74 CO 141/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivana Meluzína a soudců Mgr. Evy Krčmářové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa , PSČ obec , zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa , o zaplacení částky 209 886,60 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 1. července 2021, č. j. 7 C 110/2020-123,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 11 422,40 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 209 886,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení (I. výrok) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (II. výrok) a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 70 613 Kč (III. výrok).

2. Soud vyšel z toho, že žalobce (jako agentura práce) a žalovaný (jako uživatel) uzavřeli dne [datum] rámcovou smlouvu ve smyslu § 1724 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), ve které se žalobce zavázal přidělovat žalovanému k dočasnému výkonu práce zaměstnance na pozice dle písemné objednávky a zajišťovat související agendu spojenou s dočasným přidělením a žalovaný se zavázal platit žalobci za 1 hodinu práce přiděleného zaměstnance 190 Kč. Žalobce byl povinen k přiděleným zaměstnancům určit osobu, která jim bude při výkonu práce nadřízena a zároveň podřízena vedoucímu zaměstnanci žalovaného; žalovaný měl první pracovní den po odpracovaném měsíci zaslat žalobci docházku přidělených zaměstnanců a po jejím odsouhlasení vystavit žalobci fakturu. Na základě rámcové smlouvy účastníci uzavřeli čtyři dohody o dočasném přidělení zaměstnanců (dále jen„ Dohody“), podle kterých měli od [datum] pro žalovaného v třísměnném provozu pracovat [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a od [datum] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. V Dohodách nebyla uvedena doba, na kterou mají být zaměstnanci dočasně přiděleni, ani rozsah práce, a dočasné přidělení před uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno, mohlo být jednostranně ukončeno žalovaným nebo zaměstnancem; o tomto rozhodnutí byl ten, kdo je učinil, povinen informovat žalobce. Z e-mailové komunikace účastníků, výkazů práce přidělených zaměstnanců a ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] (zaměstnance žalovaného na pozici vedoucího výroby) vzal soud za prokázané, že žalobcem přidělení zaměstnanci pracovali u žalovaného v červnu 2019 a dne [datum] a [datum] a odpracovali celkem 283 hodin. Na základě Dohod pro žalovaného odpracoval [příjmení] [příjmení] 30 hodin ve dnech [datum] a [datum], [jméno] [příjmení] 57 hodin od 17. 6. do [datum], [jméno] [příjmení] 57 hodin od 17. 6. do [datum] a dne [datum], [jméno] [příjmení] 45 hodin od 17. 6. do [datum]. Dále (mimo předmětné Dohody) pro žalovaného odpracovali„ [příjmení]“ 27,5 hodin od 20. 6. do [datum], [jméno] [příjmení] 37 hodin od 24. 6. do [datum], [jméno] [příjmení] 7 hodin dne [datum], [jméno] [příjmení] 7,5 hodin dne [datum] a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] každá 7,5 hodin dne [datum]. Výkazy práce těchto přidělených zaměstnanců zaslal žalovaný e-mailem žalobci a fakturou [číslo] vyúčtoval žalobce žalovanému částku 76 859,20 Kč za odpracovaných 268 hodin po 190 Kč a 60 hodin po 210 Kč. Žalovaný žalobci fakturu [číslo] zaplatil. Tyto skutečnosti nebyly mezi účastníky sporné. Mezi účastníky byl spor o to, zda má žalobce právo na zaplacení faktury [číslo] splatné [datum], kterou vyúčtoval žalovanému částku 209 886,60 Kč za práce vykonané od 1. 7. do [datum] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] (po 105 hodinách) a [jméno] [příjmení] (161 hodin) a to i když přidělení zaměstnanci od [datum] u žalovaného nepracovali. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že u žalovaného pracovala od června 2019, poté jim bylo řečeno, že do práce nemají chodit, což telefonicky volaly šéfovi, který se jmenoval [jméno]. Svědkyně nevěděla, kdo byl styčným pracovníkem za žalobce, ani zda tam vůbec někdo byl. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že u žalovaného s kamarádkou pracovala v červnu, v červenci šly do práce a pán, co mu to tam patřilo, jim řekl, že práce už tam žádná není, že mají jít domů. Toto volaly [jméno] [příjmení], který je vyplácel. Svědkyně si nepamatovala, proč u žalovaného nepracovala v době od [datum] do [datum], pamatovala si, že k žalovanému šla pracovat i v červenci. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že za žalovaného veškerou komunikaci s žalobcem řešil výhradně telefonicky s [jméno] [příjmení], neboť na místě žádný koordinátor žalobce nebyl. Zpočátku byla docházka přidělených zaměstnanců v pořádku, postupem času se stávalo, že zaměstnanci bez omluvy nepřišli na směnu. To, že přidělení zaměstnanci nejsou dostatečně schopní, řešil svědek s mistrovou žalobce [jméno] [příjmení], která nad nimi měla hlavní dozor. Pokud někteří zaměstnanci neodpracovali celou pracovní dobu, bylo to z důvodu jejich neschopnosti, nevolnosti nebo laxního přístupu k práci. Tyto problémy řešil svědek telefonicky s [jméno] [příjmení], přesto žalovaný nedostal pracovníky, se kterými by byl spokojen. Žalobce posílal žalovanému stále nové pracovníky, které bylo nutno zaškolit, zaměstnanci se často střídali, a protože jejich docházka nebyla korektní, svědek rozhodl, že spolupráci s žalobcem ukončí, což dne [datum] telefonicky oznámil [jméno] [příjmení]. Ze svědecké výpovědi mistrové žalovaného [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že zaměstnanci přidělení žalobcem nechodili pravidelně na směny, chodili jen občas, proto s nimi žalovaný nebyl spokojen. [jméno] [příjmení] viděla pouze jednou, když přidělené zaměstnance k žalovanému přivezl, nikdy s ním nekomunikovala a nejednala, žádná styčná osoba od žalobce u žalovaného nebyla. Nechození do práce řešila svědkyně s nadřízeným [jméno] [příjmení], kterému vždy oznámila, že se některý z pracovníků nedostavil. Žalovaný přidělené zaměstnance žádnými ochrannými pomůckami nevybavoval. Svědek [jméno] [příjmení] [příjmení] (dále jen„ [jméno] [příjmení]“) vypověděl, že pracoval u žalobce jako koordinátor na základě předmětné rámcové smlouvy a k žalovanému jezdil jednou až dvakrát týdně na kontrolu, přičemž komunikoval s mistrovou žalobce a [jméno] [příjmení]. Nikdy mu nikdo neřekl, že přidělení zaměstnanci nechodí do práce, mistrová mu vždy řekla, kolik zaměstnanců potřebuje a ty řidič přivezl. Komunikace se žalovaným probíhala výhradně e-mailem, včetně zasílání docházkových listů. Na dotaz, zda docházel do závodu, svědek odpověděl, že ne. Poté uvedl, že když přijel k žalovanému, musel se nahlásit na bráně, pak mluvil s mistrovou. Fakturace probíhala podle docházky zaměstnanců, svědek vše domlouval s mistrovou, a kdo byl třeba, ten přijel. Žalovaný pak poslal docházku a podle toho byla vystavena faktura. Na dotaz, zda žalobci někdo oznámil, že po [datum] nebude žalovaný potřebovat další zaměstnance, svědek uvedl, že mu [jméno] [příjmení] řekl, že není dostatek práce pro ně a až bude potřeba, mistrová se ozve. Když svědek urgoval, že zaměstnanci chtějí chodit do práce, řekli, že zatím není dostatek práce. Informace od [jméno] [příjmení], že práce u žalovaného je ukončena, se k němu nedostala, dále komunikoval s mistrovou žalovaného,„ někdo byl potřeba, někdo ne, tak jsme vyčkávali, dokud ti lidi zase nenastoupí do té práce“. [příjmení] [jméno] [příjmení] nepovažoval soud za věrohodnou, neboť byla v přímém rozporu s výpověďmi ostatních svědků, které soud za věrohodné považoval. [příjmení] [jméno] [příjmení], že jednou či dvakrát týdně jezdil k žalovanému na kontrolu, měl soud za vyvrácené svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]; svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] měl za vyvrácené tvrzení [jméno] [příjmení], že s ní domlouval, kolik zaměstnanců bude každý den třeba. Soud spatřoval rozpor i v samotné výpovědi [jméno] [příjmení], který nejprve tvrdil, že mu [jméno] [příjmení] nesdělila, že jim bylo dne [datum] řečeno, že již nemají chodit do práce, a vzápětí uvedl, že mu„ řekli, že zatím nejsou potřeba, protože není práce“,„ práce pro ně nebyla, ale stále jsme vyčkávali“. Svědek [jméno] [příjmení] však potvrdil, že dne [datum] mu bylo oznámeno, že žalovaný nemá dostatek práce a že s žalovaným komunikoval výhradně e-mailem, což odpovídá svědecké výpovědi [jméno] [příjmení]. Soud při svém rozhodování vyšel ze skutkových zjištění, podle kterých v Dohodách nebyla určena doba, na kterou byly uzavřeny, ani zakotvena povinnost žalovaného oznámit rozhodnutí ukončit dočasné přidělení písemně; žalobce nepostupoval podle rámcové smlouvy, když neurčil osobu, která bude při výkonu práce přímo podřízena vedoucímu zaměstnanci žalovaného a zároveň bude ve vztahu nadřízenosti k přiděleným zaměstnancům; vedoucí zaměstnanec žalovaného [jméno] [příjmení] dne [datum] telefonicky oznámil zástupci žalobce [jméno] [příjmení] ukončení spolupráce z důvodu laxního přístupu přidělených zaměstnanců, kteří se bez omluvy nedostavovali do zaměstnání, a informaci o ukončení spolupráce začátkem července 2019 zprostředkovala [jméno] [příjmení] také [jméno] [příjmení]. Požadavek žalobce na zaplacení předmětné faktury přesto, že od [datum] u žalovaného žádní přidělení zaměstnanci nepracovali, proto považoval soud za nedůvodný. Soud přihlédl též k tomu, že žalobce při vyúčtování požadované odměny vycházel z předpokladu, že by každý z přidělených zaměstnanců od 1. 7. do [datum] odpracoval 105 hodin ([obec] Grobár 161 hodin), a to v situaci, kdy v době, po kterou tito zaměstnanci u žalovaného skutečně pracovali, nedocházeli do práce každý den, ale pouze občas ([jméno] Žigová od 17. 6. do [datum], [jméno] [příjmení] od 17. 6. do [datum], [jméno] [příjmení] od 17. 6. do [datum], [příjmení] [příjmení] dne [datum] a [datum]), což vyplynulo z výpovědí svědků, i faktury [číslo] kterou žalobce za červen 2019 žalovanému vyúčtoval pouze částku 76 859,20 Kč, ačkoli v případě, že by každý pracovník odpracoval celý fond pracovní doby (z čehož vychází žalobce), musel by účtovat 525 hodin po 190 Kč a 75 hodin po 210 Kč. Navíc žalobce nedoložil žádný výkaz práce k [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a pro vystavení faktury [číslo] nebyla naplněna ani dohodnutá podmínka odsouhlasení výkazů práce. Vzhledem k tomu, že v Dohodách nebyla uvedena doba přidělení, žalovaný dne [datum] žalobce informoval o ukončení spolupráce a od [datum] pro žalovaného žádný přidělený zaměstnanec nepracoval, byla faktura [číslo] vystavena bez právního důvodu. Proto soud žalobu zamítl, aniž prováděl další navržené důkazy, neboť z provedených důkazů dospěl k jednoznačnému závěru, že návrh žalobce není důvodný.

3. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal plně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení, sestávající z odměny advokáta za šest úkonů právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (převzetí a příprava věci, písemné vyjádření ve věci a účast na jednáních konaných dne [datum], [datum], [datum] a [datum]) po 9 140 Kč a náhrady šesti režijních paušálů po 300 Kč. Soud nepřiznal žalovanému požadovanou odměnu advokáta za první poradu s klientem, neboť tento úkon je obsažen v převzetí a přípravě zastoupení, za vyjádření k výzvám žalobce z roku 2016, 2019 a 2020, neboť tyto úkony nepovažoval za účelně vynaložené v souvislosti s tímto řízením a za účast na jednání konaném dne [datum], kterého se zástupce žalovaného neúčastnil. Soud dále přiznal žalovanému náhradu ztráty času na cestách ke každému jednání soudu v rozsahu dvou půlhodina po 100 Kč Tyto náklady ve výši 56 840 Kč soud navýšil o 21 % daň z přidané hodnoty (DPH) ve výši 11 936 Kč. Soud dále přiznal žalovanému náhradu cestovného v celkové výši 1 837 Kč za jízdy osobním automobilem BMW [registrační značka] 10 na čtyři jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět, celkem 320 km, při průměrné spotřebě 4,93 litrů na 100 km, ceně nafty 27,20 Kč za 1 litr a sazbě 4,40 Kč na 1 km.

4. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, domáhaje se jeho zrušení a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Shrnul, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí na skutkových zjištěních, podle kterých z Dohod (uzavřených na základě rámcové smlouvy) nevyplýval rozsah práce a žalovaný mohl kdykoliv ukončit práci, např. pokud by došlo k odpadnutí potřeby práce, načež dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že se přidělení zaměstnanci nedostavovali k výkonu práce, není žaloba důvodná. Soud však rozhodl na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu, když vycházel pouze z tvrzení žalovaného, a důkazy předložené účastníky nesprávně vyhodnotil. Žalobce nesouhlasil ani s výrokem o náhradě nákladů řízení.

5. V doplnění odvolání žalobce uvedl, že uzavřel s žalovaným rámcovou smlouvu, kterou žalovaný vypověděl, avšak důvodem výpovědi nebylo porušování povinností ze strany žalobce, i když tato možnost byla sjednána. Žalovaný žalobce nikdy neupozornil, že přidělení zaměstnanci neplní jeho pokyny, nedostavují se do zaměstnání, porušují bezpečnostní předpisy. Proto měl žalobce za to, že zaměstnanci u žalovaného řádně pracovali a mají nárok na náhradu mzdy, neboť nemohli nastoupit do jiného zaměstnání a čekali na přidělení práce u žalovaného.

6. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

7. Krajský soud v [obec] jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 209 886,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Tvrdil, že účastníci uzavřeli dne [datum] rámcovou smlouvu, ve které se dohodli, že žalobce bude žalovanému přidělovat zaměstnance formou dílčích dohod a žalovaný bude žalobci platit za hodinu práce přiděleného zaměstnance 190 Kč. Na základě dílčích dohod pak žalobce žalovanému přidělil několik zaměstnanců a následně fakturou [číslo] vyúčtoval za jejich přidělení odměnu ve výši 209 886,60 Kč, splatnou [datum], kterou žalovaný nezaplatil ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že závazek plynoucí ze smlouvy byl uzavřen mezi dvěma podnikateli, požadoval žalobce i paušální náhradu nákladů řízení dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve výši 1 200 Kč. V průběhu řízení žalovaný potvrdil, že s žalobcem uzavřel dne [datum] rámcovou smlouvu, která tvořila právní rámec k dočasnému přidělení zaměstnanců žalobce k výkonu práce u žalovaného. Nárok žalobce však neuznával, neboť zaměstnanci uvedení ve faktuře [číslo] pro žalovaného v předmětném období neopracovali. Od uzavření rámcové smlouvy do [datum] měli pro žalovaného vykonávat po zaškolení přidělení zaměstnanci jednoduché manuální práce v pozici dělník v lisovně plastů. Výkon práce přidělených zaměstnanců však žalovaný opakovaně reklamoval, neboť zaměstnanci nepracovali řádně, neevidovali pracovní dobu v docházkových listech a bez omluvy se nedostavovali k výkonu práce. Vzhledem k tomu, že v rozporu s rámcovou smlouvou žalobce neustanovil vedoucího pracovníka v místě výkonu práce, který by práci přidělených zaměstnanců řídil a působil jako prostředník mezi zaměstnanci žalobce a vedoucími zaměstnanci žalovaného, reklamoval vedoucí zaměstnanec žalovaného [jméno] [příjmení] činnost přidělených zaměstnanců u [jméno] [příjmení], který mu přislíbil dodat zručnější a kvalitnější zaměstnance. Od [datum] však žalobce žalovanému žádné zaměstnance nepřidělil a žádní zaměstnanci žalobce na pracoviště žalovaného od této doby nedocházeli. Následně z důvodu pracovně provozních potřeb náhle a neočekávaně odpadla potřeba práce vykonávané přidělenými zaměstnanci, proto žalovaný jednotlivé dílčí dohody o dočasném přidělení zaměstnanců v souladu s čl. 6 vypověděl dne [datum], kdy výpověď zaslal žalobci e-mailem a současně doporučeně na adresu jeho sídla. Za práci vykonanou přidělenými zaměstnanci v měsíci červnu 2019 a [datum] a [datum] žalovaný žalobci zaplatil, když mu předtím zaslal podklady k fakturaci v souladu s rámcovou smlouvou. Na jednání konaném dne [datum] žalobce učinil nesporným, že přidělení zaměstnanci v době, za kterou byla vyúčtována předmětná faktura, u žalovaného nepracovali; namítal, že to bylo proto, že jim žalobce neumožnil pracovat; soud provedl dokazování listinami založenými v soudním spise. Na jednání konaném dne [datum] soud vyslechl svědky [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Na jednání konaném dne [datum] soud vyslechl svědka [jméno] [příjmení], na jednání konaném dne [datum] vyslechl svědkyni [jméno] [příjmení] a vyhlásil odvoláním napadený rozsudek.

9. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (která žádný z účastníků nezpochybňoval), že žalobce (jako agentura práce) a žalovaný (jako uživatel) uzavřeli dne [datum] rámcovou smlouvu, ve které se žalobce zavázal přidělovat žalovanému k dočasnému výkonu práce zaměstnance na pozice dle písemné objednávky a žalovaný se zavázal platit žalobci za 1 hodinu práce přiděleného zaměstnance 190 Kč. Žalobce byl povinen k přiděleným zaměstnancům určit osobu, která jim bude při výkonu práce nadřízena a zároveň podřízena vedoucímu zaměstnanci žalovaného; žalovaný měl první pracovní den po odpracovaném měsíci zaslat žalobci docházku přidělených zaměstnanců a po jejím odsouhlasení vystavit žalobci fakturu. Na základě rámcové smlouvy účastníci uzavřeli čtyři Dohody o dočasném přidělení zaměstnanců, podle kterých měli od [datum] pro žalovaného v třísměnném provozu pracovat [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a od [datum] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. V Dohodách nebyla uvedena doba, na kterou mají být zaměstnanci dočasně přiděleni, ani rozsah jejich práce, a dočasné přidělení před uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno, mohlo být jednostranně ukončeno žalovaným nebo zaměstnancem; o tomto rozhodnutí byl ten, kdo je učinil, povinen informovat žalobce. Z výše označených zaměstnanců pracoval u žalovaného [příjmení] [příjmení] 30 hodin ve dnech [datum] a [datum], [jméno] [příjmení] 57 hodin od 17. 6. do [datum], [jméno] [příjmení] 45 hodin od 17. 6. do [datum] a [jméno] [příjmení] 57 hodin od 17. 6. do [datum] a dne [datum]. Odměnu za tyto práce žalobce (po odsouhlasení výkazů práce) vyúčtoval žalovanému spolu s odměnou za práce dalších přidělených zaměstnanců fakturou [číslo] splatnou [datum], kterou žalovaný zaplatil. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že od [datum] žalobce žalovanému žádné zaměstnance nepřidělil a žádní zaměstnanci žalobce na pracoviště žalovaného nedocházeli.

10. Ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně dále vyplývá, že dne [datum] vedoucí zaměstnanec žalovaného [jméno] [příjmení] telefonicky oznámil [jméno] [příjmení], jednajícímu za žalobce, že spolupráci ukončuje z důvodu laxního přístupu přidělených zaměstnanců, kteří se bez omluvy nedostavovali do zaměstnání.

11. Odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně postupoval správně, když ve smyslu přechodného ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, posuzoval práva a povinnosti vzniklé ode dne [datum] podle právních předpisů účinných od tohoto data, tj. zejména podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) a doplňuje, že posuzovaný právní vztah je nutno také posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném ke dni uzavření Dohod.

12. Podle [číslo] o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy (odst. 1). Ustanovení o smlouvách se použijí přiměřeně i na projev vůle, kterým se jedna osoba obrací na osoby jiné, ledaže to vylučuje povaha projevu vůle nebo zákon (odst. 2).

13. Podle § 308 odst. 1 zákoníku práce dohoda agentury práce s uživatelem o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce musí obsahovat a) jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě rodné příjmení, státní občanství, datum a místo narození a bydliště dočasně přiděleného zaměstnance, b) druh práce, kterou bude dočasně přidělený zaměstnanec vykonávat, včetně požadavků na odbornou, popřípadě zdravotní způsobilost nezbytnou pro tento druh práce, c) určení doby, po kterou bude dočasně přidělený zaměstnanec vykonávat práci u uživatele, d) místo výkonu práce, e) den nástupu dočasně přiděleného zaměstnance k výkonu práce u uživatele, f) informace o pracovních a mzdových nebo platových podmínkách zaměstnance uživatele, který vykonává nebo by vykonával stejnou práci jako dočasně přidělený zaměstnanec, s přihlédnutím ke kvalifikaci a délce odborné praxe (dále jen "srovnatelný zaměstnanec"), g) podmínky, za nichž může být dočasné přidělení zaměstnancem nebo uživatelem ukončeno před uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno; není však možné sjednat podmínky pro ukončení doby dočasného přidělení před uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno pouze ve prospěch uživatele, h) číslo a datum vydání rozhodnutí, kterým bylo agentuře práce vydáno povolení ke zprostředkování zaměstnání.

14. Podle § 308 odst. 2 zákoníku práce dohoda agentury práce s uživatelem o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce musí být uzavřena písemně 15. Podle § 309 odst. 1 zákoníku práce po dobu dočasného přidělení zaměstnance agentury práce k výkonu práce u uživatele ukládá zaměstnanci agentury práce pracovní úkoly, organizuje, řídí a kontroluje jeho práci, dává mu k tomu účelu pokyny, vytváří příznivé pracovní podmínky a zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci uživatel. Uživatel však nesmí vůči zaměstnanci agentury práce právně jednat jménem agentury práce.

16. Agentura práce přiděluje zaměstnance k dočasnému výkonu práce u uživatele na základě písemného pokynu, který obsahuje zejména a) název a sídlo uživatele, b) místo výkonu práce u uživatele, c) dobu trvání dočasného přidělení, d) určení vedoucího zaměstnance uživatele oprávněného přidělovat zaměstnanci práci a kontrolovat ji, e) podmínky jednostranného prohlášení o ukončení výkonu práce před uplynutím doby dočasného přidělení, byly-li sjednány v dohodě o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce (§ 308 odst. 1 písm. g)), f) informaci o pracovních a mzdových nebo platových podmínkách srovnatelného zaměstnance uživatele (§ 309 odst. 2 zákoníku práce).

17. Dočasné přidělení končí uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno; před uplynutím této doby končí dohodou mezi agenturou práce a dočasně přiděleným zaměstnancem, popřípadě jednostranným prohlášením uživatele nebo dočasně přiděleného zaměstnance podle podmínek sjednaných v dohodě o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce (§ 309 odst. 3 zákoníku práce).

18. Odvolací soud přisvědčuje soudu prvního stupně, že dohodu agentury práce s uživatelem o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce lze považovat za občanskoprávní závazkový vztah, a proces uzavření této dohody se v plném rozsahu řídí § 1724 a násl. o. z. Pouze doplňuje, že co do základu svého obsahu je tento právní institut upraven zákoníkem práce za četného použití pracovněprávních pojmů. Jedná se tedy o hybridní právní jednání, které se řídí v otázkách odkazovaných pojmů pracovního práva úpravou pracovněprávní (která je v této oblasti kogentní) a v ostatním je nutno ji nahlížet prizmatem práva občanského. Přestože smluvní strany dohody podle § 308 odstavce 1 nejsou zaměstnanec a zaměstnavatel, jedná se o pracovněprávní vztah svého druhu (sui generis). V základním pracovněprávním vztahu je zaměstnanec k agentuře práce. Specifické je toto vymezení zejména vzhledem ke skutečnosti, že ustanovení § 308 zákoníku práce vymezuje povinné obsahové náležitosti dohody o dočasném přidělení uzavřené mezi agenturou práce a uživatelem při agenturním zaměstnávání. Ostatní ujednání v dohodě je v dispozici smluvních stran.

19. Na tomto základě odvolací soud uzavřel, že podle v řízení zjištěného skutkového stavu v Dohodách (ani v rámcové smlouvě) nebyla /v rozporu s § 308 odst. 1 písm. c) zákoníku práce určena doba, po kterou měli dočasně přidělení zaměstnanci vykonávat práci u uživatele; fakturou [číslo] žalobce žalovanému vyúčtoval odměnu za skutečně vykonanou práci přidělených zaměstnanců do [datum] a žalovaný tuto fakturu uhradil; dne [datum] žalovaný žalobci oznámil, že spolupráci ukončuje z důvodu problematické docházky a laxního přístupu přidělených zaměstnanců k plnění pracovních povinností; od [datum] pro žalovaného žádný přidělený zaměstnanec práci nevykonával. Závěr soudu prvního stupně, že vzhledem k ukončení smluvního vztahu účastníků dne [datum] není žalovaný povinen platit žalobci odměnu za zaměstnance, kteří u něj od [datum] nepracovali, je proto správný.

20. Protože se žalobci prostřednictvím podaného odvolání nepodařilo zpochybnit napadené rozhodnutí a ze spisu se nepodávají vady, ke kterým se podle § 212a odst. 5 o. s. ř. u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného rozhodnutí o náhradě nákladů prvostupňového řízení (I. výrok tohoto rozsudku).

21. Na náhradě nákladů odvolacího řízení přiznal odvolací soud plně úspěšnému žalobci v souladu s dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. odměnu advokáta za jeden úkony právní služby dle § 7 a 11 odst. 1 advokátního tarifu (účast na jednání odvolacího soudu) ve výši 9 140 Kč a náhradu hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč Náklady ve výši 9 440 Kč odvolací soud navýšil o 21 % DPH, jíž je zástupce žalobce plátcem, ve výši 1 982,40 Kč Celkem proto přiznal odvolací soud žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 11 422,40 Kč (II. výrok).