43 C 4/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Leblochovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně a.s., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky , sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované dříve bytem Adresa žalované zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka , advokátem, sídlem Anonymizováno , Anonymizováno o zaplacení 141 823,16 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 141 823,16 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 788,89 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 755,58 Kč, s úrokem ve výši 11,99 % ročně z částky 141 323,16 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 141 323,16 Kč od 14.5.2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalované se přiznává náhrada nákladů řízení odpovídající plné výši odměny a náhrady hotových výdajů přiznaných opatrovníku žalované samostatným usnesením; žalobce je povinen tuto náhradu zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně do tří dnů od právní moci usnesení o odměně a náhradě hotových výdajů opatrovníka žalované.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 141 823,16 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. Svůj nárok na žalovanou částku dovozovala žalobkyně ze smlouvy o úvěru o rychlé půjčce č. , hodnota, uzavřené dne 28.4.2021 mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . (dále též jen „banka“) a žalovanou, jíž se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 160 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit v třiceti měsíčních splátkách po 6 199 Kč vždy k 20. kalendářnímu dni v měsíci spolu se smluvním úrokem 11,99 % ročně a poplatky dle smlouvy a ceníku. Banka úvěr žalované poskytla, žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela, a banka proto přistoupila dne 31.3.2022 k zesplatnění dluhu. Před poskytnutím úvěru banka zkoumala úvěruschopnost žalované, vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v návrhu na uzavření smlouvy, byly kontrolovány interní a externí databáze, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací (SOLUS), insolvenční rejstřík, databáze Ministertva vnitra ČR, banka porovnávala příjem žalované a její výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ. Nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by bránila poskytnutí sjednaného úvěru. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny 141 323,16 Kč a poplatků 500 Kč za zaslání výzvy k úhradě. Žalované byla odeslána předžalobní výzva. Pohledávka za žalovanou banka postoupila společnosti I-Xon, a.s., která ji postoupila žalobci.

2. Jelikož dle centrální evidence obyvatel má žalovaná ukončený pobyt občana ČR a její pobyt se soudu nepodařilo zjistit, a soudu se nepodařilo dohledat vhodné osoby blízké pro ustanovení opatrovníkem žalované pro toto řízení, ustanovil soud žalované opatrovníka z řad advokátů (§ 29 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“).

3. Opatrovník žalované žalobou uplatněný nárok neuznal. Namítl, že z žádných důkazů nevyplývá, že banka žalované skutečně poskytla finanční prostředky ve výši 160 000 Kč. Žalobkyně nedoložila výpis z bankovního účtu, na který měl být úvěr dle smlouvy poskytnut, předložila pouze výpis z účtu, na který měl být úvěr splácen. Dále namítl neplatnost smlouvy dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť banka řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Poukázal na to, že ze smlouvy vyplývá, že čistý příjem žalované měl ke dni uzavření smlouvy činit 42 000 Kč a výdaje 4 000 Kč. Z protokolu o úvěruschopnosti však vyplývá, že průměrné příjmy na běžném účtu žalované dosahovaly téměř polovinu, a to 21 828 Kč. Poukázal na to, že žalobkyní předložené potvrzení o příjmu žalované ve výši 1 875 EUR bylo potvrzeno zaměstnavatelem až 25.8.2021, tj. čtyři měsíce po uzavření úvěrové smlouvy. Navrhl, aby soud žalobu zamítl.

4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž učinil následující zjištění.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce č. , hodnota, soud zjistil, že dne 28.4.2021 požádala žalovaná banku o poskytnutí úvěru ve výši 160 000 Kč, který měl být splacen spolu s úroky ve výši 11,99 % ročně v 30 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 199 Kč a poslední ve výši 6 197 Kč splatnými vždy 20. den v měsíci. Část půjčky měla být účelově vázána a použita ke splacení dluhu z úvěru, který banka poskytla na základě smlouvy o úvěru č. APS_2977552 a zbývající část měl být čerpána na účet. č. , č. účtu, . V návrhu bylo k navrhovateli (žalované) uvedeno, že je zaměstnanec u zaměstnavatele , právnická osoba, , jako čistý měsíční příjem byla uvedena částka 42 000 Kč, dále byly uvedeny nezbytné měsíční výdaje 4 000 Kč, limity KK a kontokorentů 0, splátky úvěrů 4 947 Kč, a dále bylo uvedeno, že nemá hypoteční úvěr nebo úvěr ze stavebního spoření. Za součást smlouvy o úvěru byly prohlášeny ceník produktů a sužeb pro soukromé osoby a všeobecné obchodní podmínky banky.

6. Z akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce ze dne 28.4.2021 soud zjistil, že banka oznámila žalované, že přijala její návrh na uzavření smlouvy č. , hodnota, s tím, že úvěr byl vyčerpán, první splátka měla být splatná 20.5.2021, úvěr měl být splácen prostřednictvím účtu , č. účtu, .

7. Z ceníku produktů soud zjistil, že jde o ceník banky účinný od 1.9.2020. Z produktových podmínek pro osobní úvěry soud zjistil, že jde o produktové podmínky banky účinné od 31.12.2013, z všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že jde o obchodní podmínky banky účinné od 1.10.2018.

8. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb soud zjistil, že byla uzavřena dne 16.12.2015 mezi bankou a žalovanou, banka se zavázala poskytovat žalované služby: běžný účet č. , č. účtu, , přímé bankovnictví a další služby.

9. Z dopisu ze dne 24.6.2022 (CBL) soud zjistil, že banka při uzavření smlouvy o rychlé půjčce dne 28.4.2021 činila dotaz ohledně žalované do registrů NegativeAddress, AntiFraud, SOLUS a BRKI, a to vše s výsledkem subjekt je v pořádku (nebyla nalezena negativní informace).

10. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že banka hodnotila úvěruschopnost žalované na základě průměrných příjmů na běžném účtu 21 828 Kč.

11. Z údajů klienta soud zjistil pouze to, že dne 1.9.2020 uvedla žalované jako svoji daňovou rezidenci Českou republiku a prohlásila, že není politicky exponovanou osobou.

12. Z potvrzení o příjmu vystaveném na formuláři banky soud zjistil, že jde o potvrzení příjmu žalované vystavené zaměstnavatelem , Anonymizováno, se sídlem v , Anonymizováno, , potvrzující čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce ve výši 48 000 Kč měsíčně, respektive 1 875 EUR měsíčně. Potvrzení bylo vydáno 25.8.2021.

13. Z prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 31.3.2022 soud zjistil, že banka vyzvala žalovanou z důvodu porušování podmínek úvěrové dokumentace spočívající v neplnění splatného peněžitého dluhu řádně a včas k okamžité úhradě dluhu z úvěrové smlouvy č. , hodnota, . Ze sdělení banky soud zjistil, že banka odeslala prohlášení žalované prostřednictvím pošty na adresu , adresa, , dne 31.3.2022.

14. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtě č. , hodnota, soud zjistil, že zachycuje účetní historii na uvedeném účtu od 27.11.2019 do 28.3.2022.

15. Z výpočtů žalobce soud zjistil, že jde o výpočty žalobce ke struktuře žalobou uplatněného nároku.

16. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018/09 ze dne 29.8.2018, smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018/09/45 ze dne 25.5.2022 a její přílohy a potvrzení úplaty soud zjistil, že banka pohledávku za žalovanou označenou číslem smlouvy 3227956 postoupila společnosti , Anonymizováno, .

17. Z dopisu ze dne 14.6.2022 soud zjistil, že banka vyrozuměla žalovanou o postoupení pohledávky společnosti , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Ze sdělení banky soud zjistil, že banka odeslala dopis žalované prostřednictvím pošty na adresu , adresa, , dne 14.6.202218. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.6.2022 a její přílohy soud zjistil, že , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . pohledávku za žalovanou označenou číslem smlouvy , Anonymizováno, postoupila žalobci.

19. Z dopisu ze dne 19.7.2022 soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy o rychlé půjčce č. , hodnota, žalobci. Ze seznamu odeslaných oznámení o postupení pohledávky soud zjistil, že zástupkyně žalobce uvedla, že dne 19.7.2022 zaslala obyčejné psaní žalované na adresu , adresa, .

20. Z výzvy k úhradě dluhu soud zjistil, že zástupkyně žalobce vyzvala žalovanou k úhradě dopisem ze dne 20.7.2022. Ze seznamu odeslaných předžalobních výzev soud zjistil, že zástupkyně žalobce uvedla, že dne 20.7.2022 zaslala obyčejné psaní žalované na adresu , adresa, .

21. Uvedenými listinnými důkazy nemá soud za prokázáno, že banka žalované finanční prostředky ve výši 160 000 Kč skutečně poskytla. Tato skutečnost není prokázána ani souhrnným výpisem pohybů na účtě č. , hodnota, , neboť tento zachycuje pouze účetní historii na účtu, na který měl být úvěr splácen. Žalobkyně k prokázání této skutečnosti, ohledně níž je zatížena důkazním břemenem právě žalobkyně, žádné další důkazy nenavrhla. Protože se žalobkyně ani její zástupkyně nedostavily k jednání, nemohlo jim být ani soudem poskytnuto poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř.

22. Již to je důvodem pro zamítnutí žaloby.

23. Soud se dále zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy.

24. Smlouva uzavřená mezi bankou a žalovanou je smlouvou o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť banka jednala při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná jako nepodnikající fyzická osoba.

25. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

26. Soud dospěl k závěru, že banka nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Banka při poskytnutí úvěru znala průměrné měsíční příjmy na účtu žalované ve výši 21 828 Kč, žalovaná však v návrhu smlouvy uvedla příjmy ve výši 42 000 Kč, banka se touto nesrovnalostí nijak nezabývala. Žalobkyně sice předložila potvrzení zaměstnavatele žalované, to však bylo vystaveno až 25.8.2021, tedy čtyři měsíce po uzavření smlouvy o úvěru, banka je tedy nemoha mít při uzavření smlouvy k dispozici, ostatně sama banka v protokolu o věření úvěruschopnosti žalované uvedla, že nabídku na poskytnutí úvěru dala žalované na základě průměrného měsíčního příjmu na běžném účtu ve výši 21 828 Kč a žalovaná v návrhu smlouvy uvedla jiného zaměstnavatele. Schopnost splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale také výší reálných výdajů. Žalovaná v návrhu uvedla zcela nereálné měsíční výdaje 4 000 Kč, banka se však skutečnými výdaji žalované nijak nezabývala, přestože vedla pro žalovanou běžný účet, průměrné výdaje z účtu nezjišťovala, uvedla pouze, že nákladové složky se stanovují porovnáním klientem deklarované výše a aktuálních statistických dat státních úřadů. V tomto směru tak banka postupovala zcela formálně, na zjištění a ověření skutečných výdajů žalované zcela rezignovala.

27. Protože banka nesplnila svou povinnost řádně prověřit schopnost žalované úvěr splatit, je uzavřená smlouva neplatná podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 o.z., neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18).

28. Jelikož smlouva byla od počátku neplatná, měl by žalobce, jehož aktivní legitimace se podává ze smluv uzavřených ve smyslu ustanovení § 1879 o.z., – pokud by bylo v řízení prokázáno, že banka žalované finanční prostředky poskytla – právo pouze na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila (§ 2991 o.z.). Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná má od 18.10.2021 ukončený pobyt v České republice. Žalobce i jeho právní předchůdci žalovanou vyzývali k úhradě výzvami zasílanými na adresu , adresa, , výzvy však byly zasílány až po 18.10.2021 (31.3.2022, 14.6.2022, 19.7.2022, 20.7.2022, jak je uvedeno shora), a nelze tak dospět k závěru, že by žalované došly, tedy dostaly se do její sféry dispozice (§ 570 odst. 1 o.z.). Případné bezdůvodné obohacení by tak dosud ani nebylo splatné.

29. Se zřetelem ke shora uvedenému soud žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I.).30. nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 149 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná byla v řízení zcela procesně úspěšná, má tak právo na náhradu nákladů řízení. Protože zcela procesně úspěšnou žalovanou v řízení zastupoval ustanovený opatrovník z řad advokátů, uložil soud žalobkyni povinnost zaplatit státu náklady v souvislosti s ustanoveným opatrovníkem, jejichž výše bude určena samostatným usnesením.