70 Co 62/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Ryšky a soudců Mgr. Ivy Krejčířové a JUDr. Ing. Daniela Bartoně ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 919 636 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 4. listopadu 2024, č. j. 7 C 271/2022-294,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku v části, týkající se zaplacení částky 919 636 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 693 750 Kč od 20. 8. 2022 do zaplacení a z částky 225 886 Kč od 15. 3. 2023 do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku ve zbývající části, tedy ohledně úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 919 636 Kč od 10. 3. 2020 do 19. 8. 2022 a z částky 225 886 Kč od 20. 8. 2022 do 14. 3. 2023, mění tak, že žaloba se zamítá.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů řízení částku 114 024,90 Kč.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve IV. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů řízení částku 10 003,72 Kč.

V. Rozsudek soudu prvního stupně se v V. výroku mění tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů řízení částku 6 128,28 Kč.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 15 040,30 Kč.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 919 636 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 919 636 Kč od 10. 3. 2020 do zaplacení, vše do 3 měsíců od právní moci daného rozsudku (I. výrok). Žalobu naopak zamítl ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci další zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 374 114 Kč od 10. 3. 2020 do zaplacení (II. výrok). Žalované uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci k rukám jeho zástupce 42 % v částce 115 129 Kč (III. výrok) a České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov 71 % v částce 15 003,72 Kč (IV. výrok). Žalobci uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov náhradu nákladů řízení ve výši 29 % v částce 1 128, 28 Kč (V. výrok).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl ve věci, v níž se žalobce domáhá po žalované plnění na základě ústní dohody, stvrzené písemným záznamem o ústní dohodě vyhotoveným advokátem tituly před jménem jméno FO, kterou se měla žalovaná zavázat vyplatit po prodeji specifikované nemovitosti částku vypočtenou tak, že z kupní ceny se odečte částka odpovídající zůstatku na specifikovaném úvěrovém účtu u Hypoteční banky, a.s. a částka odpovídající dalším závazkům žalované, což se návazně vydělí čtyřmi. Důvodem takové dohody mělo být to, že žalobce vložil do rekonstrukce předmětného rodinného domu během soužití s matkou žalované, která jí nemovitost darovala, veškeré své finanční prostředky a čas.

3. Soud prvního stupně dovodil, že dohoda uzavřená v ústní formě mezi účastníky do konce roku 2013 splňuje náležitosti právního jednání dle současné terminologie a právního úkonu dle terminologie do 31. 12. 2013. Z výpovědi svědka jméno FO bylo prokázáno, že účastníci jednali v jeho kanceláři blíže nezjištěného dne a uzavřeli dohodu dle znění záznamu o ústní dohodě sepsaného advokátem. Záznam zůstal v advokátním spise v kanceláři advokáta a bylo tak prokázáno, že žalovaná záznam podepsala. Výpovědí svědka jméno FO byly vyvráceny závěry znaleckého posudku. Byla platně uzavřena kupní smlouva ohledně předmětných nemovitostí. Peníze z kupní ceny byly rozděleny tak, jak je uvedeno ve smlouvě. Zaplacení částky 600 000 Kč dne 9. 6. 2020 žalobci žalovaná popřela jako její plnění na základě ústní dohody účastníků tvrzené žalobcem, a žalobce proto rozšířil žalobu o zaplacení částky 600 000 Kč. Žalovaná za této situace nemůže současně navrhovat, aby v případě vyhovění žaloby byla částka 600 000 Kč zohledněna v přisouzeném plnění.

4. Proti I., III. a IV. výroku rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, kterým se domáhala jejich zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně. Uvedla, že je výlučnou vlastnicí předmětné nemovitosti. Žalobce do nemovitosti nevnesl své finanční prostředky (jednalo se o finanční prostředky ve společném jmění manželů, případně v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů). Nadto žalobce neprokázal a nedoložil případnou výši finančních vnosů do nemovitosti. Žalobci nic nebránilo v tom, aby podal žalobu na vypořádání společného jmění manželů a domáhal se svých finančních vnosů do nemovitosti. Stejně tak se nedomáhal po matce žalované bezdůvodného obohacení. Namísto uplatnění svého práva na bývalé manželce podal žalobce žalobu na žalovanou. Žalovaná opětovně upozornila na to, že dohodu nepodepsala, kdy navíc tato dohoda není opatřena datem a místem sepsání, od čehož se odvozuje i případný úrok z prodlení. Odkázala v tomto ohledu na znalecký posudek. Předložená dohoda je zcela neurčitá a nevymahatelná. Svědek tituly před jménem právnická osoba je dle žalované sice pravděpodobně „erudovanou osobou“, je však přinejmenším zarážející a zvláštní, že si po více než deseti letech pamatuje na podrobnosti tak, jak je uvedl ve své výpovědi. Je s podivem, že daná písemnost nebyla advokátem skartována. Dále zdůraznila, že svědek uvedl, že si nepamatuje, zda žalovaná záznam podepsala. V dohodě není uvedeno, že by k plnění mělo dojít ihned po uzavření kupní smlouvy, a nelze pak dovodit, že by úrok z prodlení měl být k datu 10. 3. 2020. Žalovaná by takovou dohodu nikdy neuzavřela, když je obecně známo, že kupní cena v penězích bývá ukládána kupujícím do úschovy a je převedena na prodávajícího až po zápisu do katastru nemovitostí. Z kupní smlouvy a z katastru nemovitostí je zřejmé, že žalovaná by nemohla plnit dne 9. 3. 2020, neboť by neměla k plnění finanční prostředky.

5. Žalovaná dále zopakovala, že si žalobce na své výdaje na základě ústní dohody vypůjčil od partnera žalované jméno FO nejprve částku 600 000 Kč, který mu byla zaslána dne 9. 6. 2020, a následně dne 15. 6. 2020 částku ve výši 41 903 Kč. Žalovaná tudíž ze svého účtu nepoukázala žalobci zmíněnou částku a neuznala takto dluh vůči žalobci. Variantu zohlednění částky 600 000 Kč v přisouzeném plnění ani v jednom z přípisů či vyjádření zaslaných soudů nenavrhla.

6. Namítla také, že soud prvního stupně měl připustit důkaz doplňující výpovědí svědka jméno FO, a to i ve vztahu k finanční situaci žalobce před podáním žaloby. Navrhla, aby se k této otázce vyjádřili i další svědci. Soud prvního stupně rovněž neprovedl důkaz navrhovaný žalovanou, a to spis Okresního soudu adresa, spisová značka. Z tohoto spisu vyplývá, že žalobce činil ve věci právní kroky, byť v záznamu o dohodě se uvádí, že se žalobce současně s touto dohodou zavazuje, že pro případ splnění závazku žalovanou nebude činit právní kroky směřující k uplatnění jeho vlastnického práva k budově bez č. p. na pozemcích p. číslo v k. ú. adresa Anonymizováno 7. Dále měla žalovaná za to, že s velkou pravděpodobností žalobce advokátovi jméno FO neudělil plnou moc k zastupování ve věci vypořádání společného jmění manželů, poněvadž nebylo prokázáno, že byla podána žaloba. Ze spisu Okresního soudu ve adresa, spisová značka, je jasné, že plná moc byla udělena ve věci určení vlastnictví nemovitostí do společného jmění manželů, kdy v tomto sporu nebyl žalobce úspěšný. Uvedla, že advokátovi jméno FO neudělila plnou moc pro zastupování ohledně realizace dohody tvrzené žalobcem; plná moc byla udělena svědkovi ve věci Okresního soudu adresa spisová značka, týkající se určení vlastnictví k nemovitosti, která byla následně předmětem kupní smlouvy. Soud prvního stupně se nijak nevypořádal s otázkou, zda advokát jméno FO mohl vůbec před soudem vypovídat, aniž by byl zbaven mlčenlivosti žalovanou. K tomuto žalovaná uvedla, že jí dne 6. 11. 2023 byl doručen přípis advokáta jméno FO, kterým byla požádána o vyjádření, zda a v jakém rozsahu jej zbavuje mlčenlivosti. Na tento dotaz reagovala sdělením, že jej mlčenlivosti nezbavuje. Žalovaná dále namítala, že nelze vyzdvihnout jen výpověď tituly před jménem jméno FO a jejím obsahem popřít znalkyní odůvodněné závěry jejího posudku a výpovědi. Svědci jméno FO a jméno FO ve svých výpovědích nehovořili o tom, že by „žalobce po uzavření ústní dohody mezi účastníky říkal…“, naopak ani jeden ze svědků žádnou dohodu nezmínil, pouze hovořili o tom, že žalobce říkal, že peníze, které zůstanou z prodeje nemovitosti, mají být rozděleny mezi jeho vnuky, děti žalované. Dále žalovaná odkázala na ustanovení občanského zákoníku týkající se právních jednání a dobrých mravů a na příslušnou judikaturu. Uvedla, že se soud prvního stupně nijak v novém rozhodnutí nezaobíral otázkou dobrých mravů ze strany žalobce při podání žaloby. Žalobci nic nebránilo domáhat se vypořádání společného jmění manželů. Místo uplatnění svého práva na bývalé manželce žalobce podal žalobu na žalovanou, a to na základě nedatovaného záznamu o ústní dohodě, o kterém žalovaná i nadále tvrdila, že jej nepodepsala.

8. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení, které má žalovaná zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov žalovaná uvedla, že soud prvního stupně sice zohlednil zálohu, kterou měl zaplatit na náklady znaleckého posudku žalobce ve výši 5 000 Kč, nezohlednil však, že žalovaná rovněž složila zálohu na vypracování znaleckého posudku ve výši 5 000 Kč. Nesprávná je taktéž přisouzená částka.

9. Žalobce navrhl potvrzení napadených výroků jako věcně správných.

10. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním (tedy mimo II. výroku) i nad rámec odvolacích důvodů, a poté dospěl k závěru, že napadený rozsudek je v meritu věci správný, správný však není v části úroků z prodlení a v nákladových výrocích.

11. Odvolací soud předesílá, že odvoláním napadený rozsudek je v pořadí druhým rozsudkem soudu prvního stupně v dané věci, v níž se žalobce domáhá po žalované plnění na základě ústní dohody, stvrzené písemným záznamem o ústní dohodě vyhotoveným advokátem tituly před jménem jméno FO, kterou se měla žalovaná zavázat vyplatit po prodeji specifikované nemovitosti částku vypočtenou tak, že z kupní ceny se odečte částka odpovídající zůstatku na specifikovaném úvěrovém účtu u Hypoteční banky, a.s. a částka odpovídající dalším závazkům žalované, což se návazně vydělí čtyřmi. Důvodem takové dohody mělo být to, že žalobce vložil do rekonstrukce předmětného rodinného domu během soužití s matkou žalované, která jí nemovitost darovala, veškeré své finanční prostředky a čas.

12. Žaloba byla nejprve podána na zaplacení částky 693 750 Kč s úrokem z prodlení (s tvrzením, že žalobci náleží ¼ z částky 5 175 000 Kč jako kupní ceny, tedy částka 1 293 750 Kč, z níž již bylo dne 9. 6. 2020 žalovanou uhrazeno 600 000 Kč). Na základě procesní obrany žalované, že platba částky 600 000 Kč nebyla částečným plněním dluhu vůči žalobci, ale naopak poskytnutím půjčky žalobci, rozšířil žalobce žalobu o tuto částku s úrokem z prodlení, přičemž změna žaloby na celkovou částku 1 293 750 Kč s úrokem z prodlení byla připuštěna usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 10. 2023, č. j. 7 C 271/2022-195. Prvním rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 22. 11. 2023, č. j. 7 C 271/2022-225, byla žaloba na tuto částku zamítnuta, přičemž žalobce vzal při podání odvolání do tohoto rozsudku žalobu zpět co do částky 374 114 Kč a setrval na zaplacení částky 919 626 Kč s úrokem z prodlení. Žalobce takto zohlednil, že z kupní ceny 5 175 000 Kč je třeba odečíst částku zaplacenou na dluh žalované panu jméno FO ve výši 1 496 457 Kč a ¼ z částky 3 678 543 Kč je 919 626 Kč (správně ovšem 919 636 Kč, tedy částka o 10 Kč vyšší). Usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 2. 2024, č. j. 7 C 271/2022-247, byl na základě tohoto částečného zpětvzetí žaloby rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu částky 374 114 Kč zrušen a řízení bylo v této části zastaveno. Ve zbývajícím rozsahu, tedy ohledně částky 919 636 Kč s úrokem z prodlení z částky 1 293 750 Kč (žalobce nevzal zpět nárok na úrok z prodlení z jistiny, kterou vzal zpět), byl usnesením odvolacího soudu ze dne 20. 8. 2024, č. j. 70 Co 128/2024-275, rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

13. Uvedeným zrušujícím usnesením odvolacího soudu byl zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, založený na tom, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně právního titulu, pro který by žalovaná byla zavázána žalobci plnit, zrušen jako nepřezkoumatelný. Soudu prvního stupně bylo uloženo, aby se v dalším řízení vypořádal se všemi navrženými důkazy, zhodnotil je a své závěry řádně odůvodnil. Především je nutné přihlédnout k výpovědi svědka tituly před jménem právnická osoba, se kterou se ve svém rozhodnutí soud prvního stupně vůbec nevypořádal. Poté by měl soud prvního stupně jednoznačně formulovat závěr, zda se žalobci podařilo prokázat existenci ústní dohody v tvrzeném znění či nikoli. Od tohoto závěru se pak teprve mohou odvíjet další úvahy ohledně daného právního jednání. Závěr o rozporu právního jednání s dobrými mravy nelze postavit bez dalšího pouze na tom, že se někdo zaváže uzavřít pro něho nevýhodnou smlouvu. Soukromoprávní vztahy se vyznačují rovností smluvních stran, které jsou nadány autonomií vůle. Smluvní strany mohou být k uzavření smlouvy motivovány různými skutečnostmi, které nemusí být patrné ze samotné smlouvy. Bylo by krátkozraké považovat smlouvy, v nichž je zřejmý nepoměr mezi povinnostmi stran, automaticky za rozporné s dobrými mravy. Takový postup soudu by představoval nepřípustný zásah do smluvní volnosti (k autonomii vůle srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 670/02, nebo nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. I. ÚS 557/05).

14. Dle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

15. Dle § 34 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „zákon č. 40/1964 Sb.“) je právní úkon projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

16. Dle § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

17. Dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

18. Při výkladů právních jednání, resp. právních úkonů v režimu zákona č. 40 /1964 Sb., je nutné přihlížet i k okolnostem, které projev vůle provázejí, tj. k tomu, co právnímu jednání předcházelo a k následnému chování smluvních stran (viz Bezouška, P. In: Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, právní stav k 1. 1. 2009, výklad k § 35.; nebo např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. I. ÚS 557/05). Shodné jednání stran po uzavření smlouvy zpravidla odpovídá jejich shodné vůli v okamžiku uzavírání smlouvy, byť následně tuto vůli jedna ze stran popírá; bylo by totiž nezvyklé a neracionální, aby se strany určitým způsobem shodly a následně se obě chovaly v rozporu s touto dohodou (viz Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. Praha: Leges, 2014, s. 60, marg. č. 114).

19. Odvolací soud zastává ve shodě se soudem prvního stupně závěr, že bylo prokázáno uzavření ústní dohody, dle které se žalovaná zavázala vyplatit žalobci po prodeji specifikované nemovitosti částku vypočtenou tak, že z kupní ceny se odečte částka odpovídající zůstatku na specifikovaném úvěrovém účtu u Hypoteční banky, a.s. a částka odpovídající dalším závazkům žalované, což se návazně vydělí čtyřmi.

20. Klíčová pro tento skutkový závěr je na prvním místě výpověď svědka tituly před jménem právnická osoba, advokáta, který sepsal písemný záznam o dohodě účastníků. Žalovaná sice opakovaně namítala, že tituly před jménem právnická osoba nezbavila mlčenlivosti, jak však bylo ozřejměno na jednání před soudem prvního stupně, svědek sice žalovanou zastupoval ve věci požadavku matky žalované na vrácení daru (řízení vedené Okresním soudem adresa pod spisová značka, ve vztahu k ústní dohodě, která je předmětem sporu, však vůči žalované povinnost mlčenlivost neměl, poněvadž v této věci zastupoval pouze žalobce. Nejde navíc o jediný důkaz, ze kterého důvodnost žaloby vyplývá (viz níže). Svědek si sice nepamatoval konkrétní datum sepsání záznamu, avšak spis žalobce o vypořádání SJM byl formálně založen dne 23. 2. 2012, kdy mu žalobce udělil plnou moc k zastupování ve věci vypořádání SJM, a záznam o ústní dohodě musel být sepsán ten den nebo nějaký den následně. Muselo to být rozhodně dříve než 9. 3. 2012, kdy převzal zastoupení žalované. Ústní dohoda tudíž musela být uzavřena někdy v tomto období (mezi 23. 2. 2012 až 8. 3. 2012), či v období, které sepsání záznamu o ústní dohodě předcházelo. Neznalost přesného data každopádně sama o sobě nebrání tomu, aby ústní dohoda, vyvolala smluvními stranami zamýšlené následky. Chybějící datum ani nezapříčiní nemožnost určení výše úroku z prodlení, jak ve svých podáních opakovaně uváděla žalovaná (viz odst. 38 až 40 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

21. Z výpovědi svědka tituly před jménem právnická osoba vyplývá, že pro účastníky řízení sepisoval záznam dohody, toho, co mu řekli v jeho kanceláři, šlo o interní dokument pro vnitřní potřebu, pouze kancelářský záznam. Účastníci řízení se dle výpovědi svědka dohodli na prodeji předmětné nemovitosti; výtěžek se následně měl nějak rozdělit – měly se z toho zaplatit dluhy žalované, bývalé manželky a zbytek se měl rozdělit tak, že polovinu měla dostat matka žalované a druhá polovina zbytku měla být rozdělena mezi žalobce a žalovanou. Sepsal to, co mu žalobce a žalovaná řekli. K uzavření dohody došlo proto, aby nebyl soudní spor, aby žalobce nemusel žalovat svou bývalou manželku o vypořádání SJM. Matka žalované chtěla obelstít žalobce tak, že už dříve převedla ten dům na dceru, tedy žalovanou, aby se žalobce nemohl ničeho domáhat po matce žalované. Žalovaná chtěla rodiče vypořádat, podělit. Svědkovi to dávalo smysl a chápal to tak, že dcera má ráda oba rodiče a rodiče mezi sebou měli spor, přičemž k tomu využili dceru, protože matka měla tu nemovitost před otcem schovat tak, že ji převedla na dceru. Pochopil to tak, že dcera je hodná a že chce bez souhlasu matky věc vyřešit spravedlivým způsobem, že nemovitost prodají a zaplatí dluhy.

22. Žalovaná opakovaně zpochybňovala věrohodnost svědecké výpovědi tituly před jménem právnická osoba s tím, že je zarážející, že si svědek, který měl sepsat záznam o dohodě, tj. zcela jednoduchý úkon, někdy v roce 2012, po více jak deseti letech pamatuje na podrobnosti, jak je uvádí ve své výpovědi. Dále se podivovala nad tím, že písemnost nebyla skartována. K tomu však odvolací soud akcentuje, že zapojení tituly před jménem právnická osoba do záležitostí týkajících se účastníků řízení se neomezilo toliko na sepsání záznamu o ústní dohodě, neboť tituly před jménem právnická osoba figuroval jako zástupce žalobce v řízení vedeném Okresním soudem ve adresa pod spisová značka a v řízení vedeném Okresním soudem adresa pod spisová značka, přičemž toto řízení bylo pravomocně skončeno na konci roku 2017. Žalovanou pak tituly před jménem právnická osoba zastupoval v řízení vedeném Okresním soudem adresa pod spisová značka, které bylo vedeno taktéž až do roku 2017. Za takové situace sepsání záznamu o ústní dohodě pro účastníky řízení zjevně nepředstavovalo ojedinělý úkon, nýbrž bylo součástí dlouhodobého poskytování právních služeb týkajících se rodinných sporů žalobce, žalované a matky žalované, a skutečnost, že si svědek sepsání záznamu o ústní dohodě pamatuje, není nijak nepochopitelná. Neprovedení skartace dokumentů nemá na věrohodnost svědka žádný význam.

23. Námitky žalované ohledně věrohodnosti výpovědi tituly před jménem právnická osoba tudíž nelze považovat za důvodné, přičemž věrohodnost jím uváděných skutečností je navíc podepřena i dalšími důkazy, které sice soud prvního stupně provedl k důkazu, avšak v odůvodnění rozsudku z nich neučinil náležitá skutková zjištění, a odvolací soud proto dle § 213 odst. 3 o. s. ř. v tomto směru zopakoval dokazování.

24. Po zopakování dokazování lze tudíž poukázat na svědeckou výpověď jméno FO, partnera žalované, v již zmíněném řízení vedeném Okresním soudem adresa, pod spisová značka, který na jednání dne 5. 11. 2014, tedy nedlouho poté, co mělo dojít k uzavření ústní dohody, uvedl, že matka žalované není vyrovnaná s žalobcem a že záměrem žalované je nemovitost prodat, z peněz takto získaných vyplatit dluhy a rovnou se vyrovnat s žalobcem. Pokud oproti tomu v nyní projednávané věci daný svědek uvedl, že žalovaná neměla žádný důvod něco z prodeje nemovitostí žalobci dávat, je evidentní, že tato změna ve svědkem uváděných skutečnostech je ryze účelová, vyvolaná zhoršením vztahů mezi účastníky a snahou přispět k úspěchu své partnerky ve sporu. Partnerský vztah svědka a účastníka řízení sice neznamená, že soud k výpovědi tohoto svědka bez dalšího nepřihlédne, avšak je to nepochybně skutečnost, kterou je nutné zohlednit (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2516/2008), a relevantní je tak výpověď svědka jméno FO na jednání dne 5. 11. 2014 ve věci vedené Okresním soudem adresa pod spisová značka, učiněná v době, kdy žalovaná ještě nebyla ve sporu s žalobcem a její partner neměl důvod svoji výpověď v tomto ohledu zkreslovat.

25. Ve shodě s tím zmiňovala záměr žalované dát část peněz z prodeje předmětné nemovitosti žalobci v již zmíněném řízení vedeném Okresním soudem adresa pod spisová značka také matka žalované jméno FO, která na jednání dne 13. 10. 2014, uvedla, že jí dcera (tedy žalovaná) řekla, že dům prodá, že otec potřebuje peníze, že ona mu nic nedala a nejsou majetkově vyrovnaní, a žalovaná tudíž pokládá za svou povinnost a chce mu peníze dát sama.

26. Odvolací soud tedy shrnuje, že v době, kdy mělo dojít k uzavření ústní dohody (tedy v období od 23. 2. 2012 až 8. 3. 2012, či v období tomu předcházejícím) a v období následujícím měla žalovaná podle všeho za to, že je spravedlivé, aby žalobci, svému otci, poskytla vyrovnání ohledně pozemku p. číslo, jehož součástí je stavba číslo, v k. ú. adresa. Jejím záměrem bylo předmětnou nemovitost prodat a z takto získané finanční částky uhradit předně dluhy a následně část vyplatit žalobci, což koresponduje s obsahem ústní dohody tak, jak byl zachycen v záznamu o ústní dohodě. Žalovaná začala podnikat v této věci kroky již na podzim 2012, tedy krátce poté, co měla být uzavřena ústní dohoda a sepsán záznam o ústní dohodě, když zaslala své matce výzvy k vyklizení předmětné nemovitosti. Ve věci prodeje dané nemovitosti pravděpodobně postupovala v souladu se žalobcem, resp. přinejmenším mezi nimi nebyly spory. Vztahy mezi účastníky řízení se následně změnily a stejně tak postoj žalované k nároku jejího otce, avšak v době, kdy mělo dojít k uzavření ústní dohody, je možné skutečně dovodit existenci záměru žalované se s žalobcem „vyrovnat“ a dát mu část výtěžku získaného z prodeje předmětné nemovitosti. Odvolací soud tedy stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení byla uzavřena ústní dohoda, jejíž obsah byl zachycen v záznamu o ústním jednání.

27. Výše uvedené skutkové závěry nevyvrací ani odborné závěry soudní znalkyně tituly před jménem jméno FO z oboru a odvětví písmoznalectví, specializace ruční písmo, která ve věci vypracovala znalecký posudek a byla slyšena soudem prvního stupně. Znalkyně sice dospěla k závěru, že je mírně pravděpodobnější, že sporný podpis na listině není pravým podpisem žalované, nicméně pravost podpisu nevyloučila ani nestanovila vysokou pravděpodobnost jeho nepravosti či alespoň, že podpis je pravděpodobně nepravý (na stupnici pravděpodobnosti, čítající 9 stupňů, učinila závěr hned vedle stupně „nelze rozhodnout“). Zdůraznila, že podpis je obtížně zpracovatelný ke zkoumání a vyjádření se k jeho pravosti s ohledem na množství identifikačních znaků v něm obsažených a zvýšenou variabilitu srovnávacích podpisů.

28. Ve vztahu k pochybnostem o listině jako takové, které zmínila znalkyně, svědek tituly před jménem právnická osoba uvedl, že záznam o ústní dohodě je na hlavičkovém papíře kanceláře a soudní znalkyně měla zřejmě k dispozici novou hlavičku kanceláře, a potvrdil pravost listiny. Odvolací soud má za to, že v případě, že by snad skutečně mělo jít o podvrh, což fakticky žalovaná tvrdí, bylo by logičtější, aby byla vytvořena listina, která nebude vzbuzovat pochyby. Současný stav naopak nasvědčuje tomu, že šlo skutečně o interní dokument, kancelářský záznam sepsaný při jednání, u kterého jeho autor tolik nedbal na formální náležitosti.

29. Je nutné zdůraznit, že podpis žalované na záznamu o ústní dohodě nemá vliv na platnost řešeného právního jednání (ústní dohody), poněvadž prostřednictvím záznamu byl pouze písemně zachycen obsah ústního právního jednání. Nadto platí, že nelze akceptovat přenášení odpovědnosti za rozhodnutí na znalce, popírat zásadu volného hodnocení důkazů a privilegovat znalecký posudek, který a priori nepožívá větší důkazní síly než ostatní důkazní prostředky (nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 2253/13). Ze zásady volného hodnocení důkazů naopak vyplývá, že všechny důkazy jsou v zásadě rovnocenné, neplatí, že znalecký posudek má apriorně vyšší důkazní hodnotu než jiný druh důkazu a posouzení odborných skutečností může být obsaženo i v jiném důkazním prostředku, než je znalecký posudek (nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06). Stanovit, co je po právu, je v kompetenci nezávislého soudu a znalecký posudek může být jen skutkovým podkladem, nejčastěji jedním z více podkladů (nález Ústavního soudu sp. ze dne 9. 1. 2014, zn. III. ÚS 2253/13).

30. Vzhledem k tomu, že znalkyně dospěla k závěru o nepravosti podpisu pouze v rovině nízké pravděpodobnosti, svědek tituly před jménem právnická osoba potvrdil přítomnost žalované u sepsání záznamu o dohodě a jak již bylo vysvětleno výše, jeho výpověď byla souladná i s jinými důkazy, a tedy dostatečně věrohodná, lze dospět k bezpečnému skutkovému závěru, že to musela být žalovaná, kdo záznam o ústní dohodě podepsal.

31. Pokud žalovaná namítala, že měl soud prvního stupně provést doplňující výslech svědka jméno FO za účelem objasnění finanční situace žalobce, pak doplňující výslech daného svědka navrhoval žalobce, nikoliv žalovaná. Každopádně má však odvolací soud za to, že výslech svědka provedený na jednání před soudem prvního stupně dne 22. 11. 2023 byl v tomto ohledu dostatečný. Svědek byl dotázán ohledně osoby žalobce, přičemž uvedl, že nic neví o finančních problémech, o problémech v práci apod. Odvolacímu soudu tedy není zřejmé, co dalšího by mohl k této problematice daný svědek sdělit. Žalovaná v odvolání také navrhla, aby se k finanční situaci žalobce vyjádřili i další svědci, připuštění těchto důkazů by však bylo v rozporu s principem neúplné apelace. Účastníci řízení jsou již před soudem prvního stupně povinni tvrdit všechny pro věc právně významné skutečnosti a označit všechny dostupné důkazy. Poté, co nastane koncentrace řízení, lze tvrdit nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy po rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé jen za podmínek uvedených v § 205a o. s. ř. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 30 Cdo 497/2022, dále srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1681/2004, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4419/2008). Vzhledem k tomu, že žalované nic nebránilo navrhnout výslechy daných svědků již v řízení před soudem prvního stupně a soud prvního stupně účastníky řízení o této skutečnosti poučil, odvolací soud k těmto důkazům nemohl přihlédnout.

32. Dále žalovaná namítala, že se soud prvního stupně nezaobíral otázkou rozporu s dobrými mravy, když žalobci nic nebránilo, aby se žalobou domáhal vypořádání společného jmění manželů.

33. Zásada souladu výkonu práv s dobrými mravy představuje významný korektiv, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti; pojem dobré mravy nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňující obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat praeter legem či dokonce contra legem, pokud jde o reprobaci jednání příčícího se dobrým mravům (srovnej nález ze dne 20. 4. 2010 ve věci sp. zn. II. ÚS 2087/08). Platí, že výkon práva musí být uplatněn v rámci zákona, tj. v souladu s jeho obsahem, a zároveň být přiměřený s ohledem na cíl, kterého má být dosaženo, nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiného; v opačném případě by šlo o zneužití výkonu práva, který není dovolen, a je proto sankcionován (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1531/2011).

34. Odvolací soud nepovažuje předmětný nárok žalobce za jakkoli rozporný s dobrými mravy. Závěr o rozporu právního jednání s dobrými mravy nelze postavit bez dalšího pouze na tom, že se někdo zaváže uzavřít pro něho nevýhodnou smlouvu. Soukromoprávní vztahy se vyznačují rovností smluvních stran, které jsou nadány autonomií vůle. Smluvní strany mohou být k uzavření smlouvy motivovány různými skutečnostmi, které nemusí být patrné ze samotné smlouvy. Bylo by krátkozraké považovat smlouvy, v nichž je zřejmý nepoměr mezi povinnostmi stran, automaticky za rozporné s dobrými mravy. Takový postup soudu by představoval nepřípustný zásah do smluvní volnosti (k autonomii vůle srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 670/02, nebo nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. I. ÚS 557/05).

35. Účelem ústní dohody uzavřené mezi žalobcem a žalovanou mělo být napravení nespravedlnosti, kterou měla žalobci způsobit jeho bývala manželka, matka žalované, tím, že na žalovanou převedla danou nemovitost (pozemek p. číslo, jehož součástí je stavba číslo, v k. ú. adresa), a ta proto nemohla být součástí vypořádání. I žalovaná sama měla v době uzavření ústní dohody a v období bezprostředně následujícíma za to, že je správné, aby tímto způsobem zajistila vyrovnání rodičů. V době, kdy bylo nejisté, zda je skutečně žalovaná vlastnicí dané nemovitostí, tedy poté, co matka žalované podala proti žalované žalobu na vrácení daru (řízení vedené Okresním soudem adresa pod spisová značka), se žalobce u Okresního soudu adresa v řízení vedeném pod spisová značka začal domáhat vypořádání společného jmění manželů. Následně však žalobu vzal zpět, a to právě v návaznosti na zamítnutím žaloby na vrácení daru v řízení vedeném u téhož soudu pod spisová značka, přičemž měl za to, že po tomto rozhodnutí je možné dojít k závěru, že součástí společného jmění manželů již není žádná majetková hodnota, která by měla být mezi účastníky vypořádána. Postup žalobce v této věci je tudíž také v souladu s jeho postojem, že po převedení nemovitosti na žalovanou se na své manželce již ničeho nedomůže, a vyrovná se proto s žalovanou způsobem dohodnutým v ústní dohodě a zachyceným v záznamu o ústní dohodě.

36. Odvolací soud tudíž shrnuje, že z učiněných skutkových zjištění, tedy především ze svědecké výpovědi tituly před jménem právnická osoba, jakožto jediné další osoby přítomné sepsání záznamu o ústní dohodě, která byla souladná s výpověďmi partnera žalované a matky žalované v řízení vedeném Okresním soudem adresa pod spisová značka, vyplynulo, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k uzavření ústní dohody. Obsah ústní dohody byl zachycen v záznamu o ústní dohodě. Ústní dohoda není neurčitá či nevymahatelná, jak namítala žalovaná a neobsahuje takové nedostatky, které by nebylo možné překlenout výkladem. Povinnost žalované měla vzniknout až poté, co bude uzavřena kupní smlouva o prodeji dané nemovitosti. Obdobně povinnost žalobce nedomáhat se ničeho ve vztahu k pozemku p. číslo jehož součástí je stavba číslo, a pozemku p. číslo, vše v k. ú. adresa měla vzniknout „pro případ splnění závazku“, tedy až v případě splnění závazku žalovanou. Argumentace žalované ohledně toho, že žalobce ve vztahu k daným nemovitostem v rozporu s ústní dohodou podal žalobu, tudíž neobstojí; v době podání žaloby nedošlo ke splnění závazku žalované.

37. Žalovaná nedůvodně namítá i nesprávnost výše přisouzené částky. Jak již uvedeno, žalovaná se zavázala vyplatit žalobci po prodeji specifikované nemovitosti částku vypočtenou tak, že z kupní ceny se odečte částka odpovídající zůstatku na specifikovaném úvěrovém účtu u Hypoteční banky, a.s. a částka odpovídající dalším závazkům žalované, což se návazně vydělí čtyřmi. Dle čl. II. 1. kupní smlouvy ze dne 9. 3. 2020 uzavřené mezi žalovanou jako prodávající a jméno FO jako kupujícím činila kupní cena 5 175 000 Kč a dle čl. III. bodu 3. písm. a) kupní smlouvy pohledávka pana jméno FO představovala částku 1 496 457 Kč. Po odečtení tedy zbyla částka 3 678 543 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaná netvrdila žádné další závazky, které by bylo nutno z kupní ceny odečíst, bylo namístě v souladu s ústní dohodou zachycenou v záznamu o ústní dohodě částku 3 678 543 Kč vydělit čtyřmi. Soudem prvního stupně žalobci přiznaná částka 919 636 Kč byla tudíž vyčíslena správně. Žalobci dne 9. 6. 2020 poskytnutou částku 600 000 Kč zde nelze zohlednit, neboť dle žalované samotné se nejednalo o plnění na daný závazek, ale o údajné poskytnutí výpůjčky žalobci partnerem žalované jméno FO.

38. Odvolací soud se však neztotožňuje s postupem soudu prvního stupně ve vztahu k úrokům z prodlení, pokud byly přiznány již ode dne 10. 3. 2020. Ze záznamu o ústní dohodě totiž nevyplývá, že by si strany ujednaly dobu splnění dluhu, ale toliko, že závazek nevznikne dříve, než žalovaná uzavře kupní smlouvu. Namístě bylo tudíž postupovat dle příslušné zákonné úpravy, tedy vzhledem k tomu, že ústní dohoda byla uzavřena před 1. 1. 2014, podle § 563 zákona č. 40/1964 Sb., dle kterého není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

39. Žalobce doložil, že výzvu na zaplacení částky 693 750 Kč ze dne 10. 8. 2022 zaslala jeho tehdejší právní zástupkyně žalované doporučeně na dodejku do vlastních rukou, přičemž dne 12. 8. 2022 byl učiněn pokus o doručení zásilky a následně byla žalované ve schránce zanechána výzva k vyzvednutí, avšak žalovaná si zásilku na poště nevyzvedla. Počínaje 12. 8. 2022 tak měla žalovaná výzvu na zaplacení částky 693 750 Kč ve své dispoziční sféře a marným uplynutím sedmidenní lhůty k plnění se od dostala od 20. 8. 2022 do prodlení s plněním této částky. Vzhledem k rozšíření žaloby jako hmotněprávnímu úkonu učiněnému prostřednictvím soudu (§ 41 odst. 3 o. s. ř.), který jí byl doručen dne 14. 3. 2023, se pak dostala od 15. 3. 2023 do prodlení i s plněním částky zbývající do 919 636 Kč, tedy s plněním částky 225 886 Kč.

40. Nárok na úrok z prodlení je proto dán jen v takto vymezeném rozsahu, přičemž ohledně výše nárokovaného úroku z prodlení je s ohledem na § 153 odst. 2 o. s. ř. dána vázanost soudu žalobním návrhem bez ohledu na to, že úrok z prodlení stanovený právním předpisem by byl vyšší (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1203/2007).

41. Soud prvního stupně pochybil také při výpočtu náhrady nákladů řízení žalobce, když náklady řízení je třeba vyčíslit takto: - od podání žaloby do 27. 10. 2023 se za tarifní hodnotu v souladu s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve zněním účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „AT“), považovala částka 693 750 Kč a sazba za jeden úkon právní služby tudíž činila 11 100 Kč (§ 7 bod 6 AT); v tomto časovém období bylo provedeno 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, replika k vyjádření žalované doručená soudu prvního stupně dne 8. 3. 2023, účast na jednání dne 19. 1. 2023, návrh na změnu žaloby doručený soudu prvního stupně dne 8. 3. 2023, účast na jednání dne 23. 10. 2023), tj. 7 úkonů á 11 100 Kč, což je 77 700 Kč; - od 28. 10. 2023 do 19. 2. 2024 se za tarifní hodnotu v souladu s § 8 odst. 1 AT považovala částka 1 293 750 Kč a sazba za jeden úkon právní služby tudíž činila 13 500 Kč (§ 7 bod 6 AT); v tomto časovém období byly provedeny 3 úkony právní služby (2 úkony za účast na jednání dne 22. 11. 2023 a odvolání doručené soudu prvního stupně dne 17. 1. 2024), tj. 3 úkony á 13 500 Kč, což je 40 500 Kč; - od 20. 2. 2024 se za tarifní hodnotu v souladu s § 8 odst. 1 AT považovala částka 919 626 Kč a sazba za jeden úkon právní služby tudíž činila 11 980 Kč (§ 7 bod 6 AT); v tomto časovém období byl proveden 1 úkon právní služby (účast na jednání dne 4. 11. 2024) á 11 980 Kč; - 11 režijních paušálů á 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. 3 300 Kč; - náhrada za daň z přidané hodnoty v částce 27 337,80 Kč; - soudní poplatky v celkové výši 110 670 Kč (34 688 Kč + 30 000 Kč + 45 982 Kč).

42. V případě plného úspěchu ve věci by tudíž žalobci náležela na náhradě nákladů řízení částka 271 487,80 Kč, avšak vzhledem k tomu, že celkově žaloval částku 1 293 750 Kč a přisouzena mu byla částka 919 636 Kč, má dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu 42 % vzniklých nákladů řízení (§ 71 % - 29 %), tedy částky 114 024,90 Kč.

43. Soud prvního stupně dále pochybil při výpočtu náhrady nákladů řízení státu (IV. a V. výrok). Usnesením ze dne 7. 3. 2023, č. j. 7 C 271/2022-95, uložil žalované složit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 5 000 Kč (III. výrok). Žalovaná následně tuto zálohu dne 22. 3. 2023 složila. Žalobce tedy nebyl tím, kdo složil zálohu na náklady důkazu. Soud prvního stupně tudíž neměl zohlednit zaplacení částky 5 000 Kč ve vztahu k žalobci, nýbrž tak měl učinit ve vztahu k žalované. Znalkyni byla přiznána celková odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 21 132 Kč; zálohově z toho bylo placeno státem 16 132 Kč, ve zbytku byla použita žalovanou složená záloha. Podle úspěšnosti účastníků v řízení (71 % a 29 %) a při zohlednění, že žalovaná složila zálohu 5 000 Kč, tedy správně měl soud prvního stupně uložit žalobci k zaplacení částku 6 128,28 Kč a žalované k zaplacení částku 10 003,72 Kč.

44. Se zřetelem k uvedenému odvolací soud podle § 219 o. s. ř. I. výrok rozsudku soudu prvního stupně částečně potvrdil a dle § 220 odst. 1 o. s. ř. částečně změnil, stejně tak dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil nákladové výroky.

45. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že s odvoláním v meritu věci v plném rozsahu neúspěšná žalovaná je povinna nahradit náklady řízení úspěšnému žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Žalobcem v odvolacím řízení účelně vynaložené náklady řízení činí 15 040,30 Kč a představují odměnu právního zástupce za jeden úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu) ve výši 11 980 Kč [§ 8 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. g) AT] s režijním paušálem 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT) a náhradou daně z přidané hodnoty ve výši 2 610,30 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Nesplní-li povinná řádně a včas povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu (exekuce) rozhodnutí.