74 CO 119/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivana Meluzína a soudců Mgr. Evy Krčmářové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D., sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , o 12 902 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 26. 5. 2021, č. j. 4 C 52/2021-52,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném II. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 126 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 12 902 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 762 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 045,19 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení (II. výrok) a žalovanému současně uložil nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 252 Kč (III. výrok). Soud prvního stupně z provedeného dokazování zjistil, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 26. 9. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v padesáti osmi pravidelných týdenních splátkách po 244 Kč spolu s úrokem ve výši 1 120 Kč, poplatkem za administrativní činnosti ve výši 1 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a pojištěním [anonymizována dvě slova] ve výši 232 Kč. Žalovaný se tak zavázal vrátit žalobci celkem 14 152 Kč. Žalovaný však na dluh uhradil pouze 1 250 Kč. Na podkladě karty zákazníka ze dne 26. 9. 2017, pracovní smlouvy ze dne 24. 4. 2017 a výpisů z účtu žalovaného, dospěl k závěru, že žalobce splnil povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobce se stal věřitelem pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, o této skutečnosti byl žalovaný informován oznámením původního věřitele ze stejného dne. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně smlouvu jako smlouvu o zápůjčce podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobu shledal jako důvodnou v rozsahu požadované částky 12 902 Kč (rozdíl mezi smluvenou částkou 14 152 Kč a realizovanou úhradou ve výši 1 250 Kč). Uplatněný nárok na úrok ve výši 23,72 % za dobu od data původní splatnosti půjčky do jejího úplného zaplacení však shledal nedůvodným, neboť úrok byl sjednán pouze pevnou částkou. Po posouzení textu smlouvy dospěl k závěru, že žádný další procentně ujednaný úrok sjednán nebyl a proto žalobu zčásti o zaplacení úroku počítaného od 7. 11. 2018 do zaplacení zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

2. Proti II. výroku rozsudku podal žalobce dne 9. 6. 2021 odvolání. Se zamítnutím žaloby co do požadovaných úroků vyslovil zásadní nesouhlas. Uvedl, že úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy požaduje toliko ve výši 195,58 Kč, neboť ve zbývající výši byly uhrazeny. Trval na tom, že ve smlouvě byly sjednány úroky ve výši 23,72 % ročně (viz čl. 1 smlouvy), a to pro celou dobu trvání smlouvy. Úroková sazba byla stanovena v závislosti na sjednané době trvání splátkového kalendáře, v daném případě 58 týdnů. Doba trvání smluv pak byla vymezena v článku 6.1 smluv tak, že smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. Dodal, že úroky byly sjednány na základě § 2392 odst. 1 o. z. a vyčísleny v čl. 1 smlouvy na dobu trvání smluvního vztahu (od uzavření smlouvy dne 26. 9. 2017 do data poslední řádné splátky dle sjednaného splátkového kalendáře 6. 11. 2018) za předpokladu, že splátkový kalendář bude ze strany žalovaného splácen řádně ve sjednané výši a včas (článek 1.7 druhé smlouvy). Jelikož však žalovaný sjednané splátky řádně a včas nezaplatil, úročí se neuhrazená jistina i po ukončení splátkového kalendáře, tj. až do doby úplného zaplacení jistiny. Zdůraznil, že úroky představují cenu peněz (odměnu za užívání peněžních prostředků), s nimiž nemá věřitel možnost až do jejich vrácení disponovat, je tedy logické, že tato úplata věřiteli náleží až do úplného zaplacení jistiny. Z ustálené judikatury navíc dle žalobce vyplývá, že úroky i úroky z prodlení mohou být věřitelem požadovány vedle sebe. Dále poukázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 3. 2021, č. j. 27 Co 32/2021-68, s tím, že v obdobné věci se s názorem žalobce plně ztotožnil a oprávněnost nároku žalobce na úroky až do zaplacení jistiny jednoznačně potvrdil. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v odvoláním napadeném rozsahu vyhověl.

3. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil.

4. Žalobce se z jednání odvolacího soudu nařízeného na 11. 5. 2022 omluvil. Souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, a to bez jakékoli omluvy. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobu doručenou soudu dne 25. 9. 2020 žalobce odůvodnil tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 9. 2017 původní věřitel společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl žalovanému v den podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy úroky ve výši 1 120 Kč (s úrokovou sazbou 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaný ve smlouvě dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit poplatek ve výši 232 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroků za sjednanou dobu trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 244 Kč (poslední splátka 6. 11. 2018). Žalovaný zaplatil celkem pouze 1 250 Kč (na úrok 924,15 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 303,82 Kč a na pojištění 22,03 Kč); naposledy hradil dne 5. 2. 2018. Dlužná částka 12 902 Kč tak sestává z jistiny ve výši 8 000 Kč, úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 195,85 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 896,18 Kč, a poplatku za pojištění ve výši 209,97 Kč. Dále žalobce vyčíslil 23,72 % úroky z dlužné jistiny od 7. 11. 2018, tj. od data po splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení 29. 11. 2019 (2 045,19 Kč) a úroky z prodlení počítané z dlužné jistiny od 14. 11. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019 (762 Kč). S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou se dlužná jistina od 30. 11. 2019 nadále úročí sjednanými úroky ve výši 23,72 % (čl. 1 smlouvy) a (zákonnými) úroky z prodlení ve výši 9 % ročně. Žalobce popsal podrobným způsobem, jak zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný se k uplatněným nárokům nevyjádřil. Odvoláním napadený rozsudek soud prvního stupně vyhlásil (§ 115a o. s. ř.) dne 26. 5. 2021.

7. Odvolací soud v souladu s ustanovením § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 9. 2017 nadepsané jako„ Fajnpůjčka“, ze které odvolací soud zjistil, že byla uzavřena mezi původním věřitelem - společností [právnická osoba], sídlem [adresa], jako věřitelem a žalovaným jako zákazníkem. Jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti (článek 1.1 smlouvy) ve výši 8 000 Kč, kdy sjednané peněžní prostředky byly žalovanému předány při podpisu smlouvy (článek 1.2 smlouvy). V článku 1.3 smlouvy je stanovena doba trvání spotřebitelského úvěru slovy:„ Smlouva se uzavírá na dobu určitou v délce 58 týdnů“. Článek 1.4 smlouvy se věnuje zápůjční úrokové sazbě a zní:„ Zákazník uhradí [příjmení] [jméno] za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy. Zápůjční úroková sazba činí v případě smlouvy na 58 týdnů (58 splátek) 23,72 % p. a. V článku 1.5 smlouvy je sjednán závazek žalovaného zaplatit věřiteli administrativní poplatek za celou dobu trvání smlouvy ve výši 20 % z výše jistiny za celou dobu trvání smlouvy. Článek 1.6 smlouvy se týká doplňkových služeb. Žalovaný v jeho rámci požádal o hotovostní inkaso splátek a za to se zavázal zaplatit odměnu ve výši 40 % z výše jistiny za celou dobu trvání smlouvy. Článek 1.7 smlouvy sumarizuje částku, kterou měl žalovaný zaplatit věřiteli za předpokladu řádného a přesného splacení spotřebitelského úvěru (celková částka 14 152 Kč sestávající z jistiny 8 000 Kč, úroků 1 120 Kč, administrativního poplatku 1 600 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč a pojištění [anonymizována dvě slova] 232 Kč). RPSN byla ve smlouvě uvedena ve výši 206 % (článek 1.8 smlouvy). V článku 1.9 smlouvy je stanovena výše týdenní splátky 244 Kč. Oddíl 2 smlouvy obsahuje„ Doplňující ustanovení o spotřebitelském úvěru“ a zabývá se podmínkami čerpání (článek 2.1), otázkou evidence splátek (článek 2.2), způsobem splácení (článek 2.3), způsobem umoření jistiny (článek 2.4), započítáváním jednotlivých úhrad zákazníka (článek 2.5), podrobnostmi ohledně výpočtu RPSN (článek 2.7). Článek 2.6 je nazván„ Doba trvání spotřebitelského úvěru“ a zní:„ Tato smlouva je uzavíraná na dobu určitou, určenou počtem týdnů podle článku 1. smlouvy, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru dle této smlouvy (přijetí peněžních prostředků zákazníkem) až do dne vypořádání veškerých závazků, které vznikly na základě nebo v souvislosti se spotřebitelským úvěrem dle této smlouvy, s výjimkou oprávněného odstoupení, kdy smlouva zanikla doručením odstoupení druhé smluvní straně“. Oddíl 3 smlouvy upravuje„ Právo zákazníka na předčasné splacení“. Oddíl 4 smlouvy upravuje„ Právo zákazníka na odstoupení smlouvy“. V oddílu 5 jsou upraveny„ Následky nesplácení spotřebitelského úvěru“. V článku 5.1 se smluvní strany dohodly, že v případě prodlení zákazníka se zaplacením příslušné splátky celkové částky vzniká [příjmení] [jméno] právo požadovat následující platby: a) úhradu celé doposud nesplacené jistiny, b) zákonné úroky z prodlení c) smluvní pokutu ve výši 0,1% denně, d) náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením, e) náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním dluhu. Zániku smlouvy se věnuje oddíl 6, dle jehož článku 6.1„ Smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran“. Otázkou odstoupení od smlouvy se zabývá článek 6.2 a otázkou ukončení smlouvy dohodou účastníků článek 6.

3. Oddíl 7 smlouvy stanoví další povinnosti zákazníka (např. informovat věřitele o změně adresy apod.) a dále obsahuje jeho prohlášení vyžadovaná právními předpisy. Oddíl 8 zahrnuje nutná poučení a prohlášení v souvislosti s ochranou osobních údajů. Oddíl 10 smlouvy obsahuje„ Závěrečná ustanovení.“, následují data a podpisy jak žalovaného, tak osoby jednající jménem původního věřitele.

8. Dle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Dle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Odvolací soud souhlasí s posouzením smluvního vztahu mezi účastníky jako smlouvy o zápůjčce (§ 2390 a násl. o. z.). Obecná právní teorie smlouvu o zápůjčce (§ 2390 a násl. o. z.) řadí mezi tzv. reálné kontrakty (smlouva vznikla přenecháním předmětů zápůjčky vydlužiteli), zatímco smlouvu o úvěru řadí tzv. konsensuální kontrakty (vzniká souhlasným projevem vůle účastníků smlouvu uzavřít). Účastníci smlouvy si jednoznačně smluvili, že je poskytován bezúčelný spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky, tomu odpovídal i název smlouvy„ Fajnpůjčka“, jakož i samotný obsah smlouvy. Současně se jedná o tzv. spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), neboť žalovaný tuto smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.).

13. Vzhledem k odvolací námitce žalobce řešil odvolací soud otázku, zda je žalovaný jako vydlužitel povinen platit žalobci jako právnímu nástupci zapůjčitele úroky z nezaplacené jistiny i za dobu po splatnosti poslední splátky. Odvolací soud v posuzovaném případě souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že taková dohoda mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena nebyla. Čl. 1.3 smlouvy jednoznačně stanoví, že smlouva je uzavírána na dobu určitou, a to v případě obou smluv v délce 58 týdnů. Čl. 1.4 smlouvy pak zcela jasně hovoří o závazku vydlužitele zaplatit zapůjčiteli za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy – 23,72 % p. a. po dobu 58 týdnů. V čl. 1 smlouvy je pak výše úroků konkrétně vyčíslena částkou 1 120 Kč.

14. Je třeba v dané souvislosti zdůraznit, že úročení půjčky není podstatnou náležitostí smlouvy o zápůjčce (na rozdíl od smlouvy o úvěru). Pro případ, že se vydlužitel dostane do prodlení s úhradou splátek, si smluvní strany v článku 5. 1 dohodly nárok žalobce na úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úročení splátky či splátek, s nimiž se vydlužitel dostal do prodlení, mezi účastníky objektivně nebylo sjednáno, přičemž dlužno říci, že účastníkům nic nebránilo takové ujednání dohodnout.

15. Právo úročit zápůjčku nemůže samo o sobě založit ujednání čl. 2 ani ujednání čl. 6, které hovoří o tom, že smlouva trvá do vypořádání veškerých závazků, kdy toto ustanovení zjevně pokrývá období, ve kterém má zapůjčitel právo na sjednané nároky - specifikované v článku 5.1.

16. Jelikož tedy ze smluvních ujednání nevyplývá, že by žalovaný byl povinen po uplynutí 58 týdnů platit za poskytnuté peněžní prostředky úroky, je správný závěr soudu prvního stupně, který žalobci úroky nepřiznal, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí o zamítnutí žaloby v tomto rozsahu dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. Pokud jde o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil, když nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o plném procesním úspěchu žalobce. Odvolací soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení před soudem prvního stupně; vycházel přitom z hodnoty předmětu řízení stanoveného jako součet žalobou uplatněných částek s příslušenstvím, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 19 603,31 Kč (žalobou uplatněná částka 12 902 Kč; kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 762 Kč, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 000 Kč kapitalizovaný za období 30. 11. 2019 do 26. 5. 2021 částkou 1 071,12 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 045,19 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč kapitalizovaný za období od 30. 11. 2019 do 26. 5. 2021 částkou 2 823 Kč). Úspěch žalobce je pak představován částkou 14 735,12 Kč (žalobou uplatněná částka 12 902 Kč; kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 762 Kč, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 000 Kč kapitalizovaný za období 30. 11. 2019 do 26. 5. 2021 částkou 1 071,12 Kč) představující pouze 75 % předmětu řízení, jeho neúspěch tak představuje 25 %.

18. Žalobce tak má právo na náhradu 50 % celkových nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) Náklady žalobce spočívají v : i) uhrazeném soudním poplatku ve výši 800 Kč, ii) odměně za tři úkony právní služby po 300 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 12 902 Kč; převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, iii) třech náhradách hotových výdajů v paušální výši po 100 Kč k úkonům ad ii) dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, iv) náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 252 Kč počítané z náhrad ad ii) až iii) (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Plná náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně by představovala částku 2 252 Kč, z toho 50 % činí 1 126 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva úspěšnějším žalobcem, a co do výše i úměrnými k předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pokud jde o aplikaci ustanovení § 14b advokátního tarifu, opakovanost používaného vzoru a četnost podávání takovýchto typových návrhů je odvolacímu soudu z jeho činnosti známa. Jedná se například o řízení vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 27 Co 108/2021, 27 Co 148/2021, 28 Co 62/2021, 74 Co 96/2021 (II. výrok tohoto rozsudku).

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, a proto by byl povinen nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady odvolacího řízení. Jelikož však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému v této fázi řízení jakékoliv náklady vznikly, odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.