9 C 241/2024

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 50 669 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 311 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 42 358 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 210,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 302,37 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 300,32 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 23,43 % ročně z částky 26 300,32 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 28. 6. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalované nároky, které dovozovala ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou. Tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná měla zaplatit nad rámec poskytnutého úvěru částku 36 669 Kč sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 28 923 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,43 % ročně, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 246 Kč (žalobkyně označuje tyto položky souhrnně jako „poplatek“). Celkovou dlužnou částku měla žalovaná zaplatit ve 21 měsíčních splátkách po 3 175 Kč se splatností poslední splátky dne 22. 4. 2022. Žalovaná uhradila jen 16 000 Kč. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 50 669 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 26 300,32 Kč a dlužného poplatku ve výši 24 368,68 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 11 302,37 Kč (má se jednat o úrok ve výši 23,43 % ročně z dlužné jistiny 26 300,32 Kč od 23. 4. 2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 29. 1. 2024), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 210,83 Kč (má se jednat o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 26 300,32 Kč od 12. 4. 2023, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky, do 29. 1. 2024), úroků ve výši 23,43 % ročně z dlužné jistiny 26 300,32 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 26 300,32 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení. Pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, měla být na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, .

2. Podáním doručeným soudu dne 14. 2. 2025 (č. l. 58-59) žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení k tomu, jak její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Uvedla, že její právní předchůdkyně zhodnotila informace požadované a získané od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti vyžádaným dokladům a zaznamenány do zákaznické karty žalované. Ze zákaznické karty dle žalobkyně plyne, že majetková situace žalované byla ověřena z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. Současně bylo ověřeno, že ve věci žalované není vedeno insolvenční řízení. Dle žalobkyně žalovaná uvedla, že má pravidelný měsíční příjem z mateřské dovolené ve výši 10 000 Kč, ostatní příjmy ve výši 800 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 21 800 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Kopii dokladů žalované žalobkyně k dispozici nemá; ty se pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě jí bylo zasláno dne 18. 10. 2024 jednak na adresu trvalého pobytu (, adresa, ), jednak na adresu, která je uvedena jako „adresa výběru“ v zákaznické kartě na č. l. 21 (, adresa, ). Zásilku zaslanou na druhou z uvedených adres si žalovaný osobně převzala dne 24. 10. 2024. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalované doručeno na adresu trvalého pobytu tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. dne , datum, .

4. Jednání ve věci se konalo dne , datum, . V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalované (k tomu viz předchozí odstavec). Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:

5. Dle Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, (č. l. 21) žádala žalovaná u právní předchůdkyně žalobkyně o úvěr ve výši 20 000 Kč. V žádosti jsou vyplněny následující údaje: žalovaná žije s rodiči, je svobodná, úvěr žádá na refinancování, je na mateřské/rodičovské dovolené, její čistý měsíční příjem činí 10 000 Kč, ostatní příjmy 800 Kč, další čisté příjmy domácnosti 21 800 Kč, externí splátky nejsou žádné, interní splátky nejsou žádné, odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč, nemá kreditní kartu, nemá zápůjčku u jiné společnosti, má bankovní účet na své jméno. Z podkladů, jež měla mít právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, je zaškrtnut jen výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky s ručně dopsanou poznámkou „1/20“.

6. Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 10) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou poskytuje právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, nicméně z této částky je použita částka 5 689 Kč na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ; žalované tak byla vyplacena částka snížená o zůstatek celkové dlužné částky dle předchozí věty. Z uvedeného se podává, že žalované bylo reálně vyplaceno nikoli 30 000 Kč (jak tvrdila žalobkyně v žalobě), ale 24 311 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit za spotřebitelský úvěr poplatek ve výši 36 669 Kč sestávající z úroku ve výši 28 923 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 246 Kč (z toho připadá 2 571 Kč na komfortní poskytnutí a splácení a 3 675 Kč na flexibilní splácení). Celková dlužná částka sestávající z úvěru ve výši 30 000 Kč a poplatku ve výši 36 669 Kč činila 66 669 Kč a žalovaná ji měla uhradit formou 21 měsíčních splátek (20 splátek po 3 175 Kč a poslední 21. splátka ve výši 3 169 Kč). Ke smlouvě byly doloženy též Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (č. l. 11).

7. Dle Tabulky umoření vyhotovené ke dni 2. 2. 2024 (č. l. 23) uhradila žalovaná celkovou částku 16 000 Kč, a to následovně: dne 12. 8. 2020 částku 3 000 Kč, dne 29. 9. 2020 částku 500 Kč, dne 16. 10. 2020 částku 1 000 Kč, dne 23. 11. 2020 částku 500 Kč, dne 18. 12. 2020 částku 2 000 Kč, dne 19. 1. 2021 částku 1 000 Kč, ve dnech 18. 2. 2021, 15. 3. 2021, 12. 4. 2021, 13. 5. 2021, 14. 6. 2021, 15. 7. 2021, 11. 10. 2021 a 15. 11. 2021 vždy částku 500 Kč, dne 11. 2. 2022 částku 200 Kč, dne 7. 3. 2022 částku 300 Kč, ve dnech 6. 5. 2022, 29. 5. 2022, 11. 7. 2022 a 8. 8. 2022 vždy částku 500 Kč, dne 15. 11. 2022 částku 1 000 Kč a dne 12. 3. 2023 částku 500 Kč.

8. Dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 14-19) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byly na žalobkyni postoupeny pohledávky uvedené v Příloze č. 1 (č. l. 12-13, 33). Žalobkyně předložila část této přílohy, v níž je na řádku 1647 uvedena i pohledávka za žalovanou, která je specifikována číslem smlouvy o spotřebitelském úvěru a jménem a příjmením dlužníka.

9. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, (č. l. 22) oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalované, že pohledávku ze smlouvy č. , hodnota, postoupila na žalobkyni. Dle podacího lístku (č. l. 24) odeslala žalobkyně toto oznámení dne , datum, na adresu , adresa, (jde o adresu, která je uvedena jako „adresa výběru“ v zákaznické kartě na č. l. 21).

10. Dle Výzvy k plnění ze dne 22. 5. 2024 (č. l. 26-27) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě celkové částky 68 382,82 Kč s odkazem na smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Dle podacího lístku (č. l. 25) byla tato výzva zaslána společností , právnická osoba, jako odesílatelem na adresu , adresa, .

11. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, částku 24 311 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy (nikoli 30 000 Kč, jelikož částka 5 689 Kč žalované nebyla vyplacena a právní předchůdkyně žalobkyně ji použila na úhradu údajného dřívějšího dluhu), že žalovaná zaplatila (vrátila) částku 16 000 Kč, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na žalobkyni a toto postoupení žalované oznámila a že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení částky, jíž se v tomto řízení domáhá.

12. Soud naopak neměl za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Proto žalobkyni na jednání poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Přítomná právní zástupkyně žalobkyně uvedla, že žalobkyně žádné další důkazní návrhy k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného nemá.

13. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

14. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

15. Aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána postoupením pohledávky za žalovanou. Žalobkyně doložila přílohu s postoupenými pohledávkami, mezi nimiž figuruje i pohledávka za žalovanou, která je (ještě) řádně specifikována (je uvedeno alespoň číslo úvěrové smlouvy a jméno a příjmení dlužníka). Veškerá plnění, která žalovaná poskytla, byla poskytnuta dříve, než jí bylo právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno postoupení pohledávek na žalobkyni.

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Ustanovení § 420 o. z. definuje podnikatele, ustanovení § 419 o. z. spotřebitele.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 24. 4. 2020 do 31. 12. 2020 (tento zákon v uvedeném znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Smluvní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 10. 2023, č. j. 7 C 157/2023-22, který je zveřejněn v databázi beck-online mj. s právě uvedenou právní větou). Tuto povinnost však žalobkyně nesplnila. Doložila pouze vyplněnou zákaznickou kartu, aniž by předložila jakýkoli doklad o příjmech a výdajích žalované, který sloužil k ověření vyplňovaných údajů. Nepředložila ani výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky (tedy doklad o příjmu), jejž měla mít její právní předchůdkyně při vyplňování zákaznické karty k dispozici (dle zaškrtnutých políček v zákaznické kartě). Z pouhého zaškrtnutí políčka nelze mít za prokázané, že tomu tak skutečně bylo. Jde-li o výdaje žalované, k těm právní předchůdkyně žalobkyně neměla (ani dle zákaznické karty) k dispozici nic. Nelze opomenout ani to, že právní předchůdkyně žalobkyně použila část tvrzeného úvěru na úhradu údajného dřívějšího dluhu žalované (jak plyne ze smlouvy o úvěru), tudíž věděla přinejmenším o tomto dluhu žalované. Přesto není v zákaznické kartě v kolonce „Interní splátky PF“ uvedeno nic. Ačkoli je v zákaznické kartě vyplněno, že žalovaná měla bankovní účet na své jméno, dle stejného dokumentu si právní předchůdkyně nevyžádala ani výpis z něj. Naprosto nereálný je vyplněný údaj o odhadovaných měsíčních výdajích žalované (3 000 Kč).

21. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena před účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí (a na nynější případ aplikovatelná) právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě sám přihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, a to absolutně.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

23. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti úvěrových smluv je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalovaného ve výši 24 311 Kč (dle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru) jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaná povinna vydat. Soud nebere v potaz poskytnutí částky 5 689 Kč, jelikož v tomto rozsahu měl být poskytnutý úvěr použit na úhradu dřívějšího dluhu žalované (také ze spotřebitelského úvěru) vůči právní předchůdkyni žalobkyně. Smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednané právní předchůdkyní žalobkyně jsou v drtivé většině případů (a nejinak je tomu i nyní) absolutně neplatné, soud tudíž nemůže posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované částku, která jí reálně vyplacena nebyla, ale byla užita na splacení údajného dluhu z dřívější (s největší pravděpodobností též absolutně neplatné) smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná již právní předchůdkyni žalobkyně plnila částkou 16 000 Kč. Proto jí soud ve výroku I uložil povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající rozdílu mezi částkou reálně poskytnutou (24 311 Kč) a vrácenou (16 000 Kč). Žalovaná je povinna vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Je primárně na žalované, která nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdila a doložila (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. 34 Co 128/2024). Žalovaná byla procesně zcela nečinná. Částka, kterou má dle tohoto rozsudku uhradit, není vysoká, proto soud stanovil, že tak má učinit do 3 dnů od právní moci rozsudku. Pro stanovení delší lhůty či splátek neměl soud žádný podklad. V souladu se závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebyly žalobkyni přiznány zákonné úroky z prodlení, jelikož žalovaná se nemohla dostat do prodlení dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Dle soudu není možné splatnost nevrácené jistiny odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku, ale je třeba vycházet z doby přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji určí soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala. Výrokem II soud žalobu ve zbývající části zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Žalobkyně byla převážně neúspěšná (zde soud poukazuje na to, že při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017), žalovaná zůstala zcela nečinná (tudíž nemá právo ani na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.), proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.