74 Co 147/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 26 746,82 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 5. 2025, č. j. 36 C 9/2025-116,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení z částky 9 462,73 Kč ve výši 12,75 % ročně od 8. 8. 2024 do 1. 8. 2025 a ve výši 0,75 % ročně od 2. 8. 2025 do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající odvoláním napadené části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 462,73 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud ve Zlíně (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 9 462,73 Kč (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 17 284,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 319,58 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 598,43 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně od 3. 10. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 3. 10. 2024 do zaplacení (II. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

2. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že: a) Žalovaný uzavřel s žalobcem dne 13. 7. 2021 prostřednictvím sítě elektronických komunikací smlouvu o úvěru, označenou číslem úvěrového účtu č. účtu (dále jen „Smlouva“). Žalobce na základě této Smlouvy poskytl žalovanému úvěr ve výši 41 000 Kč na účet č. č. účtu, který se žalovaný zavázal splácet v 60 měsíčních splátkách (výše jednotlivých splátek činila 985 Kč, vyjma poslední splátky ve výši 931,54 Kč), společně s dohodnutým úrokem ve výši 14,90 % ročně, pojistným ve výši 41 Kč, poplatky a cenami vyplývajícími ze Sazebníku. b) Žalobce v souvislosti s uzavřením Smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšel z jím uvedených údajů, které ověřil periodickým výpisem z účtu za posledních šest měsíců. Žalovaný sdělil, že je rozvedený, nemá vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, jeho měsíční příjem činí 23 000 Kč, náklady spojené s bydlením činí 3 981 Kč měsíčně a další nespecifikované výdaje činí 5 000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že nemá žádné dluhy. Žalobce vyšel z pravidelného příjmu žalovaného ve výši 36 767 Kč měsíčně (zjištěno pohybem na účtu žalovaného) a výdajů žalovaného ve výši 21 096 Kč měsíčně (životní minimum 3 860 Kč, statistické výdaje na bydlení 5 156 Kč, ostatní výdaje a náklady na pojištění 5 000 Kč, výdaje na splátky závazků u žalobce ve výši 7 080 Kč, které zjistil z interní databáze). Z úvěrových registrů nezjistil žádné další úvěry poskytnuté žalovanému jinými subjekty. c) Z výpisu z účtu žalovaného za období od 24. 12. 2020 do 13. 7. 2021 vyplývala jako pravidelný měsíční příjem žalovaného výplata mzdy a pravidelné měsíční výdaje na splátky úvěrů a platbu inkasa ve výši 3 981 Kč. Žalovaný měl po celé posuzované období i další výdaje, které hradil prostřednictvím platební karty nebo vybíral platby v hotovosti. Jiné příjmy na účtu byly z vkladů v hotovosti, poskytnutých úvěrů žalobcem. Účet žalovaného vykazoval v tomto půlročním období rovněž jednorázový příjem ve výši 78 635 Kč z pojištění a jednorázový převod částky 60 000 Kč. I přes pravidelný příjem ze zaměstnání, další nepravidelné příjmy, jakož i poskytnuté úvěry, byl zůstatek žalovaného na běžném účtu záporný (v povoleném debetu), vyjma měsíce ledna 2021, kdy po mimořádné platbě ve výši 60 000 Kč činil zůstatek 45 372,15 Kč. Žalovaný splácel po celou posuzovanou dobu více úvěrů poskytnutých žalobcem, mj. dne 23. 5. 2021 poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. d) Úvěr, který je předmětem tohoto řízení, poskytl žalobce žalovanému dne 13. 7. 2021. e) Žalovaný na svůj dluh ze Smlouvy uhradil 31 537,27 Kč.

3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci – vycházeje z § 588, § 2395 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 75, § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, § 142 odst. 2 a § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – k následujícím závěrům: a) Uzavřená Smlouva je smlouvou o úvěru. b) Žalobce nesplnil povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. c) Smlouva je ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Žalobce nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného vyplývající z § 86 odst. 1 věty první tohoto zákona, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75 zákona o spotřebitelském úvěru). d) Žalovaný je povinen vydat žalobci pouze bezdůvodné obohacení ve výši 9 462,73 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou částkou a úhradou žalovaného. e) Žalobci v důsledku neplatnosti Smlouvy nevzniklo právo na zaplacení poplatků a úroků. f) Žalobci nevznikl nárok ani na úroky z prodlení, neboť se žalovaný nedostal doposud do prodlení. Mezi účastníky nedošlo k dohodě o době splatnosti, současně žalovaný byl v řízení nečinný a nesdělil své aktuální poměry, proto soud stanovil žalovanému splnit uloženou povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku. g) Žalovanému, kterému by příslušelo právo na náhradu nákladů řízení, neboť měl převážný úspěch ve věci podle § 142 odst. 2 o. s. ř., náklady řízení nevznikly, proto nebylo žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

4. Proti části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 462,73 Kč od 8. 8. 2024 do zaplacení, podal žalobce odvolání. Namítal, že vzhledem k nečinnosti žalovaného se uplatní obecná lhůta k vrácení bezdůvodného obohacení (na výzvu žalobce ve lhůtě ve výzvě uvedené). Soud pochybil, pokud zjišťoval dobu přiměřenou možnostem žalovaného z moci úřední, dokonce proti vůli žalovaného, který nebyl aktivní a proti lhůtě k plnění odvíjející se od výzvy věřitele neprotestoval. Soud nemůže vstupovat do řízení namísto účastníka a suplovat jeho procesní aktivitu.

5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že podané odvolání je částečně důvodné.

7. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. výroku rozsudku, ve kterém soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 9 462,73 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a z pravomocné (odvoláním nenapadené) části II. výroku, ve které byla žaloba částečně zamítnuta.

8. Žalobce v odvolacím řízení sporoval závěr soudu, že se žalovaný nedostal před jeho rozhodnutím do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

9. S ohledem na obsah odvolacích námitek byla předmětem odvolacího přezkumu pouze otázka, zda žalobci vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky pravomocně přiznané v I. výroku rozhodnutí (nevrácené části jistiny poskytnutého spotřebitelského úvěru) od 8. 8. 2024 (ode dne následujícího po dni, do kterého měl žalovaný uhradit celou dlužnou částku úvěru po jeho zesplatnění) do zaplacení či nikoli.

10. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování výpisy z účtu žalovaného, výpisem z centrální evidence obyvatel pořízeným 11. 2. 2026 a úředním záznamem ze dne 16. 4. 2026 o negativních zjištěních k podnikatelské činnosti žalovaného a jeho angažmá v právnických osobách.

11. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 28. 12. 2020 do 3. 7. 2021 byla ve shodě se soudem prvního stupně zjištěna jediná pravidelná platba, která může zcela nebo zčásti souviset s bydlením, a to platba inkasa ve výši 3 981 Kč. Žalovaný splácel více úvěrů, na běžném účtu bylo povoleno přečerpání do částky – 15 000 Kč (další úvěr), v průběhu zkoumaného období mu byl poskytnut necelé dva měsíce před čerpáním úvěru, který je předmětem tohoto řízení, úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný byl přes několik poskytnutých úvěrů, včetně kontokorentního, a mimořádných plateb (nad rámec příjmů ze zaměstnání) pravidelně v debetu přesahujícím 14 000 Kč, a to i přes platbu od Anonymizováno ve výši 78 635 Kč v 6/2021 a platbu z jiného účtu ve výši 60 000 Kč v 1/2021. Průměrný měsíční příjem ze zaměstnání zasílaný na účet žalovaného činil 26 548 Kč. Ostatní aktiva na účtu tvořily blíže neurčené vklady hotovosti. Z účtu vyplývaly výdaje na inkaso, splátky úvěrů a běžné platby v obchodních řetězcích či výběry z bankomatu. Z účtu nebyly zjištěny žádné jednorázové výdaje ve vyšší výši.

12. Z výpisu z centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že žalovaný je rozvedený od roku 2014, jeho děti jsou dospělé a od 31. 7. 2024 má evidován trvalý pobyt na stávající adrese.

13. Z živnostenského rejstříku vyplývá, že žalovaný nepodniká a není osobou působící v právnické osobě.

14. Z provedeného dokazování byly zjištěny pravidelné příjmy a výdaje žalovaného tak, jak jsou patrny z výpisu z účtu, v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný pozbyl příjmu ze zaměstnání, nebylo zjištěno, že by podnikal či působil v právnické osobě. Žalovaný je stále rozvedený, nemá vyživovací povinnost k nezletilým dětem. Z výpisu z účtu je zřejmé, že nemůže být objektivně jediným vodítkem pro zjištění příjmové a výdajové situace žalovaného, a to s ohledem na charakter příjmů a výdajů z něho vyplývajících, přičemž reálná výše výdajů žalovaného na bydlení z obsahu spisu nevyplývá.

15. Soud prvního stupně tedy dospěl ke správnému právnímu závěru, že poskytovatel úvěru nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, ostatně žalobce tento závěr soudu v podaném odvolání nezpochybňoval.

16. Plnění z neplatné smlouvy je přijetím bezdůvodného obohacení, které je obohacený povinen ochuzenému vydat. Bezdůvodné obohacení je v daném případě rozdílem mezi žalovaným nabytými hodnotami (jistina úvěru) a tím, co žalovaný věřiteli již vrátil. V tomto rozsahu bylo žalobci bezdůvodné obohacení pravomocně přiznáno.

17. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Zákonodárcem bylo racionálně zvoleno objektivní kritérium určení splatnosti dle možností spotřebitele v daném konkrétním případě. Je tak třeba zjišťovat možnosti spotřebitele v podmínkách každé konkrétní věci, přičemž je třeba důsledně odlišovat zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, jako kvalifikovaný proces zjišťování (věřitelem) schopnosti spotřebitele splácet poskytovaný úvěr, a posouzení (soudem) doby přiměřené schopnostem spotřebitele poskytnutou jistinu splatit.

19. Prodlení spotřebitele se v případě předvídaném § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neodvíjí od výzvy věřitele k úhradě zesplatněného úvěru či k úhradě poskytnuté jistiny, ale od možností spotřebitele. Zákon stanoví lhůtu k plnění odlišně od obecné lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. V každé konkrétní věci je třeba zjišťovat možnosti spotřebitele, přičemž je třeba důsledně odlišovat zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, jako kvalifikovaný proces zjišťování schopností spotřebitele před poskytnutím úvěru tento úvěr splácet a posouzení doby přeměřené schopnostem spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu úvěru, jeli smlouva absolutně neplatná pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti. Hmotněprávní lhůta k vrácení bezdůvodného obohacení z neplatné úvěrové smlouvy není závislá na procesní aktivitě žalovaného, vyplývá ze zákona.

20. Žalovaný byl sice v řízení pasivní, ale dle názoru odvolacího soudu nelze pominout skutečnosti vyplývající z provedeného dokazování a obsahu spisu.

21. Uvedené plně respektuje závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozsudku ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 dle kterého: „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ 22. Z provedeného dokazování ani z obsahu spisu nevyplynulo žádné zjištění, že by byl žalovaný schopen dlužnou částku zaplatit ke dni 8. 8. 2024 či k jinému datu předcházejícímu právní moci I. výroku rozsudku.

23. Výklad žalobce ohledně úroků z prodlení (splatnosti jistiny bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru) pomíjí zamýšlenou ochranu spotřebitele, jemuž byl úvěr poskytnut, aniž byla řádně zkoumána jeho úvěruschopnost.

24. V době rozhodování soudu prvního stupně se žalovaný nedostal do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny. Jestliže soud prvního stupně stanovil, že žalovaný je povinen zaplatit dluh do tří dnů od právní moci rozsudku, přičemž žádná ze stran netvrdila, že by k plnění (byť částečnému) na tento dluh došlo, je žalovaný aktuálně v prodlení.

25. Rozsudek soudu nabyl v I. výroku právní moci 29. 7. 2025, třídenní lhůta k plnění uplynula dne 1. 8. 2025. Žalovaný je v prodlení od 2. 8. 2025. Od tohoto data náleží žalobci úrok z prodlení, neboť v soudem prvního stupně určené lhůtě k plnění žalovaný dlužnou částku nezaplatil. Úrok z prodlení náleží žalobci ve výši 12 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud rozsudek v odvoláním napadené části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení z částky 9 462,73 Kč ve výši 12,75 % ročně od 8. 8. 2024 do 1. 8. 2025 a ve výši 0,75 % ročně od 2. 8. 2025 do zaplacení podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

27. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. pak zbývající odvoláním napadenou část II. výroku změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 462,73 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení.

28. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud nově rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků se částečnou změnou rozsudku nezměnil, neboť ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně zůstal úspěch účastníků i při částečné změně rozsudku stejný. Ve vzájemném poměru úspěchu a neúspěchu účastníků by žalovanému, kterému však náklady řízení nevznikly, náležela náhrada nákladů v rozsahu 12 % (úspěch a neúspěch účastníků počítán i při zohlednění požadovaného příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byly úroky z prodlení požadované žalobcem, kapitalizováno ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, ve výši 2 059,31 Kč. Žalobci byla přiznána částka 759,09 Kč. Ve vzájemném poměru úspěchu a neúspěchu by měl i v odvolacím řízení žalovaný nárok na náhradu nákladů (v rozsahu 26,28 %). Protože žalovanému ani v odvolacím řízení náklady nevznikly, rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže Nejvyšší soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Proti výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozsudkem plněny včas a dobrovolně, může se jich oprávněná osoba domáhat výkonem rozhodnutí (exekucí).