72 Co 236/2025

Plný text

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Mádra a soudců Mgr. Leony Sukané a Mgr. Martina Lály ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozený dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A 2. Jméno advokátky B , narozený dne Datum narození advokátky B bytem Adresa advokátky B zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva k nemovitosti o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne Anonymizováno , č. j. Anonymizováno , I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.II. Rozsudek soudu prvního stupně se výrocích II. a III. mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem odvolacím.

1. Okresní soud v , adresa, výše uvedeným rozsudkem, jeho výrokem I., rozhodl tak, že se zamítá žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že , Jméno žalobce, , narozený , Datum narození žalobce, , bytem , adresa, , je vlastníkem nemovité věci – pozemku p. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je dům č. p. , Anonymizováno, , adresa, , vše v obci a k. ú. , adresa, , zapsané v katastru nemovitostí na LV č. , Anonymizováno, vedeném pro obec a k. ú. , adresa, u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, katastrální pracoviště , adresa, , in eventum pro případ, že nebude primárnímu petitu vyhověno, určení že , Jméno žalobce, , narozený , datum, , r. č. , RČ, , naposledy bytem , adresa, , zemřelý dne , datum, , byl ke dni své smrti, tj. ke dni , datum, , vlastníkem nemovité věci – pozemku par. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je dům č.p. , Anonymizováno, , nacházející se v obci a k. ú. , adresa, , zapsané v katastru nemovitostí na LV č. , Anonymizováno, , vedeném pro obec a k. ú. , adresa, u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, katastrální pracoviště , adresa, . Výrokem II. zavázal žalobce zaplatit žalovanému č. 1 náhradu nákladů řízení ve výši , Anonymizováno, Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky A, . Výrokem III. zavázal žalobce zaplatit žalovanému č. 2 náhradu nákladů řízení ve výši , Anonymizováno, Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, .

2. Soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , shledal, že na požadovaném určení je dán naléhavý právní zájem, neboť žalobce, který o sobě tvrdí, že je vlastníkem nemovité věci evidované v katastru nemovitostí, v katastru nemovitostí zapsán není. Řízení o pozůstalosti po původním žalobci bylo pravomocně skončeno na základě usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. 26 D , Anonymizováno, , současný žalobce nabyl práva původního žalobce mj. i v tomto řízení. Vlastnictví k nemovitosti – pozemku p. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je dům č. p. , Anonymizováno, , adresa, , v obci a k. ú. , adresa, (dále jen „sporná nemovitost“), má být definitivně rozhodnuto právě v tomto řízení.

3. V prvé řadě se prvostupňový soud zabýval otázkou, zda druhý žalovaný nabyl spornou nemovitost v dobré víře a zda se při uzavření kupní smlouvy choval dostatečně obezřetně. Kupní smlouva byla uzavřena dne , datum, , aplikoval proto ustanovení § 984 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Zdůraznil presumpci dobré víry ve správnost údajů zapsaných v katastru nemovitostí, částečně citoval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , a označil další rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dospěl k závěru, že v dané věci žádné objektivní okolnosti vzbuzující pochybnosti nebyly, neboť původní řízení ve věci vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, v době uzavření kupní smlouvy pravomocně skončeno a do té doby nevymazaná poznámka spornosti v katastru nemovitostí se týkala právě tohoto předchozího řízení. Žalovaný č. 2 tak mohl mít důvodně za to, že jím byla otázka odvolání daru vyřešena, nadto byl v kupní smlouvě ujištěn, že žádné další nároky nebyly třetími osobami vzneseny a že nejpozději ke dni uzavření smlouvy bude u katastrálního úřadu zahájeno řízení o výmazu omezení vlastnických práv ke sporné nemovitosti včetně této poznámky spornosti. Za dostatečné prvostupňový soud považoval, pokud si žalovaný č. 2 ověřil před uzavřením smlouvy stav nemovitosti v katastru nemovitostí a měl k dispozici rozsudek o zamítnutí žaloby z předchozího řízení o odvolání daru pro nevděk, nadto si ještě ověřil, že toto předchozí řízení je pravomocně skončeno. Ani zástavní právo ani věcné břemeno rodičů žalovaného č. 1 nepředstavovaly překážku pro uskutečnění prodeje. Absenci dobré víry nezakládá a priori fakt, že žalovaný č. 1 byl dlužníkem , jméno FO, , s nímž se žalovaný č. 2 znal tak, že byli ve vztahu obchodních partnerů v oblasti realit a že , jméno FO, prodal žalovanému č. 2 podíl na bytě v Malešicích, v němž měl žalovaný č. 2 sídlo. I kdyby žalovaný č. 1 a , jméno FO, postupovali protizákonně, tedy snažili by se prodat věc se sporným vlastnictvím, musela by chybět dobrá víra žalovaného č. 2 v okamžiku uzavření kupní smlouvy. Prvostupňový soud nepochyboval o důvěryhodnosti svědecké výpovědi , jméno FO, , jelikož byla v souladu s obsahem kupní smlouvy a účastnickými výpověďmi obou žalovaných. Přestože toto řízení již probíhalo tři roky, poznámka spornosti nebyla ke dni uzavření kupní smlouvy v katastru nemovitostí zapsána, ač takovou možnost žalobce měl. Z oficiální veřejně přístupné soudní databáze na stránkách justice.cz lze zjistit pouze aktuální stav řízení, k vyhledávání je třeba znát příslušnou spisovou značku soudního řízení, kterou však žalovaný č. 2 znát nemohl. Za spravedlivé nebylo po něm požadovat, aby činil dotazy na soudy, zda se u nich nějaké obdobné řízení nevede, neboť by šlo už o extrémní míru jeho obezřetnosti jako kupujícího, kterou po něm požadovat nelze. Právní jednání iniciovaná původním žalobcem směřující proti tomuto převodu vlastnictví se udála až po vkladu vlastnického práva žalovaného č. 2 ve vztahu ke sporné nemovitosti. K listinným důkazům provedeným na základě pokynu odvolacího soudu prvostupňový soud uvedl, že prodeje předmětné nemovitosti se týkal pouze výpis z účtu č. , č. účtu, , na nějž měla být do sedmi dnů od provedení vkladu poukázána kupní cena, přičemž v březnu ani dubnu 2017 na něj žádné prostředky připsány nebyly. Za věrohodnou označil výpověď , jméno FO, , dle níž byla kupní cena uhrazena zřejmě přímo exekutorské kanceláři za účelem splacení pohledávky, kterou měl za žalovaným č.

1. Ačkoli byla platba kupní ceny provedena odlišně od smluvního ujednání, účel platby – uhrazení dluhu žalovaného č. 1 vůči , jméno FO, – byl zachován. Verzi žalovaného č. 1, že při podpisu smlouvy dostal polovinu kupní cenu a do měsíce zbytek, shledal nevěrohodnou, neboť byla v rozporu s ostatními provedenými důkazy včetně znění smlouvy. Takový způsob platby by byl přitom nelogický, nechránící kupujícího.

4. Při rozhodování o nákladech řízení soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich plnou náhradu přiznal úspěšným žalovaným. Při stanovení tarifní hodnoty vyšel z usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, a nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. , Anonymizováno, , a považoval za ni kupní cenu nemovité věci uvedenou v kupní smlouvě ze dne , datum, .

5. Proti rozsudku se žalobce odvolal. Shrnul dosavadní průběh řízení, poukázal na závazné pokyny odvolacího soudu, které nelze vnímat jinak, než že prvostupňový soud pochybil též v otázce skutkového hodnocení věci a namítl, že prvostupňový soud sice provedl důkazy tak, jak jej k tomu odvolací soud zavázal, avšak vyhodnotil je opět nesprávně. V novém rozhodnutí z nich znovu vyvodil nesprávné skutkové a právní závěry. Rovněž namítl, že soud prvního stupně nevysvětlil, proč dospěl ke zcela opačným skutkovým závěrům, než soud v prvním rozsudku ze dne , datum, , jímž bylo žalobě vyhověno.

6. Dále namítl, že řízení ve věci sp. zn. , Anonymizováno, bylo sice pravomocně skončeno, avšak v době uzavření kupní smlouvy mezi žalovaným č. 1 a žalovaným č. 2 stále probíhalo řízení o dovolání v posledně označené věci (dovolání bylo odmítnuto až usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, ). Proti rozhodnutí dovolacího soudu byla podána ústavní stížnost, soud prvního stupně však tuto skutečnost záměrně nezahrnuje do svých skutkových závěrů, jelikož nevyhovuje jím vykonstruovanému ději. Rozhodnutí tak prvostupňový soud zatížil vadou nepřezkoumatelnosti.

7. V další části odvolání napadl závěr soudu prvního stupně, že , Jméno advokátky B, jako žalovaný č. 2 byl při uzavírání kupní smlouvy, jejímž předmětem byla sporná nemovitost, dobrověrným nabyvatelem. Poukázal na výpověď svědka , jméno FO, , který vedle předání kontaktů žalovanému č. 2 na žalovaného č. 1 předal žalovanému č. 2 i další informace, aktuální podle listu vlastnictví, žalovaného č. 2 upozorňoval na spornost a tento uvedl, že si věci dozjistí. Zatímco žalovaný č. 2 při svém prvním výslechu v únoru 2022 uvedl, že informace o možnosti koupě domu má od , jméno FO, , ve své druhé výpovědi v březnu 2024 uvedl, že od svědka , jméno FO, informován o možnostech prodeje nebyl. Žalovaný č. 1 se pak odlišně od žalovaného č. 2 vyjadřoval jak o kontaktu na možnost prodeje (informace měl od , jméno FO, ), tak i o okolnostech vyhotovení kupní smlouvy. Odvolatel zdůraznil existenci vzájemného vztahu žalovaného č. 2 a , jméno FO, společně podnikajících v oblasti realit, z čehož dovozoval nemožnost uvěřit tvrzení, že by , jméno FO, žalovaného č. 2 neinformoval o všech souvislostech prodávané nemovitosti a omezil se pouze na informace na listu vlastnictví. Poukázal dále na fakt, že , jméno FO, je věřitelem žalovaného č. 1 na základě smlouvy o půjčce ze dne , datum, , jejíž podmínky byly nastaveny tak, aby nemohl splácet, kdy vyvstává otázka platnosti smlouvy pro naplnění znaků lichevní smlouvy, a aby sporná nemovitost, na níž bylo zřízeno zástavní právo, spadla do exekuce, k čemuž také došlo. Zdůraznil, že se žalovaný č. 1 ve smlouvě o půjčce zavázal do 15 dnů od jejího podpisu odstranit z jeho majetku věcné břemeno oprávněných, tedy rodičů odvolatele a žalovaného č.

1. V rozporu s tím je výpověď svědka , jméno FO, , že má úctu ke starým lidem, nepožadoval by splnění tohoto smluvního závazku. Tento svědek měl povědomost o tom, že stále probíhají spory o vlastnické právo ke sporné nemovitosti. Jako žalovaný byl a je účastníkem řízení vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, o žalobě otce žalobce o vyloučení věcí z exekuce, jako věřitel žalovaného č. 1 měl povědomost i o vedení tohoto řízení, nejméně z pozice vedení exekučního řízení vedeného proti němu. Kupní cena ze smlouvy uzavřené dne , datum, měla být uhrazena na účet , jméno FO, k úhradě dluhů žalovaného č. 1, tato osoba se dlouhodobě zná se žalovaným č. 2, spolupracují v oblasti realit, proto má s touto věcí úzkou spojitost. Poukázal na to, že žalovaný č. 2, vědom si existence věcného břemene bezplatného doživotního bydlení a práva užívání sporné nemovitosti, ji jako profesionál v oblasti realit kupoval ze spekulativních důvodů, a na takovou osobu – podnikatele – je kladena vyšší než obvyklá opatrnost. Tyto okolnosti však prvostupňový soud přehlédl. Jestliže si žalovaný č. 2 měl pravomocné skončení předchozího sporu vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, ověřit na databázi Justice.cz, musel by zjistit, že před dovolacím soudem stále probíhá dovolací řízení, případně i řízení před Ústavním soudem, a nemohl tak být v dobré víře, že vlastnické právo žalovaného č. 1 není sporováno. Ve výpovědi žalovaný č. 2 uvedl, že si nemovitosti prohlédl pouze zvenku, ačkoli ve smlouvě prohlašoval osobní a řádné prohlédnutí sporné nemovitosti. Dnes již zemřelé matce , jméno FO, žalovaný č. 2 poslal celkem čtyři dopisy, ve kterých se dožadoval uspořádání plateb, nákladů bydlení, nutné rekonstrukce, posledním vyhrožoval, že pokud mu nepředá klíče, odvrtá zámek. Při podpisu kupní smlouvy nebyly žalovanému č. 2 prodávajícím žalovaným č. 1 klíče předány. Dále žalobce zdůraznil, že v okamžiku uzavření kupní smlouvy byla v katastru nemovitostí zapsána poznámka spornosti, přitom je lhostejno, zda se vztahovala k řízení sp. zn. , Anonymizováno, nebo k jinému, i když právě tím, že se vztahovala k řízení sp. zn. , Anonymizováno, , soud prvního stupně odepřel této poznámce své právní účinky. Toto řízení sice bylo pravomocně skončeno, běželo však řízení o dovolání. Navíc z listu vlastnictví nebylo pro nezúčastněnou osobu možné zjistit, že se tato poznámka spornosti vztahuje výlučně k řízení sp. zn. , Anonymizováno, . Žalovaný č. 2 to nemohl zjistit ani z kupní smlouvy, neboť v ní spisová značka nebyla uvedena, a nevysvětlil, odkud tuto spisovou značku získal. Nicméně povědomost o poznámce spornosti z listu vlastnictví žalovaný č. 2 měl a dobrá víra je proto u něj vyloučena. Dále žalobce poukázal na zápis na listu vlastnictví týkající se zákazu disponovat s majetkem dle předběžného opatření na základě usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. 4 , Anonymizováno, . Kupní smlouva, jíž dojde k porušení zákazu převodu nemovitosti uloženým předběžným opatřením, je pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, přičemž se nezhojí ani následným zrušením předběžného opatření. Krom uvedeného vyplynulo z listu vlastnictví dále zatížení zástavním právem exekutorským vzniklým z exekučního příkazu vydaného Exekutorským úřadem , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , ve prospěch , jméno FO, , že byl vydán exekuční příkaz k prodeji nemovité věci č. j. , Anonymizováno, , dále z něj byla zřejmá exekuce nařízená usnesením soudu ze dne , datum, , č. j. 2 , Anonymizováno, . U profesionála, obchodníka s realitami, jakým žalovaný č. 2 je, nemůže stačit ověření skončení řízení u sp. zn. 12 C 10/2011 na portálu Justice.cz.

8. Další námitka žalobce směřovala proti nesrovnalostem v kupní ceně, které soud prvního stupně pominul a bez dalšího vyšel z výpovědi , jméno FO, , že kupní cenu uhradil žalovaný č. 2 přímo soudnímu exekutorovi na vyrovnání dluhu žalovaného č.

1. V té souvislosti poukázal na znění smlouvy, kdy cena měla být uhrazena na účet , jméno FO, , na návrh této osoby na zastavení exekuce směřované exekutorovi již dne , datum, a žádost o výmaz zástavního práva, na splatnost kupní ceny, dále na zcela odlišnou výpověď žalovaného č. 1 týkající se úhrady kupní ceny, na rozdíl ve výši dluhu žalovaného č. 1 (1 184 200 Kč) oproti kupní ceně sporné nemovitosti (900 000 Kč). Uvedené svědčí o tom, že všechny tři zúčastněné osoby jednaly ve společné shodě a se společným záměrem. Současně uvedl, že se princip materiální publicity a z něj dovozovaná dobrá víra uplatní pouze v případě úplatného nabytí, avšak v tomto případě nebylo prokázáno skutečné zaplacení kupní ceny.

9. Odvolatel poukázal na judikaturu vážící se k posouzení dobrověrnosti nabyvatele a shrnul, že v případě žalovaného č. 2 splněna nebyla. Samo ujištění v kupní smlouvě, že žádné další nároky na spornou nemovitost třetí osoby nevznesly, není naplněním podmínky obvyklé opatrnosti. Stále není zřejmé, kde vzal žalovaný č. 2 jistotu, že se zapsaná poznámka spornosti vztahovala k řízení sp. z. , SPZ, /2011. Fakt, že měl žalovaný č. 2 povědomost o exekutorském zástavním právu , jméno FO, , musel vést k ověřování stavu tohoto exekučního řízení a současnému zjištění, že je v jeho průběhu sporováno vlastnické právo žalovaného č. 1 žalobou na vyloučení věci z exekuce.

10. Závěrem žalobce uvedl, že sporná nemovitost z části stojí na jeho pozemku p. č. , Anonymizováno, . ú. , adresa, , a nemá přístup k veřejné cestě. Žalovaný č. 2 spornou nemovitost nabyl spekulativně a takovému nabytí nelze poskytovat ochranu. Potvrzení napadeného rozhodnutí by dávalo základ pro celou řadu dalších sporů, např. o odstranění stavby. V roce 2017 po uzavření kupní smlouvy si žalobce nechal geodetem vypracovat oficiální zaměření pozemků a vytýčení hranic nemovitostí v terénu. Pozvaný žalovaný č. 2 se nedostavil, ač byl geodetem zván, jeho výsledek mu žalobce zaslal v reakci na druhý dopis adresovaný matce žalobce, dosud se nevyjádřil. Veškeré smlouvy na dodávku energií hradí žalobce, žalovaný č. 2 se nechová jako řádný vlastník domu, Anonymizováno11. K nákladovému výroku žalobce uvedl, že je-li rozporována platnost kupní smlouvy, nelze vycházet z ceny určené kupní smlouvou, pokud s takovou hodnotou účastníci řízení vyslovili nesouhlas, resp. není-li mezi účastníky o hodnotě nemovité věci shoda. Proto je třeba vycházet z tarifní hodnoty podle ustanovení § 9 odst. 4 písmeno b/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.

12. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná mu náhradu nákladů řízení, případně jej zruší a vrátí soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, Anonymizováno13. Žalovaný č. 2 se důrazně ohradil proti žalobcovu hodnocení pokynu odvolacího soudu v předchozím rušícím rozhodnutí. Dle něj odvolací soud nalézacímu soudu nedal pokyn, jak má nově provedené důkazy hodnotit, pouze mu uložil, aby je k důkazu provedl. Jestliže žalobce namítal, že prvostupňový soud dospěl k opačným skutkovým závěrům než ve svém rozsudku prvním z , datum, , odkázal na závěr prvního rozhodnutí odvolacího soudu, dle něhož na daný vztah z důvodu data uzavření kupní smlouvy (, datum, ) dopadají ustanovení občanského zákoníku týkající se dobré víry v zápis ve veřejném seznamu. K námitce, že v době uzavření kupní smlouvy ještě stále probíhalo dovolací řízení a posléze řízení o ústavní stížnosti ve věci řešené pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , uvedl, že ve výpisu z katastru nemovitostí ke dni , datum, , kdy byl podán návrh na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě kupní smlouvy, byly v tomto veřejném seznamu různé zápisy, které označil, avšak nikoli zápis, který by se týkal řízení o podané žalobě vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, . Ani v kupní smlouvě nebyla žádná informace o údajném odvolání daru, naopak jsou tam ujištění převodce, že převodu nic nebrání. Žalobce odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, se zdůrazněním aktivity v případě pochybností o souladu zapsaného a faktického právního stavu, avšak byl to žalovaný č. 2, který si ověřil, jakého řízení se poznámka sporností týká a že takové řízení už bylo pravomocně skončeno. Nadto zákon (§ 980 o. z.) zakládá domněnku souladu stavu zapsaného se stavem skutečným. Existence nadále zapsané poznámky spornosti i po pravomocném skončení řízení, jehož se týkala, není okolností, pro níž by měl žalovaný č. 2 provést detektivní pátrání a „pokoutně“ zjišťovat, zda se u místně příslušného soudu nevede jiné řízení týkající se sporné nemovitosti. Dále zdůraznil, že toto řízení probíhalo od roku 2013 a k prodeji došlo až v roce 2017, takže žalobce měl možnost celé čtyři roky zajistit zapsání poznámky spornosti. S poukazem a částečnou citací katastrálního zákona a katastrální vyhlášky dovodil, že poznámka spornosti se vždy váže k určité podané žalobě a jen výsledek řízení na podkladě takové žaloby je pro posouzení dobré víry určující.

14. V další části vyjádření k odvolání žalovaný č. 2 argumentoval proti námitce žalobce, že , jméno FO, jej jako spolupracovník žalovaného č. 2 musel o tomto řízení informovat. Ani výpověď , jméno FO, ani doplněné listinné důkazy nepřinesly pochybnosti o dobré víře žalovaného č.

2. Nadto , jméno FO, jako zajištěný věřitel z prodeje profitoval, nebylo by proto v jeho zájmu žalovaného č. 2 o existenci jakéhokoli problému informovat. Stejně tak nesouhlasil s posouzením výpovědi žalovaného č. 1 jako nevěrohodné. I v případě, že by se jako nevěrohodná posoudila, nešlo by o důkaz, že žalovaný č. 2 měl informaci o tomto probíhajícím řízení. K poukazu na zápis na listu vlastnictví, dle nějž zde existoval zákaz disponovat s majetkem dle předběžného opatření nařízeného usnesením č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , uvedl, že předběžné opatření je omezeno na dobu do právní moci rozsudku a týkalo se řízení projednávaného pod sp. zn. , Anonymizováno, , které již bylo dávno (ke dni , datum, ) pravomocně skončeno. Další skutečnost namítaná žalobcem, že existence probíhající exekuce byla žalovanému č. 2 známa, a proto také byla kupní cena použita na úhradu dluhu prodávajícího (žalovaného č. 1) vůči , jméno FO, , který byl z exekuce vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, oprávněným, nemá nic společného s existencí dobré víry týkající se vlastnického práva. Nadto žalobce pomíjí skutečnost, že dne , datum, , tedy před podáním návrhu na vklad vlastnického práva, vydal soudní exekutor oznámení o skončení exekuce vedené pod výše uvedenou spisovou značkou jejím zastavením (k čemuž došlo na návrh , jméno FO, ). V této souvislosti žalovaný s částečnou citací poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , dle nějž není neplatná kupní smlouva, pokud se kupní cena použije na úhradu exekučně vymáhané pohledávky, čímž je naplněn účel exekuce. K porušení generálního a speciálního inhibitoria ze strany povinného vedoucí k uspokojení vymáhané pohledávky a jeho důsledkům nespočívajícím v neplatnosti příslušného právního úkonu citoval část rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , Anonymizováno, a sp. zn. , Anonymizováno, a odkázal na rozhodnutí sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno15. K námitkám žalobce týkajícím se úhrady kupní ceny žalovaný č. 2 poukázal na článek 3.1 kupní smlouvy, dle níž měla být zaplacena do 7 dnů od provedení vkladu vlastnického práva na konkrétní číslo účtu prodávajícího. Samotný zápis byl proveden až dne , datum, , jak je zřejmé z listu vlastnictví, proto jsou bankovní výpisy vyžádané prvostupňovým soudem za březen a duben 2017 nevypovídající. Kupní cena byla uhrazena , datum, , o čemž předložil výpis z účtu žalovaného č. 2 o odchozí platbě.

16. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , na nějž (mimo jiných) poukazoval žalobce a který je jediný pro tuto věc relevantní, byla situace odlišná v tom, že v době převodu sporné nemovitosti na žalovaného č. 2 byla věc meritorně rozhodnuta (žaloba byla zamítnuta) a nové řízení na základě téhož skutkového stavu nepřicházelo v úvahu. Nebylo povinností žalovaného č. 2 pátrat, zda nebyla podána nová žaloba. Mimořádné prostředky podané v předchozím řízení sp. zn. , Anonymizováno, byly odmítnuty, poznámka spornosti tak žádných účinků na již pravomocně skončené řízení neměla. Žalovaný č. 2 shrnul, že se žalobce snaží namísto prokázání neexistence dobré víry žalovaného č. 2 zpochybnit věrohodnost jeho i , jméno FO, (např. požadavkem na vyžádání výpisu z rejstříku trestů těchto osob) a vytvářet vyfabulované konstrukce a úvahy, Anonymizováno17. V poslední části svého vyjádření žalovaný č. 2 obhajoval přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy za tarifní hodnotu považovat cenu sporné nemovitosti, která byla kupujícím uhrazena. Poukázal přitom, příp. částečně citoval judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 30 Cdo 1021/2015) a Ústavního soudu (sp. zn. II. ÚS 598/2000, sp. zn. II. ÚS 572/24, sp. zn. IV. ÚS 277/24, sp. zn I. ÚS 3905/19).

18. V replice k vyjádření žalovaného č. 2 žalobce uvedl, že žalovaný č. 2 byl trestně stíhán pro skutek týkající se odkupu lesních pozemků, a přestože byl obžaloby zproštěn, jeho stíhání vyvolávalo podezření, zda nebyl stíhán i pro jiný skutek související s nabýváním pozemků. Dále setrval na závěru, že prvostupňový soud pouze mechanicky splnil pokyn odvolacího soudu a vady svých skutkových zjištění neměl snahu odstranit. Ve svém prvním rozsudku přitom prvostupňový soud uzavřel, že žalovaný č. 2 nebyl v dobré víře, neboť v době uzavření kupní smlouvy byla ve vztahu k nyní řešenému pozemku zapsaná poznámka spornosti. Pokud by si žalovaný skutečně aktivně zjistil, že věc sp. zn. , Anonymizováno, byla pravomocně skončena, musel zjistit, že v době uzavření kupní smlouvy v označené věci stále probíhalo řízení o dovolání. Dále měl žalovaný č. 2 informaci o probíhajících sporech o vlastnické právo k řešenému pozemku od , jméno FO, . Ten byl účasten řízení sp. zn. , Anonymizováno, o vyloučení věcí z exekuce, které dosud není skončeno. Nelze uvěřit, že by , jméno FO, zatajil tuto informaci žalovanému č. 2 a nechal ho zavléct do soudních sporů. Jelikož i nadále spolupracují, musel o tomto žalovaný č. 2 předem vědět. Dále zopakoval, že zapsaná poznámka spornosti pojmově vylučuje dobrou víru třetích osob po celou dobu jejího zápisu, přičemž je lhostejno, k jakému řízení poznámka vztahuje, neboť z listu vlastnictví nebylo možné zjistit, že se vztahuje výlučně k řízení sp. zn. , Anonymizováno, . Jestliže se spokojil s předloženým rozsudkem, nejednal v dobré víře. Poznámka spornosti vyvolává právní účinky do okamžiku jejího výmazu z katastru nemovitostí. K zápisu existence předběžného opatření žalobce uvedl, že jeho účinky nezanikly skončením věci sp. zn. , Anonymizováno, , protože probíhalo aktuální řízení a důvody pro další trvání proto trvaly. Z listu vlastnictví přitom nebylo možno shledat, že se zápis váže ke skončenému řízení, proto žalovaný č. 2 nejednal s obvyklou opatrností. Kupní smlouva mezi žalovanými byla uzavřena před oznámením soudního exekutora o skončení exekuce, přitom žalovaný č. 2 nebyl jejím účastníkem a měl vycházet z listu vlastnictví a tedy toho, že exekuce stále probíhá. Lze předpokládat, že mu informace o stavu exekuce poskytl , jméno FO, , který podal návrh na zastavení už , datum, , současně je nepravděpodobné, že by se , jméno FO, nechal udržovat tři měsíce v nejistotě, zda mu bude uhrazena kupní cena (k čemuž mělo dojít až v květnu 2017). K dokladu o úhradě kupní ceny dále žalobce uvedl, že jej měl předložit před soudem prvního stupně, nikoli až v odvolacím řízení, jde proto o důkaz nepoužitelný. Pokud by byl připuštěn, pak navrhl vyžádat výpisy z účtu uvedeného v kupní smlouvě za období roku 2017 až 2022, jednak aby se zjistilo, že částka představující kupní cenu na účet , jméno FO, skutečně přišla, jednak ke zjištění případných dalších transakcí na tomto účtu k doložení vzájemného vztahu mezi žalovanými a , jméno FO, Jiřištěm.

19. Žalovaný č. 1 vyjádřil s napadeným rozsudkem soudu prvního stupně souhlas po stránce věcné i právní, který provedené důkazy hodnotil dle něj zcela správně. Jestliže žalobce rozporuje platnost kupní smlouvy uzavřené , datum, , pomíjí fakt, že toto řízení bylo zahájeno dříve, než byla kupní smlouva vůbec uzavřena. Platnost kupní smlouvy tak nemůže být primárním předmětem tohoto řízení. Ztotožnil se též s nákladovým výrokem, rovněž poukázal na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu (sp. zn. 30 Cdo 1021/2015, IV. ÚS 2688/15) a navrhl jeho potvrzení.

20. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání objektivně přípustným (§ 201, § 202 á contr. o. s. ř.), že toto odvolání podal žalobce, tedy účastník řízení jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o. s. ř.), že tak učinil včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že toto odvolání splňuje podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedených odvolacích důvodů (§ 212a odst. 2 o.s.ř.), rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal, a nakonec dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

21. Nyní přezkoumávaný rozsudek je třetím meritorním rozhodnutím v této věci. Původní žalobce , Jméno žalobce, (ročník 1944) se žalobou ze dne , datum, domáhal určení, že je vlastníkem sporné nemovitosti, přičemž svůj nárok odvíjel od právního úkonu odvolání daru z důvodu nemravného jednání obdarovaného vůči dárci dle ustanovení § 630 zákona č. 40/1964 Sb. Dne , datum, původní žalobce zemřel a bylo namístě zabývat se otázkou, jakým způsobem v řízení dále pokračovat. V usnesení odvolacího soudu ze dne , datum, , č. j. 72 Co 209/2024-704, bylo poukázáno na judikaturu Nejvyššího soudu vykládající ustanovení Hlavy III zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), tedy řízení o pozůstalosti. Podle ustanovení § 189 odst. 1 z. ř. s. nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 24 Cdo 2680/2022, zveřejněného na webu dne , datum, a publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 84/2024, se dědic „může podle § 189 odst. 1 z. ř. s. domáhat vůči jinému dědici při splnění podmínky naléhavého právního zájmu (§ 80 o. s. ř.) určení, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota náležela ke dni smrti zůstaviteli, jen do doby, než nabude právní moci rozhodnutí o dědictví podle § 185 z. ř. s, a to za současného předpokladu, že jde o právo k majetku, k němuž soud v řízení o pozůstalosti v důsledku neshody dědiců o rozhodných skutečnostech nepřihlížel (§ 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé z. ř. s.). V období po právní moci rozhodnutí o dědickém právu (§ 185 z. ř. s.) se může dědic podáním žaloby ve sporném řízení domáhat vůči ostatním dědicům ohledně sporných aktiv (popř. pasiv) pozůstalosti ve svůj prospěch zpravidla již jen vydání věci, bezdůvodného obohacení nebo určení práva nebo právního vztahu.“ Obdobně byla Nejvyšším soudem tato problematika posuzována i v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. 24 Cdo 1772/2024.

22. Jak vyplývá ze spisu Okresního soudu v , adresa, , sp. zn. , Anonymizováno, , usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , bylo zastaveno řízené o dědictví po původním žalobci z důvodu zanechání pouze majetku nepatrné hodnoty, který byl vydán pozůstalému synovi , jméno FO, . Na základě podnětu Okresního soudu v , adresa, s poukazem na řízení, v němž se zůstavitel jako žalobce domáhal určení vlastnického práva ke sporné nemovitosti v nyní projednávaném řízení, došlo k zahájení řízení o dodatečně najevo vyšlém majetku, jelikož o majetkových právech zůstavitele týkajících se sporné nemovitosti nebylo v pozůstalostním řízení nijak rozhodnuto. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci dne , datum, , byla schválena dohoda dědiců, tj. syna zůstavitele , jméno FO, , ročník 1971 a manželky zůstavitele , jméno FO, , o rozdělení pozůstalosti. Na jejím základě pozůstalý syn , jméno FO, nabyl práva zůstavitele ve sporných řízeních vedených u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, a sp. zn. , Anonymizováno, . Rozhodnutí předcházel rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , jímž byla pro nedostatek naléhavého právního zájmu pravomocně zamítnuta žaloba , jméno FO, , jíž se domáhal určení, že je nepominutelný dědic s právem na povinný díl po zůstaviteli , jméno FO, . Žalobu syn , jméno FO, podal na základě výzvy obsažené v usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , jako osoba, která byla jeho otcem – zůstavitelem – vyděděna.

23. Jelikož bylo dědické řízení pravomocně skončeno způsobem vymezeným v ustanovení § 185 odst. 1 písmeno d/ z. ř. s., je (s respektem k rozhodnutím Nejvyššího soudu) vyloučeno, aby následně vniklá spornost aktiv (či pasiv) byla ve smyslu § 189 odst. 1 ve spojení s § 193 odst. 1 část věty za středníkem z. ř. s. jakkoliv zohledněna v rámci pozůstalostního řízení (v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti). Na žalobě na určení, že zůstavitel byl ke dni své smrti vlastníkem sporné nemovitosti, proto nemůže být dán naléhavý právní zájem. Znamená to, že s tou částí žaloby, jíž žalobce považoval za eventuální petit, úspěšný být nemohl. V rámci přezkumu napadeného rozsudku bylo třeba pozornost zaměřit na první část petitu, jímž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem sporné nemovitosti.

24. Jestliže by v průběhu řízení nedošlo k převodu sporné nemovitosti na žalovaného č. 2, bylo by třeba zabývat se primárně otázkou nastolenou žalobcem , jméno FO, st. ve své původní žalobě, tedy zda odvoláním daru došlo k obnovení vlastnického práva původního vlastníka, i za současné situace, kdy aktivní věcná legitimita svědčí, jak plyne z předchozího odstavce odůvodnění, současnému žalobci. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení, a to za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., došlo k úplatnému převodu vlastnického práva ke sporné nemovitosti na žalovaného č. 2, který je aktuálně v katastru nemovitostí zapsán jako její vlastník, bylo však zapotřebí zabývat se prvořadně otázkou, zda žalovaný č. 2 byl či nebyl dobrověrným nabyvatelem. Takto postupoval soud prvního stupně, aplikoval ustanovení § 984 o. z., a dle názoru odvolacího soudu dospěl ke správnému závěru, že žalovaný č. 2 byl nabyvatelem, který spornou nemovitost nabyl za úplatu v dobré víře od žalovaného č. 1 jako osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu.

25. Za prokázaný lze mít bližší vztah mezi žalovaným č. 1 a , jméno FO, Jiřištěm a mezi žalovaným č. 2 a , jméno FO, Jiřištěm. Odvolací soud nepochybuje o tom, že si žalovaný č. 1 byl vědom skutečnosti, že jeho otec (původní žalobce) opětovně odvolal dar pro nevděk a od roku 2013 se s ním znovu soudí s požadavkem, aby bylo určeno otcovo vlastnictví ke sporné nemovitosti. Přesto za takové situace a s vědomím, že jde o bydliště rodičů, uzavřel s jemu neznámou osobou kupní smlouvu, na niž převedl vlastnické právo ke sporné nemovitosti.

26. Pokud jde o osobu , jméno FO, , jednalo se o věřitele žalovaného č. 1, který měl zájem na úhradě své pohledávky za žalovaným č. 1 plynoucí ze smlouvy o půjčce uzavřené , datum, , jejíž součástí bylo pro účely zajištění pohledávky věřitele zřízení zástavního práva ke sporné nemovitosti. Dne , datum, uzavřeli žalovaný č. 1 a , jméno FO, formou exekutorského zápisu dohodu se svolením k přímé vykonatelnosti, jež se stala exekučním titulem v exekučním řízení vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. 2 , Anonymizováno, , kdy provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, , jenž exekuci vedl pod svou sp. zn. , Anonymizováno, . Původní žalobce , Jméno žalobce, starší podal jednak návrh na zastavení této exekuce prováděné prodejem sporné nemovitosti, jednak excindační (jinak též vylučovací) žalobu proti , jméno FO, . Exekuční soud usnesením ze dne , datum, odložil provedení exekuce do doby pravomocného skončení řízení o excindační žalobě. Řízení o vyloučení sporné nemovitosti z exekuce je stále vedeno u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, původní žalobce , Jméno žalobce, starší v ní poukazoval na předchozí i nové odvolání daru. Žaloba byla , jméno FO, jako žalovanému doručena dne , datum, . Se žalobou nesouhlasil podáním ze dne , datum, , k novému odvolání daru, resp. nové žalobě poukázal na to, že řízení o ní bylo soudem prvního stupně usnesením ze dne , datum, zastaveno pro překážku věci pravomocně skončené, s tímto postupem soudu se ztotožnil. Takto skutečně bylo v nyní projednávané věci v době vyjádření , jméno FO, rozhodnuto, později k odvolání žalobce však bylo rozhodnutí změněno tak, že se řízení nezastavuje. Následně bylo řízení o vylučovací žalobě přerušeno do doby pravomocného rozhodnutí ve věci sp. zn. 12 C 385/2013, tedy řízení, z něhož vzešlo odvolacím soudem nyní přezkoumávané rozhodnutí. Přestože bylo ve věci vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, rozhodnuto o odkladu exekuce do doby pravomocného skončení řízení o vylučovací žalobě stále vedené pod pod sp. zn. , Anonymizováno, , dne , datum, vydal soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, oznámení o skončení exekuce vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, z důvodu zániku pohledávky včetně příslušenství.

27. Za takové situace se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že , jméno FO, , který zprostředkoval uzavření kupní smlouvy, žalovaného č. 2 neinformoval o nově zahájeném řízení na určení vlastnictví. Za prokázané lze mít, že , jméno FO, o tomto řízení věděl v dubnu a květnu 2014 v souvislosti s excindační žalobou, kdy byl v postavení žalovaného, přičemž v té době měl informaci, že soud prvního stupně řízení o nové žalobě na určení zastavil a že se proti tomuto rozhodnutí žalobce odvolal. Kupní smlouva byla uzavírána až tři roky poté za situace, kdy se v řízení o vyloučení věci z exekuce pro jeho přerušení nic nedělo. Lze proto považovat za věrohodnou jeho výpověď, v níž uvedl, že si nepamatuje, zda věděl, že se o spornou nemovitost vedlo soudní řízení, to s přihlédnutím k tomu, že vedle činnosti společné se žalovaným č. 2, tj. v oblasti nákupu a prodeje movitých a nemovitých věcí a v oblasti ochranných známek, měl svou jinou hlavní činnost. Dalším důvodem, pro nějž nemusel mít informaci o probíhajícím řízení, je skutečnost, že žalovanému č. 2 předával aktuální list vlastnictví, na němž bylo vyznačeno pouze předchozí soudní řízení o určení vlastnictví, o němž svědek , jméno FO, věděl, neboť mu znemožnilo už dříve uspokojit ze zástavy (tj. ze sporné nemovitosti) své pohledávky ze smlouvy o půjčce z , datum, za žalovaným č. 1.

28. Pokud jde o žalovaného č. 2, soudem prvního stupně byl vyslýchán dvakrát, vyslechnut byl i soudem odvolacím. Ani odvolací soud neshledal v žádné z nich zásadní nesoulad, který by věrohodnost jeho výpovědí týkající se jeho nevědomosti o probíhajícím řízení zpochybnil. Lze proto mít z jeho výpovědi za prokázané, že se od svědka , jméno FO, , s ním byl ve vztahu kamarádském i obchodním, dověděl o zájmu žalovaného č. 1 spornou nemovitost prodat, že svědek , jméno FO, byl na prodeji zaangažovaný tím, že na ní měl za účelem zajištění své pohledávky zástavu, zároveň že jej svědek , jméno FO, neseznámil s tím, že ve vztahu k ní je v běhu řízení o určení vlastnictví, protože tuto informaci sám v patrnosti nevedl. Dále lze mít z jeho výpovědi za prokázané, že od roku 1997 do roku 2017, kdy byla uzavřena kupní smlouva mezi ním a žalovaným č. 1, provedl cca 50 obchodů, kdy nemovitosti kupoval, opravoval a následně pronajímal či prodával, že si lehčí smlouvy obdobné této sepisoval sám, přitom vždy vycházel z listu vlastnictví.

29. Rovněž má odvolací soud za prokázané, že se žalovaný č. 2 zaměřil na část D výpisu z katastru nemovitostí (Poznámky a další obdobné údaje) a ověřil, že je pravomocně skončené řízení o určení vlastnictví zahájené , datum, , o němž byla na listu vlastnictví vyznačena poznámka spornosti. Faktem je, že ve výpisu z katastru nemovitostí nebyla uvedena spisová značka, pod níž soudní řízení probíhalo, pouze údaj o dnu zahájení řízení. Jelikož měl žalovaný č. 2 k dispozici rozsudek o zamítnutí žaloby na určení vlastnictví a nahlédl na stránky justice.cz, v nichž bylo uvedeno, že spor o určení vlastnictví zahájený , datum, (shodně s údajem ve výpisu z katastru) je ke dni , datum, pravomocně skončen, pak se mohl důvodně domnívat, že řízení označené v poznámce spornosti je tímto skončeným řízením. K druhé poznámce spornosti – oznámení o podaném žalobním návrhu ze dne , datum, na určení, že právní úkon (smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne , datum, , věřitel , jméno FO, , dlužník , Jméno žalované, ) je neplatný, je třeba uvést, že takové řízení se nedotýká vlastnických práv k samotné sporné nemovitosti, tedy ani dobré víry žalovaného č. 2 ve vlastnictví žalovaného č. 1 ke sporné nemovitosti. Jestliže se proto žalovaný č. 2 k této poznámce blíže nevyjádřil, nelze mu to klást z hlediska zkoumání jeho dobré víry (ve smyslu § 984 odst. 1 o. z.) k tíži.

30. V části C výpisu z katastru nemovitostí byla ke dni uzavření kupní smlouvy (, datum, ) zapsána věcná práva zatěžující spornou nemovitost, a to věcné právo bytu svědčící , jméno FO, , ročník 1944, , jméno FO, , ročník 1943, dále zástavní právo exekutorské s oprávněním pro , jméno FO, , dále nařízení předběžného opatření ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , právní moc ke dni , datum, , dále pravomocné nařízení exekuce s pověřením , tituly před jménem, , jméno FO, k jejímu provedení a exekuční příkaz k prodeji nemovitosti v jejím rámci vydaný. Existence, resp. zápis těchto věcných práv bez dalšího nezpochybňuje vlastnictví osoby zapsané v části A výpisu z katastru nemovitostí ke sporné nemovitosti. Předběžné opatření, byť zapsané na listu vlastnictví, fakticky zaniklo dnem právní moci rozsudku vydaného v řízení, pro jehož účely bylo vydáno, tj. pro účely řízení vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, . I v případě pátrání provedeného žalovaným č. 2 a týkajícího se okolností zápisu o nařízeném předběžném opatření ze dne , datum, by žalovaný č. 2 nemohl dospět ke zjištění, že dar byl právním předchůdcem žalobce odvolán znovu a že se koná současné řízení o určení vlastnictví. S věcným břemenem bytu byl žalovaný č. 2 srozuměn, stejně tak s exekucí postihující spornou nemovitost. Žalovaný č. 2 vzhledem ke svému vztahu k , jméno FO, věděl, že jím provedenou úhradou kupní ceny dojde k uhrazení dluhu žalovaného č. 1, který měl vůči , jméno FO, , a následně k výmazu zástavního práva. Uvedené vyplynulo již z výpovědi žalovaného č. 2 realizované , datum, , obdobně se vyjádřil i v rámci výpovědi provedené , datum, před odvolacím soudem, byť obecněji, což je vzhledem k uplynulé době a skutečnosti, že žalovaný č. 2 se pracovně pohyboval v oblasti realit, pochopitelné. Současně to činilo jeho výpověď věrohodnou, předem nepřipravenou. Odvolací soud se ztotožňuje též s jeho argumentací, že by neuzavíral obchod, neinvestoval své prostředky, aniž by se mu obchod nejevil bezpečným.

31. Pokud jde o žalovaného č. 1, lze se ztotožnit s tím, že se žalovanému č. 2 o aktuálně probíhajícím řízení o určení vlastnictví sám nezmínil, jelikož v jeho zájmu bylo získat z prodeje sporné nemovitosti peníze a ty použít na úhradu svého letitého dluhu ze smlouvy o půjčce uzavřené s , jméno FO, Jiřištěm dne , datum, . Žalovaný č. 2 se žalovaného č. 1 blíže na nic vyptávat nemusel, kupní smlouvu datovanou dne , datum, sepisoval sám podle listu vlastnictví, se žalovaným č. 1 se sešel pouze při podpisu smlouvy v advokátní kanceláři při ověřování podpisu. Přestože žalovanému č. 1 muselo být známo, že jeho otec znovu dar odvolal a podal proti němu žalobu, podepsal kupní smlouvu i s prohlášením, že si nikdo nečiní ve vztahu ke sporné nemovitosti žádné nároky, které by ve smlouvě nebyly uvedeny.

32. S odvolací námitkou žalobce, že závazné pokyny odvolacího soudu nelze vnímat jinak než pochybení prvostupňového soudu v otázce skutkového hodnocení, se odvolací soud neztotožňuje zcela. Důvodem takového pokynu bylo zjistit co možná nejvíce informací prvořadně k tvrzením žalobce o absenci dobré víry žalovaného č. 2, druhořadně k tvrzením o porušení dobrých mravů žalovaným č.

1. Jednalo se přitom o důkazní návrhy, které nebyly vzneseny až po koncentraci řízení, jak se domníval prvostupňový soud ve svém rozsudku ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , který je neprovedl, jak bylo vysvětleno v usnesení odvolacího soudu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, . Odvolací soud svým pokynem nepředjímal svůj postoj k hodnocení skutkových zjištění, měl však za to, že skutková zjištění mohla být neprovedením přípustných důkazů neúplná.

33. Žalobce dále namítal, že prvostupňový soud dospěl ke zcela opačným skutkovým závěrům než soud prvního stupně v prvním vyhovujícím rozsudku ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , což nevysvětlil. Soud prvního stupně ve svém prvním rozsudku spatřoval narušení dobré víry žalovaného č. 2 v tom, že dne , datum, měla být žalobcem doručena žádost o zápis poznámky spornosti, a v tom, že ve výpisu z katastru nemovitostí byla poznámka, že u Okresního soudu v , adresa, probíhá řízení pod sp. zn. , Anonymizováno, . Poznámka o nyní probíhajícím řízení však byla zapsána až dne , datum, , tedy po podání návrhu na vklad vlastnického práva (tj. po , datum, ), ohledně poznámky spornosti týkající se řízení předchozího (tj. sp. zn. , Anonymizováno, ) bylo žalovaným č. 2 ověřeno, že je již několik let pravomocně skončeno. V této souvislosti je třeba poznamenat, že existence jakékoli poznámky spornosti nemůže a priori znamenat absenci dobré víry nabyvatele, jestliže ten svým úsilím zjistil, že řízení, jehož se poznámka spornosti týká, již neprobíhá. Fakt, že ještě ve výpisu z katastru nemovitostí ze dne , datum, byla stále zapsána poznámka, že je podána ústavní stížnost ve věci, o které se zapisuje poznámka spornosti, neznamená účinnost této poznámky, když řízení před Ústavním soudem již v té době neprobíhalo, nebo nelze považovat za účinný zápis týkající se omezení nemovitosti právem věcného břemene bytu svědčícího , jméno FO, , narozenému 1944, když tento v roce 2017 zemřel, a matce , jméno FO, , které zemřela v lednu 2024. Stejně tak za nesprávný považuje odvolací soud názor žalobce, že účinky zápisu existence předběžného opatření nezanikly skončením předchozího řízení o určení vlastnictví (v důsledku odvolání daru) vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, , protože probíhalo nové (toto) řízení a důvody pro další trvání předběžného opatření trvaly. Předběžné opatření nařízené dne , datum, a vážící se k řízení sp. zn. , Anonymizováno, jeho pravomocným skončením zaniklo, jeho dřívější účinnost nelze „použít“ pro jiné řízení, byť je jeho předmět obdobný.

34. Žalobce dále poukázal na probíhající dovolací řízení týkající se sporu sp. z. , SPZ, /2011, posléze řízení vedeného před Ústavním soudem na základě žalobcem podané ústavní stížnosti, s nimiž se prvostupňový soud ve svém rozsudku nevypořádal. Za prokázané odvolací soud považuje (viz shora), že si žalovaný č. 2 ověřil, že posledně označené řízení je pravomocně skončeno. Není vyloučeno (ale ani jisto), že i v roce 2017 bylo možno na stránkách justice.cz zjistil, že věc je sice pravomocně skončena, ale též že probíhá řízení dovolací nebo o ústavní stížnosti. Odvolací soud je však toho názoru, že i v případě pátrání provedeného žalovaným č. 2 a týkajícího se dřívějšího řízení o určení vlastnictví by žalovaný č. 2 nemohl dospět ke zjištění, že dar byl právním předchůdcem žalobce odvolán znovu a že se koná současné řízení o určení vlastnictví. Výsledek řízení před dovolacím a ústavním soudem dal tomuto názoru zapravdu.

35. Žalobce upozorňoval na spornost ve výpovědi žalovaného č. 2, který měl zcela odlišně vypovídat o získání informace o možnosti koupě sporného domu. Tak tomu však není. Jak vyplývá z protokolu o jednání ze dne , datum, a z protokolu ze dne , datum, , žalovaný č. 2 vypověděl u obou výslechů, že informaci o možnosti koupě sporného domu získal od , jméno FO, . Shodně vypovídal i před soudem odvolacím dne , datum, .

36. K námitce, že žalovaný č. 1 vypovídal odlišně, že kontakt na možnost prodeje získal od , jméno FO, , odvolací soud uvádí, že výpověď žalovaného č. 1 považuje za nevěrohodnou, jelikož je v rozporu s výpověďmi žalovaného č. 2 a , jméno FO, . Nejinak je tomu i v otázce týkající se úhrady kupní ceny, v níž lze zcela odkázat na odůvodnění prvostupňového soudu. I tato část výpovědi žalovaného č. 1 je totiž v rozporu s výpovědí žalovaného č. 2 i , jméno FO, , které odvolací soud již výše vyhodnotil jako věrohodné. K nesrovnalostem v kupní ceně je vhodné dodat, že dle kupní smlouvy měla být uhrazena do sedmi dnů od provedení vkladu vlastnického práva kupujícího do katastru nemovitostí, a to na číslo účtu , jméno FO, jakožto věřitele prodávajícího. Jak je zřejmé z výpisu z katastru nemovitostí, zápis vlastnického práva do katastru byl proveden až dne , datum, , byť právní účinky zápisu nastaly zpětně ke dni podání návrhu na vklad, tj. k , datum, . Lze proto považovat za pravděpodobné, že kupní cena byla na účet , jméno FO, připsána až v měsíci květnu, byť k důkazu předloženému žalovaným č. 2 až v průběhu odvolacího řízení (výpisu z účtu za květen 2017) nebylo možno z důvodu koncentrace řízení přihlížet. Je proto nedůvodnou námitka žalobce, že v měsíci březnu ani dubnu nebyla na účet , jméno FO, označený v kupní smlouvě (č. ú. , č. účtu, ) kupní cena připsána, a tudíž je zde pochybnost o tom, zda šlo o smlouvu ve smyslu ustanovení § 984 o. z. úplatnou. Bez ohledu na to je však jak z obsahu smlouvy, v níž je uvedeno, že za převod vlastnického práva ke sporné nemovitosti bude uhrazena kupní cena, tak i ze zjištěného důvodu provedení této transakce, tj. uhrazení dluhu žalovaného č. 1, který měl u , jméno FO, , bez pochyb zřejmé, že šlo o smlouvu úplatnou. Tento pro věc podstatný závěr nezpochybňuje ani rozdíl mezi kupní cenou a výší dluhu žalovaného u , jméno FO, .

37. K námitce žalobce, že smlouva o půjčce, kterou uzavřeli žalovaný č. 1 jako dlužník a , jméno FO, jako věřitel dne , datum, za současného zřízení zástavního práva ke sporné nemovitosti, vykazuje znaky lichvy, když výše půjčky byla 310 000 Kč a soudní exekutor vymáhal částku 1 184 200 Kč, je třeba uvést, že při posuzování dobré víry žalovaného č. 2 v to, že žalovaný č. 1 byl v době podání návrhu na zápis do katastru nemovitostí (, datum, ) vlastníkem převáděné nemovitosti, není posouzení smlouvy o půjčce z hlediska její platnosti významné.

38. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že důkazy, k jejichž provedení byl zavázán, dobrou víru žalovaného č. 2 nevyvrátily. Proto nebylo třeba hodnotit provedené důkazy, které byly navrženy na podporu tvrzení o porušení dobrých mravů žalovaným č. 1 vůči dárci a jeho rodině.

39. K námitce, že svědek , jméno FO, musel vědět o spornosti vlastnictví týkající se sporné nemovitosti z řízení o excindační (vylučovací) žalobě projednávané u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. 9 C 43/2014, v níž byl osobou žalovanou, a proto byl o spornosti žalovaný č. 2 od , jméno FO, informován, odvolací soud odkazuje na již výše učiněné závěry týkající se doby, kdy označené řízení bylo aktivní (do roku 2014, v jehož průběhu došlo k přerušení řízení do skončení řízení vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, ) a kdy současně bylo (byť nepravomocně) rozhodnuto o zastavení tohoto řízení sp. zn. , Anonymizováno, pro překážku věci rozhodnuté, a dále doby uzavření kupní smlouvy (2017).

40. K poukazu žalobce na skutečnost, že sporná nemovitost se zčásti nachází na jeho pozemku a nemá přístup k veřejné cestě, odvolací soud uvádí, že jde skutečně o právní komplikaci, která může v případě, že se sousední vlastníci nedohodnou smírně, vést k dalším sporům. K ní však při posuzování dobré víry žalovaného č. 2 nebylo možno přihlédnout, stejně jako k faktu, že spornou nemovitost žalovaný č. 2 nekupoval pro účely svého bydlení, ale v rámci své podnikatelské činnosti se spekulativními záměry. Žalovaný v rámci své výpovědi potvrdil, že nemovitosti již řadu let nakupuje, opravuje, následně pronajímá či prodává. Nejinak tomu bylo i v tomto případě. Odvolací soud však nemá za to, že právě takový důvod nabytí majetku s sebou nese ve smyslu ustanovení § 984 odst. 1 o. z. povinnost větší míry opatrnosti, jak uvedl žalobce. Naopak, spekulativní záměr žalovaného č. 2, jak jej žalobce současně ve vztahu k nabytí sporné nemovitosti označil, je často představován rizikovým přístupem k podnikání. Že by žalovaný č. 2 v daném případě riskoval takovým způsobem, že by i přes absenci poznámky spornosti ve výpisu z katastru nemovitostí ze dne , datum, věděl o probíhajícím řízení sp. zn. , Anonymizováno, o určení vlastnictví, prokázáno nebylo.

41. Odvolací soud si je vědom judikatury Nejvyššího soudu, na níž žalobce ve svém odvolání odkazoval. Tu lze v obecné rovině shrnout tak, že běžná (obvyklá) opatrnost smluvní strany při nabývání věcného práva zásadně nezahrnuje její povinnost činit aktivní kroky k ujištění se, že stav zápisů ve veřejném seznamu je vskutku v souladu se skutečným právním stavem, avšak v případě objektivních okolností vzbuzujících pochybnosti o tomto souladu je na nabývající osobě, aby si ověřila, zda tomu tak je. V konkrétní rovině je pak třeba posoudit okolnosti toho kterého případu.

42. Z hlediska skutkových okolností věcí již judikovaných s věcí nyní posuzovanou se jeví srovnatelným pouze rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . Dovolací soud dospěl shodně se soudem odvolacím a prvostupňovým k závěru o absence dobré víry nabyvatele zástavního práva (tam žalovaného č. 1). Žalovaný č. 2 uzavřel dne , datum, jako kupující se žalobcem jako prodávajícím kupní smlouvu k nemovitostem, dne , datum, žalobce podal žalobu na určení svého vlastnického práva k týmž nemovitostem uzavřenou v omylu, o podání žaloby byla v katastru nemovitostí dne , datum, zapsána poznámka spornosti. Žalovaný dne , datum, zřídil žalovanému č. 1 zástavní právo k těmto nemovitostem. Přestože žaloba na určení vlastnictví byla žalobcem vzata zpět a došlo ke vzdání se práva odvolání proti usnesení o zastavení řízení, žalovaný č. 1 ani dle dovolacího soudu nebyl dobrověrným nabyvatelem zástavního práva, protože si nezjistil, z jakého důvodu byla žaloba podána a z jakého byla vzata zpět. Žalobce totiž následně dne , datum, podal novou žalobu na určení vlastnictví k nemovitostem, poznámka spornosti byla zapsána , datum, . Žalovaný č. 2 uzavřel se žalovaným č. 1 krátce před tím dne , datum, další smlouvu o zřízení zástavního práva s poznámkou spornosti ze dne , datum, . V nyní projednávané věci se však důvodně žalovaný č. 2 domníval, že žaloba na určení vlastnictví byla soudy řádně posouzena, jelikož byl ve věci vydán pravomocný rozsudek o zamítnutí této žaloby. Neměl, na rozdíl od případu řešeného dovolacím soudem, důvod domnívat se, že bylo zahájeno jiné řízení o určení vlastnictví, když spornou nemovitost nabyl v roce 2017, aniž by se do té doby v katastru nemovitostí objevila jiná poznámka, která by vlastnictví žalovaného č. 1 zpochybňovala.

43. Odvolací soud ve shodě se soudem prvostupňovým uzavírá, že přes probíhající soudní řízení o určení vlastnictví žalovaný č. 2 nabyl spornou nemovitost v souladu s ustanovením § 984 odst. 1 o. z. Toto ustanovení prolamuje zásadu, že nikdo nemůže nabýt více práv, než sám má a posouvá hranice uplatnění ústavního principu právní jistoty ve prospěch nabyvatelů v dobré víře. Nutným důsledkem tohoto posunu je, že se naopak snižuje ochrana skutečných vlastníků, na které mnohem důrazněji dopadá, jak už uvedl soud prvního stupně, jedna ze základních zásad občanského práva – vigilantibus iura scripta sunt, tedy zásada, že práva náležejí bdělým (obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 29 ICdo 145/2019 či Vrzalová, Lenka, in Spáčil, , jméno FO, a kol.: Občanský zákoník. III. díl Věcná práva (§ 976-1474). 1. vydání, , adresa, : C. H. Beck, 2013, § 984). I v případě, že by došlo k důvodnému odvolání daru právním předchůdcem žalobce (, jméno FO, starším), v důsledku čehož by se obnovilo vlastnické právo , jméno FO, staršího ke sporné nemovitosti, jejím vlastníkem by se přesto stal žalovaný č.

2. Vzhledem k takovému závěru však nebylo zapotřebí závěry ohledně důvodnosti odvolání daru činit.

44. Z uvedených důvodů mohl proto odvolací soud napadený rozsudek v jeho výroku I. podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako správný potvrdit.

45. Pokud jde o nákladové výroky II. a III., odvolací soud považoval, na rozdíl od soudu prvního stupně, za potřebné aplikovat vedle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. také ustanovení § 150 o. s. ř., podle něhož jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně zcela nebo zčásti náhradu nákladů řízení přiznat. Odvolací soud shledává na straně každého ze žalovaných existenci takových okolností, které jej vedou k nepřiznání jakýchkoli nákladů řízení.

46. Důvodem pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. ve vztahu k žalovanému č. 1 je jeho jednání vůči právnímu předchůdci žalobce, svému otci, před i po zahájení tohoto řízení. Spornou nemovitost převedl na třetí osobu přesto, že si byl vědom skutečnosti, že se jeho otec v soudním řízení (opětovně) domáhá určení, že je zpátky vlastníkem sporné nemovitosti on. Na rozdíl od , jméno FO, , který o tomto řízení prokazatelně věděl tři roky před uzavřením kupní smlouvy a následně se mohl domnívat, že (ze shora zmíněných důvodů) toto řízení o určení vlastnictví již neprobíhá, žalovaný č. 1 jako přímý účastník kupní smlouvy v pozici prodávajícího si musel být stálého průběhu řízení vědom. Jednak se k odvolání daru i žalobě podrobně vyjadřoval, jednak řízení nebylo pravomocně zastaveno, což by se jako účastník řízení dověděl. I v pozici právního laika měl vědět, že svými kroky může způsobit újmu na právech žalobce, který nebyl cizí osobou, ale jeho otcem. Nemohl si být jist, že žaloba bude znovu zamítnuta, jelikož byla oproti první založena na nových skutečnostech, což se dověděl z odůvodnění usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnutí o zastavení řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnutou změněno tak, že se řízení nezastavuje. Přestože byla bytová potřeba rodičů žalovaného č. 1 zajištěna věcným břemenem bytu vážícím se ke sporné nemovitosti, přičemž jinou možnost bydlení neměli, žalovaný č. 1 ji převedl na třetí osobu, jíž neznal, a tudíž nemohl vědět, jak se tato osoba vůči oprávněným z věcného břemene zachová, zda vůči nim nebude vyvíjet nátlak či se k nim jinak nevhodně chovat. Je zřejmé, že žalovanému č. 1 byl další osud rodičů lhostejný. Z doby před zahájením soudního řízení nelze přehlédnout obsah smlouvy o půjčce a o zřízení zástavního práva ke sporné nemovitosti sloužícího k jejímu zajištění ze dne , datum, , v níž se zavázal odstranit do 15 dnů od podpisu této smlouvy věcné břemeno bytu vůči oprávněným, svým rodičům, ač věděl, že nemovitost užívali a jinou možnost bydlení neměli.

47. Ve vztahu k žalovanému č. 2 odvolací soud nepřehlédl, že přestože se od roku 2017 považuje za vlastníka sporné nemovitosti, s níž bylo do nedávné doby spojeno omezení v podobě věcného břemene bytu vzniklým ze smlouvy o věcném břemeni ze dne , datum, s právními účinky ke dni , datum, , jež vniklo v souvislosti s uzavřením darovací smlouvy mezi původním žalobcem a žalovaným č. 1, žalovaný č. 2 se nezajímal o obsah tohoto věcného břemene, natož aby zjistil, že je jeho povinností konkrétně vymezená péče o rodiče žalovaného č. 1, posléze již jen matku žalovaného č. 1 (do ledna 2024, kdy zemřela), tedy zajištění péče ve stáří a nemoci, péči o šatstvo, prádlo, obuv, zajištění stravování, lékařské péče včetně odvozu do zdravotnických zařízení, zajištění tepla, vody elektrické energie, a tuto jim nabídl. Naproti tomu však, jak vyplynulo z výpovědi žalobce, neváhal rodiče žalovaného č. 1, oprávněné z věcného břemene, po nabytí sporné nemovitosti opakovaně písemně vyzývat, aby plnili jeho požadavky, např. zpřístupnili nemovitost, předali mu klíče, umožnili rekonstrukci domu, dohodli se o platbách za užívání nemovitosti (tj. platili nájemné), ač věcné břemeno bylo zřízeno jako bezúplatné. Žalovaný č. 2 měl evidentně zájem pouze o svou nemovitost a ve vztahu k rodičům se zmohl pouze na vyčkávání, až přirozenou cestou zanikne omezení jeho vlastnických práv věcným břemenem bytu rodičů žalovaného č. 1 a žalobce. Stejně tak, jak vyplynulo z výpovědi žalobce, ve vztahu ke sporné nemovitosti neplnil daňové povinnosti, když to i vše výše uvedené zajišťoval žalobce sám.

48. Vzhledem k tomu, že důvody pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. přetrvaly i v řízeních odvolacích, rozhodl soud odvolací tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žalovaným je rovněž nepřiznal.