity než v případě úmrtí. Situace , jméno FO, je i naprosto nesrovnatelná s případem řešeným Městským soudem v Praze v rozsudku č. j. 23 Co 111/2022-132, na který žalobci odkazují. V daném případě se jednalo o dopravní nehodu, v důsledku které poškozený utrpěl trvalou obrnu horních i dolních končetin, je nesoběstačný, samostatně nepohyblivý, inkontinentní a je zcela odkázán na péči druhé osoby. I přes to bratr poškozeného obdržel na náhradě 202 500 Kč (byť se spoluúčastí poškozeného 25 %). Stejně tak je tento případ nesrovnatelný s případy řešenými Nejvyšším soudem ve věcech sp. zn. 25 Cdo 3134/2021 a 25 Cdo 3468/2019. , jméno FO, je i přes závažnost svého stavu schopna komunikovat, budovat rodinné vazby a trávit s blízkými volný čas. Proto nelze daný případ srovnávat pro účely stanovení výchozí částky s případy úmrtí či trvalého vegetativního stavu a odvíjet výši náhrady od základní částky přiznávané v těchto případech. V tomto směru vedlejší účastník považuje postup soudu prvního stupně za správný, když výši náhrady odvíjel od jedné třetiny základní částky pro případ smrti poškozeného. Jedna třetina totiž zohledňuje, že se v případě , jméno FO, jedná o zvlášť závažné ublížení na zdraví, které objektivně zasahuje do rodinného života méně, než by tomu bylo v případě úmrtí.IV. Posouzení odvolacím soudem31. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání byla podána k tomu oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.), směřují proti rozhodnutí, proti němuž jsou přípustná (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná jen ohledně výše náhrady nákladů řízení mezi účastníky před soudem prvního stupně.

32. Odvolací soud na úvod předesílá, že ohledně merita věci (výroky I., II., III., IV., V., VI., VII., VIII., IX., X., XI., XII., XIII., XIV., XV., XVI., XVII. rozsudku soudu prvního stupně) považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný a velmi podrobně (až vyčerpávajícím způsobem) odůvodněný. Odvolací soud proto na závěry soudu prvního stupně v plném rozsahu odkazuje.

33. Odvolací soud k argumentaci žalovaného v odvolání na úvod uvádí, že si je samozřejmě vědom toho, že nezletilá , jméno FO, se narodila jako extrémně nedonošené dítě (v 24+6 týdnu těhotenství), a že u takto předčasně narozených novorozenců je šance na přežití pouze cca 60 %, přičemž značná část přeživších má zdravotní komplikace (viz znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 1. 11. 2023 – str. 22; výslech znalkyně na jednání před soudem prvního stupně dne 9. 8. 2024). V dané věci nicméně újma na zdraví nezletilé , jméno FO, (amputace PDK pod kolenem) vznikla v důsledku pochybení žalovaného (který zavedl katetr nesprávně do tepny a včas ho nevytáhl), nikoliv v důsledku nezralosti nezletilé , jméno FO, (v důsledku toho, že se narodila jako extrémně nedonošené dítě). K tomuto se vyjádřila znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, na jednání před soudem prvního stupně dne 9. 8. 2024, kde opakovaně uvedla, že nekróza a ischemie určitě nepatří ke komplikacím nezralosti (není to následek nezralosti), toto je jednoznačně následek chybného zavedení katetru.

34. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, (posudek ze dne 1. 11. 2023 a jeho dodatek ze dne 30. 12. 2024, ve spojení s výslechy znalkyně před soudem prvního stupně dne 9. 8. 2024 a zejména dne 22. 1. 2025) jednoznačně vyplynulo, že první známky poruchy prokrvení PDK , jméno FO, byly zřejmé dne 20. 1. 2023 v 17:00 hod. (PDK byla studená a bledší). Lékařka žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, nesprávně zaměnila tyto dvě poruchy prokrvení PDK za důsledek manipulace s PDK , jméno FO, při otevřeném inkubátoru (kdy zavádění katetru trvalo cca od 15:30 do 16:15 hod.). Změna teploty a barvy končetiny 45 minut po provedeném výkonu (v 17:00 hod.) dle znalkyně určitě nemůže být způsobena zaváděním katetru, neboť končetina se v inkubátoru oteplí a prokrví hned (během minut). Žalovaný si tedy měl uvědomit poruchu prokrvení PDK , jméno FO, dne 20. 1. 2023 v 17:00 hod. a v návaznosti na toto zjištění měl medicínsky správně (lege artis) katetr vytáhnout (medicínsky správný postup je katetr vytáhnout bezprostředně poté, co se objeví první klinické příznaky poruchy prokrvení končetiny).

35. Podle znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, (výpověď znalkyně na jednání před soudem prvního stupně dne 9. 8. 2024 a zejména dne 22. 1. 2025) je z medicínského hlediska nemožné (vysoce nepravděpodobné s pravděpodobností 90 %), aby byla PDK dne 20. 1. 2023 v 17:00 hod. studená a špatně prokrvené, následně se úplně znormalizovala a pak má nález, který měla dne 21. 1. 2023 v 5:00 hod. (, tituly před jménem, , jméno FO, ve zdravotnické dokumentaci uvedl: „Zrušení PICC pro poruchu prokrvení pravé dolní končetiny, která celá cyanotická, od kotníku distálně bledá, studená.“). Dle znalkyně to takto nemohlo být, porucha prokrvení při neodstranění příčiny progreduje (tj. zhoršuje se). I při kontrolách , tituly před jménem, , jméno FO, v 18:00 a zdravotní sestrou , jméno FO, ve 20:00, 23:00 a 2:00 (dne 21. 1. 2023) nemohla být pravá noha stejná jako noha levá, musel tam být klinický rozdíl (bledší, studenější), nález nemohl být normální. Nález, který popsal , tituly před jménem, , jméno FO, dne 21. 1. 2023 v 5:00 hod. se dle znalkyně musel rozvíjet hodiny.

36. Z výše uvedeného vyjádření znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, je zcela zjevné, že objektivní stav PDK nezletilé , jméno FO, nemohl být v 18:00 hod., ve 20:00 hod., ve 23:00 hod. a ve 2:00 hod. dne 21. 1. 2023 takový, jak ho popsaly při svých výpovědích , tituly před jménem, , jméno FO, a zdravotní sestra , jméno FO, Jedná se o odborný závěr znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , který nebyl žádným relevantním způsobem zpochybněn. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, odvolací soud považuje za přesvědčivý, logicky odůvodněný a věrohodný. Žalovaný ani vedlejší účastník na jeho straně po celou dobu řízení nepředložili nic (ač pro to měli dostatek času), čím by odborné závěry znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, relevantně zpochybnili (např. jiný znalecký posudek, odborné vyjádření či alespoň odbornou literatura, která by závěry znalkyně zpochybňovala).

37. K tomu se navíc přidává to, že , tituly před jménem, , jméno FO, při kontrole PDK , jméno FO, v 18:00 hod. dne 20. 1. 2023 neměla rozsvícenou lampičku inkubátoru (rozsvíceno bylo pouze na sesterně) a PDK , jméno FO, byla částečně zakrytá obvazem (od kotníku/nártu ke kolenu). Jednalo se tedy o neúplné, nedostačující lékařské klinické vyšetření (výpověď znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, na jednání před soudem prvního stupně dne 22. 1. 2025). Nemluvě o tom, že kontrola v 18:00 hod. nebyla , tituly před jménem, , jméno FO, zapsána do zdravotnické dokumentace , jméno FO, .

38. Co se týče výpovědi zdravotní sestry , jméno FO, ohledně kontrol , jméno FO, ve 20:00 hod., ve 23:00 hod. a ve 2:00 hod. dne 21. 1. 2023 je třeba v prvé řadě poukázat na to, že si zdravotní sestra , jméno FO, dané kontroly již úplně přesně nepamatovala (viz její výpověď na č. l. 377 a násl. spisu; shrnutí v odstavcích 26. a násl. rozsudku soudu prvního stupně). Zejména je však třeba poukázat na to, že ke stavu PDK v 5:00 hod. dne 21. 1. 2023 zdravotní sestra , jméno FO, uvedla, že PDK , jméno FO, byla prohřátá (neřekla by, že byla studená) a možná byla bledší ale nic výrazného, prstíky našedlé. Toto hodnocení je zcela odlišné od hodnocení , tituly před jménem, , jméno FO, , který do zdravotnické dokumentace napsal, že PDK byla celá cyanotická (tj. promodralá), od kotníku distálně bledá, studená. Takto zcela neadekvátní zhodnocení stavu PDK , jméno FO, zdravotní sestrou , jméno FO, dne 21. 1. 2023 v 5:00 hod. podstatným způsobem snižuje přesvědčivost a věrohodnost její výpovědi ohledně stavu PDK , jméno FO, v období předcházejícím (u kontrol dne 20. 1. 2023 ve 20:00 hod., ve 23:00 hod. a dne 21. 1. 2023 ve 2:00 hod.).

39. Dle znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, (viz její výpověď na jednání před soudem prvního stupně dne 22. 1. 2025) je přitom hodnocení stavu prokrvení PDK (teplota, barva) hodnocením subjektivním daným zkušenostmi příslušné osoby s danou problematikou. V tomto směru lze kromě výše popsaného zhodnocení stavu PDK , jméno FO, zdravotní sestrou , jméno FO, poukázat taktéž na skutečnost, že , tituly před jménem, , jméno FO, dne 20. 1. 2023 pracovala na intenzivní péči neonatologie u žalovaného teprve cca 3 měsíce.

40. S ohledem na výše uvedené odvolací soud ke kontrolám PDK , jméno FO, ze strany , tituly před jménem, , jméno FO, dne 20. 1. 2023 v 18:00 hod. a ze strany zdravotní sestry , jméno FO, dne 20. 1. 2023 ve 20:00 hod., ve 23:00 hod. a dne 21. 1. 2023 ve 2:00 hod. uzavírá, že tyto minimálně známky poruchy prokrvení PDK , jméno FO, při těchto kontrolách subjektivně nezaznamenaly/nepoznaly, ač je objektivně poznat mohly a měly, neboť známky poruchy prokrvení (jiná barva a teplota PDK) musely být přítomné (dle znaleckého posudku). Je i možné, že výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, a zdravotní sestry , jméno FO, jsou ve vztahu k předmětným kontrolám nepřesvědčivé/nevěrohodné, a to jednak s ohledem na výše uvedené (nedostatek zkušeností a neúplnost klinického vyšetření , tituly před jménem, , jméno FO, v 18:00 hod., nezapsání tohoto vyšetření do zdravotnické dokumentace; skutečnost, že zdravotní sestra , jméno FO, si již dané kontroly přesně nepamatovala a stav PDK , jméno FO, v 5:00 hod. dne 21. 1. 2023 zhodnotila zcela jinak než , tituly před jménem, , jméno FO, ) a jednak s ohledem na to, že , tituly před jménem, , jméno FO, a zdravotní sestra , jméno FO, jsou osobami, které měly nezletilou , jméno FO, v rozhodné době na starosti (, tituly před jménem, , jméno FO, měla denní službu dne 20. 1. 2023 do 19:30 hod.; zdravotní sestra , jméno FO, měla noční službu od 18:00 hod. dne 20. 1. 2023) a nelze tedy příliš předpokládat, že by vypovídaly ve svůj neprospěch (, tituly před jménem, , jméno FO, navíc byla v době svého výslechu před soudem prvního stupně již seznámena se znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, – před vypracováním dodatku).

41. K argumentu žalovaného na jednání odvolacího soudu dne 1. 4. 2026, že ve 22:00 hod. dne 20. 1. 2023 nezletilou , jméno FO, kontroloval , tituly před jménem, , jméno FO, , odvolací soud uvádí, že , tituly před jménem, , jméno FO, při svém výslechu před soudem prvního stupně dne 1. 10. 2024 uvedl, že PDK , jméno FO, při své noční službě nekontroloval/neviděl (PDK viděl až dne 21. 1. 2023 v 5:00 hod. ráno, kdy vytáhl katetr). K jím psanému záznamu ve zdravotnické dokumentaci, že ve 22:00 měla , jméno FO, větší bříško, , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl, že je možné (pravděpodobné), že bříško viděl, ale určitě ho nepalpoval. Je taktéž možné, že informaci o větším bříšku do zdravotnické dokumentace přepsal na základě sdělení od zdravotní sestry, aniž by , jméno FO, viděl. Odvolací soud na základě uvedeného uzavírá, že , tituly před jménem, , jméno FO, při své noční službě PDK , jméno FO, neviděl/nekontroloval (až ráno v 5:00 hod.). Zda viděl či neviděl bříško , jméno FO, pak není pro posouzení věci podstatné.

42. S ohledem na výše uvedené odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že žalovaný jednal nedbale (ve formě nevědomé nedbalosti), když si neuvědomil poruchu prokrvení PDK , jméno FO, dne 20. 1. 2023 v 17:00 hod. (kdy v tento okamžik se objevily a byly zjištěny první klinické příznaky poruchy prokrvení PDK), ač si to uvědomit měl a mohl (měl vědět, že bledost a studenost PDK v tuto dobu nemůže být dána dřívější manipulací s PDK při zavádění katetru), a bezprostředně nepřistoupil k vytažení katetru z PDK , jméno FO, (medicínsky správný postup je katetr vytáhnout bezprostředně poté, co se objeví první klinické příznaky poruchy prokrvení končetiny). Tím žalovaný porušil povinnost poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni podle § 45 odst. 1 ve spojení s § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (podle § 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách se náležitou odbornou úrovní rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti), přičemž toto porušení povinnosti mělo za následek odumření PDK , jméno FO, a nutnost její amputace (je dána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a škodním následkem). K zavinění žalovaného odvolací soud dodává, že toto bylo jednoznačně prokázáno znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, (viz výše) a navíc dle § 2911 o. z. platí vyvratitelná domněnka, že je škoda zaviněna z nedbalosti („způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti“).

43. K výše uvedenému se přidává a navazuje nesprávný postup žalovaného spočívající v tom, že při předání služby v 19:30 hod. dne 20. 1. 2023 nebyla , tituly před jménem, , jméno FO, (který měl v noci službu) předána informace o poruše prokrvení PDK , jméno FO, v 17:00 hod. (že byla PDK studená a bledší). Pokud by měl , tituly před jménem, , jméno FO, tuto informaci, byl by to důvod pro kontrolu PDK z jeho strany, při které by musel zjistit poruchu prokrvení a vytáhnout katetr (a nedošlo by tak k odumření PDK , jméno FO, a její amputaci). , tituly před jménem, , jméno FO, však tato informace předána nebyla, a proto kontroloval PDK , jméno FO, až dne 21. 1. 2023 v 5:00 hod. na upozornění zdravotní sestry , jméno FO, , kdy katetr vytáhl.

44. Nemluvě o nesprávném vedení zdravotnické dokumentace ze strany žalovaného a porušení § 53 zákona o zdravotních službách [kdy dle § 53 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních službách, v rozhodném znění, zdravotnická dokumentace podle účelu jejího zaměření obsahuje informace o zdravotním stavu pacienta, o průběhu a výsledku poskytovaných zdravotních služeb a o dalších významných okolnostech souvisejících se zdravotním stavem pacienta a s postupem při poskytování zdravotních služeb]. Zdravotní sestra , jméno FO, do zdravotnické dokumentace správně zapsala v 17:00 hod. dne 20. 1. 2023, že PDK , jméno FO, byla studená a že byl informován lékař. V návaznosti na to měla , tituly před jménem, , jméno FO, do zdravotnické dokumentace zapsat, že PDK , jméno FO, po upozornění zdravotní sestry viděla a výsledek této kontroly v 17:00 hod. Stejně tak měla , tituly před jménem, , jméno FO, do zdravotnické dokumentace zapsat, že provedla kontrolu PDK , jméno FO, v 18:00 hod. a její výsledek, což se však nestalo.

45. K námitkám žalovaného, že znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, a soud prvního stupně hodnotili postup žalovaného ex post a nikoliv ex ante, odvolací soud uvádí, že se s touto námitkou neztotožňuje. V usnesení ze dne 25. 10. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2937/2020, Nejvyšší soud konstatoval, že „aby soud vyhodnotil, zda lékařka při poskytování zdravotní péče postupovala správně, musí znát škodné následky, které mají být v příčinné souvislosti s teoreticky nesprávným postupem lékařky, které jsou vždy z logiky věci vyhodnocovány ex post. Stejně tak z logiky věci musí být z pohledu ex post určeno, o jakou diagnózu se u pacientky skutečně jednalo a jaký léčebný postup je pro takovou diagnózu v souladu s postupem lege artis hodnocen jako správný. Poté lze kritickému přezkumu podrobit postup lékaře, tj. zda lékař v souladu s pozdějšími poznatky a závěry stanovil správnou diagnózu a léčebný postup, a v případě, že nikoliv, zda na základě poznatků, které měl lékař k dispozici v době svého rozhodování (tedy „ex ante“), správnou diagnózu stanovit měl a mohl.“. V projednávané věci byl postup žalovaného hodnocen jak znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, tak soudem prvního stupně ex ante (tedy na základě poznatků, které měla lékařka žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, k dispozici v rozhodné době). Jak uvedla jak znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, tak i soud prvního stupně (a výše to samé již uvedl i odvolací soud), žalovaný (konkrétně , tituly před jménem, , jméno FO, ) měl dne 20. 1. 2023 v 17:00 hod. informaci o dvou známkách poruchy prokrvení PDK , jméno FO, (PDK byla studená a bledší). , tituly před jménem, , jméno FO, však nesprávně zaměnila tyto dvě známky poruchy prokrvení PDK za důsledek dřívější manipulace s PDK při zavádění katetru (při otevřeném inkubátoru), ač měla a mohla vědět, že změna teploty a barvy končetiny 45 minut po provedeném výkonu určitě nemůže být způsobena předchozím výkonem (zaváděním katetru), neboť končetina se v inkubátoru oteplí a prokrví během minut (jak uvedla znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, ). Na základě poznatků, které měla , tituly před jménem, , jméno FO, dne 20. 1. 2023 v 17:00 hod. tedy tato lékařka měla a mohla přistoupit k vytažení katetru z PDK , jméno FO, .

46. K argumentaci žalovaného judikaturou Nejvyššího soudu v trestních věcech (usnesení sp. zn. 8 Tdo 193/2010 a sp. zn. 8 Tdo 116/2017), v tom smyslu, že tzv. chyba v diagnóze nemusí být automaticky non lege artis postupem, odvolací soud uvádí, že žalovaný tuto trestněprávní judikaturu Nejvyššího soudu zjednodušuje a dezinterpretuje. Odvolací soud poukazuje např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. 4 Tdo 1179/2022, kde je uvedeno následující: „Za porušení postupu lege artis se považuje, pokud lékař při výkonu svého povolání nedodrží rámec pravidel vědy a medicínských způsobů, a to v mezích daných rozsahem svých úkolů podle pracovního zařazení, konkrétních podmínek a objektivních možností. Lze přitom připustit, že chyba v diagnóze sama o sobě nemusí mít charakter nedbalosti, ani jednání non lege artis. Pokud ale tato nesprávná diagnóza spočívá v závažném porušení lékařských postupů při jejím určování, jde zpravidla o postup non lege artis, který za splnění dalších podmínek odůvodňuje závěr o trestní odpovědnosti lékaře.“ Tyto závěry jsou přitom ustálené a plynou i z dřívější judikatury Nejvyššího soudu v trestních věcech (poukázat lze např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 12. 2009, sp. zn. 7 Tdo 219/2005, nebo na žalovaným zmiňované usnesení ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo 116/2017). Jedním z příkladů, kdy je nesprávná diagnóza postupem non lege artis je pak např. bezdůvodné nevyužití dostupných diagnostických metod (jak uvádí např. usnesení sp. zn. 8 Tdo 116/2017). V projednávané věci nicméně nejde o bezdůvodné nevyužití dostupných diagnostických metod (neboť non lege artis neověření katetru rentgenem či běžným ultrazvukem žalovaným by stejně nemuselo odhalit chybné zavedení katetru do tepny – viz odstavce 69. a 8. - 12. rozsudku soudu prvního stupně). V projednávané věci se jedná o jiný případ závažného porušení lékařských postupů při určování diagnózy. Jak již bylo opakovaně uvedeno výše, v daném případě žalovaný (konkrétně , tituly před jménem, , jméno FO, ) nesprávně zaměnil dvě známky poruchy prokrvení PDK (PDK byla studená a bledší) za důsledek dřívější manipulace s PDK při zavádění katetru (při otevřeném inkubátoru), ač měl a mohl vědět, že změna teploty a barvy končetiny 45 minut po provedeném výkonu určitě nemůže být způsobena předchozím výkonem (zaváděním katetru), neboť končetina se v inkubátoru oteplí a prokrví během minut. Chybná diagnóza v dané věci (závěr , tituly před jménem, , jméno FO, o tom, že studenost a bledost PDK , jméno FO, byla způsobena dřívějším zaváděním katetru) tedy byla způsobena závažným porušením lékařských postupů, resp. neznalostí , tituly před jménem, , jméno FO, , kdy tato měla a mohla vědět, že končetina se v inkubátoru oteplí a prokrví během minut (a že tedy se jedná o známky poruchy prokrvení PDK a nikoliv o důsledek zavádění katetru před 45 minutami). K uvedenému se ještě přidává to, že kontrola PDK , jméno FO, ze strany , tituly před jménem, , jméno FO, v 18:00 hod. byla neúplným a nedostačujícím lékařským klinickým vyšetřením a že při předání služby v 19:30 hod. nebyla , tituly před jménem, , jméno FO, předána informace o tom, že byla PDK , jméno FO, v 17:00 hod. studená a bledší (viz výše).

47. K námitce žalovaného, že znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, neměla k dispozici veškeré dostupné a provedené důkazy (v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3253/13) odvolací soud uvádí, že v procesním postupu soudu prvního stupně neshledal žádné pochybení. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 1. 11. 2023 (s doložkou dle § 127a o. s. ř.) byl soudu prvního stupně žalobci předložen spolu s žalobou. V replice žalobců na vyjádření žalovaného ze dne 3. 6. 2024 pak žalobci navrhli výslech znalkyně. Na prvním jednání dne 9. 8. 2024 pak soud prvního stupně znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, vyslechl. Až v podání ze dne 16. 9. 2024 žalovaný navrhl výslech , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a zdravotních sester , jméno FO, a , jméno FO, . V návaznosti na to soud prvního stupně tyto výslechy na jednání dne 1. 10. 2024 provedl. Následně soud prvního stupně oslovil emailem 4 znalce (včetně , tituly před jménem, , jméno FO, ) ohledně zpracování znaleckého posudku (viz č. l. 120 a násl. spisu). Jeden ze znalců (, tituly před jménem, , jméno FO, ) mimochodem uvedl, že je s případem seznámen a plně se ztotožňuje s posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, . V návaznosti soud prvního stupně usnesením ze dne 26. 11. 2024 ustanovil znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, k podání znaleckého posudku (neboť byla schopna podat posudek nejrychleji z oslovených znalců; vyjma znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který však nemohl být ustanoven, neboť již byl s případem seznámen jiným způsobem). V usnesení o ustanovení znalkyně soud prvního stupně shrnul svědecké výpovědi vyslechnutých svědků (neboť výpovědi svědků byly zaznamenány na zvukový záznam a nebyly protokolovány). Následně znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, doručila soudu prvního stupně dodatek znaleckého posudku ze dne 30. 12. 2024 (ve kterém zohlednila výpovědi slyšených svědků). Následně na jednání dne 22. 1. 2025 soud prvního stupně podruhé vyslechl znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, . Z uvedeného je zřejmé, že znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, měla při zpracování dodatku ke znaleckému posudku ze dne 30. 12. 2024 a následně při svém výslechu před soudem prvního stupně dne 22. 1. 2025 k dispozici všechny relevantní provedené důkazy (včetně výstupu z výslechů lékařů a zdravotních sester). Jak již bylo uvedeno výše, soudu prvního stupně nelze při jeho procesním postupu cokoliv vyčítat. Při zpracování prvního znaleckého posudku ze dne 1. 11. 2023 a při výslechu na prvním jednání dne 9. 8. 2024 znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, logicky nemohla mít k dispozici veškeré provedené důkazy (zejména výslechy lékařů a zdravotních sester), neboť tento znalecký posudek byl vyhotoven na objednávku žalobkyně a) před zahájením řízení. Soud prvního stupně však po provedení relevantních důkazů znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, znovu ustanovil k podání znaleckého posudku a tato znalkyně veškeré relevantní provedené důkazy (včetně výslechů lékařů a zdravotních sester) zhodnotila ve svém dodatku ze dne 30. 12. 2024 a při svém výslechu na jednání dne 22. 1. 2025.

48. Zbývá zopakovat, že odvolací soud považuje znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, za přesvědčivý, logicky odůvodněný a věrohodný. Z ničeho neplyne, že by snad odborné závěry znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, neměly být správné. Žalovaný ani vedlejší účastník na jeho straně po celou dobu řízení nepředložili nic (ač pro to měli dostatek času), čím by odborné závěry znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, relevantně zpochybnili (např. jiný znalecký posudek, odborné vyjádření či alespoň odbornou literaturu, která by závěry znalkyně zpochybňovala). Návrh na doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem soud proto pro nadbytečnost zamítl.

49. K argumentu žalovaného, že se v daném případě nejedná o zvlášť závažné ublížení za zdraví ve smyslu § 2959 o. z., odvolací soud uvádí, že se s tím názorem nelze ztotožnit. Judikatura Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze dne 18. 3. 2024, sp. zn. 25 Cdo 3539/2022 či rozsudek ze dne 20. 8. 2024, sp. zn. 25 Cdo 1703/2023) vychází z toho, že „ačkoliv je základním kritériem závažnost újmy na zdraví primárního poškozeného, nelze odhlédnout ani od újmy, která vzniká sekundárním poškozeným, neboť účelem úpravy obsažené v § 2959 o. z. je odčinění neoprávněného zásahu do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů mezi primární a sekundární obětí, k němuž došlo usmrcením či zvlášť závažným ublížením na zdraví rodinného příslušníka.“50. V rozsudku ze dne 6. 12. 2023, sp. zn. 25 Cdo 1850/2023, pak Nejvyšší soud konstatoval, že „kromě případů se zcela nejzávažnějšími následky může jít i o případy velmi těžkých zranění, která budou primární oběť po delší dobu ohrožovat na životě nebo po delší dobu zatěžovat výrazně nepříznivým zdravotním stavem, což bude mít citelný dopad do osobnostní sféry blízkých osob, a jejich duševní útrapy tak budou do té míry intenzivní, že musí být odškodněny i přesto, že následky zranění nebudou nejtěžší. (…) V nyní projednávané věci bylo zjištěno, že matka žalobce v pokročilém věku (81 let) sice trpěla řadou chorob odpovídajících jejímu stáří, byla nicméně pohyblivá a soběstačná; byla ostatně zraněna při přecházení vozovky. Při dopravní nehodě utrpěla devastující poranění pravé dolní končetiny, pro které jí noha musela být amputována, a vedle rozsáhlých krevních podlitin a tržných ran i mnohačetné zlomeniny včetně hrudního obratle. Po určité stabilizaci zdravotního stavu byla jako osoba neschopná samostatné sebeobsluhy umístěna do léčebny dlouhodobě nemocných, kde zhruba po dvou měsících zemřela, aniž bylo prokázáno, že příčinou smrti bylo některé z uvedených poranění. Odvíjí-li se kritérium zvlášť závažného ublížení na zdraví od závažnosti následků primární oběti, nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že ztráta dolní končetiny v tak vysokém věku tento pojem nenaplňuje jen proto, že zbývající doba života trvala jen dva měsíce. Amputace končetiny v jakémkoli rozsahu představuje silnou zátěžovou a stresovou situaci spojenou se změnou obrazu vlastního těla, se změnou soběstačnosti a mobility a výrazně ovlivní život každého člověka i osob tomuto člověku blízkých. Není sporu o tom, že amputace nohy má značný vliv na psychický stav člověka a jeho následné začleňování zpět do běžného života. Nastává totiž nová situace, na kterou je třeba se adaptovat, a je obecně známo, že u geriatrických pacientů, tj. osob ve vyšším věku, v němž se nacházela rovněž matka žalobce, je zpravidla adaptace na nově vzniklou situaci výrazně obtížnější, často i v souvislosti s jinými zdravotními obtížemi, které obecně provázejí pozdní věk člověka. V posuzovaném případě byla navíc situace poškozené ztížena dalšími obtížemi vyvolanými mnohačetnými zlomeninami, pohmožděninami a tržnými ranami horních končetin. Ačkoliv byla poškozená před nehodou soběstačná a pohyblivá, úrazový děj ji prakticky ze všech činností vyřadil, a to vlastně až do konce života, který ovšem nastal již ve velmi krátké době.“51. V předchozím odstavci citovaný rozsudek Nejvyššího soudu považuje odvolací soud za nejpodobnější projednávané věci, v obou případech se jedná o amputaci pravé dolní končetiny. Zejména je potřeba poukázat na závěr Nejvyššího soudu, že amputace končetiny v jakémkoli rozsahu představuje silnou zátěžovou a stresovou situaci spojenou se změnou obrazu vlastního těla, se změnou soběstačnosti a mobility a výrazně ovlivní život každého člověka i osob tomuto člověku blízkých. Odvolací soud si je samozřejmě vědom odlišností od projednávané věci, a to zejména toho, že v projednávané věci byla PDK amputována předčasně narozenému novorozenci. Je přitom pravdou, že mladší lidé jsou adaptabilnější (kdy toto uvádí Nejvyšší soud i ve stanovisku Cpjn 14/2014 - Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví: „Mladší člověk je jistě závažným poškozením zdraví připraven o radosti života, které si již starší člověk užil, a bude nucen se vyrovnávat se svým handicapem po delší dobu; na druhé straně mladší člověk má více sil, je adaptabilnější, dokáže se po fyzické i psychické stránce s postižením vyrovnat zpravidla lépe než člověk starší.“). Na druhou stranu platí, že se svým zdravotním postižením (způsobeným nedbalostí žalovaného) bude nezletilá , jméno FO, žít po celý svůj. Chodit a běhat bude , jméno FO, vždy pouze s protézou. Bude tak omezena jak ve svém pracovním životě (zúžené možnosti uplatnění na pracovním trhu), tak při volnočasových, zejména sportovních, aktivitách. Ztráta PDK samozřejmě má i bude mít podstatný dopad do jejího duševního stavu a soukromého a rodinného života (omezené možnosti trávení času s rodinou/přáteli; ztížené možnosti nalezení partnera a založení rodiny). Zejména v dětském věku nezletilé , jméno FO, její zdravotní postižení velmi výrazně ovlivní i život jí blízkých osob - žalobců, a to zejména těch, které o ní převážně pečují, tedy v daném případě rodičů [žalobců a) a b)]. S ohledem na své zdravotní postižení je , jméno FO, oproti jiným dětem téhož věku nepochybně méně soběstačná, je nutné o ni ve zvýšené míře pečovat, včetně častějších návštěv zdravotnických zařízení (např. i v souvislosti s protézou a jejími úpravami). Toto pochopitelně zabírá čas jak , jméno FO, tak jí blízkým osobám, a to namísto trávení času s rodinou v rámci volnočasových aktivit. Rozsah možných rodinných volnočasových aktivit (zejména sportovních) je v důsledku amputace PDK , jméno FO, rovněž podstatným způsobem omezen. Zbývá poukázat na dopad prožité situace do duševního stavu osob blízkých (žalobců), kdy amputace PDK u novorozence nepochybně způsobí blízkým osobám psychickou bolest (smutek a žal) a šok ze zprávy o amputaci. K tomu se připojují obavy o budoucnost , jméno FO, (jak to bude v životě bez PDK zvládat, kdo se o ni postará, jak se k ní budou chovat ostatní děti, zda si v dospělosti najde partnera apod.) a skutečnost, že pohled na amputovanou končetinu žalobcům vždy připomene protrpěné duševní útrapy. Nemluvě o tom, že , jméno FO, byla v ohrožení života a byly zde tedy ze strany žalobců obavy o její život, a že se jedná o jediné a dlouho očekávané (vytoužené) dítě žalobců a) a b).

52. S ohledem na výše uvedené má odvolací soud za to, že v projednávané věci se jednoznačně jedná o zvlášť závažné ublížení za zdraví ve smyslu § 2959 o. z. Při porovnání s případem řešených Nejvyšším soudem ve věci sp. zn. 25 Cdo 1850/2023 (viz výše) odvolací soud konstatuje, že v projednávané věci je újma vzniklá sekundárním poškozeným a dopad do rodinných vztahů podstatně vyšší než ve věci sp. zn. 25 Cdo 1850/2023. Pokud tedy bylo Nejvyšším soudem ve věci sp. zn. 25 Cdo 1850/2023 konstatováno, že se jedná o zvlášť závažné ublížení za zdraví ve smyslu § 2959 o. z., není absolutně žádný důvod pro to, aby tomu bylo v projednávané věci jinak.

53. K případu řešenému v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2024, sp. zn. 25 Cdo 3061/2023 (amputace pravé ruky mezi ramenem a loktem dospělého žalobce po dopravní nehodě), na který žalovaný poukazoval, odvolací soud uvádí, že skutkové okolnosti tohoto případu jsou odlišné od projednávané věci. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 3061/2023 konstatoval: „Není pochyb o tom, že ztráta pravé (dominantní) ruky měla významný dopad do života žalobce a), nicméně toto zranění nelze pokládat za zvlášť závažné ve smyslu odkazované judikatury. Žalobce a) byl ohrožen na životě krátce po dopravní nehodě, avšak tento stav vnímal nepříznivě především on sám (srov. dále body 24, 28 a 29), nikoliv osoby jemu blízké. Během asi šestitýdenní hospitalizace, která následovala bezprostředně po nehodě, bylo od stabilizace životních funkcí zřejmé, že žalobce a) není ohrožen na životě (přestože utrpěl devastující zranění ruky) a že jeho těžký zdravotní stav neznemožní rozvíjení vztahů s rodinnými příslušníky. Narušení možnosti komunikace a styku s blízkými osobami tak nedosáhlo úrovně srovnatelné s poškozenými v kómatickém stavu či při plné či převažující ztrátě sebeobsluhy, aby bylo způsobilé vyvolat duševní útrapy osob blízkých poškozenému v intenzitě odčinitelné peněžitou náhradou podle § 2959 o. z. U tohoto nároku je totiž smyslem a účelem odčinění zásahu do práva na rodinný život sekundárních obětí, které v tomto případě nebylo dotčeno v míře předpokládané citovaným ustanovením. Žalobci b) až e) se mohli se žalobcem a) nadále vídat, netrávil v důsledku svého zranění mnoho měsíců mimo domov, kontakt s blízkými byl sice dlouhodobým léčením narušen, nikoliv však znemožněn či krajně limitován; rodina se nemusela obávat o jeho život a mohla s ním přes jisté obtíže komunikovat a udržovat a rozvíjet rodinný vztah.“ Z citovaného je zřejmé, že v tomto případě nebyl rodinný život sekundárních obětí dotčen v potřebné míře. V projednávané věci tomu však je jinak (viz předchozí dva odstavce).

54. Co se týče výše přiznané náhrady nemajetkové újmy, odvolací soud se ztotožňuje s postupem soudu prvního stupně, který za základ vzal základní částku, kterou judikatura Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018) přiznává pozůstalým při usmrcení osoby blízké, tj. částku dvacetinásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za předcházející rok (v daném případě se jedná o částku 807 060 Kč) a tuto s ohledem na to, že se nejedná o usmrcení ale o zvlášť závažné ublížení za zdraví snížil na jednu třetinu, tj. na 269 020 Kč. V daném případě, kdy se jedná o amputaci dolní končetiny pod kolenem, považuje odvolací soud použitou jednu třetinu ze základní částky (přiznávané judikaturou nejbližším osobám za usmrcení osoby blízké) za odpovídající a spravedlivou. Stěžejní rozdíl je v tom, že osoby blízké (žalobci) mohou s , jméno FO, budovat a rozvíjet rodinné vztahy/prožívat rodinný život (byť s omezeními). Projednávaná věc je v tom odlišná od úmrtí primární poškozené či např. od jejího vegetativního/kómatického stavu.

55. Judikatura Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3468/2019) uvádí, že „v některých extrémně závažných případech poškození zdraví (např. při vegetativním stavu primárního poškozeného) může utrpení blízkých osob dosahovat i vyšší intenzity než v případě usmrcení, a tedy může být vyšší i náhrada nemajetkové újmy osobám blízkým. V projednávané věci sice došlo k zvlášť závažné újmě na zdraví primární poškozené (ochrnutí dolních končetin, narušení stability trupu, inkontinence a s tím spojené další závažné zdravotní obtíže), je však zřejmé, že žalobci mohou (byť ve značně omezené míře) nadále s poškozenou komunikovat a prožívat rodinný život, což je nepochybně kvalitativní rozdíl oproti situaci, pokud by se nacházela v trvalém či dlouhodobém vegetativním stavu.“ Z citovaného je zřejmé, že náhrada vyšší než za usmrcení náleží sekundárním poškozeným pouze v případech extrémně závažných poškození zdraví (např. vegetativní stav). Jak již bylo uvedeno, v projednávané věci se o takovou situaci nejedná, žalobci mohou s , jméno FO, prožívat rodinný život (byť s omezeními).

56. Naopak v rozsudku ze dne 18. 3. 2024, sp. zn. 25 Cdo 3539/2022, Nejvyšší soud uvedl následující: „Rozdíly mezi závažností celého spektra újem na zdraví podřazených režimu § 2959 o. z. musí spolu s přihlédnutím ke konkrétním poměrům oprávněných osob (za nichž se musí druhotné oběti se situací vypořádat) vyjadřovat i výše přiznávaných peněžitých náhrad. Tak například u extrémně závažných poškození zdraví, kdy zejména při vegetativním stavu primárního poškozeného může utrpení blízkých osob dosahovat i vyšší intenzity než v případě, může být vyšší i peněžitá náhrada (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3468/2019), naopak u případů na dolní hranici závažnosti zranění bude náhrada logicky nižší, až případně symbolická.“ Je zřejmé, že u méně závažných poškození zdraví (přesto však dosahujících intenzity zvlášť závažného ublížení na zdraví ve smyslu § 2959 o. z.) musí být náhrada dle § 2959 o. z. nižší než v případě usmrcení. Jak již bylo uvedeno výše, v projednávané věci, kdy se jedná o amputaci dolní končetiny pod kolenem, považuje odvolací soud za odpovídající a spravedlivou jednu třetinu ze základní částky přiznávané judikaturou nejbližším osobám za usmrcení osoby blízké.

57. K argumentaci žalobců rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 23 Co 111/2022-132, odvolací soud uvádí, že v daném případě se jednalo o situaci, kdy bratr žalobce ve věku 28 let utrpěl těžké zranění vedoucí k trvalé obrně horních i dolních končetin, od dopravní nehody byl nesoběstačný, samostatně nepohyblivý, inkontinentní a byl zcela odkázán na péči druhé osoby. Za této situace Městský soud v Praze vyšel ze základní částky ve výši 3/4 částky, která by náležela sekundární oběti v případě úmrtí primární oběti. Z uvedeného je zjevné, že případ posuzovaný Městským soudem v Praze se podstatně odlišuje od projednávané věci, a to závažností poškození zdraví primárního poškozeného. I s ohledem na tento případ je evidentní, že v projednávané věci je adekvátní základní částka 1/3 z částky přiznávané za usmrcení primární oběti.

58. K argumentaci žalobců v tom smyslu, že věk primární poškozené (, jméno FO, ) měl být zohledněn při stanovení základní částky, odvolací soud uvádí, že nízký věk , jméno FO, byl zohledněn tím, že byla stanovená základní částka ve výši 1/3 navýšena u žalobců a) a b) o 20 % a u ostatních žalobců o 10 %. Nízký věk , jméno FO, tedy zohledněn byl, přičemž ve výsledku nehraje roli, zda je zohledněn již při stanovení základní částky nebo až v rámci jejího navýšení. Každopádně však věk primárního poškozeného nelze zohledňovat dvakrát (jednou při stanovení základní částky a následně znovu při jejím navýšení). Odvolací soud nicméně i přes uvedené považuje za vhodnější stanovení základní částky podle závažnosti poškození zdraví primárního poškozeného a následné navýšení či snížení této částky podle věku primárního poškozeného. Ostatně tak je tomu i v případě úmrtí primárního poškozeného, kdy je základní částka dána judikaturou a činí dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za předcházející rok.

59. Odvolací soud se ztotožňuje i s postupem a závěry soudu prvního stupně, který základní částku ve výši 269 020 Kč navýšil na 570 000 Kč u žalobkyně a) [matka , jméno FO, ] a na 530 000 Kč u žalobce b) [otec , jméno FO, ]. Jedná se tedy celkem o navýšení o téměř 112 % u žalobkyně a) a o 97 % u žalobce b). Konkrétně soud první stupně navýšil u žalobců a) a b) základní částku o 20 % z důvodu nízkého věku , jméno FO, . Dále o 15 % u žalobkyně a) a o 10 % u žalobce b) z důvodu toho, že byli bezprostředně konfrontování se škodnou událostí [rozdíl mezi žalobci a) a b) je dán tím, že žalobkyně a) byla fyzicky přítomna v nemocnici u , jméno FO, nezanedbatelně častěji než žalobce b), a proto bezprostředněji prožívala závažné skutečnosti ohledně zdravotního stavu , jméno FO, ]. O dalších 15 % soud prvního stupně zvýšil základní částku u žalobců a) a b) z toho důvodu, že se jednalo o vytoužené dítě [žalobci a) a b) se pokoušeli o početí přirozenou cestou 3 až 4 roky a následně 3 roky prostřednictvím umělého oplodnění]. Z důvodu dopadu zdravotního poškození , jméno FO, do duševní sféry žalobců a) a b) soud prvního stupně zvýšil odškodnění o dalších 20 %, kdy v tomto směru zohlednil, že žalobci byli před amputací informováni o tom, že , jméno FO, je ohrožena na životě (byla zde obava o její život), dále to, že žalobci a) a b) trpí obavami z budoucnosti , jméno FO, , a to, že újma na zdraví , jméno FO, je takového charakteru, že je pro sekundární oběti znovu a znovu viditelná, a proto vytváří prostor k připomínání škodné události a obnovování negativních prožitků. U žalobkyně a) soud prvního stupně zvýšil základní částku o dalších 10 % z důvodu míry jejího prožívání újmy na zdraví , jméno FO, (zde bylo zohledněno to, že žalobkyně navštěvovala psychiatričku a její dodnes poskytováno psychologické poradenství, a dosud se s danou situací nevyrovnala). Nakonec soud prvního stupně u žalobců a) i b) zvýšil základní částku o dalších cca 32 % z důvodu dopadu do jejich soukromého a rodinného života. Zde zohlednil, že amputace měla a v budoucnu mít bude výrazně negativní vliv na soukromý a rodinný život žalobců a) a b) [péče o PDK, pohybová omezení , jméno FO, a z toho plynoucí omezení v rodinném programu, čas vynaložený na cesty za lékařem a protetikem].

60. Odvolací soud považuje provedené navýšení základní částky soudem prvního stupně za plně odpovídající projednávané věci a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně v odstavcích 131. až 142. napadeného rozsudku, které odvolací soud považuje za správné a vyčerpávající. Soudem prvního stupně byly zohledněny veškeré aspekty vymezené judikaturou, a to způsobem odpovídajícím skutkovým okolnostem projednávané věci. Přiznanou částku ve výši 570 000 Kč pro žalobkyni a) a 530 000 Kč pro žalobce b) tak odvolací soud považuje za odpovídající, spravedlivou a plně vyvažující jejich utrpení (viz dikce § 2959 o. z.).

61. Judikatura Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018) vychází z toho, že základní částka by měla být modifikována s ohledem na specifické okolnosti na straně škůdce či poškozeného zpravidla již jen v řádu desítek procent, nikoli vícenásobků. V projednávané věci toto bylo splněno, neboť u žalobkyně a) byla základní částka zvýšena o 112 % a u žalobce b) o 97 %, nejedná se tedy o zvýšení v řádu vícenásobků, ale o zvýšení v řádu desítek procent [byť u žalobkyně a) zvýšení lehce přesáhlo dvojnásobek základní částky]. Odvolací soud má za to, že takto podstatné zvýšení základní částky odůvodňují okolnosti projednávané věci popsané výše.

62. Nelze se přitom ztotožnit s argumentací žalovaného, že některé okolnosti byly při určování náhrady nemajetkové újmy přičítány vícekrát (dvakrát). To, že byla při posouzení, zda se vůbec jedná o zvlášť závažné ublížení za zdraví ve smyslu § 2959 o. z. zohledněna v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu i újma vzniklá sekundárním poškozeným (viz výše), neznamená, že tato újma nemá být zohledněna při určení konkrétní výše peněžité náhrady. Pokud se jedná o zvlášť závažné ublížení na zdraví ve smyslu § 2959 o. z. a je tak dán nárok na peněžitou náhradu duševních útrap sekundárních poškozených, musí být v rámci určení konkrétní výše náhrady zohledněny všechny okolnosti případu, včetně konkrétního dopadu do duševní sféry sekundárních poškozených a konkrétního dopadu do jejich soukromého a rodinného života.

63. Žalovaný dále argumentoval rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3468/2019, ve kterém byl řešen případ, kdy byla matce a dcerám primární poškozené přiznána každé náhrada 350 000 Kč za situace, kdy byla primární poškozená v důsledku dopravní nehody trvale upoutána na invalidní vozík a stala se těžce závislou na pomoci třetích osob. K tomuto rozsudku je třeba v prvé řadě poukázat na to, že základní částka dvacetinásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy za předcházející rok činila 502 560 Kč, kdežto v projednávané věci činí 807 060 Kč, tedy podstatně (o 60 %) více. Je tedy zjevné, že se jedná o starší případ z doby nižších průměrných mezd. Nejbližším osobám bylo v této věci ve výsledku přiznáno 350 000 Kč, tj. 70 % ze základní částky 502 560 Kč. V projednávané věci byla žalobkyni a) přiznána částka 570 000 Kč a žalobci b) částka 530 000 Kč, jedná se tedy o necelých 71 % a necelých 66 % ze základní částky dvacetinásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy za předcházející rok (807 060 Kč). Je pravdou, že ve věci řešené v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 3468/2019 došlo k závažnějšímu poškození zdraví primární poškozené než v projednávané věci. Na druhou stranu v projednávané věci je primární poškozenou malé dítě (předčasně narozený novorozenec), kdežto ve věci řešené v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 3468/2019 se bezesporu jednalo o dospělého člověka středního věku (věk primární poškozené není z rozsudku sp. zn. 25 Cdo 3468/2019 zřejmý, nicméně byly odškodňovány děti primární poškozené, které na ní nebyly existenčně závislé). Odškodnění přiznané žalobcům a) a b) v projednávané věci se tak nijak podstatně neodlišuje od odškodnění přiznaného v případu řešenému Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 3468/2019. Zbývá dodat, že všechny relevantní okolnosti případu (např. konkrétní dopad do duševní sféry a soukromého a rodinného života sekundárních poškozených) nejsou z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3468/2019 zřejmé, nelze je tedy blíže posoudit.

64. Co se týče žalobců c), d) a e) [žalobkyně c) a e) jsou babičkami , jméno FO, a žalobce d) je „sešvagřeným dědečkem“] soud prvního stupně základní částku 269 020 Kč snížil na polovinu, tj. na 134 510 Kč, a to s ohledem na vzdálenější stupeň příbuzenství (obgenerační). Základní částku u žalobců c) a d) soud prvního stupně zvýšil o 10 % z důvodu nízkého věku , jméno FO, , o dalších 10 % z důvodu dopadu do jejich duševní sféry (obavy o budoucnost , jméno FO, , pocity smutku, když vidí amputovanou nohu) a o dalších 10 % z důvodu dopadu do jejich rodinného života [nebývají s vnučkou o samotě, neboť žalobkyně a) má obavy nechat , jméno FO, na hlídání, aby se PDK a pahýlu něco nestalo]. Celkem tak soud prvního stupně přiznal žalobkyni c) částku 175 000 Kč a žalobci d) taktéž částku 175 000 Kč. U žalobkyně e) soud prvního stupně zvýšil základní částku o 10 % z důvodu nízkého věku , jméno FO, , o dalších 10 % z důvodu dopadu do její duševní sféry (v době amputace noci nespala a proplakala, dodnes trpí vnitřními bolestmi, když vidí PDK vnučky), o dalších 10 % z důvodu dopadu do jejího rodinného života [kvůli amputaci nebývá s vnučkou o samotě], a o dalších 20 % kvůli nadstandartním stykům s vnučkou (bydlí ve stejném domě a vídají se několikrát denně). Celkem tak soud prvního stupně přiznal žalobkyni e) částku 200 000 Kč.

65. Odvolací soud považuje způsob určení a přiznané částky žalobcům c), d) a e) za odpovídající projednávané věci a v podrobnostech odkazuje na příslušné části odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Přiznané částky 175 000 Kč pro žalobce c) a d) a 200 000 Kč pro žalobkyni e) odvolací soud považuje za spravedlivé a plně vyvažující jejich utrpení (viz dikce § 2959 o. z.).

66. K argumentaci žalovaného v tom smyslu, že žalobci c), d), e), f) a g) nejsou osobami vyjmenovanými v § 2959 o. z. a právo na satisfakci jim může vzniknout pouze ve výjimečných případech, odvolací soud uvádí následující. Podle dikce § 2959 o. z. se odškodňují duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké. Podle § 22 věty první o. z. je osoba blízká příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Žalobci c), e), f) a g) jsou příbuznými v řadě přímé nezletilé , jméno FO, (prarodiče a praprarodiče) a tudíž se jedná o osoby blízké a § 2959 o. z. na ně dopadá, a to, aniž by bylo nutno prokazovat, že újmu, kterou nezletilá , jméno FO, utrpěla důvodně pociťovaly jako újmu vlastní (jako je tomu u jiných osob blízkých než příbuzných v řadě přímé, sourozenců a manžela/partnera).

67. Výše uvedené plyne i z judikatury Nejvyššího soudu. Konkrétně lze poukázat např. na usnesení ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 234/2024, ve kterém bylo uvedeno následující: „V rozsudku ze dne 15. 12. 2022, sp. zn. 25 Cdo 54/2021, pak Nejvyšší soud uvedl, že při rozhodování o základu nároku podle § 2959 o. z. je nezbytné se zabývat tím, zda nárok uplatňují osoby přímo uvedené v § 2959 o. z. (manžel, rodič, dítě), a ohledně jiných osob, zhodnotit, zda splňují předpoklady uvedené v § 22 odst. 1 o. z. Podle § 22 odst. 1 o. z. se za osoby blízké bez dalšího považují sourozenci a příbuzní v řadě přímé. U ostatních osob je povinností soudu podle § 22 odst. 1 o. z. posoudit, zda újmu (úmrtí poškozeného) důvodně pociťují jako újmu vlastní. Toto posouzení vychází ze zhodnocení, zda vztahy se zemřelým dosahovaly takové intenzity, kterou má na mysli § 22 odst. 1 o. z.“ Prarodičům a praprarodičům primární poškozené (příbuzní v řadě přímé) tudíž náleží peněžitá náhrada za duševní útrapy podle § 2959 o. z. aniž by bylo nutno prokázat vysokou intenzitu jejich vztahu.

68. Co se týče žalobce d), tento je manželem žalobkyně c) a tudíž je osobou sešvagřenou ve smyslu § 774 o. z. Podle § 22 věty druhé o. z. pak platí vyvratitelná domněnka, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené. Tato domněnka v projednávané věci vyvrácena nebyla a žalobce d) je tudíž osobou blízkou primární poškozené, aniž by bylo nutno prokazovat, že újmu, kterou nezletilá , jméno FO, utrpěla důvodně pociťoval jako újmu vlastní. Z provedeného dokazování dokonce plyne, že žalobce d) má ke , jméno FO, obdobný vztah jako prarodič biologický – pravidelně se vídají a , jméno FO, mu říká „dědo“. Žalobce d) tudíž má nárok na peněžitou náhradu dle § 2959 o. z.

69. U žalobců f) a g) [prababička a pradědeček , jméno FO, ] soud prvního stupně základní částku 269 020 Kč snížil na čtvrtinu, tj. na 67 255 Kč, a to s ohledem na vzdálenější stupeň příbuzenství a s ohledem na to, že u praprarodičů lze s ohledem na relativně vyšší věk předpokládat menší frekvenci styků s pravnoučaty (a tudíž menší zásah do jejich rodinného/soukromého života). Základní částku pak soud prvního stupně zvýšil o cca 10 % z důvodu nízkého věku , jméno FO, . Celkem tak každému ze žalobců f) a g) přiznal částku 75 000 Kč.

70. Odvolací soud k tomuto uvádí, že i u žalobců f) a g) považuje přiznané částky a způsob jejich určení za odpovídající projednávané věci, spravedlivé a plně vyvažující jejich utrpení (viz dikce § 2959 o. z.). Jak již bylo uvedeno výše, praprarodiče jsou příbuznými v řadě přímé a tudíž jim náleží peněžitá náhrada za duševní útrapy podle § 2959 o. z. bez dalšího.

71. K námitce žalovaného o porušení zásady přímosti, když žalobci f) a g) nebyli vyslechnuti, odvolací soud uvádí, že rozhodné skutečnosti o intenzitě vztahu žalobců f) a g) a nezletilé , jméno FO, byly zjištěny z výpovědí žalobkyně a) a žalobkyně c) [viz odstavec 57. rozsudku soudu prvního stupně]. Bylo zjištěno, že žalobci f) a g) se s , jméno FO, vídávají u nich doma jednou až dvakrát do měsíce a dále třikrát až čtyřikrát ročně u , jméno FO, doma. Dvakrát týdně si s , jméno FO, telefonují, zajímají se o její stav, z amputace byli v šoku a v noci nespali. , jméno FO, je jejich jediná pravnučka. Za situace, kdy jsou žalobci f) a g) vyššího věku (83 let a 81 let) a rozhodné skutečnosti o intenzitě jejich vztahu s primární poškozenou byly zjištěny z jiných důkazů, není nezbytně nutné provádět jejich výslech. Žalobcům f) a g) navíc byla přiznána pouze základní částka navýšená o 10 % z důvodu nízkého věku primární poškozené.

72. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v meritu věci (výroky I., II., III., IV., V., VI., VII., VIII., IX., X., XI., XII., XIII., XIV., XV., XVI., XVII.) jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

73. Odvolací soud nicméně shledal odvolání důvodnými ohledně výše náhrady nákladů řízení mezi účastníky před soudem prvního stupně. Soud prvního stupně totiž při výpočtu náhrady nákladů řízení mezi účastníky nesprávně aplikoval § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025, a § 9a odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025. Ve zbytku byla náhrada nákladů řízení mezi účastníky soudem prvního stupně vypočtena správně.

74. Co se týče ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025, toto má být dle recentní judikatury Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 25 Cdo 1552/2025) vykládáno tak, že „odměna advokáta společně zastupujícího více účastníků se podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu určí tak, že u každého účastníka se plná odměna krátí o aritmetický průměr procentních hodnot uvedených v tomto ustanovení v závislosti na počtu účastníků“. V projednávané věci je tak výpočet následující: 0 % + 20 % + 40 % + 60 % + 80 % + 80 % + 80 % = 360 % : 7 = 51,43 %. V projednávané věci se tedy odměna podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025, u všech žalobců snižuje o 51,43 %.

75. Co se pak týče ustanovení § 9a odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025, toto je potřeba logicky interpretovat tak, že je tarifní hodnotou výše přiznané náhrady nemajetkové újmy (nejvýše však 500 000 Kč), nikoliv výše náhrady nemajetkové újmy žalobou požadované. Důvodem je hlavně ta skutečnost, že o náhradě nákladů řízení je rozhodováno podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť výše plnění závisí na úvaze soudu. Za situace, kdy bude žalobce žalobou požadovat vysokou náhradu nemajetkové újmy a bude mu soudem přiznána pouze marginální částka, bude mít s ohledem § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Nedává pak smysl, aby tarifní hodnota odměny jeho advokáta vycházela z částky žalobou požadované, a nikoliv z částky skutečně soudem přiznané.

76. Žalobkyni a) tak na nákladech právního zastoupení před soudem prvního stupně správně náleží odměna za následující úkony právní služby:1) příprava a převzetí zastoupení dne 17. 4. 2023 – 6 260 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč + 40 230 Kč + 38 650 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) a § 8 odst. 1 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);2) předžalobní výzva ze dne 8. 2. 2024 – 4 440 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč + 40 230 Kč + 19 325 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);3) žaloba ze dne 21. 3. 2024 – 5 008 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč + 40 230 Kč + 38 650 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);4) replika ze dne 3. 6. 2024 – 5 008 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč + 40 230 Kč + 38 650 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);5) 2x účast u soudního jednání přesahujícího dvě hodiny dne 9. 8. 2024 – 10 016 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč + 40 230 Kč + 38 650 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);6) 3x účast u soudního jednání přesahujícího čtyři hodiny dne 1. 10. 2024 – 15 024 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč + 40 230 Kč + 38 650 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);7) 2x účast u soudního jednání přesahujícího dvě hodiny dne 22. 1. 2025 – 10 316,27 Kč (tarifní hodnota 500 000 Kč + 40 230 Kč + 38 650 Kč; snížení o 51,43 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025);8) 2x účast u soudního jednání přesahujícího dvě hodiny dne 25. 2. 2025 – 10 316,27 Kč (tarifní hodnota 500 000 Kč + 40 230 Kč + 38 650 Kč; snížení o 51,43 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025);9) účast u soudního jednání dne 28. 3. 2025 – 5 158,13 Kč (tarifní hodnota 500 000 Kč + 40 230 Kč + 38 650 Kč; snížení o 51,43 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025).

77. Celkem tedy odměna advokáta u žalobkyně a) činí 71 546,67 Kč. Dále žalobkyni a) náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 964,30 Kč (k tomu viz odstavec 236. rozsudku soudu prvního stupně), náhrada za promeškaný čas advokáta ve výši 742,80 Kč (k tomu viz odstavec 237. rozsudku soudu prvního stupně), náhrada cestovních výdajů advokáta ve výši 2 376,70 Kč (k tomu viz odstavec 238. rozsudku soudu prvního stupně), podíl na náhradě cestovních výdajů žalobců ve výši 183,80 Kč (k tomu viz odstavec 239. rozsudku soudu prvního stupně), náhrada cestovních výdajů žalobkyně a) ve výši 919,27 Kč (k tomu viz odstavec 240. rozsudku soudu prvního stupně) a náhrada zaplaceného soudního poplatku za CD ve výši 50 Kč (k tomu viz odstavec 243. rozsudku soudu prvního stupně). Žalobkyni a) dále náleží náhrada DPH ve výši 21 % z částky 75 630,47 Kč, tj. částka 15 882,40 Kč. Celkem po zaokrouhlení tak žalobkyni a) náleží náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 92 666 Kč. Proto odvolací soud výrokem II. tohoto rozsudku změnil výrok XVIII. rozsudku soudu prvního stupně (§ 220 o. s. ř.).

78. Žalobci b) na nákladech právního zastoupení před soudem prvního stupně správně náleží odměna za následující úkony právní služby:1) příprava a převzetí zastoupení dne 29. 1. 2024 – 3 100 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);2) předžalobní výzva ze dne 8. 2. 2024 – 2 480 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);3) žaloba ze dne 21. 3. 2024 – 2 480 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);4) replika ze dne 3. 6. 2024 – 2 480 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);5) 2x účast u soudního jednání přesahujícího dvě hodiny dne 9. 8. 2024 – 4 960 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);6) 3x účast u soudního jednání přesahujícího čtyři hodiny dne 1. 10. 2024 – 7 440 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);7) 2x účast u soudního jednání přesahujícího dvě hodiny dne 22. 1. 2025 – 10 005,42 Kč (tarifní hodnota 500 000 Kč; snížení o 51,43 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025);8) 2x účast u soudního jednání přesahujícího dvě hodiny dne 25. 2. 2025 – 10 005,42 Kč (tarifní hodnota 500 000 Kč; snížení o 51,43 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025);9) účast u soudního jednání dne 28. 3. 2025 – 5 002,71 Kč (tarifní hodnota 500 000 Kč; snížení o 51,43 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025).

79. Celkem tedy odměna advokáta u žalobce b) činí 47 953,55 Kč. Dále žalobci b) náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 964,30 Kč, náhrada za promeškaný čas advokáta ve výši 742,80 Kč, náhrada cestovních výdajů advokáta ve výši 2 376,70 Kč, podíl na náhradě cestovních výdajů žalobců ve výši 183,80 Kč a náhrada zaplacené zálohy na znalečné ve výši 3 000 Kč (viz odstavec 248. rozsudku soudu prvního stupně). Žalobci b) dále náleží náhrada DPH ve výši 21 % z částky 52 037,35 Kč, tj. částka 10 927,84 Kč. Celkem po zaokrouhlení tak žalobci b) náleží náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 66 149 Kč. Proto odvolací soud výrokem III. tohoto rozsudku změnil výrok XIX. rozsudku soudu prvního stupně (§ 220 o. s. ř.).

80. Žalobkyni c) na nákladech právního zastoupení před soudem prvního stupně správně náleží odměna za následující úkony právní služby:1) příprava a převzetí zastoupení dne 29. 1. 2024 – 3 100 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);2) předžalobní výzva ze dne 8. 2. 2024 – 2 480 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);3) žaloba ze dne 21. 3. 2024 – 2 480 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);4) replika ze dne 3. 6. 2024 – 2 480 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);5) 2x účast u soudního jednání přesahujícího dvě hodiny dne 9. 8. 2024 – 4 960 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);6) 3x účast u soudního jednání přesahujícího čtyři hodiny dne 1. 10. 2024 – 7 440 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);7) 2x účast u soudního jednání přesahujícího dvě hodiny dne 22. 1. 2025 – 7 868,34 Kč (tarifní hodnota 175 000 Kč; snížení o 51,43 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025);8) 2x účast u soudního jednání přesahujícího dvě hodiny dne 25. 2. 2025 – 7 868,34 Kč (tarifní hodnota 175 000 Kč; snížení o 51,43 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025);9) účast u soudního jednání dne 28. 3. 2025 – 3 934,17 Kč (tarifní hodnota 175 000 Kč; snížení o 51,43 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025).

81. Celkem tedy odměna advokáta u žalobkyně c) činí 42 610,85 Kč. Dále žalobkyni c) náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 964,30 Kč, náhrada za promeškaný čas advokáta ve výši 742,80 Kč, náhrada cestovních výdajů advokáta ve výši 2 376,70 Kč, podíl na náhradě cestovních výdajů žalobců ve výši 183,80 Kč a náhrada ušlé mzdy ve výši 1 422,40 Kč (viz odstavce 252. a 253. rozsudku soudu prvního stupně). Žalobkyni c) dále náleží náhrada DPH ve výši 21 % z částky 46 694,65 Kč, tj. částka 9 805,88 Kč. Celkem po zaokrouhlení tak žalobkyni c) náleží náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 58 107 Kč. Proto odvolací soud výrokem IV. tohoto rozsudku změnil výrok XX. rozsudku soudu prvního stupně (§ 220 o. s. ř.).

82. Žalobci d) na nákladech právního zastoupení před soudem prvního stupně správně náleží odměna za následující úkony právní služby:1) příprava a převzetí zastoupení dne 29. 1. 2024 – 3 100 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);2) předžalobní výzva ze dne 8. 2. 2024 – 2 480 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);3) žaloba ze dne 21. 3. 2024 – 2 480 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);4) replika ze dne 3. 6. 2024 – 2 480 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);5) 2x účast u soudního jednání přesahujícího dvě hodiny dne 9. 8. 2024 – 4 960 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);6) 3x účast u soudního jednání přesahujícího čtyři hodiny dne 1. 10. 2024 – 7 440 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);7) 2x účast u soudního jednání přesahujícího dvě hodiny dne 22. 1. 2025 – 7 868,34 Kč (tarifní hodnota 175 000 Kč; snížení o 51,43 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025);8) 2x účast u soudního jednání přesahujícího dvě hodiny dne 25. 2. 2025 – 7 868,34 Kč (tarifní hodnota 175 000 Kč; snížení o 51,43 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025);9) účast u soudního jednání dne 28. 3. 2025 – 3 934,17 Kč (tarifní hodnota 175 000 Kč; snížení o 51,43 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025).

83. Celkem tedy odměna advokáta u žalobce d) činí 42 610,85 Kč. Dále žalobci d) náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 964,30 Kč, náhrada za promeškaný čas advokáta ve výši 742,80 Kč, náhrada cestovních výdajů advokáta ve výši 2 376,70 Kč, podíl na náhradě cestovních výdajů žalobců ve výši 183,80 Kč a náhrada ušlé mzdy ve výši 1 216,70 Kč (viz odstavce 257. a 258. rozsudku soudu prvního stupně). Žalobci d) dále náleží náhrada DPH ve výši 21 % z částky 46 694,65 Kč, tj. částka 9 805,88 Kč. Celkem po zaokrouhlení tak žalobci d) náleží náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 57 901 Kč. Proto odvolací soud výrokem V. tohoto rozsudku změnil výrok XXI. rozsudku soudu prvního stupně (§ 220 o. s. ř.).

84. Žalobkyni e) na nákladech právního zastoupení před soudem prvního stupně správně náleží odměna za následující úkony právní služby:1) příprava a převzetí zastoupení dne 29. 1. 2024 – 3 100 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);2) předžalobní výzva ze dne 8. 2. 2024 – 2 480 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);3) žaloba ze dne 21. 3. 2024 – 2 480 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);4) replika ze dne 3. 6. 2024 – 2 480 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);5) 2x účast u soudního jednání přesahujícího dvě hodiny dne 9. 8. 2024 – 4 960 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);6) 3x účast u soudního jednání přesahujícího čtyři hodiny dne 1. 10. 2024 – 7 440 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);7) 2x účast u soudního jednání přesahujícího dvě hodiny dne 22. 1. 2025 – 8 839,74 Kč (tarifní hodnota 200 000 Kč; snížení o 51,43 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025);8) 2x účast u soudního jednání přesahujícího dvě hodiny dne 25. 2. 2025 – 8 839,74 Kč (tarifní hodnota 200 000 Kč; snížení o 51,43 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025);9) účast u soudního jednání dne 28. 3. 2025 – 4 419,87 Kč (tarifní hodnota 200 000 Kč; snížení o 51,43 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025).

85. Celkem tedy odměna advokáta u žalobkyně e) činí 45 039,35 Kč. Dále žalobkyni e) náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 964,30 Kč, náhrada za promeškaný čas advokáta ve výši 742,80 Kč, náhrada cestovních výdajů advokáta ve výši 2 376,70 Kč a podíl na náhradě cestovních výdajů žalobců ve výši 183,80 Kč (viz odstavec 262. rozsudku soudu prvního stupně). Žalobkyni e) dále náleží náhrada DPH ve výši 21 % z částky 49 123,15 Kč, tj. částka 10 315,86 Kč. Celkem po zaokrouhlení tak žalobkyni e) náleží náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 59 623 Kč. Proto odvolací soud výrokem VI. tohoto rozsudku změnil výrok XXII. rozsudku soudu prvního stupně (§ 220 o. s. ř.).

86. Žalobkyni f) na nákladech právního zastoupení před soudem prvního stupně správně náleží odměna za následující úkony právní služby:1) příprava a převzetí zastoupení dne 29. 1. 2024 – 3 100 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);2) předžalobní výzva ze dne 8. 2. 2024 – 2 480 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);3) žaloba ze dne 21. 3. 2024 – 2 480 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);4) replika ze dne 3. 6. 2024 – 2 480 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);5) 2x účast u soudního jednání přesahujícího dvě hodiny dne 9. 8. 2024 – 4 960 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);6) 3x účast u soudního jednání přesahujícího čtyři hodiny dne 1. 10. 2024 – 7 440 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);7) 2x účast u soudního jednání přesahujícího dvě hodiny dne 22. 1. 2025 – 3 982,74 Kč (tarifní hodnota 75 000 Kč; snížení o 51,43 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025);8) 2x účast u soudního jednání přesahujícího dvě hodiny dne 25. 2. 2025 – 3 982,74 Kč (tarifní hodnota 75 000 Kč; snížení o 51,43 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025);9) účast u soudního jednání dne 28. 3. 2025 – 1 991,37 Kč (tarifní hodnota 75 000 Kč; snížení o 51,43 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025).

87. Celkem tedy odměna advokáta u žalobkyně f) činí 32 896,85 Kč. Dále žalobkyni f) náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 964,30 Kč, náhrada za promeškaný čas advokáta ve výši 742,80 Kč a náhrada cestovních výdajů advokáta ve výši 2 376,70 Kč (viz odstavec 266. rozsudku soudu prvního stupně). Žalobkyni f) dále náleží náhrada DPH ve výši 21 % z částky 36 980,65 Kč, tj. částka 7 765,94 Kč. Celkem po zaokrouhlení tak žalobkyni f) náleží náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 44 747 Kč. Proto odvolací soud výrokem VII. tohoto rozsudku změnil výrok XXIII. rozsudku soudu prvního stupně (§ 220 o. s. ř.).

88. Žalobci g) na nákladech právního zastoupení před soudem prvního stupně správně náleží odměna za následující úkony právní služby:1) příprava a převzetí zastoupení dne 29. 1. 2024 – 3 100 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);2) předžalobní výzva ze dne 8. 2. 2024 – 2 480 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);3) žaloba ze dne 21. 3. 2024 – 2 480 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);4) replika ze dne 3. 6. 2024 – 2 480 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);5) 2x účast u soudního jednání přesahujícího dvě hodiny dne 9. 8. 2024 – 4 960 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);6) 3x účast u soudního jednání přesahujícího čtyři hodiny dne 1. 10. 2024 – 7 440 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč; snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024);7) 2x účast u soudního jednání přesahujícího dvě hodiny dne 22. 1. 2025 – 3 982,74 Kč (tarifní hodnota 75 000 Kč; snížení o 51,43 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025);8) 2x účast u soudního jednání přesahujícího dvě hodiny dne 25. 2. 2025 – 3 982,74 Kč (tarifní hodnota 75 000 Kč; snížení o 51,43 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025);9) účast u soudního jednání dne 28. 3. 2025 – 1 991,37 Kč (tarifní hodnota 75 000 Kč; snížení o 51,43 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025).

89. Celkem tedy odměna advokáta u žalobce g) činí 32 896,85 Kč. Dále žalobci g) náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 964,30 Kč, náhrada za promeškaný čas advokáta ve výši 742,80 Kč a náhrada cestovních výdajů advokáta ve výši 2 376,70 Kč (viz odstavec 270. rozsudku soudu prvního stupně). Žalobci g) dále náleží náhrada DPH ve výši 21 % z částky 36 980,65 Kč, tj. částka 7 765,94 Kč. Celkem po zaokrouhlení tak žalobci g) náleží náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 44 747 Kč. Proto odvolací soud výrokem VIII. tohoto rozsudku změnil výrok XXIV. rozsudku soudu prvního stupně (§ 220 o. s. ř.).

90. Výrokem IX. tohoto rozsudku odvolací soud změnil výrok XXVI. rozsudku soudu prvního stupně ohledně osoby povinné zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek za žalobu ve výši 24 944 Kč. Soud prvního stupně nesprávně uložil tuto povinnost společně a nerozdílně žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na jeho straně, ačkoliv § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, upravuje přenesení poplatkové povinnosti výlučně na žalovaného (je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen). Odvolací soud proto změnil výrok XXVI. rozsudku soudu prvního stupně tak, že povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek za žalobu ve výši 24 944 Kč uložil pouze žalovanému.

91. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobci ani žalovaný nebyli se svými odvoláními do merita věci úspěšní, proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

92. Výrokem XI. tohoto rozsudku odvolací soud uložil žalovanému podle § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku za odvolání ve výši 3 000 Kč. Soud prvního stupně totiž na soudním poplatku za odvolání od žalovaného nesprávně vybral pouze 21 944 Kč, ačkoli správně mělo být vybráno 24 944 Kč. Částka 24 944 Kč se skládá ze soudního poplatku podle položky 22 bod 2. ve spojení s položkou 3 Sazebníku poplatků za odvolání proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně ve výši 5 700 Kč, za odvolání proti výroku III. rozsudku soudu prvního stupně ve výši 5 300 Kč, za odvolání proti výroku V. rozsudku soudu prvního stupně ve výši 2 000 Kč, za odvolání proti výroku VII. rozsudku soudu prvního stupně ve výši 2 000 Kč, za odvolání proti výroku IX. rozsudku soudu prvního stupně ve výši 2 000 Kč, za odvolání proti výroku XI. rozsudku soudu prvního stupně ve výši 2 000 Kč a za odvolání proti výroku XIII. rozsudku soudu prvního stupně ve výši 2 000 Kč, a dále ze soudního poplatku podle položky 22 bod 1. písm. a) ve spojení s položkou 1 Sazebníku poplatků za odvolání proti výrokům XV. a XVI. rozsudku soudu prvního stupně ve výši 3 944 Kč.