36 C 9/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 26 746,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka, úroku v kapitalizované výši částka a dále úroku ve výši 12,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši částka a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne datum distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 12,75 % ročně měsíčními splátkami ve výši částka. Žalovaný uhradil pouze 31 splátek a následně se dostal do prodlení, proto byl celý úvěr ke dni datum zesplatněn. Žalovaná úvěrová pohledávka ve výši částka představuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši částka a neuhrazené poplatky v celkové výši částka. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvního úroku z neuhrazené jistiny úvěru za dobu od datum do datum v kapitalizované výši částka a dále smluvního úroku z dlužné jistiny ode dne datum do zaplacení, úroku z prodlení z neuhrazených splátek úvěru za měsíce únor 2024 až červenec 2024 a za dobu od datum do datum z dlužné jistiny ve výši částka v kapitalizované výši částka a dále zákonného úroku z prodlení z částky částka ode dne datum do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne datum prostřednictvím sítě elektronických komunikací uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka [smlouva o bankovních službách ze dne datum, podmínky k elektronickému podpisu, podmínky přímého bankovnictví, návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení, smlouva o úvěru, historický výpis], na který žalovaný uhradil částku částka [historický výpis].

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých jí samotným žalovaným v návrhu na poskytnutí úvěru, které ověřovala dle periodických výpisů z běžného účtu žalovaného za období předcházejících 7 měsíců. Žalovaný v návrhu na poskytnutí úvěru uvedl, že je rozvedený, bydlí v nájmu a nemá vyživovací povinnost. Jeho měsíční příjem činí částka, náklady spojené s bydlením činí částka a ostatní výdaje (blíže nespecifikované) činí částka. Pokud jde o dluhy žalovaného, neuvedl žádné [návrh na poskytnutí úvěru]. Žalobkyně uvedla, že kontrolou příjmů na běžném účtu žalovaného bylo zjištěno, že jeho pravidelné příjmy za posledních 7 měsíců činí v průměru částka měsíčně. V návaznosti na výdaje sdělené žalovaným v jeho žádosti následně vycházela z výdajů žalovaného v celkové výši částka, a to ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši částka, výdajů na bydlení ve výši částka a částky představující životní minimum ve výši částka a výdajů žalovaného na závazky u žalobkyně ve výši částka. Žalobkyně následně porovnala částku celkových příjmů žalovaného s celkovou částkou ověřených pravidelných mandatorních výdajů a paušálních výdajů ve výši zákonného životního minima a zjistila, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy zcela zjevně dána.

5. Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za období od datum do datum, dle kterého počáteční zůstatek na účtu žalovaného ke dni datum činil -částka. Mimo jiné transakce na účtu dne datum žalovaný obdržel mzdu ve výši částka, dne datum uhradil splátku úvěru ve výši částka, dne datum obdržel částku ve výši částka a dne datum uhradil inkaso ve výši částka. Konečný zůstatek na účtu žalovaného ke dni datum činil částka. Dne datum žalovaný uhradil inkaso ve výši částka, dne datum obdržel mzdu ve výši částka, dne datum uhradil splátku úvěru ve výši částka, dne datum uhradil SIPO ve výši částka a dne datum uhradil splátku úvěru ve výši částka. Konečný zůstatek na účtu žalovaného ke dni datum činil -částka. Dne datum žalovaný obdržel mzdu ve výši částka, dne datum uhradil splátku úvěru ve výši částka, dne datum obdržel mzdu ve výši částka, dne datum uhradil SIPO ve výši částka a dne datum uhradil splátku úvěru ve výši částka. Konečný zůstatek na účtu žalovaného ke dni datum činil -částka. Dne datum žalovaný obdržel úvěr ve výši částka, dne datum obdržel mzdu ve výši částka, dne datum uhradil splátku úvěru ve výši částka, dne datum uhradil splátku úvěru ve výši částka a splátku úvěru ve výši částka a dne datum uhradil SIPO ve výši částka. Konečný zůstatek na účtu žalovaného ke dni datum činil -částka. Dne datum žalovaný obdržel mzdu ve výši částka, dne datum uhradil splátku úvěru ve výši částka, dne datum uhradil splátku úvěru ve výši částka a ve výši částka. Konečný zůstatek na účtu žalovaného ke dni datum činil -částka. Dne datum žalovaný uhradil inkaso ve výši částka, dne datum obdržel mzdu ve výši částka, dne datum obdržel mzdu ve výši částka, dne datum obdržel částku ve výši částka z penzijního pojištění, dne datum uhradil splátku úvěru ve výši částka a dne datum uhradil splátku úvěru ve výši částka a ve výši částka. Konečný zůstatek na účtu žalovaného ke dni datum činil -částka. Žalovaný měl dále po celé posuzované období další výdaje, které hradil prostřednictvím platební karty nebo na ně vybíral platby v hotovosti [výpis z účtu žalovaného za období od datum do datum].

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Povinností poskytovatele úvěru je řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.

11. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

12. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

16. V dané věci, jak z výše uvedeného vyplývá (bod 5 rozsudku), žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nevyhodnotila s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, byť k tomu měla dostatečné podklady. Měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za dobu sedmi měsíců před poskytnutím úvěru, přičemž z něho sice zjistila veškeré příjmy žalovaného a výši jeho měsíčních splátek (částka), ale již neprověřovala jeho skutečné výdaje. Vyšla jen z tvrzení žalovaného, které neprověřila a doplnila je o statistický údaj životního minima, přestože skutečné výdaje žalovaného byly zjistitelné z jeho účtu. Z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný pravidelně platil inkaso částkou částka měsíčně, splácel úvěry souhrnnou částkou ve výši částka a dále měl celou řadu výdajů, které hradil platební kartou a vybíral na ně i platby v hotovosti. V úhrnu výdaje žalovaného převyšovaly jeho příjmy, kdy účet v 1. pololetí 2021 vykazoval pravidelně záporný zůstatek převyšující částka vyjma měsíce ledna 2021, kdy činil zůstatek na účtu částka, avšak jen proto, že v lednu 2021 měl žalovaný mimořádný příjem ve výši částka. Přestože dne datum čerpal úvěr ve výši částka a dne datum obdržel částku částka, jeho výdaje byly vyšší než jeho příjmy, což vedlo k jeho zadlužení. Pokud výdaje žalovaného několik měsíců před poskytnutím úvěru každý měsíc převyšovaly jeho příjmy, nebyl reálně schopen úvěr splácet, což by žalobkyně zjistila, pokud by zkoumala jeho skutečné výdaje a neopírala se pouze o neověřená tvrzení žalovaného a statistická data. Žalobkyně tak poskytla úvěr, přestože výdaje žalovaného převyšovaly jeho příjmy, což zakládá pochybnost o jeho schopnosti úvěr splácet.

17. Smyslem posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr, je nejen nezbytné podklady shromáždit, ale i je pečlivě vyhodnotit, což se v případě žalovaného nestalo, neboť úvěr mu byl poskytnut, přestože neměl příjmy, které by postačovaly na úhradu jeho výdajů. Žalovaný se zadlužoval, aby pokryl svou spotřebu, což zavdávalo důvod k pochybnostem, že jakmile již nedosáhne na další úvěr, nebude schopen své dluhy splácet.

18. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Proto soud zavázal žalovaného k zaplacení částky částka (částka – částka) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky částka coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, přičemž ani žalobkyně přes poučení soudu netvrdila skutečnosti, z nichž by usoudila, že žalovaný byl schopen úvěr splácet, mohla tak nastat jeho splatnost a žalovaný se mohl ocitnout v prodlení ještě před rozhodnutím soudu, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

21. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, oprávněná strana (žalobce) může podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.