4 C 52/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení titul. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 12 902 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 902 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 762 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 045,19 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 2 252 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnosti zaplacení částky 12 902 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že společnost právnická osoba (dále jen„ právnická osoba“) posoudila úvěruschopnost žalovaného a následně s ním uzavřela dne 26. 9. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě této smlouvy poskytl právnická osoba žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnická osoba zpět úrok ve výši 1 120 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Dále bylo mezi smluvními stranami sjednáno životní pojištění, na které se žalovaný zavázal zaplatit 232 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 58 týdenních splátkách po 244 Kč, poslední splátka tak byla stanovena na 6. 11. 2018. Žalovaný na pohledávku za celou dobu splácení uhradil pouze částku 1 250 Kč (poslední splátka uhrazena dne 5. 2. 2018), která byla započtena v částce 924,15 Kč na úrok, v částce 303,82 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek a v částce 22,03 Kč na poplatek za životní pojištění. Vzhledem k tomu, že celková dlužná částka nebyla zaplacena do 6. 11. 2018, žalobkyně úročí nezaplacenou jistinu úrokem ve výši 23,72 % ročně od 7. 11. 2018 do zaplacení. Pohledávka zažalovaným byla dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném uhradit částku 12 902 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 8 000 Kč a dlužných úhrad ve výši 4 902 Kč (tj. dlužného úroku ve výši 195,85 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 896,18 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 209,97 Kč). Dále žalobkyně požaduje uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 2 045,19 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 11. 2018 do 29. 11. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 762 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 8 000 Kč od 14. 11. 2018 do 29. 11. 2019), úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 9,00 % ročně z dlužné částky ve výši 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

4. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

6. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 2575/2016 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Dle ustanovení § 2758 odst. 1 občanského zákoníku, pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

9. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Z karty zákazníka ze dne 26. 9. 2017, pracovní smlouvy žalovaného ze dne datum, dohody o změně obsahu pracovní smlouvy ze dne datum a výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný požádal o poskytnutí částky 10 000 Kč, uvedl, že bydlí v nájmu s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr s čistým příjmem 12 000 Kč, nemá žádné další spotřebitelské úvěry, jeho měsíční výdaje činí 3 000 Kč na bydlení a 3 800 Kč na osobní výdaje, použitelný příjem tak činí 6 800 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 26. 9. 2017 (dále jen„ smlouva o zápůjčce“) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právnická osoba ujednání, dle kterého mu byla poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí těchto peněžních prostředků úrok ve výši 1 120 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 600 Kč (za poskytnutí spotřebitelského úvěru, činí 20 % z výše spotřebitelského úvěru) a dále poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a pojištění název pojištění ve výši 232 Kč. Celkově se tak žalovaný zavázal zaplatit částku 14 152 Kč. Dle čl. 1 smlouvy o spotřebitelském úvěru zaplatí žalovaný za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou splatnou po celou dobu trvání smlouvy, v případě smlouvy uzavřené na 58 týdnu činí úroková sazba 23,72 % ročně. Žalovaný zvolil hotovostní variantu splácení, kdy bude celkovou dlužnou částku hradit do rukou oprávněného zástupce či zaměstnance právnická osoba v hotovosti v 58 splátkách ve výši 244 Kč, přičemž první splátku je povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce následujícího týdenního období, dále žalovaný zvolil pojištění název pojištění. Dle čl. 2 smlouvy úhrady žalovaného v podobě týdenních splátek se započítávají nejprve na (i) úrok, poté na (ii) poplatek, poté na (iii) náklady na doplňkové služby hotovostního inkasa splátek a životního pojištění název pojištění a až následně po splacení úroku, poplatku a nákladů na doplňkové služby splácí zákazník v následujících týdnech jistinu spotřebitelského úvěru. Dle čl. 2 smlouvy o úvěru je tato smlouva uzavřena na dobu určitou, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru do dne vypořádání veškerých závazků. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že právnická osoba postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém byl rovněž vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto přípisu. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 30. 4. 2020 vyplývá, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání.

11. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným ujednání, na základě kterého poskytla žalovanému v den podpisu ujednání částku 8 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit poplatek ve výši 6 152 Kč, který se skládá z úroku, administrativního poplatku, poplatku za hotovostní inkaso splátek a pojistného. Žalovaný na pohledávku celkem zaplatil částku 1 250 Kč. 12. právnická osoba jako podnikatel (věřitel) a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 26. 9. 2017 smlouvu o zápůjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku je žalovaný povinen peněžitou zápůjčku vrátit. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl právnická osoba dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr, což právnická osoba splnil a po ověření, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, zápůjčku poskytl.

13. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky.

14. Dle § 2392 občanského zákoníku, lze ujednat úroky (smluvní úroky ze zápůjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny. Tyto lze sjednat v procentuální, nebo pevné výši. V případě spotřebitelské smlouvy je nutno nahlížet na smluvené úroky ze zápůjčky jako na ujednání dle § 1815 občanského zákoníku, cena plnění, a proto na něj nedopadají důvody, pro které by se k nim nemělo přihlížet dle § 1815 občanského zákoníku. Mezi právnická osoba a žalovaným byly sjednány úroky pevnou částkou ve výši 1 120 Kč, čemuž odpovídá úrok asi 14 % ročně. O výši kapitalizovaného úroku byl žalovaný zcela jasně a konkrétně informován v samotné smlouvě o zápůjčce. Průměrné úrokové sazby se pohybovaly v měsíci září 2017 okolo 8,85 % ročně (údaje čerpány z www.cnb.cz). Soud proto shledává výši pěvně stanoveného úroku ve výši 1 120 Kč jako přiměřenou, resp. takové ujednání za platné, a proto soud návrhu žalobkyně na přiznání úroku vyhověl.

15. Žalobkyně dále požaduje dále přiznání kapitalizovaného úroku ve výši 2 045,19 Kč (jedná se o úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 7. 11. 2018 do 29. 11. 2019) a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Částka 8 000 Kč představuje žalobkyní tvrzenou dlužnou jistinu. Soud posouzením textu smlouvy o půjčce dospěl k závěru, že mezi právnická osoba a žalovaným žádný další procentně ujednaný úrok sjednaný nebyl. Ve smlouvě o půjčce bylo jasně a jednoznačně ujednáno, že žalovaný na úrocích zaplatí 1 120 Kč, kdy i tato částka byla zahrnuta do výpočtu celkové částky k zaplacení. Ze smlouvy však nevyplývá, jaký je vztah mezi pevně stanovenou výší úroků a jejich procentuálně stanovenou výši. Soud je toho názoru, že pokud by žalovaný měl hradit i procentně stanovené úroky, byly by tyto kapitalizovány a zahrnuty do celkové částky k zaplacení. Soud taktéž přihlédl ke skutečnosti, že žalovaný byl v daném závazkovém právním vztahu v postavení spotřebitele, tj. slabší strany, která byla v souladu se smlouvou o zápůjčce seznámena s výší úroků pevně stanovených, kdy ujednání o procentně stanoveném úroku nebylo poskytnuto jasným a srozumitelným způsobem. Běžný spotřebitel by se takto mohl domnívat, že onen úrok 23,72 % je pouhým procentním vyjádřením úroku ve výši 1 120 Kč, přičemž nelze po spotřebiteli spravedlivě požadovat, aby si takto procentně vyjádřený úrok přepočítával s pevně stanoveným úrokem. S ohledem na uvedené není žaloba pro částku 2 045,19 Kč (jedná se o úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 11. 2018 do 29. 11. 2019) a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2020 do zaplacení, důvodná.

16. Dále byl mezi smluvními stranami sjednán administrativní poplatek ve výši 1 600 Kč. Ve smlouvě není nikde uvedeno za jakou konkrétní administrativní činnost má být tento poplatek uhrazen, dle jeho označení se však bude pravděpodobně jednat o úkony spojené s vyhotovením smlouvy, jejím uzavřením, posouzením úvěruschopnosti žalovaného, evidence poskytnutých plateb a podobně. Soud dovodil, že tento poplatek byl mezi smluvními stranami platně sjednán, a proto byl žalovaný povinna ho zaplatit.

17. Smluvní strany si dále ujednaly poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Vzhledem k tomu, že si žalovaný sám zvolil hotovostní režim splácení a s ohledem na jeho výši, kdy při přepočtu na jednotlivé splátky výběru jedné splátky odpovídá asi částka 28 Kč, dovodil soud, že tento poplatek byl mezi smluvními stranami platně ujednán.

18. Dále byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni pojistné ve výši 232 Kč, k čemuž se ve smlouvě zavázal.

19. Žalovaný měl tedy na spotřebitelském úvěru vrátit částku 8 000 Kč na jistině, částku 1 120 Kč na úroku, poplatek 1 600 Kč na administrativním poplatku, poplatek na hotovostním inkasu splátek ve výši 3 200 Kč a pojistné ve výši 232 Kč Celkem tak měl žalovaný uhradit částku 14 152 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 1 250 Kč. Žalovaný tak je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 902 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil celkovou dlužnou jistinu v době splatnosti poslední splátky dne 6. 11. 2018, je v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z jistiny zápůjčky. Žalobkyně pak tento zákonný úrok z prodlení za dobu od 14. 11. 2018 do 29. 11. 2019 kapitalizovala na částku 762 Kč a dále je žalovaný povinen zaplatit i zákonný úrok z prodlení z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Soud pak zamítl požadavek žalobkyně na úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 2 045,19 Kč a úroku ve výši 23,72 Kč z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, když má za to, že tento poplatek nebyl platně sjednán (viz odstavec 15 rozsudku).

20. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi (vzhledem k tomu, že byla žalobkyně neúspěšná pouze co do úroku, postupoval soud tak, jako by byla úspěšná zcela). Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně ustanovení § 14b odst. 1, když žalobkyně podala žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kdy po žalovaných vymáhá v různých řízeních vedených u zdejšího soudu úhradu dluhu ze smlouvy o zápůjčce a tyto žaloby se liší pouze v osobě žalovaného, výši pohledávky a době splatnosti. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 300 Kč. Zástupci žalobkyně náleží odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 900 Kč. Dále zástupci žalobkyně náleží režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč), opět za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Doposud tedy činí odměna právního zástupce žalobkyně částku 1 200 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, na které má v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o.s.ř. nárok, a kdy toto DPH činí 21%, a kdy se jedná o částku 252 Kč, pak soud přiznal žalobkyni na nákladech právního zastoupení celkem částku ve výši 1 452 Kč, kdy i se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč se takto jedná celkem o částku ve výši 2 252 Kč.

21. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově. Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.