74 Co 178/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a Mgr. Martiny Polákové ve věci žalobce: Anonymizováno, reg. č. Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, IČO IČO žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení částky 145 121,55 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 5. 6. 2025, č. j. 10 C 22/2025-95,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení částky 145 121,55 Kč, kapitalizovaného úroku 28 541,95 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 36 872,12 Kč, úroku ve výši 9,12 % ročně z částky 135 621,55 Kč od 28. 6. 2015 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15,88 % ročně z částky 135 621,55 Kč od 28. 6. 2015 do zaplacení, zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající části I. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku ve výši 0,80 % z částky 135 621,55 Kč od 28. 6. 2015 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,12 % ročně z částky 135 621,55 Kč od 28. 6. 2015 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 9 500 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení, potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 23 947 Kč, k rukám zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Kroměříži (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 145 121,55 Kč, kapitalizovaného úroku 28 541,95 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení 36 872,12 Kč, úroku ve výši 9,92 % ročně z částky 135 621,55 Kč od 28. 6. 2015 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 145 121,55 Kč od 28. 6. 2015 do zaplacení (I. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti: a) Žalovaný jako podnikatel uzavřel dne 20. 6. 2007 s právnická osoba., IČO IČO (dále jen „předchůdce žalobce“), smlouvu o úvěru č. Anonymizováno (dále jen „Smlouva“), na základě které předchůdce žalobce žalovanému poskytl téhož dne úvěr ve výši 200 000 Kč na bankovní účet žalovaného. b) Účelem úvěru bylo financování podnikatelských potřeb žalovaného. c) Žalovaný řádně neplnil své povinnosti ze Smlouvy. Předchůdce žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni 15. 5. 2008. d) Nedílnou součástí Smlouvy byly Obecné úvěrové podmínky, které obsahovaly rozhodčí doložku. e) Předchůdce žalobce svou pohledávku ze Smlouvy uplatnil u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. V rozhodčím řízení byl dne 5. 3. 2010 vydán rozhodčí nález Rsp: Anonymizováno. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 14. 4. 2010. f) Dne 20. 9. 2010 bylo na podkladě pravomocného rozhodčího nálezu zahájeno exekuční řízení k vymožení přiznané pohledávky ve výši 210 535,62 Kč s příslušenstvím. Exekuce byla vedena soudním exekutorem tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa, pod sp. zn. Anonymizováno. g) Soudní exekutor exekuci zastavil usnesením ze dne 26. 8. 2024, č. j. Anonymizováno, které nabylo právní moci dne 28. 11. 2024. Exekuce byla zastavena pro bezvýslednost. Nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti. h) K zastavení exekuce nedošlo pro vady exekučního titulu. i) Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě opakovaného postoupení pohledávky.

3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci vycházeje z § 3028 odst. 1, § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), § 397, § 402, § 403 a § 408 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“ nebo „obchodní zákoník“), § 16 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, § 55 odst. 11 zákona č. 120/2001 Sb., zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů a § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) - k následujícím závěrům: a) Pohledávka se stala splatná dne 15. 5. 2008. b) Obchodní zákoník stanoví obecnou čtyřletou promlčecí dobu, přičemž k jejímu stavení dochází v případě zahájení soudního nebo obdobného řízení. c) Pohledávka byla uplatněna v rozhodčím řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu ze dne 5. 3. 2010. d) Exekuční řízení probíhalo až do 28. 11. 2024, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení exekuce z důvodu její bezvýslednosti. e) Zastavením exekuce odpadl důvod pro stavení promlčecí doby. f) V okamžiku zastavení exekuce (28. 11. 2024) došlo k překročení maximální promlčecí doby deseti let od splatnosti předmětné pohledávky. g) Žalobou uplatněný nárok nelze žalobci přiznat z důvodu vznesené námitky promlčení. h) Závěry obsažené v judikatuře, na kterou poukazoval žalobce (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 ICdo 19/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 1091/19), se na daný případ nevztahují. Řeší totiž odlišnou situaci, kdy účinky stavení promlčecí doby jsou zachovány i po zastavení exekuce v případě, že důvodem pro zastavení exekuce je nicotný rozhodčí nález vydaný na základě neplatné rozhodčí doložky. V projednávané věci důvod pro zastavení exekuce však nespočíval v nezpůsobilosti exekučního titulu. i) Žalobce není oprávněn v tomto případě promlčenou pohledávku znovu úspěšně uplatnit v řízení před soudem dle § 16 zákona o rozhodčím řízení a související judikatury. j) Námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný toliko v řízení vykonal právo, které mu náleží. Korektiv dobrých mravů navíc nemůže být na újmu principu právní jistoty, který v této věci s ohledem na důvody zastavení exekuce – po více než deseti letech od jejího zahájení – převažuje. k) V řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

4. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Nesouhlasil se závěrem o promlčení žalobou uplatněného nároku. Měl za to, že soudem zmiňovanou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu je třeba vztáhnout i na případy, kdy exekuce vedená na základě rozhodčího nálezu, vydaného dle neplatné rozhodčí doložky, byla zastavena nikoliv výslovně pro nicotnost takového rozhodčího nálezu, ale také z důvodu bezvýslednosti vedené exekuce. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 ICdo 19/2015, podle kterého promlčecí doba přestává běžet zahájením rozhodčího řízení, i když rozhodčí smlouva je neplatná. Uvedl, že v souzené věci byla rozhodčí žaloba podána dne 29. 9. 2009 a předmětný rozhodčí nález Rsp: Anonymizováno byl vydán dne 5. 3. 2010, tedy před okamžikem rozhodným pro dovození sjednoceného přístupu rozhodovací praxe k neplatnosti rozhodčích doložek, tedy před vydání usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011 ve věci sp. zn. 31 Cdo 1945/2010. Návrh na zahájení předmětné exekuce byl podán rovněž před tímto rozhodným datem. Vzhledem k této skutečnosti mělo dle rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 ICdo 19/2015, a ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 29 ICdo 41/2014 a dle nálezů Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18 a ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 1091/19, podání rozhodčí žaloby účinky stavení běhu promlčecí doby podle § 403 obch. zák. a § 14 zákona o rozhodčím řízení. Exekuce vedená na základě rozhodčího nálezu Rsp: Anonymizováno ze dne 5. 3. 2010 byla usnesením soudního exekutora tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa, ze dne 26. 8. 2024, č. j. Anonymizováno, zastavena pro 12letou bezvýslednost dle § 55 odst. 11 ex. řádu. V důsledku zastavení exekuce z uvedeného právního důvodu nedošlo k odklizení předmětného rozhodčího nálezu a ani ke konstatování jeho nicotnosti. Bez zbytečného odkladu po vydání usnesení o zastavení exekuce, avšak ještě dříve, než došlo k jejímu pravomocnému zastavení dne 28. 11. 2024, pak žalobce v souladu s § 16 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení podal dne 14. 11. 2024 u obecného soudu žalovaného v určené lhůtě (do 30 dnů od právní moci usnesení o zastavení exekuce) žalobu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4510/2018, zdůraznil, že právo žalobou uplatněné se nepromlčelo, neboť žalobce v průběhu exekučního řízení, aniž vyčkal zastavení exekuce, zahájil žalobou soudní (nalézací) řízení. Žalobce měl dále za to, že na nově zahájené nalézací řízení před soudem prvního stupně lze aplikovat rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 29 ICdo 41/2014, podle kterého dokud insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí. Současně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4460/2014, dle kterého nejde o překážku věci rozhodnuté, jestliže o stejné věci, týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob, bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc. K datu podání předmětné žaloby k soudu tu tak stále existovaly účinky včas podané rozhodčí žaloby a účinky neodklizeného rozhodčího nálezu. Bylo tedy na soudu prvního stupně, aby se zabýval tím, zda stále existující rozhodčí nález je či není nicotný a zda tvoří či netvoří překážku věci rozhodnuté. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání žalobce ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Závěr o promlčení nároku považoval za správný a řádně odůvodněný. Měl navíc za to, že v případě podané žaloby se jedná o překážku věci rozhodnuté, neboť o tomtéž nároku byl již vydán Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky rozhodčí nález ze dne 5. 3. 2010, Rsp: Anonymizováno, který nabyl právní moci dne 14. 4. 2010. Vykonatelný se stal dne 5. 8. 2010. Rozhodčí doložka byla mezi žalobcem a žalovaným řádně dojednána ve Smlouvě. Rozhodčí doložka odkazovala na stálý rozhodčí soud založený na základě zákona ve smyslu § 13 zákona o rozhodčím řízení. Není tedy důvod pochybovat o platnosti rozhodčí doložky a platnosti vydaného rozhodčího nálezu. Pokud by žalobce sám považoval rozhodčí nález za nicotný, jistě by tuto skutečnost reflektoval ihned po vydaní usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010. Žalobce však dál vymáhal svou pohledávku na základě rozhodčího nálezu až do roku 2024, kdy byla exekuce z důvodu bezvýslednosti zastavena. Exekuční soud po celou dobu exekuční titul nezpochybnil. Teprve poté, co se po mnoha letech ukázalo, že pohledávka žalobce je zjevně nedobytná, podal žalobce žalobu k soudu. Pro případ, že by byla rozhodčí doložka skutečně neplatná, označil žalovaný postup žalobce za rozporný s dobrými mravy. Nelze připustit, aby žalobce dlouhodobě uplatňoval rozhodčí nález v exekučním řízení, a po zastavení exekuce z důvodu bezvýslednosti žaloval tentýž nárok u obecného soudu, s tím, že považuje rozhodčí nález za nicotný, z čehož dovozuje nemožnost promlčení jeho nároku. Dle žalovaného byla ovšem rozhodčí doložka platně uzavřena, a proto je dána překážka věci rozhodnuté. Nárok žalobce je nadto promlčený.

6. Žalobce se z účasti u jednání odvolacího soudu omluvil. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolací námitky žalobce ve vztahu k posouzení existence podmínek řízení jsou částečně důvodné.

8. Odvolací soud vychází ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně.

9. S ohledem na obsah odvolacích námitek žalobce a argumentaci žalovaného byla předmětem odvolacího přezkumu primárně otázka, zda-li nález Rozhodčího soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 5. 3. 2010, Rsp: Anonymizováno, je řádným (způsobilým) exekučním titulem či nikoliv.

10. Podle § 159a odst. 4 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

11. Podle § 28 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle § 27, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle § 27, nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný.

12. Z obsahu spisu se podává, že žalobce se žalobou ze dne 14. 11. 2024 domáhal po žalovaném z titulu Smlouvy zaplacení: a) jistiny ve výši 135 621, 55 Kč, b) kapitalizovaného úroku vyčísleného ke dni 5. 10. 2009 ve výši 28 541,95 Kč, c) kapitalizovaného úroku z prodlení vyčísleného ke dni 5. 10. 2009 ve výši 36 872,12 Kč, d) poplatků ve výši 9 500 Kč, e) úroku ve výši 9,92 % ročně z částky 135 621,55 Kč od 28. 6. 2015 do zaplacení, f) úroku z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 145 121,55 Kč od 28. 6. 2015 do zaplacení. Žalobce v žalobě neuvedl, že nároky ze Smlouvy uplatňuje podruhé, resp. že je dříve uplatňoval v rozhodčím řízení. Tuto okolnost do řízení vnesl žalobce teprve poté, co aktivní žalovaný vznesl námitku promlčení žalobou uplatněného nároku. Žalobce podáním ze dne 2. 4. 2025 předložil soudu rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 5. 3. 2010, Rsp: Anonymizováno, a současně uvedl důvody, pro které nepovažuje žalobou uplatněný nárok za promlčený. V této souvislosti bez dalšího odkázal na judikaturu vyšších soudů týkající se rozhodčích nálezů vydaných na podkladě neplatných rozhodčích doložek. Otázka, proč žalobce uplatňuje opětovně nárok ze Smlouvy, případně z jakého konkrétního důvodu považuje vydaný rozhodčí nález za nicotný, nebyla u jednání soudu prvního stupně dne 5. 6. 2025, dle příslušného protokolu o jednání, řešena. Nato soud vyhlásil odvoláním napadený rozsudek. Odvolací soud v souvislosti s nařízením jednání na 20. 5. 2026 požádal Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky o zapůjčení příslušného rozhodčího spisu. Spis zapůjčen nebyl z důvodu negativního stanoviska předchůdce žalobce.

13. Žalobce se svojí neúčastí u jednání odvolacího soudu dne 20. 5. 2026 zbavil možnosti být odvolacím soudem ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučen, aby uvedl, z jakého konkrétního důvodu při existenci rozhodčího nálezu uplatňuje nárok ze Smlouvy u soudu, a z jakého konkrétního důvodu, považuje vydaný rozhodčí nález za nicotný.

14. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval, se zaměřením na posouzení existence podmínek řízení, dokazování výpisem z živnostenského rejstříku, žádostí o poskytnutí podnikatelského úvěru ze dne 20. 6. 2007, Smlouvou, Obecnými úvěrovými podmínkami právnická osoba. pro úvěry podnikatelským subjektům, výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne 15. 5. 2008, příslušnou dodejkou, rozhodčím nálezem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 5. 3. 2010, Rsp: Anonymizováno a usnesením soudního exekutora tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa, ze dne 26. 8. 2024, č. j. Anonymizováno.

15. Z výpisu z živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný byl od 1. 10. 2004 fyzickou osobou podnikající podle živnostenského zákona s přiděleným identifikačním číslem Anonymizováno. Živnostenské oprávnění s předmětem podnikání – Poskytování software a poradenství v oblasti hardware a software – zaniklo ke dni 30. 6. 2008. Živnostenské oprávnění s předmětem podnikání – Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona – zaniklo 16. 11. 2009. Žalovaný ukončil činnost v režimu živnostenského zákona.

16. Z žádosti o poskytnutí podnikatelského úvěru ze dne 20. 6. 2007 bylo prokázáno, že žalovaný žádal předchůdce žalobce o poskytnutí podnikatelského Anonymizováno úvěru. Žalovaný byl v žádosti označen identifikačním číslem Anonymizováno s uvedením zápisu v evidenci Městského úřadu adresa, Obecního živnostenského úřadu, pod č. j. Anonymizováno. Žalovaný žádal o úvěr ve výši 200 000 Kč za účelem profinancování potřeb vyplývajících z podnikatelské činnosti žadatele.

17. Ze Smlouvy bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel dne 20. 6. 2007 s předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru podle § 497 obchodního zákoníku. Předchůdce žalobce se zavázal žalovanému poskytnout Anonymizováno ve výši 200 000 Kč na profinancování potřeb vyplývajících z jeho podnikatelské činnosti. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve dvanácti pravidelných měsíčních splátkách. Nedílnou součástí Smlouvy byly Obecné úvěrové podmínky právnická osoba., pro úvěry podnikatelským subjektům.

18. Z Obecných úvěrových podmínek právnická osoba., pro úvěry podnikatelským subjektům, bylo prokázáno, že v čl. XI obsahují rozhodčí doložku, dle které spory mezi smluvními stranami Smlouvy budou s vyloučením pravomoci obecných soudů rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle řádu tohoto soudu třemi rozhodci ustanovenými v souladu s řádem tohoto soudu.

19. Z výzvy k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne 15. 5. 2008 bylo prokázáno, že žalobce v souladu se Smlouvou v důsledku prodlení žalovaného zesplatnil úvěr ke dni 15. 5. 2008. Z příslušné dodejky bylo prokázáno, že žalovanému byla výzva doručena dne 19. 5. 2008.

20. Rozhodčím nálezem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 5. 3. 2010, Rsp: Anonymizováno, má odvolací soud za prokázané, že předchůdce žalobce uplatnil rozhodčí žalobou ze dne 29. 9. 2009 nárok z titulu Smlouvy. Předchůdce žalobce byl v rozhodčím řízení zcela úspěšný, přičemž žalovanému bylo uloženo uhradit: a) jistinu ve výši 135 621, 55 Kč, b) kapitalizovaný úrok ve výši 28 541,95 Kč, c) kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 36 872,12 Kč, d) poplatky ve výši 9 500 Kč, e) úrok ve výši 9,12 % ročně z částky 135 621,55 Kč od 6. 10. 2009 do zaplacení, f) úrok z prodlení ve výši 15,88 % ročně z částky 135 621,55 Kč od 6. 10. 2009 do zaplacení, g) úrok z prodlení ve výši 25 % ročně z úroku ve výši 28 541,95 Kč od 6. 10. 2009 do zaplacení.

21. Z usnesení soudního exekutora tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa, ze dne 26. 8. 2024, č.j. Anonymizováno, bylo prokázáno, že exekuce podle vykonatelného rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 5. 3. 2010, Rsp: Anonymizováno, v exekuční věci oprávněného Anonymizováno se sídlem právnická osoba, jméno FO, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, reg. č. Anonymizováno, proti povinnému Jméno žalovaného pro dlužnou částku 210 535,62 Kč s příslušenstvím a náklady exekuce, byla v plném rozsahu zastavena. Exekuce byla zastavena dle § 55 odst. 11 exekučního řádu z důvodu její dlouhodobé bezvýslednosti.

22. Soud prvního stupně zjevně nevěnoval dostatečnou pozornost otázce existence podmínek řízení ve smyslu § 104 o. s. ř. Dle obsahu spisu bylo o věci pravomocně rozhodnuto rozhodčím nálezem Stálého rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Žalobce v průběhu celého řízení před soudy obou stupňů neuvedl žádnou konkrétní skutečnost, pro kterou by měl být rozhodčí nález nicotný a žádná taková skutečnost ani z provedeného dokazování nevyplynula. Rozhodčí doložka byla součástí Smlouvy uzavřené mezi podnikateli, přičemž zakládala pravomoc stálého rozhodčího soudu k rozhodnutí sporu. Pokud jde o otázku konkrétního určení tří rozhodců, kteří měli spor rozhodovat, odkazovala rozhodčí doložka na řád tohoto stálého rozhodčího soudu. Pro úplnost lze poznamenat, že existenci rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, stejně jako jeho řádu, předpokládá § 19 zákona č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Odvolacímu soudu není známa žádná judikatura vyšších soudů, která by rozhodčí doložku v obdobném konstelaci hodnotila jako neplatnou.

23. O věci tak již bylo bezpochyby rozhodnuto pravomocným rozhodčím nálezem, který má stejné účinky jako pravomocné soudní rozhodnutí. Je zde proto dána překážka věci rozsouzené ve smyslu § 159a o. s. ř. ve spojení s § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení.

24. Nedostatek podmínky řízení se ovšem uplatní pouze v tom rozsahu, ve kterém se plnění přiznané rozhodčím nálezem shoduje s nárokem uplatněným předmětnou žalobou, tj. konkrétně v části řízení o zaplacení částky 145 121,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 28 541,95 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 36 872,12 Kč, úroku ve výši 9,12 % ročně z částky 135 621,55 Kč od 28. 6. 2015 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15,88 % ročně z částky 135 621,55 Kč od 28. 6. 2015 do zaplacení.

25. V rozsahu zbývajícího žalobou uplatněného nároku (část úroku a úroku z prodlení), který nebyl předmětem rozhodčího řízení, se uplatní žalovaným vznesená námitka promlčení, neboť nárok se stal splatný 15. 5. 2008, následující den začala běžet čtyřletá promlčecí doba podle § 397 obchodního zákoníku, která skončila 15. 5. 2012. Žalobce uplatnil nárok poprvé žalobou dne 14. 11. 2024, tedy více jak 12 let po jejím skončení.

26. Veškerá argumentace žalobce ve vztahu k otázce promlčení nároku byla založena zjevně na judikatuře nedopadající na tento případ. Zastavení exekuce pro bezvýslednost není důvodem pro nové soudní uplatnění pravomocně přiznaného nároku.

27. Odvolací soud navíc nemá za prokázané, že je žalobce ve věci aktivně legitimován, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že v exekučním řízení byla pohledávka vymáhána nikoli žalobcem, ale společností Anonymizováno se sídlem Anonymizováno, právnická osoba, Anonymizováno právnická osoba, jméno FO, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, reg. č. Anonymizováno. Žalobce se k jednání odvolacího soudu nedostavil, a proto nemohl být v tomto směru poučen dle § 118a odst.1, 3 o. s. ř.

28. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v části I. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení částky 145 121,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 28 541,95 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 36 872,12 Kč, úroku ve výši 9,12 % ročně z částky 135 621,55 Kč od 28. 6. 2015 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15,88 % ročně z částky 135 621,55 Kč od 28. 6. 2015 do zaplacení, pro překážku věci rozsouzené, zrušil a řízení v této části podle § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zastavil (I. výrok tohoto rozsudku).

29. Rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části I. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku ve výši 0,80 % ročně z částky 135 621,55 Kč od 28. 6. 2015 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,12 % ročně z částky 135 621,55 Kč od 28. 6. 2015 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 9 500 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení, pak odvolací soud dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (II. výrok tohoto rozsudku).

30. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud nově rozhodl v souladu s s § 224 odst. 2 o. s. ř. V části řízení, které bylo pro nedostatek podmínek řízení zastaveno, žalobce ve smyslu § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. zavinil zastavení řízení, neboť podal k soudu žalobu za situace, kdy o nároku již bylo pravomocně rozhodnuto rozhodčím nálezem. Ve zbývající části řízení byl úspěšný žalovaný ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce by tak měl nahradit všechny účelně vynaložené náklady v řízení před soudem prvního stupně žalovanému. Tomu však podle obsahu spisu v této fázi řízení žádné náklady nevznikly, proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (III. výrok tohoto rozsudku).

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce ve smyslu § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. zavinil částečné zastavení řízení, a ve zbytku nebyl se svým odvoláním úspěšný. Žalovanému proto náleží vůči žalobci právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení sestávající z: i) odměny za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 6 940 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 145 121,55 Kč; převzetí věci dne 29. 9. 2025, vyjádření žalovaného k odvolání ze dne 11. 5. 2026 a účast při jednání odvolacího soudu dne 20. 5. 2026) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“), ii) tří náhrad hotových výdajů po 450 Kč k úkonům ad i) dle § 13 advokátního tarifu, iii) cestovného ve výši 1 077 Kč k jednání odvolacího soudu dne 20. 5. 2026 osobním vozidlem RZ SPZ na trase adresa a zpět v rozsahu 132 km při průměrné spotřebě 6,5 l benzinu na 100 km, ceně 34,70 Kč/l PHM a sazbě základní náhrady 5,90 Kč/km dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., iv) náhrady parkovného ve výši 100 Kč v souvislosti s dostavením se na jednání odvolacího soudu dne 20. 5. 2026, v) náhrady za promeškaný čas s cestou na jednání odvolacího soudu dne 20. 5. 2026 v rozsahu 4 půlhodin po 150 Kč, tj. celkem 600 Kč, dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu; celkem tedy 23 947 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva v odvolacím řízení úspěšným žalovaným. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. (IV. výrok tohoto rozsudku). Zástupci žalovaného nenáleží samostatná odměna za úkon nahlížení do spisu dne 7. 5. 2026. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015, vysvětlil, že „za úkon právní služby spočívající v nahlížení a studiu spisu odměna advokátovi zpravidla nepřináleží, neboť studium spisu je zahrnuto v úkonu právní služby převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb [§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu], či v úkonu právní služby první porady s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem [§ 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu], případně tvoří nezbytný předpoklad pro řádné zastupování i v průběhu řízení…. Soud rozhodující o náhradě nákladů řízení může výjimečně přiznat advokátovi odměnu za samostatný úkon právní služby spočívající v prostudování spisu (analogicky podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu), budeli takový postup v civilním soudním řízení s ohledem na konkrétní okolnosti případu (při zohlednění zejména nezbytnosti a účelnosti postupu, procesní situace) ospravedlnitelný (například založí-li protistrana do spisu značné množství listin, s nimiž nemá účastník možnost se jinak seznámit krátce před přípravným jednáním či prvním jednání ve věci).“ Zástupci žalovaného byla přiznána odměna za úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, kterého je úkon nahlížení do spisu součástí. Současně odvolací soud neshledal, že by s ohledem na konkrétní okolnosti tohoto případu bylo přiznání odměny za tento úkon ospravedlnitelné. Obsahem spisu nebylo nic, co by nebylo žalovanému soudem přeposláno, případně nic, co by neměl žalovaný již k dispozici z průběhu smluvního vztahu a z průběhu předchozího vymáhání pohledávky. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže Nejvyšší soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Proti výrokům o nákladech řízení není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozsudkem plněny včas a dobrovolně, může se jich oprávněná osoba domáhat soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí.