70 Co 250/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Čuhelové, Ph.D., a soudců JUDr. Michala Ryšky a Mgr. Ivy Krejčířové v právní věci zástavní věřitelky: Jméno zástavní věřitelky ., IČO IČO zástavní věřitelky sídlem Adresa zástavní věřitelky zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti zástavnímu dlužníkovi: Jméno zástavního dlužníka A , narozený rodné přijmení Datum narození zástavního dlužníka A bytem Adresa zástavního dlužníka A zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o soudní prodej zástavy, o odvolání zástavního dlužníka proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. července 2024, č. j. 33 C 59/2024-29, Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně nařídil soudní prodej zástavy, a to nemovitostí – pozemku parc. , číslo, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , číslo, – rodinný dům, pozemku parc. , číslo, - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če víceúčelová stavba, pozemku parc. , číslo, – zahrada, pozemku parc. , číslo, – trvalý travní porost, pozemku parc. , číslo, – orná půda, vše v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , zapsáno na LV , číslo, pro část obce , adresa, , u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to pro zajištění pohledávky zástavní věřitelky spočívající v a) celkové dlužné částce, ohledně níž jsou dlužníci v prodlení po splatnosti úvěru dle Smlouvy o úvěru č. 003/2023/137-PU ze dne 12. 1. 2023, v částce v celkové výši 41 697 750 Kč, ke které dále přirůstá zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 41 697 750 Kč za období od 13. 4. 2023 do zaplacení, b) jednorázové smluvní pokutě dle ust. čl. IV. odst. 7 písm. c) Smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, ve výši 4 169 775 Kč, denní smluvní pokutě dle ust. čl. IV. odst. 7 písm. d) Smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, ve výši 62 547 Kč denně, a to za období od 13. 4. 2023 do zaplacení, kdy výše smluvních pokut uvedených pod písm. b) a c) je v součtu limitována částkou 79 000 000 Kč.

2. Soud prvního stupně měl za prokázané, že zástavní věřitelka má splatné peněžité pohledávky vůči obligačním dlužníkům (právo na zaplacení jistiny 39 500 000 Kč s úroky z prodlení a se smluvními pokutami), přičemž bylo prokázáno i to, že platně vzniklo a stále existuje zástavní právo k označeným pozemkům, které zajišťují zaplacení jmenované pohledávky zástavní věřitelky vůči obligačním dlužníkům. O totožnosti osoby zástavního dlužníka rovněž nebylo pochyb. Zástavní věřitelka doložila existenci zajištěné pohledávky, existenci zástavního práva k zástavě a dále doložila, kdo je zástavním dlužníkem. Obranu zástavního dlužníka shledal zcela nedůvodnou.

3. Proti usnesení podal zástavní dlužník odvolání, kterým se domáhal zrušení tohoto usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí. Soudu prvního stupně vytýká, že rozhodl soud, který ve věci není příslušný, neboť věcně příslušné jsou krajské soudy dle § 9 odst. 2 písm. j) o. s. ř., jelikož se jedná o spor mající původ ve finančním zajištění. Zmínil, že z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že některé nabývací tituly jsou uloženy na pracovišti Brno-venkov a nikoli na pracovišti Brno-město. Dále namítá, že napadené rozhodnutí nebylo zástavnímu dlužníkovi vůbec doručeno. Soud se rovněž nezabýval platností zástavní smlouvy ze dne 12. 1. 2023 a nezkoumal výši dlužné částky, za situace, kdy na straně dlužníka figuruje více osob. Rovněž nezohlednil skutečnost, že některé v zástavní smlouvě uvedené nemovité věci patří do SJM zástavního dlužníka a jeho manželky.

4. Zástavní věřitelka ve svém vyjádření k odvolání zástavního dlužníka navrhla potvrzení usnesení soudu prvního stupně, neboť má za to, že odvolání zástavního dlužníka je pouze obstrukční povahy s cílem, co nejvíce oddálit výkon rozhodnutí, tj. realizaci soudního prodeje zástavy. Veškeré námitky uvedené v odvolání považovala za irelevantní, když věcná i místní příslušnost Městského soudu v Brně odpovídá příslušným ustanovením z. ř. s. Zástavní smlouva ze dne 12. 1. 2023 je platným právním jednáním, podpis úředníka je úředně ověřen, přičemž jeho manželka s uzavřením zástavní smlouvy vyslovila dne 12. 1. 2023 souhlas v písemné formě, její podpis je rovněž úředně ověřen. Dále poukázal na zásadu materiální publicity katastru nemovitostí, podle které byla zástavní věřitelka v okamžiku uzavření zástavní smlouvy v dobré víře, že zápis v katastru nemovitostí odpovídá skutečnému stavu. Předžalobní výzva byla zástavnímu dlužníku doručena dne 22. 2. 2024 a následně zástavní dlužník telefonicky kontaktoval právního zástupce zástavní věřitelky s tím, že o dluhu ví a že je ze strany obligačních dlužníků ubezpečován o tom, že bude situace vyřešena.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející, bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.] i nad rámec odvolacích důvodů, a poté dospěl k závěru, že odvolání zástavního dlužníka není důvodné.

6. Podle § 354 z. ř. s. řízení o soudním prodeji zástavy lze zahájit jen na návrh zástavního věřitele, kterým se domáhá nařízení soudního prodeje zástavy; to neplatí, neumožňují-li jiné právní předpisy soudní prodej zástavy.

7. Podle § 356 z. ř. s. ve věci není třeba nařizovat jednání jen za podmínek, že lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 větě první doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře.

8. Podle § 358 odst. 1 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci.

9. V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou - jak vyplývá z ustanovení § 358 odst. 1 věty první z. ř. s. - v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti se současně v řízení o soudním prodeji zástavy neprokazují; pro nařízení prodeje zástavy se vyžaduje, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy aby se jevily z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Doloží-li zástavní věřitel uvedené skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře, může soud prvního stupně rozhodnout o nařízení prodeje zástavy bez jednání, tedy bez slyšení zástavního dlužníka, a s tím, že žalobu doručí zástavnímu dlužníku až spolu s usnesením o nařízení prodeje zástavy.

10. Z uvedeného (mimo jiné) vyplývá, že povaha řízení o soudním prodeji zástavy (jako první fáze soudního prodeje zástavy), určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., u nichž se vyžaduje toliko osvědčení, jednak nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., jednak ani neumožňuje soudu provádět dokazování ke sporným tvrzením účastníků. Řízení o soudním prodeji zástavy je tedy charakterizováno tím, že se v něm neprovádí dokazování ke sporným tvrzením účastníků; nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., nemůže být jeho návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověno, i kdyby ji zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním, a naopak, budou-li tyto okolnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral a i kdyby o nich požadoval dokazování. Protože v řízení o soudním prodeji se (pojmově) neprovádí dokazování, nepřichází v něm v úvahu použití ustanovení § 357 z. ř. s. (jeho zařazení do zákona je zjevnou legislativní chybou), a v odvolacím řízení ani ustanovení § 28 odst. 1 z. ř. s.

11. To, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy zkoumá pouze skutečnosti uvedené v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem zástavy [bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí (exekuce) zástavním věřitelem podán], a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (srov. například § 268 odst. 3 o. s. ř. a § 55 exekučního řádu) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 o. s. ř.; právem, které nepřipouští výkon rozhodnutí prodejem zástavy, se rozumí jakékoliv právo, v důsledku kterého k prodávané zástavě nevzniklo (nemohlo platně vzniknout) zástavní právo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, uveřejněné pod číslem 37/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, uveřejněné pod číslem 67/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

12. Důležitost důvodu, pro který účastník žádá o odročení jednání, soud posuzuje vždy k přihlédnutím ke všem okolnostem případu, když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání, není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ust. § 101 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007). Ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. je právní normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, ale přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností. Úvaha odvolacího soudu o splnění nebo nesplnění předpokladu jednání v nepřítomnosti účastníka řízení je v dovolacím řízení zpochybnitelná jen tehdy, je-li zjevně nepřiměřená (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1312/2020).

13. Odvolací soud nevyhověl opakované žádosti zástavního dlužníka o odročení jednání z důvodu jeho zdravotního stavu, který mu znemožnil účast u jednání, a věc dne 18. 6. 2025 projednal v jeho nepřítomnosti, za účasti jeho zástupce (advokáta), kterého předem telefonicky vyrozuměl o tom, že jednání nebude odročeno. Postupoval tak s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o v pořadí druhou žádost tohoto účastníka o odročení jednání s tím, že jeho zástupce byl již v případě první žádosti o odročení vyrozuměn o tom, že pokud bude opětovně žádáno o odročení jednání ze zdravotních důvodů na straně zástavního dlužníka, bude odvolací soud zvažovat, zda opakované žádosti vyhoví (viz úřední záznam ze dne 26. 5. 2025, č. l. 75), neboť se jedná o řízení, kdy není třeba osobní účasti zástavního dlužníka u jednání, zástavní dlužník je zastoupen advokátem, prostřednictvím nějž realizuje svá procesní práva. K tomu odvolací soud odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 810/96 ze dne 10. 4. 1996, dle kterého účastníku, který byl v řízení zastoupen, nebyla odňata možnost jednat před soudem, i když se sám k soudu nedostavil, jestliže mohl realizovat procesní práva prostřednictvím svého zástupce.

14. Navíc v posuzované věci byly v řízení před soudem prvního stupně splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání (§ 356 z. ř. s., neboť skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 z. ř. s. byly doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány). Odvolací soud zamýšlel postupovat stejně a za tím účelem vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, zástavní dlužník s takovým postupem nesouhlasil. V řízení o soudním prodeji zástavy zkoumá soud pouze skutečnosti uvedené v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení; neprovádí dokazování, nepřichází v něm v úvahu použití ustanovení § 357 z. ř. s. (jeho zařazení do zákona je zjevnou legislativní chybou), a v odvolacím řízení ani v ustanovení § 28 odst. 1 z. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4979/2015 nebo ze dne 26. 8. 2024, sp. zn. 1688/2024). I s ohledem na tento výše popsaný charakter řízení odvolací soud zdravotní stav zastoupeného účastníka nepovažoval za důležitý důvod k odročení jednání.

15. V reakci na nevyhovění žádosti o odročení jednání vznesl zástavní dlužník prostřednictvím svého zástupce v průběhu jednání odvolacího soudu námitku podjatosti všech členů senátu 70 Co odvolacího soudu, kterou odůvodnil tím, že nevyhověním jeho žádosti o odročení jednání mu byla odňata možnost jednat před soudem Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům vytýká jejich postup v řízení o projednávané věci, vyhodnotil odvolací soud bez dalšího takovou námitku podjatosti jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), kterou není třeba předkládat nadřízenému soudu, když navíc byla námitka podjatosti uplatněna v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta (§ 15b odst. 2 o. s. ř.).

16. Námitka věcné nepříslušnosti soudu vznesená zástavním dlužníkem v odvolání je zcela nedůvodná, a to ohledem na ust. § 3 odst. 1, odst. 2 z. ř. s., když pro řízení o soudním prodeji zástavy jsou věcně příslušné okresní soudy, místní příslušnost je pak upravena v § 353a z. ř. s. Věcná příslušnost dle § 9 odst. 2 písm. j) o. s. ř. se pro tento typ řízení neuplatní. Ve věci tak rozhodl věcně i místně příslušný soud.

17. Námitku, že zástavnímu dlužníku nebylo řádně doručeno napadené usnesení ani výzva k odstranění vad odvolání, když mu uvedené listiny soud prvního stupně doručoval prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a nikoli do datové schránky zástavního dlužníka, který má zřízeny dvě datové schránky (ID schránky: s3r8x5f a zfynhwb), shledal odvolací soud nedůvodnou, neboť zástavním dlužníkem zmiňované datové schránky jsou datové schránky zřízené pro , jméno FO, , fyzickou osobu podnikající, avšak zástavní dlužník v tomto řízení vystupuje jako fyzická osoba – nepodnikatel. Má-li fyzická osoba zřízeno více datových schránek (např. datovou schránku fyzické osoby a datovou schránku podnikající fyzické osoby, nebo advokát datovou schránku podnikající fyzické osoby – advokáta, ale též insolvenčního správce nebo daňového poradce), je třeba jí doručovat písemné vyhotovení rozhodnutí, jiných úkonů a dalších písemností do té datové schránky, která odpovídá povaze doručované písemnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1850/2015). Za situace, kdy zástavní dlužník měl zřízeny datové schránky podnikající fyzické osoby, postupoval soud prvního stupně zcela správně, pokud mu doručoval listiny prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Navíc je evidentní, že zástavní dlužník se s napadeným usnesením i s výzvou k odstranění vad k odvolání seznámil, neboť na ně reagoval včas podaným odvoláním a doplněným odvoláním.

18. V projednávané věci zástavní věřitelka předložila soudu – jak je zřejmé z obsahu spisu – listiny, které osvědčovaly (ze kterých se jevilo jako pravděpodobné), že má vůči obligačním dlužníkům právo na zaplacení jistiny 39 500 000 Kč s úroky z prodlení a se smluvními pokutami (smlouva o úvěru ze dne , datum, , č. sml. , číslo, , která byla zajištěna zástavním právem k předmětným nemovitostem (zástavní smlouva ze dne , datum, s právními účinky zápisu do katastru nemovitostí ke dni , datum, ), jež jsou ve vlastnictví zástavního dlužníka (výpis z katastru nemovitostí, LV , číslo, ze dne , datum, ). Protože tak zástavní věřitelka doložila zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhla, a kdo je zástavním dlužníkem, byly splněny podmínky pro nařízení prodeje zástavy ve smyslu ustanovení § 358 odst. 1 z. ř. s. V řízení o soudním prodeji zástavy zkoumá soud pouze skutečnosti uvedené v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s. a pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení. Při soudním prodeji zástavy mohou být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo osvědčení rozhodných skutečností může být zpochybněno. Tak se však může stát až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem zástavy. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4421/2015, je-li skutečnost, že zajištěná pohledávka zanikla splněním, započtením, nebo z jiného důvodu, nebo skutečnost, že zástavní smlouva je neplatná, nebo skutečnost, že zajištěná pohledávka i zástavní pohledávka (zástavní právo) jsou promlčeny, zřejmá (evidentní, nevzbuzující pochybnosti) již z obsahu spisu tak, že ji nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků, pročež nevyžaduje další dokazování, pak k ní může soud přihlédnout již při rozhodování o návrhu na nařízení prodeje zástavy podle § 358 odst. 1 z. ř. s. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 29 Cdo 1252/2021, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2023, sp. zn. 21 Cdo 447/2023].

19. Námitky zástavního dlužníka, jak vyplývají z obsahu jeho podání, zejména z odvolání (zpochybnění platnosti zástavní smlouvy, absence podpisu zástavního dlužníka na této smlouvě a další viz výše), však uvedenému požadavku (zjevnosti z obsahu doložených listin a nepotřebnosti provést dokazování k jejich verifikaci) nevyhovují, naopak se oprávněnost těchto námitek bez rozsáhlého dokazování, které ostatně i bylo navrženo, dovodit nemohla. V tomto řízení tak bez rozsáhlejšího dokazování nelze posoudit důvodnost námitky absence podpisu zástavního dlužníka na zástavní smlouvě [je nutno poukázat na to, že ze samotné zástavní smlouvy plyne, že podpis zástavního dlužníka byl úředně ověřen (k povaze tzv. legalizační doložky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1190/2004, uveřejněný pod č. 25/2006 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1620/2007, uveřejněný pod č. 32/2010 Sb. rozh. obč.)]; jak již bylo uvedeno výše, nic nebrání zástavnímu dlužníku stejné námitky uplatnit v případném exekučním řízení v rámci návrhu na zastavení exekuce a důvodnost svých námitek v tomto řízení i prokázat.

20. S ohledem na charakter řízení o nařízení soudního prodeje zástavy, který byl popsán výše (dokazování se v něm neprovádí), zamítl odvolací soud důkazní návrhy zástavního dlužníka obsažené v jeho písemných podáních i navržené u jednání odvolacího soudu (znalecký posudek, který by posoudil pravost podpisu zástavního dlužníka na zástavní smlouvě).

21. Jelikož pro účely nařízení prodeje zástavy je postačující toliko, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním věřitelem, což v posuzovaném případě zástavní věřitelka splnila, odvolací soud napadené usnesení ve smyslu § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

22. Soud prvního stupně správně nerozhodl o náhradě nákladů řízení, a to v souladu s judikaturou Ústavního soudu, podle níž lze teprve po skončení vykonávacího řízení rozhodnout dle pravidel úspěchu či neúspěchu ve věci o celkových nákladech řízení, včetně nákladů řízení o soudním prodeji zástavy (nálezy Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. II. ÚS 114/06, ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 28/14, ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 68/16, ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 2246/17).

23. Ze stejných důvodů odvolací soud nerozhodoval ani o nákladech odvolacího řízení.