74 Co 105/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a Mgr. Martiny Polákové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované dříve bytem Adresa žalované t. č. ukončený trvalý pobyt v České republice zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka o zaplacení částky 141 823,16 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2023, č. j. 43 C 4/2023-100, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 1. 2025, č. j. 43 C 4/2023-126,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části I. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 133 769,68 Kč od 14. 5. 2022 do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající odvoláním napadené části I. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 133 769,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 14. 5. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 15 687,20 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 25 272,64 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádnému z účastníků se povinnost nahradit České republice náklady státu neukládá.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Brně (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 141 823,16 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 788,89 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 755,58 Kč, s úrokem ve výši 11,99 % ročně z částky 141 323,16 Kč od 14. 5. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 141 323,16 Kč od 14. 5. 2022 do zaplacení (I. výrok), a uložil žalobci na náhradě nákladů řízení žalované zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně náklady řízení ve výši odpovídající výši odměny a náhrady hotových výdajů přiznaných opatrovníkovi žalované samostatným usnesením (II. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:a) Návrhem na uzavření smlouvy o rychlé půjčce č. , Anonymizováno, ze dne 28. 4. 2021 žalovaná požádala , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobce“) o poskytnutí úvěru ve výši 160 000 Kč, který měl být splacen spolu s úroky ve výši 11,99 % ročně ve třiceti pravidelných měsíčních splátkách po 6 199 Kč splatnými vždy 20. den v měsíci. Část půjčky měla být účelově vázána a použita ke splacení dluhu z úvěru, který banka poskytla na základě smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, a zbývající část měla být čerpána na účet č. , č. účtu, .b) Akceptací návrhu smlouvy o rychlé půjčce ze dne 28. 4. 2021 právní předchůdce žalobce oznámil žalované, že přijal její návrh na uzavření smlouvy č. , Anonymizováno, s tím, že úvěr byl vyčerpán. První splátka měla být splatná 20. 5. 2021, přičemž úvěr měl být splácen prostřednictvím účtu č. , č. účtu, .c) Smlouvou o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 16. 12. 2015 se právní předchůdce žalobce zavázal žalované vést běžný účet č. , č. účtu, , přímé bankovnictví a další služby.d) Souhrnný výpis pohybů na účtu č. , Anonymizováno, zachycuje účetní historii na uvedeném účtu od 27. 11. 2019 do 28. 3. 2022.e) Právní předchůdce žalobce v souvislosti s uzavřením smlouvy o rychlé půjčce dne 28. 4. 2021 (dále jen „Smlouva“) činil dotaz ohledně žalované v registrech , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Nebyla nalezena žádná negativní informace.f) V návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce č. , Anonymizováno, ze dne 28. 4. 2021 žalovaná ohledně svých majetkových poměrů uvedla, že je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , s čistým měsíčním příjmem 42 000 Kč, její měsíční výdaje činí částku 4 000 Kč, nedisponuje kontokorentem, na splátky úvěrů vynakládá 4 947 Kč, nemá hypoteční úvěr ani úvěr ze stavebního spoření.g) Banka hodnotila úvěruschopnost žalované na základě jejích průměrných měsíčních příjmů na běžném účtu ve výši 21 828 Kč.h) Potvrzení o příjmu vystavené zaměstnavatelem , Anonymizováno, se sídlem v Rakousku, dokládající čistý měsíční příjem žalované ve výši 48 000 Kč, bylo vydáno až 25. 8. 2021.i) Právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou z důvodu porušování úvěrových podmínek k okamžité úhradě dluhu přípisem ze dne 31. 3. 2022 odeslaným na adresu , adresa, .j) Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2022.

3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci – vycházeje z § 2395, § 2991, § 1958, § 570 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – k následujícím závěrům:a) Uzavřená Smlouva je smlouvou o úvěru.b) Nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce finanční prostředky ve výši 160 000 Kč žalované skutečně poskytl. Tuto skutečnost neprokazuje souhrnný výpis pohybů na účtě č. , Anonymizováno, , neboť tento zachycuje pouze účetní historii na účtu, na který měl být úvěr splácen. Žalobce k prokázání této skutečnosti žádné další důkazy nenavrhl. Protože se žalobce ani jeho zástupce nedostavili k jednání, nemohlo jim být ani soudem poskytnuto poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř.c) Právní předchůdce žalobce se při poskytnutí úvěru nezabýval rozporem mezi průměrnými měsíčními příjmy na účtu žalované ve výši 21 828 Kč a žalovanou uváděnými příjmy ve výši 42 000 Kč. Předložené potvrzení zaměstnavatele o příjmech žalované pak bylo vystaveno až dne 25. 8. 2021, tedy čtyři měsíce po uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaná v návrhu uvedla zcela nereálné měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč. Skutečnými výdaji žalované se právní předchůdce žalobce nezabýval.d) Smlouva je ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná z důvodu nemožnosti učinění závěru o splnění povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.e) Pokud by bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky poskytl, měl by žalobce právo pouze na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila (§ 2991 o. z.). Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná má od 18. 10. 2021 ukončený pobyt v České republice. Žalobce i jeho právní předchůdce žalovanou vyzývali k úhradě výzvami zasílanými na adresu , adresa, , až po 18. 10. 2021 (31. 3. 2022, 14. 6. 2022, 19. 7. 2022, 20. 7. 2022). Nelze tak dospět k závěru, že by se žalované výzvy dostaly do její sféry dispozice. Případné bezdůvodné obohacení by tak dosud nebylo ani splatné.f) Žaloba není důvodná.g) V řízení plně úspěšné žalované přiznal soud plnou náhradu nákladů řízení.

4. Proti části I. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 133 769,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 14. 5. 2022 do zaplacení, a proti II. výroku rozsudku podal žalobce odvolání. Zdůraznil, že existence pohledávky vyplývá přímo ze samotné Smlouvy, a to konkrétně z čl. II, z něhož je patrné, že celková výše úvěru je 160 000 Kč. Z čl. IV odst. 1 Smlouvy dále vyplývá, že právní předchůdce žalobce účelově vázanou část úvěru použije přímo ke splacení dluhu z předchozího úvěru, který byl žalované poskytnut na základě smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, , který byl evidován na účtu pro splácení úvěru č. , č. účtu, . Zbývající část jistiny úvěru poskytovaná bez určení účelu odpovídala rozdílu mezi výší úvěru poskytnutou dle odst. 1 Smlouvy a výši úvěru dohodnutou v čl. II Smlouvy. Čerpání úvěru dostatečně prokazuje výpis z úvěrového účtu č. , Anonymizováno, . Mělo by mu tak být přiznáno alespoň bezdůvodné obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru, tedy ve výši 133 769,68 Kč, jako rozdíl poskytnuté částky 160 000 Kč a úhrad žalované ve výši 26 230,32 Kč. Nesouhlasil se závěrem soudu, že neprokázal doručení dopisu o zesplatnění úvěru žalované. Zdůraznil, že jej doručil na adresu , adresa, , kterou žalovaná uvedla ve Smlouvě jako adresu korespondenční. Lze tedy usuzovat, že se žalovaná mohla se zásilkou seznámit. O faktu, že žalovaná má od 18. 10. 2021 ukončený pobyt v České republice, žalobce nevěděl, neboť tato skutečnost mu nebyla, v rozporu se Smlouvou, sdělena. To, že žalovaná měla administrativně ukončený pobyt, neznamená, že se na uvedené adrese nemohla fakticky zdržovat. Současně připomněl, že je soukromou osobu, která nemá přístup do registru obyvatel a jiných obdobných veřejných rejstříků, ze kterých by mohl zjistit informace ohledně ukončení pobytu žalované. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v odvoláním napadeném rozsahu vyhověl.

5. Opatrovník žalované se v replice k odvolání žalobce ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Dle žalované žalobce v podaném odvolání fakticky „dohání“ procesní pasivitu v řízení před soudem prvního stupně, kdy nereagoval na výzvy soudu k prokázání podstatných skutečností. Tato pasivita pak měla za následek neunesení důkazního břemene a zamítnutí žaloby. Žalovaná již v písemném vyjádření k žalobě poukázala na skutečnost, že ze žádných listinných důkazů nevyplývá, že by jí žalobce skutečně poskytl finanční prostředky ve výši 160 000 Kč. Dle čl. IV odst. 2 Smlouvy měl být úvěr poskytnut na číslo účtu , č. účtu, . Z žalobcem doložené listiny „Souhrnný výpis pohybu na účtu“ však vyplývá, že tento se vztahuje k číslu účtu , č. účtu, , tedy účtu, na který měl být úvěr splácen. Žalobci byla tato procesní obrana žalované známa. Následně byl soudem vyzván k prokázání skutečnosti, že finanční prostředky žalované poskytl. Žalobce nereagoval na výzvu soudu, nemohl být proto poučen ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. a v důsledku toho neunesl důkazní břemeno ohledně poskytnutí úvěru. Nelze proto uvažovat ani o tom, že nárok žalobce měl být právně posouzen jako bezdůvodné obohacení žalované. Žalovaná souhlasila plně i se závěrem o neplatnosti Smlouvy, přičemž konstatovala, že žalobce v podaném odvolání neuvedl žádná tvrzení či důkazy způsobilé závěr soudu zvrátit. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek jako věcně správný potvrdil.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že podané odvolání je důvodné.

7. Stěžejní otázkou odvolacího řízení bylo posouzení, zda právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr. Přestože žalobce v odvolacím řízení fakticky uplatnil pouze nárok ve výši možného bezdůvodného obohacení, zabýval se odvolací soud rovněž otázkou správnosti závěru soudu prvního stupně o neplatnosti Smlouvy ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, resp. tím, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumat úvěruschopnost žalované či nikoli. Tato otázka byla totiž stěžejní pro odpovídající právní posouzení nároku žalobce.

8. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně.

9. Odvolací soud posuzoval spor podle zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření Smlouvy.

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování návrhem na uzavření Smlouvy, smlouvou o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 16. 12. 2015, souhrnným výpisem pohybů na účtu č. , Anonymizováno, , listinou nadepsanou „, Anonymizováno, “ ze dne 24. 6. 2022, údaji klienta (č. l. 31), potvrzením o příjmu ze dne 25. 8. 2021, protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta, přehledem vlastnictví žalované, výpisy z katastru nemovitostí , Anonymizováno, a , Anonymizováno, pro , adresa, pole, kupní smlouvou ze dne 27. 4. 2021, a výpisem z běžného účtu žalované č. , č. účtu, .

12. Z návrhu na uzavření Smlouvy o Rychlé půjčce ze dne 28. 4. 2021 má odvolací soud nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně za prokázané, že v čl. II. žalovaná požadovala úvěr ve výši 160 000 Kč. V čl. III. bylo uvedeno, že úvěr je poskytován za účelem úhrady dluhu z úvěru, který právní předchůdce žalobce poskytl na základě smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, , a to ve výši, která byla potřebná pro to, aby byla pohledávka poskytovatele úvěru ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, splněna. Část úvěru ve výši odpovídající rozdílu sjednané výše úvěru byla poskytována bez určení účelu. V čl. IV bod 1. bylo upřesněno, že účelově vázaná část úvěru bude poskytovatelem úvěru použita přímo ke splacení dluhu z úvěru, který banka poskytla na základě smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, , jež byl právním předchůdcem žalobce evidován na účtu pro splácení úvěru č. , č. účtu, . V čl. IV. bod. 2 pak bylo uvedeno, že část úvěru poskytovaného bez určení účelu bude čerpána na účet č. , č. účtu, . Návrh byl žalovanou podepsán elektronicky. Žalovaná v návrhu uvedla svoji adresu , adresa, .

13. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 16. 12. 2015 má odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za prokázané, že právní předchůdce žalobce vedl žalované běžný bankovní účet č. , č. účtu, .

14. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu č. 4911578530 odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně zjistil, že výpis zachycuje účetní historii na uvedeném účtu od 27. 11. 2019 do 28. 3. 2022. Na rozdíl od soudu prvního stupně má však rovněž za prokázané, že dne 28. 4. 2021 byla žalované poskytnuta částka 160 000 Kč, kdy částka 150 238,42 Kč byla v souladu se Smlouvou poskytnuta na účet žalované č. , č. účtu, . Výpisem jsou dále prokázány platby žalované ze dne 20. 5. 2021 ve výši 1 171,83 Kč, ze dne 21. 6. 2021 ve výši 6 199 Kč, ze dne 20. 7. 2021 ve výši 6 199 Kč, ze dne 20. 8. 2021 ve výši 6 199 Kč, ze dne 20. 9. 2021 ve výši 6 199 Kč a ze dne 20. 10. 2021 ve výši 262,49 Kč, celkem 26 230,32 Kč. Poslední standardní splátku úvěru tak žalovaná učinila v září roku 2021.

15. Listinou nadepsanou „CBL“ ze dne 24. 6. 2022 má odvolací soud v souladu se soudem prvního stupně prokázáno, že právní předchůdce žalobce činil dne 28. 4. 2021 dotaz na registry NegativeAddress, AntiFraud, SOLUS a BRKI. Konkrétní obsah zjištění není z listiny patrný. U každého registru je však uveden výsledek dotazu „OK“.

16. Z listiny nazvané „údaje klienta“ ze dne 1. 9. 2020 bylo ve shodě se soudem prvního stupně zjištěno, že právní předchůdce žalobce sedm měsíců před poskytnutím úvěru vedl údaj o tom, že žalovaná je daňový rezident v České republice a není politicky exponovanou osobou. Právní předchůdce žalobce evidoval adresu žalované – , adresa, .

17. Potvrzením o příjmu ze dne 25. 8. 2021 bylo ve shodě se soudem prvního stupně prokázáno, že žalobce k prokázání zkoumání úvěruschopnosti předložil listinu dokládající výši příjmu žalované v srpnu roku 2021, tj. vystavenou čtyři měsíce po poskytnutí předmětného spotřebitelského úvěru.

18. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že obsahuje záznam schvalovacího procesu týkající se předmětného úvěru. Protokol však obsahuje pouze obecná prohlášení a obecný popis metod zkoumání úvěruschopnosti klienta. Jediným konkrétním údajem obsaženým v protokolu je průměrný měsíční příjem žalované ve výši 21 828 Kč zjištěný z průměrných příjmů žalované na běžném účtu.

19. Z údajů katastru nemovitostí – přehledu vlastnictví žalované, zpracovaného ke dni 1. 1. 2021, bylo zjištěno, že žalovaná byla vedena v katastru jako vlastník nemovitostí na LV č. , Anonymizováno, pro k. ú. , adresa, .

20. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , Anonymizováno, pro k. ú. , adresa, zpracovaného ke dni 1. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná byla vedena jako vlastník spoluvlastnického podílu id. ½ bytové jednotky č. , Anonymizováno, vymezené v bytovém domě č. p. , Anonymizováno, na pozemku p. č. , Anonymizováno, .

21. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , Anonymizováno, pro k. ú. , adresa, zpracovaného ke dni 27. 3. 2025 bylo zjištěno, že bytovou jednotku č. , Anonymizováno, aktuálně vlastní třetí osoby.

22. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , Anonymizováno, pro k. ú. , adresa, zpracovaného ke dni 27. 3. 2025 bylo zjištěno, že nabývacím titulem nových vlastníků je kupní smlouva ze dne 27. 4. 2021. Právní účinky zápisu nastaly 5. 5. 2021.

23. Z kupní smlouvy ze dne 27. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná spoluvlastnický podíl id. ½ na shora specifikované bytové jednotce č. , Anonymizováno, převedla za kupní cenu 3 100 000 Kč. Kupní cena měla být vyplacena prostřednictvím advokátní úschovy realizované u advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, .

24. Z výpisu z běžného účtu žalované č. , č. účtu, bylo zjištěno, že dne 4. 6. 2021 žalovaná obdržela od , tituly před jménem, , jméno FO, platbu ve výši 1 240 000 Kč s poznámkou o platbě z úschovy a jménem kupujících. Výpisem bylo potvrzeno i skutkové zjištění, učiněné odvolacím soudem z listin předložených žalobcem k žalobě, o poskytnutí úvěru dne 28. 4. 2021, kdy byla na běžný účet žalované připsána částka 150 238,42 Kč. V průběhu června roku 2021 žalovaná v hotovosti vybrala celkem cca 80 000 Kč. V červenci roku 2021 žalovaná vybrala v hotovosti dne 27. 7. 2021 částku 500 000 Kč a dne 28. 7. 2021 částku 284 000 Kč.

25. Odvolací soud pro úplnost uvádí, že provedl důkaz přehledem vlastnictví žalované a výpisy z katastru nemovitostí LV č. , Anonymizováno, a LV č. , Anonymizováno, pro k. ú. , adresa, v přímé návaznosti na obsah spisu, s ohledem na nutnost zkoumání skutečného pobytu žalované, a to jak za účelem ověření trvání podmínek pro ustanovení jejího opatrovníka, tak za účelem posouzení námitky žalobce, že žalovaná se stále může zdržovat na doručovací adrese, na kterou jí zasílal oznámení o zesplatnění úvěru, tak za účelem zjištění majetkových poměrů ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. To vše na podkladě výpisu z centrální evidence obyvatel, který je obsahem spisu, a ze kterého plyne, že žalovaná měla do 18. 10. 2021 veden trvalý pobyt na adrese , adresa, . Od tohoto data pak má žalovaná ukončený trvalý pobyt v ČR. V návaznosti na zjištění, že žalovaná převedla těsně před uzavřením Smlouvy (a bezprostředně před ukončením trvalého pobytu v České republice a zastavením úhrad splátek úvěru) spoluvlastnický podíl na nemovitostech na třetí osoby, pořídil si odvolací soud i příslušnou kupní smlouvu ze dne 27. 4. 2021 a výpis z běžného účtu žalované č. , č. účtu, , opětovně za účelem zjištění majetkových poměrů žalované ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Po provedení dokazování odvolacím soudem opatrovník žalované vznesl námitku pravosti všech soukromých listin předložených žalobcem, a to z důvodu, že se jedná o kopie. Vyjádřil pochybnost, zda se jedná o kopie pravých listin.

27. K této námitce odvolací soud konstatuje, že návrh na uzavření Smlouvy byl zjevně realizován elektronickou cestou. V tomto směru tedy námitka pravosti spočívající v tom, že žalobcem předložená listina nebyla okopírována z originální listiny, nemůže obstát. Pokud jde o žalobcem předložený stěžejní výpis z účtu, jedná se počítačovou sjetinu, kde nejde z povahy věci rozlišit originál a kopii. To se týká prakticky všech dalších listin týkajících se zkoumání úvěruschopnosti žalované. Nadto odvolacímu soudu standardně postačují kopie listin či bankovní sjetiny, tato forma tedy sama o sobě nezpochybňuje pravost předložených listin. V posuzovaném případě pro pravost listin svědčil ucelený řetězec předložených listin pořízený v celém průběhu tvrzeného úvěrového vztahu, tj. listin z různých období a vyhotovených rozličnými subjekty. Pravost listin byla nadto prokázána dalšími důkazy, přičemž soud tyto hodnotil nejen jednotlivě, ale i ve vzájemné souvislosti. Nelze přehlédnout, že žalovaná neuvedla soudu žádnou svou skutkovou verzi a její námitky se v odvolacím řízení soustředily pouze na zpochybnění všeho, co předložil žalobce. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně se přitom podává, že žalovaná v řízení před soudem prvního stupně pravost listin předložených žalobcem nesporovala, a učinila tak až v odvolacím řízení, přičemž před soudem prvního stupně pouze uvedla, že výpis z úvěrového účtu není způsobilý prokázat poskytnutí úvěru. Odvolací soud z uvedených důvodů hodnotil námitku žalované jako ryze účelovou.

28. Odvolací soud má na podkladě zopakovaného dokazování na rozdíl od soudu prvního stupně za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr. Z úvěrové smlouvy plyne, že úvěr měl být poskytnut zčásti za účelem úhrady předchozího úvěru. Ve zbývajícím rozsahu pak měl být poskytnut bezúčelově na bankovní účet č. , č. účtu, . Číslo úvěrového účtu bylo , č. účtu, . Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 16. 12. 2015 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce vedl žalované bankovní účet č. , č. účtu, . Úvěr tak měl být poskytnut na bankovní účet žalované vedený poskytovatelem úvěru. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu č. , Anonymizováno, pak jednoznačně vyplynulo, že dne 28. 4. 2021 byla na účet žalované č. , č. účtu, poskytnuta částka 150 238,42 Kč. Částka 9 761,58 Kč byla použita na úhradu předchozího úvěru. Závěr soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno čerpání úvěru, nemůže při hodnocení žalobcem k žalobě přiložených důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu, obstát. Žalobcem předložené listiny k prokázání čerpání úvěru spolehlivě postačovaly. Není tak správný závěr soudu prvního stupně, že žalobce neunesl břemeno důkazní ohledně poskytnutí úvěru, ani argumentace žalované o procesní pasivitě žalobce při prokazování žalobou uplatněného nároku.

29. Odvolací soud má dále na podkladě zopakované části dokazování za to, že právní předchůdce žalobce zjevně řádně nezkoumal příjmy a zejména řádně nezkoumal výdaje žalované, to vše navíc za situace, kdy předmětným úvěrem byl refinancován předchozí úvěr žalované. Nedostál tak povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

30. Důvodová zpráva k § 75 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel úvěru vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásada lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.). Zásada jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona.

31. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

32. Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

33. Podle důvodové zprávy k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

34. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

35. Podle důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut.

36. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud uzavřel, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

37. Odvolací soud proto s ohledem na vše výše uvedené považuje předmětnou úvěrovou smlouvu ve shodě se soudem prvního stupně za neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce tento závěr soudu prvního stupně v podaném odvolání fakticky ani nesporoval.

38. Z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nemohou žalobci náležet žádné smluvní nároky (úroky či poplatky), když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

39. Plnění z neplatné smlouvy jako neplatného právního jednání je přijetím bezdůvodného obohacení (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru), které je obohacená povinna ochuzenému vydat.

40. Bezdůvodné obohacení představuje v daném případě rozdíl mezi žalovanou nabytými hodnotami a tím, co žalovaná věřiteli vrátila. Je zcela zřejmé, že při výpočtu bezdůvodného obohacení je třeba považovat za poskytnutou celou částku 160 000 Kč, včetně částky 9 761,58 Kč, určené na refinancování předchozího spotřebitelského úvěru. Je totiž nerozhodné, na co byla poskytnutá částka použita. Předpokladem vzniku bezdůvodného obohacení je toliko neoprávněné získání majetkové hodnoty obohaceného na úkor ochuzeného (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1931/2010). Právní předchůdce žalobce poskytl částku 160 000 Kč a žalovaná vrátila celkem částku 26 230,32 Kč. Žalobci tak náleží nesplacená jistina ve výši 133 769,68 Kč.

41. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

42. Prodlení spotřebitele se v případě předvídaném v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neodvíjí od výzvy věřitele k úhradě poskytnuté jistiny. Zákonodárcem bylo racionálně zvoleno objektivní kritérium určení splatnosti dle možností spotřebitele v daném konkrétním případě. Je tak třeba zjišťovat možnosti spotřebitele v podmínkách každé konkrétní věci, přičemž je třeba důsledně odlišovat zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, jako kvalifikovaný proces zjišťování (věřitelem) schopnosti spotřebitele splácet poskytovaný úvěr, a posouzení (soudem) doby přiměřené schopnostem spotřebitele poskytnutou jistinu splatit. V daném případě pak obsah spisu (a soudu běžně dostupné relevantní informace) určení konkrétní doby splatnosti umožňoval.

43. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná souběžně prodávala svůj spoluvlastnický podíl na nemovitosti a uzavírala předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, to vše bezprostředně před ukončením trvalého pobytu v České republice a zastavením úhrad splátek předmětného dluhu. Dle kupní smlouvy měla obdržet kupní cenu celkem 3 100 000 Kč. Z obsahu spisu je prokazatelně zjištěno, že obdržela 4. 6. 2021 na účet částku 1 240 000 Kč. Zbytek kupní ceny tímto bankovním účtem neprochází. Zjištěnou částku je tak přirozeně třeba zohlednit při hodnocení majetkových poměrů žalované. V průběhu června a července 2021 činila žalovaná z účtu výběry nadstandardně vysokých částek v řádu statisíců Kč. Od října roku 2021 žalovaná spotřebitelský úvěr, zjevně nikoli z důvodu nedostatku finančních prostředků, nehradila.

44. V možnostech žalované zjištěných v tomto řízení tedy bylo vrátit jistinu 133 769,68 Kč nejpozději do 30. 6. 2021 Kč, tj. dne 1. 7. 2021 se dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Zákonný úrok z prodlení k tomuto dni činil sazbu 8,5 % ročně.

45. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud rozsudek v odvoláním napadené části I. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 133 769,68 Kč od 14. 5. 2022 do zaplacení, dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

46. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. pak ve zbývající odvoláním napadené části II. výroku rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobci částku 133 769,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 14. 5. 2022 do zaplacení (II. výrok tohoto rozsudku).

47. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud nově rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud vypočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, když zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. ke dni 31. 10. 2023 (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 200 635,74 Kč. Úspěch žalobce je pak představován částkou 150 467,06 Kč, představující 75 % předmětu řízení, jeho neúspěch proto představuje pouze 25 %. Žalobce tak má právo na náhradu 50 % celkových nákladů řízení. Náklady žalobce v řízení před soudem prvního stupně sestávají z:i) zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 674 Kč,ii) odměny za tři úkony právní služby po 6 780 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 141 823,16 Kč; převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“),iii) tří náhrad hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč k úkonům ad ii) dle § 13 advokátního tarifu,iv) náhrady DPH v sazbě 21 % ve výši 4 460,40 Kč počítané z náhrad ad ii) až iii) (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.);celkem tedy 31 374,40 Kč, z toho 50 % činí 15 687,20 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva úspěšnějším žalobcem, a co do výše i úměrnými k předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. (III. výrok tohoto rozsudku).

48. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení odvolací soud zohlednil i příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodování odvolacího soudu. Předmětem odvolacího řízení byla částka 180 665,09 Kč. Úspěch žalobce je pak představován částkou 167 694,02 Kč představující 93 % předmětu řízení, jeho neúspěch pak představuje 7 %. Žalobce tak má právo na náhradu 86 % celkových nákladů odvolacího řízení. Náklady žalobce sestávají z:i) zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 689 Kč,ii) odměny za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 6 460 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 133 769,68 Kč; sepis odvolání ze dne 3. 1. 2024, replika k vyjádření žalované ze dne 10. 4. 2025, účast u jednání dne 7. 5. 2025) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu,iii) náhrady hotových výdajů v paušální výši 300 Kč k úkonu ze dne 13 1. 2024 dle § 13 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024,iv) dvou náhrad hotových výdajů v paušální výši po 450 Kč k úkonům z roku 2025 dle § 13 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025,v) náhrady DPH v sazbě 21 % ve výši 4 321,80 Kč počítané z náhrad ad ii) až iv) (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.);celkem tedy 31 590,80 Kč, z toho 86 % činí 25 272,64 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva v odvolacím řízení úspěšnějším žalobcem. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. (IV. výrok tohoto rozsudku).

49. Z § 149 odst. 2 o. s. ř. plyne, že právo na náhradu hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování, které platil (platí) advokátu, jehož soud ustanovil zástupcem účastníka podle § 30 o. s. ř., nebo opatrovníkem účastníka podle § 29 odst. 4 o. s. ř., má stát ve sporném řízení jen vůči protistraně takového účastníka (nikoli vůči takto zastoupenému účastníku), i to jen za předpokladu, že takové protistraně byla uložena náhrada nákladů řízení zastoupenému účastníku.

50. Jestliže účastníku řízení, jehož opatrovníkem soud ve sporném řízení ustanovil podle § 29 odst. 4 o. s. ř. advokáta, nevznikne vůči protistraně právo na náhradu nákladů, nemá stát právo na náhradu hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování, které platil takovému opatrovníku vůči žádnému z účastníků řízení. O takový případ jde i v této věci, když žalobci povinnost hradit zastoupené žalované náklady řízení nevznikla a žalovaná sama povinnost k náhradě takových nákladů státu nemá. Odvolací soud proto dle § 149 odst. 2 o. s. ř. žádnému z účastníků povinnost nahradit České republice náklady státu neuložil (V. výrok tohoto rozsudku). K tomu srov. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. 74 Co 18/2021, jež je zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek vydávané Nejvyšším soudem pod číslem 44, rok 2022.