11 C 193/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 25 265,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 958,20 s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 958,20 Kč od 29. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 13 307 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 328,26 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 583,18 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 688,18 Kč od 15. 12. 2022 do 28. 6. 2024 a úrokem ve výši 18,39 % ročně z částky 14 688,18 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 25 265,20 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 6. 7. 2021 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se zavázal vrátit prostřednictvím 45 týdenních splátek společně s poplatkem ve výši 12 607 Kč sestávajícím z úroku ve výši 6 530 Kč (s úrokovou sazbou 18,39 % p.a.), poplatku za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a poplatku za splácení v hotovosti ve výši 3 227 Kč nejpozději do 17. 5. 2022. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svůj dluh řádně nehradil, poslední splátku uhradil dne 19. 7. 2021, přičemž vrátil pouze 700 Kč. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak celkem požaduje: jistinu ve výši 14 688,18 Kč, dlužný poplatek ve výši 10 577,02 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 583,18 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 328,26 Kč, úrok ve výši 18,39 % ročně z dlužné částky 14 688,18 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 14 688,18 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 1. 6. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.

3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 6. 7. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi částku 15 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Zákazník se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 11 257 Kč prostřednictvím 45 týdenních splátek ve výši 614 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 18,39 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Z tabulky umoření soud zjistil přehled čerpání a splácení úvěru (žalovaný uhradil celkem 564,97 Kč). K prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně předložila zákaznickou kartu (fakticky žádost o úvěr). Tato karta byla žalovaným i předchůdkyní žalobkyně podepsaná dne 6. 7. 2021. Z karty soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalovaného, které žalovaný při žádosti sdělil. Takto bylo uvedeno, že v době žádosti o úvěr žalovaný žil v nájmu, má učňovské vzdělání, účelem úvěru jsou běžné výdaje domácnosti. Žalovaný dále měl mít vyživovací povinnost k jedné osobě. Z karty bylo dále zjištěno, že žalovaný měl příjem ze zaměstnaneckého poměru ve výši 15 034 Kč čistého měsíčně. Výše jeho příjmu byla předchůdkyní žalobkyně ověřena oproti pracovní smlouvě a výplatním páskám. Ohledně měsíčních výdajů pak žalovaný při žádosti uvedl, že je tvoří 2 000 Kč jako ostatní měsíční výdaje. Dále byly uvedeny další příjmy domácnosti ve výši 16 800 Kč, ale ty právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila a ani neuvedla bližší podrobnosti.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 a podacího lístku soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 6. 2023 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 30 030,77 Kč nejpozději do 16. 6. 2023.

5. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 6. 7. 2021, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 45 týdenními splátkami ve výši 614 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,39 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalovaného. Žalovaný závazky splnil pouze částečně, když uhradil pouze 564,97 Kč. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, oznámením z téhož dne byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 1. 6. 2023.

6. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

8. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se právní předchůdkyně snažila ověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. Ze zákaznické karty vyplněné se žalovaným před poskytnutím úvěru však vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyšla z nereálně nízkých výdajů žalovaného ve výši pouze 2 000 Kč měsíčně a též z pouze deklarovaných dalších příjmů domácnosti žalovaného; tyto údaje podle obsahu zákaznické karty neověřila. Neověřila ani tzv. další příjmy domácnosti, ačkoliv z nich vycházela. Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů.

11. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

12. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila svou pohledávku za žalovaným a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaný se dle tvrzení žalobkyně zavázal k úhradě celkové částky ve výši 27 607 Kč. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 564,97 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazenou částku.

13. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 11 958,20 Kč (tj. částku jistiny sníženou o částečné úhrady) s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Ohledně nároku na zákonný úrok z prodlení vyšel soud z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalovaný má vrátit jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud stanovil tuto dobu v délce 5 měsíců, a proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 11 958,20 Kč až od 29. 6. 2024 do zaplacení. Žalovaný je povinen zaplatit svůj dluh ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.

14. Soud tudíž dále žalobu zamítl ohledně: uhrazené jistiny a poplatků ve výši 13 307 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 328,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 583,18 Kč, úroku ve výši 18,39 % ročně z částky 14 688,18 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, ohledně úroku z prodlení z částky 14 688,18 Kč od 15. 12. 2022 do 28. 6. 2024.

15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 25 265,20 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 11 958,20 Kč, tj. ze 47,33 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 13 307 Kč, tj. z 52,67 %, a náleží mu proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 5,34 % Protože však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.