11 C 201/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Ševčíkem, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 47 809,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 187,93 Kč a částku 20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 429,20 Kč s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 47 617,13 Kč od 19. 6. 2023 do 16. 7. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 617,13 Kč od 29. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 47 617,13 Kč od 17. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem v částce 2 182,13 Kč a částky 172 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 211 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Vyškově dne 26. 7. 2023 domáhá zaplacení částky 47 809,13 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s následujícím odůvodněním. Žalobkyně uzavřela dne 7. 9. 2021 s žalovaným rámcovou smlouvu, předmětem rámcové smlouvy bylo zřízení a vedení účtu číslo , č. účtu, , součástí byla i smlouva o úvěru č. , IBAN, . Na základě úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, žalovaný se zavázal částku zaplatit do 15. 9. 2029, a to prostřednictvím konstantních měsíčních splátek po 988 Kč každého 15. dne v měsíci, dodatkem č. , hodnota, byl den v měsíci změněn na 17. den. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost byla zkoumána. Úvěr byl vyplacen na běžný účet žalovaného, žalovaný platil splátky od 15. 10. 2021 do 17. 3. 2023, 18. 4. 2023 bylo zaplaceno pouze 4,07 Kč, další platby žalobkyně neeviduje. Na základě toho dne 19. 6. 2023 zaslala žalobkyně žalovanému zesplatňující dopis – předžalobní upomínku. Žalobkyně tak požaduje zaplacení částky 47 617,13 Kč jako zbývající jistiny úvěru, dále pak částky 172 Kč jako dlužné pojistné, částku 20 Kč za vedení běžných účtu, naúčtováno dne 30. 4. 2023 a 31. 5. 2023. Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku 2 182,13 Kč, zákonného úroku z prodlení ze zbývající jistiny od 29. 6. 2023 do zaplacení, úroku ze zbývající jistiny ve výši 17,9 % ročně od 19. 6. 2023 do 16. 7. 2023 a úroku ve výši 15 % ročně ze zbývající jistiny od 17. 7. 2023 do zaplacení.

2. K dotazu soudu na posuzování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumána byla, a to na základě informací, které poskytl žalovaný. Osobní údaje byly ověřeny z dokladů, pokud jde o příjem, tak dle tvrzení žalobkyně, při poskytování úvěru se u příjmů vycházelo z údajů uvedených žalovaným, a to z částky 32 846 Kč, kdy příjem byl ověřen telefonicky u zaměstnavatele a dále výpisy z účtu. Pokud jde o výdaje, bylo zjištěno, že žalovaný splácí úvěr 2 000 Kč měsíčně, informace byly ověřeny z úvěrové zprávy. Pokud jde o výdaje žalovaného byla uvedena částka 3 550 Kč, u výdajů domácnosti je uvedena částka 6 750 Kč, forma bydlení nájem. Dále byla osoba žalovaného zkoumána v insolvenčním rejstříku, z bankovního a nebankovního registru a dále byly posuzovány informace z některých společností patřících do skupiny PPF. K důkazům ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně doložila úvěrovou zprávu a přehled žádostí o úvěr a část výpisu z účtu obsahující příjem žalovaného za 3 měsíce.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal zcela nečinný. Za splnění podpínek § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl soud na základě předložených listinných důkazů.

4. Z rámcové smlouvy vč. smlouvy o úvěru č. , IBAN, , z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z obchodních podmínek a z podmínek pro používání úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovaným dne 7. 9. 2021 uzavřela rámcovou smlouvu č. , hodnota, , kdy předmětem rámcové smlouvy je zřízení a vedení běžného účtu , č. účtu, , součástí smlouvy jsou obchodní podmínky, ceník, podmínky pro používání karet, pojistné podmínky a rámcová pojistná smlouva aj. Součástí rámcové smlouvy je i smlouva o úvěru č. , IBAN, . Smlouvou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnou úvěr ve výši 50 000 Kč. Úvěr měl být dle smlouvy splacen do 15. 9. 2029 s úrokem 17,9 % ročně, a to v měsíčních splátkách po 988 Kč, součástí smlouvy bylo i měsíční pojistné 86 Kč. Celková zaplacená částka je dle smlouvy 94 642,08 Kč, splátky měly být placeny každý 15 den v měsíci.

5. Z části výpisů z účtu 6/2021, 7/2021, 8/2021 bylo zjištěno, že tyto výpisy jsou vícestránkové, vždy však byla předložena pouze jedna strana, na které je vidět příchozí platba ze zaměstnání , Anonymizováno, , Anonymizováno, S. R. O. v rozmezí od 28 000 Kč do 35 000 Kč, současně z výpisů vyplývá, že žalovaná čerpá na účtu u , právnická osoba, kontokorentní úvěr, z části výpisu z účtu 7/2021 byly zjištěny příchozí prostředky ve výši 10 500 Kč od , právnická osoba, . a 15 000 Kč od , právnická osoba, . – tj. z úvěrující společnosti a sázkové kanceláře, současně jsou zřejmé dvě odchozí platby 1 500 Kč a dvě odchozí platby 500 Kč pro , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .

6. Z přehledů žádostí o úvěr bylo zjištěno, že k datu 7. 9. 2021 neevidovala žalobkyně žádný úvěr žalovaného.

7. Z úvěrové zprávy bylo zjištěn výsledek hodnocení úvěruschopnosti žalovaného dne 7. 9. 2021, s tím, že není evidován žádný zablokovaný kontrakt, ve score je uvedena třída rizika D, dále označeno jako maximální delikvence a vysoká částka překročení limitu za posledních 12 měsíců, přitom se vycházelo ze 3 splátkových kontraktů z přechozích let, dále 11 kontraktů bylo odmítnuto (např. 23. 3. 2021 z důvodu nepravidelných splátek, stejně tak 28. 6. 2021) a 3 odvolány, dále se vycházelo z 1 nesplátkového kontraktu, a to existující kontokorentní úvěr, dále pak kontrakt – karta, revolvingový úvěr existující, revolvingový úvěr ukončený a dále žádostí – 10 odmítnutých nebo odvolaných a dvě ve stádiu žádosti.

8. Z ceníku k běžnému účtu bylo zjištěno, že vedení všech běžných účtů je zpoplatněno částkou 10 Kč měsíčně.

9. Z dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě bylo zjištěno, že byl sjednán odklad splátek 15. 12. 2021 a 15. 1. 2022.

10. Z dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě bylo zjištěno, že splatnost splátek byla stanovena na 17. den v měsíci.

11. Z výpisu bylo zjištěno, že částka 50 000 Kč byla dne 8. 9. 2021 převedena na účet č. , č. účtu, .

12. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný celkem zaplatil částku 15 812,07 Kč, přitom poslední splátka ze dne 17. 4. 2023 byla zaplacena částečně 18. 4. 2023, a to v částce 4,07 Kč, dále již žalovaný nehradil a dne 19. 6. 2023 žalobkyně úvěr zesplatnila.

13. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, za období do 30. 4. 2023 do 31. 5. 2023 bylo zjištěno, že obsahuje záporný zůstatek 192 Kč představující 2 x měsíční poplatek po 10 Kč (naúčtováno dne 30. 4. 2023 a 31. 5. 2023) a pojistné 2 x 86 Kč (naúčtované dne 30. 5. 2023 a 30. 5. 2023)

14. Z výzvy ze dne 19. 6. 2023 a z podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného upomínala před podáním žaloby, současně žalovanému oznámila zesplatnění.

15. Závazkový vztah vzniklý dne 7. 9. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále „o. z.“) a dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

17. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

18. Dle § 2662, § 2664, § 2665 o. z. se smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. S peněžními prostředky na účtu může majitel účtu a za podmínek ujednaných ve smlouvě i jeho zmocněnci nakládat ujednaným způsobem. Nevyplývá-li ze zmocnění opak, nezaniká smrtí zmocnitele. Ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

19. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době (…).

20. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

21. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

22. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

23. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne 7. 9. 2021 smlouvu o běžném účtu a současně i smlouvu úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.

26. Ohledně povinnosti zabývat se výdaji žalovaného a nespokojit se pouze s jejich tvrzenou výší odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V nyní posuzovaném případě porušení povinnosti žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti od žalovaného neobstarala a spoléhala pouze na statistické údaje, aniž zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr.

27. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

28. Soud žalobkyni vyzval k dotvrzení posuzování úvěruschopnosti a k doložení důkazů, žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost zkoumána byla, a to na základě informací, které poskytl žalovaný. Osobní údaje byly ověřeny z dokladů, pokud jde o příjem, tak dle tvrzení žalobkyně, při poskytování úvěru se u příjmů vycházelo z údajů uvedených žalovaným, a to z částky 32 846 Kč, kdy příjem byl ověřen telefonicky u zaměstnavatele a dále výpisy z účtu. Pokud jde o výdaje, bylo zjištěno, že žalovaný splácí úvěr 2 000 Kč měsíčně, informace byly ověřeny z úvěrové zprávy. Pokud jde o výdaje žalovaného byla uvedena částka 3 550 Kč, u výdajů domácnosti je uvedena částka 6 750 Kč, forma bydlení nájem. Dále byla osoba žalovaného zkoumána v insolvenčním rejstříku, z bankovního a nebankovního registru a dále byly posuzovány informace z některých společností patřících do skupiny PPF. K důkazům ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně doložila úvěrovou zprávu, přehled žádostí o úvěr a částečné výpisy (1 strana z výpisů za měsíce 6/2021, 7/2021 a 8/2021).

29. S ohledem na shora uvedené soud tudíž dospěl k závěru, že výdaje žalovaného nebyly dostatečně zjištěny a ověřeny. Žalobkyně při sjednávání úvěru zcela ignorovala úvěrovou historii i současnost žalovaného, kdy z úvěrové karty vyplývá, že žalovaný v minulosti měl mnoho úvěrů, a ještě více žádostí bylo zamítnuto, dále měl žalovaný existující úvěry, další smlouvy ve stádiu žádosti o úvěr. Pokud jde o výdaje, žalovaný uvedl jako formu bydlení nájemní, přitom je naprosto nemožné, aby žalovaný měl výdaje vč. nájmů, energií, nákladů na splátky a nákladů na základní životní potřeby, tak jak jsou uvedeny žalobkyní v doplnění. Žalobkyně doložila pouze části výpisů, a i z těch vyplývá, že žalovaný čerpal jiný úvěr a dále že i v této části výpisů se žalovanému objevují částky příchozí a odchozí ze sázkových kanceláří. V tomto ohledu je zkoumání, tvrzení a doložení žalobkyně nedostatečné. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace jako poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadovala a jakých se jí dostalo, čím a jak si je ověřila, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěla k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v zákoně č. 267/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

30. Poskytnutá jistina (tzn. výše poskytnutých peněžitých prostředků, které je žalovaný povinen vrátit na základě bezdůvodného obohacení) činí 34 187,93 Kč (50 000 Kč – 15 812,07 Kč, tj. čerpaný úvěr – zaplacené částky), kdy tato částka byla žalobkyni výrokem I. přiznána. Současně byla žalobkyni přiznána částka 20 Kč jako poplatek za vedení běžného účtu vztahující se ke smlouvě o běžném účtu, kdy část smlouvy vztahující se ke smlouvě o běžném účtu platná je.

31. Pokud jde o částku 13 429,23 Kč, částku 172 Kč a dále úrok ve výši 17,9 % ročně z částky 47 617,13 Kd od 19. 6. 2023 do 16. 7. 2023, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 617,13 Kč od 29. 6. 2023 do zaplacení, úrok 15 % ročně z částky 47 617,13 Kč od 17. 7. 2023 do zaplacení a kapitalizovaný úrok 2 182,13 Kč soud dospěl k závěru, že žaloba v tomto rozsahu není důvodná, a to s ohledem na shora uvedené ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle judikaturního vývoje je smlouva o úvěru považována za absolutně neplatnou, soud k tomuto musí přihlédnout i bez návrhu. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 211 Kč, přičemž tato částka představuje 10 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 55 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45 % tj. výrok II. včetně kapitalizovaných úroků srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 913 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

33. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.