74 CO 124/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a JUDr. Petra Ševčíka, LL. M., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa jako insolvenční správce dlužníka právnická osoba IČO , sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa o zaplacení částky 19 088 112 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. března 2021, č. j. 234 C 6/2018-168,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 19 088 112 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 191 627,70 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku potvrzuje.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 128 417,30 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - na účet Městského soudu v Brně, soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 954 406 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - na účet Městského soudu v Brně, soudní poplatek za podané odvolání ve výši 954 406 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Rozsudek soudu prvního stupně se ve IV. výroku mění tak, že žádnému z účastníků řízení se povinnost nahradit České republice - Městskému soudu v Brně odměnu a náhradu hotových výdajů opatrovníka žalovaného, neukládá.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 19 088 112 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení (I. výrok), uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 104 480 Kč (II. výrok), opatrovníkovi žalovaného přiznal odměnu ve výši 26 500 Kč (III. výrok) a uložil žalobci nahradit České republice - Městskému soudu v Brně odměnu opatrovníka žalovaného ve výši 26 500 Kč (IV. výrok).

2. Soud vzal po provedeném dokazování za prokázané, že [právnická osoba], a.s., [IČO] (dále jen„ původní žalobce“) jako objednatel a žalovaný jako zhotovitel uzavřeli dne [datum] smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla úprava bloků B3 a B4 elektrárny [obec], ve znění sedmi dodatků, ve které se žalovaný zavázal provést dílo detailně specifikované v přílohách 2a, 2b a 3 (čl. 4 a 4.2 smlouvy) a původní žalobce se zavázal uhradit cenu díla ve výši 124 000 000 Kč bez DPH (čl. 6 smlouvy), zvýšenou dle dodatku [číslo] na 127 254 080 Kč. Dle čl. 5 [číslo] a [číslo] smlouvy měly být termíny plnění následující: termín předběžného předání ke zkušebnímu provozu bloku B3 (PAC B3) [datum], termín předběžného předání ke zkušebnímu provozu bloku B4 (PAC B4) [datum], termín ukončení garančních zkoušek bloku B3 [datum] a termín ukončení garančních zkoušek bloku B4 [datum]. V čl. 5, jakož i příloze 5 smlouvy o dílo, byly sjednány i dílčí termíny plnění jednotlivých prací, resp. činností při provádění díla. Z čl. 16 a [číslo] vyplývá, že při prodlení s předáním díla dle čl. 5 [číslo] smlouvy má objednatel nárok na smluvní pokutu ve výši 50 000 Kč za každý den prodlení po dobu prvních třiceti dnů, ve výši 100 000 Kč za každý den po dobu dalších 45 dnů prodlení a ve výši 1 000 000 Kč za každý den následující po 75. dni prodlení. Strany si dále v čl. 16 sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % týdně z dílčí ceny díla pro prodlení žalovaného s předáním některé dílčí části díla dle ujednaných termínů. Celková výše součtu všech smluvních pokut byla dle ujednání v čl. 16 omezena částkou odpovídající 15 % z celkové ceny díla. V dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo uzavřeném dne [datum] smluvní strany změnily termíny předání díla, a to termín předběžného předání ke zkušebnímu provozu bloku B3 (PAC B3) (čl. 5 [číslo] smlouvy) na [datum], termín předběžného předání ke zkušebnímu provozu bloku B4 (PAC B4) na [datum], termín garanční zkoušky bloku B3a (čl. 5 [číslo]) na [datum] a termín garanční zkoušky bloku B4 na [datum]. Strany dále sjednaly, že uvedené termíny lze prodloužit tzv. harmonogramem, který vydá původní žalobce a předá ho žalovanému (zápisem z porady, e-mailem, doporučenou poštou), který měl potvrdit přijetí harmonogramu písemně nebo zápisem ve stavebním deníku. Strany rovněž vypustily všechny dosud stanovené dílčí termíny plnění, především dle čl. 5 smlouvy o dílo i dle dalších dodatků včetně veškerých navazujících ustanovení. V ostatním měla ujednání smlouvy o dílo ve znění dodatků [číslo] zůstat beze změn. Soud vzal ve vztahu k harmonogramům za prokázané, že termín předběžného předání ke zkušebnímu provozu bloku B3 (PAC B3) měl být posunut na [datum], termín předběžného předání ke zkušebnímu provozu bloku B4 (PAC B4) na [datum], garanční zkoušky bloku B3 na [datum] a garanční zkoušky bloku B4 na [datum], dále, že provádění díla nabývá na zpoždění pro nedostatečnou koordinaci a řízení prací s tím, že je plánován další posun termínů realizace díla, a to termín předběžného předání ke zkušebnímu provozu bloku B3 (PAC B3) na [datum], termín předběžného předání ke zkušebnímu provozu bloku B4 (PAC B4) na [datum]. Mezi původním žalobcem a žalovaným bylo nesporné, že žalovaný dílo nedokončil a původnímu žalobci nepředal v době sjednané v čl. 5 smlouvy o dílo, když smluvní strany si dohodou obsaženou v dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo původní závazek a dobu dokončení a předání díla změnily a v témže dodatku si ujednaly možnost dalšího prodloužení doby dokončení a předání díla v závislosti na obsahu tzv. harmonogramů, které vytvářel původní žalobce (resp. jiná osoba zjednaná žalobcem). Soud prvního stupně konstatoval, že takový způsob sjednání doby plnění žádné kogentní ustanovení zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), nezakazuje a smluvní strany byly podnikateli, v jejichž vztazích panuje značná smluvní volnost, proto pokládal dohodu stran o možnosti prodloužit dobu dokončení a předání díla v závislosti na obsahu harmonogramů za platnou a účinnou. Soud prvního stupně dospěl tak k závěru, že žalovaný nemohl být do dne [datum] v prodlení s plněním závazku, neboť harmonogram ze dne [datum] uvádí ohledně části díla PAC B3 právě toto datum, u ostatních částí data pozdější, přičemž byla předvídána další aktualizace harmonogramu, tedy další posun termínu. Žalovaný tak nebyl v prodlení s dokončením a předáním díla a původnímu žalobci nemohl vzniknout nárok na zaplacení smluvní pokuty dle čl. 16 a [číslo] smlouvy o dílo, když tyto články odkazují toliko na čl. 5 [číslo] smlouvy, tj. termíny garančních zkoušek, které byly harmonogramem ze dne [datum] posunuty na den [datum] (blok B3) a na den [datum] (blok B4). Poukázal také na to, že dnem [datum] byli pracovníci původního žalobce i žalovaného investorem stavby vypovězeni z areálu elektrárny [obec] a bylo jim znemožněno další působení. Původní žalobce tak již nemohl žalovanému nadále poskytovat součinnost při provádění díla. Soud prvního stupně v této souvislosti uvedl, že pokud přestal původní žalobce poskytovat dnem [datum] žalovanému součinnost potřebnou k dokončení a předání díla, ocitl se v prodlení (§ 1975 o. z.), v důsledku čehož nemůže být v prodlení žalovaný coby dlužník (§ 1968 věta druhá o. z.). Na tomto základě soud uzavřel, že žalobce na žádnou ze sjednaných smluvních pokut nemá nárok, proto požadavek žalobce na jejich zaplacení zamítl.

3. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) a plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení sestávající z odměny za zastoupení advokátem v celkové výši 104 480 Kč.

4. Přiznání odměny ustanovenému opatrovníku žalovanému odůvodnil soud ustanovením § 140 odst. 2 o. s. ř.

5. Povinnost žalobce zaplatit odměnu ustanoveného opatrovníka státu soud odůvodnil ustanovením § 149 odst. 2 o. s. ř.

6. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem a k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b o. s. ř. nebo § 175 odst. 4 o. s. ř. části první věty za středníkem; že, řízení je postiženo vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vytkl soudu, že nepřerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 74 ICm 2218/2018, kde se žalobce jako insolvenční správce původního dlužníka v rámci incidenčního sporu domáhá vůči žalovanému vyslovení neúčinnosti právního úkonu, a to dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo, který byl uzavřen mezi původním žalobcem a žalovaným. Žalobce vyslovil přesvědčení, že dodatkem [číslo] původní žalobce zásadně oslabil svůj nárok na smluvní pokutu vyplývající ze smlouvy o dílo, neboť do vztahu se žalovaným byly vneseny„ harmonogramy provádění díla“, které mohou být využity k popření nároku původního žalobce na smluvní pokutu, k čemuž také došlo, neboť soud prvního stupně odůvodnil zamítnutí nároku žalobce na smluvní pokutu právě jejich existencí, a posunutím původně sjednaných termínů provádění díla. Poukazoval dále na § 236 odst. 1 a § 237 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, a byl toho názoru, že posouzení dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo jako neúčinného právního úkonu vylučuje, aby Městský soud v Brně mohl na základě„ harmonogramů“ sjednaných v tomto dodatku žalobu zamítnout. Navrhl přerušit řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 74 ICm 2218/2018 ([insolvenční spisová značka]) a zrušit odvoláním napadený rozsudek a vrátit věc Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

7. V doplnění odvolání ze dne [datum] žalobce uvedl, že Krajský soud v Brně dne [datum] určil, že dodatek [číslo] ze dne [datum] ke smlouvě o dílo uzavřené dne [datum] mezi původním žalobcem (insolvenčním dlužníkem [právnická osoba], [IČO]) a žalovaným, je vůči věřitelům původního žalobce neúčinným právním jednáním. Rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 74 ICm 2218/2018-615 ([insolvenční spisová značka]) nabyl právní moci dne [datum].

8. Opatrovník žalovaného se v rámci vyjádření k odvolání zabýval institutem odporovatelnosti a neúčinností právních jednání dle § 235 a násl. insolvenčního zákona, byl toho názoru, že žalovaný žádnou smluvenou povinnost, která by byla zajištěna smluvní pokutou, neporušil, a poukazoval právě na dodatek [číslo] ze dne [datum], harmonogram a posunutí termínů uvedených v čl. 5 [číslo] a [číslo] smlouvy o dílo. Napadený rozsudek pokládal za správný a navrhl jej potvrdit a přiznat žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud předesílá, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně byl žalovanému ustanoven opatrovník [příjmení] [jméno] [příjmení], advokát, sídlem [adresa], neboť žalovaný neměl osobu oprávněnou za něj jednat (statutární orgán). Z veřejně přístupného obchodního rejstříku se podává, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2021, č. j. 18 Cm 5/2021-9, pravomocného od 21. 9. 2021, byla společnost žalovaného zrušena s likvidací a likvidátorkou žalovaného byla jmenována JUDr. [jméno] [příjmení], která je za žalovaného oprávněna jednat. Jmenováním likvidátorky došlo k zániku výkonu funkce ustanoveného opatrovníka.

10. Likvidátorka žalovaného k podanému odvolání soudu pouze sdělila, že nebyl dohledán žádný zpeněžitelný majetek žalovaného.

11. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející, v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

12. Odvolací soud jako správná přejímá skutková zjištění soudu prvního stupně, jak jsou shrnuta v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku (zejména v bodě 2. tohoto odůvodnění), a pro stručnost na ně odkazuje.

13. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2, 4 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. doplnil dokazování rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2021, č. j. 74 ICm 2218/2018-615 a zopakoval dokazování dodatky [číslo] smlouvy o dílo, načež dospěl k závěru, že pro právní posouzení dané věci jsou rozhodující tato skutková zjištění:

1. Žádný z dodatků [číslo] smlouvy o dílo neobsahuje dohodu o prodloužení termínu plnění realizace díla.

2. Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 74 ICm 2218/2018-615 ([insolvenční spisová značka]), vyhlášeným dne [datum] (pravomocným od [datum]) určil, že dodatek [číslo] ze dne [datum] ke smlouvě o dílo č. objednatele S150273 [číslo], č. zhotovitele [číslo], uzavřený dne [datum] mezi původním žalobcem (insolvenčním dlužníkem) jako objednatelem a žalovaným jako zhotovitelem, je vůči věřitelům původního žalobce neúčinným právním jednáním.

14. Na tomto základě odvolací soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že dodatek [číslo] ke smlouvě o dílo je vůči věřitelům původního žalobce neúčinným právním jednáním, a dodatky [číslo] neprodlužovaly termíny plnění díla, platí termíny plnění realizace díla, jak byly sjednány v samotné smlouvě o dílo a je třeba při hodnocení otázky prodlení zhotovitele vycházet z dat [datum] (blok B3) resp. [datum] (blok B4), neboť podle smlouvy o dílo (čl. 5 [číslo]) termíny Předběžného předání a převzetí (ke zkušebnímu provozu) byly: a) část díla B3 dne [datum], b) část díla B4 dne [datum] a (čl. 5 [číslo]) termíny úspěšného dokončení Garančních zkoušek A/Předání části Díla byly: a) Garanční zkouška A části díla B3/Předán části díla dne 9. 11. 2016, b) Garanční zkouška A části díla B4/Předán části díla dne 29. 11. 2016. Pokud jde o výpočet smluvní pokuty, je s ohledem na konstrukci výpočtu dle smlouvy o dílo ve znění dodatků [číslo] (čl. 16 a [číslo]) nepodstatné, zda prodlení žalovaného skončilo dne [datum] (kdy byly obě strany vykázány z místa plnění) nebo dne [datum] (datum prodlení uvedené v žalobě), neboť počátek prodlení dle čl. 5 [číslo] a) totiž je [datum], počátek prodlení dle čl. 5 [číslo] b) je [datum]. V případě prodlení dle čl. 5 [číslo] a) jde o 233 dnů ([datum] – [datum]), pak prvních 30 dnů prodlení činí 1 500 000 Kč (30 x 50 000 Kč), dalších 45 dnů prodlení činí 4 500 000 Kč (45 x 100 000 Kč) a třetí část prodlení činí 158 000 000 Kč (1 000 000 Kč po 76. dni prodlení, tj. 233 dnů – 75 dnů = 158 dnů). V případě prodlení dle čl. 5 [číslo] b) jde o 213 dnů ([datum] – [datum]), pak prvních 30 dnů prodlení činí 1 500 000 Kč (30 x 50 000 Kč), dalších 45 dnů prodlení činí 4 500 000 Kč (45 x 100 000 Kč) a třetí část prodlení činí 138 000 000 Kč (1 000 000 Kč po 76. dni prodlení, tj. 213 dnů – 75 dnů = 158 dnů). Při součtu všech smluvních pokut se tak jedná o částku 306 000 000 Kč, je ovšem zohlednit smluvní limit dle čl. 16, kdy smluvní pokuty mohou činit maximálně 15 % smluvní ceny (127 254 080 Kč), a maximální výši smluvní pokuty 19 088 112 Kč.

15. Podle § 1721 o. z., ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

16. Podle § 2586 odst. 1 o. z., smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

17. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

18. Mezi účastníky nebylo pochyb o tom, že ve smlouvě o dílo byla smluvní pokuta platně sjednána, a ani odvolací soud nemá k platnosti tohoto ujednání žádné výhrady, neboť je z něj zcela zřejmé, za porušení jakých smluvních povinností má být smluvní pokuta účtována (za prodlení s předáním díla), a z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 29 Odo 426/2001, ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005, ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 1299/2006 nebo ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 2926/2007, která lze použít i za současné právní úpravy, neboť způsob stanovení smluvní pokuty je prakticky totožný) je zřejmé, že ani dohodnutá výše smluvní pokuty není sama o sobě v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z.

19. Mezi smluvními stranami bylo nesporné, že žalovaný dílo nedokončil a nepředal, a předmětem sporu byla pouze otázka účinnosti dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo, kterým byly do smluvního vztahu vneseny„ harmonogramy provádění díla“, které umožňovaly žalovanému sjednané termíny prodlužovat. Tato otázka byla vyřešena pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2021, č. j. 74 ICm 2218/2018-615 ([insolvenční spisová značka]), kterým je soud v předmětném řízení vázán.

20. Na tomto základě odvolací soud uzavřel, že požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty za nedodržení termínů, které strany sjednaly ve smlouvě o dílo, je důvodný. Pouze pro úplnost odvolací soud připomíná rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 23 Cdo 495/2018, dle kterého:„ Prodlení je stav, který trvá po celou dobu, po kterou dlužník neplní svůj závazek řádně a včas. Pokud tedy v projednávané věci účastníci řízení sjednali smluvní pokutu za prodlení zhotovitele s předáním díla, aniž by působnost tohoto ujednání z časového či věcného hlediska nějak omezili, je třeba dovodit, že smluvní pokuta zajišťovala povinnost k předání díla po celou dobu její existence a právo na její zaplacení vznikalo (resp. mělo vznikat) po celou dobu, po kterou tato povinnost nebyla zhotovitelem řádně a včas plněna (tj. po dobu, kdy byl s jejím plněním žalovaný v prodlení).“ 21. Proto odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 19 088 112 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (I. výrok tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud nově v souladu s ustanovením § 224 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl před soudem prvního stupně plně úspěšný, proto mu odvolací soud přiznal náhradu nákladů řízení sestávající z odměny advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí věci, účast na jednání soudu konaném dne [datum] a písemný závěrečný návrh) podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu), po 51 940 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 19 088 112 Kč), náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 900 Kč za 3 režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu), náhrady cestovních výdajů za cestu na jednání soudu dne [datum] vlakem na trase [obec] [obec] a zpět ve výši 550 Kč, náhrady za promeškaný čas s cestou na toto jednání v rozsahu 11 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady 21 % daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 33 257,70 Kč Odvolací soud nepřiznal žalobci požadovanou odměnu advokáta za doplnění tvrzení ze dne [datum], které nebylo sepsáno advokátem, ale žalobcem. Proto odvolací soud uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 191 627, 70 Kč (II. výrok tohoto rozsudku).

23. Odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně přiznal-li tento ustanovenému opatrovníku odměnu za zastupování žalovaného v řízení před soudem prvního stupně ve výši 26 500 Kč, když tato byla přiznána v souladu s § 140 odst. 2 o. s. ř. (III. výrok tohoto rozsudku)

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení sestávající z odměny advokáta za dva úkony právní služby (sepis odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) po 51 940 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů za tyto úkony v paušální výši po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, náhrady cestovních výdajů za cestu k jednání odvolacího soudu dne [datum] vlakem na trase [obec] [obec] a zpět ve výši 550 Kč, náhrady za promeškaný čas s touto cestou v rozsahu 11 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 22 287,30 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování práva v odvolacím řízení úspěšným žalobcem. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (IV. výrok tohoto rozsudku).

25. O povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatky za podaný návrh a podané odvolání odvolací soud rozhodl dle § 4 odst. 1 písmeno j), § 11 odst. 2 písmeno n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy žalobce je od placení soudních poplatků osvobozen, proto je žalovaný je jako neúspěšný účastník s přihlédnutím k § 2 odst. 3, § 6 odst. 1 a položce 1b Sazebníku poplatků výše citovaného zákona, povinen zaplatit za podaný návrh žalobce částku 954 406 Kč a stejnou částku za podané odvolání (výroky V. a VI. tohoto rozsudku).

26. V usnesení ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. 74 Co 18/2021, uveřejněném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Krajský soud v Brně vysvětlil, že„ Jestliže účastníku, řízení, jehož opatrovníkem soud ve sporném řízení ustanovil podle § 29 odst. 4 o. s. ř. advokáta, nevznikne vůči protistraně právo na náhradu nákladů řízení (nebo jejich poměrnou část), nemá stát právo na náhradu hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování, které platil (platí) takovému opatrovníku (nebo právo na náhradu jejich poměrné části) vůči žádnému z účastníků řízení.“ V posuzované věci žalobci povinnost hradit (zastoupenému) žalovanému náklady řízení nevznikla a žalovaný sám povinnost k náhradě takových nákladů státu nemá. Proto odvolací soud výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žádnému z účastníků řízení se povinnost nahradit České republice - Městskému soudu v Brně odměnu a náhradu hotových výdajů opatrovníka žalovaného, neukládá (VII. výrok tohoto rozsudku).