7 C 49/2021

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Landsmanem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně insolvenční správce dlužníka právnická osoba & právnická osoba, IČO sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení částky 2 697 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 1 467 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 467 000 Kč od 1. 4. 2018 do zaplacení a částku 1 230 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 230 000 Kč od 1. 5. 2018 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 3 093 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek ve výši 134 850 Kč, a to na účet číslo variabilní symbol.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum ve spojení s její opravou ze dne datum po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 2 697 000 Kč s příslušenstvím. Žalobní návrh odůvodnila tím, že byla dne datum ustanovena insolvenčním správcem právnická osoba & právnická osoba, IČO (dále jen„ insolvenční dlužník“), přičemž v soupisu majetkové podstaty dlužníka jsou zahrnuty dvě pohledávky za žalovaným. Jde jednak o pohledávku ve výši 1 467 000 Kč ze smlouvy o půjčce ze dne datum se splatností datum, a dále o pohledávku ve výši 1 230 000 Kč ze smlouvy o půjčce ze dne datum se splatností datum. Žalovaný však ničeho neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínky ze dne 30. 1. 2021 a ze dne 1. 2. 2021.

2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne datum nárok žalobkyně neuznal. Uvedl, že žalobkyně, resp. insolvenční dlužník, není skutečným věřitelem pohledávky, tím je pan titul jméno příjmení. Tento žalovanému uvedenou částku zapůjčil a v roce rok žalovaného oslovil, že potřebuje své peníze zpět, pohledávku převedl na insolvenčního dlužníka, nikoliv ovšem cesí, avšak zastřeným právním jednáním, z něhož se mělo zdát, že insolvenční dlužník zápůjčku poskytnul od samého počátku. Takové právní jednání podle žalovaného nepožívá právní ochrany a je neplatné, skutečným věřitelem je osoba odlišná od žalobkyně, resp. insolvenčního dlužníka. Žalovaný tedy navrhl žalobu zamítnout. Žalovaný dále namítnul, že na dluh dne datum uhradil částku 200 000 Kč, žaloba by tedy měla být v této části nedůvodná i z tohoto důvodu.

3. Zástupce žalobkyně při jednání konaném dne datum uvedl, že je mu osoba titul jméno příjmení zcela neznámá, tato osoba neměla zmocnění přijímat jménem insolvenčního dlužníka jakékoliv plnění na základě uvedených smluv o půjčce, doklad o plnění je proto zcela irelevantní.

4. Zástupce žalovaného při jednání konaném dne datum uvedl, že u předloženého výdajového pokladního dokladu je jako účel výplaty uvedeno„ půjčka právnická osoba & právnická osoba“. Žalovaný jednal v této věci pouze s titul jméno příjmení. Posléze titul příjmení přišel za žalovaným s tím, že chce převést tuto půjčku, resp. provést změnu v osobě věřitele na právnická osoba & právnická osoba Žalovaný se ani nikdy nesetkal s jednatelem právnická osoba & právnická osoba jméno příjmení, který je uveden na smlouvě o půjčce. Smlouvy přinesl již podepsané titul příjmení.

5. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti: -) ze smlouvy o půjčce variabilní symbol ze dne datum bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi insolvenčním dlužníkem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem; insolvenční dlužník se zavázal žalovanému zapůjčit částku ve výši 1 467 000 Kč, žalovaný se zavázal ji splatit do datum, k zajištění závazku měla být užita směnka č. číslo; -) ze smlouvy o půjčce variabilní symbol ze dne datum bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi insolvenčním dlužníkem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem; insolvenční dlužník se zavázal žalovanému zapůjčit částku ve výši 1 230 000 Kč, žalovaný se zavázal ji splatit do datum, k zajištění závazku měla být užita směnka číslo; -) z kopie části výpisu z bankovního účtu bylo zjištěno, že dne datum byly žalovanému na účet č. bankovní účet (uvedený v obou smlouvách o půjčce) poukázány částka 1 467 000 Kč a částka 1 230 000 Kč; -) z usnesení Krajského soudu v obec ze dne datum, č. j. insolvenční spisová značka, bylo zjištěno, že byl soudem zjištěn úpadek insolvenčního dlužníka a insolvenčním správcem byla ustanovena žalobkyně - společnost právnická osoba; -) z usnesení Krajského soudu v obec ze dne datum, č. j. insolvenční spisová značka, bylo zjištěno, že na majetek insolvenčního dlužníka byl prohlášen konkurz; -) z předžalobních upomínek insolvenčního správce ze dne datum a ze dne datum včetně dodejek bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému na jeho adresu shodnou s adresou uvedenou na smlouvách o půjčce variabilní symbol a variabilní symbol (tj. ulice a číslo, obec) výzvu k plnění; -) z výdajového pokladního dokladu ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný měl uvedeného dne titul jméno příjmení zaplatit částku 200 000 Kč; jako účel výplaty je uvedeno„ půj. právnická osoba & právnická osoba 6. Na základě provedeného dokazování má soud za zcela prokázané, že insolvenční dlužník se žalovaným uzavřel dne datum dvě smlouvy o zápůjčce, na jejichž základě se zavázal zapůjčit žalovanému částku ve výši 1 467 000 Kč se splatností do datum a částku ve výši 1 230 000 Kč se splatností do datum. Dne datum byla částka ve výši 1 467 000 Kč a částka ve výši 1 230 000 Kč žalovanému poskytnuta na jeho účet, jak je zřejmé z výpisu z účtu. Procesní obrana žalovaného byla vzájemně rozporná, když na jedné straně uváděl, že skutečným věřitelem z obou smluv o zápůjčce je osoba odlišná od žalobkyně, resp. insolvenčního dlužníka, a současně tvrdil, že splátka ve výši 200 000 Kč ze dne datum poskytnutá této třetí osobě (s poznámkou vztahující se k insolvenčnímu dlužníkovi) měla představovat plnění právě na tyto půjčky. Žalovaný však nevyvrátil (a ani nenavrhoval důkazy směřující k prokázání opaku), že by smlouvy ze dne datum s insolvenčním dlužníkem uzavřel a současně neprokázal, že by insolvenčnímu dlužníkovi (či žalobkyni) zapůjčené částky, byť i jen částečně, vrátil. Pokud jde o částku ve výši 200 000 Kč ze dne datum, která měla být dle žalovaného uhrazena titul jméno příjmení jakožto osobě personálně propojené s insolvenčním dlužníkem, tak za situace, kdy žalobkyně tvrdila, že je mu osoba titul příjmení neznámá a že tento neměl žádné zmocnění přijímat jakékoliv plnění jménem insolvenčního dlužníka, se žalovanému opak, tedy že by snad tato třetí osoba byla oprávněna jednat jménem insolvenčního dlužníka a přijímat jeho jménem splátky dluhů, prokázat nepodařilo. Současně důkazní návrhy žalovaného směřující ke zjištění vlastníka bankovního účtu, z něhož byly finanční částky žalovanému poukázány, jakož i osob majících k tomuto účtu dispoziční oprávnění, podle soudu nebyly způsobilé tvrzení žalovaného prokázat, a proto je neprováděl. Je totiž úplně jedno, kdo byl majitelem předmětného účtu, jelikož věřitel může zaslat dlužníkovi zápůjčku z jakéhokoliv účtu. Důkazy prokazující personální propojení titul jméno příjmení a insolvenčního dlužníka měl žalovaný navrhnout již v průběhu jednání, jak na to byl v souladu s ustanovením § 118b odst. 1 o.s.ř. upozorněn již v předvolání k jednání; takovéto důkazy žalovaný nenavrhl, a proto soud jednání neodročoval. Pokud jde o navržený důkaz smlouvou o zápůjčce uzavřenou mezi titul příjmení a žalovaným, tak tento důkaz soud neprováděl, protože by nemohl mít žádný vliv na výsledek sporu mezi účastníky. Soud tak měl s ohledem na výše uvedené za prokázané tvrzení žalobkyně, že žalovaný insolvenčnímu dlužníkovi dle smluv o půjčce ze dne datum neuhradil ničeho. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně je insolvenčním správcem insolvenčního dlužníka.

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 249 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), není-li zákonem stanoveno jinak, je osobou oprávněnou k podání žaloby nebo jiného návrhu k vymožení nároku dlužníka včetně jeho zajištění, který se týká majetkové podstaty, po prohlášení konkursu pouze insolvenční správce; návrh podaný jinou osobou soud zamítne.

8. Ve světle citovaných ustanovení soud posoudil nároky žalobkyně ze smluv o půjčce ze dne datum jakožto nároky ze dvou smluv o zápůjčce dle § 2390 občanského zákoníku, neboť na základě nich došlo k přenechání zastupitelné věci (finančních prostředků) s tím, aby po čase byla vrácena věc stejného druhu. Splatnost zápůjček byla smluvně ujednána, a to pokud jde o částku ve výši 1 467 000 Kč do datum, a pokud jde o částku ve výši 1 230 000 Kč do datum. Žalovaný zápůjčky insolvenčnímu dlužníkovi (ani žalobkyni) neuhradil, čímž se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, za což je po právu sankcionován úrokem z prodlení. Protože pohledávka insolvenčního dlužníka za žalovaným náležela ke dni datum, tj. ke dni, kdy nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení, do majetkové podstaty insolvenčního dlužníka (dle § 205 ve spojení s § 109 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb.), byl insolvenční správce insolvenčního dlužníka (tedy žalobkyně), na jehož majetek byl prohlášen konkurz, oprávněn dle § 249 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. podat žalobu k vymožení nároku týkající se majetkové podstaty. S ohledem na shora uvedené skutečnosti shledal soud žalobu důvodnou a zavázal žalovaného k úhradě dlužné jistiny spolu se úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. Námitky žalovaného byly zcela irelevantní a konstrukce (jak mělo dojít k jednáním mezi účastníky či mezi žalovaným a titul. příjmení) vystavěná žalovaným zcela nevěrohodná. Navržené důkazy ze strany žalovaného by nemohly nic změnit na rozhodnutí soudu ve věci, proto nebyly soudem prováděny.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 093 Kč Tyto náklady sestávají z paušální náhrady dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 900 Kč za tři úkony a 300 Kč dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (sepis žaloby, příprava účasti na jednání, účast na jednání před soudem), dále v souvislosti s cestou realizovanou dne datum cestovné ve výši 2 004 Kč za 320 ujetých km (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,7 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

11. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Jelikož žalobkyně byla podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích od poplatkové povinnosti osvobozena, přešla povinnost zaplatit soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 134 850 Kč (dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku poplatků) na žalovaného; proto soud žalovanému poplatkovou povinnost výrokem III tohoto rozsudku v uvedené výši uložil. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.