47 C 75/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobkyně:a) Jméno žalobkyně A , narozená dne Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A žalobce:b) Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A žalobkyně:c) Jméno žalobkyně B , narozená dne Datum narození žalobkyně B bytem Adresa žalobkyně B žalobce:d) Jméno žalobce B , narozený dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B žalobkyně:e) Jméno žalobkyně C , narozená dne Datum narození žalobkyně C bytem Adresa žalobkyně C žalobkyně:f) Jméno žalobkyně D , narozená dne Datum narození žalobkyně D bytem Adresa žalobkyně D žalobce:g) Jméno žalobce C , narozený dne Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce C všichni žalobci zastoupení advokátem Jméno advokáta A , sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno advokátky , sídlem Adresa advokátky za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: Jméno žalovaného , IČO: IČO žalovaného , sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B , sídlem Adresa advokáta B o náhradu nemajetkové újmy (duševní útrapy) vzniklé žalobcům jako sekundárním poškozeným při zvlášť závažném ublížení na zdraví primární poškozené (§ 2959 o. z.)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 570 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 570 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části požadavku, aby žalovaný zaplatil žalobkyni a) částku 1 030 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 030 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) částku 530 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 530 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Zamítá se žaloba v části požadavku, aby žalovaný zaplatil žalobci b) částku 1 070 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 070 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni c) částku 175 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 175 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Zamítá se žaloba v části požadavku, aby žalovaný zaplatil žalobkyni c) částku 325 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 325 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci d) částku 175 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 175 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Zamítá se žaloba v části požadavku, aby žalovaný zaplatil žalobci d) částku 325 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 325 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení.

IX. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni e) částku 200 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 200 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

X. Zamítá se žaloba v části požadavku, aby žalovaný zaplatil žalobkyni e) částku 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 300 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení.

XI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni f) částku 75 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 75 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XII. Zamítá se žaloba v části požadavku, aby žalovaný zaplatil žalobkyni f) částku 175 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 175 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení.

XIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci g) částku 75 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 75 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XIV. Zamítá se žaloba v části požadavku, aby žalovaný zaplatil žalobci g) částku 175 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 175 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení.

XV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů spojených s péčí o osobu , jméno FO, částku 40 230 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 230 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.XVI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) na náhradě cestovních nákladů spojených s péčí o zdraví , jméno FO, částku 38 650 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 325 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 325 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.XVII. Zamítá se žaloba žalobkyně a) v části požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 325 Kč od 1. 3. 2024 do 15. 4. 2024.XVIII. Žalovaný a vedlejší účastník (vystupující na straně žalovaného) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni a) na náhradě nákladů řízení částku 125 710,17 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně a).XIX. Žalovaný a vedlejší účastník (vystupující na straně žalovaného) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci b) na náhradě nákladů řízení částku 85 734,6 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce b).XX. Žalovaný a vedlejší účastník (vystupující na straně žalovaného) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni c) na náhradě nákladů řízení částku 71 694 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně c), přičemž konkrétní částka náhrady nákladů řízení bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku.XXI. Žalovaný a vedlejší účastník (vystupující na straně žalovaného) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci d) na náhradě nákladů řízení částku 59 025 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce d).XXII. Žalovaný a vedlejší účastník (vystupující na straně žalovaného) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni e) na náhradě nákladů řízení částku 45 346 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně e), přičemž konkrétní částka náhrady nákladů řízení bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku.XXIII. Žalovaný a vedlejší účastník (vystupující na straně žalovaného) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni f) na náhradě nákladů řízení částku 43 952 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně f), přičemž konkrétní částka náhrady nákladů řízení bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku.XXIV. Žalovaný a vedlejší účastník (vystupující na straně žalovaného) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci g) na náhradě nákladů řízení částku 43 952 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce g), přičemž konkrétní částka náhrady nákladů řízení bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku.XXV. Žalovaný a vedlejší účastník (vystupující na straně žalovaného) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení vzniklých státu částku 7 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.XXVI. Žalovaný a vedlejší účastník (vystupující na straně žalovaného) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek za žalobu ve výši 24 944 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

I. Předmět řízení1. Žalobkyně a) i žalobce b) požadovali každý zaplatit po žalovaném částku 1 600 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy za duševní útrapy jim způsobené ve smyslu § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) jednáním žalovaného non lege artis při poskytování zdravotní péče jejich dceři , jméno FO, (dále jako „, jméno FO, “ či „primární poškozená“) v podobě nesprávného zavedení katetru do tepny místo žíly pravé dolní končetiny , jméno FO, , v důsledku kterého byla jejich dceři amputována pravá dolní končetina pod kolenem. Žalobkyně c), žalobce d) a žalobkyně e) jako prarodiče , jméno FO, požadovali z téhož titulu částku 500 000 Kč a žalobci f) a g) jako praprarodiče , jméno FO, požadovali zaplatit ze stejného titulu částku 250 000 Kč. Žalobkyně a) navíc požadovala zaplatit náhradu nákladů spojených s péčí o , jméno FO, za období do 6. 4. 2023 do 29. 1. 2024 dle § 2960 o. z. (tzv. ošetřovné) ve výši 40 230 Kč a náhradu cestovních výloh vynaložených na péči o zdraví , jméno FO, dle § 2960 o. z. ve výši 38 650 Kč.

2. Žalovaný a vedlejší účastník navrhli žalobu zamítnout pro nedůvodnost, a to zejména z důvodu nenaplnění podmínky „zvlášť závažného ublížení na zdraví“ ve smyslu § 2959 o. z. a absence protiprávního jednání žalovaného při poskytování zdravotní péče , jméno FO, .II. Skutková zjištění3. Soud zjistil na podkladě dokazování následující skutečnosti.

4. Žalobkyně a) se léčila pro sterilitu, podstoupila třikrát umělé oplodnění, prodělal 3 spontánní potraty v letech 2019, 2020 a 2022, přičemž , jméno FO, vzešla z jejího 4. těhotenství pocházejícího z umělého oplodnění (důkaz: znalecký posudek č. 01/2023 z 1. 11. 2023 zpracovaný znalkyní , jméno FO, . , jméno FO, z oboru zdravotnictví, odvětví pediatrie, specializace neonatologie). Žalobkyně a) s žalobcem b) (jde o manžele) se neúspěšně pokoušeli o početí , jméno FO, nejprve běžnou cestou 3 až 4 roky a poté prostřednictvím umělého oplodnění , jméno FO, další tři roky [důkaz výslechem žalobkyně a)]. Skutečnost, že se žalobkyni a) a žalobci b) roky nedařilo počít , jméno FO, , soud zjistil i z výslechu žalobkyně e).

5. Dne 2. 1. 2023 žalobkyně a) u žalovaného spontánně předčasně porodila ve 24+6 týdnů těhotenství , jméno FO, (jakožto tzv. extrémně nedonošené dítě, přičemž normální délka těhotenství je 40 týdnů), která se narodila s hmotností 660 gramů (což je v pásmu normy pro daný týden těhotenství), s délkou 32 cm. Dne 20. 1. 2023 (tj. v pátek) v době kolem 16:15 žalovaný (, jméno FO, . M. , jméno FO, ) zavedl centrální žilní katetr (dále jako „katetr“) z paty pravé dolní končetiny (dále jako „PDK“) , jméno FO, a neprovedl rentgenové či ultrazvukové ověření polohy katetru ve smyslu lokality jeho umístění v těle (centrální žilní katetr, tj. tzv. PICC, je typ žilního katetru, který se zavádí z periferní žíly do centrální žíly). Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu zdravotnickou dokumentací , jméno FO, , znaleckého posudku č. 01/2023 z 1. 11. 2023 zpracovaného znalkyní , jméno FO, . , jméno FO, z oboru zdravotnictví, odvětví neonatologie ve spojení s (dvojnásobným) výslechem této znalkyně (dále též jako „znalecký posudek“).

6. Žalovaný (prostřednictvím své zaměstnankyně , jméno FO, . M. , jméno FO, ) dne 20. 1. 2023 shora uvedený katetr zavedl místo do žíly omylem do tepny. Z pravidel lékařské vědy a medicínských postupů plyne poznatek, že při zavádění katetru může dojít k chybnému zavedení katetru do tepny místo žíly, a to již z podstaty zavádění katetru tzv. naslepo, pročež je zavádění katetrů vysoce rizikové. Z pravidel lékařské vědy a medicínských postupů - a musí to vědět i rozumný a odpovědný lékař - plyne též poznatek, že chybné zavedení katetru do tepny místo žíly může mít za následek až odumření (nekrózu) končetiny a nutnost její amputace; to z důvodu, že tepny jsou cévy přivádějící okysličenou krev a krev s výživou, pročež pokud se tento přísun přeruší, místo s přerušeným přísunem okysličené krve s výživou je vystaven nedostatku kyslíku, prokrvení, což vede k postupnému úmrtí tkáně. Podstatná je doba přerušení přísunu tepenní krve – u včasné reakce je možné průtok tepenní krve a prokrvení dané části těla obnovit, pročež míra poškození těla je závislá na době neprokrvení (době ischemie). Všechny tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu znaleckým posudkem, včetně zejména prvního výslechu znalkyně.

7. Žalovaný sporný katetr zavedl z paty, přičemž v patě jsou dvě tepny vedle sebe, a proto existuje vyšší riziko zavedení katetru do tepny právě z paty (důkaz prvním výslechem znalkyně). Rovněž lékař žalovaného , jméno FO, . , jméno FO, , který nastoupil na neonatologické oddělení žalovaného na noční službu dne 20. 1. 2023 kolem 19:30, vypověděl, že právě toto místo (zavádět katetr z paty) skýtá riziko zavlečení katetru do tepny (výslech svědka , jméno FO, . T. , jméno FO, ).

8. Na jednu stranu zavedení katetru do tepny místo žíly byla ze strany žalovaného objektivně z medicínského pohledu nesprávné, jelikož katetr je určený k zavádění výlučně do žil, tj. nikoli do tepny. Na druhou stranu lékař při zavádění katetru – ani bezprostředně po takovém zavedení - u takto malých dětí ani nemusí mít příznaky pro to, že jej omylem zavedl v tepně. V medicínské praxi se neprovádí kontrola, zda katetr nebyl omylem zaveden do tepny a ani neexistuje metoda pro takové ověření. V medicínské praxi se proto předpokládá správné zavedení do žíly, ale na případy chybného zavedení do tepny medicínská praxe pamatuje tím, že sleduje případné změny, poruchy prokrvení končetiny, do níž je katetr zaveden; takové změny (poruchy prokrvení) totiž ukazují právě na riziko chybného zavedení katetru do tepny. Obecně platným medicínským doporučením tak je kontrolovat stav prokrvení příslušné končetiny a pokud zdravotní sestra shledá změny pokrvení, měl by stav prokrvení zhodnotit lékař. Všechny tyto skutečnosti soud zjistil ze znaleckého posudku, včetně dvojího výslechu znalkyně. Lékařka žalovaného (, jméno FO, . M. , jméno FO, ) byla subjektivně přesvědčená o tom, že katetr zavedla správně, tj. do žíly (důkaz výslechem svědkyně , jméno FO, . M. , jméno FO, ).

9. Neprovedení rentgenového či běžného ultrazvukového (tj. nikoli tzv. Dopplerem) ověření polohy katetru v těle , jméno FO, dne 20. 1. 2023 po zavedení katetru ze strany žalovaného bylo v rozporu s odbornými standardy, tedy nesprávné z medicínského hlediska. Totiž k zavedení katetru dochází tzv. naslepo - lékař neví, kam katetr ve skutečnosti zasunul. , jméno FO, si dle odborných standardů musí ověřit, zda katetr zavedl tak, jak zamýšlel. Toto ověření správné polohy katetru se standardně děje rentgenem či běžným ultrazvukem nebo obojím způsobem, přičemž podstatné je, aby lékař polohu katetru viděl, tj. v jaké všude části těla se nachází (alespoň pomocí jedné této zobrazovací metody). Přitom nebylo vyloučeno, že předmětný katetr z 20. 1. 2023 byl ve špatné poloze (lokalitě) těla , jméno FO, (bez ohledu na to, že byl v tepně, což je jiné hledisko); proto kdyby žalovaný provedl kontrolu rentgenem či ultrazvukem a současně by katetr byl ve špatné lokalitě těla , jméno FO, , tak by žalovaný medicínsky správně musel odstranit katetr zavedený z paty a k amputaci PDK by nedošlo. Na stranu druhou nelze ani vyloučit, že katetr ve špatné lokalitě těla , jméno FO, nebyl; v takovém hypotetickém případě by ani případné rentgenové či běžné ultrazvukové ověření správné polohy katetru v těle nemohlo spolehlivě určit chybné zavedení katetru do tepny (kvůli paralelnímu probíhání tepny a žíly). Tyto skutečnosti soud zjistil ze znaleckého posudku.

10. U žalovaného je praxe na neonatologickém oddělení, že se neprovádí rentgenové či běžné ultrazvukové ověření polohy katetru v situacích, kdy má lékař za to, že katetr zavedl tzv. mělko, tj. nízko; z tohoto důvodu žalovaný neověřoval polohu katetru ani u , jméno FO, po zavedení katetru dne 20. 1. 2023, jelikož vyšel z předpokladu, že katetr je v třísle, tj. mělko, na což usoudil podle měrky 12,5 cm, která je součástí katetru (důkaz: svědecká výpověď , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, ). Žalovaný si v praxi ověřuje polohu katetru (ve smyslu lokality v těle) zobrazovací metodou tehdy, pokud si lékař není jistý polohou katetru, a dále tehdy, když má pocit, že je s katetrem dostatečně hluboko (myšleno nikoli v periferii, tj. nikoli mělko), na což usuzuje z použití metru v podobě měrky, která je součástí katetru (důkaz svědeckou výpovědí , jméno FO, . T. , jméno FO, ).

11. Praxe žalovaného uvedená v předchozím bodě tohoto odůvodnění (tj. za jakých okolností si ověřuje polohu katetru) je medicínsky nesprávná. Polohu katetru je totiž nezbytné vždy ověřit zobrazovací metodou a nestačí ji jen předpokládat. To ostatně již z důvodu, že lékař neví, kde konkrétně je katetr v těle zavedený, kam katetr v těle doputoval (zda se např. nestočil kvůli odporu krve tekoucí od centra směrem k periferii, tj. dolů, přičemž se může stočit zpět směrem dolů i v třísle), zda je či není v horní či duté žíle, zda je tedy způsobilý dosáhnout svého (lékařem zamýšleného) účelu. Ani v odborné literatuře neexistuje toto kritérium žalovaným zvolené pro postup, zda a za jakých okolností (ne)ověřovat polohu katetru zobrazovací metodou. Tyto skutečnosti soud zjistil ze znaleckého posudku, včetně výslechu znalkyně.

12. Na druhou stranu i kdyby žalovaný postupoval v souladu s odbornými standardy a provedl by rentgenové či běžné ultrazvukové ověření polohy katetru, takové ověření by nemohlo spolehlivě určit nesprávné umístění katetru do tepny (místo žíly). To z důvodu, že v dané oblasti těla (tj. kde byl umístěn katetr) vedou žíly a tepny rovnoběžně, a proto by žalovaný neviděl (na rentgenu či běžném ultrazvuku), že katetr je v tepně, tj. nikoli v žíle (důkaz znaleckým posudkem). Umístění katetru v tepně místo žíly by (spolehlivě) odhalil jen tzv. Dopplerovský ultrazvuk (tj. zobrazovací technika umožňující vizualizaci toku krve), ale neprovedení tzv. Dopplerovského ultrazvuku žalovaným u , jméno FO, dne 20. 1. 2023 po zavedení katetru z paty nebylo odchylkou od odborných standardů, jelikož nejde o běžné vyšetření. Tyto skutečnosti soud zjistil ze znaleckého posudku.

13. Ohledně postupu žalovaného při zavádění katetru do PDK , jméno FO, dne 20. 1. 2023 soud zjistil následující skutečnosti.

14. Dne 20. 1. 2023 kolem 15:30 zdravotní sestra na denní směně , jméno FO, asistovala lékařce žalovaného , jméno FO, . , jméno FO, při zavádění katetru do PDK , jméno FO, a trvalo to kolem 45 minut, tj. přibližně do 16:15, přičemž levá dolní končetina , jméno FO, (dále jako „LDK“) byla po celou dobu zavádění katetru zakrytá, tj. měla větší teplo (důkaz: výslech svědkyně , jméno FO, ). Ostatně i ve zdravotnické dokumentaci , jméno FO, je uvedeno zavedení katetru (je tam uvedeno, že byl zaveden v 15:30, čímž byl myšlen počátek procesu zavádění katetru – viz Denní dekurz – JIRPN – sestry).

15. Bezprostředně před zavedením uvedeného katetru z paty , jméno FO, bylo prokrvení PDK , jméno FO, dobré, šlo o běžný stav. Doktorka , jméno FO, . M. , jméno FO, zaváděla katetr při otevřeném inkubátoru, PDK byla zvednutá, dezinfikována, zarouškována, znehybněna. , jméno FO, . M. , jméno FO, se marně dvakrát pokusila napíchnut žílu a zdravotní sestra N. , jméno FO, jí říkala, že PDK už začíná být studená. Třetím vpichem , jméno FO, . M. , jméno FO, zavedla katetr z paty, když po 12,5 cm (měrky na katetru) už nešel posunout dál. Při takovém změření měrkou (která je součástí katetru) , jméno FO, . M. , jméno FO, vyšla z toho, že je v třísle, přičemž PDK i celá , jméno FO, byla během popsaného výkonu chladnější a bledší a tento výkon trval minimálně 45 minut, přičemž prokrvení bylo dobré. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu svědeckou výpovědí , jméno FO, . M. , jméno FO, .

16. Fakt, že , jméno FO, . M. , jméno FO, měla za to, že katetr se podařilo zavést v délce 12,5 cm a do třísla , jméno FO, , soud zjistil i z Denního dekurzu JIRPN – sestry („PICC z paty PDK do 12,5 cm – do třísla“).

17. Po tomto zavedení katetru žalovaný PDK obvázal od kotníku či nártu směrem nahoru (důkaz: svědecká výpověď , jméno FO, . M. , jméno FO, ).

18. Následně 20. 1. 2023 kolem 17:00 N. , jméno FO, kontrolovala , jméno FO, a zjistila, že sice PDK neměla žádný otok a nevšimla si ani změny barvy [kontrolu pulsu (na periferii) tato zdravotní setra neprováděla], ale PDK byla studenější (studená), zatímco LDK byla teplá (důkaz: svědecká výpověď N. , jméno FO, a její záznam ve zdravotnické dokumentaci z 20. 1. 2023 z denní směny – tj. od 6 do 18h30 – že PDK byla „studená“).19. , jméno FO, N. , jméno FO, zavolala , jméno FO, . M. , jméno FO, , která přišla k inkubátoru kolem 17:00, a N. , jméno FO, této doktorce sdělila, že PDK je chladnější (důkaz: svědecká výpověď N. , jméno FO, a , jméno FO, . M. , jméno FO, ). , jméno FO, dále sdělila , jméno FO, . M. , jméno FO, , že LDK je teplejší, prohřátá a že - kromě PDK - je , jméno FO, dobře prohřátá celá (důkaz: svědecká výpověď N. , jméno FO, ). O tomto zjištění N. , jméno FO, učinila následující písemný záznam do zdravotnické dokumentace , jméno FO, – „PICC vede, zakrvácený, noha studená lékař inform.“.

20. V 17:00 došlo k vyšetření , jméno FO, v přítomností , jméno FO, . M. , jméno FO, v následujícím smyslu. , jméno FO, . M. , jméno FO, se dívala na , jméno FO, vně inkubátoru, tj. ruce v inkubátoru měla výlučně N. , jméno FO, . N. , jméno FO, na pokyn , jméno FO, . M. , jméno FO, natáčela PDK , jméno FO, z různých úhlů, načež , jméno FO, . M. , jméno FO, řekla sestře, že to, že , jméno FO, má PDK studenější, je obvyklé, že s PDK předtím (tj. při zavádění katetru) manipulovaly. , jméno FO, . M. , jméno FO, viděla PDK bez obvazu (PDK byla jen zčásti pod průhledným krytím, tzv. Tegadermem), a viděla i LDK. , jméno FO, . M. , jméno FO, dala N. , jméno FO, pokyn, ať , jméno FO, zahřeje ve smyslu přikrytí, ať se prohřeje, a proto N. , jméno FO, zabalila , jméno FO, do tzv. rukou (látka) a přikryla ji dekou (což se dělá i standardně). Lékařka , jméno FO, . M. , jméno FO, vysvětlila v době tohoto vyšetření zdravotní sestře N. , jméno FO, tento stav PDK , jméno FO, tak, že je to obvyklé, že tak malé děti jsou hodně termolabilní a že s PDK manipulovali při otevřeném inkubátoru a je důležité, aby byla PDK v teple. Tyto skutečnosti soud zjistil ze svědecké výpovědí N. , jméno FO, a též z výslechu svědkyně , jméno FO, . M. , jméno FO, soud zjistil, že měla za to v 17:00 po vyšetření , jméno FO, , že skutečnost, že , jméno FO, měla bledší a studenou (studenější) PDK, tak dle ní je úplně standardní a neviděla na tom nic neobvyklého. Z druhého výslechu znalkyně soud zjistil, že klinické vyšetření lékařem obnáší pohled i pohmat (a příp. poslech, pokud je, co poslouchat), ale zde dne 20. 1. 2023 v 17:00 chybělo vyšetření , jméno FO, pohmatem lékařky (, jméno FO, . M. , jméno FO, ), která měla informace o teplotě PDK (i LDK) – tj. údaje zjistitelné jen pohmatem - pouze zprostředkované od sestry.

21. Během shora uvedeného vyšetření , jméno FO, v 17:00 zjistila , jméno FO, . M. , jméno FO, pohledem, že PDK je bledší (byť stále růžová). , jméno FO, byla rozbalená v inkubátoru a v inkubátoru byla rozsvícená lampička. , jméno FO, s PDK hýbala a , jméno FO, se nejevila bolestínsky, PDK byla v tu chvíli odhalená (tj. nikoli obvázaná) a obě dolní končetiny byly symetrické, nedošlo ke změně tvaru PDK. V okamžicích, kdy N. , jméno FO, sahala na PDK , jméno FO, , tak , jméno FO, . M. , jméno FO, viděla, že PDK změnila barvu a pak se zase prokrvila. Během shora uvedené kontroly kolem 17:00 byl obvaz na PDK sundán a po ukončení byla PDK opět převázána. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu svědeckou výpovědí , jméno FO, . M. , jméno FO, .

22. Lékařka , jméno FO, . M. , jméno FO, poté kolem 18:00 přišla zkontrolovat , jméno FO, , lampičku u inkubátoru si nerozsvítila, přičemž na sesterně bylo rozsvíceno, a proto , jméno FO, . , jméno FO, světlo ze sesterny považovala za dostatečné pro ověření barevnosti a prokrvení končetiny (důkaz výslechem , jméno FO, . , jméno FO, ). Doktorka , jméno FO, . M. , jméno FO, při tomto vyšetření , jméno FO, kolem 18:00 sundala kryt z inkubátoru, rukami v inkubátoru vyšetřila PDK , jméno FO, a v té době se jí subjektivně zdála PDK teplá, růžová a neviděla na ní změnu, ani otok, obě dolní končetiny podle ní byly stejně růžové, stejně barevně prokrvené (od prstíků až k tříslu), symetrické, a když sáhla na PDK, tak ta změnila barvu a pak se zase prokrvila (tzv. CRT test – kapilární návrat představující rychlé klinické vyšetření stavu oběhu pacienta, při kterém se sleduje rychlost návratu krve do distálních kapilár po předchozí aplikaci tlaku na vyšetřovanou oblast). , jméno FO, . M. , jméno FO, dospěla k závěru, že se PDK mezitím zahřála a že už nebude další problém. Kontrolu pulsu (pulsace) na PDK (na periferii, tj. ani na kotníku) , jméno FO, . M. , jméno FO, neprovedla. Během této kontroly byla PDK , jméno FO, stále částečně obvázána (ve smyslu shora uvedeného) a , jméno FO, . , jméno FO, viděla PDK v rozsahu od třísla ke koleni a pak nárt a prstíky a shora uvedený CRT test dělala na nártu, prstech. , jméno FO, . , jméno FO, po 18:00 dne 20. 1. 2023 nedávala žádné pokyny sestře ohledně kontroly stavu prokrvení PDK. Doktorka , jméno FO, . M. , jméno FO, do zdravotnické dokumentace , jméno FO, nic o kontrole z 18:00 nezapsala, a to z důvodu, že neviděla žádné neobvyklosti na průběhu (a že dle ní ve zdravotnické dokumentaci není tolik místa pro zachycování každé věci). Doktorka , jméno FO, . M. , jméno FO, při předávání služby , jméno FO, . , jméno FO, – tj. kolem 19:30 - sdělila, že katetr zavedla až ze třetího vpichu, že to byl dlouhý výkon, nešlo to a že rentgen nedělala. Všechny tyto skutečnosti soud zjistil ze svědecké výpovědi , jméno FO, . M. , jméno FO, . Absence zavedení údajů o kontrole , jméno FO, . M. , jméno FO, v 18h plyne i ze zdravotnické dokumentace , jméno FO, . Skutečnost, že , jméno FO, . M. , jméno FO, řekla při předávání služby , jméno FO, . , jméno FO, , že se jí podařilo zavést PICC přes dolní končetinu , jméno FO, , že je to zavedeno mělko, a že proto nedělala rentgenový snímek, soud zjistil i ze svědecké výpovědi , jméno FO, . T. , jméno FO, .

23. Shora uvedené vyšetření stavu PDK , jméno FO, ze strany , jméno FO, . M. , jméno FO, v 18:00 dne 20. 1. 2025 bylo limitováno světlem, jelikož nebyla rozsvícená lampička nad inkubátorem (a lékařka tak měla jen světlo ze sesterny, pročež nejde o přímé světlo na inkubátor) a viditelností celé PDK, protože část PDK byla obvázaná (obvázaná ve shora uvedeném rozsahu); proto šlo o neúplné, nedostačující lékařské klinické vyšetření, které je založeno i na pohledu (důkaz: druhý znalecký posudek a druhý výslech znalkyně). Lampička nad inkubátorem pokryje celou plochu inkubátoru, slouží k posvícení si na celé tělo dítěte a nevadí ani dětem v inkubátoru, jelikož se jim přikryjí oči (důkaz svědeckou výpovědí zdravotní sestry , právnická osoba, ). Ostatně i žalovaný v prvním vyjádření k žalobě (z 29. 4. 2024) psal o tom, že „v době mezi zavedením katetru a jeho zrušením bylo třeba zachovávat přítmí…“. Koneckonců i žalovaný uvedl v podání z 16. 9. 2024 reagujícím na výzvu soudu (dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.), že „při provádění jakéhokoli výkonu či ošetření se pak použije vyšetřovací světlo, které je součástí každého inkubátoru“ a “Každý inkubátor je vybaven vyšetřovacím světlem, které se zapíná vždy při provádění lékařských a ošetřovatelských úkonů a toto osvětlení je dostačující k jejich bezpečnému provedení. Lze tak spolehlivě rozeznat případné změny zabarvení kůže, otoky, atd.”. Tudíž i z tvrzení samotného žalovaného plyne, že nerozsvícení lampičky v 18:00 bylo i porušení interních pravidel žalovaného (žalovaný v citovaném podání ale nepřiléhavě uvedl, že vyšetřovací světlo bylo použito i při všech výkonech provedených u , jméno FO, , jelikož dne 20. 1. 2023 v 18:00 nebylo použito při vyšetření , jméno FO, ze strany , jméno FO, . M. , jméno FO, ).

24. Skutečnost, že , jméno FO, . M. , jméno FO, do zdravotnické dokumentace , jméno FO, nic o své kontrole , jméno FO, z 17:00 a 18:00 nezapsala, je z pohledu medicínské praxe nesprávné. Zdravotní sestra zapsala do zdravotnické praxe své pochybnosti v tom smyslu, že PDK , jméno FO, je studená a že lékař byl informován. V takovém kontextu dle medicínsky správné praxe měla , jméno FO, . M. , jméno FO, do zdravotnické praxe zapsat, že v , jméno FO, kontrolovala, výsledek kontroly (zjištění lékařky), aby existoval písemný záznam reflektující nález zdravotní sestry potenciálně (reálně) zásadního významu pro pacientku , jméno FO, . Všechny tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu znaleckým posudkem, včetně zejména prvního výslechu znalkyně.

25. Zdravotní sestra N. , jméno FO, předávala službu zdravotní sestře žalovaného , jméno FO, dne 20. 1. 2023 kolem 18:00 a , jméno FO, obdržela ústně informaci od předávající zdravotní sestry N. , jméno FO, , že PDK byla chladnější (důkaz svědeckou výpovědí N. , jméno FO, i , právnická osoba, ).26. , jméno FO, dne 20. 1. 2023 kolem 20:00 , jméno FO, zkontrolovala, i stav prokrvení, a to pohledem a dotykem, přičemž stav podle pohledu si v době svého výslechu u soudu (tj. dne 1. 10. 2024) nepamatovala, ale vybavila si, že - dle jejího vnímání – v tu dobu :a) PDK byla prohřátá, teplá, přičemž se určitě dotýkala (i bez rukavic) prstů na PDK a při manipulaci s , jméno FO, sahala i na tu část PDK, která nebyla krytá obvazem,b) , jméno FO, neměla otok PDK,c) barvu PDK měla , jméno FO, růžovou,d) kontrolu pulsu (na periferii) , právnická osoba, neprováděla,e) , právnická osoba, si sice nevybavila vzpomínku ohledně srovnání PDK s LDK (např. ohledně tvaru), ale vychází z toho, že dítě měla rozbalené a případné rozdíly mezi končetinami by viděla a zareagovala by,f) kolem 20:00 , právnická osoba, rovněž u přebalování převázala PICC na PDK , jméno FO, , což zahrnovalo odstranění obvazu – pročež viděla celou PDK - a zkontrolovala místo vpichu a pak zase umístila obvaz na PDK,g) shora uvedené vyšetření , jméno FO, provedla , právnická osoba, při zavřeném inkubátoru prostřednictvím dvou okének inkubátoru při zapnuté lampičce nad inkubátorem, která pokryje celou plochu inkubátoru (a takové světlo je dle , právnická osoba, dostačující pro to, aby bylo možné zjistit např. změnu barvy či otok).27. , jméno FO, , adresa, kontrolovala kolem 23:00, přičemža) ve své mysli neměla v době svého výslechu u soudu vzpomínku na barvu PDK, ale vychází z předpokladu, že PDK byla růžová, což dovozuje z předpokladu, že pokud by růžová nebyla, tak by určitě informovala lékaře, což neinformovala,b) dle jejího vnímání PDK , jméno FO, byla prohřátá, teplá, což zjistila dotekem (bez rukavic) na prstech PDK a na zbytku PDK, který nebyl krytý (tudíž při této kontrole měla , jméno FO, částečně obvázanou PDK ve smyslu shora uvedeného rozsahu),c) dle jejího vnímání otok na PDK nebyl,d) kontrolu pulsace (na periferii) na PDK M. , jméno FO, neprováděla,e) shora uvedené vyšetření , jméno FO, provedla , právnická osoba, v inkubátoru prostřednictvím dvou okének inkubátoru při zapnuté lampičce nad inkubátorem.

28. Kolem 2:00 dne 21. 1. 2023 začala být , jméno FO, neklidná a , právnická osobaa) , jméno FO, otáčela (a nepromazávala ji), kontrolovala stav břicha, dala , jméno FO, sacharózu a dudlík a , jméno FO, se uklidnila kolem 2:00,b) pohledem na PDK zjistila, že podle jejího vnímání je PDK růžová, pěkně prokrvená,c) dle jejího vnímání PDK byla prohřátá (i LDK byla prohřátá), což , právnická osoba, zjistila dotekem (bez rukavic) na prstech PDK a na té části PDK, která nebyla obvázaná (na PDK byl obvaz),d) dle jejího vnímání otok PDK nebyl,e) kontrolu pulsace (na periferii) neprovedla,f) shora uvedené vyšetření , jméno FO, provedla , právnická osoba, v inkubátoru prostřednictvím okének inkubátoru při zapnuté lampičce nad inkubátorem.29. , jméno FO, kolem 5:00 (před 5:00) dne 21. 1. 2023 šla přebalovat , adresa, byla klidná a podle vnímání , právnická osoba, byla PDK , jméno FO, prohřátá, ale PDK byla bledší a prsty na PDK byly našedlé (či tmavší) [jinak , právnická osoba, připadla , jméno FO, stejná jako při kontrolách z 20:00, 23:00 a z 2:00], pročež zavolala , jméno FO, . , jméno FO, , který katetr vytáhl.

30. Skutečnosti shora uvedené ohledně kontrol , jméno FO, ze strany , právnická osoba, a ohledně toho, jak se jí , jméno FO, v době těchto kontrol subjektivně jevila, soud zjistil ze svědecké výpovědi , právnická osoba, . Nadto skutečnost převazu (vstupu) katetru , právnická osoba, plyne i ze zdravotnické dokumentace , jméno FO, , v níž je v Intervenci v 20:00 zaznamenán „převaz PICC“ s razítkem a podpisem sestry. Zdravotní sestra , právnická osoba, dne 21. 1. 2023 po ukončení své noční služby zapsala do zdravotnické dokumentace , adresa, byla „, adresa, , chvílemi neklidná, dýchání bez dyspnoe, stabilní, stravu Alfamino toleruje, močí, stolička žlutozelená s hlenem, ráno pravá nožka špatně prokrvená tmavá, tmavé špičky prstů, zrušen PICC“ (důkaz: znalecký posudek a Denní dekurz JIRPN – sestry z 21. 1. 2023).

31. Zdravotní sestra , právnická osoba, pracuje u žalovaného na jednotce intenzivní péče na neonatologii dlouho (důkaz výslechem svědka , jméno FO, . T. , jméno FO, ), konkrétně 15 let (její svědecký výslech).

32. Doktor žalovaného , jméno FO, . , jméno FO, přebral službu u žalovaného na neonatologickém oddělení dne 20. 1. 2023 kolem 19:30 a od , jméno FO, . M. , jméno FO, (jakožto službu předávající lékařky) ani zdravotní sestry , právnická osoba, - neobdržel žádnou informaci o prokrvení (např. teplotě, barvě) PDK , jméno FO, (důkaz svědeckou výpovědí , jméno FO, . T. , jméno FO, ). To vzdor tomu, že zdravotní sestra , právnická osoba, při převzetí služby od N. , jméno FO, obdržela informaci, že PDK byla chladnější. Z pohledu medicínského bylo správné, aby lékař , jméno FO, . T. , jméno FO, při převzetí noční služby obdržel (od lékařky či zdravotní sestry) informaci, že , jméno FO, měla po výkonu studenou a bledší PDK (důkaz druhou výpovědí znalkyně), kterou ale neobdržel. Tu znalkyně přesvědčivě při výpovědi vysvětlila, že nedošlo k předání služby (zjevně myšleno jako řádné předání služby, tj. včetně předání informace o studené a bledší barvě PDK po výkonu , jméno FO, . T. , jméno FO, ), a že tak noční lékař (, jméno FO, . T. , jméno FO, ) nevěděl, že má udělat vyšetření PDK , jméno FO, , a proto nevytáhl včas chybně zavedený katetr (srov. i str. 6 nahoře druhého znaleckého posudku). , jméno FO, . T. , jméno FO, nevěděl o studenější PDK , jméno FO, ničeho během své služby až do 5:00 dne 21. 1. 2023.

33. Zdravotní sestra , právnická osoba, během noční služby nic zvláštního ohledně stavu , jméno FO, . T. , jméno FO, nesdělila, až do doby kolem 5:00 dne 21. 1. 2023 (tj. ráno), kdy mu sdělila, že K. , jméno FO, má špatně prokrvenou PDK; tehdy zjistil , jméno FO, . , jméno FO, , že PDK byla špatně prokrvená až do třísla, byla celá modrá, cyanotická, studená. , jméno FO, . T. , jméno FO, vytáhl katetr z paty , jméno FO, kolem 5h ráno dne 21. 1. 2023 a už tehdy předpokládal, že žalovaný omylem napíchl tepnu , jméno FO, místo žíly. Lékař , jméno FO, . T. , jméno FO, dal pokyn personálu k zahřívání protilehlé končetiny a sehnání hřejivé masti (Flamigel, pro prohřátí PDK). Všechny tyto skutečnosti soud zjistil ze svědecké výpovědi , jméno FO, . T. , jméno FO, a rovněž jsou objektivizovány zápisy ve zdravotnické dokumentaci , jméno FO, . V ní se nachází zápis , jméno FO, . T. , jméno FO, z 20. 1. 2023 v 22:00 „, adresa, , nyní 26 % kyslíku, bez dyspnoe, akce srdeční 157/min, bříško větší, stravu strávila, stolička zelenožlutá, močí“, a posléze jeho záznam z 21. 1. 2023 v 5:00: „Zrušení PICC pro poruchu prokrvení pravé dolní končetiny, která celá cyanotická, od kotníku distálně bledá, studená. Zaveden nový z předloktí pravé horní končetiny.“ (podtrženo soudem).34. , jméno FO, dne 20. 1. 2023 po zavedení katetru do jeho vytažení ze dne 21. 1. 2023 v 5:00 měla tělesnou teplotu normální, stabilní, v rozmezí 36,9 až 37,3 stupňů Celsia (důkaz: Denní dekurz JIRPN – sestry a znalecký posudek, zejména druhý výslech znalkyně).

35. Žalovaným takto chybně zavedený katetr do tepny zásobující PDK způsobil omezení průtoku a přerušení zásobování PDK okysličenou krví, což se po vytažení katetru (ze dne 21. 1. 2023) nezlepšilo, přetrvávala významná porucha prokrvení, a vedlo to k poškození tkání v oblasti PDK (prstů a plosky) a části bérce. Noční zdravotní sestra z 22. 1. 2023 zaznamenala do zdravotnické dokumentace údaje, že „Matka nechce není moc pečovat, psychicky nyní horší“. Dne 24. 1. 2023 (úterý) žalovaný provedl Dopplerovské ultrazvukové vyšetření, které prokázalo neprůchodnost tepen PDK způsobenou trombotizací. Chybným zavedením katetru do tepny (místo žíly) z 20. 1. 2023 žalovaný způsobil omezení průtoku a přerušení zásobování PDK okysličenou krví, poruchu prokrvení PDK , jméno FO, (ischemii, tj. poruchu dodávky okysličené krve do tkáně), vznik tepenného spasmu (tj. stažení tepny) a pak tepenného trombu (tj. ucpání tepny) s následným odumřením (nekrózou) části PDK , jméno FO, (nekróza je odumření buněk v živé tkáni způsobené nedostatkem krve a kyslíku v tkáni). Žalovaným zahájená léčba nevedla ke zlepšení. , jméno FO, dne 26. 1. 2023 bylo rozhodnuto o amputaci PDK v oblasti pod pravým kolenem, přičemž amputace už byla v tomto okamžiku nezbytná. K amputaci pod pravým kolenem došlo dne 27. 1. 2023. Léčba ischemické komplikace končetiny u nedonošených dětí (ischemické poškození je nedostatečné prokrvení vedoucí k nedostatku kyslíku a živin v tkáni) je velmi obtížná a neexistují žádné standardizované doporučované postupy pro léčbu. V době po vytažení katetru z PDK - tj. po 5:00 dne 21. 1. 2023 – u poskytování zdravotnické péče žalovaného absentuje medicínsky nesprávný postup. , jméno FO, známá metoda v řešení poruchy prokrvení po chybném zavedení katetru do tepny u nedonošených dětí (jako byla i , jméno FO, ) je časné rozpoznání poruchy prokrvení končetiny a časné odstranění katetru. Všechny tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu znaleckým posudkem.

36. Dne 9. 2. 2023 proběhla druhá operace , jméno FO, – úprava pahýlu v celkové anestezii (důkaz znaleckým posudkem a zdravotnickou dokumentací , jméno FO, ).

37. V době od 6. 3. až 6. 4. 2023 probíhala rehabilitace , jméno FO, a byl zahájen proces ve výrobě protetické pomůcky, přičemž žalovaný doporučil zahájit vývojovou rehabilitaci, ve které žalobkyni a) postupně zaučil, přičemž , jméno FO, opustila nemocnici žalovaného do domácí péče dne 6. 4. 2023 (důkaz znaleckým posudkem a zdravotnickou dokumentací , jméno FO, ).

38. V případě nesprávného zavedení katetru do tepny místo žíly je medicínsky správný postup takový, že katetr je třeba odstranit co nejdříve po zjištění takového chybného zavedení, a pokud se to nezjistí, tak bezprostředně poté, co se objeví první klinické příznaky změny (poruchy) prokrvení končetiny (v níž je katetr zaveden). Mezi tyto klinické příznaky změny (poruchy) prokrvení patří: změna teploty končetiny (končetina je chladnější), změna barvy (končetina je bledá, může být mramorovaná, objevuje se promodrání prstů dlaně nebo plosky), není hmatný puls na periferii. Tyto skutečnosti soud zjistil ze znaleckého posudku (viz např. str. 27 znaleckého posudku z 1. 11. 2023). Prvními příznaky špatného prokrvení (dolní) končetiny bývá porucha teploty končetiny (studenost) a její bledost; pak začne promodrávat, nejprve od prstů, pak ke kotníku a posléze až ke kolenu (důkaz znaleckým posudkem, zejména prvním výslechem znalkyně).

39. Žalovaný postupoval medicínsky nesprávně tím, že neodstranil chybně zavedený katetr z tepny bezprostředně poté, co se na PDK objevily klinické příznaky změny (poruchy) prokrvení PDK, tj. bezprostředně po 17:00 dne 20. 1. 2023. Totiž žalovaný odstranil katetr až dne 21. 1. 2023 v 5:00, ačkoli první klinické příznaky poruchy prokrvení PDK vzniklé po chybném zavedení katetru do tepny (místo žíly) – v podobě snížené teploty PDK (PDK byla chladnější oproti zbytku těla, včetně LDK) a bledší barvy - se na PDK objektivně objevily již v dne 20. 1. 2023 v 17:00 a v tuto dobu tyto příznaky poruchy prokrvení PDK rovněž žalovaný zaregistroval (, jméno FO, . M. , jméno FO, bledší barvu a zdravotní sestra N. , jméno FO, studenější nohu). S ohledem to, že PDK byla v 17:00 studenější (a to mj. při srovnání s LDK) a bledší, tak to objektivně znamená, že do PDK šlo méně krve, tedy byla méně prokrvená. Všechny tyto skutečnosti soud zjistil z druhého znaleckého posudku znalkyně (str. 7) a z 2. výslechu znalkyně.

40. Nicméně žalovaný (, jméno FO, . M. , jméno FO, ) přikládal tyto objektivní první klinické příznaky poruchy prokrvení nikoli poruše prokrvení PDK vzniklé po chybném zavedení katetru do tepny (místo žíly), nýbrž medicínsky nesprávně tomu, že jde o obvyklý projev dočasného ochlazení (tj. nikoli nedokrvenosti) po delším pokusu zavádění katetru nad otevřeným lůžkem a po manipulaci s PDK; proto lékařka (, jméno FO, . M. , jméno FO, ) neodstranila chybně zavedený katetr, nýbrž dala zdravotní sestře jen pokyn ke znovu zabalení , jméno FO, , ať se , jméno FO, pořádně prohřeje (důkaz svědeckou výpovědí N. , jméno FO, a , jméno FO, . M. , jméno FO, ). Taková interpretace žalovaného v 17:00 stavu PDK ze strany žalovaného (tj. že nejde o příznaky poruchy prokrvení PDK, nýbrž o obvyklý a jen dočasný stav pramenící z manipulace s PDK při zavádění katetru, který se sám napraví po zahřátí PDK zakrytím, tj. nikoli až po odstranění katetru) byla medicínsky nesprávná. Ze znaleckého posudku totiž soud zjistil, že změna teploty a barvy končetiny takovou dobu (tj. jednu hodinu či 45 minut) po zavedení centrálního žilního katetru rozhodně nepatří k běžnému nálezu po provedeném výkonu (viz např. str. 6 druhého znaleckého posudku z 30. 12. 2024 ve spojení s v pořadí druhým výslechem znalkyně). Z druhého výslechu znalkyně soud zjistil, že pokud došlo k ukončení výkonu (zavádění katetru) v 16:15, tak v 17:00 už měla být PDK teplá, prohřátá, a že pokud je dítě celkově dobře prohřáto (což , jméno FO, byla, s výjimkou PDK), pak není důvodu, aby jedna končetiny byla chladnější. Znalkyně přesvědčivě vysvětlila, že po takovém výkonu se tělo i končetina v inkubátoru prokrví, oteplí hned (během minut) a nešlo o výkon, který by omezoval průtok krve končetinou.41. , jméno FO, měla dne 20. 1. 2023 v 17:00 celkovou teplotu dobrou, byla celkově dobře prohřátá, což soud zjistil ze svědecké výpovědi N. , jméno FO, i ze zdravotnické dokumentace , jméno FO, , v níž je zaznamenána dobrá celková teplota , jméno FO, i v 17:00 – tj. 36,9 stupňů Celsia. Pokud je celková teplota dítěte dobrá (což u , jméno FO, byla), není možné (tím méně obvyklé), aby jedna končetina (zde PDK) byla studená, resp. je to možné právě jen z důvodu špatného prokrvení takto studené končetiny (PDK), a nejde tak o běžný projev bezvadného zavedení katetru do PDK (důkaz znaleckým posudkem, zejména oběma výslechy znalkyně). Žalovaný měl v 17:00 informaci o celkové dobré teplotě , jméno FO, (důkaz výslechem svědkyně N. , jméno FO, i zdravotnickou dokumentací , jméno FO, ohledně celkové teplotě 36,9 stupňů Celsia v 17:00) a současně informaci o studenější PDK; pak však (z medicínského hlediska) objektivně mohl a měl vědět, že je to špatně, nejde o normální stav plynoucí z povahy výkonu či prochlazení (jak byla vedena procesní obrana žalovaného a verze svědkyně , jméno FO, . M. , jméno FO, ) a že PDK je špatně prokrvená (důkaz znaleckým posudkem, zejména druhou znaleckou výpovědí). Pokud by , jméno FO, byla celkově prochladlá (což nebyla), tak by se to projevilo na poklesu její celkové teploty (což se neprojevilo) a byla by prochladlá na obou končetinách (což nebyla, když studenější byla jen PDK) [důkaz: znalecký posudek, zejména první výslech znalkyně].

42. Z medicínského hlediska je objektivně vyloučeno, aby byla PDK dne 20. 1. 2023 v 18:00, 20:00, 23:00 a dne 21. 1. 2023 v 2:00 – tedy v době provádění kontroly , jméno FO, ze strany , jméno FO, . M. , jméno FO, (v 18:00) a , právnická osoba, (20:00, 23:00, 2:00) - teplá a růžová a i bez jiných známek nedostatečného (špatného) prokrvení, což soud zjistil ze znaleckého posudku. Mimo jiné při svém výslechu znalkyně vysvětlila, že je nemožné (vysoce nepravděpodobné, s 90procentní pravděpodobností), že by PDK byla v 17:00 studená, špatně prokrvená a pak se najednou úplně znormalizovala, a pak by měla nález dne 21. 1. 2023 ve shora popsaném smyslu (zjištěný , jméno FO, . T. , jméno FO, ). Znalkyně přesvědčivě vysvětlila, že PDK např. v 18:00, 20:00 či 23:00 nemohla být stejná jako LDK, objektivně musel být mezi nimi klinický rozdíl (bledší, studenější), na PDK i v 18:00 či 20:00 musel být abnormální nález, a v 20:00, 23:00 i 2:00 musel být mezi oběma končetinami rozdíl v barvě i teplotě. První známky poruchy prokrvení (studená a bledší PDK) byly i pro žalovaného zřejmé už v 17:00 a porucha prokrvení po 17:00 určitě neodezněla, naopak progredovala, tj. se zhoršovala (důkaz znaleckým posudkem, mj. prvním výslechem znalkyně).

43. Z medicínského hlediska je vyloučeno, že by PDK byla po zavedení katetru v 17:00 hůře prokrvená, pak by se prokrvení PDK narovnalo a potom by se PDK zase stala hůře prokrvenou, nedokrvenou (důkaz prvním výslechem znalkyně, která reagovala na otázku zástupkyně žalovaného odhalující procesní obranu žalovaného, že tam mohl být jen spasmus, a kvůli němu studenější PDK, ale že se PDK zase mohla zpátky prokrvit, pročež noční sestra , právnická osoba, nic relevantního stran změny prokrvení nezaznamenala až do 5:00 dne 21. 1. 2023).

44. Jediná známá metoda v řešení poruchy prokrvení po chybném zavedení centrálního žilního katetru do tepny u nedonošených dětí je časné rozpoznání poruchy prokrvení končetiny a časné odstranění katetru. Medicínsky správný postup je a byl vytáhnout katetr z tepny bezprostředně poté, co se objeví první klinické příznaky poruchy prokrvení PDK. Prvními příznaky poruchy prokrvení PDK vzniklé po chybném zavedení katetru do tepny se objevily – a byly i pro žalovaného objektivně dostupné – již v 17:00 dne 20. 1. 2023, kdy si i žalovaný subjektivně uvědomil, že PDK je studená (studenější – výslech svědkyně N. , jméno FO, ) a bledší (výslech svědkyně , jméno FO, . M. , jméno FO, ). Tyto skutečnosti soud zjistil ze znaleckého posudku, včetně výslechů znalkyně. Takto správně ale žalovaný nepostupoval.

45. Noční lékař , jméno FO, . T. , jméno FO, dne 20. 1. 2023 v době od 19:30 (do 5:00 dne 21. 1. 2023) pravou dolní končetinu a stav jejího prokrvení nezkontroloval, a to z důvodu, že na problémy s PDK (např. na její zvláštnosti, že v 17:00 byla studená a bledší) nebyl nikým (tj. ani zdravotní sestrou či službu jemu předávající lékařkou) upozorněn; PDK zkontroloval a katetr z ní vytáhl až dne 21. 1. 2023 v 5:00 (důkaz mj. výslechem svědka , jméno FO, . T. , jméno FO, ). Ostatně i žalovaný uvedl, že při noční vizitě se děti obvykle – pokud není zřejmá nějaká změna stavu – nerozbalují a lékař má informace od zdravotní sestry, životní funkce jsou monitorovány a zapisovány do zdravotnické dokumentace. Obdobnou praxi jako obvyklou popsala i znalkyně ve svém 1. posudku a při svém 1. výslechu, a vypověděl o ní i svědek , jméno FO, . T. , jméno FO, (že pokud mu neřekne zdravotní sestra, že se jí něco s dítětem nelíbí – což mu neřekla až do 5:00 dne 21. 1. 2023 – tak lékař do inkubátoru nevstupuje).

46. Pokud by žalovaný postupoval medicínsky správně a předal by lékaři , jméno FO, . T. , jméno FO, při nástupu na jeho noční směnu (tj. kolem 19:30) potřebné informace (od zdravotní sestry a/nebo denní lékařky) o problémech s prokrvením PDK , jméno FO, (tj. o studené a bledší PDK z 17:00 dne 20. 1. 2023) - a pokud by , jméno FO, . T. , jméno FO, na tyto informace medicínsky správně reagoval (tj. vytažením katetru v podvečerních či večerních hodinách) - k nekróze části PDK a její amputaci by nedošlo (důkaz znaleckým posudkem)

47. Totiž pokud by žalovaný katetr vytáhl z PDK , jméno FO, bezprostředně poté, co se dne 20. 1. 2023 v 17:00 objevily první příznaky poruchy prokrvení PDK (které byly i pro žalovaného dostupné), k nekróze PDK a její amputaci by nedošlo. Pokud by žalovaný katetr odstranil dne 20. 1. 2023 v (pod)večerních hodinách, v době mezi 17h a 20h (případně do půlnoci), k nekróze části PDK a její amputaci by nedošlo. Totiž PDK by se v takovém případě znovu prokrvila a nedošlo by k její částečné nekróze (částečnému odumření). Tyto skutečnosti soud zjistil ze znaleckého posudku, zejména z obou výslechů znalkyně. Znalkyně přesvědčivě vysvětlila, že při chybném zavedení katetru do tepny nedochází hned ke vzniku tepenného trombu (ucpání tepny), kupříkladu po dobu tří hodin se neutvoří trombus (krevní sraženina), přičemž právě trombus je to, co činí stav nevratný, tj. končetinu znovu neprokrvitelnou. Trombus tepny – který je klíčový pro znovuobnovení prokrvení - se vyvíjí až časem. Nejprve vznikne tepenný spasmus (stažení tepny, což činí končetinu neprokrvenou). V případě „jen“ tepenného spasmu by po vytažení katetru – jakožto zdroje nedokrvování - došlo k obnově prokrvení PDK, a proto by nedošlo ani k nekróze a amputaci části PDK. Znalkyně tuto svoji odbornou úvahu odvodila nejen ze svých odborných znalostí a zkušeností (kupříkladu, v jaké době se utvoří v tepně trombus, který už znamená nemožnost znovuobnovení prokrvení, tj. nevratný stav), ale i z dostupných informací tohoto případu, jak se to vyvíjelo. Tedy mimo jiné z údajů, jak končetina vypadala v 17:00 dne 20. 1. 2023 (kdy změny prokrvení byly zřejmé už v 17:00, včetně bledší barvy), dále z údajů o stavu končetiny z 5:00 ze dne 21. 1. 2023 i s ohledem na ve zdravotnické dokumentaci popsanému pozdějšímu stavu PDK, kdy už nedošlo ke zlepšení (viz popis ze strany , jméno FO, . T. , jméno FO, při výslechu i ve zdravotnické dokumentaci , jméno FO, a výslechy znalkyně).

48. Posouzení toho, jak je končetina prohřátá (prokrvená), je subjektivní hodnocení lékaře i zdravotní sestry, na základě mj. jejich zkušeností (důkaz výslechem znalkyně). Z výpovědi svědkyně , jméno FO, . M. , jméno FO, ze dne 1. 10. 2024 soud zjistil, že tato pracuje dva roky jako lékařka na intenzivní péči neonatologie u žalovaného, tj. přibližně od října 2022; z toho plyne, že , jméno FO, . M. , jméno FO, dne 20. 1. 2023 pracovala na intenzivní péči neonatologie u žalovaného (teprve) kolem tří měsíců.

49. Žalobkyně a) a žalobce b) v následující dnech navštívili , právnická osoba, na , adresa, ve Starém městě u , adresa, (nestátní zdravotnické zařízení) : 1) v roce 2023: 9. 5., 14. 7., 5. 8., 8. 8., 15. 8., 29. 9., 27. 10., 10. 11., 14. 11. a 8. , právnická osoba, ) v roce 2024: 9. 1. a 24. 1. (důkaz: potvrzení těchto cest od uvedeného centra z 9. 2. 2024). Účelem návštěv v protetickém centru byly kontroly u protetika, výroba nové protézy, zkoušky protézy a termíny návštěv stanovoval a stanovuje protetik, přičemž rodiče , jméno FO, za protetikem vždy dojížděli vlastním osobním vozidlem [důkaz: výslech žalobkyně a)]. Šlo o osobní automobil rodičů , jméno FO, s průměrnou spotřebou motorové nafty o 5 litrů na 100 kilometrů (důkaz: technický průkaz vozidla s registrační značkou , SPZ, ). Jedna cesta z bydliště rodičů , jméno FO, trvala 135 km, tj. tam a zpět 270 km.

50. Žalobkyně a) s žalobcem b) vykonali s , jméno FO, následující cesty svým (shora uvedeným) vozidlem k žalovanému (do Dětské nemocnice) ze svého bydliště (, adresa, a zpět v souvislosti se zejména amputací části PDK , jméno FO, (cesta do Dětské nemocnice byla dlouhá 69 km, tj. tam a zpět 138 km) : 1) 13. 4. 2023 – rehabilitace (fyzioterapie), 2) 24. 4. 2023 – plastická chirurgie a fyzioterapie a rentgen a rehabilitace, 3) 15. 5. 2023 – ortopedie, 4) 17. 5. 2023 – Rehabilitace, fyzioterapie, 5) 8. 6. 2023 – rehabilitace, 6) 29. 6. 2023 – rehabilitace, 7) 21. 7. 2023 – rehabilitace, 8) 21. 8. 2023 – rehabilitace, 9) 29. 8. 2023 – rehabilitace, 10) 1. 9. 2023 – rehabilitace, fyzioterapie, 11) 12. 10. 2023 – rehabilitace, fyzioterapie a dále konzilium ohledně protetiky, 12) 25. 10. 2023 – rehabilitace, 13) 9. 11. 2023 – rehabilitace, 14) 23. 11. 2023 – rehabilitace, 15) 7. 12. 2023 – rehabilitace, 16) 8. 1. 2024 – rehabilitace. Všechny tyto skutečnosti soud zjistil z výslechu žalobkyně a) i žalobce b). Navíc tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu lékařskou zprávou z ambulance ortopedické z 15. 5. 2023 a 29. 8. 2023, zprávy o ambulantním vyšetření na Rehabilitačním oddělení žalovaného z 1. 9. 2023, 12. 10. 2023 a 13. 10. 2023 a ze zpráv z fyzioterapie z doby od 13. 4. 203 do 30. 1. 2024. Shora uvedené cesty (tj. od 13. 4. 2023 do 8. 1. 2024) rodiče , adresa, absolvovali z důvodu i kontroly pahýlu, jizvy [důkaz: výslech žalobkyně a) a shora uvedenými lékařskými zprávami]. Na rehabilitaci s , jméno FO, cvičili PDK (včetně ohýbání kolene) i Vojtovu metodu [důkaz výslechem žalobce b)].

51. Žalobkyně a) je matkou , jméno FO, . Žalobkyně a) s žalobcem b) [jejím manželem] dne 20. 1. 2023 byli přítomni u , jméno FO, u žalovaného a odpoledne odjeli domů na víkend. Žalobkyně a) volala dne 20. 1. 2023 kolem 21h žalovanému na stav , jméno FO, a zdravotní sestra jí řekla, že je v pořádku. Dále žalobkyně a) volala žalovanému dne 21. 1. 2023, který jsi sdělil, že v pět ráno musel přepíchnout PICC a jinak není problém. Dne 21. 1. 2023 kolem 21h žalobkyni a) žalovaný (, jméno FO, . M. , jméno FO, ) sdělil po telefonu, že na PDK je problém s nedokrvením, PDK žalovaný dal do sáčku, maže mastí a sečkávají s tím, že by to mělo pomoci, že s tím mají zkušenosti, a proto žalobkyně a) byla relativně v klidu. V neděli dne 22. 1. 2023 žalobkyně a) s žalobcem b) přijeli za , jméno FO, k žalovanému a když viděla , jméno FO, , nechtěla na ni ani sáhnout, nechtěla ji ani přebalit, protože měla strach se dotýkat , jméno FO, , aby jí nezpůsobila bolest. Žalobce b) dne 22. 1. 2023 odjel domů kvůli pracovním povinnostem a žalobkyně a) zůstala u žalovaného s , jméno FO, v pokoji sama přes noc. V pondělí 23. 1. 2023 žalovaný žalobkyni a) sdělil, že bude potřeba amputace části PDK , jméno FO, (v kotníku), z čehož byla žalobkyně velmi špatná, volala žalobci b) telefonem a žalobce b) též mluvil s žalovaným. Žalobkyni a) byla poskytnuta několikahodinová psychologická pomoc v Centru provázení fungující u žalovaného formou pohovoru (Centrum provázení nabízí podporu rodinám dětských pacientů). Žalobkyně měla strach , byla na tom psychicky špatně, nechtěla zůstat na pokoji sama, plakala, volala i své matce žalobkyni c), že cítí psychický tlak, že to nezvládne, ale zůstala u žalovaného. Následně v pondělí 23. 1. 2023 přijel za žalobkyní a) žalobce b), který byl s žalobkyní a) až do středy 25. 1. 2023, kdy byla , jméno FO, převezena do Dětské nemocnice v Brně, a byl jí oporou. Následně dne 25. 1. 2023 žalobkyně a) s žalobcem b) přijeli do Dětské nemocnice, kde jim bylo sděleno, že amputace proběhne pod kolenem. Žalobkyně a) s žalobcem b) byli u , jméno FO, do 18h (konec doby návštěv) a pak odjeli domů. Ve čtvrtek dne 26. 1. 2023 žalobkyně a) navštívila psychiatričku a měla s ní několikahodinový rozhovor, ta napsala žalobkyni a) kapky a léky a na úzkosti Neurol. Téhož dne žalovaný zavolal žalobkyni a) s tím, že amputace proběhne v pátek dne 27. 1. 2023, že se žalobkyně a) s žalobcem b) mají dostavit dne 27. 1. 2023 ráno na podpis papírů a budou informování o zákroku. , jméno FO, žalobkyně a) a žalobcem b) dne 27. 1. 2023 ráno přijeli k žalovanému (do Dětské nemocnice), který jim sdělil, že katetr byl zaveden špatně v tepně a PDK byla nedokrvená. Během operace (která trvala kolem 2 hodin) žalobkyně a) s žalobcem b) netrpělivě čekali v Dětské nemocnici a pak jim žalovaný sdělil, že se operace podařila a přišli pak za , jméno FO, . Žalobkyně a) měla strach o život , jméno FO, v souvislosti s amputací části PDK (před amputací) a v Dětské nemocnici jí před amputací bylo řečeno, že , jméno FO, je ohrožena na životě, že neví, jak to dopadne (což jí neřekli, když se , jméno FO, narodila). Následně žalobkyně a) dojížděla za , jméno FO, téměř každý den, byla s ní od 14h do 18h, a když zrovna nemohla kvůli psychickému stavu (motání a bolest hlavy), tak do Dětské nemocnice volala dopoledne i večer na stav , jméno FO, . Na stav , jméno FO, se žalobkyně a) dotazovala žalovaného i večer po návratu od , jméno FO, . V sobotu většinou byla žalobkyně a) s žalobcem b) doma kvůli domácím pracím a v neděli jezdívala za , jméno FO, i s žalobcem b). Navíc žalobce b) jezdíval za , jméno FO, i během pracovního týdne jednou či dvakrát týdně. Následně ještě došlo k reamputaci PDK a žalobkyně a) s žalobcem b) měli strach o stav PDK, a tuto znovuoperaci předvídali s ohledem na to, že jim žalovaný řekl dopředu, že se PDK nehojí řádně. Reamputace dopadla dobře. Dne 27. 2. 2023 řekl žalovaný žalobkyni a), že se stav , jméno FO, začíná zlepšovat. , jméno FO, pak přesunuli na pokoj, kde mohla být i s rodiči, a proto žalobkyně a) byla s , jméno FO, od rána do večera, dojížděla do Dětské nemocnice za ní, až do propuštění , jméno FO, do domácí péče dne 6. 4. 2023. Následně opadl u žalobkyně a) strach o život , jméno FO, a vysadila antidepresiva kvůli tomu, že chtěla zajistit , jméno FO, maximální péči. Žalobkyně a) dodnes léky nebere a vezme si jen Neurol v době nejhorší úzkosti. Dodnes má stav zloby a výčitek, proč se to muselo stát zrovna jim, když to bylo vytoužené dítě, a že se to nemuselo stát, kdyby to někdo u žalovaného zkontroloval, přičemž zaslechla od sester žalovaného, že to vzniklo nepředáním informací mezi lékaři a sestrami. , jméno FO, mívá často kontroly u lékařů a návštěvy protetika, rodiče , jméno FO, musejí hlídat pahýlek, protézu, žalobce b) jezdí s žalobkyní a) a , jméno FO, všude (k lékařům i protetikovi), jelikož žalobkyně a) se bojí sama jet s , jméno FO, , aby se něco nestalo, a proto si žalobce b) přizpůsobuje pracovní činnost (je OSVČ v zemědělství) tomu, jak žalobkyně a) potřebuje s , jméno FO, cestovat. Žalobkyně a) s žalobcem b) řeší často problémy s protézou , jméno FO, . V srpnu , adresa, dostala první protézu, ale první i druhá protéza byla pevná, nepohyblivá, vyhotovená z panenky (jelikož pro tak malé děti protetické komponenty nejsou). Třetí protéza už byla do jisté míry pohyblivá, ale , jméno FO, má pahýl krátký, pod kolenem jen malou kost, která nedokáže uchytit protézu na kolenu, a proto musí mít protézu uchycenou na stehně. , jméno FO, dojíždí do Dětské nemocnice na rehabilitace i ortopedii, nikdo zatím nedokáže říci, co bude s pahýlem, zda kosti pod ním (ne)porostou, zda bude potřeba operace (např. zkrácení pahýlu kvůli protézování). Žalobkyně a) i žalobce b) mají i proto obavy z budoucnosti, a musejí pahýl hlídat, aby se na něm neusazoval pot, kožní maz, každý den několikrát ošetřují pahýl, mj. mažou jej i jizvu krémem, sledují otlaky i styl chůze, jestli ji to netlačí a protéza je adekvátní, , jméno FO, s žalobkyní a) procvičují svaly kolem pahýlu. Tato péče o , jméno FO, zabrala dříve - pokud , jméno FO, ještě nechodila, tj. od propuštění z nemocnice žalovaného do minimálně do konce ledna 2024 - v průměru jednu hodinu denně a pak to bylo déle (mj. čas věnovaný protéze a problémům s ní). Žalobkyně a) měla od počátku obavy, jak to bude s protézou, jestli se s ní , jméno FO, naučí chodit, jak ji přijme a i teď má obavy, jak to bude dál. Protéza občas dělá velké otlaky na stehně , jméno FO, , bolí jí to a žádá žalobkyni a) o namazání. Teď už své bolesti dokáže říci, ale dříve to nedokázala a žalobkyně a) ani nevěděla, jestli , jméno FO, protéza netlačí, nebolí. Protetik byl žalobkyni a) doporučen zdravotní sestrou z Dětské nemocnice jako nejlepší protetik na malé děti. , jméno FO, se naučila chodit s protézou, ale ohyb kolene není ideální, chůze je jako by měla nohu v sádře, a musejí trénovat dle doporučení zdravotní sestry na rehabilitaci a protetik rodičům , jméno FO, říkal, že se vše musí vyzkoušet a zjistit fungování dle potřeb , jméno FO, . V prosinci , adresa, dostala čtvrtou protézu, která má místo lýtka závitovou tyč, která se láme a žalobce b) to opravuje. , jméno FO, při delší procházce říkávala, že jí na stehně bolí otlak. Kolikrát se stalo, že po takových bolestech řekla, že nechce protézu nasadit kvůli bolesti, a proto byla celý den bez protézy. Když je , jméno FO, doma bez protézy, tak může jen lozit či chodí po kolenou. Na konci února , adresa, dostane pátou protézu, poprvé s protetickými komponenty. Protetik říkal rodičům , jméno FO, , že pokud by chtěla lepší protézu, např. i na plavání či jiný sport, tak je to jen za úhradu pacienta, a proto rodiče , jméno FO, mají strach, že na takovou lepší protézu nebudou mít finance, přičemž nechtějí, aby byla omezena v životě v důsledku amputace, chtějí ji zajistit i plavání. Dojíždění za lékaři a za protetikem kvůli amputaci je náročné a zdlouhavé, rodiče , jméno FO, pociťují nedostatek rodinného života, rodinné pohody a volného času a žalobkyně a) má pocit, že si s , jméno FO, nedokázala užít čas jako ostatní matky s dětmi a rodinou. Má pocit, že nutnost častého cestování s , jméno FO, kvůli amputaci žalobkyni a) ochuzuje na příležitostech k vytvoření blízkého citového vztahu s , jméno FO, vytvářeném mimo cestování autem, z čehož je žalobkyně a) psychicky špatná. Též pro žalobce b) je to náročné, mj. dojíždění za lékaři a protetikem a pracovní život si žalobce b) musí přizpůsobovat cestování s , jméno FO, kvůli amputaci. Pro žalobkyni a) je to náročné psychicky, nedokáže , jméno FO, nikomu půjčit, ani babičkám na hlídání – i když to chtějí - protože má strach, aby se , jméno FO, nestalo něco s pahýlem a babičky ani nepoznají, když je s protézou problém, kdy to tlačí apod. Pokud tedy žalobkyně a) zrovna nemůže pečovat o , jméno FO, , pečuje o ni žalobce b). , jméno FO, je , jméno FO, v přítomnosti prarodičů jen v současné přítomnosti žalobkyně a). Občas žalobkyně a) zažívá stavy, kdy sundá protézu a vidí PDK a říká si, co je to, nedokáže pochopit, že tam noha byla a není tam a nebude, řeší, že PDK zčásti chybí, trápí ji to, takže si občas vezme Neurol na zklidnění. Občas jsou její psychické stavy horší. Žalobkyně a) podstupuje psychologickou terapii, telefonickou formou jednou měsíčně minimálně 90 minut a dále k ní domů jednou měsíčně dojíždí poradkyně z rané péče na 180 minut a poskytuje žalobkyni a) i psychickou podporu. Žalobkyně a) nechce, aby cizí lidé viděli, že , jméno FO, má protézu. Před narozením , jméno FO, žalobkyně a) běžně jezdila na kole a chodila na vycházky. Žalobkyně a) má velmi kladný a harmonický vztah s , jméno FO, . Všechny tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu výslechem žalobkyně a).

52. Žalobkyně a) v roce 2024 využívala psychologické poradenství u Poradny rané péče , Anonymizováno, (se sídlem v Brně) formou telefonu jedenkrát měsíčně a bude v něm pokračovat i v roce 2025. Telefonická forma byla zvolena s ohledem na vzdálenost žalobkyně a) od , Anonymizováno, . Předmětem psychologického poradenství je proces vyrovnávání se žalobkyně a) s amputací části PDK , jméno FO, a s tím související témata (např. péče o , jméno FO, s protézou, výchova dcery s hendikepem, komunikace situace s lidmi v obci, kde žijí apod.). Žalobkyně a) se s danou situací dosud nevyrovnala. Všechny tyto skutečnosti sodu zjistil z důkazu písemným Potvrzením o poskytování psychologického poradenství z 17. 2. 2025 od Poradny rané péče , Anonymizováno, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ).

53. Žalobce b) je otcem , jméno FO, . S , jméno FO, má harmonický a láskyplný vztah. Žalobce b) trpí obavami z vývoje PDK , jméno FO, a jak se jí bude dařit i v kolektivu, pociťuje v souvislosti s PDK , jméno FO, vyšší stres a na dobu kolem amputace raději nemyslí. , jméno FO, se nyní už snaží chodit a zvládá to lépe než dříve a s dětmi si dokáže hrát na hřišti. Žalobce b) si všímá pohledů cizích lidí na , jméno FO, . , jméno FO, je ústředním bodem rodiny, došlo k semknutí rodiny kolem , jméno FO, . Žalobce b) vnímá, že amputace části PDK , jméno FO, omezila jejich rodinný život (ve srovnání s hypoteticky zcela zdravou dcerou), je to náročnější, včetně častého cestování kvůli zdravotní péči o PDK, a proto nemohou trávit s , jméno FO, čas, jak by chtěli. Výlety do přírody či za památkami, kam před narozením , jméno FO, její rodiče jezdili, jsou podstatně menší kvůli starosti o , jméno FO, . Když s , jméno FO, její rodiče jezdí kvůli péči o PDK autem, tak budovat vztah s , jméno FO, moc nejde (např. formou povídání či hraní), a , jméno FO, většinou v autě spí. Všechny tyto skutečnosti soud zjistil z výslechu žalobce b).

54. Žalobkyně c) je matkou žalobkyně a) a babičkou , jméno FO, . , jméno FO, je jediná vnučka žalobkyně c). Žalobkyně c) má kladný vztah s , jméno FO, , jde o úzkou vazbu lásky. Od žalobkyně a) se žalobkyně c) dozvěděla, že , jméno FO, bude amputována část PDK. Žalobkyně a) často i po narození , jméno FO, volala žalobkyni c) a plakala. Žalobkyně c) měla strach o , jméno FO, a i nadále má obavy, zda , jméno FO, bude v životě šťastná, jak se k ní budou děti chovat, jak ji přijmou do kolektivu, zda se jí nebudou posmívat, zda nezůstane v životě sama a nemůže doteď na to přestat myslet. Ze začátku ani nemohla spát. Žalobkyni c) drásá nervy, když večer vidí , jméno FO, bez protézy, jak se pohybuje po kolenou, a je jí z toho smutno, a je nazlobená na doktorku žalovaného, jelikož má za to, že k amputaci nemuselo dojít, kdyby si zkontrolovala zavedení katetru. S , jméno FO, se žalobkyně c) vídává jednou až dvakrát měsíčně u , jméno FO, doma a dále jednou až dvakrát měsíčně u žalobkyně c) doma, jezdí ke , jméno FO, o prázdninách místo dovolené a též si s , jméno FO, telefonuje, i přes videohovor. Všechny tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu výslechem žalobkyně c) a míru styku s , jméno FO, soud zjistil i z výslechu žalobkyně a).

55. Žalobce d) je manžel žalobkyně c) (od roku 2011) a není biologickým otcem žalobkyně a), tj. není biologickým dědečkem , jméno FO, . Žalobce d) nemá vnouče. S , jméno FO, má velmi dobrý vztah, rád si s ní hraje a chodí s ní za ruku. Nicméně žalobkyni a) vnímá jako svoji dceru [má ještě syna s žalobkyní c) a dále 15letého syna, ale čas rozděluje mezi své biologické děti a žalobkyni a) stejně a nerozlišuje mezi nimi třemi], má s ní velmi dobré vztahy a též , jméno FO, bere jako svoji vnučku. Újmu způsobenou , jméno FO, by žalobce d) vnímal jako vlastní. , jméno FO, mu říká „dědo“. S , jméno FO, se žalobce d) vídává jednou až dvakrát měsíčně u , jméno FO, doma a dále jednou až dvakrát měsíčně u žalobce) doma, jezdí ke , jméno FO, o prázdninách místo dovolené a též si s , jméno FO, telefonuje, i přes videohovor. Žalobce d) , jméno FO, vylepšoval protézu, párkrát s ní byl na kontrole u lékaře v Brně a vyzvedával protézu pro ni. Byl špatný z amputace části PDK , jméno FO, , první noc nespal, potom se mu vzpomínky vracely, má to v sobě stále, velice ho to mrzí a vidí, jak , jméno FO, PDK natahuje a ví, že s tím bude mít , jméno FO, pořád problém. Žalobce d) má obavu, co bude s , jméno FO, dál, jak se k ní budou děti chovat a co bude následovat s PDK. Všechny tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu výslechem žalobce d) a míru styku s , jméno FO, soud zjistil i z výslechu žalobkyně a).

56. Žalobkyně e) je matkou žalobce b) a babičkou , jméno FO, . , jméno FO, je druhým vnoučetem žalobkyně e). Žalobkyně e) je vdovou a bydlí ve stejném rodinném domě jako , jméno FO, s rodiči, přičemž užívá své patro (oddělená domácnost od , jméno FO, ). Žalobkyně e) navštěvuje , jméno FO, několikrát denně, po půl hodině, hodině a někdy s ní stráví i delší dobu, s , jméno FO, si též hraje a s , jméno FO, má velice kladný vztah. Žalobkyně e) byla zaskočena z amputace části PDK , jméno FO, , rozebírala to s rodiči , jméno FO, , po telefonu i při návštěvách. Dříve jí zemřel manžel a navštěvovala psychiatričku a amputaci části PDK , jméno FO, vnímala jako další ránu a rozebírala to i s psychiatričkou, celé noci nespala, proplakala je, viděla smutek u rodičů , jméno FO, [viděla i plakat žalobce b)] a nevěděla, jako to bude dál. Nejvíce to žalobkyni e) bolí, když se , jméno FO, přebaluje a je vidět, že PDK končí jen kolenem. Žalobkyně e) nemůže být s , jméno FO, sama, kvůli tomu, pokud by byla potřeba řešit něco s protézou.

57. Žalobkyně f) a žalobce g) jsou rodiče žalobkyně c), tj. praprarodiče , jméno FO, , oba nesli špatně amputaci části PDK , jméno FO, [důkaz: výslech žalobkyně c)]. S , jméno FO, se vídávají u nich doma jednou až dvakrát do měsíce a dále třikrát až čtyřikrát ročně u , jméno FO, doma [důkaz: výslech žalobkyně a) i c)]. Dále si s , jméno FO, si telefonují (dvakrát týdně), zajímali se i zajímají se o stav , jméno FO, , včetně v době amputace a byli v šoku, v noci nespali a , jméno FO, je jejich jediná pravnučka [důkaz: výslech žalobkyně a)].

58. Všichni žalobci doručili žalovanému výzvu k zaplacení žalobní náhrady nemajetkové újmy [a žalobkyně a) výzvu k zaplacení ošetřovného ve výši 40 230 Kč a náhradu cestovních výloh za období do 13. 4. 2023 do 24. 1. 2024 ve výši 19 325 Kč] ve lhůtě do 29. 2. 2024 (jeho právní zástupkyni) dne 9. 2. 2024 do datové schránky (důkaz výzvou z 8. 2. 2024 s doručenkou).III. Závěr o skutkovém stavu59. Soud na základě dokazování přijal následující závěr o skutkovém stavu. V nemocnici žalovaného se předčasně narodila dne 2. 1. 2023 , jméno FO, jakožto extrémně nedonošené dítě. , jméno FO, je dcerou žalobců a) a b), vnučkou žalobkyně c) a e), prapravnučkou žalobců f) a g) a žalobce d) je manžel žalobkyně c). Dne 20. 1. 2023 kolem 16:15 žalovaný zavedl omylem nesprávně katetr z paty pravé dolní končetiny , jméno FO, do tepny (místo do žíly), což způsobilo nedokrvování PDK a následné odumření části PDK a amputaci PDK pod kolenem. Žalovaný již v 17:00 dne 20. 1. 2023 zaregistroval u , jméno FO, dva tělesné projevy, které objektivně ukazovaly na poruchu prokrvení PDK vzniklou po chybném zavedení katetru do tepny. Tehdy totiž žalovaný zjistil, že PDK byla studená (zjištění zdravotní sestry, která to sdělila lékařce) a bledší (zjištění lékařky žalovaného). Šlo objektivně o první klinické příznaky poruchy prokrvení PDK. Nicméně žalovaný si chybně neuvědomil, že jde o příznaky poruchy prokrvení PDK vzniklé po chybném zavedení katetru do tepny, ačkoli si to uvědomit měl a mohl. Žalovaný v 17:00 dne 20. 1. 2023 tyto dva tělesné projevy na PDK nesprávně přisuzoval tomu, že jde jen o běžný a dočasný stav, který odezní sám bez následků, a to stav plynoucí z předchozí manipulace s PDK při zavádění katetru při otevřeném inkubátoru, o běžné ochlazení PDK z vnějšího prostředí. Žalovaný si ani při následných kontrolách , jméno FO, neuvědomil, že PDK , jméno FO, nese známky poruchy prokrvení PDK vzniklé po chybném zavedení katetru do tepny, ačkoli si to uvědomit měl a mohl. Žalovaný si subjektivně uvědomil poruchu prokrvení PDK vzniklou po chybném zavedení katetru do tepny až dne 21. 1. 2023 kolem 5:00 a až tehdy katetr z tepny vytáhl. To však již bylo téměř 13 hodin po takto chybném zavedení katetru, kdy stav PDK již byl nezvratný a nezbylo než PDK amputovat v části pod kotníkem. Jediná známá metoda v řešení poruchy prokrvení po chybném zavedení centrálního žilního katetru do tepny u nedonošených dětí je časné rozpoznání poruchy prokrvení končetiny a časné odstranění katetru. Medicínsky správný postup je a byl vytáhnout katetr z tepny bezprostředně poté, co se objeví první klinické příznaky poruchy prokrvení PDK. Prvními příznaky poruchy prokrvení PDK vzniklé po chybném zavedení katetru do tepny se objevily – a byly i pro žalovaného dostupné – již v 17:00 dne 20. 1. 2023 (PDK studená a bledší). Pokud žalovaný odstranil katetr až dne 21. 1. 2023 v 5:00, nepostupoval v souladu s medicínsky správným postupem v podobě časného odstranění katetru, tedy bezprostředně poté, co se objeví první klinické příznaky poruchy prokrvení. Kdyby žalovaný postupoval v souladu s medicínsky správnou praxí – tj. pokud by katetr odstranil bezprostředně poté, co se objevily první klinické příznaky poruchy prokrvení (které se objevily už v 17:00 dne 20. 1. 2023) – pak by se prokrvení PDK obnovilo, PDK by neodumřela a k amputaci PDK by nedošlo. , adresa, žalobcům v důsledku amputace části PDK , jméno FO, vznikly duševní útrapy.IV. Právní posouzení60. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně.

61. Podle § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách platí: „Náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.“. Podle § 45 odst. 1 zákona o zdravotních službách platí: „Poskytovatel je povinen poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních služeb.“.

62. Podle § 2910 o. z. platí: „Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.“. Podle § 2911 o. z.: „Způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.“.

63. Podle § 2959 o. z.: „Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“.

64. Podle § 2960 o. z.: „Škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.“. Podle § 2955 o. z. : „Nelze-li výši náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud.“.

65. Je-li v soudním sporu zvažováno, odpovídá-li poskytovatel zdravotní péče za újmu na zdraví, k níž mělo dojít v souvislosti s pochybením při provádění zdravotnických výkonů, je třeba řešit, zda z jeho strany došlo k zaviněnému protiprávnímu jednání spočívajícímu v porušení povinnosti poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, tj. podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta a s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti (§ 45 odst. 1 a § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách), případně v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy (čl. 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, č. 96/2001 Sb. m. s.) [obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2022 sp. zn. 25 Cdo 210/2022].

66. Byl-li léčebný zákrok z pohledu medicínského objektivně nesprávný a současně šlo o chybu odvratitelnou, nelze postup lékaře považovat za lege artis (srov. např. srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2019 sp. zn. 25 Cdo 3386/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2023 sp. zn. 25 Cdo 917/2023, či ze dne 31. 8. 2023 sp. zn. 25 Cdo 3448/2022). Je třeba hodnotit celkový výkon též ve vztahu k následku, o jehož odškodnění se jedná [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2019 sp. zn. 25 Cdo 3386/2018, či ze dne 25. 2. 2016 sp. zn. 25 Cdo 878/2014, publikovaný pod C 15605 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, , právnická osoba, . Beck (dále též jen „Soubor“)].

67. Žalovaný zavedl dne 20. 1. 2023 kolem 16:15 do PDK katetr z pohledu odborného – tj. medicínského - objektivně nesprávně, jelikož katetr zavedl do tepny místo do žíly. Objektivní nesprávnost takového zavedení katetru z hlediska medicínského soud zjistil zejména ze znaleckého posudku znalkyně , jméno FO, . L. , jméno FO, .

68. Soud zjistil z (mj. 1.) výslechu znalkyně , jméno FO, . , jméno FO, , že:a) z pravidel lékařské vědy a medicínských postupů plyne poznatek, že při zavádění katetru může dojít k chybnému zavedení katetru do tepny místo žíly ab) rozumný a zodpovědný lékař může a musí vědět, že když omylem zavede katetr do tepny (místo žíly), tak to může vést až k nekróze končetiny, tedy odumření části těla a amputaci, k čemuž došlo i u , jméno FO, u PDK.

69. Žalovaný postupoval non lege artis v tom, že si neověřil rentgenem či běžným ultrazvukem polohu katetru po jeho zavedení do PDK , jméno FO, . Přitom nebylo vyloučeno, že katetr byl ve špatné poloze ve smyslu nesprávné lokality těla; proto kdyby žalovaný provedl kontrolu rentgenem či běžným ultrazvukem a současně by katetr byl ve špatné části těla, tak by žalovaný medicínsky správně musel odstranit katetr zavedený z paty a k amputaci PDK by nedošlo (podle judikatury „Vznikla-li poškozenému újma na zdraví v souvislosti s lékařským zákrokem, v době jehož provádění existoval postup snižující riziko vzniku újmy, tento postup měl poskytovatel zdravotní péče k dispozici a nepoužil jej, je pro vyloučení protiprávnosti jednání poskytovatele třeba vycházet z přesvědčivého důvodu, proč k takovému postupu nepřistoupil.“ - srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017 sp. zn. 25 Cdo 4168/2016, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek č. 3/2018 jako C 16754). Na stranu druhou nelze ani vyloučit, že katetr ve špatné poloze ve smyslu nesprávné lokality těla nebyl a že by ani případné rentgenové či běžné ultrazvukové ověření polohy katetru neodhalilo chybné zavedení katetru do tepny. , jméno FO, tento postup žalovaného non lege artis (tj. neověření polohy katetru zobrazovací metodou) není v příčinné souvislosti s následkem v podobě nekrózy PDK a její částečné amputace.

70. Nicméně již přibližně jednu hodinu (či 45 minut) po zavedení katetru – tj. dne 20. 1. 2023 v 17 hodin - se na PDK , jméno FO, navenek projevily známky chybného prokrvení PDK, tedy i chybného zavedení katetru do tepny. Šlo dokonce rovnou o dvě známky chybného prokrvení PDK - PDK byla studená a bledší. Žalovaný věděl, že v 17 hodin je PDK studená a bledší, ale lékařka žalovaného to nesprávně přičítala manipulaci s PDK při zavádění katetru při otevřeném inkubátoru jako jen běžnému a dočasnému stavu, ačkoli změna teploty a barvy končetiny hodinu či 45 minut po zavedení katetru nepatří k běžnému nálezu po zavedení katetru. Lékařka žalovaného tedy medicínsky chybně vůbec neuvažovala o tom, že jde o známky poruchy prokrvení, tedy o umístění katetru v tepně, a myslela si nesprávně, že stav chladu a bledosti PDK odezní samovolně bez jakýchkoli následků. Přitom místo, ze kterého zavedla katetr (z paty), bylo právě rizikovější pro mylné zavedení katetru do tepny, což ostatně věděl i jiný lékař žalovaného (, jméno FO, . T. , jméno FO, ).

71. Jediný medicínský správný postup byl odstranit chybně zavedený katetr z tepny PDK již bezprostředně poté, co se objevily první klinické příznaky této změny (poruchy) prokrvení PDK, tedy bezprostředně po 17:

0. Totiž jediná metoda v řešení poruchy prokrvení při chybném zavedení katetru do tepny nedonošených dětí je časné rozpoznání poruchy prokrvení končetiny a časné odstranění katetru. Žalovaný však takto nepostupoval, subjektivně si neuvědomil, že jde o příznak (dokonce 2 příznaky) poruchy prokrvení, ačkoli si to uvědomit měl a mohl a katetr nesprávně ponechal v tepně dalších 12 hodin. Přitom pokud by žalovaný katetr odstranil bezprostředně po objevení se klinických příznaků změny (poruchy) prokrvení končetiny, a to i v době až do 20:00 dne 20. 1. 2023 (případně až do půlnoci), tak by k odumření části PDK a amputaci nedošlo (viz znalecký posudek). Z toho plyne, že ze strany žalovaného šlo nejen o objektivně medicínsky nesprávný postup (non lege artis), ale zároveň i o postup odvratitelný.

72. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný ve smyslu § 2910 věta první o. z. zaviněným porušením povinnosti stanovené zákonem zasáhl do práva primární poškozené , jméno FO, na zdraví (dle mj. § 81 o. z.). Žalovaný zaviněně porušil svoji povinnost poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni ve smyslu zejména § 4 odst. 5 a § 45 odst. 1 zákona o zdravotních službách - neposkytl zdravotní péči podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta (, jméno FO, ), s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Toto porušení povinnosti žalovaného bylo v příčinné souvislostí s poruchou prokrvení PDK, která vyústila až do odumření části tkání PDK a amputaci PDK pod kolenem.

73. Přitom § 2910 o. z. ukládá každému, kdo zaviněně porušil zákonnou povinnost, nahradit poškozenému, co tím způsobil. Nemajetková újma na absolutních právech způsobená porušením jakékoli zákonné povinnosti podle § 2910 věty první o. z. se nahrazuje pouze v těch případech, stanoví-li to výslovně zákon nebo je-li to mezi stranami sjednáno (§ 2894 odst. 2 o. z.). Zasáhne-li škůdce zaviněným porušením zákonné povinnosti do práva na mj. zdraví primární oběti (zde , jméno FO, ) s následkem jejího zvlášť závažného ublížení na zdraví, nahradí osobám jí blízkým jejich duševní útrapy tímto jednáním vyvolané (viz § 2959 o. z.). Zavinění žalovaného ve formě nedbalosti nejen že se předpokládá (viz § 2911 o. z.), ale bylo i prokázáno dokazováním (znaleckým posudkem). Z něj plyne (nevědomá) nedbalost žalovaného. Žalovaný věděl, že PDK , jméno FO, v 17:00 dne 20. 1. 2023 je studená (studenější) a bledší, a vědět měl a mohl, že nejde o běžný a dočasný stav plynoucí z manipulace s PDK při otevřeném inkubátoru, ale že jde o hned dvě známky poruchy prokrvení PDK, tedy z mylného napíchnutí tepny, a že pokud bezprostředně z PDK nevytáhne katetr z PDK, tak hrozí odumření PDK a její amputace.

74. Obrana žalovaného (i vedlejšího účastníka) byla postavená na verzi, že lékařka (, jméno FO, . M. , jméno FO, v 18:00) a zdravotní sestra (, právnická osoba, v 20:00, 23:00 a 2:00) - v době pozdější, tj. po sedmnácté hodině dne 20. 1. 2023 – nezaregistrovaly známky poruchy prokrvení. Tato obrana je nedůvodná mimo jiné proto, že nevyvrací to, co je podstatné – tj. děj časově předcházející z 17:

0. Totiž již v 17:00 samotný žalovaný (zdravotní sestra i lékařka) subjektivně zaregistroval faktický stav, který objektivně znamenal (rovnou dvě) známky poruchy prokrvení PDK (PDK studená a bledší), na což byla jediná medicínsky správná reakce v podobě bezprostředního vytažení katetru. Tudíž otázka, jestli si žalovaný i později (po sedmnácté hodině) subjektivně všiml známek prokrvení, není podstatná, když objektivně dostačující zjištění pro jedinou medicínsky správnou reakci v podobě vytažení katetru měl žalovaný již v 17:00.

75. K této obraně soud - nadto - dodává i následující.

76. Není podstatné, zda zdravotnický pracovník subjektivně rozeznal známky prokrvení. Podstatné je, zda zdravotnický pracovník měl a mohl poznat existující známky poruchy prokrvení. Ze znaleckého posudku plyne, že známky poruchy prokrvení PDK objektivně musely být navenek zřejmé i po sedmnácté hodině. Znalkyně v podstatě vysvětlila, že jde o přírodní (biologickou) zákonitost, jelikož po sedmnácté hodině dne 20. 1. 2023 porucha prokrvení PDK neodezněla, ale již se jen zhoršovala (viz výslech znalkyně o tom, že „pokud tam byla změna už potom zavedení, tak určitě to neodeznělo, to nějakým způsobem progredovalo.“; poznámka soudu – progredovat znamená zhoršování onemocnění, viz notorieta dle § 121 o. s. ř. a ostatně i srov. např. termín progrese na webu Národního zdravotnického informačního portálu na www.nzip.cz). Ze znaleckého posudku , jméno FO, . L. , jméno FO, (včetně jejího výslechu) tak soud zjistil, že i v 18 hodin (20. 1. 2023) na PDK objektivně musel být klinický rozdíl oproti LDK (např. bledší, studenější), na PDK objektivně musel být abnormální nález, a že i v 20 hodin a později (20. 1. 2023) na PDK objektivně musel být (oproti LDK) rozdíl v teplotě i barvě. Dokonce je zde přiléhavý i silnější argument - logický argumentum a fortiori (tím spíše). Již v 17:00 zdravotní sestra (N. , jméno FO, ) zaregistrovala faktický projev poruchy prokrvení PDK v podobě studenosti PDK (zbytek těla nebyl chladný) a lékařka si v tutéž dobu všimla dalšího faktického projevu (známky) poruchy prokrvení PDK v podobě bledší barvy (ačkoli si tyto faktické projevy zdravotní sestra ani lékařka nespojily s poruchou prokrvení, i když si to lékařka spojit měla a mohla). Z toho plyne, že tím spíše (a fortiori) si žalovaný objektivně měl a mohl všimnout poruch prokrvení i v době po sedmnácté hodině.

77. K tomu se přidává nesprávný medicínský postup žalovaného ve smyslu i § 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách, že žalovaný nepředal při předání služby (tj. kolem 19:30) svému (nočnímu) lékaři (, jméno FO, . T. , jméno FO, ) informaci (od zdravotní sestry a/nebo denní lékařky) o problémech s prokrvením PDK , jméno FO, z 17:00 (tj. informaci o studené a bledší PDK). Pokud by totiž lékař , jméno FO, . T. , jméno FO, měl takové informace, byl by to důvod pro kontrolu prokrvení PDK , jméno FO, z jeho strany, při které by musel zjistit špatné prokrvení PDK a vytáhnout tak katetr bezprostředně po tomto zjištění. Doktor T. , jméno FO, však takové informace neměl, a proto kontroloval stav prokrvení PDK – a katetr z PDK vytáhl – až dne 21. 1. 2023 v 5:00, kdy už byl stav PDK nevratný.

78. Nadto žalovaný porušil svoji povinnost vést řádně zdravotnickou dokumentaci , jméno FO, podle § 53 a násl. zákona o zdravotních službách. Podle § 55 odst. 2 téhož zákona musí být zdravotnická dokumentace vedena a zpracovávána mj. průkazně. Jak uvádí i odborná literatura „nedbalé vedení zdravotnické dokumentace může i při sebepečlivěji a správně poskytnuté zdravotní péči vést k nemožnosti tuto skutečnost prokázat, … Samotné nedbalé vedení zdravotnické dokumentace, tj. neúplné, nepravdivé nebo nečitelné záznamy o dosud poskytnuté péči, může být v některých případech v konečném důsledku rizikovější než její faktická absolutní absence“ (viz , Anonymizováno, , Jan, , jméno FO, , , jméno FO, , , právnická osoba, a , jméno FO, . Zákon o zdravotních službách: Praktický komentář. 2022. Wolters Kluwer. Komentář k § 53). Jak bylo již v části rozsudku týkající se skutkových zjištění vysvětleno, zdravotní sestra (N. , jméno FO, ) do zdravotnické dokumentace , jméno FO, správně zapsala své zjištění, že končetina, v níž byl zaveden katetr, byla studená a že lékař byl informován (ostatně studená PDK byla vskutku neobvyklým jevem téměř hodinu po ukončení výkonu zavádění katetru, jak soud zjistil ze znaleckého posudku). Konsekventně k tomu ale mělo být do zdravotnické dokumentace zapsáno i lékařkou (, jméno FO, . M. , jméno FO, ), zda PDK končetinu v reakci na toto upozornění sestry viděla, výsledek kontroly (zjištění lékařky), aby existoval písemný záznam reflektující nález zdravotní sestry potenciálně (reálně) zásadního významu pro pacientku , jméno FO, . Opačný postup způsobil riziko neprokázání poskytnuté zdravotní péče, přičemž šlo vskutku o okolnost (studená a bledší jediná končetina téměř hodinu po výkonu) objektivně se vymykající se obvyklému průběhu. Koneckonců právě nyní souzená věc je projevem i nedostatečnosti vedení zdravotnické dokumentace. Znalkyně uvedla v 1. posudku, že pro možnost zaujmout spolehlivý závěr jí chyběl záznam lékaře o její reakci na upozornění od sestry na studenou končetinu. Fakta o dokonce dvojím nezaznamenaném vyšetření lékařkou (z 17:00 a 18:00) je třeba prokazovat v řízení svědeckými výslechy s odstupem značného času, včetně rizika zapomnění kvůli plynutí času či např. subjektivních svědeckých výpovědí v případě již probíhajícího soudního sporu apod. Vedlejší účastník i žalovaný argumentovali už na 1. jednání, jak je důležité vyslechnout zdravotnické pracovníky jako svědky, že nejsou osvětleny jejich úvahy v procesu zdravotní péče a jejich úkony. Důsledně vzato tím sami v jistém smyslu uznávali nedostatečnost vedení zdravotnické dokumentace (neprůkaznost), mlčení ve zdravotnické dokumentaci chtěli nahrazovat svědeckými výpověďmi. Je to právě soudní znalec jako odborník, který může obsah zkoumané zdravotnické dokumentace zasadit do kontextu obvyklé praxe a zhodnotit, zda a jak se jí zkoumaná dokumentace vymyká. Právě i z výslechu znalkyně (prvního) o obvyklé praxi zaznamenání podobných údajů jako o vyšetření , jméno FO, lékařkou M. , jméno FO, v reakci právě na upozornění od zdravotní sestry na anomálii jedné jediné končetiny (v níž byl přitom zaveden katetr) soud čerpal svůj závěr o nedostatečnosti (neprůkaznosti) zdravotnické dokumentace , jméno FO, vedené žalovaným, když v ní takové záznamy chyběly.IV.

1. Nárok žalobkyně a) na zaplacení účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o osobu , jméno FO, ve výši 40 230 Kč79. Plná důvodnost nároku žalobkyně a) na zaplacení účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o osobu poškozené , jméno FO, v době od 13. 4. 2023 do 24. 1. 2024 ve výši 40 230 Kč plyne z § 2960 o. z.

80. Z výslechu žalobkyně a) soud zjistil, že žalobkyně a) vynakládala po zažalovanou dobu – tj. od 6. 4. 2023 do 29. 1. 2024 - minimálně jednu hodinu na péči o zdraví , jméno FO, a o osobu , jméno FO, , a to zejména kontrolu jizev pahýlu , jméno FO, , mazání pahýlu (gelem či mastí) či speciální cvičení tak, aby nedošlo k ochabení či zkrácení svalů PDK. Celkem tak šlo o 298 dnů, tj. o 298 hodin.

81. Z výslechu žalobkyně a) též soud zjistil, že po zažalovanou dobu , jméno FO, nepobírala státní příspěvek na péči, jelikož na tento má , jméno FO, nárok až od jednoho svého roku života (srov. i § 7 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách), přičemž v současné době , jméno FO, pobírá příspěvek na péči ve výši 3 300 Kč a jde o státní příspěvek na péči v I. stupni [viz § 8 odst. 1 písm. a) zákona o sociálních službách, dle kterého „Osoba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby,“].

82. Žalobkyně a) odvodila svůj nárok na náhradu ošetřovného od vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádí zákon o sociálních službách, a to konkrétně od výše úhrady za poskytování osobní asistence ve výši dle § 5 odst. 2 písm. b). Podle § 5 odst. 2 citované vyhlášky ve znění od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2024 (tedy i po zažalovanou dobu) platilo: „Maximální výše úhrady za poskytování osobní asistence podle skutečně spotřebovaného času nezbytného k zajištění úkonů činí a) 155 Kč za hodinu, pokud se služba osobě poskytuje v rozsahu nepřevyšujícím 80 hodin měsíčně, b) 135 Kč za hodinu, pokud se služba osobě poskytuje v rozsahu vyšším než 80 hodin měsíčně; netrvá-li poskytování služby, včetně času nezbytného k zajištění úkonů, celou hodinu, výše úhrady se poměrně krátí.“.

83. Za situace, kdy žalobkyně a) náklady na péči o , jméno FO, nehradí externímu poskytovali, a není tak známa konkrétní cena, neboť péči vykonává osobně žalobkyně a), soud rozhodoval v souladu s § 2955 o. z. a § 136 o. s. ř. a výši nároku určil podle své úvahy opřenou pro objektivizaci o vyhlášku č. 505/2006 Sb., a to v tom smyslu, že tuto cenu by žalobkyně a) pravděpodobně platila, objednala-li by si služby od pečovatelské služby. Tento postup přitom odpovídá i judikatuře mj. Ústavního soudu [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2014 sp. zn. I. ÚS 2930/13 (zejména body 17., 20., 22., 23., 31., 5., 36.), 24. 8. 2015 sp. zn. I. ÚS 870/14 (zejména body 25. a 30. až 35., které rovněž demonstrují aktivní legitimaci rodiče primárního poškozeného - dítěte), 15. 5. 2018 sp. zn. III. ÚS 610/18, či ze dne 27. 4. 2020 sp. zn. II. ÚS 664/19 (zejména body 25. až 28., 33. a 34.)]. Věcnou aktivní legitimaci blízké pečující osoby [tedy zde žalobkyně a)] u tohoto typu nároku ostatně stvrdila i tzv. komentářová literatura [srov. např. Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024), , právnická osoba, . Beck: M. Ryška, komentář k § 2960 o. z., bod II. 2.].

84. Shora uvedené výše úhrady (155 Kč a 135 Kč) jsou označeny vyhláškou jako maximální možné. Přitom žalobkyně a) poskytovala péči 1 hodinu denně, tedy v rozsahu nepřevyšujícím 80 hodin měsíčně. Na zjištěný skutkový stav tak dopadá § 5 odst. 2 písm. a) citované vyhlášky, tj. výše úhrady 155 Kč za hodinu. Žalobkyně a) však požaduje zaplatit „jen“ 135 Kč za hodinu, tedy částku o 20 Kč nižší než maximální. Tím spíše je žaloba v této části důvodná (když se žalobkyně a) nedomáhá zaplacení maximální výše úhrady dle citované vyhlášky).

85. Je nedůvodná námitka žalovaného, že příspěvek na péči I. stupně by měl pokrýt částku žalobkyní a) požadovanou v tomto řízení na „ošetřovném“. Tato námitka je vyloučena již logikou věci – příspěvek na péči náleží až od 1. roku dítěte a žalobkyně a) v tomto řízení požaduje náhradu nákladů spojených s péčí o , jméno FO, za dobu předcházející (srov. text výše).

86. Z těchto důvodů soud rozhodl (dle § 2910 o. z., § 2955 o. z. a § 2960 o. z.) ve výroku XV., že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů spojených s péčí o osobu , jméno FO, částku 40 230 Kč (výpočet = 298 hodin x 135 Kč), s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 230 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení. Požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení je odůvodněn § 1958 odst. 2 o. z. (šlo o splatnost na výzvu, s požadavkem na zaplacené do 29. 2. 2024) a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.).IV.

2. Nárok žalobkyně a) na zaplacení účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o zdraví , jméno FO, (náhrada cestovních výloh) ve výši 38 650 Kč87. Základ nároku žalobkyně a) na náhradu nákladů cestovného je důvodný a je opřen § 2960 o. z., jelikož je žalobkyně a) vynaložila účelně na péči o zdraví , jméno FO, . Totiž šlo o užití vozidla na cesty z domu z , podezřelý výraz, a zpět a do , adresa, a zpět. Přitom ve , Anonymizováno, , Anonymizováno, u , adresa, i v Dětské nemocnici šlo o péči v protetickém centru s.r.o. v důsledku amputace PDK , jméno FO, .

88. V roce 2023 v době do 30. 6. 2023 žalobkyně a) vykonala vozidlem 6 cest z , Anonymizováno, do , podezřelý výraz, a zpět, tj. po 138 km za jednu jízdu tam a zpět, tj. celkem , hodnota, km. Dále žalobkyně vykonala v roce 2023 do 30. 6. jednu jízdu z , adresa, a zpět, tj. celkem , hodnota, km. Tedy šlo o cesty v celkové délce 1 098 km. Soud analogicky aplikoval § 157 a § 189 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve spojení s vyhláškou č. 467/2022 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2023, ve znění od 1. 4. 2023 do 30. 6. 2023. , jméno FO, žalobkyně a) má právo na náhradu jízdních výdajů vynaložených v souvislosti s péčí o zdraví , jméno FO, za dobu od 13. 4. 2023 do 9. 5. 2023 v celkové výši 8 130,69 Kč.

89. V roce 2023 v době od 1. 7. 2023 do 31. 12. 2023 žalobkyně a) vykonala vozidlem 9 cest z , podezřelý výraz, a zpět, tj. po 138 km za jednu jízdu tam a zpět, tj. celkem , hodnota, km. Dále žalobkyně vykonala v roce 2023 od 1. 7. 2023 do 31. 12. 2023 9 jízd z , adresa, (, právnická osoba, ) a zpět, přičemž jedna jízda (tam a zpět) byla dlouhá 270 km. Celkem tak jde o ujetou vzdálenost v rozsahu 2 430 km. Tedy šlo o cesty za uvedené období v celkové délce 3 672 km. Soud analogicky aplikoval § 157 a § 189 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s vyhláškou č. 467/2022 Sb. ve znění od 1. 7. 2023 do 31. 12. 2023. , jméno FO, žalobkyně a) má právo na náhradu jízdních výdajů vynaložených v souvislosti s péčí o zdraví , jméno FO, za dobu od 1. 7. 2023 do 30. 12. 2023 v celkové výši 25 410,24 Kč.

90. Konečně od 1. 1. 2024 do dne 24. 1. 2024 žalobkyně a) vykonala vozidlem 1 cestu z , podezřelý výraz, a zpět, tj. 138 km. Dále žalobkyně vykonala od 1. 1. 2024 do dne 24. 1. 2024 celkem , hodnota, jízdy z , adresa, a zpět, přičemž jedná jízda (tam a zpět) byla dlouhá 270 km, pročež celkem šlo o ujetou vzdálenost v rozsahu 540 km. Tedy šlo o cesty (Dětská nemocnice i , právnická osoba, ) v celkové délce 678 km. Soud analogicky aplikoval § 157 a § 189 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s vyhláškou č. 398/2023 Sb. , jméno FO, žalobkyně a) má právo na náhradu jízdních výdajů vynaložených v souvislosti s péčí o zdraví , jméno FO, za dobu od 1. 1. 2024 do 24. 1. 2024 v celkové výši 5 108,73 Kč.

91. Celkem tak žalobkyně a) má právo ve smyslu § 2960 o. z. na náhradu cestovních výdajů vynaložených v souvislostí s péčí o zdraví , jméno FO, ve výši 38 649,66 Kč (tj. 8 130,69 + 25 410,24 + 5 108,73), což tedy činí (po zaokrouhlení na celé Koruny) částku vskutku 38 650 Kč žalobkyní a) důvodně požadovanou.

92. Při výpočtu a aplikaci zákoníku práce a vyhlášky č. 398/2023 Sb. soud vycházel ze skutkových zjištění shora o vzdálenosti mezi bydlištěm žalobkyně a) a Dětskou nemocnicí a Protetickým centrem, o užití osobního motorového vozidla na motorovou naftu s průměrnou spotřebou 5 litrů na 100 km a z vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve znění do 30. 6. 2023 (sazba základní náhrady silničních motorových vozidel ve výši 5,20 Kč a částka 44,10 Kč za 1 litr motorové nafty), od 1. 1. 2023 do 1. 1. 2024 (sazba základní náhrady ve výši 5,20 Kč a částka 34,40 Kč za 1 litr motorové nafty) a ve znění od 1. 1. 2024 (sazba základní náhrady ve výši 5,60 Kč a částka 38,70 Kč za 1 litr motorové nafty).

93. Z judikatury stran náhrad cestovních výdajů soud poukazuje obdobně (přiměřeně) např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. 21 Cdo 4880/2014 či ze dne 2. 7. 2003 sp. zn. 21 Cdo 424/2003. Rovněž tzv. komentářová literatura dovodila, že k náhradě účelných nákladů spojených s léčením patří např. náklady spojené s rehabilitační léčbou či náklady na udržení více či méně stabilizovaného zdravotního stavu, a to dokonce i v situaci, kdy se další zlepšení nepředpokládá [srov. např. Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024), , právnická osoba, . Beck: M. Ryška, komentář k § 2960 o. z.].

94. Žalobkyně a) má též nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 38 650 Kč podle § 1958 odst. 2 o. z. a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

95. Nicméně žalobkyně a) ve výzvě z 8. 2. 2024 požadovala zaplatit náhradu cestovného jen ve výši 19 325 Kč, a proto má právo na zákonný úrok z prodlení od 1. 3. 2024 jen z částky 19 325 Kč.

96. Se zaplacením zbylé částky, tj. s částkou 19 325 Kč, nebyl žalovaný v prodlení již od 1. 3. 2024. Žaloba obsahující podle svého obsahu zaplacení i zbylého cestovného ve výši 19 325 Kč byla doručena žalovanému do datové schránky dne 10. 4. 2024 (tj. ve středu) a 5denní lhůta k plnění [ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. ve spojení s § 1959 písm. e) o. z.] uplynula dne 15. 4. 2024 (v pondělí). , jméno FO, až od 16. 4. 2024 je žalovaný v prodlení se zaplacením zbylé žalobní částky 19 325 Kč požadované z titulu náhrady cestovného.

97. Z uvedených důvodů soud výrokem XVI. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) na náhradě cestovních nákladů spojených s péčí o zdraví , jméno FO, částku 38 650 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 325 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 325 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení. Výrokem XVII. soud zamítl žalobu žalobkyně a) v části požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 325 Kč od 1. 3. 2024 do 15. 4. 2024.

98. Soud nesouhlasí s žalovaným, že ze zpráv z oddělení fyzioterapie nemocnice žalovaného je zřejmé, že tam popsaná péče byla poskytnuta , jméno FO, primárně z příčiny předčasného narození , jméno FO, , a že i v případě neexistence amputace by se , jméno FO, musela podrobit fyzioterapeutické či rehabilitační péči (mj. Vojtovou metodou) ve stejném rozsahu kvůli předčasnému narození.

99. Kupříkladu zpráva z fyzioterapie 13. 4. 2023 uvádí „indiv. kinezioterapie I + II, vývoj RHB dle Vojty – s protézou i bez“ a uvádí se tam mj., že „PDK po amputaci pod kolenem – péče o pahýl a jizvu; protézování…“. Poznámky související s amputací (včetně např. o péči o jizvu, o pahýl, o ortéze, o vlivu protézy) se opakují i v jiných zprávách z fyzioterapie (např. z 8. 6. 2023, 29. 6. 2023, 21. 8. 2023, 1. 9. 2023, 25. 10. 2023, 9. 11. 2023). Na str. IV. je v položce „Ordinace lékaře“ napsáno: „Pokračování RHB, RL – indikace prematurita + péče o amputovanou PDK“. Hlavně však je tyto zprávy z fyzioterapie potřeba číst i v souvislosti s „nadřazenými“ zprávami lékařů, které právě indikovaly fyzioterapii a rehabilitaci (fyzioterapie, rehabilitace tak „jen“ provádí doporučení lékařů). Ve zprávě z 1. 9. 2023 z rehabilitačního oddělení lékařka napsala doporučení „pokračovat v zavedené terapii Individuální kinezioterapie I., II., reflexní lokomoce dle prof. , jméno FO, ve frekvenci individuálně domluvené – cvičení provádět s protézou i bez, prevence sek. změn souvisejících se st. p. amputaci, polohování, péče o jizvu, otužování pahýlu“. Obdobně zpráva od lékaře z rehabilitačního oddělení žalovaného z 12. 10. 2023 uvádí, že , jméno FO, je „v pravidelné rhb péči od 19. 01. 2023 (vývojová terapie u dítěte z prematurity z indikace neurologa, rhb pro st. p. amputaci v proxim. bérci)… v rehabilitaci prosím pokračovat zavedeným způsobem“. Téhož dne se navíc konalo konzilium rehabilitačního lékaře, protetika a fyzioterapeutky. Podle lékařské zprávy z 13. 10. 2023 z tohoto konzilia byl důvod setkání „strategie léčby ve spolupráci ortopedie, rehabilitace a protetiky v časovém horizontu budoucích 6 – 12 měsíců – očekávaná vertikalizace a chůze“, proběhla mj. „diskuse o cílech protézování“, „v dané vývojové etapě je nejdůležitější zajištění vertikalizace a dosažení chůze a tu lépe zajistí rigidní protéza“ s tím, že „reflexní cvičení je indikováno nejen ve vztahu k amputované končetině, ale také z důvodu prematurity“. Z lékařských zpráv rehabilitačního oddělení žalovaného i fyzioterapie (ve vzájemném kontextu) tak plyne, že nelze oddělit péči poskytovanou z důvodu předčasného narození , jméno FO, a z důvodu amputace části její PDK a dovozovat, že tam popsaná zdravotní péče by musela proběhnout ve stejném rozsahu i při neexistenci amputace části PDK „jen“ kvůli předčasnému narození. Nelze spravedlivě klást na žalující stranu neúnosné nároky ohledně unesení břemene důkazního za situace, kdy žalovaný neoprávněně zasáhl do zdraví , jméno FO, a zároveň i do osobnostních práv žalobců a samotný žalovaný přiznává, že , jméno FO, s rodiči - minimálně i - kvůli amputaci důvodně vykonala žalobci vyúčtované cesty do Dětské nemocnice. Nadto je pochopitelné, že při amputaci části PDK rodiče , jméno FO, zvolili péči Dětské nemocnice, zatímco v případě osamocené běžnější Vojtovy metody by mohli zvolit návštěvy rehabilitací bližších jejich bydlišti na běžnějším (subtilnějším) pracovišti. I závěrečná zpráva z 6. 4. 2023 uvádí, že , jméno FO, zůstává v „multioborovém ambulantním sledování“.IV.

3. Nároky žalobců na náhradu nemajetkové újmy podle § 2959 o. z.

100. Jde o náhradu za duševní útrapy, které v důsledku zvlášť závažného ublížení na zdraví poškozené , jméno FO, nastaly u jejích příbuzných – osob blízkých dle § 2959 o. z.IV.

3. A) K základu nároku - výklad a aplikace pojmu „zvlášť závažné ublížení na zdraví“ dle § 2959 o. z.

101. Vzdor nesouhlasu žalovaného a vedlejšího účastníka, soud dospěl k závěru, že byl naplněn pojem „zvlášť závažné ublížení na zdraví“ dle § 2959 o. z. (což ostatně soud ve smyslu předběžného názoru - k dotazu žalovaného – vyjevil už na 1. jednání).

102. Ustanovení § 2959 o. z. zakládá nárok na náhradu nemajetkové újmy tzv. sekundárním (druhotným) obětem ve dvou okruzích případů - nastane-li v důsledku škodní události smrt osoby blízké nebo je jí přivozen stav zvlášť závažného ublížení na zdraví. Kromě 1) případů se zcela nejzávažnějšími následky (kómatické stavy, závažná poškození mozku či ochrnutí výrazného rozsahu, tedy následky srovnatelné s usmrcením osoby blízké), může jít i o 2) případy velmi těžkých zranění, která budou primární oběť po delší dobu ohrožovat na životě nebo po delší dobu zatěžovat výrazně nepříznivým zdravotním stavem, což bude mít citelný dopad do osobnostní sféry blízkých osob (tj. sekundárních poškozených) a jejich duševní útrapy tak budou do té míry intenzivní, že musí být odškodněny i přesto, že následky zranění nebudou nejtěžší. K těmto závěrům dospěla i judikatura (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2023 sp. zn. 25 Cdo 1850/2023, bod 7. až 10.; nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 2021 sp. zn. I. ÚS 3449/19, bod 13. hovoří o zdravotním stavu primární oběti jako jen o „pomyslném odrazovém můstku“ pro vyjádření útrap sekundárních obětí).

103. Při výkladu pojmu „zvlášť závažné ublížení na zdraví“ dle § 2959 o. z. tak není relevantní jen hledisko A) závažnosti následků primární oběti, ale i hledisko B) citelného dopadu újmy na zdraví (primární oběti) do osobnostní sféry blízkých osob. To již z povahy věci, jelikož právě jejich újma je při aplikaci § 2959 o. z. nahrazována. Zvlášť závažným ublížením na zdraví je zasaženo i právo na rodinný život a soukromí osoby blízké. Ustanovením § 2959 o. z. tak jsou nahrazovány duševní útrapy blízkých osob spočívající v jejich psychické bolesti způsobené vnímáním újmy blízkého člověka jako újmy vlastní (smutek, žal); odčinit je však třeba i další citové strádání, jako například šok ze zprávy o zvlášť závažném zranění, ztrátu životní perspektivy, obavy o budoucnost (apod.), a dále i zásadní narušení soukromého a rodinného života. Právě dlouhodobost nepříznivého zdravotního stavu může být pro osobu blízkou vskutku zatěžující, mj. znovu se obnovující bolestí. Odškodnění navíc nepostihuje jen jednorázově vzniklou újmu nastalou u sekundárních poškozených v době smrti či zvlášť závažného ublížení na zdraví, ale též v období následujícím, v zásadě časově neomezeném. K těmto závěrům dospěla i judikatura [viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2020 sp. zn. 25 Cdo 281/2019, bod 8. a 14. (publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2020), ze dne 15. 10. 2024 sp. zn. 25 Cdo 1681/2023 (bod 7.), ze dne 27. 8. 2024 sp. zn. 25 Cdo 2665/2023 (bod 22.)]. V rozsudku ze dne 18. 3. 2024 sp. zn. 25 Cdo 3539/2022 (bod 8., 9. a 11.) Nejvyšší soud vysvětlil, že nelze ohlédnout od újmy vzniklé sekundárním poškozeným, neboť účelem § 2959 o. z. je odčinění neoprávněného zásahu do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů mezi primární a sekundární obětí, k němuž došlo (mj.) zvlášť závažným ublížením na zdraví osoby blízké (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 204 sp. zn. 25 Cdo 1703/2023, bod 12.). Ústavní soud v (dokonce plenárním) nálezu ze dne 28. 5. 2024 sp. zn. Pl. ÚS 14/24 (bod 35.) kvalifikuje újmu sekundárních obětí dle § 2959 o. z. jako „psychickou“ a „citovou“ (bod 35., 36. a 37.) a dovodil, že § 2959 o. z. nechrání zdraví, nýbrž rodinný a soukromý život (bod 36. a 37.). K těmto závěrům dospěla i tzv. komentářová literatura [viz např. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014), 1. vydání, 2014, s. 1717 – 1723 (komentář k § 2959, bod 22.): P. Bezouška]. Je též relevantní, zda duševní útrapy nejenže vznikly, ale i nadále přetrvávají, neboť sekundární oběti musejí sledovat tíživou zdravotní a životní situaci primární oběti bez naděje na zlepšení s vědomím, že jejich společný život nikdy nebude takový, jako by byl v případě neexistence zvlášť závažného ublížení na zdraví (přiměřeně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017 sp. zn. 8 Tdo 190/2017, bod 51. druhé souvětí).

104. V souzené věci jde právě o druhou (u judikaturou vymezenou) skupinu případů [ad 2)] – tj. případy velmi těžkých zranění, která budou primární oběť po delší dobu ohrožovat na životě nebo po delší dobu zatěžovat výrazně nepříznivým zdravotním stavem, což bude mít citelný dopad do osobnostní sféry blízkých osob] jde i v souzené věci.

105. Případ , jméno FO, splňuje jednak hledisko [ad A)] závažnosti následků primární oběti. , jméno FO, byla amputována část PDK pod kolenem. Přišla navždy o část těla, nadto používanou při jakémkoli pohybu. Pokud bude , jméno FO, chodit, pak vždy s protézou, se všemi možnými omezeními, včetně případného sportu. Ztráta části končetiny má samozřejmě i citelný dopad do duševního stavu primární oběti, včetně sebepřijetí a v budoucnu i co do soukromého a rodinného života (např. riziko ztížených možností při nalezení partnera aj.). Jde tak o výrazně nepříznivý zdravotní stav, navíc s trvalými následky. Nejde např. o přechodný stav poruchy zdraví či o sice trvalý stav, ale jen s relativně mírnými omezeními v běžném životě. Tyto demonstrativně uvedené okolnosti jsou relevantní v rámci zkoumání hlediska závažnosti následků primární oběti a vedou k podřazení pod pojem „zvlášť závažné ublížení na zdraví“ dle § 2959 o. z. Ostatně i tzv. komentářová literatura dovodila, že se jedná např. o zmrzačení či ztrátu důležitého tělesného orgánu [viz např. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014), 1. vydání, 2014, s. 1717 – 1723 (komentář k § 2959, bod 21.): P. Bezouška].

106. Souzená věc ale naplňuje i druhé hledisko [ad B)], tj. citelného dopadu újmy na zdraví (primární oběti) do osobnostní sféry blízkých osob (sekundárních obětí). Totiž je obvyklé, že amputace části dolní končetiny (pod kolenem) dítěte v 1. měsíci života způsobí blízkým osobám psychikou bolest vnímáním újmy dítěte jako újmy vlastní (smutek, žal), šok ze zprávy o amputaci, obavy o budoucnost (jak se např. bude dítě vyvíjet a zda nebude v životě strádat) i znovu se obnovující nemateriální újmu již pohledy na takto postiženou končetinu a chůzi s protézou. Taková újma na zdraví značí (kromě jiného i) citelné narušení soukromého a rodinného života. To již z důvodu např. menší soběstačnosti primární poškozené, nutnosti zvýšené péče ze strany blízkých osob o postiženou končetinu i návštěv ve zdravotnických zařízení (což si bere čas na místo jiných „příjemnějších“ aktivit pro budování a rozvíjení rodinných vztahů). Amputace dolní končetiny u tak malého dítěte znamená kupř. i limitaci některých společných aktivit členů rodiny v budoucnu (prakticky natrvalo), zejména motorických.

107. Na podporu závěru o dopadu § 2959 o. z. na zjištěný skutkový stav soud poukazuje i na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1850/2023 (bod 9. a 10.): „…Odvíjí-li se kritérium zvlášť závažného ublížení na zdraví od závažnosti následků primární oběti, nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že ztráta dolní končetiny v tak vysokém věku tento pojem nenaplňuje jen proto, že zbývající doba života trvala jen dva měsíce. Amputace končetiny v jakémkoli rozsahu představuje silnou zátěžovou a stresovou situaci spojenou se změnou obrazu vlastního těla, se změnou soběstačnosti a mobility a výrazně ovlivní život každého člověka i osob tomuto člověku blízkých. Není sporu o tom, že amputace nohy má značný vliv na psychický stav člověka a jeho následné začleňování zpět do běžného života. Nastává totiž nová situace, na kterou je třeba se adaptovat, a je obecně známo, že u geriatrických pacientů, tj. osob ve vyšším věku, v němž se nacházela rovněž matka žalobce, je zpravidla adaptace na nově vzniklou situaci výrazně obtížnější, často i v souvislosti s jinými zdravotními obtížemi, které obecně provázejí pozdní věk člověka… Znak trvalosti či dlouhodobosti nepříznivého zdravotního stavu, který je zpravidla při výkladu tohoto ustanovení vyžadován, je zde naplněn definitivností negativně změněných poměrů primární oběti. Žalobci jako osobě blízké i taková situace nejspíše musela přivodit duševní utrpení a potažmo mu založit nárok na peněžitou náhradu…“.

108. Žalovaný namítl, že si , jméno FO, neprošla stresovým procesem spojeným s amputací končetiny, neboť změnu obrazu vlastního těla v této době ještě nevnímala a „v současné době pak je pravděpodobně sžitá s určitými omezeními, které ztrátu končetiny doprovázejí“ (zvýrazněno soudem). To má být - dle žalovaného - důvod pro nepoužitelnost citovaného rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1850/2023. Tuto argumentaci žalovaného soud nesdílí (dokonce ji lze hodnotit až jako argumentaci ve smyslu „najdi rozdíly“). Ostatně judikatura zdůrazňuje, že dětem (či jiným osobám zvláště zranitelným) nelze přiznávat nižší náhrady nemajetkové újmy v případech, kdy pro svůj věk (či zdravotní znevýhodnění) nejsou schopny zcela chápat zásahy do svých práv (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2021 sp. zn. II. ÚS 3003/20, bod 31. až 33., či ze dne 24. 7. 2024 sp. zn. IV. ÚS 855/24, bod 20.). V principu obdobně lze tuto judikaturu aplikovat i na výklad § 2959 o. z. ve smyslu základu nároku; tedy osobám blízkým nelze upírat právo na náhradu nemajetkové újmy v případě, kdy jim osoby blízké (děti či jiné osoby zvláště zranitelné) si pro svůj věk (či např. zdravotní znevýhodnění) nejsou schopny plně uvědomovat či chápat protiprávní zásah do svých práv a jeho důsledky.

109. Žalovaný důsledně nereflektuje, že judikáty se neužívají jen na skutkově zcela totožné situace, nýbrž i na situace „jen“ obdobné, srovnatelné, či toliko v principu (podstatě) obdobné. Srovnatelná podstata judikátu sp. zn. 25 Cdo 1850/2023 s nynější věcí spočívá v následujícím. Obdobně i v nyní souzené věci je namístě dovodit judikované názory, že amputace (části) končetiny (tím spíše již pod kolenem) představuje: 1) zátěžovou a stresovou situaci 2) s důsledky do soběstačnosti a mobility , jméno FO, a 3) výrazně ovlivní život , jméno FO, i jí blízkých osob (zejména rodičů), 4) má (a bude mít) vliv na psychický stav , jméno FO, a 5) na její začleňování do běžného života, přičemž 6) znak trvalosti či dlouhodobosti nepříznivého zdravotního stavu , jméno FO, (který je při výkladu § 2959 o. z. i dle judikatury vyžadován) je zde naplněn definitivností negativně změněných poměrů , jméno FO, , pročež 7) žalobcům jako osobě blízkým taková situace musela přivodit duševní utrpení. Dokonce citovaný judikát na nyní zjištěný skutkový stav dopadá tím spíše (argumentum a fortiori). Totiž pokud Nejvyšší soud dovodil dopad § 2959 o. z. na případ amputace 81leté primární oběti, která zhruba po 2 měsících po amputaci zemřela, tím spíše dopadá tento judikát na projednávanou věc, jelikož , jméno FO, má po amputaci před sebou celý život.

110. Žalovaný plédoval pro aplikaci názorů z rozsudku ze dne 17. 5. 2024 sp. zn. 25 Cdo 3061/2023, kterým bylo mimo jiné odmítnuto dovolání žalobců, kteří se neúspěšně domáhali náhrady nemajetkové újmy podle § 2959 o. z. v souvislosti se zraněním svého blízkého, který v důsledku dopravní nehody přišel o dominantní horní končetinu. Byl vysloven závěr, že zranění mělo významný dopad do života poškozeného, nicméně je nelze pokládat za zvlášť závažné ve smyslu judikatury. Během 6týdenní hospitalizace, která následovala bezprostředně po nehodě, bylo od stabilizace životních funkcí zřejmé, že poškozený není ohrožen na životě (přestože utrpěl devastující zranění ruky) a že jeho těžký zdravotní stav neznemožní rozvíjení vztahů s rodinnými příslušníky. Podle citovaného rozsudku narušení možnosti komunikace a styku s blízkými osobami nebylo způsobilé vyvolat duševní útrapy osob blízkých podle § 2959 o. z.

111. Citovaný rozsudek sp. zn. 25 Cdo 3061/2023 však je v souzené věci nepoužitelný již pro podstatně odlišný skutkový stav. Totiž zatímco ve srovnávaném případě primární oběť přišla o horní končetinu v dospělosti, , jméno FO, přišla o část dolní končetiny během 1. měsíce svého života, a už proto toto její zdravotní postižení bude mít výrazně citelnější dopad do života sekundárních obětí. To již z důvodu, že , jméno FO, bude – jakožto dítě narozené , rodné přijmení, 2. 1. 2023 – na dlouhé roky ne zcela soběstačná (na rozdíl od výrazněji zletilého primárního poškozeného ve srovnávaném případě), a proto bude vyžadovat mj. zvýšenou péči osob blízkých nejen ohledně zdravotních důsledků jejího zdravotního postižení (péče o pahýl, procvičování, návštěvy lékařů aj.), ale (minimálně postupem času) i ve smyslu jejího psychického stavu (např. otázky sebepřijetí).

112. Naopak zjištěný skutkový stav lze v principu připodobnit ke skutkovému stavu z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3539/2022 (bod 11. a 12.) potud, že i u , jméno FO, má újma na zdraví trvalý charakter s přetrvávající limitací některých společných aktivit členů rodiny.

113. Žalovaný i vedlejší účastník namítli, že rodiče , jméno FO, pobírají od státu sociální příspěvek na péči I. stupně, což představuje lehkou, tj. tu nejmenší závislost poškozené na jiné osobě a že i toto určení je dokladem, že nejde o zvlášť závažné poškození zdraví (obdobně argumentoval i vedlejší účastník). Tato námitka je nedůvodná již z logiky věci. Příspěvek na péči zakotvuje jiný zákon než o. z. (zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách) a v tomto řízení je předmětem výkladu a aplikace o. z. K tomu soud odkazuje na § 1 odst. 1 věta druhá o. z., že „Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.“.

114. Soud proto nevyhověl procesní obraně žalovaného a vedlejšího účastníka a dospěl k závěru o dopadu § 2959 o. z. i na zjištěný skutkový stav, tedy že nárok žalobců je v základů důvodný.IV.

3. B) Ke stanovení výše náhrady nemajetkové újmy ve smyslu § 2959 o. z.

115. Při stanovení výše odškodnění soud přiměřeně vyšel z judikatury týkající se náhrad za duševní útrapy pozůstalých blízkých osob při usmrcení. Kupříkladu z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018 sp. zn. 25 Cdo 894/2018 (publikovaný pod č. 7/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a z ústavněprávních hledisek aprobovaný v usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2019 sp. zn. IV. ÚS 4156/18) vyplývá, že u osob nejbližších – tj. manžel, rodiče, děti - lze za základní částku považovat dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného a v případě sourozenců pak lze vycházet z částky o jednu čtvrtinu nižší (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1485/2019, publikovaný pod č. 51/2020 Sb. rozh. tr.).

116. Nejvyšší soud již v citovaném (publikovaném) rozsudku p. zn. 25 Cdo 894/2018 uvedl, že „Prarodiče sice jsou podle platné právní úpravy osobami blízkými (§ 22 odst. 1 o. z.), a mají tedy zásadně nárok na náhradu za usmrcení vnuka, aniž by s ním museli žít ve společné domácnosti, jde však o příbuzné v druhém stupni, a proto tato náhrada bude zpravidla nižší než náhrada poskytovaná rodičům.“ (bod 31.). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2020 sp. zn. 25 Cdo 3180/2020 (publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3/2023, C 20234) aproboval jako správný postup odvolacího soudu, který za základní částku náhrady považoval v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek této průměrné mzdy, a poukázal na pravidlo, že u ostatních blízkých osob je zpravidla náhrada (ve smyslu základní výše náhrady) odstupňována směrem dolů. Obdobně v rozsudku ze dne 18. 4. 2023 sp. zn. 25 Cdo 757/2022 Nejvyšší soud uvedl ve smyslu, že mezi rodiči , právnická osoba, je obvykle (jde-li o „normální“ vztah) zcela ojedinělé pouto, s jiným druhem blízkého vztahu těžko srovnatelné. Tudíž judikatura dospěla k pravidlu, že rozhodující pro stanovení výše základní částky náhrady i stupeň příbuzenství, s tím, že u ostatních blízkých osob (tj. jiných než je manžel, rodiče , právnická osoba, ) je zpravidla základní výše náhrady odstupňována směrem dolů.

117. Podle soudní praxe i odborné literatury je namístě analogicky, resp. přiměřeně použít tyto částky i u náhrady za duševní útrapy osob blízkých způsobených zvlášť závažným ublížením na zdraví primární poškozenému. Tedy nelze bez dalšího automaticky převzít základní částku jako v případě usmrcení, jelikož zvlášť závažné ublížení na zdraví nemusí být vždy připodobněno usmrcení. Rozdíly mezi závažností celého spektra újem na zdraví podřazených režimu § 2959 o. z. musí spolu s přihlédnutím ke konkrétním poměrům oprávněných osob (za nichž se musí druhotné oběti se situací vypořádat) vyjadřovat i výše přiznávaných peněžitých náhrad. Tak například u extrémně závažných poškození zdraví, kdy zejména při vegetativním stavu primárního poškozeného může utrpení blízkých osob dosahovat i vyšší intenzity než v případě usmrcení, může být vyšší i peněžitá náhrada (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3468/2019); naopak u případů na dolní hranici závažnosti zranění bude náhrada logicky nižší, až případně symbolická [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2024 sp. zn. 25 Cdo 3539/2022 (bod 14.) , či ze dne 16. 5. 2023 sp. zn. 25 Cdo 3134/2021 (zejména bod 8. až 10.); v odborné literatuře, srov. např. Púry, F., Vojtek, P.: , právnická osoba, v adhezním řízení, 1. vydání, , adresa, , , právnická osoba, . Beck, 2024, s. 185 až 187, písm. g)].

118. K újmě na zdraví primární poškozené , jméno FO, došlo v roce 2023, a proto je třeba ve smyslu judikatury použít mzdu v roce 2022 (tedy v roce předcházejícím újmě na zdraví). V roce 2022 byla průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství ve výši 40 353 Kč (srov. např. webové stránky , právnická osoba, , a to mj. na https://csu.gov.cz/rychle-informace/prumerne-mzdy-4-ctvrtleti-2022, tj. Průměrné mzdy - 4. čtvrtletí , adresa, informace, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024 sp. zn. 7 Tdo 557/2024, bod 11.). , jméno FO, dvacetinásobek představuje částku 807 060 Kč představující ve smyslu judikatury základní výši náhrady za duševní útrapy rodičů – zde žalobců a), b) - při usmrcení.

119. Judikaturou však není stanovena výše náhrady u usmrcení za duševní útrapy vzniklé příbuzným v dalším stupni – tj. např. prarodičů či praprarodičů [zde žalobců c), e), f) a g)] - či jiných blízkých osob [zde žalobce d)].

120. Soud v posuzované věci nevzal za základní náhradu dvacetinásobek průměrné mšsíční mzdy, tj. částku 807 060 Kč.

121. Zde jde o odčinění duševních útrap tzv. sekundárních obětí včetně žalobce za zvlášť závažné ublížení na zdraví poškozené , jméno FO, , nikoli za její smrt. Sice došlo k zvlášť závažné újmě na zdraví primárně poškozené, ale žalobci mohou nadále s poškozenou , jméno FO, např. komunikovat a prožívat - (byť v jistém směru) omezeně - rodinný život, což je výrazný kvalitativní rozdíl oproti situaci, pokud by se primární oběť nacházela v trvalém či dlouhodobém vegetativním stavu či zemřela. Zjištěnou skutkovou situaci tak nelze připodobnit k úmrtí primární oběti či např. k jejímu vegetativnímu stavu (tzv. sociální smrti). Tuto skutečnost je nutno reflektovat již při určování základní výše náhrady za duševní útrapy žalobců při zvlášť závažném újmě na zdraví poškozené , jméno FO, . Z tohoto důvodu spatřuje soud důvody při vyčíslení základní částky peněžité náhrady ve výši 1/3 částky, která by náležela sekundární oběti v případě úmrtí primární oběti, tedy pokud jde o nejbližší osoby, tak ve výši 269 020 Kč (k tomu přiměřeně např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022 č. j. 23 Co 111/2022-132, bod 22.).

122. Již z těchto důvodů soudů stanovil základní částku odškodnění u osob nejbližších, tj. žalobkyně a) a žalobce b) jakožto rodičů , jméno FO, – na 1/3 základního odškodnění při usmrcení, tj. 269 020 Kč.

123. U žalobkyně c) a e) jde o příbuzenství obgenerační, tedy vztah prarodičů a vnučky (, jméno FO, ). S ohledem na vzdálenější stupeň příbuzenství (nejednalo se o nejbližší příbuzné zmiňované judikaturou, tedy o manžela, rodiče, dítě) soud stanovil základní částku na ½ (50 %) shora uvedené výchozí základní částky (obdobně srov. např. rozsudek Okresního soudu ve , adresa, ze dne 28. 1. 2020 sp. zn. 9 C 140/2019, bod 43.). , jméno FO, soud vyšel ze základní částky v jedné polovině rámce stanoveného pro nejbližší osoby (mj. rodiče), tj. 134 510 Kč.

124. Soud určil u žalobce d), který není biologickým prarodičem , jméno FO, , ale „sešvagřeným dědečkem“, základní částku stejnou, jakou by určil, když by šlo o jeho biologickou vnučku. To již s ohledem na mj. § 774 o. z. a důvodovou zprávu k o. z., že „švagrovství je pojem obdobný příbuzenství“. Podle § 774 o. z. vznikem manželství vznikne švagrovství mezi jedním manželem a příbuznými druhého manžela; v jaké linii a v jakém stupni je někdo příbuzný s jedním manželem, v takové linii a v takovém stupni je sešvagřen s druhým manželem. , jméno FO, uzavřením manželství bude jeden z manželů sešvagřen se všemi příbuznými druhého manžela. Ustanovení § 22 odst. 1 věty druhé o. z. zakládá vyvratitelnou právní domněnku, podle níž se má za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí. Tudíž žalobce d) – kvůli uzavření manželství s žalobkyní c) ve smyslu § 774 o. z. - je třeba považovat za osoby blízké poškozené , jméno FO, bez dalšího („sešvagřený dědeček“). Nadto z účastnických výslechů soud zjistil, že žalobce d) má ke , jméno FO, vztah obdobný jako prarodič biologický. Ostatně mu , jméno FO, říká „dědo“, s , jméno FO, se vídává apod. Vztah žalobce d) ke , jméno FO, tak je srovnatelný se vztahy, které fungují obvykle mezi pokrevními příbuznými ve smyslu děd a vnučka (v principu obdobně srov. i např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016 sp. zn. 6 Tdo 1421/3015, publikovaný v Trestněprávním revue č. 2/2018, podle kterého za jinou osobu blízkou zesnulému ve smyslu § 2959 o. z. lze považovat i toho, kdo nebyl se zesnulým v příbuzenství založeném pokrevní linií, avšak přesto měl z jiného důvodu určitý citový vztah k zesnulému, přičemž může jít např. o zetě, který byl se zesnulým v příbuzenství na základě manželského svazku s jeho dcerou). Z těchto důvodů i u žalobce d) soud vyšel ze stejné základní částky odškodnění jako u jeho manželky, tj. žalobkyně c), tedy v jedné polovině rámce stanoveného pro nejbližší osoby (mj. rodiče), tj. 134 510 Kč.

125. Žalobkyně f) a g) jsou praprarodičové , jméno FO, , tedy soud již pro vzdálenější stupeň příbuzenství určil základní částku odškodnění v jedné čtvrtině rámce stanoveného pro nejbližší osoby – tj. 67 255 Kč. Obecně u praprarodičů již s ohledem na jejich relativně vyšší věk lze předpokládat mj. menší frekvenci styků s pravnoučaty, a proto mj. menší zásah do jejich rodinného (soukromého) života újmou na zdraví vniklou jejich pravnoučeti (proto nižší základní částka náhrady).

126. Odvození výše náhrady od takto definované částky přitom představuje pouze první krok úvah o výsledné částce, kterou je třeba dále přizpůsobit a náležitě zdůvodnit s přihlédnutím k individuálním okolnostem případu a k dopadu typových či jiných kritérií na situaci tzv. sekundárních obětí v případě náhrady újmy podle § 2959 o. z.

127. Při určení výše náhrady za duševní útrapy osob blízkých spojené se zvlášť závažným ublížením na zdraví podle § 2959 o. z. je třeba zohlednit konkrétní intenzitu zdravotního poškození primární oběti a jeho dopad do duševní sféry a soukromého a rodinného života sekundární oběti, za současného zohlednění okolností na její straně [srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019 sp. zn. 25 Cdo 4210/2018 (uveřejněný pod č. 52/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), či ze dne 6. 12. 2023 sp. zn. 25 Cdo 1850/2023, bod 7. in fine].

128. Při určení výše náhrady za duševní útrapy osob blízkých tak je významná je zejména intenzita a kvalita vztahu sekundární oběti s obětí primární, její věk i věk sekundární oběti, možnost (či naopak nemožnost) vést s ní i nadále rodinný život, případná existenční závislost na primární oběti, eventuálně jiná satisfakce (jako např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení). Zohlednit lze rovněž, byla-li sekundární oběť očitým svědkem škodní události, či jakým způsobem se o ní dozvěděla. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především jeho postoj ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění (zásadně rozdílná je míra zavinění v případě úmyslu a nedbalosti) a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2023 sp. zn. 25 Cdo 3134/2021, bod 8. a 10.).

129. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že základní částka náhrady nemajetkové újmy by měla být modifikována s ohledem na specifické okolnosti na straně škůdce či poškozeného zpravidla již jen v řádu desítek procent, nikoli vícenásobků základní částky náhrady nemajetkové újmy (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018 sp. zn. 25 Cdo 894/2018 či usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 9. 2024 sp. zn. III. ÚS 2301/24 (bod 12.).

130. Stran žalobkyně a) a žalobce b) jako rodičů , jméno FO, soud uvádí následující.

131. Mezi relevantní kritéria patří i věk zemřelého, tudíž i věk primární poškozené zvlášť závažným ublížením na zdraví. Újmy týkající se dětí jsou v obecném lidském chápání (cítění) mimořádně traumatizující a spjaté se značnými emocemi, přičemž rozsah újmy je akcentován nízkým věkem primárně poškozeného dítěte i vyšší intenzitou vztahů mezi rodiči a dítětem v útlém věku [obdobně v soudní praxi srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2008 sp. zn. 24 C 7/2007 (publikovaný v časopise Právní rozhledy č. 2/2009), či ze dne 16. 12. 20211 sp. zn. 24 C 123/2011, anebo rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2022 č. j. 70 Co 417/2021-95 (zejména bod 2.); v odborné literatuře srov. např. Ryška, M.: Odškodnění sekundárních obětí dle § 2959 ObčZ, Právní rozhledy 11/2016, bod IV.

2. či Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024), , právnická osoba, . Beck: M. Ryška, komentář k § 2959 o. z., bod 11.]. Ostatně nízký věk primární oběti odůvodňuje zvýšení náhrady na základní částku především u dětí i proto, že tehdy je úmrtí – ale i zvlášť závažná újma na zdraví – neobvyklé a nepatřičné tím, že se vymyká obecnému běhu života (přiměřeně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2024 sp. zn. 25 Cdo 630/2024, bod 10.). Vzhledem k tomu, že ke zvlášť závažnému ublížení na zdraví došlo na straně , jméno FO, v tak útlém věku (v ani ne měsíčním věku) a žalobci a), b) jsou rodiče primární poškozené, soud navýšil základní částku odškodnění o 20 %, tj. o částku 53 804 Kč, tedy na částku 322 824 Kč.

132. V judikatuře se přihlíží i k tomu, zda sekundární poškozený byl očitým svědkem škodní události, byl s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl. Takový prožitek může i do budoucna zintenzivnit duševní utrpení, které se bude při vzpomínce obnovovat [srov. např. Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024), , právnická osoba, . Beck: M. Ryška, komentář k § 2959 o. z., bod 9. písm. b) a tam citovanou judikaturu]. Žalobkyně a) se v sobotu dne 21. 1. 2023 dozvěděla od lékařky žalovaného, že na PDK je problém s nedokrvením, že ji dávají do sáčku a mažou mastí a vyčkávají a že neví, co to bude dělat. V neděli dne 22. 1. 2023 byla žalobkyně a) i žalobce b) v nemocnici a žalobkyně a) viděla , jméno FO, , ale nechtěla ji přebalit, vidět PDK, bála se jí dotýkat, aby jí nezpůsobila bolest. Žalobce b) odjel z nemocnice a žalobkyně a) zůstala dne 22. 1. 2023 přes noc v nemocnici s , jméno FO, . Žalobkyně a) se v pondělí ráno dne 23. 1. 2023 dozvěděla o nutnosti podstoupit amputaci nohy v kotníku od lékaře žalovaného a mj. se jí motala hlava, nemohla vstát z postele a byla z toho úplně špatná. Hned to zavolala žalobci b), který pak mluvil telefonicky s doktorem o amputaci. Žalobkyni a) musela být téhož dne poskytnuta odborná pomoc z Centra provázení. Žalobkyně a) nechtěla zůstat na pokoji sama, nad tím sama přemýšlet, potřebovala pomoci, měla pocit, že to nezvládne, cítila psychický tlak. Žalobce b) přijel do nemocnice v pondělí 23. 1. 2023 za žalobkyní a) a zůstal s žalobkyní a) v nemocnici žalovaného do středy 25. 1. 2023, během čehož žalobkyně a) a žalobce b) spolu chodili za , jméno FO, a řešili to spolu. Ve středu dne 25. 1. 2023 , jméno FO, převezli do Dětské nemocnice a žalobci a), b) přijeli hned téhož dne za , jméno FO, do Dětské nemocnice a večer jim řekla lékařka, že amputace proběhne pod kolenem, že PDK je špatná až pod koleno. Žalobci a), b) pak po 18h odjeli domů, tj. po době návštěv. Ve čtvrtek dne 26. 1. 2023 žalobkyně a) navštívila psychiatričku, jelikož potřebovala pomoci, měla s ní hodinový rozhovor, dostala od ní léky na úzkost. Téhož dne jí volal žalovaný, že operace proběhne v pátek dne 27. 1. 2023, že se žalobci a), b) mají dostavit do Dětské nemocnice v pátek ráno. Žalobci a), b) přijeli dne 27. 1. 2023 do Dětské nemocnice a řekli jim lékaři, že katetr byl zaveden tam, kde neměl, tj. v tepně a došlo proto ke špatnému prokrvení PDK. Žalobci a), b) čekali po dobu operace , jméno FO, v Dětské nemocnici, přibližně po dobu 2 hodin a pak jim řekl žalovaný, že operace proběhla v pořádku a žalobci a), b) se přišli podívat na , jméno FO, . Potom žalobkyně a) do Dětské nemocnice dojížděla za , jméno FO, téměř každý den a když výjimečně zůstala doma zejména kvůli bolení hlavy, tak každý den dvakrát volala do Dětské nemocnice na stav , jméno FO, . V sobotu žalobkyně a) s žalobcem b) bývali doma a v neděli jezdila za , jméno FO, i s žalobcem b), přičemž i během pracovního týdne jednou či dvakrát jezdíval s žalobkyní a) za , jméno FO, i žalobce b). Následně došlo k reoperaci PDK , jméno FO, a dne 27. 2. 2023 řekla lékařky žalobkyni a), že stav , jméno FO, se začíná zlepšovat a , jméno FO, přesunuli na pokoj, kde mohli být rodiče s dětmi, a proto žalobkyně a) bývala v nemocnici s , jméno FO, od rána do večera (na noc se vracela domů) a dne 6. 4. 2023 , jméno FO, odjela z nemocnice domů se žalobci a), b) a žalobkyně přestala mít strach o život , jméno FO, a vysadila antidepresiva.

133. Z těchto důvodů soud zvýšil základní náhradu u žalobkyně a) o 15 %, tj. o 40 353 Kč na celkem částku 363 177 Kč, a u žalobce b) o částku o 10 %, tj. o 26 902 Kč na celkem částku 349 726 Kč. Při úvaze o 5procentním rozdílu ve výši náhrady v rámci popsaného kritéria mezi žalobkyní a) a žalobcem b) soud vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně a) byla fyzicky přítomna u , jméno FO, v nemocnici nezanedbatelně častěji než žalobce b) [byť z objektivních důvodů, když žalobce b) musel pracovat], a proto bezprostředněji (vlastními smysly) prožívala závažné skutečnosti ohledně zdravotního stavu , jméno FO, , kterou vlastními smysly vnímala a v tomto smyslu s ní zároveň její těžkosti spoluprožívala.

134. Sice ztráta či zvlášť závažná újma jediného dítěte není sama o sobě důvodem pro zvýšení náhrady, jelikož okolnost, že rodič má jen jedno dítě, není v současné dětské populaci vzácnou výjimkou; pokud ale k této okolnosti přistoupí další významnější aspekt, že současně jde o dítě dlouho očekávané („vytoužené“), pak jde o důvod pro zvýšení základní částky (přiměřeně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2024 sp. zn. 25 Cdo 630/2024, bod 11.). To je i případ , jméno FO, , která je jediné dítě žalobců a), b) a zároveň dlouho očekávané, jelikož žalobci a), b) se pokoušeli marně o početí přirozenou cestou 3 až 4 roky a následně (nakonec úspěšně) prostřednictvím umělého oplodnění (IVF) další 3 roky. Celkem se tak žalobci pokoušeli o početí , adresa, let, z čehož plyne, že šlo o dlouho očekávané dítě. Z tohoto důvodu soud zvýšil základní částku u obou žalobců a), b) o 15 %, tj. o částku 40 353 Kč, a to na částku 403 530 Kč u žalobkyně a) a na částku 390 079 Kč u žalobce b).

135. Podle judikatury je relevantní pro určení výše náhrady za duševní útrapy osob blízkých spojené zvlášť závažným ublížením na zdraví i zohlednění dopadu zdravotního poškození primární oběti do duševní sféry sekundární oběti (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze ne 6. 12. 2023 sp. zn. 25 Cdo 1850/2023, bod 7., 8. či 10. poslední souvětí o “duševním utrpení” sekundární oběti; obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2023 sp. zn. 25 Cdo 3134/2021, bod 10.). V rámci hlediska dopadu újmy na zdraví , jméno FO, do duševní sféry rodičů , jméno FO, soud odkazuje na vícero skutečností.

136. Za prvé žalobci a), b) byli Dětskou nemocnicí před amputací informování v tom smyslu, že , jméno FO, je ohrožena na životě (že lékaři nedokáží říci, jak to dopadne, co se může stát, že se může stát vše). Koneckonců v tomto smyslu lze odkázat pro objektivizaci i na zdravotnickou dokumentace , jméno FO, , z níž plyne, že , jméno FO, se nacházela od 24. 1. 2023 ve stavu větší nestability a že „rodiče o závažnosti stavu informováni“. Ostatně i z výslechu žalobkyně a) vyplynulo, že vnímala před amputací PDK (v době, kdy už věděla o problémech s PDK), že , jméno FO, bojuje o život a měla strach, zda , jméno FO, přežije. Obava o život , jméno FO, v souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného tak je důvodem pro zvýšení základní náhrady (přiměřeně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2024 sp. zn. 25 Cdo 3061/2023, bod 23. a 24. o tom, že byť vjem v podobě reálné obavy o život trvá jen relativně krátkou dobu, tak má být zohledněn ve vyšší náhradě za ztížení společenského uplatnění ve smyslu § 2958 o. z. u primárního poškozeného).

137. Za druhé , jméno FO, je ve vývoji a žalobce a) i b) trpí obavami z budoucnosti, jak se stav amputované PDK bude vyvíjet, zda kost na PDK (ne)poroste, zda nebude potřeba další operace, zda nebude třeba pahýl kosti zkrátit či upravit kvůli protéze atd., zda budou mít žalobci a), b) peníze na kvalitní protézu, pokud bude , jméno FO, chtít sportovat, včetně plavání, přičemž tak kvalitní protéza není bezplatná. Žalobci mají obavy z budoucnosti i ohledně seberealizace , jméno FO, v kolektivu, jak zapadne ve školce atd.

138. Za třetí je třeba vnímat, že újma na zdraví primární poškozené je takového charakteru, že je pro sekundární oběti znovu a znovu viditelná (pahýl), a proto vytváří prostor ke znovu a znovu připomínání škodné události a obnovování negativních prožitků na straně sekundárních obětí.

139. Z těchto důvodů soud v rámci kritéria dopadu újmy na zdraví primární poškozené do duševní sféry žalobců a), b) u každého z nich soud zvýšil základní náhradu o 20 %, tj. o částku 53 804 Kč, tedy na částku 457 334 Kč u žalobkyně a) a na částku 443 883 Kč u žalobce b).

140. Relevantní je i míra prožívání zvlášť závažné újmy na zdraví primárního poškozeného ze strany sekundární oběti [viz např. Púry, F., Vojtek, P.: , právnická osoba, v adhezním řízení, 1. vydání, , adresa, , , právnická osoba, . Beck, 2024, s. 180, bod (4) „Kritéria pro stanovení výše náhrady – míra prožívání ztráty“]. Kupříkladu v některých případech intenzita šoku či smutku (apod.) může být natolik vysoká, že může vest až k psychiatrickému onemocnění či k nutnosti hledat odbornou pomoc např. u psychologa. Jde o podmnožinu množiny kritéria dopadu újmy primární oběti do duševní sféry sekundárních obětí. Tu soud reflektoval, že zvlášť závažná újma , jméno FO, vedla k návštěvě žalobkyně a) u psychiatričky a následně jí bylo v roce 2024 – a dodnes je poskytováno – psychologické poradenství, a to v rámci procesu vyrovnávání se s amputací PDK , jméno FO, s tím souvisejících témat, přičemž se žalobkyně a) s danou situací dosud nevyrovnala. Žalobkyně a) dennodenně řeší a trápí ji, že , jméno FO, nemá celou PDK, když sundá protézu a vidí nohu, tak nedokáže pochopit, že tam ta noha není a už nikdy nebude a občas si vezme Neurol ve stavu úzkosti. Měla a dodnes má pocity zloby a výčitek, proč se to muselo stát zrovna jim, když , jméno FO, byla tak vytoužené dítě, že se to vůbec nemuselo stát. Někdy , jméno FO, říkala žalobkyni a), že má bolesti na pahýlu a chce jej namazat, když má protézu; avšak ze začátku žalobkyně a) nevěděla, jestli , jméno FO, netlačí protéza, když to , jméno FO, ještě neuměla říci. Žalobkyně a) chce , jméno FO, dopřát stejně komfortní život jako mají ostatní děti, ale obává se, že jí to nebude moci dopřát. Žalobkyně a) má obavu, jak , jméno FO, protézu přijme, nerada se o PDK baví s lidmi, nechce, aby ji viděli. Z těchto důvodů soud zvýšil základní částku u žalobkyně a) o 10 %, tj. o částku 26 902 Kč na částku 484 236 Kč.

141. Podle judikatury je relevantní pro určení výše náhrady za duševní útrapy osob blízkých spojené zvlášť závažným ublížením na zdraví i zohlednění dopadu zdravotního poškození primární oběti do soukromého a rodinného života sekundární oběti (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1850/2023, bod 7. a 8., či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3134/2021, bod 10.). Tu soud zohlednil zejména následující skutečnosti. Když třeba rodiče šli s , jméno FO, na delší procházku, tak měla na stehně otlaky s protézou, proto ji sundali a , jméno FO, říkala, že jí to bolí, a proto protézu sundali. Když třeba večer protézu sundají, tak pokud se , jméno FO, chce doma pohybovat, tak musí lozit či někdy chodí po kolenou. Nyní je protézu potřeba vyměňovat každých 3 až 6 měsíců. Žalobci a), b) musejí PDK hlídat, zejména pahýl, a žalobce b) kolikrát opravuje protézu. Kvůli amputované PDK dojíždějí zdlouhavě do zdravotnických zařízení (, právnická osoba, či Dětská nemocnince) a žalobci a), b) nemají takový prostor - mj. kvůli cestování - prohlubovat citový vztah s , jméno FO, . Kdyby žalobci a), b) nemuseli tolik cestovat kvůli amputované PDK, tak by měli více a lepší možnosti, jak realizovat rodinný život - např. s , jméno FO, více jezdit na výlety. Žalobkyně a) pociťuje nedostatek volného času a rodinné pohody. Žalobkyně a) ani nedokáže půjčit , jméno FO, nikomu – tj. ani prarodičům (a praprarodičům) – na hlídání, protože má strach, že kdyby se s PDK něco stalo a s protézou, tak by si , jméno FO, poškodila pahýl. V důsledku strachu žalobkyně a) plynoucího z amputace PDK se žalobkyně a) bojí sama jet s , jméno FO, a jsou tak fixování na žalobce b), který jezdí s nimi, což je pro žalobce b) náročné z hlediska skloubení s jeho pracovním životem. Tu soud reflektuje, že odškodnění dle § 2959 o. z. nepostihuje jen újmu nastalou u sekundárních obětí v době smrti či zvlášť závažného ublížení na zdraví, ale též v období následujícím, v zásadě časově nijak neomezeném (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2024 sp. zn. 25 Cdo 2665/2023, bod 22.). Tu je zřejmé, že pokud dvouletá , jméno FO, jako dcera žalobců a), b) má amputovanou končetinu pod kolenem, tak to nejen mělo – ale i v budoucnu mít bude, navíc velmi dlouho - výrazně negativní vliv na soukromý a rodinný život žalobců a), b), ať již jde o péči o PDK, pohybová omezení , jméno FO, a z toho plynoucí omezení v rodinném programu, čas vynaložený na cesty za lékařem a protetikem kvůli protézám atd.

142. Soud proto zvýšil základní náhradu – v rámci kritéria dopadu újmy na zdraví primární poškozené do soukromého a rodinného života – až na konečnou částku 570 000 Kč u žalobkyně a) a 530 000 Kč u žalobce b), což je zvýšení o (přibližně) 32 %.143. , jméno FO, soud dle § 2959 o. z. a § 1958 odst. 2 a § 1970 o. z. (a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 570 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 570 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části požadavku, aby žalovaný zaplatil žalobkyni a) částku 1 030 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 030 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení (výrok II.), že žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) částku 530 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 530 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení (výrok III.), a zamítl žalobu v části požadavku, aby žalovaný zaplatil žalobci b) částku 1 070 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 070 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení (výrok IV.).

144. U žalobkyně c) soud zvýšil základní výši odškodnění ve výši 134 510 Kč o :a) 10 % kvůli nízkému věku , jméno FO, jako vnučky žalobkyně c), tj. o 13 451 Kč,b) dalších 10 % (tj. 13 451 Kč) kvůli dopadu do její duševní sféry, když trpí obavami o budoucnost , adresa, bude šťastná, jak se k ní děti budou chovat a jestli ji vezmou do kolektivu, jestli se jí nebudou posmívat, jestli nezůstane sama a zažívá pocity smutku i drásání nervů, když vidí amputovanou nohu , jméno FO, ,c) dalších 10 % (tj. 13 451 Kč) kvůli dopadu do jejího rodinného života, jelikož kvůli amputaci PDK nebývá s vnučkou o samotě, když žalobkyně a) má obavy o , jméno FO, a nechat ji o samotě, např. na hlídání babičkám, aby se PDK a pahýlu , jméno FO, něco nestalo.

145. Celkem tak žalobkyni c) náleží peněžitá náhrada ve výši 175 000 Kč. , jméno FO, soud dle § 2959 o. z. a § 1958 odst. 2 a § 1970 o. z. (a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni c) částku 175 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 175 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení (výrok V.), a zamítl žalobu v části požadavku, aby žalovaný zaplatil žalobkyni c) částku 325 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 325 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení (výrok VI.).

146. U žalobce d) soud zvýšil základní výši odškodnění ve výši 134 510 Kč o :a) 10 % kvůli nízkému věku , jméno FO, , tj. o 13 451 Kč,b) dalších 10 % (tj. 13 451 Kč) kvůli dopadu do jeho duševní sféry, když se mu vrací událost amputace, má to stále v sobě, zažívá obavy o budoucnost , jméno FO, , jak se bude dále vyvíjet, zda nebude mít problémy v dospělosti a mezi dětmi v kolektivu, velmi ho to stále mrzí a pohled na PDK , jméno FO, mu stále připomíná, že to bude problém,c) dalších 10 % (tj. 13 451 Kč) kvůli dopadu do jejího rodinného života, jelikož kvůli amputaci PDK nebývá s vnučkou o samotě, když žalobkyně a) má obavy o , jméno FO, a nechat ji o samotě, např. na hlídání, aby se PDK a pahýlu , jméno FO, něco nestalo.

147. Celkem žalobci d) náleží peněžitá náhrada ve výši 175 000 Kč. , jméno FO, soud dle § 2959 o. z. a § 1958 odst. 2 a § 1970 o. z. (a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci d) částku 175 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 175 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení (výrok VII.) a zamítl žalobu v části požadavku, aby žalovaný zaplatil žalobci d) částku 325 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 325 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení (výrok VIII.).

148. U žalobkyně e) soud zvýšil základní výši náhrady ve výši 134 510 Kč o :a) 10 % kvůli nízkému věku , jméno FO, jako vnučky žalobkyně e), tj. o 13 451 Kč,b) dalších 10 % (tj. 13 451 Kč) kvůli dopadu do její duševní sféry, když v době kolem amputace noci nespala a proplakala, nevěděla, jak to bude dál a dodnes trpí vnitřními bolestmi, když vidí PDK vnučky a je to pro ni hodně těžké,c) dalších 10 % (tj. 13 451 Kč) kvůli dopadu do jejího rodinného života, jelikož kvůli amputaci PDK nebývá s vnučkou o samotě, kdyby bylo potřeba zasáhnout kvůli protéze a přesto by chtěla hlídat , jméno FO, ,d) dalších přibližně 20 % (tj. 26 902 Kč) kvůli nadstandardním stykům s vnučkou, když žalobkyně e) bydlí ve stejném (dvougeneračním) domě jako vnučka (byť má oddělenou domácnost) a vídají se několikrát denně.

149. Celkem tak žalobkyni e) náleží peněžitá náhrada ve výši 200 000 Kč. , jméno FO, soud dle § 2959 o. z. a § 1958 odst. 2 a § 1970 o. z. (a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni e) částku 200 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 200 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení (výrok IX.) a zamítl žalobu v části požadavku, aby žalovaný zaplatil žalobkyni e) částku 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 300 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení (výrok X.).

150. U žalobců f) a g) soud zvýšil každému z nich základní výši náhradu ve výši 67 255 Kč o 10 % kvůli nízkému věku , jméno FO, jako pravnučky žalobkyně c), tj. o 6 726 Kč. Celkem každému ze žalobců f) a g) náleží náhrada za duševní útrapy ve výši 75 000 Kč. , jméno FO, soud dle § 2959 o. z. a § 1958 odst. 2 a § 1970 o. z. (a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni f) i žalobci g) každému částku 75 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 75 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení (výrok XI. a XIII.) a zamítl žalobu v části požadavku, aby žalovaný zaplatil žalobkyni f) i žalobci g) každému částku 175 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 175 000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení (výrok XII. a XIV.).

151. Žalovaný po celou dobu popíral svoji odpovědnost, ale popírání viny či odpovědnosti škůdcem v řízení (trestním či civilním), pokud je standardním způsobem procesní obrany, neprohlubuje samo o sobě míru utrpení sekundárních obětí, a přihlížet je tak možno jen k excesivnímu vybočení (sekundární oběti zraňující postoje či projevy). Žalovaným zvolená procesní taktika nemůže být bez dalšího považovaná za negativní přístup ze strany škůdce, pročež soud nezvýšil náhradu za popírání odpovědnosti ze strany žalovaného (k tomu srov. obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019 sp. zn. 25 Cdo 2109/2018). Podobně ani „běžná“ míra zavinění na straně žalovaného (tj. zde nedbalost) nevedla soud ke zvýšení náhrady, přičemž ani majetkové poměry žalovaného (nadto úhradu by v případě právní moci rozsudku hradil vedlejší účastník – zdravotní pojišťovna) nejsou relevantní okolností pro snížení náhrady., právnická osoba, námitkám žalovaného a vedlejšího účastníka152. Níže se soud bude vypořádávat s těmi námitkami žalovaného a vedlejšího účastníky, které nebyly vypořádány v textu shora.V.

1. K námitce podjatosti soudce153. Žalovaný na samotném konci řízení dne 26. 3. 2025 (současně se závěrečným návrhem) namítl podjatost soudce.

154. Námitka podjatosti byla zčásti zjevně opožděná ve smyslu § 15 odst. 2 věta za středníkem o. s. ř. Totiž žalovaný ji opřel dílem o námitku, že soud před výslechem znalkyně nezajistil úplné zjištění skutkového stavu a při zadávání doplnění znaleckého posudku předložil znalkyni i stanovisko neustanoveného znalce. Tyto namítané skutečnosti se udály před podstatně delší dobou než před 15 dny před vznesením námitky podjatosti, jelikož k výslechu znalkyně došlo dne 9. 8. 2024 a soud ustanovil znalkyni dne 26. 11. 2024 (viz č. l. 140).

155. Námitka podjatosti byla ale i v plném rozsahu nedůvodná. Žalovaný dovodil podjatost soudce z okolností spočívajícím v postupu soudce v řízení o projednávané věci – tj. z nevyhovění žádosti žalovaného o odročení jednání; z nezajištění před výslechem znalkyně úplného zjištění skutkového stavu; že soudce při zadávání doplnění znaleckého posudku předložil znalkyni i stanoviska neustanoveného znalce; že soudce neakceptoval důkazní návrhy žalovaného a vedlejšího účastníka na vypracování dalšího znaleckého posudku; že soudce nevyčkal na dodání vedlejším účastníkem avizovaného znaleckého posudku od , jméno FO, . , jméno FO, a nevyčkal na vypracování rozpracovaného znaleckého posudku u České lékařské komory. Nicméně všechny tyto okolnosti ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. výslovně vylučuje jako důvod k vyloučení soudce. Dokonce podle judikatury námitku podjatosti odůvodněnou pouze okolnostmi, které jako nezpůsobilé k vyloučení soudce označuje výslovně zákon, lze hodnotit jako obstrukční postup a zneužití procesního práva (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NS ČR 81/2018, 29 ICdo 78/2018, 23 Cdo 845/2023, 25 Cdo 587/2020, 27 Cdo 499/2020 aj.). To, že důvod vyloučení nemohou být úvahy o nesprávnosti postupu soudu v řízení, aproboval i Ústavní soud [viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1031/20 (bod 22.), II. ÚS 23/14, I. ÚS 3096/10, II. ÚS 682/06, II. ÚS 133/07, I. ÚS 2302/07, II. ÚS 3096/07, II. ÚS 377/99]. V postupu soudce při pojednávání věci se projevuje výkon soudnictví a k prověření výhrad proti správnosti postupu soudu v řízení slouží řádné a mimořádné opravné prostředky (obdobně srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 821/06).

156. Žalovaný vznesl námitku podjatosti před jednáním, které soud odročil jen za účelem vyhlášení rozsudku, a soud měl za to, že námitka není důvodná. , jméno FO, soud neměl povinnost předložit věc odvolacímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti, a to v souladu s § 15b odst. 2 o. s. ř. [obdobně v judikatuře srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2017 sp. zn. 9 As 146/2016 (bod 77.), ze dne 20. 5. 2020 sp. zn. 8 As 207/2019 (bod 16.), anebo Občanský soudní řád, 3. vydání (2. aktualizace), 2024, , právnická osoba, . Beck, komentář k § 15b: M. Hromada]. Smyslem této právní úpravy je, aby nebylo oddalováno rozhodnutí o věci samé v řízení, které by jinak mohlo být skončeno, a v němž by soud musel vyčkávat jen na vyřešení námitky podjatosti; jde o projev zásady rychlosti a hospodárnosti řízení.V.

2. K námitkám o nevyhovění důkazním návrhům a nevyčkání s rozhodnutím na dodání nových důkazů157. Žalovaný i vedlejší účastník namítli, že soud nesprávně nevyhověl jejich důkaznímu návrhu na ustanovení dalšího znalce z oboru zdravotnictví, že soud nesprávně nevyčkal na dobu, kdy vedlejší předloží znalecký posudek zadaný u , jméno FO, . , jméno FO, a že soud nevyčkal na dokončení znaleckého posudku, který si zadala Česká lékařská komora. Tyto námitky jsou nedůvodné.

158. Jen soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede, což ostatně plyne mj. z § 120 odst. 1 věta druhá o. s. ř. Nemá-li soud pochybnosti o skutkovém stavu zjištěném na základě znaleckého posudku (což zde soud pochybnosti neměl), není povinen provést důkaz dalším znaleckým posudkem, ať již dodaný účastníkem (nadto tyto další znalecké posudky žalovaný ani vedlejší účastník nedodal), či na základě ustanovení dalšího znalce. Soud není povinen ustanovit dalšího znalce (nařídit vypracování revizního znaleckého posudku) či provést důkaz dalším posudkem jen proto, že některý z účastníků závěry posudku zpochybňuje. V tomto smyslu soud odkazuje i na judikaturu – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022 sp. zn. 22 Cdo 3440/2021.

159. Rozhodně nešlo o důležitý důvod odročení jednání dle § 119 odst. 1 věta první o. s. ř. v podobě vyčkávání na v době vyhlášení rozsudku nepředložené a (minimálně v té době) neexistující důkazy. Tedy vyčkávat na vedlejšího účastníka, zda skutečně předloží jím opakovaně avizovaný znalecký posudek, či vyčkávat na žalovaného, zda skutečně Česká lékařská komora vypracuje znalecký posudek (v závěrečném návrhu z 26. 3. 2025 žalovaný uvedl, že Českou lékařskou komorou je znalecký posudek „v současné době zpracováván“, čímž dal najevo, že ještě ani není vypracován).

160. Vedlejší účastník opakovaně uváděl, že si zadal zpracování znaleckého posudku u jiného znalce, ale tento posudek do vyhlášení rozsudku nepředložil, přičemž uvedl, že situace ve znalectví z hlediska personálních kapacit není uspokojivá a že mu časová prodleva s vypracováním znaleckého posudku nemůže jít k tíži. Tato námitka je nedůvodná.

161. Žaloba byla doručena žalovanému dne 10. 4. 2024 a už předtím mu byla doručena předžalobní výzva (9. 2. 2024). Bylo věcí mezi žalovaným a vedlejším účastníkem, zda a kdy žalovaný informuje vedlejšího účastníka o existujícím sporu. Vedlejší účastník oznámil vstup do řízení 31. 7. 2024. Vedlejší účastník při jednání dne 1. 10. 2024 uvedl, že zadal zpracování posudku , jméno FO, . , jméno FO, , Ph.D., který mu uvedl, že by posudek mohl vypracovat do konce roku 2024. Dne 22. 1. 2025 se konalo jednání a vedlejší účastník avizovaný znalecký posudek nepředložil. Dne 25. 2. 2025 se konalo jednání, vedlejší účastník avizovaný posudek nepředložil a dokonce uvedl, že mu znalec , jméno FO, . , jméno FO, , Ph.D. řekl v lednu 2025, že není časově schopen posudek dodělat, a že proto vedlejší účastník posudek zadal jinému znalci , jméno FO, . , jméno FO, , který by měl posudek vypracovat do půlky dubna 2025. Rozsudek byl vyhlášen dne 7. 4. 2025. Vedlejší účastník (zdravotní pojišťovna) tak měl téměř rok trvajícího řízení na to, aby předložil do řízení znalecký posudek jím objednaným znalcem dle § 127a o. s. ř. (bez ohledu na otázku verifikace, zda soudní znalec , jméno FO, . L. , jméno FO, Ph.D. skutečně se vůči zdravotní pojišťovně choval tak, že jí nejprve slíbil vypracování posudku, aby jí po více než 3 měsících řekl, že není časově schopen posudek dodělat, to vše přitom při běhu soudního řízení a možných důsledcích pro zdravotní pojišťovnu). Pokud si vedlejší účastník nebyl s to zajistit vypracování znaleckého posudku po celou dobu (jeden rok trvajícího) řízení, spravedlivě to musí jít k tíži právě jemu a nikoli žalobcům. Žalobci byli aktivní, zajistili si znalecký posudek s doložkou dle § 127a o. s. ř. již před podáním žaloby. Nic nebránilo žalovanému rovněž předložit znalecký posudek s doložkou dle § 127a o. s. ř. V tomto smyslu byl žalovaný pasivní a jen odkazoval na disciplinární řízení vedené u České lékařské komory a na údajně vypracovávaný posudek v něm., právnická osoba, . K námitkám o nezajištění úplného zjištění skutkového stavu před výslechem znalkyně162. Žalovaný a vedlejší účastník namítli, že před výslechem znalkyně soud nezajistil úplné zjištění skutkového stavu (což dle nich je „procesní chyba soudu“). Touto námitkou žalovaný s vedlejším účastníkem míní, že soud měl před znalkyní vyslechnout zdravotní sestry a lékaře (zejména kvůli chybějícím záznamům v lékařské dokumentaci , jméno FO, ). Tato námitka je nedůvodná.

163. Žalobci k žalobě připojili znalecký posudek znalkyně , jméno FO, . , jméno FO, ve smyslu § 127a o. s. ř. Podle § 127a o. s. ř. soud postupuje při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Pravidlem je výslech znalce (viz § 127 odst. 1 o. s. ř.) a navíc žalovaný zpochybňoval tento písemný znalecký posudek (viz např. vyjádření k žalobě z 29. 4. 2024). , jméno FO, žalobci navrhli výslech znalkyně , jméno FO, . , jméno FO, („ke stvrzení jejího znaleckého posudku a zodpovězení otázek žalované“) a uvedli, že znalkyně dlouhodobě pobývá ve Velké Británii (viz bod III. podání žalobců z 3. 6. 2024). Toto podání žalobců soud žalovanému doručil dne 6. 6. 2024. Znalkyně , jméno FO, . , jméno FO, uvedla dne 18. 6. 2024 soudu, že se bude nacházet v České republice od 5. do 13. 8. 2024 (viz č. l. 32). Dokonce soud nad rámec svých povinností, za účelem přípravy účastníků na jednání, předvídatelně žalovanému dne 2. 7. 2024 doručil přípis o tom, že na 1. jednání dne 9. 8. 2024 dojde k výslechu znalkyně. Žalovaný proti tomuto návrhu žalobců na výslech znalkyně – a proti (i) žalovanému vyjevenému úmyslu soudu vyslechnout znalkyni už při 1. jednání – nijak nebrojil (v podání z 10. 7. 2024 se žalovaný vyjadřoval k něčemu jinému; vedlejší účastník do řízení vstoupil dne 31. 7. 2024 - č. l. 47). Dokonce žalovaný ani vedlejší účastník před prvním jednání neoznačili k důkazu jediný výslech zdravotní sestry a lékaře, ačkoli právě kvůli těmto (později navrženým) výslechům následně v řízení zpochybňovali výslech znalkyně jako v pořadí prvního a namítali, že soud měl jako první vyslechnout tyto svědky [tyto svědky žalovaný označil až po 1. jednání, tj. po výslechu znalkyně, ačkoli je mohl označit už před 1. jednáním (žaloba byla žalovanému doručena 4 měsíce před 1. jednáním, ale o sporu s žalobci věděl nejpozději již dne 9. 2. 2024 na základě doručení předžalobní výzvy]. Podle § 114a odst. 1 o. s. ř. soud připraví jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. Je to soudce (nikoli účastník), který řídí jednání a provádí dokazování tak, aby zajistil splnění účelu jednání a dbá, aby věc mohla být mj. bez průtahů projednána (viz např. § 117 odst. 1 o. s. ř.). Právní předpisy (z rozumných důvodů, když nelze predikovat všechny myslitelné procesní situace) nestanoví pořadí provádění důkazů. Tedy právní předpisy nezakazují provést výslech znalkyně k již existujícímu znaleckému posudku ještě před provedením svědeckých výpovědí; tím spíše, když před nařízením 1. výslechu znalkyně a před jejím výslechem dokonce účastníci žádné konkrétní svědky k výslechu neoznačili, a proto je soud ani z logiky věci nemohl vyslechnout již na 1. jednání, před znalkyní (označeni k výslechu až po 1. jednání – v podání žalovaného z 16. 9. 2024).

164. Již z uvedeného plyne, že soud postupoval předvídatelně, v součinnosti s účastníky, v souladu s § 127 odst. 1 o. s. ř. a § 127a o. s. ř., v souladu se zásadou rychlosti řízení (mj. znalkyně dlouhodobě pobývající ve Velké Británii a v České republice pobývající přibližně jen dvakrát v roce) a účinné ochrany práv účastníků dle § 6 o. s. ř. Podle § 6 o. s. ř. platí: „V řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.“. Ostatně právě i toto řízení (totiž o ochranu osobnosti) je řízením s typově vyšším významem pro poškozeného i z pohledu práva na přiměřenou délku řízení, a o to větší má být kladen důraz na rychlost řízení [viz např. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010, bod IV. ad d)]. Navíc výslech znalkyně už při 1. jednání umožnil další kvalifikované a koncentrované vedení řízení a provádění dokazování. Totiž z výslechu této znalkyně soud zjistil mimo jiné, co konkrétně ve zdravotnické dokumentaci a ve skutkovém ději chybí, aby bylo možné zodpovědět otázku mj., zda žalovaný postupoval lege artis (mimo jiné, zda a jak reagovala lékařka na informaci od zdravotní sestry z 17:00 o studené PDK). Výslech znalkyně už na 1. jednání tak soudu – i účastníkům – umožnil smysluplně cílit relevantní otázky na při druhém jednání vyslechnuté svědky. Suma sumárum, uvedená námitka žalovaného a vedlejšího účastníka je nedůvodná z mnoha úhlů pohledů.V. , právnická osoba, námitce o předložení stanoviska neustanoveného znalce ustanovené znalkyni165. Nedůvodná je i námitka žalovaného, že je nestandardní a nepřípustný postup soudu, že při zadávání doplnění znaleckého posudku předložil znalkyni i stanovisko neustanoveného znalce , jméno FO, . , jméno FO, .

166. Soud po vyslechnutí svědků při 2. jednání vyjevil účastníků záměr ustanovit znalce, který bude reflektovat i výpovědi svědků (str. 3 protokolu o jednání z 1. 10. 2024). Soud proto dne 14. 10. 2024 poslala znalcům z odvětví neonatologie e-mail, jímž se dotazoval na dobu, ve které by byli schopni zpracovat písemný posudek v odvětví neonatologie (tyto odborné otázky specifikoval) a jaký znalci mají odhad znalečného. Takto soud postupoval v souladu s § 25 odst. 1 věta druhá zákona ř. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Znalkyně , jméno FO, . , jméno FO, soudu odpověděla, že není schopna vyhovět (č. l. 121). Znalec , jméno FO, . , jméno FO, odpověděl (dne 12. 10. 2024), že v současné době zpracovává 2 posudky, počátkem listopadu by měl dostat materiály k dalším dvěma a není schopen potvrdit, zda by posudek zpracoval do konce roku 2025, spíše to viděl na počátek roku 2025 (č. l. 124). Znalec , jméno FO, . , jméno FO, soudu dne 15. 10. 2024 odpověděl, že se s tímto případem měl již možnost seznámit na základě žádosti právního zástupce vedlejšího účastníka o konzultaci, že se tento znalec plně ztotožňuje s posudkem , jméno FO, . , jméno FO, , který považuje za vyčerpávající zvláště s ohledem na první položenou otázku; dodal však, že , jméno FO, . , jméno FO, zhodnotila i postup při řešení ischemie dolní končetiny, pracuje dlouhodobě v zahraničí a nezná dostupnost léčiv na trhu České republiky, a proto v této otázce nebyla schopna zodpovědět přesně, který preparát měl být v léčbě ischemie použitý a tyto skutečnosti by bylo dobré dle něj doplnit. Tento znalec uvedl že je schopen posudek vypracovat nejdříve v listopadu a navrhl pouze doplnění posudku (viz č. l. 122). Konečně soudu odpověděla znalkyně , jméno FO, . , jméno FO, s tím, že by doplnění znaleckého posudku vypracovala do 30 dnů a bude v České republice dne 20. až 22. 1. 2025 (č. l. 120); k doplňujícímu dotazu soudu tato znalkyně uvedla, že je schopná posudek vyhotovit do 6. 1. 2025 a byla by schopna se dostavit dne 21.

1. či 22. 1. 2025 k výslechu k soudu (č. l. 137).

167. Soud následně dle § 127 odst. 1 o. s. ř. ustanovil znalkyní , jméno FO, . , jméno FO, usnesením z 26. 11. 2024 (č. l. 140) a do tohoto usnesení uložil znalkyni, ať zváží, zda je či není namístě přizvat si ve smyslu § 254/2019 Sb. konzultanta ve vztahu k otázce, zda a jaký preparát měl být v léčbě ischemie , jméno FO, použitý. V této souvislosti soud v usnesení o ustanovení znalce ocitoval e-mailové stanovisko znalce , jméno FO, . , jméno FO, (shora reprodukované). Smyslem a účelem této citace z e-mailu uvedeného znalce tak bylo toliko znalkyni předestřít, že soudu při projednávání zadání znaleckého posudku s myslitelnými znalci bylo doručeno v jistém směru nesouhlasné stanovisko jiného znalce a že by se s ním měla vypořádat. Podle § 132 o. s. ř. soud při hodnocení důkazů “pečlivě řihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo”. Na předestření námitky jiného znalce (byť nepodal znalecký posudek), kterou tento znalec soudu doručil, znalkyni, aby se s ním vypořádala, nic nesprávného rozumně shledávat nelze. Tím méně racionálně v tom lze vidět okolnost pro podjatost soudce.

168. Je nepravdivá a nedůvodná námitka žalovaného (protokol o jednání z 22. 1. 2025, str. 2), že soud nejprve obeslal 2 až 3 znalce a že poté, co oba obeznámili zaneprázdněnost, tak se obrátil na znalce , jméno FO, . Z. , jméno FO, a že na základě shora uvedeného e-mailu , jméno FO, . Z. , jméno FO, soud ustanovil znalkyni , jméno FO, . L. , jméno FO, . Ve skutečnosti se obrátil na všechny znalce zároveň (dne 11. 10. 2024 - viz č. l. 120 až 124) a neustanovil znalkyní , jméno FO, . L. , jméno FO, kvůli e-mailu , jméno FO, . Z. , jméno FO, . Znalkyni , jméno FO, . L. , jméno FO, ustanovil zejména z důvodu, že již předtím vypracovala k předmětu řízení písemný znalecký posudek s doložkou dle § 127a o. s. ř. a byla k němu vyslechnuta. Bylo by proto mj. nehospodárné zadávat zpracování posudku novému znalci, který by se nejprve musel podrobně seznamovat s předmětem řízení, což by si vyžádalo vyšší náklady řízení i delší čas (srov. ostatně i zákonný pokyn v § 6 o. s. ř. k tomu, že soud v řízení postupuje tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná). To právě i v kontextu odpovědí ostatních znalců na dotaz soudu (srov. text shora), ohledně kterých samotný žalovaný zmiňoval jejich pracovní vytíženost (viz bod V. závěrečného návrhu žalovaného)., právnická osoba, . K námitce o porušení práva na spravedlivý proces kvůli neodročení jednání169. Žalovaný namítl pochybení soudu z důvodu, že k žádosti žalovaného neodročil jednání nařízené na 28. 3. 2025, a že proto soud porušil právo žalovaného na spravedlivý proces a odepřel žalovanému možnost rovnocenného uplatnění práv před soudem. Tato námitka je nedůvodná.

170. Advokátka žalovaného dne 25. 2. 2025 při soudním jednání uvedla mj., že by se v první půli března chtěla podrobit nějakému lékařskému zákroku spojenému s hospitalizací. Jednání bylo odročeno na 28. 3. 2025. Žalovaný dne 23. 3. 2025 doručil prostřednictvím své advokátky žádost o odročení jednání nařízeného na 28. 3. 2025 s odůvodněním pracovní neschopnosti své právní zástupkyně a přiložil doklad o její pracovní neschopnosti. V přiloženém rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti je uvedeno, že advokátka žalovaného byla práce neschopna od 17. 3. 2025 (pondělí), toto rozhodnutí bylo vystaveno praktickou lékařkou pro dospělé dne 19. 3. 2025 a jako datum kontroly byl uveden zrovna den, kdy se mělo konat jednání (28. , právnická osoba, tomto dokladu nebyl uveden ani charakter onemocnění a nezmínila ho advokátka žalovaného při soudním jednání dne 25. 2. 2025 ani v žádosti o odročení.

171. Podle judikatury platí, že aby bylo včasná omluva z jednání a žádost o odročení jednání, musí být podána bezodkladně po vzniku překážky bránící v účasti na jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2018 č. j. 1 As 385/2017 – 36, bod 30. či § 101 odst. 3 o. s. ř.: „Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení,…“). Pokud advokátka žalovaného věděla o své pracovní neschopnosti již od 17. 3. 2025, pak žádost o odročení jednání doručená soudu až dne 23. 3. 2025 nesplňuje požadavek bezodkladného sdělení překážky. Již pro opožděnost tak nebylo možné žádosti o odročení vyhovět.

172. Žádost žalovaného o odročení jednání však byla (kromě opožděnosti) též nedůvodná. Totiž pracovní neschopnost advokáta účastníka představuje podle judikatury důležitý důvod pro odročení jednání jen za splnění všech tří následujících podmínek: 1) zdravotní indispozice je takové povahy, že vylučuje možnost účasti na jednání, 2) není možné zajistit substituci a 3) tvrzené skutečnosti jsou odpovídajícím způsobem osvědčeny (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2023 č. j. 5 Afs 417/2021-40, bod 23.).

173. Advokátka žalovaného nereflektovala judikaturu, dle níž „nelze se tedy ztotožnit s argumentací stěžovatelky, dle níž již samotné uznání dočasné pracovní neschopnosti advokátovi prokazuje dostatečný důvod, pro který se advokát nemůže soudního jednání účastnit.“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2023 č. j. 5 Afs 417/2021-40, zejména bod 24.). Podle judikatury akceptované i Ústavním soudem potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti samo o sobě nemusí být dostatečnou omluvou a důvodnou žádostí o odročení jednání. Nadto advokátka žalovaného soudu dne 23. 3. 2025 doručila vyjádření v meritu věci z 23. 3. 2025 a navíc dne 26. 3. 2025 soudu doručila i závěrečný návrh z téhož dne o 9 stranách. Tudíž advokátka patrně byla s to během své pracovní neschopnosti vykonávat profesi advokátky v podobě sepisů podání ve věci samé. Z jí předloženého dokladu neplynul charakter onemocnění. Soud neměl za osvědčené, že jí její zdravotní důvody brání účastnit se jednání dne 28. 3. 2025.

174. Podle judikatury nemá obecný soud povinnost o svém odmítavém stanovisku k žádosti o odročení jednání žadatele uvědomovat (za všechny srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997 sp. zn. III. ÚS 68/97 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2024 sp. zn. 28 Cdo 3733/2023, bod 18.). Přesto soud postupoval vůči advokátce žalovaného vstřícně a už dne 24. 3. 2025 do její datové schránky odeslal (doručeno v úterý 25. 3. 2025 v 9:27) poučení, že její žádosti nelze vyhovět, jelikož je třeba předložit důkaz, z něhož bude zřejmé, že jí její zdravotní stav neumožňuje účast u soudu v délce přibližně 2 hodin (lékařská zpráva, v níž musí být jednoznačně napsáno, že její zdravotní potíže jsou takového charakteru, že vylučují její účast u soudu v délce přibližně 2 hodin v den jednání a že tam nemusí být uvedena diagnóza). Zároveň soud advokátku poučil, že neozřejmila (neosvědčila), zda a z jakého konkrétního důvodu není možné její neúčast u soudu řešit substitucí. Soud tak umožnil advokátce žalovaného soudu předložit mj. lékařskou zprávu, z níž by bylo zcela zřejmé, že není schopna účasti u jednání. Advokátka žalovaného tak po doručení vysvětlujícího přípisu soudu z 24. 3. 2025 nemohla být v dobré víře, že jí předložené potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti je pro účel doložení důležitého důvodu pro odročení jednání dostačující (srov. a contrario např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2020 č. j. 2 Ads 332/2019-40, bod 17. a 18.).175. , adresa, advokátka žalovaného této možnosti nevyužila. Mohla reagovat konstruktivně - např. si od lékařky obstarat on-line cestou zprávu o charakteru onemocnění vylučujícím její účast u soudu. , adresa, reagovala námitkou podjatosti (dle názoru soudu zneužívajícího charakteru) s tím, že se jí jeví jako přinejmenším nedůstojné dokladovat soudu při doložené pracovní neschopnosti, zda je schopná při jednání ustát své zdravotní potíže a že se postupem soudu „cítím poněkud dotčená“. Na soudní jednání pak už advokátka žalovaného nepřišla a ani nezajistila substituci (soudu zaslala závěrečný návrh).

176. Dalším samostatným důvodem, proč soud nevyhověl žádosti žalovaného o odročení jednání, bylo, že žalovaný neosvědčil nemožnost substituce. Advokátka žalovaného v podání z 26. 3. 2025 jen uvedla lakonicky, že se jí substituční zastoupení nepodařilo zajistit z důvodu pracovní vytíženosti kolegů, kteří by ji mohli v této věci relevantně zastoupit. To je však pouhé tvrzení, tj. nikoli osvědčení (např. osvědčení toho, že se skutečně obrátila na nějakého kolegu a ten skutečně odmítl substituci pro svoji pracovní vytíženost). Přitom sama advokátka žalovaného byla s to sepsat jak písemné vyjádření k důkazům (které jí soud, nad rámec požadavků zákona, zaslal do datové schránky, a které pak byly provedeny jako důkaz při jednání dne 28. 3. 2025), tak i závěrečný návrh (který případný substitut mohl při jednání např. jen přečíst). Tím spíše byl objektivně vytvořen prostor pro zajištění zastoupení žalovaného substitucí. Navíc advokátka žalovaného již před jednáním dne 25. 2. 2025 věděla, že jde do nemocnice na zákrok v první půli března. Měla tak dobu delší než jeden měsíc na zajištění substituce pro případ potřeby.

177. Judikatura správně dovodila, že soudy nejsou povinny akceptovat jakékoliv žádosti o odročení, neboť pak by v konkrétních případech mohlo ze strany některých účastníků řízení docházet k záměrným procesním obstrukcím (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2002 sp. zn. I. ÚS 729/01 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2003 sp. zn. 22 Cdo 1962/2003).V.

6. K námitkám o vyjadřování znalkyně mimo její odbornost178. Vedlejší účastník namítl, že znalkyně , jméno FO, . L. , jméno FO, se vyjadřovala k otázkám mimo její odbornost, ať už se jedná o otázku ošetřovatelství či ohledně zobrazovacích metod. Tato námitka je nedůvodná. Znalkyně , jméno FO, . L. , jméno FO, přesvědčivě odůvodnila, že procedura zavádění centrálního žilního katetru je v České republice výhradně výkon prováděný lékaři a patří do lékařské odbornosti a nepatří v České republice do oboru ošetřovatelství (viz např. její posudek z 30. 12. 2024, str. 7). Stejně tak znalkyně přesvědčivě odůvodnila, že ověřování polohy centrálních žilních katetrů (pomocí rentgenového snímku či ultrazvuku) patří plně do kompetence neonatologa (viz např. její posudek z 30. 12. 2024, str. 8).

179. Vedlejší účastník též namítl, že znalecký posudek je z velké části založen na „Adaptovaném klinickém doporučeném postupu, Ošetřování centrálních žilních vstupů u novorozenců a kojenců“ od autorky Mgr. , jméno FO, , Ph.D., který ale dle něj je určen zdravotnickému personálu, nikoli lékařskému. I s touto námitkou se přesvědčivě znalkyně vypořádala, nadto vícevrstevnatě.

180. Předně na tento dokument znalkyně odkázala jen ve prospěch jejího závěru, že je třeba vždy ověřit polohu katetru zobrazovací metodou (rentgen a/nebo ultrazvuk). Pro rozhodnutí tohoto sporu však nebyla tato otázka podstatná pro absenci příčinné souvislosti mezi neověřením polohy katetru zobrazovací metodou a amputací části PDK (srov. text shora).

181. Hlavně však vedlejší účastník důsledně nereflektuje, že znalkyně svůj závěr (o nutnosti vždy ověřit polohu katetru zobrazovací metodou) opřela nejen o citovaný dokument („Adaptovaný postup…“), ale o 12 odborných publikací na str. 30 prvního znaleckého posudku (viz též str. 7 druhého znaleckého posudku i výslech znalkyně). Znalkyně též přesvědčivě vysvětlila, že žalovaný na svém neonatologickém oddělení používá centrální žilní katetry distribuované firmou Vygon, která v brožuře vydané ke katetrům odkazuje na NNA Guideline „Peripherally Inserted Central Catheters“; přitom autoři tohoto guidelinu - po prostudování 281 publikací - vytvořili na základě tzv. evidence based medicine (tj. „medicína založená na důkazech“ – poznámka soudu, viz § 121 o. s. ř.) doporučení, jakým způsobem se má správně postupovat při periferně zaváděném centrálním žilním katetru – tj. že poloha periferně zaváděného centrálního žilního katetru se musí vždy ověřit zobrazovací metodou (viz např. str. 7 druhého znaleckého posudku, ale zmiňuje se o tom znalkyně i ve svém prvním výslechu). Znalkyně rovněž vyložila, že „Adaptovaný postup…“ byl schválen lékaři, kteří na něm spolupracovali, tento dokument je mezioborový, zahrnuje i lékařské výkony (zavádění centrálních žilních katetrů), a rovněž proto neplatí argument vedlejšího účastníka, že je relevantní jen pro ošetřovatelky (viz např. str. 7 až 8 druhého znaleckého posudku a výslech znalkyně).V.

7. K námitce o hodnocení postupu žalovaného ze strany znalkyně ex post, nikoli ex ante182. Nedůvodná je i námitka žalovaného a vedlejšího účastníka, že znalkyně nesprávně hodnotila postup žalovaného ex post (tj. kdy výsledek je již znám), a nehodnotila jej správně ex ante, tj. na základě informací, který žalovaný měl v dispozici v okamžiku svého rozhodování o dalším postupu.

183. Přiléhavě pojem ex ante a ex post v medicínských soudních sporech vysvětlil Nejvyšší soud např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2022 sp. zn. 25 Cdo 2937/2020: „Aby soud vyhodnotil, zda lékařka při poskytování zdravotní péče postupovala správně, musí znát škodné následky, které mají být v příčinné souvislosti s teoreticky nesprávným postupem lékařky, které jsou vždy z logiky věci vyhodnocovány ex post. Stejně tak z logiky věci musí být z pohledu ex post určeno, o jakou diagnózu se u pacientky skutečně jednalo a jaký léčebný postup je pro takovou diagnózu v souladu s postupem lege artis hodnocen jako správný. Poté lze kritickému přezkumu podrobit postup lékaře, tj. zda lékař v souladu s pozdějšími poznatky a závěry stanovil správnou diagnózu a léčebný postup, a v případě, že nikoliv, zda na základě poznatků, které měl lékař k dispozici v době svého rozhodování (tedy ex ante), správnou diagnózu stanovit měl a mohl.“. Není tedy možné tuto otázku zúžit na to, zda je pracovník poskytovatele zdravotní služby subjektivně přesvědčen, že v minulosti postupoval správně. Významné je i hledisko objektivních možností zdravotnického pracovníka stanovit správnou diagnózu, a tím i zvolit medicínsky správný postup (viz i shora citované usnesení Nejvyššího soudu o „měl a mohl“). Ostatně s objektivními možnostmi (tj. nejen se subjektivním vnímáním a přesvědčením zdravotnického pracovníka) - jako s relevantním kritériem – počítá i definice postupu lege artis v § 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách. Tudíž splnění požadavku poskytování zdravotní služby na náležité odborné úrovni je třeba posuzovat prizmatem skutečností, které pracovníku poskytovatele zdravotní služby byly - či při vynaložení náležité péče měly a mohly být - známy v okamžiku, v němž dotčená rozhodnutí učinil.

184. Ve skutečnosti znalkyně správně hodnotila jednání žalovaného ex ante. V tomto smyslu kupříkladu reflektovala, že žalovaný měl už dne 20. 1. 2023 v 17:00 informaci o poruše prokrvení PDK (studená a bledší PDK), což medicínsky správně mělo vést žalovaného k bezprostřednímu odstranění katetru a nenechávat pak katetr v tepně 12 hodin, tj. až do 5:00 dne 21. 1. 2023. Znalkyně přesvědčivě vysvětlila, že lékařka žalovaného (, jméno FO, . M. , jméno FO, ) medicínsky nesprávně zaměnila tyto dvě známky poruchy prokrvení PDK (studená a bledší PDK) za běžný a jen dočasný důsledek manipulace s PDK , jméno FO, při otevřeném inkubátoru, a že proto dala zdravotní sestře jen pokyn k běžnému zahřátí , jméno FO, ve smyslu přikrytí. Znalkyně přesvědčivě vysvětlila, že změna teploty (studenější PDK) a barvy končetiny (bledší PDK) 45 minut až 1 hodinu po provedeném výkonu (zavádění katetru) rozhodně nepatří k běžnému nálezu, jelikož po takovém výkonu (pokud ale právě není zaveden katetr mylně do tepny) se končetina v inkubátoru oteplí a prokrví hned (během minut). Znalkyně též přesvědčivě vysvětlila, že známky poruchy prokrvení PDK objektivně byly dostupné žalovanému i (resp. dokonce tím spíše) v době po 17:00 dne 20. 1. 2023, jelikož porucha prokrvení se nenapravila, nýbrž se jen zhoršovala (a to bez ohledu na to, co subjektivně zdravotničtí pracovníci žalovaného subjektivně vnímali). Již z uvedeného plyne, že odkazem na § 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách bylo v objektivních možnostech žalovaného uvědomit si poruchu prokrvení PDK už v 17:00 dne 20. 1. 2023.

185. Je nesprávná námitka vedlejšího účastníka, že znalkyně „svým posteriorním přístupem zpětně hledá známky poruchy prokrvení, které však v danou dobu nebyly a nemohly být zdravotnickému personálu žalované dostupné“. Vždyť např. z výslechu zdravotní sestry N. , jméno FO, i , jméno FO, . M. , jméno FO, plyne, že těmto již v 17:00 byly dostupné faktické známky poruchy prokrvení (studená a bledší PDK), těchto si byly vědomy (N. , jméno FO, cítila pohmatem studenější PDK oproti LDK a informovala o tom , jméno FO, . M , jméno FO, , a , jméno FO, . M. , jméno FO, si všimla, že PDK je bledší), akorát si tyto projevy nesprávně vyložil (že nejde o projev poruchy prokrvení, nýbrž o běžný a dočasný stav ochlazení PDK z vnějšího prostředí kvůli manipulaci s PDK při otevřeném inkubátoru).V.

8. K námitkám o nedostatečné praxi znalkyně v České republice186. Nedůvodná je i námitka žalovaného a vedlejšího účastníka, že znalkyně posudek podávala bez znalosti českých reálií při péči o podobně extrémně nedonošené děti. Znalkyně je zapsaná v seznamu znalců v oboru zdravotnictví, odvětví neonatologie. Výkon profese v zahraničí není v rozporu se zákonem č. 254/2019 Sb. Znalkyně vypověděla, že její posudek by byl stejný, i kdyby jej vypracovala v době, kdy ještě pracovala jako lékařka v České republice (viz druhý výslech znalkyně). Znalkyně vypověděla, že sice pracuje už 13 let jako lékařka ve Velké Británii, z toho ale od roku 2015 do 2017 pracovala navíc v České republice v jednom z nejlepších perinatologických center v podobě Porodnice U Apolináře jako neonatolog, kde byla i v kontaktu s pacienty České republiky, a kde pracovala celou svou kariéru neonatologa již od roku 1997. Též uvedla, že je v kontaktu s Českou neonatologickou společností, jejímž je členem, je v kontaktu s Českou republikou neustále a složila zkoušky znalkyně podle nového zákona o znalcích. Znalkyně též vysvětlila, že pro ni nebyl žádný rozdíl pracovat jako neonatolog v České republice a Velké Británii, že klinická praxe je zcela stejná či alespoň podobná (k tomu srov. druhý výslech znalkyně).V.

9. K námitce o neprokázání nároku žalobců f) a g) kvůli absenci jejich výslechu187. Žalovaný i vedlejší účastník nedůvodně namítli, že žalobci f) a g) nebyli vyslechnuti a že proto je jejich nárok „nedostatečně uplatněný a neprokázaný“ [žalobci f) a g) přehodnotili svůj původní důkazní návrh jejich výslechem a ke konci řízení uvedli, že si již nepřejí svůj výslech].

188. Nejen že okolnosti ohledně žalobců f) a g) soud zjistil z výslechů ostatních žalobců. Žalovaný s vedlejším účastníkem hlavně přehlížejí, že ustanovení § 2959 o. z. „vymezuje okruh osob, kterým odškodnění náleží, na základě premisy, že u nich zpravidla nastává citová újma při ztrátě blízké osoby. Vzhledem k tomu, že je velmi problematické prokázat a změřit skutečnou míru utrpení někoho, kdo přišel o blízkou osobu, vychází právní praxe z předpokladu určité obvyklé intenzity zásahu do osobnostních práv, kterou není třeba prokazovat, tedy že se uplatní obecná zkušenost. Předpokládá se tedy, že běžné rodinné vztahy mají určitou kvalitu, a že slabší než obvyklé (byť v zásadě dobré) vztahy či naopak nadprůměrně kvalitní a intenzivní vztahy již vyžadují provedení důkazů k osvědčení takové odchylky, aby bylo skutečně odůvodněno přiznání nižší či vyšší než výchozí částky…“ (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2024 sp. zn. 25 Cdo 1681/2023, bod 10., či ze dne 31. 10. 2023 sp. zn. 25 Cdo 2488/2023.). Je-li zjevné, že by citovou újmu utrpěl jakýkoli běžný člověk v dané situaci, je vznik této újmy notorietou, kterou v souladu s § 121 o. s. ř. není třeba dokazovat [obdobně srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2017 sp. zn. 70 Co 132/2017 (publikovaný v Právních rozhledech 1/2018, s. 35), či ve vztahu k nemajetkové újmě odčinitelné v režimu zákona č. 82/1998 Sb. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2555/2010; v tzv. komentářové literatuře srov. např. Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024, komentář k § 2959): M. Ryška, bod 10.].V.

10. K námitce o nepřípadnosti úvah o možnostech , jméno FO, při absenci amputace189. Vedlejší účastník nedůvodně namítl, že hypotetické otázky ohledně možností, které by , jméno FO, měla bez amputace, jsou irelevantní, neboť se jedná o malé dítě, pro které jsou takové activity přirozeně omezené. Obdobné vedlejší účastník namítal i při jednání po výsleších žalobců (viz str. 3 protokolu o jednání z 25. 2. 2023; mj. protiargumentoval aktuální “psychomotorikou” , jméno FO, jako malého dítěte).190. , adresa, o. z. je poskytnout náhradu sekundárním obětem i za zásah do rodinného a soukromého života způsobený zvlášť závažným ublížením na zdraví primární oběti. Již proto není relevantní jen stav v době rozhodování (kdy , jméno FO, byla věku přibližně 2 roky a čtvrt), ale i stav budoucí, tedy až bude , jméno FO, ve věku, kdy by mohla vykonávat vice pohybových aktivit, ale bude v tom citelně omezena a s ní i její rodina (na možnostech realizace rodinného a soukrotmého života), tedy žalobci.V.

11. K námitce, že znalkyně neměla v dispozici zvukový záznam s výslechy svědků191. Žalovaný namítl, že znalkyně před vypracováním druhého znaleckého posudku neměla k dospizici zvukový záznam z jednání zahrnující výslech 2 lékařů a 2 zdravotních sester jako svědků, a že měla jen stručné shrnutí jejich výpovědí ze strany soudu. Podle žalovaného tak znalkyně neměla k dispozici všechny potřebné informace, aby mohla objektivně posoudit všechny nastalé okolnosti, a okolnosti, které vyplynuly z těchto svědeckých výpovědí, nezohlednila a nevypořádala se s nimi. Tato námitka je nedůvodná.

192. Žalovaná touto námitkou důsledně nereflektuje správnou funkci soudce a soudního znalce. Soudce nesmí přenášet na znalce svou odpovědnost. Jak přiléhavě uvádí i tzv. komentářová literatura, „Soud by měl mít zcela jasno v tom, jaké skutečnosti mají být předmětem znaleckého posouzení, a důsledně, jednoznačně a srozumitelně to promítnout do zadání znaleckého posudku. V usnesení o ustanovení znalce proto musí soud vymezit, z jakého skutkového stavu má znalec vycházet, k čemu má přihlédnout a s čím se má vypořádat, tj. co má být znaleckým posudkem objasněno. Nelze tedy ponechat kupř. na znalci, který má ve sporu o vypořádání SJM provést ocenění, aby si sám zjistil, které věci má ocenit.“ [srov. Lavický, P. a kol.: Občanský soudní řád: Praktický komentář, 2016, Wolters Kluwer (komentář k § 127, bod 14.)]. Obdobně je i v další odborné literatuře zdůrazňováno, že znalecký posudek nesmí nahrazovat potřebná skutková zjištění a znalci nemůže být ukládán znalecký úkol spočívající v tom, co by měl řešit soudce (viz , jméno FO, : Věcná práva podle starého a nového občanského zákoníku, 2014, , právnická osoba, , bod VII. 1.). Postup žalovaným v podstatě prosazovaný, aby si znalkyně ze 3,5hodinového zvukového záznamu o výslechu 4 svědků sama zjišťovala („lovila“) relevantní skutková zjištění, které pak má znalecky posuzovat, je výrazem neadekvátního pochopení role soudce a znalce, důsledně vzato nepřípustně přesouvajícího odpovědnost za zjištění skutkového stavu ze soudce na znalce. Nikoli znalec, nýbrž soud rozsuzuje věc. , jméno FO, (právě) soudce musí v každém procesním stadiu postupovat v souladu s procesními pravidly, a jeho povinností je rozhodnout na základě soudcem zjištěného skutkového stavu věci, který je výsledkem úsudku soudce o tom, které z rozhodných a sporných skutečností jsou pravdivé, tj. které z nich bude (na základě hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř., tj. s přihlédnutím k zásadě přímosti a ústnosti, přesvědčivosti svědků atd.) soudce považovat za prokázané zjištěními získanými provedením důkazů (včetně výslechů zdravotních sester a lékařů o tom, co se v realitě událo). Jakkoli esenciálním důkazním podkladem v řízení dle § 2959 o. z. je znalecký posudek z oboru zdravotnictví, nezbavuje to soud povinnosti hodnotit svědecké výpovědi ve smyslu § 132 o. s. ř. a skutková zjištění z nich soudcem učiněná znalci předestřít pro zpracování znaleckého posudku. Soud postupoval v souladu s citovaným, když v usnesení o ustanovení znaleckého posudku znalkyni vymezil, z jakého skutkového stavu má znalkyně vycházet (uvedl tam vlastní skutková zjištění z výslechů svědků), k čemu má přihlédnout, s čím se má vypořádat.

193. Nadto námitka žalovaného je formální povahy, jelikož ani neuvádí, zda – a příp. které konkrétně - relevantní skutkové informace (zjištění) soud znalkyni v usnesení o ustanovení znalce nepředestřel a které znalkyně nezohlednila a nevypořádala se s nimi (viz bod V. první odstavec závěrečného návrhu).

194. Navíc znalkyně byla i po druhém svém posudku vyslechnuta, a proto žalovaný měl právo znalkyni klást otázky, včetně toho, co podle žalovaného ze svědeckých výpovědí vyplynulo a jak to znalkyně odborně hodnotí. Tohoto práva žalovaný při výslechu znalkyně využil.V.

12. K námitkám ohledně skutkového stavu195. Žalovaný argumentoval ohledně vyšetření v 17:00 dne 20. 1. 2023, že lékařka , jméno FO, za asistence sestry vyšetřila, přičemž konstatovala, že nožka je stále chladnější, ale růžová a nebyly změny stran zabarvení kůže (bod IV. závěrečného návrhu). Ve skutečnosti však naopak lékařka , jméno FO, . M. , jméno FO, vypověděla (nadto opakovaně), že PDK byla v době tohoto vyšetření bledší (což je změna zabarvení kůže). Není tak zcela pravdivá verze žalovaného, že „nebyly změny stran zabarvení kůže“.

196. Rovněž není přiléhavá verze žalovaného, že , jméno FO, . M. , adresa, v 18:00 ošetřovala „při zapnutém stropním osvětlení v místnosti“ (bod IV. závěrečného návrhu). Ve skutečnosti soud zjistil z výpovědi , jméno FO, . M. , jméno FO, , že tato čerpala světlo při tomto vyšetření jen ze sesterny (o žádném zapnutém stropním světle tato svědkyně ničeho nevypověděla).

197. Žalovaný namítl, že služba , jméno FO, . M. , jméno FO, skončila v 19:30, kdy předala službu , jméno FO, . T. , jméno FO, s mj. informací, že po výkonu byla nožka chladnější, ale posléze se prohřála. Toto tvrzení žalovaný opřel o svědeckou výpověď , jméno FO, . M. , jméno FO, . Tu však žalovaný opomíjí, že předání této informace od , jméno FO, . M. , jméno FO, popřel svědek , jméno FO, . T. , jméno FO, .

198. Nejprve svědek , jméno FO, . T. , jméno FO, spontánně vypověděl, že si situaci mnohokrát opakoval, že dne 20. 1. 2023 přebíral službu od lékařky , jméno FO, . M. , jméno FO, , která mu nadšeně oznámila, že se jí podařilo zavést PICC přes dolní končetinu, že to trošku krvácelo, že to bylo zavedeno mělko, a proto nedělala rentgenový snímek a že to je v podstatě asi vše (viz 0h15min zvukového záznamu). Následně k dotazu soudu, zda mu lékařka při předávání služby řekla něco o prokrvení PDK, například o teplotě a barvě, odpověděl záporně (0h26min záznamu). Naproti tomu svědkyně , jméno FO, . M. , jméno FO, při výpovědi ohledně této otázky nebyla tak přesvědčivá. Nejprve vypověděla neurčitěji (2h08min), že „takto jsem to potom předávala panu doktorovi , jméno FO, “ (viz neurčitější výraz „takto“). Následně též neurčitěji tato svědkyně vypověděla, že „jsem to předávala panu doktorovi , jméno FO, , že se nepodařilo to zavést centrálně, že je to prodloužená periférie, že jsem rentgen nedělala zatím, a že nožičky už jsou prohřáté, že jsem to prostě kontrolovala a vypadá to dobře“ (čas záznamu 2h17). Ani z této části výpovědi se soud nedozvěděl, zda řekla něco lékaři o svém zjištění o stavu prokrvení v podobě chladné PDK z 17:00. , jméno FO, se soud dotázal svědkyně, zda něco říkala ohledně prokrvení lékaři, načež tato svědkyně odpověděla: „No, říkala jsem mu jenom, že to byl dlouhý výkon, že byla chladná, že to nešlo, že to bylo až ze třetího vpichu, že už jsme to chtěli vzdát, ale nakonec se to podařilo, takže.“. Ani z této její odpovědi tak nebylo jasné, zda lékaři sdělila něco o zjištěních z 17:00 ohledně stavu prokrvení PDK (chladná), jelikož vypověděla jen o chladnosti , jméno FO, během zavádění katetru (ukončeno nejpozději v 16:15), tedy nikoli o chladu končetiny z 17:00 na základě zavolání zdravotní sestrou. , jméno FO, se soud svědkyně musel opakovaně dotazovat na předání informace , jméno FO, . T. , jméno FO, ohledně jejích zjištěních v 17:00, a obdržel odpověď, že „Úplně asi časově jsme se o tom úplně takto nebavili, ale říkala jsem mu, že byla, že byla studenější ta nožka, ale že teď už je úplně prohřátá, ale to je opravdu úplně standardní, takto to prostě bývá.“. Z toho mj. plyne, že svědkyně , jméno FO, . M. , jméno FO, v této otázce nebyla přesvědčivá a byla spíše v odpovědích vyhýbavá a soud tak musel opakovaně cílit na to, aby získal od svědkyně odpověď (navíc v jistém směru vágní). Už z těchto důvodů soud vyšel ze svědectví , jméno FO, . T. , jméno FO, , tj. že mu , jméno FO, . M. , jméno FO, ničeho nesdělila o stavu prokrvení PDK (tedy ani o studené či studenější a bledší PDK z vyšetření z 17:00, tj. téměř hodinu po výkonu).

199. Není přiléhavá ani verze žalovaného v závěrečném návrhu, že zdravotní sestra , právnická osoba, v době kolem 18:00 při předání služby kontrolovala stav prokrvení dotekem a pohledem. Ve skutečnosti z výpovědi svědkyně , právnická osoba, plyne, že , jméno FO, kontrolovala až kolem 20:00, jelikož rodiče , jméno FO, odcházeli kolem 18:00 a , právnická osoba, chtěla , jméno FO, nechat (a nechala) v klidu.

200. Není správná ani verze žalovaného, že zdravotní sestra , právnická osoba, kontrolovala celou nohu od prstíků nahoru i v 23:

0. Totiž z její výpovědi soud zjistil, že při kontrole , jméno FO, v 23:00 měla tato PDK částečně obvázanou (neprůhledným obvazem).V.

13. K námitkám proti znaleckému posudku201. Není přiléhavá interpretace žalovaného, že znalkyně při své první výpovědi nedokázala určit, zda vůbec či s jakou mírou pravděpodobnosti by došlo k záchraně končetiny v případě dřívějšího vytažení katetru. Naopak znalkyně už při 1. výslechu vypověděla, že pokud by se reagovalo po třech hodinách a vyndal se katetr, tak by s 90procentní pravděpodobností došlo ke znovuprokrvení PDK, jelikož po dobu tří hodin se neutvoří trombus. K tomu soud dodává, že žádné skutkové okolnosti, které již odezněly, nelze následně (ex post) prokázat s absolutní jistotou; vždy půjde o otázku určité míry pravděpodobnosti a absolutní, stoprocentní jistotu dokonce nelze vyžadovat ani v trestním právu (viz obdobně např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 173/13, bod 29. až 31., či ze dne 28. 8. 2018 sp. zn. I. ÚS 2283/17, anebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 11. 2022 č. j. 4 Afs 445/2021-47). To přitom platí o to více v medicínských sporech. V rámci uplatňování nároků na náhradu újmy na zdraví ve vztahu k poskytovatelům zdravotní péče a prokazování rozhodných skutečností, včetně příčinné souvislosti, akceptovala i judikatura obecných soudů též přijatelnost pravděpodobnostně formulovaných závěrů znalce, neboť s ohledem na složitost biologických procesů je takováto formulace závěru pochopitelná a v praxi znaleckého dokazování v oboru zdravotnictví nikoli výjimečná a nelze vždy trvat na stoprocentním prokázání příčinné souvislosti mezi postupem poskytovatele zdravotní péče a tvrzenou újmou [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2024 sp. zn. 25 Cdo 1278/2023, bod 7. (aprobované z ústavněprávních hledisek usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2024 sp. zn. III. ÚS 1510/24), či ze dne sp. zn. 25 Cdo 228/2023, bod 6. (aprobované z ústavněprávních hledisek usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2023 sp. zn. II. ÚS 1813/23, bod 9. a 10.); srov. dokonce rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022 sp. zn. 31 Cdo 2376/2021, bod 15. (publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 9/2022)]. Stejný názor zastává i Ústavní soud, který např. v citovaném usnesení sp. zn. II. ÚS 1813/23 (bod 10.) uvedl, že by byl nereálný požadavek, aby o příčinné souvislosti musela existovat jistota. Ústavní soud v nálezu ze dne 13. 11. 2024 sp. zn. III. ÚS 176/24 (bod 33.), ocenil „v minulosti uskutečněnou změnu v přístupu Nejvyššího soudu k dané problematice, a to …i v otázce prokazování míry příčinné souvislosti mezi protiprávním postupem lékaře (zdravotnického zařízení) a vzniklou újmou (odklon od požadavku na prokázání stoprocentní příčinné souvislosti a přechod k prokázání příčiny převažující).“.

202. Je nesprávný výklad žalovaného, že znalkyně ve svém prvním posudku označila zdravotní péči ze strany žalovaného po zrušení PICCu (tj. po vytažení katetru, tzn. po 5:00) za nesprávnou a že po námitkách žalovaného upustila od tohoto hodnocení s tím, že tuto péči nelze považovat za nesprávnou s odkazem na to, že jednotné postupy nejsou v České republice závazně stanoveny. Není pravdou, že znalkyně ve svém prvním posudku označila zdravotní péči ze strany žalovaného po zrušení PICCu za nesprávnou. Nadto již ve svém 1. posudku znalkyně uvedla, že není stanoven jednoznačný postup pro řešení akutní poruchy prokrení končetiny u nedonošených dětí související se spasmem nebo trombotizací tepny (zejména str. 22, 27, 29 i 32 posudku). V 1. posudku znalkyně „jen“ poukázala na prodlení dva a půl den mezi vznikem ischemické komplikace PDK a konziliárními vyšetřeními (které mohly vést k dřívějšímu zahájení antitrombotické léčby; první konziliární vyšetření proběhlo v pondělí 23. 1. 2023); avšak s tím, že je spekulativní, zda-li by časná antitrombotická léčba odvrátila amputaci. Při svém 1. výslechu k 1. posudku znalkyně jednoznačně vypověděla, že to „není jako chyba a nejsou na to jasný postupy… postupy, které nejsou jako jednoznačné a standardní“.

203. Znalkyně ve svém 1. posudku uvedla, že dobu vzniku prvních příznaků poruchy prokrvení PDK nelze s určitostí stanovit vzhledem k chybějícímu lékařskému záznamu, a že proto nemůže potvrdit ani vyloučit, zda žalovaný na změnu v prokrvení PDK reagoval podle uznávaných doporučení (např. str. 25 dole až 26 nahoře či str. 28). Žalovaný namítl, že následně, po doplnění dokazování svědeckými výpověďmi zdravotních sester a lékařů, znalkyně „překvapivě“ konstatovala, že porucha prokrvení nastala již v 17:00, kdy sestra a posléze lékařka zjistila sníženou teplotou končetiny a mělo na to být promptně reagováno vytažením katetru. Podle žalovaného znalkyně změnu postoje neodůvodnila, neuvedla, jaké nové či jiné skutečnosti ji ke změně úvahy vedly a že znalkyně jen v této souvislosti vyjádřila svůj subjektivní názor, že změny na PDK uváděné v záznamu , jméno FO, . T. , jméno FO, z 21. 1. 2023 v 5:00 nasvědčují tomu, že musely probíhat již delší dobu, aniž by nějaký časový interval konkretizovala. Podle žalovaného po 1. posudku znalkyně nevyšly najevo žádné nové (jiné) skutečnosti, které mohly vést znalkyni ke změně stanoviska. Podle žalovaného znalkyně na základě stejných skutkových okolností činí dva rozdílné závěry a posudek se tak jeví jako vnitřně rozporný, zavádějící a postavený na zcela subjektivním posouzené.

204. Rovněž tato námitka žalovaného je nedůvodná. Žalovaný věrně nepopisuje skutečný stav.

205. Znalkyně ve svém 1. posudku a hlavně při 1. výslechu odůvodnila svůj závěr o nemožnosti s určitostí stanovit dobu vzniku prvních příznaků poruchy prokrvení PDK chybějícím záznamem od lékaře (srov. např. str. 25 až 26 prvního posudku: „Sestra zaznamenává, že lékař je informován, nicméně v dokumentaci není žádný záznam potvrzující, že lékař dítě viděl a zhodnotil stav pravé dolní končetiny… Chybění záznamu lékaře o provedení klinického vyšetření pravé dolní končetiny je závažnou skutečností v analýze případu“). Tedy ve smyslu, že jí chyběl k možným dalším jejím závěrům zápis v lékařské dokumentaci od lékaře, zda po upozornění od zdravotní sestry v 17:00 o studené PDK lékař PDK viděl, zda a jakou kontrolu stavu prokrvení (vyšetření) provedl a jaký byl dle lékaře stav prokrvení (když ve zdravotnické dokumentaci je o stavu prokrvení PDK záznam lékaře až z 5:00 dne 21. 1. 2023), a že znalkyně neví, jestli a jak , jméno FO, někdo viděl v rámci sporných 13 hodin od zavedení katetru do jeho vytažení (viz též 1. výslech znalkyně).

206. Soud po 1. posudku znalkyně a jejím 1. výslechu vyslechl 2 zdravotní sestry a 2 lékaře, a to mj. proto, aby byl odstraněn nedostatek ve zdravotnické dokumentace (chybějící zápis od lékaře o přitom pro pacienta zásadní skutečnosti) pojmenovaný znalkyní v jejím 1. posudku i při jejím 1. výslechu.

207. Z výslechu svědků předmětné „bílé místo“ ve zdravotnické dokumentaci soud vyplnil novými skutkovými zjištěními.

208. Zejména bylo nově upřesněno, že zrovna v 17:00 dne 20. 1. 2023 měla , jméno FO, PDK studenou (studenější). Před výslechem svědkyně byla znalkyni dostupná jen zdravotnická dokumentace, v níž nebylo uvedeno, kdy konkrétně zdravotní sestra zjistila, že PDK je studená. Záznam o studené PDK je ve zdravotnickém záznamu uveden jen v relativně širokém intervalu od 6:00 do 18:30 [„Denní směna (6 – 18.30 h)“].

209. Hlavně však bylo novým podstatným skutkovým zjištěním po 1. znaleckém posudku a 1. znaleckém výslechu, že v 17:00 byla PDK nejen studená, ale zároveň i bledší. To bylo podstatné novum, jelikož k prvotní jediné známce poruchy prokrvení v podobě studené PDK (porucha teploty) zjistitelné již ze zdravotnické dokumentace se nově přidala druhá známka poruchy prokrvení v podobě změny barvy PDK – bledší (zjištěno z výpovědi svědkyně , jméno FO, . M. , jméno FO, ). Pokud je noha bledší, pak to znamená, že do ní proudí méně krve, takže je méně prokrvená (viz např. druhá výpověď znalkyně). A právě takto znalkyně při své 2. výpovědi přesvědčivě a opakovaně odůvodnila upřesnění svého prvního posudku (např. dotaz soudce: „A ta nová informace, ze které to dovozujete, že porucha prokrvení byla už v těch pět hodin?“ → odpověď znalkyně: „Je, že sestra potvrdila, že noha byla studená, lékařka potvrdila, že tam byla porucha barvy tý končetiny, že byla bledší, to znamená, že nějaké změny té končetiny potvrdil jak lékař, tak sestra“). Přitom toto znalkyně odpověděla i na dotazy právě zástupkyně žalovaného, když vypověděla : „Na základě toho, že tam nebyl záznam lékaře, když jsem dělala, ano, dělala jsem posudek na tom, že tam byl záznam od sestry a já jsem ve svém, ve svém, za posudku, pardon, ve svém posudku uváděla, že tam chybí záznam lékaře, protože tam bylo napsáno lékař volán, tzn., nevěděla jsem, jestli to je teplota náhodná, anebo jestli to lékař viděl a opravdu ta noha byla studená a na základě výslechu sestra i lékař potvrdili, ano v 17 hodin ta noha byla studená a byla bledší…“. Už proto je až nesprávná námitka žalovaného že znalkyně neuvedla, jaké nové skutečnosti ji vedly ke změně úvahy, a že takové nové skutečnosti ani nevyšly najevo po 1. posudku. Je proto nesprávná i námitka žalovaného o překvapivém závěru 2. znaleckého posudku.

210. Je nedůvodná i námitka žalovaného, že znalkyně vůbec nevzala v úvahu výpovědi svědků , jméno FO, . M. , jméno FO, a zdravotní sestry , právnická osoba, , ze kterých dle žalovaného vyplynulo, že , jméno FO, byla po zavedení katetru ošetřována opakovaně s tím, že PDK byla nejpozději v 18:00 již prohřátá a tedy i prokrvená.

211. Ve skutečnosti znalkyně i tyto svědecké výpovědi vzala v potaz.

212. Předně naopak bylo prokázáno, že zdravotní sestra M. , adresa, nekontrolovala v 18:00, ale až v 20:00, a proto je nesprávná námitka žalovaného, že z výpovědi , právnická osoba, mělo vyplynout, že PDK byla nejpozději v 18:00 prokrvená.

213. Znalkyně vzala v potaz kontrolu , jméno FO, ze strany , jméno FO, . M. , jméno FO, v 18:00, ale přesvědčivě vysvětlila, že šlo o vyšetření limitované světlem (tj. bez rozsvícené lampičky, s jen nepřímým světlem ze sesterny, přičemž pro kontrolu barvy končetiny je z povahy věci světlo zásadní) a viditelností celé PDK (část obvázaná), pročež šlo o neúplné lékařské klinické vyšetření. Již proto z logiky věci nelze (proti)argumentovat, že pokud si , jméno FO, . M. , jméno FO, nevšimla známek poruchy prokrvení PDK při takovém jejím neúplném lékařském vyšetření v 18:00, tak že PDK v 18:00 žádné známky poruchy prokrvení neměla a že by si známek poruchy prokrvení nevšimla ani při případném úplném vyšetření.

214. Rovněž tyto části výpovědí svědkyně , jméno FO, . M. , jméno FO, a , právnická osoba, byly znalkyni předestřeny již v usnesení o ustanovení znalkyně a znalkyně je vzala v úvahu jak ve svém posudku, tak při své výpovědi a vypořádala se s nimi přesvědčivě.

215. Tak předně znalkyně (při své 2. výpovědi) přesvědčivě vysvětlila, že z medicínského hlediska - v podstatě tedy z přírodních (biologických) zákonitostí - je vyloučeno, aby objektivně, tj. skutečně byl takový stav PDK, jaký , jméno FO, . , jméno FO, a , právnická osoba, popsaly ohledně doby 18:00, 20:00, 23:00 a 2:00, tedy že by PDK byla zcela bez známek poruchy prokrvení (srov. též text shora v rámci skutkových zjištění). Znalkyně totiž přesvědčivě vysvětlila, že už v 18:00, 20:00 či 23:00 na PDK musel být abnormální nález, rozdíl mezi oběma končetinami v teplotě i barvě. To znalkyně opřela nejen o již devastující stav končetiny v 5:00 dne 21. 1. 2023 popsaný ve zdravotnické dokumentaci , jméno FO, . T. , jméno FO, a jím potvrzeným při jeho svědecké výpovědi. Svůj závěr opřela zejména i o skutečnost, že už v 17:00 dne 20. 1. 2023 byla PDK studená a bledší, což právě jsou dvě známky poruchy prokrvení, a tato již v 17:00 dne 20. 1. 2023 exitující porucha prokrvení nemohla odeznít, ale již se od 17:00 (20. 1. 2023) dále jen zhoršovala. Znalkyně tu v podstatě argumentovala i objektivně přírodními (biologickými) zákonitostmi, že (při neodstranění její příčiny, zde katetru z tepny) se porucha prokrvení jen zhoršuje (progrese). Znalkyně též přesvědčivě vysvětlila (např. její druhý výslech), že i v 17:00 dne 20. 1. 2023 měla , jméno FO, celkovou tělesnou teplotu normální, a pokud měla , jméno FO, jen PDK studenější, pak to již tehdy ukazovalo na špatné prokrvení PDK a na nic jiného (tj. ani na jen dočasné ochlazení PDK z vnějšího prostředí kvůli předešlému zavádění katetru při otevřeném inkubátoru, jak zněla medicínsky nesprávná verze žalovaného i např. , jméno FO, . M. , jméno FO, ). Znalkyně přesvědčivě vyloučila jiné příčiny studené a bledší PDK v 17:00 (20. 1. 2023) než byla porucha prokrvení PDK (a že rozhodně to nebylo způsobenou manipulací s PDK při otevřeném inkubátoru při zavádění katetru ukončenou kolem 16:00 až 16:15 dne 20. 1. 2023).

216. Dále též znalkyně na uvedené výpovědi , jméno FO, . M. , jméno FO, a , právnická osoba, reagovala i vysvětlením, že hodnocení stavu prokrvení je hodnocením subjektivním konkrétní sestry i lékaře, dané i jejich zkušenostmi s danou problematikou a že se zásadně liší nález zdravotní sestray , právnická osoba, a , jméno FO, . T. , jméno FO, z přitom stejné doby – z 5:00 dne 21. 1. 2023 (viz zejména druhý výslech znalkyně). Tudíž i pokud , jméno FO, . M. , jméno FO, známky poruchy prokrvení na PDK v 18:00 dne 20. 1. 2023 a , právnická osoba, vlastními smysly subjektivně nezaznamenaly, tak ve skutečnosti je akorát subjektivně nepoznaly, ač je poznat objektivně mohly a měly, jelikož na PDK již byly přítomné od 17:00 dne 20. 1. 2023 a byla je schopná zaregistrovat v tuto dobu zdravotní sestra N. , jméno FO, (studená PDK) i , jméno FO, . M. , jméno FO, při pohledu na celou neobvázanou končetinu při rozsvícené lampě (bledší PDK). , jméno FO, tím spíše je mohly a měly poznat , jméno FO, . M. , jméno FO, a , právnická osoba, po 17:00, tj. i v 18:00, 23:00 či 2:00, a to v podstatě již z důvodu přírodních (biologických) zákonitostí, jelikož porucha prokrvení se při neodstranění její příčiny jen zhoršuje (tj. nezlepšuje se, a tím méně nezmizí).

217. Přitom problematika subjektivního hodnocení stavu prokrvení ze strany , jméno FO, . M. , jméno FO, i , právnická osoba, v nyní posuzované věci nabývala na významu.

218. Doktorka , jméno FO, . M. , jméno FO, dne 20. 1. 2023 pracovala na intenzivní péči neonatologie u žalovaného (teprve) kolem tří měsíců, přičemž znalkyně logicky správnost hodnocení stavu prokrvení učinila závislým i na dostatku zkušeností (k tomu je však třeba přidat i námitku neúplnosti vyšetření ze strany , jméno FO, . M. , jméno FO, v 18:00 – srov. text shora).

219. Sice zdravotní sestra , právnická osoba, na neonatologickém oddělení žalovaného pracuje už 15 let. Nicméně pokud jde o konkrétní hodnocení stavu prokrvení PDK právě u , jméno FO, , pak soud nemohl nevidět, že jej dne 21. 1. 2023 kolem 5:00 popsala ne zcela správně.

220. Vypověděla totiž, že PDK byla prohřátá, že PDK byla bledší a prsty našedlé či tmavší. Toto subjektivní posouzení , právnická osoba, ale je v rozporu se zápisem , jméno FO, . T. , jméno FO, z téže doby ve zdravotnické dokumentaci o tom, že PDK je celá cyanotická (tj. promodralá), od kotníku distálně bledá, studená, stejně jako s jeho výpovědí u soudu, že PDK „byla špatně prokrvená až do třísla, tzn., nebyla špatně prokrvená na periferii, ale byla celá modrá, cyanotická.“. Znalkyně přesvědčivě poukázala na rozdílnost v subjektivním hodnocení stavu PDK v 5:00 dne 21. 1. 2023 u , právnická osoba, a , jméno FO, . T. , jméno FO, s tím, že klinický obraz popsaný , jméno FO, . T. , jméno FO, je významně rozdílný a závažnější než obraz popsaný , právnická osoba, (viz 2. posudek a 2. výslech znalkyně). Svědkyně , právnická osoba, se při výslechu snažila vysvětlit rozdíl v hodnocení stavu PDK mezi jejím hodnocením a hodnocením , jméno FO, . T. , jméno FO, – konkrétně ve smyslu prohřátá versus studená PDK - tím, že nejprve , jméno FO, rozbalila, takže byla prohřátá a že až po tomto rozbalení, než přišel , jméno FO, . T. , jméno FO, , PDK ochladla. Tato část výpovědi , právnická osoba, však byla vyvrácena 2. znaleckým posudkem (např. str. 5 posudku) o tom, že klinický obraz , jméno FO, . T. , jméno FO, se nemohl rozvinout v období minut, tj. v době mezi informováním , jméno FO, . T. , jméno FO, , právnická osoba, a jeho vyšetřením v 5:

0. Znalkyně i při své 2. výpovědi vysvětlila, že nález popsaný , jméno FO, . T. , jméno FO, se nemohl rozvinout během 10 minut mezi tím, co sestra upozornila lékaře na změnu končetiny (že se musel rozvíjet hodiny, a že první příznaky poruchy prokrvení již byly v těch pět hodin odpoledne).

221. Žalovaný (až) v závěrečném návrhu namítl, že se znalkyně nezabývala tím, že „, jméno FO, . , jméno FO, nepochybně zapsal citovaný nález až po zrušení PICC a není tedy zřejmé, zda se popis pravé dolní končetiny vztahuje k situaci před nebo po zrušení PICC, přičemž i samotné vytažení katetru z cévy může vyvolat na končetině značné vizuální změny“. Nedůvodnost této námitky plyne již ze samotného zápisu , jméno FO, . T. , jméno FO, z 21. 1. 2023 v 5:00: „zrušení PICC pro poruchu prokrvení pravé dolní končetiny, celá cyanotická, od kotníku distálně bledá, studená. Zaveden nový z předloktí pravé končetiny.“ (zdůrazněno soudem). Lékař , jméno FO, . , jméno FO, tak v citovaném popsal stav, který jej vedl k následnému odstranění katetru (viz slovo „pro“), pročež jde o popis PDK před zrušením PICC (před odstraněním katetru). Ostatně i při své svědecké výpovědi , jméno FO, . T. , jméno FO, popsal stav PDK obdobně jako ve zdravotnické dokumentaci a tento spojil se stavem před odstraněním katetru („přijdete k dítěti, vidíte, že je špatně prokrvená končetina, která byla špatně prokrvená až do třísla, tzn., nebyla špatně prokrvená na periferii, ale byla celá modrá, cyanotická… z toho jsem usoudil, že vlastně příčinou je katetr, a když jsem se díval vlastně do místa vlastně vpichu, protože jsem to vlastně musel ten katetr zrušit, to se musí rozbalit a musí se rušit,…“).

222. Tudíž konkrétně u případu , jméno FO, byla prokázána v jistém smyslu neadekvátnost hodnocení stavu prokrvení PDK ze strany , právnická osoba, dne 21. 1. 2023 kolem 5:00, čímž je v jistém smyslu snižována přesvědčivost jejího hodnocení stavu prokrvení PDK i v době předcházející (dne 20. 1. 2023 od 18:30 do dne 21. 1. 2023 v 5:00). Nadto soud poukazuje na v jisté míře omezenější vypovídací hodnotu ohledně těch částí výpovědi, při nichž vypovídala, co si pamatuje o tom, jak PDK vypadala a jevila se jí z hlediska stavu prokrvení. Totiž tato svědkyně vypověděla, že kontrolu , jméno FO, dne 20. 1. 2023 v 20:00 prováděla při uchování obvazu na PDK. Až po předestření ze strany zástupkyně žalovaného o záznamu z 20:00 (20. 1. 2023) o „převazu PICC“ svědkyně vypověděla, že se odstraní obinadlo a pak se noha znovu zaváže. Klade se tedy otázka, o čem dalším tato svědkyně nebyla s to (byť z objektivních důvodů, pro odstup času) zcela přesně vypovědět. Jinak řečeno, i z těchto více důvodů závěry znaleckého posudku o přítomnosti poruchy prokrvení na PDK již dne 20. 1. 2023 od 17:00 a dále nejsou vyvráceny tím, že si jich , právnická osoba, při kontrolách , jméno FO, dne 20. 1. 2023 v 20:00, 23:00 a dne 21. 1. 2023 v 2:00 subjektivně nevšimla.

223. Sice z výpovědi , jméno FO, . M. , jméno FO, soud zjistil, že tato měla k dispozici před svým výslechem 1. znalecký posudek , jméno FO, . L. , jméno FO, , který pojmenovával mj. to, jaký měl být správný postup lékaře (tedy , jméno FO, . M. , jméno FO, ) v reakci na informaci od zdravotní sestry o studené PDK. Z výslechu , jméno FO, . T. , jméno FO, vyplynulo, že před svým výslechem měl k dispozici nejen 1. znalecký posudek, ale i slyšel zvukový záznam z jednání z 1. výslechu znalkyně (“to já jsem slyšel tu její výpověď a s tím já naprosto nesouhlasím“). Soud však nepodsouvá svědkům, že by vědomě vypovídali nepravdu.

224. Žalovaný a vedlejší účastník při své obraně nedoceňují význam, že pro posouzení nynějšího sporu není rozhodující, zda , jméno FO, . M. , jméno FO, a , právnická osoba, si subjektivně všimly známek prokrvení dne 20. 1. 2023 v 18:00 a dale. Podstatné bylo, že žalovaný už dne 20. 1. 2023 v 17:00 zaregistroval dokonce dvě známky poruchy prokrvení (studená a bledší PDK), akorát to medicínsky chybně nekvalifikoval jako poruchu prokrvení, nýbrž jako běžné a dočasné ochlazení PDK z vnějšího prostoru, tj. pramenící výlučně z manipulace s PDK při otevřeném inkubátoru. Rovněž důležité bylo, že i v době pozdější, tj. po sedmnácté hodině dne 20. 1. 2023 známky porušení prokrvení byly na PDK objektivně seznatelné, bez ohledu na to, zda si jich žalovaný (, jméno FO, . M. , jméno FO, a , právnická osoba, ) subjektivně všimli.

225. Je až poněkud zavádějící námitka žalovaného, že znalkyně uvedla, že změny na nožce uváděné v záznamu , jméno FO, . , jméno FO, z 21. 11. 2023 v 5:00 nasvědčují tomu, že musely probíhat již delší dobu, aniž by nějaký časový interval konretizovala. Ve skutečnosti i ve svém 2. posudku znalkyně uvedla, že změny na PDK ve smyslu známek poruchy prokrvení byly přítomné již dne 20. 1. 2023 v 17:00 (studená a bledší PDK) a při svém výslechu tuto dobu konkretizovala (srov. např. text shora o skutkových zjištěních v tom smyslu, že i v 18:00, 20, 23:00 musel být na PDK abnormální nález, rozdíl v barvě i teplotě mezi oběma končetinami).

226. Je až poněkud zavádějící námitka žalovaného, že znalkyně při svém prvním výslechu uvedla, že v 17:00 ještě nebyl důvod pro odstranění katetru a že po zjištění o neprohřátí PDK bylo třeba končetinu častěji sledovat (po 3 až 6 hodinách). Ve skutečnosti znalkyně při svém prvním výslechu vypovídala jen ve smyslu předpokladu, že by PDK byla jen studená (tedy pokud by tam nebyla ani jiná změna, např. barvy, např. bledší končetina). Po svém 1. výslechu jako novum zjistila (stejně jako soud), že kromě změny teploty byla v 17:00 dne 20. 1. 2023 přítomná i změna barvy (PDK bledší), což je již druhá známka poruchy prokrvení. Navíc takto se znalkyně vyjadřovala o hypotetické situaci, že by rentgenem zjistila, že katetr je umístěn v dobré poloze ve smyslu lokality v těle (nikoli, zda je v tepně či v žíle), což ale žalovaný nijak neověřil zobrazovací metodou.

227. Skutečnost, že o změně barvy PDK (bledší) v době kolem 17:00 dne 20. 1. 2023 nevypověděla zdravotní sestra N. , jméno FO, , samozřejmě nevyvrací skutkové zjištění, že PDK byla v tuto bledší, které soud vzal za prokázané z výslechu svědkyně , jméno FO, . M. , jméno FO, . V tomto smyslu , jméno FO, . M. , jméno FO, ostatně neměla důvod vypovídat nepravdivě (šlo o známku změny barvy končetiny, poruchy prokrvení, tj. svědčící v neprospěch žalovaného jakožto jejího zaměstnavatele), nehledě na obecně presumovanou vyšší medicínskou kompetenci na straně lékaře ve srovnání se zdravotní sestrou.VI. Náhrada nákladů řízení (výroky XVIII. až XXIV.)

228. Jakkoli byli žalobci převážně neúspěšní ve výši přiznané náhrady nemajetkové újmy, mají právo na plnou náhradu nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř., jelikož výše plnění závisela na úvaze soudu. , jméno FO, jim soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Nadto žalobkyně a) měla plný úspěch co do nároku dle § 2960 o. z., pročež má stran tohoto nároku právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

229. Žalobci při náhradě nákladů právního zastoupení stran jejich nároku na náhradu nemajetkové újmy nesprávně vycházejí z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění v době učinění toho kterého úkonu (dále jako „a. t.“), a jako tarifní hodnotu nesprávně určují částku, ohledně níž byli žalobci úspěšní. Nicméně správná je aplikace :1) ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) a. t. v podobě (paušální) tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč za úkony právní služby učiněné do 31. 12. 2024, a2) ustanovení § 9a odst. 1 písm. a) a. t. - tj. požadovaná výše náhrady nemajetkové výše, nejvýše však 500 000 Kč - na úkony učiněné od 1. 1. 2025, což u žalobců a) až e) činí tarifní hodnotu u náhrady nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč a u žalobkyně f) a žalobce g) tarifní hodnotu ve výši 250 000 Kč [k tomu srov. a contrario § 9a odst. 2 písm. a) a. t. od 1. 1. 2025, které zakotvuje jako relevantní „výši přiznané náhrady“].

230. Stran aplikace tarifní hodnoty dle § 9 odst. 4 písm. a) a. t. na úkony právní služby učiněné před 1. 1. 2025 soud odkazuje i na judikaturu, které byla z ústavněprávních hledisek aprobována i Ústavním soudem. V řízení výše plnění nezáležela na znaleckém posudku (k vyčíslení tzv. bolestného a náhrady ztížení společenského uplatněné), nýbrž jen na úvaze soudu („pouze“ základ nároku závisel mj. na znaleckém posudku). Žalobci se nedomáhají náhrady vlastní újmy na zdraví dle § 2958 o. z. Tudíž do řízení nevstupovali s relevantním znaleckým posudkem, který by vyčísloval výši bolestného a ztížení společenského uplatnění, tj. by byl založen na objektivizovaných hodnotách formulovaných v tzv. Metodice k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (vzaté na vědomí Nejvyšším soudem). Hodnotu sporu spočívající v rozsahu újmy nebylo možné od počátku řízení (v době započetí toho kterého úkonu právní služby) objektivizovat, jestliže určení výše plnění závisí na posouzení soudu podle mnoha kritérií (na rozdíl právě od sporů o náhradu újmy primárních poškozených na zdraví dle § 2958 o. z. se znaleckým posudkem vyčíslujícím výši nemajetkové újmy). , jméno FO, se uplatní § 9 odst. 4 písm. a) a. t. Na podporu tohoto soud odkazuje např. na nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1788/23 (bod 19.), ze dne 7. 8. 2024 sp. zn. I. ÚS 3362/22, ze dne 11. 2. 2025 sp. zn. II. ÚS 58/25 (bod 14.), či ze dne 13. 5. 2025 sp. zn. II. ÚS 838/25 (bod 30.).

231. Žalobkyně se domáhala navíc náhrady škody ve výši 40 230 Kč a 38 650 Kč, které se dle § 12 odst. 3 a. t. a § 8 odst. 1 a. t. přičítají k tarifní hodnotě o náhradě její nemajetkové újmy.

232. Jelikož (zásadně) šlo o společné úkony sedmi žalobců zastoupených jedním advokátem, ve smyslu § 12 odst. 4 a. t. bylo nezbytné snížit sazbu odměny. Při stanovení odměny za společné úkony advokáta zastupujícího více žalobců, z nichž každý uplatňuje v jednom řízení jím žalovanou částku sám pro sebe, náleží za každou takto zastupovanou osobu samostatná odměna vypočtená podle tarifní hodnoty připadající na každého žalobce, snížená dle § 12 odst. 4 a. t.; ustanovení § 12 odst. 4 a. t. je zásadně aplikováno bez ohledu na počet společně zastupovaných účastníků (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016 sp. zn. 25 Cdo 173/2016).

233. Žalobcům vznikly zejména náklady právního zastoupení, tj. odměna advokáta, paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve § 13 odst. 4 smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jako „a. t.“) a dle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada DPH.Náhrada nákladů řízení žalobkyně a)

234. Jde o následující odměnu advokáta za úkony právní služby [u úkonů ad 2) a dále jde vždy o společné úkony všech žalobců, pročež soud aplikoval § 12 odst. 4 ve znění účinném v době provedení toho kterého úkonu právní služby]:1) 17. 4. 2023 – příprava a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., § 7 odst. 5 a. t. [tarifní hodnota 50 000 (§ 9 odst. 4 písm. a) a. t.) + 40 230 (§ 8 odst. 1 a. t., jelikož jde o náhradu majetkové újmy) + 38 650 (§ 8 odst. 1 a. t., jelikož jde o náhradu majetkové újmy) = 128 880 Kč] – nikoli společný úkon, tj. nesnížená odměna ve výši 6 260 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč,2) 8. 2. 2024 – předžalobní výzva se skutkovým a právním rozborem dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (tarifní hodnota 50 000 + 40 230 + 19 325), už společný úkon, tj. odměna snížená o 20 % na částku 4 440 Kč,3) 21. 3. 2024 – žaloba dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (tarifní hodnota: 50 000 + 40 230 + již 38 650), tj. odměna ve výši 5 008 Kč,4) 3. 6. 2024 – replika k vyjádření žalovaného dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. - tj. odměna 5 008 Kč,5) 9. 8. 2024 - 2 úkony za účast při soudním jednání přesahujícím 2 hodiny (od 10:00 do 13:07) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. – tj. odměna 10 016 Kč,6) 1. 10. 2024 – 3 úkony za účast při soudním jednání (od 10:00 do 14:09) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. – tj. odměna 15 024 Kč,7) 22. 1. 2025 – 2 úkony za účast při soudním jednání přesahujícím 2 hodiny (od 9:45 do 12:22) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. [tarifní hodnota již 40 230 (§ 8 odst. 1 a. t.) + 38 650 (§ 8 odst. 1 a. t.) + 500 000 (§ 9a odst. 1 písm. a) a. t.)], tj. (dle § 7 odst. 6 a. t.) – tj. odměna 21 240 Kč (odměna již není snižována, viz níže),8) 25. 2. 2025 - 2 úkony za účast při soudním jednání přesahujícím 2 hodiny (od 9:30 do 13:15) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., tj. odměna 21 240 Kč,9) 28. 3. 2025 - účast při soudním jednání nepřesahujícím dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., tj. odměna 10 620 Kč.

235. Celkem tak jde o odměnu advokáta u žalobkyně a) za 14 úkonů právní služby v celkové výši 98 856 Kč (nikoli o jí vyúčtovanou částku 165 680 Kč). Soud u žalobkyně a) u úkonů provedených od 1. 1. 2025 sazbu odměny nesnižoval, jelikož soud vyšel již ze žaloby, ve které žalobci sami sebe rozřadili od čísla , hodnota, . až 7., počínaje žalobkyní a) jakožto „první“ (tj. „1.“). Soud toto žalobní řazení (očíslování) žalobců respektoval, a proto žalobkyni a) kvalifikoval jako „první“ ve smyslu § 12 odst. 4 a. t. od 1. 1. 2025 a u úkonů od 1. 1. 2025 proto soud odměnu advokáta u žalobkyně a) nesnižoval. Dle § 12 odst. 4 a. t. od 1. 1. 2025 platí, že „Jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za druhou a každou další takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu snížená mimosmluvní odměna. Mimosmluvní odměna se snižuje za druhou osobu o 20 %, za třetí osobu o 40 %, za čtvrtou osobu o 60 % a za pátou a každou další osobu o 80 %.“ [k obsahu a smyslu tohoto ustanovení srov. např. odůvodnění vyhlášky č. 258/2024 Sb. k bodu 23 a 24, tj. § 12 odst. 4 a. t. (dostupné např. na www.beck-online.cz), dále Čáp, P.: Nový způsob stanovení tarifní hodnoty při společných úkonech týkajících se zastupování nebo obhajoby dvou a více osob, či Hulva, T.: Proč bylo nutné přijmout novelu advokátního tarifu?, obojí publikované v Bulletinu advokacie 1-2/2025, s. 12 a 16; v soudní praxi srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2025 sp. zn. 4 Azs 306/2024, bod 35.]. Navíc právě žalobkyně a) byla (dle plné moci z 17. 4. 2023) prokazatelně „první“ klientkou i ve smyslu doby převzetí zastoupení (ostatní žalobci udělili advokátovi plnou moc dne 29. 1. 2024).

236. Žalobci nesprávně požadovali, aby každému z nich byla přiznána paušální náhrada nákladů řízení pod 300 Kč (od 1. 1. 2025 po 450 Kč) za každý společný úkon právní služby. Soudní praxe je konstantní v závěru, že za společné úkony při zastupování více osob přísluší advokátu ke každému úkonu pouze jedna paušální náhrada hotových výdajů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 173/2016). Celkem bylo vykonáno účelně 13 společných úkonů právní služby. Za 8 úkonů ad 2) až 5) shora (tj. do 31. 12. 2024) činí paušální náhrada částku 300 Kč a za 5 úkonů ad 7) až 9 shora (tj. od 1. 1. 2025) činí paušální náhrada částku 450 Kč (viz § 13 odst. 4 a. t. ve znění v době provedení toho kterého úkonu). Tudíž celkem jde o paušální náhradu hotových výdajů za 13 společných úkonů ve výši 4 650 Kč (tj. 8 x 300 + 5 x 450 Kč). Po vydělení počtu žalobců (tj. sedmi) spadá na každého žalobce paušální náhrada hotových výdajů ve výši 664,3 Kč, přičemž nadto má každý ze žalobců právo na náhradu paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za nespolečný úkon v podobě přípravy a převzetí zastoupení [ad 1) shora]. Tudíž žalobkyně a) má právo na vedle odměny advokáta dle § 13 odst. 4 a. t. i na paušální náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 964,3 Kč.

237. K náhradě nákladů řízení patří i náhrada za promeškaný čas advokáta žalobců dle § 14 a. t., tj. ve výši 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu v době do 31. 12. 2024 a ve výši 150 Kč v době od 1. 1. 2025. Cesta vozidlem ze sídla advokáta z , adresa, k soudu činila 2 hodiny, tj. celkem , hodnota, hodiny tam a zpět. Za jednu cestu tam a zpět (4 hodiny) jde o částku 800 Kč v roce 2024 a 1 200 Kč v roce 2025. V roce 2024 učinil advokát žalobců 2 cesty k soudnímu jednání, v roce 2025 provedl 3 cesty. Celkem tak jde o náhrada za promeškaný čas advokáta ve výši 5 200 Kč, což vyděleno počtem žalobců činí částku 742,8 Kč připadající na každého ze žalobců.

238. K náhradě nákladů řízení patří i náhrada cestovních výdajů advokáta žalobců dle § 13 a. t. Šlo o 5 cest tam a zpět k 5 soudním jednáním. Advokát užil osobní motorové vozidlo s průměrnou spotřebou 6,6 litru na 100 km jezdící na naftu. Soud aplikoval vyhlášku č. 398/2023 Sb. (pro cesty do 31. 12. 2024) – cena nafty 38,70 Kč/l, sazba nákladní náhrady ve výši 5,60 Kč/km, a vyhlášku č. 475/2024 Sb. (pro cesty od 1. 1. 2025) – cena nafty 34,70 Kč a sazba základní náhrady ve výši 5,80 Kč/km. Jedna cesta ze sídla advokáta z , adresa, a zpět činila 410 Km. , jméno FO, jde o cestovní výdaje advokáta v roce 2024 v celkové výši 6 686,4 Kč (2 x 3 343,2) a v roce 2025 za 3 cesty ve výši 9 951 Kč (3 x 3 317). Celkem tak činí cestovní výdaje advokáta žalobců částku 16 637,4 Kč, z čehož na každého ze žalobců spadá částka 2 376,7 Kč.

239. Podle § 137 odst. 1 o. s. ř. k náhradě nákladů řízení patří i hotové výdaje účastníků, tj. i cestovní výdaje žalobců. Uplatní se právní předpisy o cestovních náhradách (mj. zákoník práce a vyhláška č. 475/2024 Sb.). Celkem , hodnota, žalobců a) až e) se dostavilo k jednání dne 28. 3. 2025. Užili osobní motorové vozidlo na naftu s průměrnou spotřebou 5 l/100 km a soud aplikoval vyhlášku č. 475/2024 Sb. Jeli jedním vozidlem z , adresa, (61 km) a zpět (61 km), pročež cestovní výdaje činí celkem částku 919,27 Kč, z čehož připadá na každého ze žalobců a) až e) částka 183,8 Kč [žalobci nesprávně požadují náhradu cestovních výdajů i žalobců f) a g), kteří se nezúčastnili žádného z jednání].

240. Dále jde o náhradu cestovních výdajů za cestu z , Anonymizováno, do Brna a zpět k jednání dne 7. 4. 2025. Nicméně do jednací síně se dne 7. 4. 2025 dostavila jen žalobkyně a) [viz protokol o vyhlášení rozsudku]. Nelze tak přiznat náhradu cestovních výdajů všem žalobcům (jak žalobci požadují ve vyčíslení nákladů), nýbrž jen žalobkyni a). Bylo užito stejné vozidlo, pročež jde o stejné cestovní výdaje jako shora, tj. ve výši 919,27 Kč, přičemž jde o cestovní výdaje jen žalobkyně a).

241. Žalobkyni a) tak vznikly následující náklady řízení: 1) odměna advokáta - 98 856 Kč, 2) paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 964,3 Kč, 3) náhrada za promeškaný čas advokáta ve výši 742,8 Kč, 4) cestovní výdaje advokáta ve výši 2 376,7 Kč, 5) cestovní výdaje žalobkyně a) ve výši 1 103,07 Kč (183,8 + 919,27).

242. K náhradě nákladů řízení náleží podle § 137 odst. 3 o. s. ř. i náhrada DPH ve výši 21 % ze shora uvedených nákladů řízení [s výjimkou cestovních výdajů žalobkyně a)], tj. z částky 102 939,8 Kč (advokát žalobců je plátcem DPH) – tzn. částka 21 617,3 Kč.

243. Konečně žalobkyni a) vznikl náklad řízení ve výši 50 Kč za zaplacený soudní poplatek za CD se zvukovým záznamem z jednání (které též patří mezi náklady řízení dle § 137 odst. 1 o. s. ř.).

244. Účelně žalobkyní a) vynaložené náklady řízení proto činí celkem částku 125 710,17 Kč (nikoli jí požadovanou částku 211 738,60 Kč).

245. Celkem tak žalovaný s vedlejším účastníkem jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni a) na náhradě jejích nákladů řízení částku 125 710,17 Kč – viz výrok XVIII. Totiž vedlejší účastník má dle § 91 odst. 3 věta první o. s. ř. stejné povinnosti jako účastník, a proto je povinen vedle účastníky, jemuž ve sporu pomáhal, zaplatit společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení vítěznému účastníku (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1859/2009, či Občanský soudní řád, I, II, 1. vydání, , adresa, , , právnická osoba, . Beck, s. 604 – 608, komentář k § 91 o. s. ř.: L. Drápal).Náhrada nákladů řízení žalobce b)

246. Jde o následující odměnu advokáta za úkony právní služby [u úkonů ad 2) a dále jde vždy o společné úkony všech žalobců]:1) 29. 1. 2024 – příprava a převzetí zastoupení - § 7 odst. 5 a. t. (tarifní hodnota 50 000 Kč) – nikoli společný úkon, tj. nesnížená odměna ve výši 3 100 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč,2) 8. 2. 2024 – předžalobní výzva – již společný úkon, tj. dle § 12 odst. 4 a. t. snížená odměna o 20 %, tj. odměna ve výši 2 480 Kč,3) 21. 3. 2024 – žaloba - odměna ve výši 2 480 Kč,4) 3. 6. 2024 – replika k vyjádření žalovaného - odměna 2 480 Kč,5) 9. 8. 2024 – 2 úkony za účast při soudním jednání – odměna 4 960 Kč,6) 1. 10. 2024 – 3 úkony za účast při soudním jednání – odměna 7 440 Kč,7) 22. 1. 2025 – 2 úkony za účast při soudním jednání [tarifní hodnota již 500 000 (§ 9a a. t.), leč snížení odměny o 20 % dle § 12 odst. 4 a. t.], tj. odměna 16 480 Kč,8) 25. 2. 2025 - 2 úkony za účast při soudním jednání, tj. odměna 16 480 Kč,9) 28. 3. 2025 - účast při soudním jednání, tj. odměna 8 240 Kč.

247. Celkem jde o odměnu advokáta u žalobce b) za 14 úkonů právní služby ve výši 64 140 Kč (nikoli o jím vyúčtovanou částku 158 384 Kč). U úkonů ad 2) šlo o společné úkony, pročež u žalobce b) soud snížil sazbu odměny o 20 % v souladu s § 12 odst. 4 a. t. [i u úkonů od 1. 1. 2025, jelikož žalobci žalobce b) kvalifikovali řazením (očíslovaním) v žalobě jako „druhého“].

248. Žalobci b) – kromě 1) odměny advokáta ve výši 64 140 Kč - dále vznikly tyto náklady řízení: 2) paušální náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 964,3 Kč, 3) náhrada za promeškaný čas advokáta ve výši 742,8 Kč, 4) náhrada cestovních výdajů advokáta ve výši 2 376,7 Kč, 5) cestovní výdaje žalobce b) ve výši 183,8 Kč, 6) náhrada DPH (z částky 68 223,8 Kč) ve výši 14 327 Kč a 7) žalobcem b) zaplacená záloha na znalečné ve výši 3 000 Kč (viz č. l. 135).249. , jméno FO, žalobcem b) účelně vynaložené náklady řízení činí částku 85 734,6 Kč (nikoli požadovanou částku 202 910,44 Kč). Žalovaný s vedlejším účastníkem jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci b) náhradě jeho nákladů řízení ve výši 85 734,6 Kč – viz výrok XIX.Náhrada nákladů řízení žalobkyně c)

250. Jde o následující odměnu advokáta za úkony právní služby [u úkonů ad 2) a dále jde vždy o společné úkony všech žalobců]:1) 29. 1. 2024 – příprava a převzetí zastoupení - § 7 odst. 5 a. t. (tarifní hodnota 50 000 Kč) – nikoli společný úkon, tj. nesnížená odměna ve výši 3 100 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč,2) 8. 2. 2024 – předžalobní výzva – již společný úkon, tj. dle § 12 odst. 4 a. t. snížená odměna o 20 % ve výši 2 480 Kč,3) 21. 3. 2024 – žaloba - odměna ve výši 2 480 Kč,4) 3. 6. 2024 – replika k vyjádření žalovaného - odměna 2 480 Kč,5) 9. 8. 2024 – 2 úkony za účast při soudním jednání – odměna 4 960 Kč,6) 1. 10. 2024 – 3 úkony za účast při soudním jednání – odměna 7 440 Kč,7) 22. 1. 2025 – 2 úkony za účast při soudním jednání [tarifní hodnota již 500 000 (§ 9a a. t.), leč snížení odměny o 40 % dle § 12 odst. 4 a. t.], tj. odměna 12 360 Kč,8) 25. 2. 2025 - 2 úkony za účast při soudním jednání, tj. odměna 12 360 Kč,9) 28. 3. 2025 - účast při soudním jednání, tj. odměna 6 180 Kč.

251. Celkem jde o odměnu advokáta u žalobkyně c) za 14 úkonů právní služby v celkové výši 53 840 Kč (nikoli o jí vyúčtovanou částku 123 120 Kč). U úkonů ad 2) šlo o společné úkony, pročež u žalobkyně c) soud snížil sazbu odměny v souladu s § 12 odst. 4 a. t. [u úkonů do 31. 12. 2024 o 20 % a u úkonů od 1. 1. 2025 o 40 %, jelikož žalobci sami žalobkyni c) kvalifikovali řazením (očíslováním) v žalobě jako „třetí“].

252. Žalobkyni c) – kromě 1) odměny advokáta ve výši 53 840 Kč - dále vznikly tyto náklady řízení: 2) paušální náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 964,3 Kč, 3) náhrada za promeškaný čas advokáta ve výši 742,8 Kč, 4) náhrada cestovních výdajů advokáta ve výši 2 376,7 Kč, 5) cestovní výdaje žalobkyně c) ve výši 183,8 Kč a 6) náhrada DPH (z částky 57 923,8 Kč) ve výši 12 164 Kč.

253. Žalobkyni c) dle § 137 odst. 1 o. s. ř. vzniklo i 7) právo na náhradu ušlé mzdy ve výši 1 422,4 Kč [žalobkyně c) se zúčastnila soudního jednání dne 25. 2. 2025 a nemohla se již vrátit do zaměstnání, pročež má právo na úhradu ušlé mzdy za 8 hodin – 8h x 177,80 Kč/hod = 1 422,4 Kč (důkaz potvrzením zaměstnavatele v předvolání z 19. 2. 2025)].254. , jméno FO, žalobkyní c) účelně vynaložené náklady řízení činí celkem částku 71 694 Kč (nikoli jí požadovanou částku 161 663,4 Kč). Celkem tak žalovaný s vedlejším účastníkem jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni c) na náhradě jejích nákladů řízení částku 71 694 Kč – viz výrok XX.Náhrada nákladů řízení žalobce d)

255. Jde o následující odměnu advokáta za úkony právní služby [u úkonů ad 2) a dále jde vždy o společné úkony všech žalobců]:1) 29. 1. 2024 – příprava a převzetí zastoupení - § 7 odst. 5 a. t. (tarifní hodnota 50 000 Kč) – nikoli společný úkon, tj. nesnížená odměna ve výši 3 100 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč,2) 8. 2. 2024 – předžalobní výzva – již společný úkon, tj. dle § 12 odst. 4 a. t. snížená odměna o 20 %, tj. odměna ve výši 2 480 Kč,3) 21. 3. 2024 – žaloba - odměna ve výši 2 480 Kč,4) 3. 6. 2024 – replika k vyjádření žalovaného - odměna 2 480 Kč,5) 9. 8. 2024 – 2 úkony za účast při soudním jednání – odměna 4 960 Kč,6) 1. 10. 2024 – 3 úkony za účast při soudním jednání – odměna 7 440 Kč,7) 22. 1. 2025 – 2 úkony za účast při soudním jednání [tarifní hodnota již 500 000 (§ 9a a. t.), leč snížení odměny od 60 % dle § 12 odst. 4 a. t.], tj. odměna 8 240 Kč,8) 25. 2. 2025 - 2 úkony za účast při soudním jednání, tj. odměna 8 240 Kč,9) 28. 3. 2025 - účast při soudním jednání, tj. odměna 4 120 Kč.

256. Celkem tak jde o odměnu advokáta u žalobce d) za 14 úkonů právní služby v celkové výši 43 540 Kč (nikoli o jím vyúčtovanou částku 123 120 Kč). U úkonů ad 2) šlo o společné úkony, pročež u žalobce d) soud snížil sazbu odměny v souladu s § 12 odst. 4 a. t. [u úkonů do 31. 12. 2024 o 20 % a u úkonů od 1. 1. 2025 o 60 %, jelikož žalobci sami žalobce d) kvalifikovali řazením (očíslováním) v žalobě jako „čtvrtého“].

257. Žalobci d) – kromě 1) odměny advokáta ve výši 43 540 Kč - dále vznikly tyto náklady řízení: 2) paušální náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 964,3 Kč, 3) náhrada za promeškaný čas advokáta ve výši 742,8 Kč, 4) náhrada cestovních výdajů advokáta ve výši 2 376,7 Kč, 5) cestovní výdaje žalobce d) ve výši 183,8 Kč a 6) náhrada DPH (z částky 47 623,8 Kč) ve výši 10 001 Kč.

258. Žalobci d) dle § 137 odst. 1 o. s. ř. vzniklo i 7) právo na náhradu ušlé mzdy ve výši 1 216,70 Kč [žalobce d) se zúčastnil soudního jednání dne 25. 2. 2025 a nemohl se již vrátit do zaměstnání, pročež má právo na úhradu ušlé mzdy za 7,25 hodin – 7,25h x 167,82 Kč/hod = 1 216,7 Kč (důkaz potvrzením zaměstnavatele v předvolání z 24. 2. 2025)].259. , jméno FO, žalobcem d) účelně vynaložené náklady řízení činí celkem částku 59 025 Kč (nikoli jím požadovanou částku 161 457,70 Kč). Celkem tak žalovaný s vedlejším účastníkem jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci d) na náhradě jeho nákladů řízení částku 59 025 Kč – viz výrok XXI.Náhrada nákladů řízení žalobkyně e)

260. Jde o následující odměnu advokáta za úkony právní služby [u úkonů ad 2) a dále jde vždy o společné úkony všech žalobců]:1) 29. 1. 2024 – příprava a převzetí zastoupení - § 7 odst. 5 a. t. (tarifní hodnota 50 000 Kč) – nikoli společný úkon, tj. nesnížená odměna ve výši 3 100 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč,2) 8. 2. 2024 – předžalobní výzva – již společný úkon, tj. dle § 12 odst. 4 a. t. snížená odměna o 20% ve výši 2 480 Kč,3) 21. 3. 2024 – žaloba - odměna ve výši 2 480 Kč,4) 3. 6. 2024 – replika k vyjádření žalovaného - odměna 2 480 Kč,5) 9. 8. 2024 – 2 úkony za účast při soudním jednání – odměna 4 960 Kč,6) 1. 10. 2024 – 3 úkony za účast při soudním jednání – odměna 7 440 Kč,7) 22. 1. 2025 – 2 úkony za účast při soudním jednání [tarifní hodnota již 500 000 (§ 9a a. t.), leč snížení odměny o 80 % dle § 12 odst. 4 a. t.], tj. odměna 4 120 Kč,8) 25. 2. 2025 - 2 úkony za účast při soudním jednání, tj. odměna 4 120 Kč,9) 28. 3. 2025 - účast při soudním jednání, tj. odměna 2 060 Kč.

261. Celkem jde o odměnu advokáta u žalobkyně c) za 14 úkonů právní služby v celkové výši 33 240 Kč (nikoli o jí vyúčtovanou částku 138 320 Kč). U úkonů ad 2) šlo o společné úkony, pročež u žalobkyně e) soud snížil sazbu odměny v souladu s § 12 odst. 4 a. t. [u úkonů do 31. 12. 2024 o 20 % a u úkonů od 1. 1. 2025 o 80 %, jelikož žalobci sami žalobkyni e) kvalifikovali řazením (očíslováním) v žalobě jako „pátou“].

262. Žalobkyni e) – kromě 1) odměny advokáta ve výši 33 240 Kč - dále vznikly tyto náklady řízení: 2) paušální náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 964,3 Kč, 3) náhrada za promeškaný čas advokáta ve výši 742,8 Kč, 4) náhrada cestovních výdajů advokáta ve výši 2 376,7 Kč, 5) cestovní výdaje žalobkyně e) ve výši 183,8 Kč a 6) náhrada DPH (z částky 37 323,8 Kč) ve výši 7 838 Kč.263. , jméno FO, žalobkyní e) účelně vynaložené náklady řízení činí celkem částku 45 346 Kč (nikoli jí požadovanou částku 178 633 Kč). Celkem tak žalovaný s vedlejším účastníkem jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni e) na náhradě jejích nákladů řízení částku 45 346 Kč – viz výrok XXII.Náhrada nákladů řízení žalobkyně f)

264. Jde o následující odměnu advokáta za úkony právní služby [u úkonů ad 2) a dále jde vždy o společné úkony všech žalobců]:1) 29. 1. 2024 – příprava a převzetí zastoupení - § 7 odst. 5 a. t. (tarifní hodnota 50 000 Kč) – nikoli společný úkon, tj. nesnížená odměna ve výši 3 100 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč,2) 8. 2. 2024 – předžalobní výzva – již společný úkon, tj. dle § 12 odst. 4 a. t. snížená odměna o 20% ve výši 2 480 Kč,3) 21. 3. 2024 – žaloba - odměna ve výši 2 480 Kč,4) 3. 6. 2024 – replika k vyjádření žalovaného - odměna 2 480 Kč,5) 9. 8. 2024 – 2 úkony za účast při soudním jednání – odměna 4 960 Kč,6) 1. 10. 2024 – 3 úkony za účast při soudním jednání – odměna 7 440 Kč,7) 22. 1. 2025 – 2 úkony za účast při soudním jednání [tarifní hodnota již 250 000 [§ 9a odst. 1 písm. a) a. t.], leč snížené odměny o 80 % dle § 12 odst. 4 a. t.], tj. odměna 3 720 Kč,8) 25. 2. 2025 - 2 úkony za účast při soudním jednání, tj. odměna 3 720 Kč,9) 28. 3. 2025 - účast při soudním jednání, tj. odměna 1 860 Kč.

265. Celkem jde o odměnu advokáta u žalobkyně f) za 14 úkonů právní služby v celkové výši 32 240 Kč (nikoli o jí vyúčtovanou částku 62 320 Kč). U úkonů ad 2) šlo o společné úkony, pročež u žalobkyně f) soud snížil sazbu odměny v souladu s § 12 odst. 4 a. t. [u úkonů do 31. 12. 2024 o 20 % a u úkonů od 1. 1. 2025 o 80 %, jelikož žalobci sami žalobkyni f) kvalifikovali řazením (očíslováním) v žalobě jako „šestou“, tj. „6.“].

266. Žalobkyni f) – kromě 1) odměny advokáta ve výši 32 240 Kč - dále vznikly tyto náklady řízení: 2) paušální náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 964,3 Kč, 3) náhrada za promeškaný čas advokáta ve výši 742,8 Kč, 4) náhrada cestovních výdajů advokáta ve výši 2 376,7 Kč a 5) náhrada DPH (z částky 36 323,8 Kč) ve výši 7 628 Kč.267. , jméno FO, žalobkyní f) účelně vynaložené náklady řízení činí celkem částku 43 952 Kč (nikoli jí požadovanou částku 86 673 Kč). Celkem tak žalovaný s vedlejším účastníkem jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni f) na náhradě jejích nákladů řízení částku 43 952 Kč – viz výrok XXIII.Náhrada nákladů řízení žalobce g)

268. Jde o následující odměnu advokáta za úkony právní služby [u úkonů ad 2) a dále jde vždy o společné úkony všech žalobců]:10) 29. 1. 2024 – příprava a převzetí zastoupení - § 7 odst. 5 a. t. (tarifní hodnota 50 000 Kč) – nikoli společný úkon, tj. nesnížená odměna ve výši 3 100 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč,11) 8. 2. 2024 – předžalobní výzva – již společný úkon, tj. dle § 12 odst. 4 a. t. snížená odměna o 20% ve výši 2 480 Kč,12) 21. 3. 2024 – žaloba - odměna ve výši 2 480 Kč,13) 3. 6. 2024 – replika k vyjádření žalovaného - odměna 2 480 Kč,14) 9. 8. 2024 – 2 úkony za účast při soudním jednání – odměna 4 960 Kč,15) 1. 10. 2024 – 3 úkony za účast při soudním jednání – odměna 7 440 Kč,16) 22. 1. 2025 – 2 úkony za účast při soudním jednání [tarifní hodnota již 250 000 [§ 9a odst. 1 písm. a) a. t.], leč snížení odměny o 80 % dle § 12 odst. 4 a. t.], tj. odměna 3 720 Kč,17) 25. 2. 2025 - 2 úkony za účast při soudním jednání, tj. odměna 3 720 Kč,18) 28. 3. 2025 - účast při soudním jednání, tj. odměna 1 860 Kč.

269. Celkem jde o odměnu advokáta u žalobce g) za 14 úkonů právní služby v celkové výši 32 240 Kč (nikoli o jím vyúčtovanou částku 62 320 Kč). U úkonů ad 2) šlo o společné úkony, pročež u žalobce g) soud snížil sazbu odměny v souladu s § 12 odst. 4 a. t. [u úkonů do 31. 12. 2024 o 20 % a u úkonů od 1. 1. 2025 o 80 %, jelikož žalobci sami žalobce g) kvalifikovali řazením (očíslováním) v žalobě jako „sedmého“, tj. „7.“].

270. Žalobci g) – kromě 1) odměny advokáta ve výši 32 240 Kč - dále vznikly tyto náklady řízení: 2) paušální náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 964,3 Kč, 3) náhrada za promeškaný čas advokáta ve výši 742,8 Kč, 4) náhrada cestovních výdajů advokáta ve výši 2 376,7 Kč a 5) náhrada DPH (z částky 36 323,8 Kč) ve výši 7 628 Kč.271. , jméno FO, žalobcem g) účelně vynaložené náklady řízení činí celkem částku 43 952 Kč (nikoli jím požadovanou částku 86 673 Kč). Celkem tak žalovaný s vedlejším účastníkem jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci g) na náhradě jejho nákladů řízení částku 43 951,8 Kč – viz výrok XXIV.K nedůvodně požadovaným položkám náhrady nákladů řízení ze strany žalobců272. Za vyúčtovanou poradu se všemi žalobci z 3. 9. 2024 - jakožto „v souvislosti s koncentrací řízení“ - soud žalobcům nic nepřiznal. Za prvé žalobci neprokázali uskutečnění této porady, za druhé soud žalobcům nepřiznal ničeho za takovou (tvrzenou) poradu pohledem kritéria účelnosti (viz § 142 odst. 1 o. s. ř.). Počet porad je omezen kritériem účelnosti a poměru k složitosti posuzované věci (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. III. ÚS 920/20). Soudy si z okolností případu a dané procesní situace o účelnosti úkonu (včetně porady) musejí učinit úsudek. Další poradu advokáta s klientem lze považovat za samostatný (další) úkon právní služby (§ 11 odst. 1 písm. c/ advokátního tarifu) pouze tehdy, pokud byla vynucena dalším průběhem řízení. Za poradu jako úkon právní služby nelze považovat např. obvyklou komunikaci mezi účastníkem a zástupcem, ke které pravidelně dochází před provedením určitého procesního úkonu a která je k řádnému provedení úkonu zástupcem potřebná (včetně sdělení relevantních skutečností a předání potřebných podkladů). Taková komunikace je předpokladem pro řádné provedení procesního úkonu, je tedy v řádném provedení úkonu implicitně zahrnuta a nemá charakter samostatného úkonu právní služby. V tomto smyslu soud odkazuje ze soudní praxe např. na usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 49 Co 1/2023 nebo č. j. 70 Co 29/2023-109, bod 15. Soud neshledal, že by další porada z 3. 9. 2024 byla vynucena dalším průběhem řízení. Žalobci poukazují na „souvislost s koncentrací“. , adresa, žalobcům nebyla adresována žádná výzva k dotvrzení a označení důkazů dle § 118a o. s. ř. a po skončení 1. jednání v rámci koncentrační lhůty byla výzva dle § 118a o. s ř. adresována výlučně žalovanému.

273. Z obdobných důvodů – tj. neprokázání porady a její neúčelnost - soud nepřiznal ničeho žalobcům za jimi účtovanou další poradu z 17. 2. 2025 s advokátem „v souvislosti s účastnickým výslechem žalobců“. Žalobci své výslechy navrhli již v žalobě. Už proto relevantní skutečnosti ohledně jejich výslechu mohly a měly být (a byly) zahrnuty už v honorovaném úkonu právní služby v podobě sepisu žaloby a měly být obsaženy i v úkonu příprava a převzetí zastoupení zahrnující i první poradu s klientem (za oba tyto úkony právní služby byla žalobcům odměna přiznána).

274. Za žalobci vyúčtované doplnění důkazů ze dne 17. 9. 2024 a z 12. 3. 2025 soud žalobcům též nic nepřiznal, jelikož nešlo o úkon právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu. O vyhovění návrhu na doplnění dokazování se zpravidla nevydává rozhodnutí. Pokud je návrh na doplnění dokazování soudem akceptován a úkon je prováděn, není tím dotčeno právo na odměnu podle advokátního tarifu za účast u provádění důkazu. Již z těchto důvodů za vypracování písemností, týkajících se pouze dokazování, zásadně odměna nepřísluší, jak dovodila i judikatura - srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004 sp. zn. 2 To 28/2004 (publikované v Bulletinu advokacie č. 3/2005) či usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne 7. 4. 2021 sp. zn. 6 To 99/2021 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10/2021).

275. Za vyjádření žalobců ke znaleckému zkoumání z 14. 10. 2024 soud nic žalobcům nepřiznal, pro neúčelnost dle § 142 odst. 1 o. s. ř., jelikož tam uvedené v zásadě již jejich zástupce soudu sdělil při soudním jednání dne 1. 10. 2024 (str. 3 předposlední odstavec protokolu o jednání – č. l. 115).

276. Žalobci též nedůvodně požadovali „náhradu za promeškaný čas žalobce“ celkem ve výši 1 200 Kč (každý po 60 Kč) dle § 14 a. t. v souvislosti se 2 cestami k soudním jednáním z , Anonymizováno, a zpět. Ve skutečnosti náhrada za promeškaný čas (dle § 14 a. t.) náleží jen v za promeškaný čas advokáta, nikoli účastníka. Účelem § 14 a. t. je poskytnutí určité míry kompenzace za to, že advokát – nikoli účastník - z objektivního důvodu nemůže poskytovat právní službu, neboť v daném čase se přemisťuje z místa svého sídla či bydliště do místa poskytování právní služby (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005 sp. zn. IV. ÚS 215/05). Účastníkům náleží jen náhrada ušlého výdělku, kterou požadovali pouze žalobkyně c) a žalobce d).VII. Náklady řízení vzniklé státu (výrok XXV.)

277. Soud ustanovené znalkyni , jméno FO, . , jméno FO, usnesením č. j. 47 C 75/2024-184 přiznal znalečné ve výši 16 800 Kč, přičemž 9 000 Kč z toho stát hradil z účastníky složených záloh, pročež ve zbytku – tj. v částce 7 800 Kč – jde o náklad řízení vzniklý státu.

278. O nákladech státu ve výši 7 800 Kč soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát má právo na náhradu nákladů řízení „podle jeho výsledku“ proti tomu účastníku, který byl povinen nahradit náklady druhému účastníku (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2009 sp. zn. I. ÚS 92/08) – tedy proti žalovanému a vedlejšímu účastníkovi (viz výrok XXV.).VIII. Soudní poplatek (výrok XXVI.)

279. Všichni žalobci byli ve smyslu § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích osvobozeni od soudních poplatků. V souladu s § 2 odst. 3 věta první zákona o soudních poplatcích je žalovaný (s vedlejším účastníkem) povinen zaplatit soudní poplatek podle výsledků řízení, což znamená poplatek z žalobcům přisouzené částky. Jde o soudní poplatek za náhradu škody přiznanou žalobkyní a) [tj. z částky 40 230 Kč a 38 650 Kč] ve výši 3 944 Kč (položka 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku poplatků). Dále jde o poplatek z :a) žalobkyni a) přisouzené náhrady nemajetkové újmy ve výši 570 000 Kč, tj. poplatek ve výši 5 700 Kč (položka 3 písm. b) Sazebníku poplatků);b) žalobci b) přisouzené náhrady nemajetkové újmy ve výši 530 000 Kč, tj. poplatek 5 300 Kč;c) žalobkyni c) přisouzené náhrady nemajetkové újmy ve výši 175 000 Kč, tj. poplatek 2 000 Kč (položka 3 písm. a) Sazebníku poplatků);d) žalobci d) přisouzené náhrady nemajetkové újmy ve výši 175 000 Kč, tj. poplatek 2 000 Kč;e) žalobkyni e) přisouzené náhrady nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč, tj. poplatek 2 000 Kč;f) žalobkyni f) přisouzené náhrady nemajetkové újmy ve výši 75 000 Kč, tj. poplatek 2 000 Kč;g) žalobci g) přisouzené náhrady nemajetkové újmy ve výši 75 000 Kč, tj. poplatek 2 000 Kč.280. , jméno FO, jsou žalovaní a vedlejší účastník povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice – Městskému soudu v Brně poplatek za žalobu ve výši 24 944 Kč (viz výrok XXVI.).IX. Lhůta k plnění281. Lhůtu k plnění k zaplacení částek v rámci merita sporu i náhrady nákladů řízení soud určil na 3 dny ve smyslu § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal výjimečné důvody pro její prodloužení. Lhůtu k zaplacení soudního poplatku soud stanovil rovněž na 3 dny dle § 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích.