72 CO 253/2021

Plný text

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Mádra a soudců Mgr. Leony Sukané a Mgr. Martina Lály ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa insolvenční správce dlužníka anonymizována dvě slova právnická osoba, IČO sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 2 697 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. září 2021, č. j. 7 C 49/2021-46,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje v té části, v níž byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci částku 1 230 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 1 230 000 Kč od datum do zaplacení, a dále v části, v níž byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci částku 1 267 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 1 467 000 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 1 267 000 Kč od datum do zaplacení.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění v té jeho části, v níž byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci další částku 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od datum do zaplacení tak, že se žaloba zamítá.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4 676 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že se žalovanému povinnost uhradit soudní poplatek neukládá.

1. Soud prvního stupně výše označeným rozsudkem, jeho výrokem I., zavázal žalovaného zaplatit žalobci ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku částku 1 467 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od datum do zaplacení a částku 1 230 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od datum do zaplacení. Výrokem II. zavázal žalovaného zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 3 093 Kč a výrokem III. zavázal žalovaného zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou do tří dnů od právní moci rozsudku soudní poplatek ve výši 134 850 Kč na blíže označený účet.

2. Po provedeném dokazování zjistil, že na základě dvou písemných smluv o zápůjčce ze dne datum poskytl insolvenční dlužník na účet žalovaného částky ve smlouvách uvedené, tj. 1 467 000 Kč a 1 230 000 Kč. Žalovaný nevyvrátil, že by smlouvy ze dne datum (správně má být 2018) s insolvenčním dlužníkem uzavřel a současně neprokázal, že by insolvenčnímu dlužníkovi či žalobci zapůjčené částky, byť částečně, vrátil. K obraně žalovaného, že dne datum uhradil na dluh 200 000 Kč k rukám Ing. jméno příjmení, uvedl, že se žalovanému nepodařilo prokázat, že by tato osoba byla oprávněna přijímat jakékoli plnění jménem insolvenčního dlužníka. Za nevýznamné považoval, kdo byl majitelem účtu, z něhož byly finanční prostředky na účet žalovaného odeslány, jelikož věřitel může dlužníkovi zaslat zápůjčku z jakéhokoli účtu. Ani žalovaným navržená smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalovaným a Ing. příjmení by dle soudu prvního stupně nemohla mít žádný vliv na výsledek sporu mezi účastníky. Aktivní věcnou legitimaci žalobce dovodil z ustanovení § 249 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., nárok na jistinu z ustanovení § 2390 občanského zákoníku a nárok na úrok z prodlení z § 1970 občanského zákoníku a z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s vyhláškou č. 589/2020 Sb., o soudním poplatku pak dle § 2 odst. 3 a § 11 odst. 2 písmeno n/ zákona o soudních poplatcích a platného sazebníku.

3. Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolal. Namítl, že jeho obrana byla založena na nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce z toho důvodu, že skutečným věřitelem (zápůjčitelem) peněžních prostředků byl Ing. příjmení příjmení, který pak zastřeným právním jednáním vyvedl nepříliš bonitní pohledávku do společnosti, která měla skončit v insolvenci. Ke svým tvrzením navrhl důkazy, když zejména dotaz na banku by umožnil odpovědět na podstatnou otázku, kdo vlastně žalovanému zápůjčku poskytl. Propojení dlužníka s osobou Ing. příjmení popřel žalobce až u jednání a proto až u něj mohl žalovaný navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení. Za nepravdivé označil tvrzení žalobce, že mu osoba Ing. příjmení není známa, neboť tento byl společníkem společnosti v letech 2002 až 2007. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Žalobce v rámci svého vyjádření k odvolání uvedl, že se z něj nepodává, co vlastně soud prvního stupně učinil nesprávně, nelze ani dovozovat, že by žalovaná pohledávka neexistovala nebo byla uhrazena. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

5. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání objektivně přípustným (§ 201, § 202 à contr. o. s. ř.), že toto odvolání podal žalovaný jako účastník řízení a tedy jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o. s. ř.), že tak učinil včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že toto odvolání splňuje podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedených odvolacích důvodů (§ 212a odst. 2 o. s. ř.), rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal, dokazování doplnil a zopakoval a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je pouze částečně důvodné.

6. Žaloba žalobce je založena na tvrzení, že dlužník anonymizována dvě slova právnická osoba, jemuž byl žalobce ustanoven insolvenčním správcem, uzavřel se žalovaným dne datum dvě smlouvy o půjčce na částku 1 467 000 Kč splatnou dne datum a na částku 1 230 000 Kč splatnou datum, obě byly poskytnuty bankovním převodem, žalovaný ani částečně na dluh neplnil, ačkoli byl žalobcem k plnění vyzván.

7. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Smlouva o zápůjčce je (stejně jako v minulosti smlouva o půjčce uzavíraná dle zákona č. 40/1964 Sb.) smlouvou reálnou, což znamená, že nevzniká pouhou dohodou stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním (slovy zákona„ přenecháním“) předmětu zápůjčky dlužníku. Věřitel, který se soudně domáhá po dlužníku vrácení půjčených peněz, musí v intencích výše citovaného ustanovení splnit důkazní povinnost (unést důkazní břemeno) nejen o tom, že s dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o zápůjčce peněz a že peníze měly být v dohodnuté době vráceny, ale i o tom, že tyto peníze dlužníku skutečně půjčil (přenechal mu je). Peníze lze přitom dlužníku půjčit nejen v hotovosti, nýbrž i formou bezhotovostního platebního styku. 9. příjmení žalovaného byla založena mj. na tvrzení, že peněžní prostředky žalovanému„ v dřívějších dobách“ fakticky zapůjčil Ing. příjmení příjmení, o čemž existuje smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalovaným a Ing. příjmení, znějící na stejnou částku, která je předmětem tohoto řízení, a který žalovaného v roce 2018 oslovil, že je nezbytně potřebuje zpět, pohledávku převedl zastřeným právním jednáním na insolvenčního dlužníka tak, aby se zdálo, že tato společnost poskytla žalovanému zápůjčku od počátku. Právě vzhledem k takto zvolené procesní obraně a vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce je výše popsanou reálnou smlouvou, bylo nezbytným zjišťovat, kdo fakticky peněžní prostředky žalovanému zapůjčil, resp. zda zapůjčitelem byl skutečně insolvenční dlužník nebo Ing. příjmení. Soud prvního stupně se spokojil pouze se dvěma písemnými smlouvami o zápůjčce, otázku, komu patřil bankovní účet, z něhož byly peníze na účet žalovaného poukázány, za významné nepovažoval. Tak by tomu mohlo být však pouze v případě, že by otázka osoby zapůjčitele nebyla mezi účastníky sporná, tj. že by bylo nesporné, že peněžní prostředky zapůjčil žalovanému insolvenční dlužník. Odvolací soud proto doplnil dokazování o důkazy, které ještě před soudem prvního stupně žalovaný navrhl, a tedy o důkazy přípustné (§ 213 odst. 4 o. s. ř.). Ze sdělení právnická osoba ze dne datum bylo zjištěno, že částky 1 467 000 Kč a 1 230 000 Kč byly dne datum na účet žalovaného převedeny z účtu vedeného u příjmení příjmení příjmení anonymizována dvě slova právnická osoba, č. bankovní účet. Ze sdělení posledně označené banky ze dne datum a datum bylo zjištěno, že majitelem účtu č. bankovní účet je právnická osoba & právnická osoba, tedy insolvenční dlužník, podpisové oprávnění k tomuto účtu měli ke dni datum příjmení příjmení, příjmení jméno, jméno příjmení a jméno příjmení, prostřednictvím elektronického bankovnictví posledně označené osoby byly obě platby provedeny.

10. Až na základě takto doplněného dokazování je možno učinit závěr, že věřitelem žalovaného z titulu uzavřených dvou smluv o zápůjčce byl insolvenční dlužník. Tento závěr je podporován i dalšími důkazy provedenými odvolacím soudem (navrženými žalovaným v průběhu řízení před soudem prvního stupně). Z obsahu písemné smlouvy o půjčce s uvedením variabilní symbol ze dne datum vyplývá, že uvedeného dne měla být žalovanému coby dlužníkovi poskytnuta fyzickou osobou Ing. jméno příjmení zápůjčka ve výši 2 903 000 Kč, jež měla být splacena věřiteli hotově k datum. Téhož dne (datum) byla vystavena směnka pod číslo na jejímž základě měla být dne datum zaplacena směnečníkem Ing. jméno příjmení částka 2 903 000 Kč Ing. příjmení coby výstavci směnky. Z příjmového pokladního dokladu ze dne datum lze zjistit, že uvedeného dne přijala jméno příjmení v zastoupení za Ing. příjmení jakožto fyzickou osobu částku 2 903 000 Kč od žalovaného, účelem platby bylo vyplacení smlouvy o půjčce číslo ze dne datum. Je třeba poukázat na to, že částka 2 903 000 Kč neodpovídá žádné částce z obou smluv o půjčce uzavřených datum ani jejich součtu, i proto není důvod se domnívat, že došlo jakýmsi zastřeným právním úkonem k nekalému převedení pohledávky Ing. příjmení na insolvenčního dlužníka. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný byl v pozici dlužníka účasten více smluvních vztahů, nejprve s Ing. příjmení, posléze se právnická osoba anonymizováno právnická osoba Pravděpodobným se vzhledem ke chronologii výše popsaných důkazů jeví, že žalovaný vrátil zápůjčku Ing. příjmení, resp. k rukám jméno příjmení v jeho zastoupení, a to ze zápůjčky poskytnuté žalovanému insolvenčním dlužníkem.

11. Žalovaný dále argumentoval a výdajovým pokladním dokladem dokládal, že dne datum uhradil závazek vyplývající ze smlouvy o půjčce v části 200 000 Kč. Protiargument žalobce, na němž soud prvního stupně stavěl svůj závěr o neprokázání oprávněnosti této osoby přijímat jménem insolvenčního dlužníka jakékoli plnění, totiž že je mu osoba Ing. příjmení neznámá, je vcelku pochopitelný, neboť je třeba si uvědomit, že žalobcem je insolvenční správce (když právě ten je v souvislosti s prohlášením konkursu na insolvenčního dlužníka aktivně věcně legitimován k podání žaloby, jak správně s citací ustanovení § 249 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. dovodil soud prvního stupně) a na transakcích žalovaného, insolvenčního dlužníka či Ing. příjmení prováděných v roce 2018 se nijak nepodílel (insolvenční návrh byl podán až v prosinci 2019). Žalobce dále argumentoval, že Ing. příjmení příjmení neměl žádné zmocnění přijímat jakékoli plnění jménem insolvenčního dlužníka a že nebylo doloženo, že bylo plněno ve prospěch insolvenčního dlužníka. Odvolací soud zopakoval důkaz výdajovým pokladním dokladem ze dne datum a z jeho obsahu zjistil, že uvedeného dne Ing. příjmení příjmení přijal od žalovaného částku 200 000 Kč, jako účel platby bylo uvedeno„ půj. anonymizována dvě slova jméno“. Protože z průběhu řízení vyplynulo, že označená společnost půjčila peněžní prostředky žalovanému v podobě dvou smluv o půjčce datovaných datum a žádný z účastníků netvrdil existenci další půjčky poskytnuté žalovanému touto společností, považuje odvolací soud za prokázané, že žalovaný úhradou částky 200 000 Kč částečně na svůj závazek ze smluv o půjčkách plnil.

12. Podle ustanovení § 1933 odst. 1 občanského zákoníku je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný. S přihlédnutím ke znění citovaného ustanovení, stejné míře zajištění (v obou smlouvách je zmiňováno zajištění směnkou) a absenci zjištění, že by věřitel k úhradě některého ze závazků žalovaného vyzval, je třeba tuto platbu započíst na smlouvu, jíž bylo žalovanému půjčeno 1 467 000 Kč, neboť byla dříve splatná než smlouva znějící na částku 1 230 000 Kč.

13. Je skutečností, že se přímo na výdajovém pokladním dokladu nenachází zmocnění dané Ing. příjmení právnická osoba anonymizováno právnická osoba k převzetí plnění ze smluv o půjčce uzavřených mezi insolvenčním dlužníkem a žalovaným. Existenci takového zmocnění, resp. oprávnění příjmení příjmení jednat jménem společnosti lze však dovodit především z faktu, že (mj.) Ing. příjmení měl dispoziční (podpisové) oprávnění k účtu právnická osoba anonymizováno právnická osoba, jak vyplynulo ze sdělení příjmení příjmení příjmení anonymizována dvě slova právnická osoba, a byl proto oprávněn nakládat s peněžními prostředky společnosti insolvenčního dlužníka. Poukázat je třeba rovněž na propojenost všech osob majících toto dispoziční oprávnění. Výše zmíněný závazek ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovaným a Ing. příjmení dne datum byl žalovaným uhrazen Ing. příjmení, jehož zastupovala jméno příjmení, tedy osoba, prostřednictvím jejíhož elektronického bankovnictví byly datum provedeny z účtu insolvenčního dlužníka na účet žalovaného obě platby. Propojenost osob s dispozičním právem k účtu insolvenčního dlužníka vyplývá též z úplných výpisů z obchodních rejstříků insolvenčního dlužníka a společnosti právnická osoba z nichž vyplynulo, že v minulosti byly společníkem insolvenčního dlužníka mj. právnická osoba anonymizována dvě slova o., právnická osoba, dále Ing. příjmení a Mgr. jméno příjmení, ve společnosti právnická osoba byl Ing. příjmení v letech 2003 až 2020 jednatelem, v současnosti je předsedou dozorčí rady, jejímž členem byla v minulosti jméno příjmení, společníkem společnosti právnická osoba je od června 2017 právnická osoba anonymizována dvě slova o. Jednatelem a společníkem insolvenčního dlužníka je v současné době jméno příjmení. I tato zjištění vedou k závěru, že pokud Ing. příjmení přijímal dne datum od žalovaného částku 200 000 Kč, činil tak pro společnost insolvenčního dlužníka. Z průběhu řízení přitom nevyplynulo, že by se insolvenční dlužník proti tomuto jednání Ing. příjmení jakkoli vymezil.

14. Odvolací soud proto uzavírá, že žalovaný prokázal částečný zánik svého závazku vyplývajícího ze smluv o zápůjčce uzavřených mezi insolvenčním dlužníkem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, resp. ze smlouvy ujednávající splatnost zápůjčky ke dni na datum, splněním částky 200 000 Kč. Proto odvolací soud výrokem I. napadený rozsudek částečně potvrdil (§ 219 o. s. ř.), tj. co do částky 1 230 000 Kč s úrokem z prodlení, na nějž má žalobce nárok dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a počátek nároku na něj ze sjednané výše splatnosti, a dále co do částky 1 267 000 Kč rovněž s příslušným úrokem z prodlení. Výrokem II. pak napadený rozsudek částečně změnil (§ 220 odst. 1 písmeno b/ o. s. ř.) tak, že je zamítl co do částky 200 000 Kč a s ním souvisejícím úrokem z prodlení.

15. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo částečně změněno, rozhodl odvolací soud výrokem III. o nákladech řízení jak před soudem odvolacím, tak i před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalobce byl úspěšný co do 92,6% žalobou uplatněného nároku, neúspěšným byl co do 7,4%. Žalobce má nárok na náklady řízení mu vzniklé ve výši rozdílu úspěchu a neúspěchu, tj. co do 85% (po zaokrouhlení). Před soudem prvního stupně mu vznikly náklady řízení sestávající z paušální náhrady nezastoupeného účastníka dle § 1 odst. 3 písmeno a/, b/ a c/ vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 900 Kč (sepis žaloby, příprava účasti na jednání a účast na jednání před soudem) za tři úkony po 300 Kč, a dále z cestovného. Sazba základních náhrad činila dle § 1 písmeno b/ vyhlášky č. 589/2020 Sb. 1 408 Kč (320 km x 4,40 Kč km), spotřeba pohonných hmot činila dle § 4 písmeno b/téže vyhlášky 725 Kč (320 km x 0,067 Kč/1km x 33,80 Kč l), přičemž údaje o druhu a střední spotřebě pohonných hmot použitého vozidla tov. zn. Renault, registrační značka, jsou zřejmé z jeho velkého technického průkazu. Náklady na cestovné činily 2 133 Kč, celkové náklady řízení vzniklé žalobci před soudem prvního stupně 3 033 Kč. Před soudem odvolacím vznikly žalobci náklady řízení sestávající z paušální náhrady nezastoupeného účastníka dle § 1 odst. 3 písmeno a/ a c/ vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 600 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání před soudem odvolacím) za dva úkony po 300 Kč, dále z cestovného. Sazba základních náhrad činila dle § 1 písmeno b/ vyhlášky č. 511/2021 Sb. 1 222 Kč (260 km x 4,70 Kč km), spotřeba pohonných hmot činila dle § 4 písmeno b/téže vyhlášky 646 Kč (260 km x 0,067 Kč/1km x 37,10 Kč l). Celkové náklady řízení vzniklé žalobci před soudem odvolacím činily 2 468 Kč. Před soudy obou stupňů vznikly žalobci náklady ve výši 5 501 Kč (3 033 Kč + 2 468 Kč), 85% z nich činí 4 676 Kč a tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 o. s. ř.) Odvolací soud neshledává důvodu pro přiznání náhrady za daň z přidané hodnoty, jíž žalobce před soudem prvního stupně účtoval, neboť insolvenční správce v řízení vystupoval jako účastník řízení – žalobce, nikoli jako právní zástupce, který by nárok na ni měl dle § 137 odst. 3 o. s. ř., ani jako insolvenční správce provádějící činnost podle insolvenčního zákona, který by na ni měl spolu se svou odměnou a náhradou hotových výdajů nárok dle § 38 odst. 1 uvedeného zákona a jež je správci vyplácena po zpeněžení majetkové podstaty. V této souvislosti poukazuje odvolací soud na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 2. 2022, č. j. 103 VSPH 50/2022-26, který neshledal důvodným nárok insolvenčního správce na náhradu za DPH v incidenčním sporu, v němž správce vystupoval jako žalovaný.

16. Ke změně přistoupil odvolací soud i co do výroku III. napadeného rozsudku, jímž byl žalovaný zavázán zaplatit České republice soudní poplatek, když poplatková povinnost na žalovaného přešla ze žalobce (od poplatku ze zákona osvobozeného) dle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích a ten by byl povinen uhradit 5% z částky, k jejíž úhradě byl zavázán. V průběhu odvolacího řízení byl však žalovaný usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 8. 11. 2021, č. j. 7 C 49/2021-71, v plném rozsahu osvobozen od soudních poplatků, v důsledku čehož na něj poplatková povinnost nepřechází (viz závěr první věty ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích). Z uvedeného důvodu bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za předpokladu, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V takovém případě lze dovolání podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí, k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou.