74 Co 147/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 381 662,44 Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 21. února 2024, č. j. 8 C 223/2023-163,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části I. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci pravomocně přisouzenou částku ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně, ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť i jediné splátky.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 214 396,06 Kč od 30. 7. 2022 do zaplacení, potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil Okresní soud v Prostějově (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) žalovanému zaplatit žalobci částky 479,60 Kč, 99 849,46 Kč, 31 872,40 Kč, 55 536 Kč a 26 658,60 Kč ve splátkách po 3 500 Kč měsíčně (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 2 099,78 Kč, úroku z prodlení ve výši 134,33 Kč, úroku ve výši 444,72 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 579,38 Kč od 25. 6. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 22,7 % ročně z částky 2 279,38 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení, částky 90 331,57 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 354,88 Kč, úroku ve výši 21 247,60 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 190 181,03 Kč od 25. 6. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 184 963,03 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, částky 26 361,40 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 726 Kč, úroku ve výši 5 834,82 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 55 121 Kč od 25. 6. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 14,8 % ročně z částky 53 621 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, částky 30 349,96 Kč, úroku z prodlení ve výši 4 240,54 Kč, úroku ve výši 8 843,29 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 85 885,96 Kč od 25. 6. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 14,2 % ročně z částky 84 385,96 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, částky 21 236,47 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 296,36 Kč, úroku ve výši 5 728 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 47 895,07 Kč od 25. 6. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 44 486,07 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení (II. výrok) a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 13 376 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek (III. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:a) Společnost , právnická osoba, (dále jen „společnost M“) a žalovaný uzavřeli dne 22. 11. 2018 smlouvu označenou jako , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva 1“), ve které se společnost M zavázala poskytnout žalovanému částku 210 000 Kč, co do částky 141 017,61 Kč určenou na úhradu jiného dluhu žalovaného u společnosti M, ve zbylé části na běžný účet žalovaného č. , č. účtu, (dále jen „běžný účet žalovaného“), kterou se žalovaný zavázal vrátit v 108měsíčních splátkách po 4 133,68 Kč.b) Před uzavřením Smlouvy 1 společnost M zkoumala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím Žádosti o úvěr, ve které žalovaný prohlásil, že má měsíční příjem ve výši 17 000 Kč, měsíční příjmy domácnosti činí 45 000 Kč, ostatní nezbytné měsíční náklady 0 Kč. Příjem žalovaného společnost M ověřila z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr, dále zohlednila, že žalovaný u ní má úvěr ve výši 141 017,61 Kč, který má být uhrazen poskytnutým úvěrem a že podle výpisů z BRKI/NRKI má žalovaný další 3 úvěrové závazky, přičemž žádný po splatnosti.c) Žalovaný z titulu Smlouvy 1 společnosti M zaplatil celkem 110 150,54 Kč.d) Společnost M a žalovaný uzavřeli dne 29. 1. 2019 smlouvu označenou jako , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva 2“), ve které se společnost M zavázala poskytnout žalovanému částku 70 000 Kč na běžný účet žalovaného, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 72měsíčních splátkách po 1 472,56 Kč.e) Před uzavřením Smlouvy 2 společnost M zkoumala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím Žádosti o úvěr, ve které žalovaný prohlásil, že má měsíční příjem ve výši 15 426 Kč, měsíční příjmy domácnosti činí 45 000 Kč, ostatní nezbytné měsíční náklady 0 Kč. Společnost M příjem žalovaného ověřila z běžného účtu žalovaného a zohlednila, že podle výpisů z BRKI/NRKI má žalovaný další 4 úvěrové závazky, přičemž žádný po splatnosti.f) Žalovaný z titulu Smlouvy 2 uhradil celkem 38 127,60 Kč.g) Společnost M a žalovaný uzavřeli dne 1. 3. 2019 smlouvu označenou jako , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva 3“), ve které se společnost M zavázala poskytnout žalovanému částku 100 000 Kč na běžný účet žalovaného, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 84měsíčních splátkách po 1 885,07 Kč.h) Před uzavřením Smlouvy 3 společnost M zkoumala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím Žádosti o úvěr, ve které žalovaný prohlásil, že má měsíční příjem ve výši 15 898 Kč, měsíční příjmy domácnosti činí 45 000 Kč, ostatní nezbytné měsíční náklady 0 Kč. Společnost M příjem žalovaného ověřila z běžného účtu žalovaného a zohlednila, že podle výpisů z BRKI/NRKI má žalovaný dalších 5 úvěrových závazků, přičemž žádný po splatnosti.i) Žalovaný z titulu Smlouvy 3 uhradil celkem 44 464 Kč.j) Společnost M a žalovaný uzavřeli dne 25. 7. 2019 smlouvu označenou jako , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva 4“), ve které se společnost M zavázala poskytnout žalovanému částku 8 000 Kč na běžný účet žalovaného, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 24měsíčních splátkách po 417,80 Kč.k) Před uzavřením Smlouvy 4 společnost M disponovala informacemi z běžného účtu žalovanéhol) Žalovaný z titulu Smlouvy 4 uhradil celkem 7 520,40 Kč.m) Společnost M a žalovaný uzavřeli dne 2. 9. 2019 smlouvu označenou jako Expres půjčka (dále jen „Smlouva 5“), ve které se společnost M zavázala poskytnout žalovanému částku 50 000 Kč na běžný účet žalovaného, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 72měsíčních splátkách po 1 313,74 Kč.n) Před uzavřením Smlouvy 5 společnost M zkoumala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím Žádosti o úvěr, ve které žalovaný prohlásil, že má měsíční příjem ve výši 20 459 Kč, měsíční příjmy domácnosti činí 40 000 Kč, ostatní nezbytné měsíční náklady 0Kč. Společnost M příjem žalovaného ověřila z potvrzení o výši čistého příjmu za posledních 3 měsíce a zohlednila, že podle výpisů z BRKI/NRKI má žalovaný dalších 8 úvěrových závazků, přičemž žádný po splatnosti.o) Žalovaný z titulu Smlouvy 5 uhradil celkem 23 341,40 Kč.p) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022 společnost M pohledávku za žalovaným postoupila na žalobce.

3. Při právním posouzení věci soud vyšel z § 2, § 580, § 588, § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), § 2, § 3 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3775/2021, přičemž dospěl k následujícím závěrům:a) Smlouvy 1–5 jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru.b) Právní předchůdce žalobce neučinil potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaného a neověřil reálnost a úplnost tvrzených příjmů a výdajů, zejména údajů o výši příjmů domácnosti žalovaného a reálnost uváděných výdajů 0 Kč. I přes neúplně zjištěné skutečnosti právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému opakovaně úvěry v období od listopadu 2018 do září 2019 v celkové výši 438 000 Kč.c) Smlouvy jsou z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatné.d) Žalobci náleží bezdůvodné obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu.e) Společnost M na základě Smluv 1–5 poskytla žalovanému částky 210 000 Kč, 70 000 Kč, 100 000 Kč, 8 000 Kč a 50 000 Kč.f) Žalovaný z titulu Smluv 1–5 uhradil 110 150,54 Kč, 38 127,60 Kč, 44 464 Kč, 7 520,40 Kč a 23 341,40 Kč.g) Proto soud uložil žalovanému vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 479,60 Kč (Smlouva 4), 99 849,46 Kč (Smlouva 1), 31 872,40 Kč (Smlouva 2), 55 536 Kč (Smlouva 3) a 26 658,60 Kč (Smlouva 5).h) Na základě neplatných smluv žalobci žádné nároky nevznikly.i) Soud žalobci nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení z dlužných částek, neboť spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu z neplatné smlouvy v době přiměřené jeho možnostem a do prodlení s plněním dlužné částky se dostane až uplynutím lhůty, kterou stanoví svým rozhodnutím soud.

4. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) a přiznal žalobci 12 % účelně vynaložených nákladů řízení, přičemž úspěch účastníků ve sporu odvíjel výhradně z úspěchu v požadované části jistiny.

5. Soud současně vyhověl žádosti žalovaného a stanovil lhůtu k plnění dlužné částky s ohledem na jeho aktuální výdělkové a majetkové možnosti.

6. Proti lhůtě k plnění určené v I. výroku, proti části II. výroku rozsudku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 214 396,06 Kč od 30. 7. 2022 do zaplacení a proti III. výroku o nákladech řízení podal žalobce odvolání. Namítal, že nárok na úroky z prodlení vyplývá z § 1970 o. z. a žalobce je požaduje ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013. Právní předchůdce žalobce svůj závazek řádně splnil, když žalovanému poskytl zápůjčky ve výši 210 000 Kč, 70 000 Kč, 100 000 Kč, 8 000 Kč a 50 000 Kč. V prodlení je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplnil (§ 1968 o. z.). Protože dle § 1958 odst. 2 o. z. může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu, považoval žalobce jako první den prodlení 30. 7. 2022. Žalobce žalovaného vyzval k plnění peněžitých dluhů v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 6. 2022, které odeslal žalovanému dne 14. 7. 2022. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která byla žalovanému poskytnuta ke splnění dluhu, se dne 30. 7. 2022 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobci nárok na zaplacení úroků z prodlení minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Žalobce upomínal žalovaného o zaplacení dluhu ještě předžalobní upomínkou ze dne 5. 4. 2023. Žaloba byla podána v květnu 2023. Žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinil (poslední platby zaplatil 15. 7. 2021). Žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru, ale před podáním žaloby, na základě výzvy k vrácení dluhu. Žalovaný navíc v řízení netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnuté jistiny vrátit, přičemž břemeno tvrzení a důkazní o možnostech jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a doložil (žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 75 Co 61/2023). Žalobce poukázal na hlavní funkci úroků z prodlení, kterou je zákonem předpokládaná sankce za to, že dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas. Druhou funkcí je funkce kompenzační, zajišťující, aby se věřiteli alespoň částečně nahradila újma za to, že nemůže disponovat svými penězi, které mu měl dlužník vrátit. Žalobce poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 15 Co 54/2023 a Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, sp. zn. 60 Co 226/2022, ve kterých soudy v obdobné situaci žalobci zákonný úrok z prodlení přiznaly. Žalobce nesouhlasil ani s uložením povinnosti žalovanému plnit přisouzenou částku, včetně náhrady nákladů řízení, v měsíčních splátkách po 4 000 Kč. Měl za to, že tímto došlo k neúměrnému zvýhodnění žalovaného. Zdůraznil, že soudy obvykle ukládají splátky v takové výši, aby pohledávka včetně příslušenství byla uhrazena do 24, nejvýše 36, měsíců. Pokud by byla dodržena soudem stanovená výše splátek, žalovaný by svůj dluh uhradil v lednu 2029. Rozhodnutí proto není výhodné ani pro žalovaného. Žalovanému byla poskytnuta dostatečná lhůta k tomu, aby svůj dluh dobrovolně uhradil, neboť dluh byl zesplatněn k 20. 12. 2021 a žaloba podána 1. 5. 2023. Každé prodloužení lhůty či povolení ve splátkách je dle § 160 odst. 1 o. s. ř. výjimkou ze zásady platit přiznané plnění v zákonné pariční lhůtě tří dnů. Povolení splátek soud řádně neodůvodnil. Žalobce odkázal na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 93 Co 575/2014, podle kterého je s výjimkou z § 160 odst. 1 o. s. ř. třeba nakládat umírněně a při výjimečném určení splátek by měl soud hodnotit nejen ekonomickou sociální situaci dlužníka, ale i zájem věřitele na přiměřené době, v níž má být žalovaným dluh zaplacen.

7. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízení jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

9. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. výroku rozsudku, ve kterém soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částky 479,60 Kč, 99 849,46 Kč, 31 872,40 Kč, 55 536 Kč a 26 658,60 Kč a z pravomocné části II. výroku rozsudku, ve které byla žaloba z části zamítnuta.

10. S ohledem na obsah odvolacích námitek byla předmětem odvolacího přezkumu otázka lhůty k plnění pravomocně přiznaného nároku žalobce určená v I. výroku rozsudku, a dále otázka, zda žalobci vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 214 396,06 Kč (nevrácené části poskytnutých spotřebitelských úvěrů) od 30. 7. 2022 (od marného uplynutí desetidenní lhůty, která byla žalovanému poskytnuta ve výzvě k plnění dluhu ze dne 29. 6. 2022) do zaplacení, když žalovaný v průběhu řízení poskytnutí částek 210 000 Kč, 70 000 Kč, 100 000 Kč, 8 000 Kč a 50 000 Kč, ani uhrazení částek 110 150,54 Kč, 38 127,60 Kč, 44 464 Kč, 7 520,40 Kč a 23 341,40 Kč, nesporoval. Žalobce pak nenapadal závěr soudu o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

11. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že posuzované smlouvy jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru, a že právní předchůdce žalobce před uzavřením každé ze smluv řádně nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75), zejména z hledisek uvedených v § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť neučinil potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaného, když neověřil reálnost a úplnost tvrzených příjmů a výdajů, zejména údajů o výši měsíčních příjmů domácnosti žalovaného a reálnost uváděných výdajů 0 Kč. I přes neúplně zjištěné skutečnosti právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému opakovaně úvěry v období od listopadu 2018 do září 2019 v celkové výši 438 000 Kč, přičemž navíc první z posuzovaných smluv – označená jako , Anonymizováno, , ve které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 210 000 Kč, byla z části určena na úhradu jiného dluhu žalovaného u právního předchůdce žalobce ve výši 141 017,61 Kč.

12. Smlouvy 1-5 jsou proto z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatné.

13. Na základě neplatných smluv žalobci žádné nároky nevznikly. Plnění z neplatné smlouvy, jako neplatného právního jednání, je přijetím plnění z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je obohacený povinen ochuzenému vydat. Bezdůvodné obohacení v posuzovaném případě představuje rozdíl mezi žalovaným nabytými majetkovými hodnotami a tím, co žalovaný žalobci vrátil.

14. Právní předchůdce žalobce na základě předmětných smluv poskytl žalovanému částky 210 000 Kč, 70 000 Kč, 100 000 Kč, 8 000 Kč a 50 000 Kč. Žalovaný z titulu Smluv uhradil 110 150,54 Kč, 38 127,60 Kč, 44 464 Kč, 7 520,40 Kč a 23 341,40 Kč. Proto soud správně uložil žalovanému vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 479,60 Kč (smlouva 4), 99 849,46 Kč (smlouva 1), 31 872,40 Kč (smlouva 2), 55 536 Kč (smlouva 3) a 26 658,60 Kč (smlouva 5).

15. Prodlení spotřebitele se v případě předvídaném v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neodvíjí od výzvy věřitele k úhradě poskytnuté jistiny (jak se mylně domnívá odvolatel), ale od možností spotřebitele v daném konkrétním případě.

16. Z obsahu spisu nevyplynuly žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit, že bylo v možnostech žalovaného uhradit poskytnutou jistinu dříve, než v žalovaným navržených splátkách po 4 000 Kč měsíčně, a to ve lhůtě odvíjející se od právní moci rozsudku. Nárok na zákonný úrok z prodlení tak žalobci ke dni rozhodnutí odvolacího soudu nevznikl.

17. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 214 396,06 Kč od 30. 7. 2022 do zaplacení, dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (II. výrok tohoto rozsudku) a dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil odvoláním napadenou část I. výroku rozsudku a uložil žalovanému zaplatit žalobci pravomocně přisouzenou částku ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť i jediné splátky (I. výrok tohoto rozsudku).

18. Jelikož došlo ke změně rozsudku, rozhodl odvolací soud znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř.).

19. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně při rozhodování o nákladech řízení nepostupoval správně, když úspěch účastníků ve sporu odvíjel výhradně z úspěchu v požadované části jistiny. Tento postup je v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08. Odvolací soud pak z tohoto nálezu vyšel a kapitalizoval v žalobě požadované příslušenství k datu vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. V řízení před soudem prvního stupně byl úspěšnější žalovaný, kterému však v této fázi řízení žádné náklady nevznikly. Proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (III. výrok tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl zcela úspěšný žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (IV. výrok tohoto rozsudku).