72 Co 219/2025

Plný text

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Mádra a soudců Mgr. Leony Sukané a Mgr. Martina Lály ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno o Anonymizováno Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě z 19. 8. 2025, č. j. 11 C 41/2025–243,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud v , adresa, jako soud prvního stupně svým v záhlaví uvedeným rozsudkem, jeho výrokem I., zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala (po částečném omezení žaloby) zaplacení částky , Anonymizováno, Kč s úroky z prodlení, a to jako bezdůvodného obohacení, které mělo spočívat v tom, že žalovaný bez právního důvodu užívá veřejné osvětlení nacházející se na pozemku p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , které je i s pozemkem v jejím vlastnictví, za užívání jí nic nehradí. Výrokem II. pak soud prvního stupně právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

2. Při rozhodování ve věci samé soud prvního stupně dovodil, že původním vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, a rovněž pozemku p. č. , Anonymizováno, , obou v katastrálním území , adresa, (dále i jen „pozemky p. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, “), byl , jméno FO, , jemuž na jeho žádost bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby místní obslužné komunikace, komunikace pro pěší, kanalizačních a vodovodních řadů, rozvodů veřejného osvětlení a telefonu, že lampy veřejného osvětlení byly kromě pozemku p. č. , Anonymizováno, (kde se nachází devět svítidel) umístěny i na dalších pozemcích v katastrálním území , adresa, (dvě svítidla), veškeré toto osvětlení bylo vybudováno při jediné výstavbě, téhož typu a má společné připojení k elektrické síti a měření odběru. Údržbu lamp veřejného osvětlení provádí od počátku žalovaný. Žalobkyně nabyla pozemky veřejnou dražbou po zemřelém původním vlastníku , jméno FO, . Měl však za to, že společně s pozemky nenabyla žalobkyně vlastnictví k veřejnému osvětlení, když ohledně tohoto dovodil, že naplňuje znaky liniové stavby dle § 509 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění předpisů pozdějších, dále jen „o. z.“, podle kterého liniové stavby nejsou součástí pozemku. Uzavřel tak, že stavba veřejného osvětlení na pozemcích p. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, není součástí pozemků, ale samostatnou věcí v právním smyslu, že tedy nabytím pozemků p. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ve veřejné dražbě nemohla žalobkyně nabýt i na pozemcích se nacházející veřejné osvětlení, neboť liniová stavba nesleduje osud pozemku, za předmět dražby nebyla označena.

3. Nedůvodnou měl i argumentaci žalobkyně, že stavba veřejného osvětlení je součástí místní komunikace. Zde dovodil, že „pozemek p. č. , Anonymizováno, , ani pozemek p. č. , Anonymizováno, “ není místní komunikací ve smyslu zák. č. 13/1997 Sb., ve znění předpisů pozdějších, o pozemních komunikacích, dále i jen „zák. o pozemních komunikacích“, podle kterého je veřejné osvětlení (jako samostatná liniová stavba) součástí pouze dálnic, silnic a místních komunikací, nikoliv součástí pozemku.

4. Rozsudek soudu prvního stupně napadla odvoláním žalobkyně, která namítla, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav a z tohoto pak dovodil nesprávné právní závěry. Namítla, že soud nepřihlédl k tomu, že rozvody veřejného osvětlení byly jako součást místní obslužné komunikace zahrnuty již do územního rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, z , datum, , měly být uloženy do zelených pásů podél komunikace, která měla být postavena pouze na pozemku p. č. , Anonymizováno, . Stavba infrastruktury byla zahájena v roce , Anonymizováno, a dokončena v červenci , Anonymizováno, , komunikace (včetně osvětlení) pak byla dokončena a zkolaudována až v roce , Anonymizováno, . Původní vlastník nemohl následně své vlastnictví k celému vybudovanému souboru včetně veřejného osvětlení, pozbýt. Uvedla, že soubor devíti sloupů veřejného osvětlení na pozemku žalobkyně p. č. , Anonymizováno, je a od počátku byl samostatným uceleným souborem předmětů tvořícím součást tohoto pozemku, nikoliv liniovou stavbou, která je stavbou propojující několik na sebe navazujících částí, že dva zbývající sloupy stojí bokem, osvětlují vedlejší pozemek, kdo je zbudoval, neví. Poukázala na § 13 písm. c) zák. o pozemních komunikacích, podle kterého je veřejné osvětlení příslušenstvím pozemní komunikace s tím, že takto zákonodárce sice obecně vyloučil zařazení veřejného osvětlení do kategorie liniových staveb, byť by se ale v posuzované věci jednalo o účelovou komunikaci, měla za to, že by přicházelo v úvahu analogické použití § 13 písm. c) zákona o pozemních komunikacích s tím, že důvod, pro který se výslovně neuvedla i účelová komunikace, je zřejmě ten, že zákonodárce nepředpokládal, že by i účelové komunikace byly opatřeny veřejným osvětlením. Pokud by takto bylo dovozeno, že veřejné osvětlení je příslušenstvím pozemku, pak by bylo nutné postupovat dle § 510 odst. 2 o. z., podle kterého se má za to, že právní jednání a práva i povinnosti týkající se věci hlavní, se týkají i jejího příslušenství. Protože ve veřejné dražbě byl vydražen pozemek p. č. , Anonymizováno, , následovalo by veškeré příslušenství osud věci hlavní a bylo by tak vydraženo i předmětné veřejné osvětlení. Měla tak za to, že bez ohledu na okolnost, zda veřejné osvětlení je součástí či příslušenstvím pozemku p. č. , Anonymizováno, vlastnické právo k němu získala v rámci dražby. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně změnil tak, že žalobě vyhoví.

5. Žalovaný měl rozsudek soudu prvního stupně za správný, s odvoláním žalobkyně nesouhlasil. Zopakoval, že stavba veřejného osvětlení nebyla nabízena ani prodána v rámci veřejné dražby, nebyla ani součástí znaleckého posudku, stejně tak jako nebyla ani zahrnuta do aktiv pozůstalosti po , jméno FO, . Setrval na závěru, že se jedná o stavbu liniovou, jejímž vlastníkem není žalobkyně. Uvedl, že komunikace na pozemku p. č. , Anonymizováno, se nikdy nestala místní komunikací, nachází se v majetku soukromé osoby a může tak být pouze veřejně přístupnou účelovou komunikací. Nesouhlasil ani se závěrem žalobkyně o tom, že i v případě účelové komunikace je třeba aplikovat § 13 písm. c) zák. o pozemních komunikacích. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, náhradu nákladů řízení nepožadoval.

6. Žalobkyně podala odvolání včas (§ 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů pozdějších, dále jen „o. s. ř.“), a to z pozice účastníka řízení, tedy jako osoba k podání odvolání oprávněná (§ 201, § 90 o. s. ř.). Napadla rozsudek, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o. s. ř., § 202 o. s. ř. à contr.), a to ze zákonem předvídaných odvolacích důvodů (§ 205 odst. 1 písm. e/, g/ o. s. ř.). Proto odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání nelze považovat za důvodné, byť částečně z jiných než soudem prvního stupně dovozených důvodů.

7. Odvolací soud předně uvádí, že soud prvního stupně provedl obsáhlé dokazování listinami, skutková zjištění, která učinil, odpovídala provedeným důkazům a dle názoru odvolacího soudu též na základě svých skutkových zjištění učinil i správné skutkové závěry (popsané v odst. 25 odůvodnění), jejichž správnost konečně, s výjimkou otázky rozsahu veřejného osvětlení zřízeného v minulosti , jméno FO, , ani žalovaná nezpochybnila. Přesto odvolací soud zopakoval některé z listinných důkazů provedených již v řízení před soudem prvního stupně, a to pro zdůraznění okolností, jimiž se soud prvního stupně nezabýval, které však měl odvolací soud za významné a považoval proto za potřebné o ně doplnit skutkové závěry učiněné soudem prvního stupně.

8. V řízení zjevně nebylo sporu o tom, že původním vlastníkem pozemků p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, (a zřejmě i pozemků dalších), nacházejících se v katastrálním území , adresa, , jméno FO, . Ten tak , datum, podal návrh na vydání územního rozhodnutí o umístění stavby „inženýrské sítě pro obytný soubor RD v , Anonymizováno, , v lokalitě , právnická osoba, - II.“, přičemž se mělo jednat mimo jiné o stavby i místní obslužné komunikace a rozvodu veřejného osvětlení. Dne , datum, vydal k jeho návrhu stavební úřad , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, veřejnou vyhláškou územní rozhodnutí č. , Anonymizováno, , a to rozhodnutí o umístění stavby, kterou budou tvořit mimo jiné i místní obslužná komunikace a rozvody veřejného osvětlení. Kdy bylo vydáno stavební povolení pro stavbu komunikace na pozemku p. č. , Anonymizováno, a veřejného osvětlení, nebylo z předložených a provedených listinných důkazů patrno. Že však k tomu došlo, bylo zřejmé ze skutečnosti, že , datum, vydal stavební úřad , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, (pod č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ) oznámení o zahájení kolaudačního řízení mimo jiné i veřejného osvětlení na pozemku p. č. , Anonymizováno, (a to na návrh , jméno FO, podaný dne , datum, ), dne , datum, (pod č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, ) pak vydal kolaudační rozhodnutí, jímž povolil užívání stavby inženýrských sítí pro obytný „souhlas“ (správně zjevně soubor) RD v obci , adresa, , a to včetně veřejného osvětlení na pozemku p. č. , Anonymizováno, . Tomuto rozhodnutí předcházela i zpráva z , datum, o revizi elektrického zařízení, a to venkovního osvětlení sestávajícího z , Anonymizováno, kusů stožárů pro soubor rodinných domů v obytné zóně , adresa, (kterou stavebník , jméno FO, předložil spolu s návrhem na vydání kolaudačního rozhodnutí).9. , datum, pak (pod č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, č. účtu, -, Anonymizováno, ) vydal odbor dopravy , Anonymizováno, města , adresa, kolaudační rozhodnutí, jímž stavebníkovi , jméno FO, povolil užívání stavby pod názvem „Inženýrské sítě pro OS RD v lokalitě „, právnická osoba, “ k. ú. , adresa, – , Anonymizováno, . etapa , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ na pozemcích p. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrální území , adresa, . Dne , datum, pak odbor dopravy , Anonymizováno, města , adresa, vydal sdělení o tom, že stavebníku , jméno FO, uděluje kolaudační souhlas s užíváním stavby pod názvem „Obytná zóna , adresa, – obslužná komunikace“ na pozemcích p. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, .10. , jméno FO, zemřel dne , datum, (jak vzato za prokázané z v této části nezpochybněného potvrzení z , datum, o skutečnosti známé ze spisu sp. zn. , Anonymizováno, ). Dne , datum, pak žalobkyně ve veřejné dražbě vydražila komunikaci na pozemcích p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, a dále pozemky p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, , za nejvyšší podání ve výši , Anonymizováno, .

11. Popsaná zjištění pak umožnila uzavřít, že na pozemku , Anonymizováno, nachází komunikace sloužící jako příjezdová a přístupová cesta k jednotlivým pozemkům s rodinnými domy přístupnými z této komunikace, že komunikaci, stejně jako i veřejné osvětlení na pozemku p. č. , Anonymizováno, , ale i mimo něj (, Anonymizováno, sloupy veřejného osvětlení), vybudoval , jméno FO, , a že vlastnické právo k oběma pozemkům i komunikaci, která se na nich nachází (je-li samostatnou věcí z hlediska občanského práva – viz níže), nabyla žalobkyně jako vydražitelka ve veřejné dobrovolné dražbě konané dne , datum, . Žalobkyně je zapsána jako vlastník (mj.) pozemku p. č. , Anonymizováno, v katastru nemovitostí, žalovaná ani netvrdila, že by žalobkyně vlastnického práva byť jen ke komunikaci na tomto pozemku pozbyla. Byť územním rozhodnutím z , datum, vydaným na návrh navrhovatele , jméno FO, bylo rozhodnuto o umístění stavby, kterou měla tvořit mimo jiné místní obslužná komunikace, za situace, kdy tato komunikace zůstala po jejím vybudování ve vlastnictví , jméno FO, a nyní je ve vlastnictví žalobkyně, nutno souhlasit s žalovaným, se se jedná o komunikaci účelovou, když toliko účelová komunikace může být ve vlastnictví fyzické nebo právnické osoby; vlastníkem místní komunikace je obec, na jejímž území se místní komunikace nachází (§ 9 odst. 1 zák. o pozemních komunikacích).

12. Co se veřejného osvětlení týče, nemohlo být ani sporu o tom, že vlastníkem veřejného osvětlení byl v minulosti , jméno FO, , který je vybudoval. Spornou tak byla toliko (právní) otázka, zda žalobkyně nabyla v dražbě společně s vlastnictvím pozemků p. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, (a komunikací, které se na těchto pozemcích nachází, jsou-li komunikace samostatnými věcmi) i vlastnictví k veřejnému osvětlení či nikoliv. Při řešení této otázky pak odvolací soud neměl za správný závěr soudu prvního stupně o tom, že veřejné osvětlení (byť by mělo zahrnovat nejen vlastní osvětlovací zařízení, tedy stožáry s lampami, ale i elektrické vedení spojující jednotlivé lampy) je liniovou stavbou dle § 509 o. z., která není součástí pozemku, nýbrž samostatnou věcí v právním smyslu.

13. Důvodem, pro který je pro liniové stavby (které ze své povahy zasahují více pozemků) stanovena v § 509 o. z. výjimka ze superficiální zásady zakotvené v § 506 o. z., zjevně spočívá nejen ve skutečnosti, že se jedná o stavby, které prochází či mohou procházet vícero pozemky, ale i v tom, že mají účel, jenž s těmito pozemky nesouvisí (či nemusí souviset). Liniové stavby typicky dovádí vodu, odvádí odpady či dovádí energie pravidelně (i) na jiné pozemky než na ty, kterými jsou vedeny. V případě veřejného osvětlení tomu tak není. To slouží osvětlení pozemku, na němž je umístěno, respektive k osvětlení stavby, která se na pozemku nachází (obvykle právě komunikace). Právě tak je tomu i v posuzované věci, ve které veřejného osvětlení slouží k osvětlení komunikace zajišťující přístup a příjezd k jednotlivým pozemkům s obytnými domy. Právě účelová vázanost veřejného osvětlení na komunikaci je pak dle názoru odvolacího soudu i důvodem, pro který § 13 písm. c) zák. o veřejných komunikacích stanoví, že (zásadně, s výjimkou dle § 14 odst. 1 písm. b/ téhož zákona) veřejné osvětlení je příslušenstvím dálnice, silnice a místní komunikace. V případě veřejného osvětlení tak dle názoru odvolacího soudu důvod, pro který by mělo být považováno za liniovou stavbu, dán není.

14. S ohledem na skutečnost, že soud prvního stupně dovodil (nesprávně), že veřejné osvětlení je samostatnou liniovou stavbou, nezabýval se ani otázkou, zda se nemohlo jednat o příslušenství účelové komunikace dle obecné občanskoprávní úpravy či součástí pozemku p. č. , Anonymizováno, , nezabýval se v této souvislosti ani otázkou, zda účelová komunikace na pozemku p. č. , Anonymizováno, je samostatnou věcí či součástí pozemku, stejně tak jako ani otázkou, zda veřejné osvětlení lze považovat za samostatnou věc i pro případ, že by se nejednalo o liniovou stavbu. Toto posouzení pak nemohl učinit ani odvolací soud, když na základě důkazů provedených soudem prvního stupně, popř. důkazů, které by bylo možno (dle § 205a o. s. ř.) provést nově v odvolacím řízení, nebylo možno zjistit skutkové okolnosti rozhodné pro posouzení těchto otázek (zejména způsob stavebního provedení staveb komunikace a veřejného osvětlení). To však věcnému rozhodnutí o podaném odvolání nebránilo. Odvolací soud přitom vycházel z dále popsaných závěrů.

15. Protože komunikace na pozemku p. č. , Anonymizováno, je komunikací účelovou, lze přisvědčit i závěru žalovaného, že se na veřejné osvětlení na tomto pozemku vybudované, nevztahuje § 13 písm. c) zák. o pozemních komunikacích, podle kterého je veřejné osvětlení příslušenstvím komunikace, když toto ustanovení tak stanoví jen ve vztahu k dálnicím, silnicím a místním komunikacím. Názor žalobkyně, že závěr o tom, že veřejné osvětlení je příslušenstvím i účelové komunikace, a to na základě analogické aplikace § 13 písm. c) zák. o pozemních komunikacích, neboť „není žádného důvodu pro to, aby právní režim veřejného osvětlení účelových komunikací byl naprosto odlišný od režimu veřejného osvětlení všech ostatních komunikací“, měl odvolací soud lichým. , jméno FO, rozdíl od místních komunikací a silnic nemusí být účelové komunikace vždy veřejně přístupné (§ 7 zák. o pozemních komunikacích). Rozdílnost spočívá též ve skutečnosti, že na rozdíl od ostatních komunikací zákon ani nestanoví, že stavba účelové komunikace není součástí pozemku (§ 9 odst. 1 věta třetí zák. o pozemních komunikacích). Judikatura Nejvyššího soudu též v minulosti dovozovala, že účelová komunikace nemůže být ani samostatnou věcí, je pouhým zpracováním povrchu pozemku a bude proto vždy jeho součástí (rozsudky z 11. 10. 2006, sp. zn. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , z 17. 10. 2012, sp. zn. , Anonymizováno, ). Později však v rozsudku z 24. 4. 2013, sp. zn. , Anonymizováno, Nejvyšší soud označil účelovou komunikaci za samostatnou věc. V rozsudku ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. , Anonymizováno, , pak uvedl, že otázku, zda určitá komunikace (zpevněná plocha) je součástí pozemku nebo samostatnou věcí, nelze řešit pro všechny myslitelné případy stejně, její posouzení je v hraničních případech na úvaze soudu. Je třeba zvažovat, zda stavba může být samostatným předmětem vlastnického práva, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, zejména k tomu, zda podle zvyklostí v právním styku je účelné, aby stavba jako samostatná věc byla předmětem právních vztahů, a také k jejímu stavebnímu provedení. Přes popsaný názorový posun však je zřejmé, že provedení i určení účelových komunikací může být natolik rozdílné, že nemusí být vždy samostatnými, od pozemku odlišnými věcmi. Nelze tedy ani bez dalšího uvažovat o tom, že by veřejné osvětlení účelové komunikace bylo vždy jejím příslušenstvím, takový závěr přichází v úvahu jen v případě, že účelová komunikace je věcí samostatnou.

16. Není-li pak veřejné osvětlení liniovou stavbou, neuplatní se ani ustanovení § 509 o. z. (které v době vzniku veřejného osvětlení v posuzované věci nebylo ještě nejen účinné, ale ani platné). Mohlo se ale stát příslušenstvím účelové komunikace na základě obecného § 121 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění předpisů pozdějších, dále i jen „obč. zák. 1964“, jako věc náležící vlastníku komunikace jako věci hlavní (, jméno FO, ), sloužící k trvalému užívání s touto komunikací, pokud by sama komunikace byla samostatnou věcí (viz výše). Konečně, v případě, že by komunikace na pozemku p. č. , Anonymizováno, nebyla samostatnou věcí, mohlo se veřejné osvětlení stát součástí nebo příslušenstvím pozemku dle § 120, § 121 obč. zák. 1964. Pokud by se pak jednalo v případě veřejného osvětlení o samostatnou nemovitou věc, stalo by se součástí pozemku dle § 3055 odst. 1 o. z. k 1. 1. 2014, tedy účinností tohoto zákona.

17. Ať již však bylo veřejné osvětlení v době dražby příslušenstvím účelové komunikace nebo příslušenstvím či součástí pozemku z p. č. , Anonymizováno, , nutno dle názoru odvolacího soudu v konečném důsledku přisvědčit žalobkyni, že žalobkyně nabyla v dražbě i vlastnictví k veřejnému osvětlení, které se na tomto pozemku nachází. V případě, že se jednalo o součást pozemku, tomu tak bylo proto, že součást bez dalšího sdílí osud věci hlavní. V případě příslušenství pak tomu tak je od, datum, v důsledku právní domněnky dle § 510 odst. 2 o. z., když nebylo zjištěno nic, co by svědčilo závěru, že tomu tak nebylo. Důvodem odlišného závěru nebyla ani skutečnost, že při ocenění předmětu dražby nebylo s veřejným osvětlením uvažováno spolu s pozemkem p. č. , Anonymizováno, a komunikací na tomto pozemku. Dle názoru odvolacího soudu vlastnické právo k příslušenství spolu s vlastnictvím věci hlavní nepřechází (není převáděno) jen v případě, že je toto výslovně ujednáno.

18. Odvolací soud tak v otázce vlastnictví veřejného osvětlení na pozemku p. č. , Anonymizováno, v konečném důsledku přisvědčil závěrům žalobkyně. Ani to však odvolacímu soudu neumožnilo uzavřít, že by žaloba žalobkyně byla důvodná.

19. Jak již zmíněno, na pozemku p. č. , Anonymizováno, vybudoval nejen komunikaci, ale i veřejné osvětlení tehdejší vlastník pozemku , jméno FO, , nechal vypracovat zprávu o revizi elektrického zařízení. Ještě za jeho života bylo na jeho návrh zahájeno kolaudační a bylo vydáno kolaudační rozhodnutí – povolení užívání mj. i veřejného osvětlení. Již ze samotného označení („veřejné osvětlení“) je zjevné, že osvětlení stavebník vybudoval k tomu, aby sloužilo veřejnému účelu a to se též (rovněž ještě za jeho života) také stalo. Lze tak mít za to, že stavebník , jméno FO, , jako vlastník i veřejného osvětlení, vybudované osvětlení takto věnoval veřejnému (obecnému) účelu. K naplnění tohoto účelu veřejné osvětlení také žalovaný (jak nebylo mezi stranami sporu) také udržuje, opravuje a zabezpečuje jeho provoz, a to včetně dodávek elektrické energie, a to prostřednictvím společnosti , právnická osoba, (do , datum, na základě smlouvy na komplexní zajištění veřejně prospěšných služeb pro statuární město , adresa, z , datum, , od , datum, na základě smlouvy na komplexní zabezpečení správy, provozování, běžné údržby, oprav a obnovy veřejného a slavnostního osvětlení z , datum, , jak vzato za prokázané z kopií těchto smluv).

20. Dle názoru odvolacího soudu pak lze i na veřejné osvětlení veřejné komunikace vztáhnout judikatorní závěry vyslovené opakovaně Nejvyšším soudem ve vztahu k užívání veřejného prostranství. Potřeba aplikace těchto závěrů ve zde posuzované věci je dle odvolacího soudu zřejmá z usnesení z 21. 1. 2025, sp. zn. , Anonymizováno, . Tím Nejvyšší soud rozhodl ve věci, ve které se vlastník pozemku, na kterém se nachází veřejně přístupné účelové komunikace, který svého vlastnického práva nabyl v dražbě, domáhal po obci vydání bezdůvodného obohacení, které jí mělo vzniknout bezúplatným užíváním pozemku. Nejvyšší soud vyslovil závěr, že pokud původní vlastník pozemku (který byl též investorem na pozemku realizované stavby komunikace) souhlasil s omezením svého vlastnického práva (souhlasil s obecným užíváním komunikace), pak věc „věnoval“ obecnému užívání, jde o souhlas jednostranně neodvolatelný a tímto souhlasem jsou vázáni i právní nástupci původního vlastníka; jedná se o dobrovolné omezení vlastnického práva, jež není slučitelné s nárokem na vydání bezdůvodného obohacení za užívání dotčeného pozemku jako veřejného prostranství. Nejvyšší soud zde odkázal i na usnesení Ústavního soudu z , Anonymizováno, , sp. zn. , Anonymizováno, Zde Ústavní soud odmítl ústavní stížnost ve věci, ve které byly totožné závěry o věnování věci veřejnému užívání ve věci, ve které účelovou komunikaci s další infrastrukturou (včetně osvětlení) vybudoval předchozí vlastník s úmyslem převést pozemky s komunikací do vlastnictví obce za toliko symbolickou cenu, k čemuž však nedošlo a pozemky nabyl v dražbě vlastník jednoho z domů, kterým komunikace sloužila.

21. Za situace, kdy veřejné osvětlení slouží k osvětlení veřejného prostoru (veřejné komunikace), tomuto účelu bylo věnováno jeho někdejším vlastníkem (který je zbudoval), pak důsledkem tohoto věnování byl vznik obecného užívání veřejného osvětlení, které nemůže být vyloučeno jednostranným úkonem nejen vlastníka, ale ani jeho právních nástupců. , jméno FO, možnost posouzení věci z tohoto hlediska, i se zmínkou dvou posléze uvedených rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu pak odvolací soud účastníky též předem upozornil (spolu s předvoláním k jednání).

22. Odvolací soud tak na základě výše popsaných závěrů dovodil, že byť žalobkyně spolu s nemovitostmi vydražila i veřejné osvětlení, za situace, kdy toto bylo v minulosti věnováno veřejnému užití, nemůže se po žalovaném po právu domáhat vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný provozováním veřejného osvětlení provozuje veřejnou službu, naplňuje tak účel, kterému bylo v minulosti předchozím vlastníkem veřejné osvětlení věnováno. Bezdůvodné obohacení mu tak na úkor žalobkyně nevzniká.

23. Dle názoru odvolacího soudu by pak nebylo možno uzavřít, že žalovanému vzniká na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení ani případě, že by v minulosti nedošlo k věnování veřejného osvětlení předchozím vlastníkem veřejnému užití. Pak by provozováním veřejného osvětlení, a to žalovaným na jeho náklady, nevznikal prospěch žalovanému na úkor žalobkyně, ale naopak žalobkyni na úkor žalovaného – a to v podobě údržby správy a zajišťování osvětlení (včetně dodávek elektrické energie, na náklady žalované) komunikace v jejím vlastnictví, nacházející se na jejím pozemku.

24. Jestliže tedy soud prvního stupně žalobu žalobkyně zamítl, měl odvolací soud v konečném důsledku jeho rozhodnutí za správné, byť, jak z výše uvedeného patrno, především z jiného důvodu. Stejně tak správným měl i výrok II., jímž právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, tedy ani úspěšnému žalovanému, neboť ten se tohoto práva vzdal. Proto odvolací soud dle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

25. V odvolacím řízení byl úplně úspěšný žalovaný. Dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. mu tak příslušelo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proti žalobkyni. Vyjádření žalobce, že náhradu nákladů řízení nepožaduje, vyložil odvolací soud tak, že této se opětovně vzdává. Proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal žádnému z účastníků.