74 Co 160/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 11 710,77 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 18. 6. 2024, č. j. 6 C 93/2023-109,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku mění tak, že žaloba se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 1 400 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem ze dne 18. 6. 2024 uložil Okresní soud v Blansku (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) žalovanému zaplatit žalobci částku 11 710 Kč s příslušenstvím (I. výrok) a nahradit mu náklady řízení (II. výrok).

2. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:a) Dne 26. 2. 2019 uzavřela společnost , Anonymizováno, ., od 28. 11. 2019 , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobce“ či „poskytovatel úvěru“), s žalovaným smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), ve které se zavázala žalovanému poskytnout částku 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 200 Kč a úrokem 13,49 % ročně v 38 měsíčních splátkách po 1 984 Kč, počínaje 22. 3. 2019.b) Právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházel z informací poskytnutých samotným spotřebitelem v dotazníku, přičemž jeho příjem byl verifikován výpisem z účtu za jeden měsíc. Od žalovaného zjištěné údaje porovnal z pohledu jejich věrohodnosti s veřejně dostupnými informacemi, jako např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze ČSÚ), přičemž neponechal stranou ani lustrace ve veřejně dostupných databázích, ze kterých vyplynulo, že dosavadní úvěrové zatížení žalovaného činí 10 065 Kč, a žalovaný řádně své závazky splácí. Na základě uvedeného dospěl právní předchůdce žalobce k závěru, že v silách žalovaného bylo splácet měsíční splátku úvěru ve výši 1 984 Kč.c) Částka 60 000 Kč byla dne 27. 2. 2019 převedena na účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě.d) Žalovaný uhradil celkem 66 988 Kč.e) Spotřebitelský úvěr byl zesplatněn dopisem ze dne 29. 9. 2022 pro prodlení žalovaného s úhradou splátek.f) Na základě fúze došlo ke sloučení žalobce se společností , právnická osoba, . (zanikající společnost).g) V reakci na předžalobní výzvu žalovaný sdělil, že je připraven uhradit ve splátkách dluh na jistině a původní úrok. Žalobce reagoval tak, že trvá na uhrazení celé požadované částky (včetně sjednaných a zákonných sankcí a dalších dohodnutých plateb).

3. Po právní stránce věc soud prvního stupně posoudil podle § 2395, § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně a dostatečně, neboť vyšel z verifikovaného příjmu žalovaného, údajů o životním a existenčním minimu a průměrných výdajích obyvatelstva, porovnal příjmy a výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních závazků, přičemž o správnosti úsudku poskytovatele úvěru svědčí to, že žalovaný uvedené splátky hradil po dobu více než jednoho roku.

4. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

5. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Namítal, že soud posoudil uzavřenou Smlouvu jako platnou v rozporu s právními předpisy a judikaturou Soudního dvora EU, Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, kdy nesprávně uzavřel, že žalobce dostál své povinnosti zkoumat řádně a dostatečně úvěruschopnost žalovaného. Neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti je neplatností absolutní a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je činností, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím, rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, resp. domácí, rozpočet spotřebitele, jeho příjmy a výdaje. Musí být rovněž zohledněno rodinné postavení spotřebitele (zda vyživuje další osoby, či zda se na provozu domácnosti podílí další osoba). Posuzování úvěruschopnosti je ryze individuální záležitostí, týká se jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu úvěru. Samotný spotřebitel má povinnost poskytnout na žádost poskytovatele úvěru pravdivé, úplné a přesné informace, které jsou nezbytné pro posouzení jeho úvěruschopnosti. Tato povinnost spotřebitele však nezbavuje poskytovatele úvěru povinnosti s odbornou péčí tyto údaje řádně prověřit a vyhodnotit. Pokud má poskytovatel úvěru pochybnosti o správnosti údajů, je povinen požadovat jejich objasnění. Údaje musejí být aktuální a vypovídající o finanční situaci spotřebitele v době, kdy o spotřebitelský úvěr žádá. Součástí odborné péče je i obezřetnost, která vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené spotřebitelem, ale k jejich ověření.

6. Žalobce navrhl, aby byl rozsudek potvrzen. Ochrana spotřebitele není absolutní, nechrání spotřebitelovu nedbalost, nezájem či lhostejnost při uzavírání smlouvy. Žalobce předpokládal, že mu žalovaný poskytne úplné, správné a pravdivé informace. Primárně to měl být žalovaný, kdo měl při přebírání závazku na svou osobu posoudit, zda je a bude schopen závazku dostát. Navíc žalovaný je osobou s právním vzděláním, který vykonával funkci soudce okresního soudu. Žalovaný konsolidoval spotřebitelským úvěrem jinou spotřebitelskou půjčku (u společnosti , právnická osoba, . – půjčka , Anonymizováno, ). Navíc bylo zjištěno, že stávající úvěr u společnosti , právnická osoba, . s měsíční splátkou 1 868 Kč byl již uhrazen. Úvěrové zatížení žalovaného tak bylo nižší, než vyplývalo z úvěrové zprávy. Právní předchůdce žalobce vycházel ze skutečně zjištěných a ověřených výdajů, kdy uzavřel, že žalovanému zbude měsíčně k dispozici částka 6 753 Kč, ze které byl schopen měsíční splátku úvěru ve výši 1 984 Kč platit. Při posouzení úvěruschopnosti nebylo vycházeno z výše výdajů tvrzených žalovaným, ale právní předchůdce žalobce tyto sám stanovil ve vyšší výši.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

8. Práva a povinnosti stran je třeba posoudit podle právních předpisů platných a účinných v době uzavření Smlouvy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.12. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření úvěrové smlouvy sice upravoval neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti jako neplatnost relativní, nicméně z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ale především z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, vyplývá že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.

13. Nároky z neplatné smlouvy je třeba posoudit podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, vyplývá, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za úpravu speciální k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru. Obecná ustanovení o splatnosti bezdůvodného obohacení se v daném případě neuplatní, neboť dobu vrácení je třeba určit s ohledem na možnosti spotřebitele, když s případným plněním povinnosti vrátit plnění z neplatné smlouvy bez zbytečného odkladu mohou pro spotřebitele vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru. Uvedená rozhodnutí pak uvádějí, že takové vrácení plnění z neplatné smlouvy může být rozloženo i do budoucích splátek, neboť spotřebitel má vrátit jistinu úvěru podle svých možností, přičemž nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru nelze postupovat podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy.

14. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 6 As 8/2023, nelze zaměňovat dostatečnost informací a jejich spolehlivost. Zákon poskytovateli úvěru sice dává prostor pro určitou samostatnou úvahu, tato úvaha je však omezena jednak požadovanou kvalitou informací, jednak požadavkem odborné péče poskytovatele. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 odst. 2 výslovně vyžaduje obojí. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tak jedním ze zákonem výslovně uvedených kritérií, jež je poskytovatel povinen zvažovat v rámci posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a jeho schopnosti splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tedy v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání.

15. Soud prvního stupně měl za to, že žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to na základě tvrzení a důkazů, které žalobce v řízení před soudem prvního stupně uvedl a označil. Odvolací soud tento názor nesdílí, proto žalobci umožnil, aby skutková tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a označení důkazů k těmto tvrzením, přípustně doplnil v odvolacím řízení.

16. Žalobce odvolacímu soudu předložil k důkazu výpisy z účtu žalovaného za období od 1. 9. 2016 do 30. 11. 2016, oznámení ze dne 27. 2. 2019, e-mail ze dne 28. 2. 2019 a přehled vlastnictví a jiných věcných práv ze dne 26. 2. 2019 k , Anonymizováno, pro obec a k. ú. , adresa, a záznam telefonické komunikace s žalovaným ze dne 26. 2. 2019. Odvolací soud doplnil dokazování důkazy předloženými žalobcem a aktuálním , Anonymizováno, pro obec a k. ú. , adresa, . Z provedených důkazů zjistil:a) Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 9. 2016 do 30. 11. 2016, že žalovaný v této době čerpal spotřebitelské úvěry od různých společností, přičemž jiné úvěry (dříve čerpané) rovněž splácel. Žalovaný měl pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání od , jméno FO, ve výši 23 184 Kč, 22 740 Kč a 22 690 Kč.b) Z oznámení ze dne 27. 2. 2019, že společnost , právnická osoba, . sdělila žalovanému, že doplatil spotřebitelský úvěr č. , Anonymizováno, .c) Z e-mailu ze dne 28. 2. 2019, že žalovaný splatil půjčku , Anonymizováno, .d) Z přehledu vlastnictví a jiných věcných práv ze dne 26. 2. 2019, že na , Anonymizováno, pro obec a k. ú. , adresa, bylo zapsáno přídatné spoluvlastnictví žalovaného.e) Z aktuálního , Anonymizováno, pro obec a k. ú. , adresa, , že vlastnické právo k pozemku p. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , je zapsáno pro společnost , právnická osoba, . Vlastnické právo je omezeno zákazem zcizení a zatížení a zástavním právem smluvním.f) Ze záznamu telefonické komunikace s žalovaným ze dne 26. 2. 2019, že žalovaný v případě předchozího úvěru nedoložil všechny požadované podklady. Žalovanému bylo zdůrazněno, že problémem je čerpání více úvěru. Právní předchůdce žalobce měl informaci o tom, že na splacení úvěru od společnosti , právnická osoba, . čerpal žalovaný zápůjčku od soukromé osoby, tj. dluhové zatížení žalovaného trvalo, byť věřitelem byl nově jiný subjekt.

17. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce měl k dispozici výpisy z účtu za rok 2016 (neboť již dříve poskytl žalovanému úvěr), z těchto výpisů mu bylo známo, že žalovaný dříve pracoval u stejného zaměstnavatele jako v době, kdy žádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru, který je předmětem tohoto řízení. Poskytovatel úvěru tak mohl mít porovnáním těchto výpisů s aktuálním výpisem z účtu za jeden měsíc ((leden 2019) informaci o tom, že žalovaný měl i v lednu 2019 příjem od stejného zaměstnavatele. Na druhou stranu si musel být z těchto listin vědom, že žalovaný i v minulosti opakovaně čerpal spotřebitelské úvěry na krytí svých osobních potřeb. K aktuálním poměrům žalovaného měl k dispozici jen výpis z účtu za jeden měsíc, ze kterého nebylo možné zjistit ani ověřit výdaje tvrzené žalovaným, ani učinit závěr o jeho průměrném měsíčním příjmu (k takovému závěru je třeba mít k dispozici výpisy z účtu alespoň za tři měsíce), ani sumarizovat jeho průměrné měsíční výdaje (na bydlení, osobní spotřebu, jízdné do zaměstnání apod.). Z daného výpisu z účtu vyplývala platba od zaměstnavatele, splátka jiných tří úvěrů, příjem od společnosti , právnická osoba, . a přeposílání finančních prostředků z (a na) jiný účet žalovaného. Dále z něj vyplývalo splácení tří úvěrů, přičemž splácení dalšího úvěru u společnosti , právnická osoba, . neodpovídalo výší splátek ani označením „instituce“ žádnému z úvěrů uvedených v přehledu produktů (v přehledu splátek úvěrů). V případě žádosti o předchozí spotřebitelský úvěr u právního předchůdce žalobce nedoložil žalovaný všechny požadované podklady, byť úvěr řádně splatil. V rámci předsmluvního jednání vnímal poskytovatel úvěru jako problém, že žalovaný čerpá více spotřebitelských úvěrů (z výpisů z účtu, které měl k dispozici mu muselo být známo, že stejný problém měl žalovaný i v minulosti). Nově poskytnutý úvěr ve výši 60 000 Kč měl být použit na splacení jednoho ze stávajících úvěrů (půjčka , Anonymizováno, ), jehož nesplacená výše činila 20 000 Kč. Poskytovateli úvěru bylo rovněž známo, že na splacení úvěru od , právnická osoba, . čerpal žalovaný zápůjčku od soukromé osoby, tj. neuhradil ho z vlastních zdrojů, ale z finančních prostředků, které bude muset vrátit, tj. změnil se jen subjekt, kterému žalovaný dlužil. Byť se nejednalo o subjekt z bankovní sféry, žalobce o tomto dluhu věděl, ale v rámci zkoumání úvěruschopnosti k němu nepřihlížel, přestože se jednalo o informaci podstatnou pro posouzení pravidelných příjmů a výdajů žalovaného.

18. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Z doplněného dokazování vyplynulo, že informace, které měl poskytovatel úvěru k dispozici, řádně nevyhodnotil, u tvrzených aktuálních výdajů, osobních a majetkových poměrů nepožadoval jejich doložení a neověřoval je (vyjma výpisu z jednoho z účtů žalovaného za jeden měsíc, z něhož žádné běžné výdaje v konkrétní výši nevyplývaly). Poskytovatel úvěru se nezajímal o to, za jakých podmínek, kdy a s jakým příslušenstvím má být vrácena zápůjčka od třetí osoby, kterou žalovaný použil na úhradu jiného spotřebitelského úvěru. Poskytovatel úvěru vycházel z předpokládaných výdajů žalovaného, když jím sdělené údaje neověřoval (např. běžné výdaje na bydlení předložením lístku SIPO, předpisy záloh na energie, platby za odpady apod.), přičemž i skutečně výdaje na stravování, bydlení a dopravu do zaměstnání mohly být vyšší než životní a existenční minimum, či průměrné výdaje dle ČSÚ. Překážku poskytnutí úvěru pro jeho poskytovatele neznamenalo ani zjištění o opakovaném souběžném čerpání a splácení více spotřebitelských úvěrů v časovém rozpětí více let a nedoložení všech požadovaných podkladů při poskytnutí předchozího úvěru.

19. Posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí v sobě nezahrnuje jen shromáždění informací o osobních a majetkových poměrech žalovaného, ale i jejich řádné vyhodnocení ve světle reálných, nikoliv statistických, výdajů, zejména pokud se tvrzené (ověřené) výdaje výrazně od těch statistických liší. Nelze bez dalšího předpokládat, že každý člověk je schopen omezit své výdaje na životní minimum, bez ohledu na reálné výdaje na bydlení, stravování, odívání a obutí, náklady spojené s péčí o zdraví, náklady spojené s případnou dopravou do zaměstnání. To, že žalovaný úvěr zpočátku splácel, nemůže být samo o sobě hodnoceno jako důkaz řádného zkoumání úvěruschopnosti žalobcem. Žalobce v době zkoumání úvěruschopnosti nemohl hodnotit skutečnost, která ještě nenastala, nebo vycházet bez dalšího z toho, že taková skutečnost nastane. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví sankci za nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti, tj. za chování poskytovatele úvěru. Sankcí je neplatnost smlouvy a vznik povinnosti spotřebitele vrátit jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Sankce není vázána na chování spotřebitele, na to, zda poskytnutý úvěr po nějakou dobu splácel či nikoliv. To, že žalovaný dosud řádně splácel své závazky, je jen jedním z kritérií pro posouzení úvěruschopnosti, ke kterým přistupují i další kritéria (osobní a majetkové poměry žalovaného). Zákon definuje, kdo je spotřebitelem, nikoliv s ohledem na dosažené vzdělání či zaměstnání určité osoby, ale stanoví, že spotřebitelem je každá fyzická osoba, při jednání s podnikatelem nebo při uzavírání smlouvy s podnikatelem, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání (§ 419 o. z., § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů). Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 60 000 Kč, žalovaný mu uhradil 66 988 Kč, tj. vrátil více než poskytnutou jistinu úvěru. Žaloba tak není důvodná.

20. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. po doplnění dokazování změnil tak, že žalobu zamítl.

21. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení před soudy obou stupňů byl úspěšný žalovaný, přísluší mu náhrada nákladů řízení, která je představována paušální náhradou dle vyhl. č. 254/2015 Sb. ve výši 100 Kč podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 citované vyhlášky příslušející k těmto úkonům: písemné podání ve věci samé (odpor proti vydanému platebnímu rozkazu), vyjádření ve věci samé, odvolání proti rozsudku pro zmeškání, odvolání proti rozsudku, a zaplaceným soudním poplatkem za odvolání ve výši 1 000 Kč, celkem 1 400 Kč.