74 Co 166/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 10 670,40 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 13. 6. 2024, č. j. 13 C 230/2023-95,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem zamítl Okresní soud v Hodoníně (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) žalobu o zaplacení částky 12 306 Kč s příslušenstvím (I. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané následující skutečnosti:a) Žalobce uzavřel s žalovaným dne 19. 1. 2021 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na základě které se zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit společně s úrokem ve výši 13,9 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po 2 489 Kč, vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 3. 2021. Nedílnou součástí Smlouvy byly i Úvěrové podmínky pro fyzické osoby, podle kterých byl žalobce oprávněn požadovat po žalovaném okamžité splacení celé vyčerpané jistiny úvěru a příslušenství a uplatnit smluvní pokuty v případě porušení smlouvy spočívajícího v prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého dluhu.b) Žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného na základě informací mu sdělených žalovaným v žádosti o úvěr, kdy uvedl pravidelný měsíční příjem 25 000 Kč, náklady spojené s bydlením 2 000 Kč měsíčně, platby pojištění ve výši 200 Kč měsíčně, ostatní výdaje ve výši 500 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že nemá žádné dluhy (úvěry a hypotéky). Dále vycházel z lustrace v registrech BRKI, NRKI a SOLUS, z něhož byla zjištěna odvolaná žádost o úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyšel z příjmu žalovaného ze závislé činnosti ve výši 25 000 Kč a předpokládaných měsíčních výdajů na bydlení a uspokojování základních osobních potřeb ve výši 6 647 Kč.c) Z výpisu z účtu žalovaného, který měl žalobce k dispozici, za období od 24. 6. 2020 do 22. 1. 2021, bylo zjištěno, že žalovanému byly společností , právnická osoba, . zasílány pravidelně měsíčně finanční částky, bez uvedení účelu platby, a to v měsíci červenci částka 23 347 Kč, v měsíci srpnu částky 5 000 Kč a 25 502 Kč, v měsíci září částky 19 007 Kč a 3 000 Kč, v měsíci říjnu částky 25 177 Kč a 4 000 Kč, v měsíci listopadu částka 18 309 Kč, v měsíci prosinci částka 22 587 Kč a v měsíci lednu částka 24 129 Kč. Dále byly na účet zasílány částky od Okresního fotbalového svazu a Fotbalové asociace, a to 360 Kč v měsíci červnu, 880 Kč v měsíci srpnu, 7 610 Kč v měsíci září, 8 135 Kč v měsíci říjnu a v měsíci listopadu 1 615 Kč. Žalovanému byly v tomto období rovněž vyplaceny dávky nemocenského pojištění, v měsíci říjnu 284 Kč, v měsíci listopadu 7 390 Kč a 290 Kč, v prosinci 3 190 Kč, v lednu 2 150 Kč a 9 688 Kč. Dalším příjmem na účtu byly částky zaslané společností , právnická osoba, . s poznámkou „, jméno FO, – účet zaměstnance“ a „, jméno FO, – účet zaměstnance“, a to 18. 8. 2020 částky 8 913 Kč a 15 535 Kč, 18. 9. 2020 částky 13 376 Kč a 14 564 Kč, 15. 10. 2020 částky 14 347 Kč a 15 304 Kč, 16. 11. 2020 částky 13 918 Kč a 7 112 Kč a 15. 12. 2020 částky 8 701 Kč a 15 016 Kč. Z výdajových položek vyplývá, že se týkaly plateb u obchodníků, výběrů hotovosti v bankomatu, pravidelných plateb společnosti , Anonymizováno, , v řádech stokorun a tisícikorun, a společnosti , právnická osoba, ., v řádech vyšších stokorun a tisícikorun. Průměr výdajových položek, včetně výběrů, činil 49 962,70 Kč.d) Žalovaný úvěr ve výši 50 000 Kč čerpal dne 19. 1. 2021.e) Dopisem ze dne 20. 6. 2022 žalobce úvěr zesplatnil a žalovaného vyzval k úhradě částky 8 681,11 Kč.f) Žalovaný uhradil celkem 50 790,04 Kč.g) Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění.

3. Při právním posouzení věci soud vyšel z § 75, § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, z rozsudků Soudního dvora EU ze dne 21. 4. 2016, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, (C-377/14), ze dne 21. 11. 2002, , Anonymizováno, (C-473/00), ze dne 5. 3. 2020, , Anonymizováno, (C-679/18), a z usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10.

4. Soud dospěl k závěru, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankcí relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a to směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Povinností soudů členských států je zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť vycházel z údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru. Je obecně známo, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často zkreslují své výdaje a nesdělí poskytovateli úvěru všechny faktické závazky. Poskytovatel úvěru je proto povinen prověřit a objektivně vyhodnotit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Příjmy žalovaného ověřil žalobce výpisem z běžného účtu, není zřejmé, z jakého titulu byl žalovanému příjem od tvrzeného zaměstnavatele , právnická osoba, . vyplácen. Soud tak může jen odhadovat, že tento příjem je mzdou. Žalobce neprověřoval výdaje žalovaného, nezohlednil ve svých úvahách o úvěruschopnosti výši reálných měsíčních výdajů žalovaného (v průměru téměř 50 000 Kč), a použil při posouzení pouze statistická data (výdaje ve výši 6 647 Kč měsíčně). Výdaje nebyly ověřeny např. předložením lístků SIPO, nebylo ověřeno, zda žalovaný skutečně bydlí ve vlastní nemovitosti, jak uváděl. Z výpisů z účtu byly patrny pravidelné výdaje mnohonásobně převyšující statistický údaj o výši výdajů, ze kterého přesto žalobce při posuzování úvěruschopnosti vycházel. Nelze přijmout argument žalobce, že výběr z bankomatu nepředstavuje výdaj. Značná část finančních prostředků byla z účtu vybírána prostřednictvím bankomatu, přičemž nebyl patrný důvod výběru. Takové skutečnosti by měl poskytovatel úvěru věnovat pozornost a skutečné výdaje žalovaného důsledněji prověřit. Žalovaný uhradil žalobci celkem 50 790,04 Kč, zaplatil více než byl povinen, neboť sankcí poskytovateli úvěru za nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti je vznik povinnosti žalovaného zaplatit jen poskytnutou dlužnou jistinu ve výši 50 000 Kč.

5. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, kterému náklady v řízení nevznikly, proto žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.

6. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Nesouhlasil se závěrem, že zkoumal nedostatečně úvěruschopnost žalovaného. Žalobce měl při zkoumání úvěruschopnosti k dispozici periodické výpisy z účtu žalovaného za období 7 měsíců před poskytnutím úvěru, podle kterých žalovaný měsíčně disponoval s příjmem ve výši 30 790 Kč, s čímž žalobce v rámci posuzování úvěruschopnosti počítal. Co se týče výdajů, tyto činily 7 399 Kč měsíčně na energie (platby , právnická osoba, .), platby mobilnímu operátorovi ve výši cca 1 381 Kč měsíčně, běžné výdaje na potraviny ve výši 10 889,96 Kč. Nemandatorní výdaje činily 8 224 Kč měsíčně (platby u internetových obchodníků, návštěvy restaurací, ZOO a další). Žalovaný vybral z účtu částku 191 300 Kč, což činí měsíčně 31 883 Kč. Výběr z bankomatu nelze považovat za útratu vybrané částky, ale je nutno počítat s tvorbou rezerv v hotovosti. Průměrné měsíční výdaje žalovaného činily 19 107,98 Kč (bez výběrů hotovosti). Výběry hotovosti představují jen transformaci finančních prostředků, tudíž bez dalšího nemohou být výdaji. Požadavky na poskytovatele úvěru nemohou být nereálné. Žalobce vzal v úvahu příjmy a výdaje tvrzené žalovaným, výdaje navýšil dle statistických modelů dle dat Českého statistického úřadu, a tyto porovnal s výdaji na běžném účtu. Žalobce se nespoléhal jen na informace sdělené žalovaným. V daném případě nenastala situace, že by existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splatit. To, že spotřebitel nebude schopen úvěr splácet, musí být postaveno najisto, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023. Žalovaný byl ze svého příjmu schopen splácet částku 2 489 Kč měsíčně, jak bylo ve Smlouvě dohodnuto. Navíc úvěr splácel po dobu dvou let bez problémů, proto není důvod hledět na Smlouvu jako na neplatnou. K těmto závěrům se přihlásil Krajský soud v Brně v rozhodnutí ze dne 2. 4. 2024, sp. zn. 28 Co 28/2023. Smyslem a účelem posouzení úvěruschopnosti není komplexní zjištění nákladů žadatele o úvěr, ale zjištění, zda se žadatel o úvěr v důsledku sjednaných splátek nedostane do úpadku nebo platebních potíží. Žalobce zdůraznil, že odhadl výdaje žalovaného racionálně, přičemž část výdajů (zbytných) vyplývajících z výpisu z účtu mohl žalovaný omezit.

7. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 6 As 8/2023, nelze zaměňovat dostatečnost informací a jejich spolehlivost. Zákon poskytovateli úvěru sice dává prostor pro určitou samostatnou úvahu, tato úvaha je však omezena jednak požadovanou kvalitou informací, jednak požadavkem odborné péče poskytovatele. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 odst. 2 výslovně vyžaduje obojí. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tak jedním ze zákonem výslovně uvedených kritérií, jež je poskytovatel povinen zvažovat v rámci posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a jeho schopnosti splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tedy v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání.

10. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Požadavek odborné péči nelze omezovat jen na samotné „posouzení“ tvrzených, zjištěných a ověřených skutečností, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

11. Co se týče skutečných příjmů, výdajů a osobních poměrů žalovaného, vycházel žalobce z jeho prohlášení, byť měl k dispozici výpisy z účtu žalovaného za delší období, přesto vycházel, co se týče jeh výdajů, ze statistických dat, která se od skutečných výdajů (zjištěných soudem prvního stupně) lišila v řádu desetitisíců Kč. Přestože největší výdajovou pravidelnou položkou na účtu byly výběry z bankomatu, žalobce bez dalšího předpokládal, že žalovaný hotovost nepoužívá na hrazení dalších osobních potřeb či nákladů na bydlení, ale tyto výběry považoval za výběry pro tvorbu úspor v hotovosti. Předpokládal tedy, že si žalovaný spoří v hotovosti, aniž by uspořené peníze nějak zhodnocoval, což by mu umožnilo uložení peněž např. na spořící účet či jiný bankovní produkt. Žalobce vůbec u žalovaného neověřoval důvod pro takové nadstandardní výběry. Co se týče výdajů na bydlení, z účtu jsou patrny jen platby na energie pro společnost , právnická osoba, ., nikoliv např. platby spojené s bydlením, vodné, koncesionářské poplatky apod. Předpokládat, že z účtu vyplývají všechny pravidelné výdaje žalovaného na bydlení a osobní potřebu, kdy výběry je třeba považovat bez dalšího za tvorbu úspor, nebylo v souladu s odbornou péčí, kterou zákon po poskytovateli úvěru vyžaduje. Poskytovatel úvěru nevyhodnotil řádně údaje, které měl k dispozici, u některých podstatných položek vyšel jen ze svých neověřených předpokladů.

12. Žalobce řádně nevyhodnotil všechny údaje, které měl o žalovaném k dispozici. Vycházel-li dle vlastních tvrzení z výdajů žalovaného ve výši 6 647 Kč, z čehož náklady na bydlení činily 2 087 Kč, výdaje domácnosti 3 860 Kč, přičemž měl k dispozici výpisy z účtu o reálných několikanásobně vyšších výdajích žalovaného (v řádu desetitisíců Kč) za období šesti měsíců, nepostupoval správně. Některé platby zaslané na účet žalovaného byly mzdami pro jiné osoby, tudíž jeho účet evidentně byl jen platebním místem a nejednalo se o příjem žalovaného. Při zohlednění, že se nejednalo o příjem žalovaného, se nabízí závěr, že část výběrů z účtu mohla být právě výběrem mzdových prostředků třetích osob. V takovém případě by průměrná výše výběrů z účtu pro potřeby žalovaného činila 14 650,14 Kč. Z výpisů z účtu vyplývá, že jen měsíční výdaje na bydlení převyšovaly žalobcem předpokládanou částku 2 087 Kč několikanásobně (platba společnosti , právnická osoba, . v průměrné měsíční výši 7 399 Kč, u které nelze předpokládat, že zahrnovala nad rámec plateb energií platby za vodu, další platby spojené s bydlením, ať už příspěvky do fondu oprav, či náklady spojené s opravami vlastního domu nebo bytu, koncesionářské poplatky apod.), výdaje na telefon se pohybovaly měsíčně od 429 Kč do 1 939 Kč. Žalovaný, kromě běžných výdajů na osobní spotřebu (nákupy v obchodních řetězcích s potravinami), na které vynakládal vyšší částku než žalobcem předpokládaných 3 860 Kč, ze svého účtu vybíral pravidelně finanční prostředky řádově od 8 500 Kč do 43 429 Kč měsíčně. Nelze bez dalšího uzavřít (pokud žalobce tuto skutečnost v rámci posuzování úvěruschopnosti nezjišťoval a neověřoval), že vybírané finanční prostředky sloužily k tvorbě úspor, ať už v hotovosti či byly ukládány u jiného peněžního ústavu. Navíc výběry z účtu byly opakované, v různé výši, což nasvědčuje tomu, že vybrané částky byly spotřebovávány na krytí potřeb žalovaného či na předání finančních prostředků osobám, které si své mzdy nechaly na účet žalovaného zaslat. Příjem žalovaného na jeho účtu od společnosti , právnická osoba, ., od Fotbalové asociace, od Okresního fotbalového svazu a dávky nemocenského pojištění, činil v průměru 30 219 Kč měsíčně. Ostatní platby od třetích osob byly určeny jiným osobám než žalovanému. Jeho účet byl použit jen jako platební místo. Tyto příjmy nelze započítávat do příjmů žalovaného. Žalobce o této skutečnosti nemohl být v omylu, když účel platby vyplývá z výpisů z účtu.

13. Odvolací soud dodává, že povinností soudu není poučovat účastníka o tom, že by mohl (či měl) tvrdit jiné skutečnosti, než které v řízení tvrdí. V takovém případě by byla porušena rovnost účastníků řízení. Pouze pokud účastník netvrdí rozhodné skutečnosti dostatečně, musí jej soud vyzvat k jejich doplnění (nikoliv ke změně skutkových tvrzení). Pokud by bylo možno věc posoudit po právní stránce jinak než dle účastníkova právního názoru, je rovněž soud povinen účastníka vyzvat k doplnění skutkových tvrzení v potřebném rozsahu, jak vyplývá z § 118a o. s. ř. Žalobce tvrdil, jaké údaje ohledně žalovaného měl k dispozici, z jakých údajů vycházel, k čemuž navrhl důkazy. Z listin, kterými prokazoval ověření úvěruschopnosti, vyplývá, že vycházel z výdajů žalovaného dle statistických dat, které se však s reálnými výdaji žalovaného, jež mu byly známy z výpisů z jeho účtu, rozcházely v řádu desetitisíců Kč.

14. Nelze než souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí v sobě nezahrnuje jen shromáždění informací o osobních a majetkových poměrech žalovaného, ale i jejich řádné vyhodnocení ve světle reálných, nikoliv statistických, výdajů, zejména pokud se výrazně od statistických výdajů liší. Nelze bez dalšího předpokládat, že každý člověk je schopen omezit své výdaje na životní minimum, bez ohledu na reálné výdaje na bydlení, případnou dopravu do zaměstnání, reálné náklady na stravování, odívání a obutí, náklady spojené s péčí o zdraví. U osoby, které pracuje, je předpoklad, že pro stravování v době oběda v pracovních dnech bude využívat služeb restauračních zařízení, tudíž takové náklady lze považovat za běžné (ostatně zaměstnavatelé povětšinou poskytují příspěvek na stravování). Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nevycházel z jeho reálných výdajů, údaje o jeho osobních poměrech neprověřoval. Při vědomí skutečných výdajů žalovaného vycházel ze statistického předpokladu, tudíž nelze uzavřít, že vyhodnotil řádně při zkoumání úvěruschopnosti všechny údaje, které měl k dispozici, proto nepostupoval při zkoumání úvěruschopnosti tak, jak mu ukládá zákon.

15. Pokud byl žalovaný schopen uhradit část dohodnutých splátek, tato skutečnost nemůže nic změnit na závěru o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti. To, že žalovaný úvěr zpočátku splácel, nemůže být samo o sobě hodnoceno jako důkaz řádného zkoumání úvěruschopnosti žalobcem, který o této skutečnosti před uzavřením smlouvy nemohl vědět. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví sankci za nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti, tj. za chování poskytovatele úvěru. Sankcí je neplatnost smlouvy a vznik povinnosti spotřebitele vrátit jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Sankce není vázána na chování spotřebitele, na to, zda poskytnutý úvěr po nějakou dobu splácel či nikoliv. Závěr o tom, že by žalovaný měl k dispozici uspořené finanční prostředky (ať už uložené u jiného peněžního ústavu, v cenných papírech, či v hotovosti) z posouzení úvěruschopnosti neplyne. To, že žalovaný dosud řádně splácel své závazky, je jen jedním z kritérií pro posouzení úvěruschopnosti, ke kterým přistupují i další kritéria.

16. Žalobce tvrdil, že ve výdajích žalovaného nenašel žádné patologické rysy (nákup tabákových výrobků, alkoholu apod.). Odvolací soud upozorňuje, že z výpisů z účtu vyplývaly pravidelné platby v síti provozovatele prodejen s tabákem, přičemž tabákové výrobky a alkohol lze nakoupit i v obchodě s potravinami. Z výpisů z účtu jsou patrny i výdaje spojené s domácím zvířetem (nákup ve specializovaných prodejnách, návštěvy veterináře), tudíž lze předpokládat i pravidelné výdaje žalovaného v souvislosti s vlastnictvím a péčí o domácí zvíře. Odvolací soud zdůrazňuje, že výběry z účtu nelze bez dalšího považovat za tvorbu úspor v hotovosti, zejména pokud z výpisu z účtu neplynou případné další běžné výdaje, které se u každého vyskytují, a výběry nebyly jednorázové. Pokud žalovaný uvedl, že žije sám, nemá další vyživovací povinnost, lze usuzovat, že takové výdaje hradí právě z peněž v hotovosti, nevyplývají-li z výpisů z účtu.

17. Rozsudek soudu prvního stupně proto byl z výše uvedených důvodů, včetně závislého výroku o nákladech řízení, jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalovanému v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly, odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.