74 CO 132/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivana Meluzína a soudců Mgr. Evy Krčmářové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , o zaplacení částky 19 717 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2020, č. j. 220 C 28/2020-69, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 4. 2021, č. j. 220 C 28/2020-89,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části I. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 3 634,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 20. 2. 2020 do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající odvoláním napadené části I. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 610,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 20. 2. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části III. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku ve výši 20 % ročně z částky 3 018,28 Kč od 20. 2. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 11,19 % ročně z částky 9 918,83 Kč od 20. 2. 2020 do zaplacení, potvrzuje.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající odvoláním napadené části III. výroku mění tak, že žalovaná je povinna žalobci zaplatit úrok ve výši 8,81 % ročně z částky 9 918,83 Kč od 20. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 30 736 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 11 306 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 20. 2. 2020 do zaplacení a zamítl žalobu o zaplacení částky 5 980 Kč s úrokem ve výši 10 % ročně (I. výrok), uložil žalované zaplatit žalobci částku 148 Kč a zamítl žalobu o zaplacení částky 2 283,11 Kč (II. výrok), zamítl žalobu o zaplacení úroku ve výši 76,32 % ročně z částky 12 937,11 Kč od 20. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 30 736 Kč (III. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (IV. výrok).

2. Soud vyšel z toho, že žalobce jako věřitel a žalovaná jako dlužnice uzavřeli dne 24. 7. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na jejímž základě poskytl žalobce žalované dne 23. 7. 2019 na její účet úvěr ve výši 15 000 Kč. Ten se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 109,57 % ročně v 18 splátkách po 1 423 Kč, splatných do 15. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem srpnem 2019. Podle smluvních ujednání měl úrok po zesplatnění úvěru přirůstat k nesplacené jistině. V případě prodlení žalované s úhradou byť jen části kterékoli splátky v délce 65 dnů mělo automaticky dojít k zesplatnění úvěru. Žalobce měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů (bod 6.2). Ve Smlouvě byly platně sjednány smluvní pokuty ve smyslu § 2048 o. z., podle kterých byla žalovaná povinna za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů, zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 499 Kč (bod 6.1) a pro případ, že po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou (bod 6.5). Žalobce řádně posoudil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr pracovní smlouvou, dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 1. 1. 2003, mzdovými lístky za měsíce květen a červen 2019 a potvrzením o platbě, dle kterého na účet žalované byla dne 10. 6. 2019 připsána částka 29 408 Kč a dne 9. 7. 2019 částka 22 747 Kč. Žalovaná uhradila čtyři splátky po 1 423 Kč (poslední dne 11. 12. 2019) a dostala se do prodlení s úhradou páté splátky, splatné dne 22. 12. 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužné částky neuhradila, žalobce žalované oznámil přípisem dne 18. 2. 2020 zesplatnění úvěru. Přípisy ze dne 15. 1. 2020 a 17. 2. 2020 žalobce vyzýval žalovanou k zaplacení dlužné částky. Na tomto základě soud posoudil žalobu jako důvodnou v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení jistiny spočívající v nedoplatku skutečně půjčené částky ve výši 9 308 Kč (částka 15 000 Kč po odečtení čtyř splátek v celkové výši 5 692 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaná ostatní splátky počínaje pátou nesplnila řádně a včas, uložil jí soud zaplatit žalobci i dohodnutou smluvní pokutu ve výši 998 Kč dle bodu 6.1 Smlouvy a náklady vzniklé s prodlením dle bodu 6.2 Smlouvy v celkové výši 1 000 Kč, to vše se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Dohodnutý úrok ve výši 109,57 % ročně považoval soud za nepřiměřeně vysoký a příčící se dobrým mravům. Ujednání o úroku proto posoudil jako zakázané ujednání, které je v rozporu s požadavkem přiměřenosti a zakládá významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele, a jako absolutně neplatné ve smyslu § 1813 o. z. Proto žalobu o zaplacení požadovaného úroku zamítl.

3. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“). Vzhledem k tomu, že žalobce byl úspěšný pouze z menší části a žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

4. Proti části I. výroku rozsudku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení částky 4 245,28 Kč (jistina 3 629,11 Kč a kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění přepočítaný na 20 % ročně ve výši 616,17 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 20. 2. 2020 do zaplacení, proti části III. výroku rozsudku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku ve výši 20 % ročně z částky 12 937,11 Kč od 20. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok dosáhne částky 30 736 Kč, a proti IV. výroku o náhradě nákladů řízení, podal žalobce odvolání. Zdůraznil, že je nebankovním poskytovatelem úvěrů, přičemž v této sféře je zcela běžné a spravedlivé, že úrok je o něco vyšší než u bankovních subjektů, neboť je třeba zohlednit vyšší rizikovost poskytování úvěrů. Odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 8 Co 36/2018, podle kterého„ sjednaný úrok 109,45 % ročně nedosahuje čtyřnásobku obvyklé úrokové míry, tedy 30 %“ a Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle kterého„ nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Nejvyšší soud zde vyzdvihl, že má být přihlédnuto k „ nejvyšším úrokovým sazbám“, proto by úrok měl být srovnáván s úroky úvěrů z kreditních karet, poskytovaných bankovními subjekty, kde sazba v červenci 2019 činila 24,16 % ročně. Žalobcem požadovaná roční úroková sazba 76,32 % tak činí pouze 3,17 násobek částky 24,16, proto není nepřiměřená. Sjednané úroky jsou ovlivněny celou řadou faktorů, a pokud se smluvní strany dohodly na poskytnutí úvěru za určitých podmínek, je nezbytné vycházet z premisy, že tak učinily po pečlivém zvážení všech důsledků z toho plynoucích. Lze-li s přihlédnutím k těmto faktorům očekávat relativně vysokou výši úroků, mají smluvní strany možnost se zcela svobodně rozhodnout, zda do smluvního vztahu za takových podmínek vstoupí (odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1783/11). Pokud se smluvní strany dohodly na poskytnutí úvěru za určitých podmínek, je obecně nezbytné vycházet z premisy, že tak učinily po pečlivém zvážení všech důsledků z toho plynoucích. Rovněž lze přihlédnout i ke stanovisku Pléna Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. Pl ÚS – ST [číslo], publikovanému pod [číslo] Sb. nálezů a usnesení Ústavního soudu, podle kterého„ ten, kdo se staví k uplatňování svých práv s neomluvitelnou lhostejností, nemůže s úspěchem požadovat ochranu těchto svých práv“. Žalobce byl přesvědčen, že Smlouva je platná a strany v celém rozsahu zavazuje. V případě sjednané sazby úroků se nejedná o nepřiměřené ujednání (§ 1813 o. z.), neboť žalovaná byla se sazbou úroků seznámena v předsmluvním formuláři, ve Smlouvě i v oznámení o schválení úvěru. Dle názoru žalobce je úroková sazba přiměřená a odpovídající situaci na trhu v nebankovních úvěrech. Odkázal na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 10. 2018, sp. zn. 46 ICm 2408/2017, 16 VSOL 656/2018, podle kterého„ není úrok ve výši 137,51 % ročně u smlouvy uzavřené v roce 2015 nepřiměřeně vysoký za předpokladu, kdy je spotřebiteli obsah dohody o předmětu a ceně plnění zřejmý.“ a„ argumentace žalobce obvyklou výší úroků ve smyslu ustanovení § 1802 o. z., z níž dovozoval rozpor s dobrými mravy je nepřiměřená, neboť uvedené ustanovení dopadá jen na případy, kdy výše úroků není výslovně sjednána“. I pokud by měl soud za to, že sjednaný úrok je příliš vysoký, pak by takto sjednaná výše představovala pouze nezákonné určení množstevního rozsahu dle § 577 o. z. Pokud tedy soud považoval dohodnutý úrok za příliš vysoký, měl žalobci podle § 2395 o. z. přiznat úrok obvykle poskytovaný v daném místě a čase u nebankovních spotřebitelských úvěrů. Navíc podle žalobce nemůže být sjednaný úrok v rozporu s dobrými mravy s ohledem na § 1813 o. z., neboť občanský zákoník zná v tomto případě neúměrné zkrácení podle § 1793 o. z., kterého by se musela žalovaná dovolat, což neučinila. Zdůraznil, že žalovaná měla možnost k uzavření Smlouvy nepřistoupit, pokud měla výhrady ke smluvním podmínkám. Podle § 574 o. z., rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 625/03 a Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 22 Cdo 1705/2008, měl soud na právní jednání hledět spíše jako na platné, než jako na neplatné. Podle žalobce nelze pojímat ochranu spotřebitele jako nejvyšší právní princip, který je možné aplikovat neomezeně a zanedbávat zásadu proporcionality, ale je třeba vycházet z principu právní jistoty a zásady, že každý občan může činit, co zákon nezakazuje, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. [jméno] občanského práva jsou zásadně dispozitivního charakteru, jen tak může být subjektům občanskoprávních vztahů umožněno, aby si v souladu s uplatňujícím se principem autonomie mohly v podmínkách tržního hospodářství, volné soutěže a konkurence, souhrn práv a povinností smlouvou svobodně uspořádat odchylně od občanského zákoníku, a realizovat vlastní osobní a hospodářské představy a záměry v souladu s jejich individuálními zájmy a potřebami. Žalobce se navíc v podaném odvolání domáhá přiznání úroku pouze ve výši 20 % ročně, který nedosahuje průměrné výše úroků při poskytování půjček v nebankovním sektoru.

5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

7. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 29. 7. 2020 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 17 286 Kč (původní dlužná jistina 12 937,11 Kč, úrok ke dni zesplatnění úvěru 2 351,31 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6.1 Smlouvy 998 Kč, náhrada nákladů spojených s prodlením 1 000 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 20. 2. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty dle bodu 6.5 Smlouvy ve výši 2 431,11 Kč (0,1 % denně z částky 15 288,42 Kč od 20. 2. 2020 do 27. 7. 2020) a úroku ve výši 76,32 % ročně z částky 12 937,11 Kč od 20. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 30 736 Kč. Tvrdil, že s žalovanou uzavřel dne 22. 7. 2019 Smlouvu, na jejímž na základě jí poskytl úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit s dohodnutým úrokem ve výši 109,57 % ročně v 18 splátkách po 1 423 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Podle smluvních ujednání byla žalovaná v případě prodlení s úhradou jistiny úvěru povinna zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů a nahradit žalobci náklady vzniklé v souvislosti s prodlením za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 15 dnů, ve výši 200 Kč. Žalovaná zaplatila pouze první čtyři splátky po 1 423 Kč dne 13. 9. 2019, 11. 10. 2019, 25. 10. 2019 a 11. 12. 2019. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Vzhledem k tomu, že žalovaná na výzvu nereagovala, žalobce s účinností ke dni 18. 2. 2020 podle čl. 6 Smlouvy nesplacený úvěr zesplatnil. Žalovaná se v průběhu řízení k žalobě nevyjádřila. Na jednání konaném dne 9. 12. 2020 soud provedl dokazování listinami založenými v soudním spise a dne 15. 12. 2020 vyhlásil odvoláním napadeným rozsudek.

8. Odvolací soud vyšel z pravomocné části I. výroku rozsudku soudu prvního stupně, ve které byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11 306 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 20. 2. 2020 do zaplacení a zamítnuta žaloba o zaplacení částky 1 734,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 20. 2. 2020 do zaplacení, z pravomocného II. výroku rozsudku, ve kterém soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 148 Kč a zamítl žalobu o zaplacení částky 2 283,11 Kč a z pravomocné části III. výroku rozsudku, ve kterém soud zamítl žalobu o zaplacení úroku ve výši 56,32 % ročně z částky 12 937,11 Kč od 20. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 30 736 Kč.

9. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení, zda žalobci vznikl vůči žalované nárok na zaplacení částky 4 245,28 Kč (jistina 3 629,11 Kč a kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění ve výši 616,17 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 20. 2. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 20 % ročně z částky 12 937,11 Kč od 20. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok dosáhne částky 30 736 Kč.

10. Jako správná přejímá odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně učiněná z důkazních listin, jak jsou shrnuta v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku (a v úvodní části tohoto odůvodnění), a pro stručnost na ně odkazuje.

11. Ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně především vyplývá, že poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč bylo doloženo dokladem o vyplacení úvěru ze dne 23. 7. 2019, že žalovaná uhradila první čtyři splátky po 1 423 Kč, dostala se do prodlení se zaplacením páté splátky o více než 65 dní, proto došlo dle smluvních ujednání k automatickému zesplatnění úvěru ke dni 18. 2. 2020 Tyto skutečnosti nebyly mezi účastníky sporné.

12. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. na jednání konaném dne 22. 2. 2022 zopakoval dokazování kartou klienta a podle § 213a odst. 2 o. s. ř. doplnil dokazování výpisem ze systémové časové řady ČNB - [příjmení], úrokové sazby UK4 7/ 2019, ze kterých učinil následující skutková zjištění:

13. Z karty klienta vyplývá, že žalovaná uhradila dohodnuté splátky ve výši 1 423 Kč dne 13. 9. 2019, 11. 10. 2019, 25. 10. 2019 a 11. 12. 2019.

14. Z výpisu ze systémové časové řady ČNB - [příjmení] za rok 2019, úrokové sazby UK 4, odvolací soud zjistil, že obvyklá výše úroků u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně v červenci 2019 dosahovala 8,81 % ročně.

15. Odvolací soud se ztotožňuje s právním posouzením soudu prvního stupně, že s ohledem na datum uzavření Smlouvy je nutno daný vztah posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb. (pouze doplňuje, že na posuzovaný vztah je současně nutno použít zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), jakož i v tom, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč a sjednána sazba úroků ve výši 109,57 % ročně.

16. S ohledem na rozsah odvolání zabýval se odvolací soud otázkou, zda byla mezi účastníky předmětnou Smlouvou platně sjednána výše úrokové sazby.

17. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Dle § 1802 o. z., mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

19. Dle § 1806 věta prvá o. z., úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.

20. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně v tom, že smlouva o úvěru byla mezi žalobcem a žalovanou (spotřebitelkou) uzavřena platně, jakož i v tom, že jako platné nelze hodnotit ujednání o výši úrokové sazby 109,57 % ročně, neboť se jedná o ujednání nepřiměřené, které zakládá v neprospěch spotřebitele významně nerovnovážnou povinnost. K takovému ujednání proto nelze přihlížet (§ 1815 o. z.). Podle odvolacího soudu však žalobci s ohledem na znění § 2395 o. z., coby věřiteli z úvěrové smlouvy, náleží úroky z úvěru (tzv. cena peněz), neboť zaplacení úroků je jedním z definičních znaků úvěrové smlouvy. Jestliže je smluvní ujednání o výši úrokové sazby shledáno absolutně neplatným, nebo k němu nelze přihlížet, je nutno na tuto část úvěrové smlouvy nahlížet tak, že„ nebyla stanovena“ a stanovit ji podle § 1802 o. z., tj. ve výši obvyklých úroků poskytovaných bankami v místě bydliště žalované v době uzavření Smlouvy. Vzhledem k dikci tohoto ustanovení, které jednoznačně odkazuje na úroky„ poskytované bankami“, jsou pro stanovení obvyklé výše úroků v tomto případě zcela irelevantní námitky žalobce o tom, že je nebankovním subjektem a že ve sféře jeho podnikání je vzhledem k větší rizikovosti zcela běžné a spravedlivé, že úroky bývají o něco vyšší než u bank.

22. Pokud jde o námitku žalobce, že za obvyklou výši úroků u spotřebitelských neúčelových úvěrů poskytovaných bankami, nelze považovat údaje z databáze [obec] národní banky [příjmení], odvolací soud ji neshledává důvodnou.

23. Databáze časových řad [příjmení] vedená Českou národní bankou (ČNB) zobrazuje průměrné sazby z korunových úvěrů poskytnutých bankami klientům v členění dle kategorie nového úvěrového obchodu. Úroková sazba pokrývá všechny úrokové platby, je přepočtená na roční základ a uváděná v procentech za rok. Zdrojem dat pro sestavování je měsíční výkaz banky/pobočky zahraniční banky o úrokových sazbách nově poskytnutých úvěrů. Vykazujícími subjekty jsou banky a pobočky zahraničních bank působící v ČR. Průměrné sazby jsou stanoveny jako vážený průměr, kde vahami jsou objemy v příslušných kategoriích úvěrů. V databázi nejsou zahrnuty restrukturalizované úvěry a neobchodovatelné cenné papíry (srov. metodický list ČNB k databázi časových řad [příjmení]).

24. Podle odvolacího soudu databáze časových řad [příjmení] je uceleným a důvěryhodným zdrojem informací pro zjištění obvyklé výše úroků požadovaných za úvěry, které poskytovaly banky v České republice ve zjišťované době. Odvolací soud po doplnění dokazování zjistil, že obvyklá úroková sazba ve smyslu § 1802 o. z. v době uzavření Smlouvy, tj. v červenci 2019, činila 8,81 % ročně.

25. Vzhledem k tomu, že úvěr ve výši 15 000 Kč byl na účet žalované připsán dne 23. 7. 2019 a žalovaná zaplatila žalobci první splátku ve výši 1 423 Kč dne 13. 9. 2019, činí při úrokové sazbě 8,81 % ročně úrok z poskytnutého úvěru ve výši 15 000 Kč od 24. 7. 2019 do 13. 9. 2019 (zaplacení první splátky) částku 188,26 Kč. Na jistinu tak byla první splátkou zaplacena částka 1 234,74 Kč. Druhou splátku ve výši 1 423 Kč žalovaná zaplatila dne 11. 10. 2019. Při stejné úrokové sazbě činí úrok z nové jistiny ve výši 13 765,26 Kč (původní jistina ve výši 15 000 Kč po odečtení části první splátky ve výši 1 234,74 Kč) od 14. 9. 2019 do 11. 10. 2019 (zaplacení druhé splátky) částku 93,03 Kč. Na jistinu tak byla z druhé splátky zaplacena částka 1 329,97 Kč. Třetí splátku ve výši 1 423 Kč žalovaná zaplatila dne 25. 10. 2019. Při stejné úrokové sazbě činí úrok z částky 12 435,29 Kč (nová jistina ve výši 13 765,26 Kč po odečtení části druhé splátky připadající na jistinu ve výši 1 329,97 Kč) od 12. 10. 2019 do 25. 10. 2019 (zaplacení třetí splátky) částku 42,02 Kč. Na jistinu tak byla z třetí splátky zaplacena částka 1 380,98 Kč. Čtvrtou splátku ve výši 1 423 Kč žalovaná zaplatila dne 11. 12. 2019. Při stejné úrokové sazbě činí úrok z částky 11 054,31 Kč (nová jistina ve výši 12 435,29 Kč po odečtení části třetí splátky připadající na jistinu ve výši 1 380,98 Kč) od 26. 10. 2019 do 11. 12. 2019 (zaplacení čtvrté splátky) částku 125,04 Kč. Na jistinu tak byla ze čtvrté splátky zaplacena částka 1 297,96 Kč. Po provedeném přepočtu odvolací soud dospěl k závěru, že na poskytnutou jistinu ve výši 15 000 Kč žalovaná do zesplatnění zaplatila 5 243,65 Kč. Žalovaná tedy po úhradě čtyř splátek na jistině nadále dlužila 9 756,35 Kč, nikoliv„ jen“ 9 308 Kč. Kapitalizovaný úrok z jistiny 9 756,35 Kč od 12. 12. 2019 do 18. 2. 2020 (zesplatnění úvěru) činí 162,48 Kč.

26. Rozhodnutí soudu, kterým zamítl žalobu o zaplacení částky 448,35 Kč (9 756,35 Kč – 9 308 Kč = 448,35 Kč) a kapitalizovaného úroku ke dni zesplatnění ve výši 162,48 Kč, tedy celkem částky 610,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 20. 2. 2020 do zaplacení, a kterým zamítl žalobu o zaplacení běžícího úroku ve výši 8,81 % ročně z nové jistiny ve výši 9 918,83 Kč od 20. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 30 736 Kč, tak není správné.

27. S ohledem na rozsah žalobcova odvolání a vše výše uvedené proto odvolací soud změnil dle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. část I. výroku rozsudku soudu prvního stupně a zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 610,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 20. 2. 2020 do zaplacení (II. výrok tohoto rozsudku) a část III. výroku rozsudku soudu prvního stupně a uložil žalované zaplatit žalobci pokračující úrok ve výši 8,81 % ročně z částky 9 918,83 Kč od 20. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 30 736 Kč (IV. výrok tohoto rozsudku). Ve zbylém rozsahu žalobcova odvolání zamítavý I. a III. výrok rozsudku soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (I. a III. výrok tohoto rozsudku).

28. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud nově rozhodl v souladu s ustanovením § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, když zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. ke dni 15. 12. 2020 (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Hodnota předmětu řízení činí součet žalobou uplatněné částky 17 286 Kč a 2 431,11 Kč a příslušenství - úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 286 Kč od 20. 2. 2020 kapitalizovaných do 15. 12. 2020 částkou 1 420,76 Kč a úroků ve výši 76,32 % ročně z částky 12 937,11 Kč od 20. 2. 2020 kapitalizovaných do 15. 12. 2020 částkou 8 115,28 Kč; tj. z částky předmětu řízení ve výši 29 253,15 Kč. Žalobce byl úspěšný co do částky 13 762,55 Kč, neboť soudem prvního stupně mu byla přiznána částka 12 383,26 Kč (11 454 Kč a 929,26 Kč jako úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 306 Kč od 20. 2. 2020 kapitalizovaný k 15. 12. 2020) a 1 379,29 Kč přiznáno soudem odvolacím (610,83 Kč, 50,20 Kč jako úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 610,83 Kč od 20. 2. 2020 kapitalizovaný k 15. 12. 2020 a 718,26 Kč jako úrok ve výši 8,81 % ročně z částky 9 918,83 Kč od 20. 2. 2020 kapitalizovaný k 15. 12. 2020). Jeho úspěch tedy činí 47 % a neúspěch 53 % předmětu řízení před soudem prvního stupně. V řízení před soudem prvního stupně tak byla úspěšnější žalovaná, které vznikl nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení. Protože však žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly, odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (V. výrok tohoto rozsudku).

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byla částka 7 826,61 Kč (4 245,28 Kč, 504,78 Kč jako úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 245,28 Kč od 16. 12. 2020 kapitalizovaný k 22. 2. 2022 a 3 076,55 Kč jako úrok ve výši 20 % ročně z částky 12 937,11 Kč od 16. 12. 2020 kapitalizovaný k 22. 2. 2022). Žalobce byl úspěšný co do částky 1 722,50 Kč (610,83 Kč, 72,63 Kč jako úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 610,83 Kč od 16. 12. 2020 kapitalizovaný k 22. 2. 2022 a 1 039,04 Kč jako úrok ve výši 8,81 % ročně z částky 9 918,83 Kč od 16. 12. 2020 kapitalizovaný k 22. 2. 2022). Jeho úspěch tedy činí 22 % a neúspěch 78 % předmětu odvolacího řízení. V odvolacím řízení byla úspěšnější žalovaná, které vznikl nárok na náhradu poměrné části nákladů odvolacího řízení. Protože však žalované ani v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly, odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (VI. výrok tohoto rozsudku).