74 Co 140/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a Mgr. Martiny Polákové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , nar. Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 50 669 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 7. 3. 2025, č. j. 9 C 241/2024-71,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 689 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 3 359,5 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Prostějově (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalované zaplatit žalobci částku 8 311 Kč (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 42 358 Kč, úroku z prodlení ve výši 3 210,83 Kč, úroku ve výši 11 302,37 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 300,32 Kč od 30 1. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 23,43 % ročně z částky 26 300,32 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení (II. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:a) Mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „, Anonymizováno, “) a žalovanou byla dne 22. 7. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 311344190 (dále jen „Smlouva“), na základě které měl , Anonymizováno, poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, nicméně částka 5 689 Kč měla být použita na refinancování předchozího spotřebitelského úvěru č. 283638763, částka 24 311 Kč byla reálně vyplacena žalované v hotovosti v den uzavření Smlouvy.b) Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 21měsíčních splátkách po 3 175 Kč.c) Žalovaná uhradila pouze částku 16 000 Kč.d) Soud nemá za prokázané, že by , Anonymizováno, před uzavřením Smlouvy řádně zkoumal úvěruschopnost žalované.e) Žalobce se stal věřitelem předmětné pohledávky na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena.

3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci -vycházeje z § 2395, § 580 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 75, § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) - k následujícím závěrům:a) Smlouva je smlouvou o úvěru (§ 2395 o. z.).b) Smlouva je ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná z důvodu nemožnosti učinění závěru o splnění povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.c) Žalobci v důsledku neplatnosti Smlouvy nevzniklo právo na zaplacení smluvního úroku, poplatků či smluvních pokut.d) Poskytnuté plnění v hotovosti ve výši 24 311 Kč je plněním bez právního důvodu (§ 2991 o. z.).e) Soud nebere v potaz poskytnutí částky 5 689 Kč, neboť v tomto rozsahu měl být poskytnutý úvěr použit na úhradu údajného dřívějšího dluhu žalované vůči , Anonymizováno, , poskytnutého pravděpodobně rovněž na podkladě neplatné smlouvy.f) Žalovaná je povinna vydat žalobci bezdůvodné obohacení (§ 2991 o. z.) ve výši 8 311 Kč představující rozdíl mezi (v hotovosti) poskytnutou částkou a úhradou žalované (24 311 Kč – 16 000 Kč = 8 311 Kč).g) Žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Splatnost nevrácené jistiny se neodvíjí od výzvy k plnění, ale od možností žalované. V návaznosti na nízkou výši dluhu bylo žalované uloženo uhradit dluh ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.h) V řízení úspěšnější žalované, které by příslušel nárok na náhradu nákladů řízení, žádné náklady nevznikly.

4. Proti části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu co do částky 5 689 Kč, podal žalobce odvolání. Výslovně uvedl, že nenapadá závěr soudu o neplatnosti Smlouvy. Vytkl soudu nesprávný závěr o bezdůvodném obohacení žalované pouze v rozsahu 24 311 Kč. Bezdůvodné obohacení je tvořeno celou poskytnutou částkou (30 000 Kč), nikoli pouze částkou vyplacenou „na ruku“ (24 311 Kč), neboť obohacením je třeba rozumět celkový finanční prospěch žalované. Závěr soudu v tomto ohledu považoval za nesprávný a nespravedlivý. Uvedl, že kdyby byla refinancována částka ve výši celého poskytnutého úvěru, musel by soud ad absurdum dospět ke zcela nelogickému závěru, že se žalovaná poskytnutím zápůjčky neobohatila vůbec. Měl proto za to, že mu ze Smlouvy náleží bezdůvodné obohacení ve výši 14 000 Kč (30 000 Kč – 16 000 Kč). Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v odvoláním napadeném rozsahu vyhověl.

5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

6. Žalobce se z účasti na jednání odvolacího soudu nařízeného na 3. 12. 2025 omluvil. Souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavila. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že podané odvolání je důvodné.

8. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. a z pravomocné části II. výroku rozsudku.

9. S ohledem na obsah odvolacích námitek byla předmětem odvolacího řízení především otázka výše vzniklého bezdůvodného obohacení, resp. otázka, zda se žalovaná obohatila i o částku, která jí sice nebyla vyplacena v hotovosti, ale byla dle dohody stran užita k refinancování předchozí smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky.

10. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování Smlouvou.

11. Ze Smlouvy, nadepsané jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“, odvolací soud nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně zjistil, že byla uzavřena podle § 2390 o. z. mezi , Anonymizováno, a žalovanou. Předmětem Smlouvy bylo poskytnutí částky ve výši 30 000 Kč. Smluvní strany se dohodly, že „část spotřebitelského úvěru podle Smlouvy bude použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky zákazníka z dříve uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 283638763, který činí celkem 5 689 Kč. Zákazníkovi je tak vyplacena částka snížená o zůstatek celkové dlužné částky zákazníka, tedy částka 24 311 Kč.“ Smlouva dále obsahuje ujednání: „Zákazník podpisem smlouvy potvrzuje, že obdržel v hotovosti celou výše uvedenou částku spotřebitelského úvěru případně sníženou o částku odpovídající dluhu zákazníka z předchozí smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo-li se zákazníkem sjednáno refinancování spotřebitelského úvěru“. Smlouva obsahuje podpisy jak žalované, tak osoby jednající jménem , Anonymizováno, .

12. Dle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně hodnotí Smlouvu jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o. z. Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce neprokázal, že , Anonymizováno, před uzavřením smluv řádně splnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalované vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75), zejména z hledisek uvedených v § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Správný je i závěr soudu prvního stupně, že Smlouva je z uvedeného důvodu podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. S ohledem na to, že ani odvolatel tento závěr soudu nenapadal, odvolací soud v plném rozsahu odkazuje na přiléhavé odůvodnění soudu prvního stupně.

15. Z neplatné Smlouvy nemohou žalobci náležet žádné sjednané úroky, ani poplatky, když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo. Plnění z neplatné Smlouvy jako neplatného právního jednání je přijetím bezdůvodného obohacení (§ 87 zákona o spotřebitelského úvěru), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.

16. Bezdůvodné obohacení představuje v daném případě rozdíl mezi žalovanou nabytými majetkovými hodnotami a tím, co žalovaná žalobci (věřiteli) vrátila.

17. Po zopakování části dokazování odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně vzal za prokázané, že , Anonymizováno, poskytl žalované celkem částku 30 000 Kč.

18. Je zcela zřejmé, že při výpočtu bezdůvodného obohacení je třeba považovat za poskytnutou celou částku 30 000 Kč, včetně částky 5 689 Kč určené na refinancování předchozí zápůjčky. Je totiž nerozhodné, na co byla poskytnutá částka použita. Předpokladem vzniku bezdůvodného obohacení je toliko neoprávněné získání majetkové hodnoty obohaceného na úkor ochuzeného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1931/2010).

19. Refinancování předchozí zápůjčky má odvolací soud prokázáno samotnou Smlouvou, tedy listinou podepsanou žalovanou. Žalovaná poskytnutí úhrady na předchozí spotřebitelský úvěr v průběhu řízení nepopřela. Důsledkem závěru soudu prvního stupně o bezdůvodném obohacení žalované pouze v rozsahu 24 311 Kč by bylo de facto popření žalovanou poskytnuté úhrady (nikým nesporované) na předchozí spotřebitelský úvěr.

20. V řízení tak bylo prokázáno tvrzení žalobce o poskytnutí částky 30 000 Kč. Současně ze skutkových zjištění soudu prvního stupně plyne, že žalovaná na dluh uhradila 16 000 Kč. V daném případě se proto žalovaná bezdůvodně obohatila o částku 14 000 Kč (30 000 Kč 16 000 Kč). Bezdůvodné obohacení ve výši 8 311 Kč již bylo soudem pravomocně přiznáno. Nárok žalobce na úhradu zbývající částky 5 689 Kč, která byla předmětem odvolacího řízení, tak odvolací soud hodnotí jako zcela důvodný, a to (dle odvolacího návrhu) se splatností tří dnů od právní moci rozsudku.

21. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. odvoláním napadenou část II. výroku rozsudku změnil tak, že uložil žalované zaplatit žalobci částku 5 689 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (I. výrok tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud nově rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení zohlednil i příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodování soudu prvního stupně (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Výchozí veličinou pro výpočet (ne)úspěchu žalobce je celková výše předmětu řízení vymezeného žalobou. Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 76 316,17 Kč. Úspěch žalobce je pak představován částkou 14 000 Kč představující pouze 18,3 % předmětu řízení, jeho neúspěch představuje 81,7 %. V řízení před soudem prvního stupně tak byla úspěšnější žalovaná, které vznikl nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení. Protože však žalované podle obsahu spisu žádné náklady v řízení před soudem prvního stupně nevznikly, odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (II. výrok tohoto rozsudku).

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl se svým odvoláním zcela úspěšný, náleží mu proto vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení spočívající v:uhrazeném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč,odměně za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby ve výši 1 500 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 5 689 Kč; sepis odvolání ze dne 16. 4. 2025) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“),náhradě hotových výdajů v paušální výši 450 Kč k úkonu ad ii) dle § 13 advokátního tarifu,náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 409,5 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.);celkem tedy 3 359,5 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva v odvolacím řízení úspěšným žalobcem. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. (III. výrok tohoto rozsudku).