74 Co 187/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 47 809,13 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 17. 4. 2024, č. j. 11 C 201/2023-58,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 187,93 Kč od 29. 6. 2023 do 30. 11. 2023, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající odvoláním napadené části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 187,93 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 359,84 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 723,37 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud ve Vyškově (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 34 187,93 Kč a částku 20 Kč (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 13 601,20 Kč s požadovaným příslušenstvím z částky 47 617,13 Kč (II. výrok) a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 211 Kč (III. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány ve vztahu k předmětu odvolacího řízení následující skutečnosti:a) Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 7. 9. 2021 rámcovou smlouvu č. , Anonymizováno, , jejímž předmětem bylo vedení běžného účtu č. , č. účtu, , včetně smlouvy o úvěru č. , IBAN, , kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Úvěr měl být splacen do 15. 9. 2029 společně s úrokem 17,9 % ročně, a to v měsíčních splátkách po 988 Kč, k 15. dni v měsíci. Celkově měl žalovaný žalobci vrátit 94 642,08 Kč.b) Žalobce měl při zkoumání úvěruschopnosti k dispozici část výpisů z účtu žalovaného za období od 6/2021–8/2021, vždy jen s tou stranou výpisu, na které byla uvedena příchozí platba od zaměstnavatele. Z těchto výpisů vyplývalo, že žalovaný čerpá na účtu u , právnická osoba, . kontokorentní úvěr, na účet byla připsána částka 10 500 Kč od společnosti , právnická osoba, . (úvěrující společnost) a 15 000 Kč od , právnická osoba, . (sázková společnost), z účtu jsou patrny i odchozí platby pro sazka.cz. Ke dni 7. 9. 2021 neevidoval žalobce žádný úvěr žalovaného ani žádný zablokovaný kontrakt. Z úvěrové zprávy vyplývalo, že žalobce byl hodnocen jako maximálně delikventní díky vysoké částce překročení limitu za posledních 12 měsíců.c) Vedení běžného účtu bylo zpoplatněno částkou 10 Kč měsíčně. Na běžném účtu byl v období od 30. 4. 2023 do 31. 5. 2023 záporný zůstatek.d) Mezi stranami byl sjednán i odklad splátek úvěru ze dne 15. 2. 2021 a 15. 1. 2022.e) Žalobce převedl dne 8. 9. 2021 na účet žalovaného částku 50 000 Kč.f) Žalovaný celkem zaplatil částku 15 812,07 Kč, přičemž poslední splátka ze dne 17. 4. 2023 byla zaplacena dne 18. 4. 2024 ve výši 4,07 Kč.g) Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 19. 6. 2023, přičemž úvěr byl současně zesplatněn.

3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci – vycházeje z § 419, § 1810 a násl., § 2662 a násl., § 2395, § 1725, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679-18, k následujícím závěrům:

4. Žalobce s žalovaným (v postavení spotřebitele) uzavřeli smlouvu o úvěru jako smlouvu spotřebitelskou. Žalobce nedostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného a úvěr poskytnout jen v situaci, kdy ho bude žalovaný schopen splácet, nevyžádal si od žalovaného sdělení o jeho příjmech, které by měl prokázat, nevyžádal si přehled jeho výdajů, a tyto neporovnal takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. Žalobce se neměl spokojit jen s tvrzenou výší výdajů, měl je ověřit, pokud tak neučinil, nepostupoval s odbornou péčí. Soudy jsou povinny zkoumat z úřední povinnosti, nikoliv až k námitce dlužníka, zda věřitel řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele.

5. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 10 % dle poměru vzájemného úspěchu a neúspěchu stran v řízení.

6. Proti části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 187,93 Kč od 29. 6. 2023 do zaplacení, podal žalobce odvolání. Namítal, že pravidlo o času plnění zakotvené v zákonu o spotřebitelském úvěru se uplatní jen tehdy, není-li v možnostech spotřebitele jako dlužníka splnit pohledávku bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, kdy dlužník prokáže, že není v jeho možnostech, aby částku uhradil bez zbytečného odkladu po doručení výzvy. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, neunesl břemeno tvrzení a důkazní ohledně svých možností ke splnění závazku.

7. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

8. Žádný z účastníků se k jednání odvolacího soudu nedostavil. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.

9. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že podané odvolání je zčásti důvodné.

10. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. a z pravomocné části II. výroku rozsudku. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 34 187,93 Kč (dlužná nesplacená jistina úvěru) a částku 20 Kč (poplatek za vedení běžného účtu) do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť žalobci „doposud“ nevznikl nárok na úrok z prodlení a v případě nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti nemá žalobce právo na smluvené úroky a poplatky.

11. S ohledem na obsah odvolacích námitek byla předmětem odvolacího řízení výlučně otázka, zda žalobci vznikl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z přiznané jistiny od 29. 6. 2023 do zaplacení.

12. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazován přehledem plateb, úvěrovou zprávou, žádostí o úvěr a výpisy z účtu žalovaného.

13. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný uhradil na dluh částku 15 812,07 Kč, naposledy platbou ve výši 4,07 Kč dne 18. 4. 2023.

14. Z úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaný byl hodnocen jako vysoce rizikový z důvodu vysoké částky překročení limitů (maximální delikvence), v roce 2021 celkem 14x neúspěšně žádal o osobní úvěr, 6x neúspěšně žádal o splátkovou kreditní kartu a 4x o revolvingový úvěr. Dále mu bylo odmítnuto poskytnutí úvěru na stavební spoření. V době podání žádosti čerpal revolvingový úvěr s datem vzniku 9. 7. 2021, kontokorentní úvěr s datem vzniku 26. 12. 2020 a osobní úvěr s datem vzniku 1. 1. 2021.

15. Z žádosti o úvěr (aplikační data) vyplývá, že žalovaný uvedl druh bydlení nájemní, že není ženatý a nemá vyživovací povinnost k žádné osobě, že má příjmy ze zaměstnání a splácí dva úvěry po 2 000 Kč. Uvedl výdaje na bydlení ve výši 14 000 Kč, náklady na jídlo, dopravu a léky ve výši 8 000 Kč. Žalobce vyhodnotil výdaje žalovaného dle expertní analýzy na částku 3 550 Kč a výdaje jeho domácnosti na částku 6 750 Kč. Výši příjmů ověřoval žalobce u zaměstnavatele žalovaného telefonicky. Údaje o splátkách jiných úvěrů byly ověřeny v interních a externích databázích a Bankovních registrech.

16. Z výpisu z účtu žalovaného u , právnická osoba, . vyplývá, že u běžného účtu byl sjednán kontokorent ve výši 20 000 Kč (za měsíc červen 2024 předložena jedna strana výpisu s platbou od zaměstnavatele ve výši 34 272 Kč, za měsíc července 2024 předložena jedna strana výpisu s platbou od zaměstnavatele ve výši 28 916 Kč, za měsíc srpen 2024 předložena jedna strana výpisu s platbou od zaměstnavatele ve výši 35 345 Kč). Z částí předložených výpisů nelze učinit závěr o běžných výdajích žalovaného, neboť jsou neúplné. Nicméně lze zjistit, že dne 9. 7. 2021přišla na tento účet platba ve výši 10 500 Kč od společnosti , právnická osoba, . a platba ve výši 15 000 Kč od sázkové kanceláře , právnická osoba, .

17. Plnění z neplatné smlouvy jako neplatného právního jednání je přijetím bezdůvodného obohacení (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.

18. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Zákonná lhůta k plnění není vázána na aktivitu žalovaného v soudním řízení, hypotéza dané právní normy není formulována jako podmíněná. Právní názor žalobce, že v případě nečinnosti žalovaného se uplatní lhůta k plnění dle výzvy věřitele, není správný. V případě spotřebitelských smluv je dokonce možné, bude-li zjištěno, že v možnostech a schopnostech spotřebitele není zaplatit dluh, tj. že nenastala jeho splatnost ke dni vydání rozhodnutí (a nelze mu uložit ani povinnost zaplatit dluh v budoucích splátkách), žalobu „pro tentokrát zamítnout“. Lhůta k plnění se tak odvíjí v případě neplatnosti smlouvy vždy od možností a schopností spotřebitele, ať už je v řízení aktivní či nikoliv. Prodlení spotřebitele se v případě předvídaném v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neodvíjí od výzvy věřitele k úhradě poskytnuté jistiny. Cílem této právní úpravy však zcela jistě není uměle oddalovat splatnost závazku či nutit věřitele v budoucnu podstoupit další soudní řízení (a tím zvyšovat i náklady spotřebitele). Zákonodárcem proto bylo racionálně zvoleno objektivní kritérium určení splatnosti dle možností spotřebitele v daném konkrétním případě. Je tak třeba zjišťovat možnosti spotřebitele v podmínkách každé konkrétní věci, přičemž je nutno důsledně odlišovat zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, jako kvalifikovaný proces zjišťování (věřitelem) schopností spotřebitele splácet poskytovaný úvěr, a posouzení (soudem) doby přiměřené schopnostem spotřebitele poskytnutou jistinu splatit. V daném případě pak obsah spisu a zjištění z provedených důkazů určení konkrétní doby splatnosti umožňovaly.

20. Odvolací soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v možnostech a schopnostech žalovaného, tak jak byly zjištěny z obsahu spisu, a které nikdo nesporoval, bylo zaplatit dlužnou jistinu úvěru do konce listopadu 2023, tj. v prodlení s vrácením dlužné částky se ocitl od 1. 12. 2023. Žalovaný byl schopen do konce listopadu 2023 zaplatit dlužnou částku při zjištěných příjmech a výdajích i v situaci, kdy splácel další úvěr ve výši 2 000 Kč měsíčně. Odvolací soud vychází z údajů sdělených žalovaným žalobci v souvislosti s poskytnutím úvěru, když v průběhu řízení nebyla tvrzena a zjištěna změna osobních a majetkových poměrů žalovaného. Pro srovnání odvolací soud uvádí, že předpokládaná měsíční úložka na vrácení dlužné jistiny úvěru, která je předmětem tohoto řízení, společně s dalším úvěrem, který žalovaný čerpal a měl splácet, by se pohybovala ve výši poloviny splátky pro účely insolvenčního řízení stanovené pro rok 2023.

21. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud rozsudek v odvoláním napadené části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 187,93 Kč od 29. 6. 2023 do 30. 11. 2023, podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. pak ve zbývající odvoláním napadené části II. výroku rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 187,93 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení.

23. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud nově rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud v rámci poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci zohlednil i příslušenství pohledávky, které bylo žalobci přiznáno v odvolacím řízení, jež kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně nárok v celkové výši 61 799,44 Kč, jeho úspěch je představován přiznanou částkou 36 160,85 Kč. Ve vzájemném poměru úspěchu a neúspěchu byl žalobce úspěšnější v rozsahu 17,03 %. Náklady řízení před soudem prvního stupně, které žalobce vynaložil, jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 913 Kč a paušálními náhradami nezastoupeného účastníka dle vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, příslušející ve výši 100 Kč za tyto dva úkony: předžalobní výzva a podání žaloby. Z celkových nákladů 2 113 Kč byla žalobci s ohledem na jeho poměrného úspěchu přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 359,84 Kč.

24. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud při určení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků vyšel z částky, která byla předmětem odvolacího řízení, kterou kapitalizoval ke dni vydání rozhodnutí o odvolání. Žalobce požadoval v odvolacím řízení přiznat úrok z prodlení ve výši 9 146,44 Kč, byla mu přiznána částka 6 968,71 Kč. Žalobce má proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 52,38 % podle poměru vzájemného úspěchu a neúspěchu stran sporu v odvolacím řízení. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 281 Kč a paušální náhradou ve výši 100 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb., příslušející k úkonu podání odvolání (odůvodnění odvolání mohlo být uvedeno už v úkonu ze dne 3. 5. 2024). Náklady odvolacího řízení činí 1 381 Kč, žalobci byla přiznána jejich poměrná část ve výši 723,37 Kč.