74 Co 172/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Zuzany Břízové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 25 265,20 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 29. ledna 2024, č. j. 11 C 193/2023-13, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 27. února 2025, č. j. 11 C 193/2023-50,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 341,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 29. 6. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 4 327,50 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem ve znění doplňujícího rozsudku Okresní soud v Jihlavě (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 11 958,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 29. 6. 2024 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 13 307 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 583,18 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 688,18 Kč od 15. 12. 2022 do 28. 6. 2024, úroku ve výši 18,39 % ročně z částky 14 688,18 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení (II. výrok), úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 729,98 Kč od 29. 6. 2024 (IV. výrok) a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané následující skutečnosti:a) Mezi společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) a žalovaným byla dne 6. 7. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit 45týdenními splátkami ve výši 614 Kč včetně poplatku ve výši 11 257 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 18,39 % ročně.b) Žalovaný ke svým poměrům uvedl, že má příjem ve výši 15 034 Kč měsíčně, žije v nájmu, má jednu vyživovací povinnost a jeho výdaje činí 2 000 Kč měsíčně. Dále uvedl další příjmy domácnosti ve výši 16 800 Kč.c) Právní předchůdce žalobce vyšel při ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet pouze z tvrzení žalovaného.d) Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému 15 000 Kč. Žalovaný na poskytnutou jistinu zaplatil částku 564,97 Kč.e) Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022.f) Žalovaný byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne 1. 6. 2023 k zaplacení částky 30 030,77 Kč nejpozději do 16. 6. 2023.

3. Při právním hodnocení věci vyšel soud z § 2991, § 1968, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), § 2, § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), a dospěl k následujícím závěrům:a) Uzavřená Smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru.b) Právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Vyšel z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Vyšel z nereálně nízkých výdajů žalovaného ve výši pouze 2 000 Kč měsíčně a údaje o příjmech žalovaného a dalších příjmech domácnosti žádným způsobem neověřil.c) Žalobce nesplnil povinnost stanovenou mu v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a Smlouva je proto absolutně neplatná dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, když v otázce absolutní neplatnosti odkázal soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-479/18.d) Žalovaný je povinen žalobci vydat to, oč se obohatil, tj. vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazenou částku, která činí 11 958,20 Kč.e) Poskytnutou jistinu je žalovaný schopen vrátit ve lhůtě 5 měsíců od právní moci rozhodnutí. Úrok z prodlení tak dle § 1970 o. z. žalobci náleží až od 29. 6. 2024.f) S ohledem na neplatnost smlouvy jsou neplatná rovněž ujednání ohledně poplatků a úroků. Soud proto zamítl žalobu ohledně uhrazené jistiny, úroků, úroků z prodlení z těchto částek jdoucích a úroků z prodlení z dlužné jistiny za období před datem 29. 6. 2024.

4. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přičemž dospěl k závěru, že úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

5. Proti části II. výroku, ve které byla žaloba zamítnuta ohledně zaplacení částky 2 341,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 29. 6. 2024 do zaplacení, a proti III. výroku ohledně nákladů řízení podal žalobce odvolání. Namítl, že soud dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že žalovaný uhradil částku 564,97 Kč a že mu zbývá na dluh zaplatit částku 11 958,20 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 700 Kč, přičemž tuto skutečnost žalobce tvrdil již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a dokládal ji přehledem plateb ze dne 19. 12. 2022. Vedle takto předloženého dokladu není soud oprávněn si sám dopočítávat, kolik bylo uhrazeno, neboť žalobce může v žalobním nároku část pohledávky dlužníkovi prominout. Pokud soud vychází namísto z doložených dokladů z výpočtu, při němž odečte částku žalovanou od poskytnutého úvěru, může dojít ke zcela odlišné výsledné částce. Žalobce namítl, že měl-li soud prvního stupně pochybnosti o výši úhrad žalovaného, bylo namístě jej vyzvat k upřesnění výše plateb. Právem žalobce bylo žalovat nižní částku, než jaká mu byla původním věřitelem postoupena a na kterou by měl nárok. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 14 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 29. 6. 2024 do zaplacení. Z výše uvedených důvodů navrhl žalobce, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části změnil tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit částku 2 341,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 6. 2024 a přizná žalobci právo na náhradu nákladů řízení.

6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

7. Žalovaný se k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavil. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

9. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. výroku a z pravomocné části II. výroku rozsudku.

10. Jako správná přejímá odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně učiněná z listin, jak jsou shrnuta v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku (a v úvodní části tohoto rozhodnutí), týkající se okolností uzavření Smlouvy, ověřování úvěruschopnosti žalovaného a postoupení pohledávek na žalobce. Odvolací soud souhlasí také se závěrem, že posuzovaná Smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru, a že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému (spotřebiteli) spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, uzavřená Smlouva je proto neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.

11. Žalobce si byl zjevně této skutečnosti vědom, neboť odvolání do výše uvedených závěrů soudu nesměřovalo.

12. Předmětem odvolacího řízení bylo na podkladě odvolacích námitek žalobce výlučně posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o výši nevrácené jistiny.

13. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování Tabulkou umoření ze dne 19. 12. 2022.

14. Z Tabulky umoření ze dne 19. 12. 2022 vzal odvolací soud za prokázané, že žalovaný dne 6. 7. 2021 čerpal jistinu ve výši 15 000 Kč. Dne 19. 7. 2021 uhradil částku 700 Kč, která byla ve výši 564,97 Kč započtena na jistinu a ve zbývající části na úrok a další doplňkové služby.

15. Plnění z neplatné Smlouvy jako neplatného právního jednání je přijetím bezdůvodného obohacení (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.

16. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Odvolací soud vychází z pravomocně přiznaného bezdůvodného obohacení ve výši 11 958,20 Kč. Z Tabulky umoření ze dne 19. 12. 2022 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný uhradil částku 700 Kč. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného pak činí 15 000 Kč – 700 Kč, tj. 14 300 Kč. Z této částky již soud prvního stupně přiznal částku 11 958,20 Kč. Rozdíl mezi bezdůvodným obohacením, které žalovanému vzniklo (14 300 Kč) a jež bylo žalobci přiznáno (11 958,20 Kč) činí 2 341,80 Kč, tj. částku žalobcem v odvolání požadovanou.

18. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v možnostech žalovaného bylo vrátit poskytnutou jistinu do 28. 6. 2024. Proto přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení od 29. 6. 2024 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že jistina byla žalovanému poskytnuta dne 6. 7. 2021, tedy téměř 35 měsíců před datem soudem prvního stupně stanovené splatnosti, uplynula do takto stanoveného termínu dostatečná doba, která žalovanému umožňovala poskytnutou jistinu vrátit, když z obsahu spisu nevyplývají takové skutečnosti, které by žalovanému uhradit částku (maximálními splátkami ve výši 429 Kč měsíčně) bránily. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že i ohledně dosud nepřiznané částky bezdůvodného obohacení ve výši 2 341,80 Kč se žalovaný dostal do prodlení dnem 29. 6. 2024. Proto od tohoto data přiznal v souladu s § 1970 o. z. žalobci úrok z prodlení.

19. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek v odvoláním napadené části II. výroku změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 2 341,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 29. 6. 2024 do zaplacení (I. výrok tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud nově rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, když zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. ke dni 29. 1. 2024 (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 32 624,04 Kč. Úspěch žalobce je pak představován částkou 14 300 Kč, představující 43,83 % předmětu řízení, jeho neúspěch proto představuje 56,17 %. Žalovaný tak byl před soudem prvního stupně úspěšnější a měl by vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však zůstal v řízení nečinný, žádné náklady mu v souvislosti s ním nevznikly, nebylo právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně přiznáno žádnému z účastníků (II. výrok tohoto rozsudku).

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, náleží mu proto plná náhrada nákladů odvolacího řízení sestávající z:i. zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč,ii. odměny za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby po 1 000 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 2 341,80 Kč; sepis odvolání ze dne 17. 4. 2024 a účast u jednání dne 30. 7. 2025) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu,iii. náhrady hotových výdajů v paušální výši 300 Kč k úkonu ze dne 17. 4. 2024 dle § 13 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024,iv. náhrady hotových výdajů v paušální výši 450 Kč k úkonu ze dne 30. 7. 2025 dle § 13 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025,v. náhrady DPH v sazbě 21 % ve výši 577,50 Kč počítané z výše uvedených odměn a náhrad hotových výdajů (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.);celkem tedy 4 327,50 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro bránění práva v odvolacím řízení plně úspěšným žalobcem. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Odvolací soud nepovažoval za účelný úkon právní služby spočívající v doplnění odvolání ze dne 30. 4. 2024, když tímto podáním žalobce doplňoval skutečnosti, které měly být uvedeny již v odvolání samotném (III výrok tohoto rozsudku).