10 C 22/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného, nar. Datum narození žalovaného naposledy sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 145 121,55 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 145 121,55 Kč, kapitalizovaného úroku 28 541,95 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení 36 872,12 Kč, úroku ve výši 9,92 % ročně z částky 135 621,55 Kč od 28. 6. 2015 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 145 121,55 Kč od 28. 6. 2015 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 145 121,55 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že její právní předchůdkyně (původní věřitelka), obchodní společnost právnická osoba., IČO IČO, s žalovaným jako s podnikající fyzickou osobou uzavřela dne 20. 6. 2007 smlouvu o úvěru č. hodnota. Na jejím základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit ve dvanácti pravidelných měsíčních splátkách po 16 670 Kč spolu s úrokem ve výši 9,92 % ročně a s dalšími poplatky dle smlouvy a sazebníku původní věřitelky. Žalovaný nesplácel sjednané splátky řádně a včas, a původní věřitelka proto úvěr ke dni 15. 5. 2008 zesplatnila. Pohledávka původní věřitelky za žalovaným přešla nejprve na společnost právnická osoba., posléze z této společnosti na žalobkyni; o této skutečnosti byl žalovaný informován. Dlužnou částku představuje podle žalobkyně jistina 135 621,55 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ke dni 5. 10. 2009 ve výši 28 541,95 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení ke dni 5. 10. 2009 ve výši 36 872,12 Kč, poplatky ve výši 9 500 Kč, úrok z úvěru ve výši 9,92 % ročně z částky 135 621,55 Kč od 28. 6. 2015 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 145 121,55 Kč od 28. 6. 2015 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, ani poté ovšem dluh nezaplatil.

2. Žalovaný ve stručném vyjádření k žalobě vznesl námitku promlčení s tím, že promlčecí lhůta uplynula a navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

3. Žalobkyně v reakci na námitku promlčení uvedla, že její pohledávka promlčená není. Splatnost pohledávky ze smlouvy o úvěru nastala dne 15. 5. 2008 a původní věřitelka ji uplatnila před uplynutím obecné promlčecí doby dne 8. 10. 2009 žalobou v rozhodčím řízení. Ve věci byl vydán rozhodčí nález dne 5. 3. 2010 a na jeho základě byla nařízena exekuce na majetek žalovaného k uspokojení pohledávky oprávněného (právního předchůdce žalobkyně). Rozhodčí nález byl podle názoru žalobkyně vydán a návrh na zahájení exekuce byl podán před okamžikem rozhodným pro dovození sjednoceného přístupu rozhodovací praxe k neplatnosti rozhodčích doložek; tímto okamžikem je vydání usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. spisová značka. S ohledem na další judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu má podání rozhodčí žaloby a následné exekuční řízení založené na takto vydaném rozhodčím nálezu účinky stavění běhu promlčecí doby podle příslušných ustanovení obchodního zákoníku a zákona o rozhodčím řízení. Usnesením ze dne 26. 8. 2024 následně soudní exekutor rozhodl o zastavení exekuce, toto usnesení nabylo právní moci dne 28. 11. 2024. Nynější žalobu podala žalobkyně k soudu dne 14. 11. 2024, tedy bez zbytečného odkladu a do 30 dnů od pravomocného zastavení exekuce, jak předpokládá zákon o rozhodčím řízení (dokonce tedy žalobu podala předčasně ještě před nabytím právní moci usnesení vydaného v exekučním řízení, to je však již nyní nevýznamné, předčasnost žaloby byla dle žalobkyně nabytím právní moci dotčeného usnesení zhojena). Zůstaly tak zachovány účinky podané rozhodčí žaloby a k promlčení pohledávky žalobkyně nedošlo. K tomu žalobkyně odkázala na další judikaturu Nejvyššího soudu. Žalobkyně dodala, že námitka promlčení by rovněž neměla požívat právní ochrany pro rozpor s dobrými mravy, protože žalovaný vědomě do dnešního dne na dluh nic neuhradil a nyní se znovu snaží zaplacení vyhnout.

4. Na jednání dne 5. 6. 2025 žalobkyně na žalobě trvala. Žalovaný se z jednání včas omluvil s tím, že zároveň ze „závažných osobních důvodů“ požádal o jeho odročení o 30 dnů. Této žádosti soud nevyhověl, protože žalovaný uvedené důvody nijak neupřesnil a ničím nedoložil. Soud při takto obecném tvrzení nemohl posoudit, zda žalovanému skutečně v účasti u jednání brání závažné okolnosti (k povinnosti účastníka uvést konkrétní závažné důvody srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. spisová značka). Uvedené tvrzení žalovaného proto k odročení jednání nestačilo a soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Soud z provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:

6. Žalovaný požádal jako podnikající fyzická osoba (IČO IČO žalovaného) původní věřitelku o poskytnutí úvěru („Profi úvěr“) ve výši 200 000 Kč, a to na bankovní účet uvedený v žádosti (žádost o poskytnutí úvěru čl. 61-65, sdělení adresa a výpis z živnostenského rejstříku čl. 68-69). K poskytnutí úvěru žalovanému v požadované výši se původní věřitelka zavázala smlouvou o úvěru ze dne 20. 6. 2007, žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s ujednanými úroky a poplatky ve stanovených měsíčních splátkách. Účelem úvěru bylo financování podnikatelských potřeb žalovaného (smlouva o úvěru čl. 15-18, obecné úvěrové podmínky a oznámení o stanovení úrokových sazeb čl. 19-25). Původní věřitelka úvěr vyplatila dne 20. 6. 2007 na bankovní účet žalovaného uvedený v žádosti o úvěr (interní účetní doklad čl. 26). Žalovaný řádně neplnil své povinnosti ze smlouvy a původní věřitelka úvěr zesplatnila ke dni 15. 5. 2008, což žalovanému dopisem oznámila a vyzvala ho k okamžité úhradě celého zbývajícího dluhu ve výši 154 370,60 Kč (výzva k okamžitému splacení s dodejkou čl. 27-28). Původní věřitelka svou pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy uplatnila v rozhodčím řízení. V něm byl dne 5. 3. 2010 vydán rozhodčí nález sp. zn. 1663/09 Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, jehož pravomoc byla dána rozhodčí doložkou obsaženou v ustanovení Obecných úvěrových podmínek původní věřitelky, které byly nedílnou součástí sjednané úvěrové smlouvy. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 14. 4. 2010 (rozhodčí nález čl. 82-83). Dne 20. 9. 2010 bylo zahájeno exekuční řízení k vymožení pohledávky ve výši 210 535,62 Kč s příslušenstvím, přiznané výše označeným pravomocným rozhodčím nálezem. Exekuce byla naposledy vedena soudním exekutorem tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa, pod sp. zn. spisová značka. Soudní exekutor exekuci zastavil usnesením ze dne 26. 8. 2024, č. j. spisová značka, které nabylo právní moci dne 28. 11. 2024. K zastavení exekuce došlo z důvodu uvedeného v § 55 odst. 11 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“), tj. proto, že po dobu 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nedošlo ani k částečnému upokojení vymáhané povinnosti. Exekuce byla zastavena tzv. pro bezvýslednost, k zastavení nedošlo pro vady exekučního titulu ani z jiného důvodu (usnesení soudního exekutora č. j. spisová značka čl. 87-88). Pohledávka původní věřitelky byla smluvně postoupena nejprve na přechodného věřitele, následně na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno (smlouvy o postoupení pohledávek s přílohami, oznámení původní věřitelky o postoupení, výzva k plnění čl. 29-34, čl. 38, čl. 35-37 a 39-49, čl. 50-52).

7. V souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to konkrétně s § 3028 odst. 1 o. z. a s § 3036 o. z., posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 8. 2012 (dále jen „obch. zák.“), a to s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru (20. 6. 2007).

8. Podle § 408 odst. 1 obch. zák. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

9. Dle § 16 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“), uplatní-li strana svůj nárok před rozhodci v promlčecí nebo prekluzivní lhůtě a rozhodnou-li rozhodci, že není dána jejich pravomoc, zůstávají účinky podané žaloby zachovány, pokud strana podá znovu u soudu, u příslušných rozhodců či stálého rozhodčího soudu, nebo u jiného příslušného orgánu žalobu do 30 dnů ode dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o nedostatku pravomoci. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení platí, že účinky podané žaloby zůstávají zachovány i tehdy, pokud strana po zrušení rozhodčího nálezu podala u příslušných rozhodců či stálého rozhodčího soudu, nebo u jiného příslušného orgánu žalobu, nebo návrh na pokračování v řízení do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu, jímž došlo ke zrušení rozhodčího nálezu.

10. Právní posouzení věci:

11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím k výše uvedeným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že podané žalobě nelze vyhovět, a to z důvodu námitky promlčení důvodně vznesené žalovaným. Jak již bylo výše naznačeno, práva a povinnosti z uzavřené úvěrové smlouvy se řídí obchodním zákoníkem. Ten stanoví obecnou čtyřletou promlčecí dobu (§ 397 obch. zák.), přičemž k jejímu stavení dochází v případě zahájení soudního nebo obdobného řízení (§ 402 a § 403 obch. zák.). V tomto případě byla pohledávka původní věřitelky uplatněna v rozhodčím řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu dne 5. 3. 2010 a následně původní věřitelka podala návrh na nařízení exekuce k jejímu vymožení. V průběhu exekučního řízení byla pohledávka platně postoupena původní věřitelkou na žalobkyni (přes přechodného věřitele). Exekuční řízení probíhalo až do 28. 11. 2024, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení exekuce z důvodu její bezvýslednosti (podle § 55 odst. 11 exekučního řádu). S ohledem na to, že doba nalézacího i exekučního řízení přesáhla 10 let po splatnosti předmětné pohledávky, skončil zastavením exekuce i důvod pro stavení promlčecí doby. Za situace, ve které v okamžiku zastavení exekuce (28. 11. 2024) bez jakýchkoli pochybností došlo k překročení maximální promlčecí doby deseti let od jejího započetí, tj. od splatnosti dotčené pohledávky dne 15. 5. 2008 (§ 408 odst. 1 obch. zák.), nelze žalobou uplatněný nárok žalobkyni přiznat z důvodu vznesené námitky promlčení.

12. Závěry obsažené v judikatuře, na kterou poukazovala žalobkyně (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. spisová značka, či nález Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. I.ÚS 1091/19), se na daný případ nevztahují. Řeší totiž věc odlišnou, a to situaci, v níž účinky stavení promlčecí doby jsou zachovány i po zastavení exekuce v případě, že důvodem pro zastavení exekuce je rozhodčí nález, který nemá právní účinky, neboť byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, což konstatuje exekuční soud (příp. insolvenční soud v insolvenčním řízení). V takovém případě může věřitel podle § 16 dost. 2 zákona o rozhodčím řízení podat k příslušnému soudu do 30 dnů žalobu. V nyní projednávané věci však na základě rozhodčího nálezu probíhala exekuce více než 10 let, tj. od jejího zahájení dne 20. 9. 2010 až do jejího pravomocného skončení dne 28. 11. 2024, a důvod pro zastavení exekuce nespočíval v nezpůsobilosti exekučního titulu. Takový závěr příslušný exekuční soud v této věci nikdy nevyslovil. Exekuce nebyla zastavena pro nepřípustnost, jak předpokládá citovaná judikatura, ale ze zcela jiného důvodu. Z hlediska právní jistoty povinného (žalovaného) nelze připustit rozšiřující výklad § 16 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení, jakého se zjevně domáhá žalobkyně, tedy zachování účinků podané žaloby i pro případ, v němž k zastavení exekuce došlo z jiného důvodu než pro nezpůsobilost exekučního titulu (rozhodčího nálezu). Argumentace žalobkyně směřující proti námitce promlčení je tak nepřiléhavá; žalobkyně není oprávněna promlčenou pohledávku znovu úspěšně uplatnit v řízení před soudem dle výše citovaného ustanovení zákona o rozhodčím řízení a související judikatury.

13. Ani argumentu žalobkyně, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, soud nepřisvědčil. Žádné výjimečné okolnosti vedoucí k takovému závěru soud v této věci neshledal. Judikatura, které se v tomto směru žalobkyně dovolávala, se opět týkala případů, v nichž věřitel v dobré víře uplatnil v exekučním řízení pohledávku pravomocně přiznanou rozhodčím nálezem, o kterém bylo následně rozhodnuto příslušným soudem tak, že jde o nezpůsobilý exekuční titul (s ohledem na pozdější judikatorní závěry týkající se neplatnosti rozhodčích doložek) a exekuce byla zastavena pro nepřípustnost. Jak již bylo uvedeno výše, o takovou situaci se v posuzovaném případě nejedná. Žalovaným vznesená námitka promlčení není nemravná, naopak žalovaný toliko v řízení vykonal právo, které mu náleží. Korektiv dobrých mravů navíc nemůže být na újmu principu právní jistoty, který v této věci s ohledem na důvody zastavení exekuce – po více než deseti letech od jejího zahájení – převažuje.

14. Žalovaný byl ve sporu úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.