74 CO 190/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a JUDr. Petra Ševčíka, LL. M., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem JUDr. příjmení příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 4 935,86 EUR s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. září 2021, č. j. 4 C 140/2021-119,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 19 389 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického rozkazu (který byl převeden bez jeho vydání do sporného řízení) domáhal po žalovaném zaplacení částky 4 935, 86 EUR s příslušenstvím z titulu smlouvy o přepravě automobilů z místa nakládky Pocking v Německu, příjmení jméno příjmení, do místa vykládky Egolding v Rakousku, Frikus, uzavřené na základě objednávek číslo číslo číslo číslo číslo. Tvrdil, že mezi účastníky byla dohodnuta celková cena přepravy ve výši 5 750 EUR, kterou žalobce vyúčtoval fakturou č. FA/49/05 číslo na částku 3 450 EUR, splatnou dne datum a fakturou č. F A/5 číslo na částku 2 300 EUR, spatnou datum. Dne datum uhradil žalovaný žalobci částku 814,14 EUR, kterou žalobce započetl na dříve splatnou fakturu. Žalobce se domáhal zaplacení zbylé části vyúčtované ceny provedené přepravy ve výši 4 935,86 EUR s příslušenstvím a nákladů spojených s uplatněním pohledávek ve výši 80 EUR.

2. Žalovaný na výzvu soudu uvedl, že nárok žalobce neuznává. Potvrdil, že žalobce uskutečnil přepravy dle objednávek číslo číslo číslo číslo číslo avšak namítal, že došlo k zápočtu pohledávky žalobce na pohledávku žalovaného ve výši 4 935,86 EUR, vyúčtovanou fakturou číslo kterou žalovaný přefakturoval žalobci škodu, kterou byl (jako zprostředkovatel) nucen uhradit v jiném případu přepravy, kdy řidič žalobce neprovedl dle instrukcí potřebné záznamy a na místě vykládky nechal nákladní list (dále jen„ list CMR“), kde není zmínka o poškození přepravovaného vozidla. Žalobce tak porušil povinnost popsat zjevný stav poškozeného vozidla, kdy vozidlo mělo být dle listin potvrzených žalobcem nepoškozené, ačkoli poškozené bylo, s čímž se dle čl. 8 odst. 1 písm. b) Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní nákladní dopravě (CMR), publikované pod číslo Sb. (dále jen„ Úmluva CMR“) spojuje automaticky povinnost k náhradě vzniklé škody. příjmení vyúčtovaná žalovaným žalobci fakturou číslo tak odpovídá bezdůvodnému obohacení žalobce z důvodu, že za něj žalovaný uhradil cenu opravy poškozeného vozidla v jiném případu přepravy. Dále žalovaný namítal, že není ve věci pasivně legitimován, neboť v předmětném případu jednal v postavení zasílatele, svým jménem na účet příkazce Onlinecars. Žalovaný proto neodpovídá za škodu na zásilce, pouze přeposlal a přefakturoval platbu příkazce.

3. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 4 935, 86 EUR s příslušenstvím a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 80 EUR a nahradit žalobci náklady řízení ve výši 72 167,96 Kč.

4. Soud předeslal, že účastníci jsou osobami se sídlem v jiném členském státu Evropské unie, kdy žalobce má sídlo v Polsku a žalovaný v České republice; k realizaci přepravních služeb došlo z Německa do Rakouska. S přihlédnutím k článku 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen„ Řím I“), dospěl soud k závěru, že vzhledem k absenci dohody stran ohledně rozhodného práva, je nutno vyjít z nařízení ŘÍM I, podle kterého je dle místa doručení zboží ze smlouvy rozhodným právem rakouské právo, neboť smlouva o přepravě v době uzavření nebyla zjevně spojená s jinou zemí (s Českou republikou pouze sídlem žalovaného). Dle článku 1 odst. 1 Úmluvy CMR, jejímž signatářem je i příjmení republika, se tato úmluva použije na smlouvy o úplatné přepravě zásilek silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem. Podle rakouského práva, ustanovení § 343 odst. 1, § 1 odst. 1, odst. 2 Spolkového zákona o zvláštních civilněprávních předpisech pro podnikání v pozdějším znění (Unternehmensgesetzbuch, dále jen„ UGB“), StF: dRGBl. S 219/1897 (GBlÖ Nr. číslo), se úprava smlouvy o přepravě, kterou se zavazuje dopravce provést dopravu zboží mj. na souši, dle § 425 a násl. UGB užije na podnikatele, tj. osoby, které dlouhodobě provozují podnikání jako samostatnou hospodářskou činností zaměřenou na zisk.

5. S ohledem na uzavřenou smlouvu o přepravě se smluvní vztah účastníků řídí Úmluvou CMR a subsidiárně UGB, neboť smluvní strany vyvíjí podnikatelskou činnost (což vyplývá již z tvrzení účastníků, že spolu provozovali úplatnou obchodní činnost spočívající v silniční dopravě zboží ve více případech).

6. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce na základě objednávek číslo číslo číslo číslo číslo provedl a vykonal přepravu zboží, jejíž cena (5 750 EUR) ani splatnost nebyly v řízení rozporovány a vyplynuly též z faktury č. FA/49/05 číslo vystavené na částku 3 450 EUR splatnou datum a faktury č. F A/5 číslo vystavené na částku 2 300 EUR splatnou datum. Obranu žalovaného, že není ve věci pasivně legitimován, neboť v právním styku s žalobcem sice vystupoval vlastním jménem, ale na účet příkazce, nepovažoval soud za důvodnou, neboť žalovaný vystupoval vlastním jménem a jednal ve vztahu k smluvnímu partneru sám za sebe bez ohledu na svůj vztah k třetí osobě, na jejíž účet mělo být jednáno. Skutečnost, že smlouva o přepravě byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným podporuje též tvrzení žalovaného na č. l. 28 spisu, ve kterém potvrdil žalobcem provedené přepravy popsané v žalobě na základě svých objednávek. Mezi třetí osobou a žalobcem tak nebyl založen žádný právní vztah, což dokládají také předmětné faktury, na kterých je žalovaný označen jako odběratel („ odbiorca“), i skutečnost, že žalovaný hodlal započíst proti předmětné pohledávce svoji fakturu číslo z jiného případu přepravy zboží. Sám žalovaný tak před zahájením řízení vycházel z toho, že je smluvním partnerem žalobce a takto i jednal. Skutečnost, že obchody mezi žalobcem a žalovaným probíhaly mezi nimi, nikoli v zastoupení za jinou osobu, vyplývá i z listiny předložené žalovaným (č. l. 32, shodně na č. l. 85), výslovně uvádějící žalovaného jako osobu ze smlouvy oprávněnou. Skutečnost, že na listech CMR vztahujících se k předmětu žaloby žalovaný nefiguruje mezi označeným odesílatelem, dopravcem ani příjemcem zboží, není podstatná, neboť z výše uvedených listin měl soud smluvní vztah účastníků za prokázaný. Na tomto základě soud uzavřel, že se žalovaný zavázal k úhradě ceny za přepravu zboží se splatností a ve výši uvedené v žalobě, kterou nezaplatil. Soud prvního stupně ve vztahu k zápočtu pohledávky žalovaného dospěl k závěru, že tvrzení ohledně vzniku škody v jiném případu přepravy zboží je nepodložené, neboť ze skypové komunikace plyne, že ke škodě došlo před nakládkou, proto žalobce neměl povinnost k náhradě škody či bezdůvodného obohacení. Z poznámky řidiče žalobce na vyplněném listu CMR („ TOTAL 8 AUT UZEVANE VS (U) DE“) podle soudu v žádném případě nevyplývá (jak tvrdí žalovaný), že řidič deklaroval, že je přepravované zboží je bez vad, naopak je touto listinou prokázáno, že řidič žalobce dal na vědomí, že ve vztahu k přepravovanému zboží je nutno přihlédnout ke skutečnosti, která je natolik významná, aby byla v listu CMR uvedena. Soud konstatoval, že žalovaný byl v řízení marně vyzván k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání nároku vyúčtovaného fakturou číslo (škody způsobené žalovanému v jiném případu přepravy zboží), proto považoval námitku započtení za nedůvodnou. Soud dále uvedl, že článek 9 odst. 2 Úmluvy CMR stanoví, že pokud list CMR neobsahuje výhrady dopravce s jejich odůvodněním, platí právní domněnka, že zásilka a její obal byly v okamžiku převzetí dopravcem ve zjevně dobrém stavu. Tato domněnka je však vyvratitelná (srov. Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě (CMR): Komentář, Wolters Kluwer, 2018, jméno příjmení) a v řízení byla vyvrácena také fotodokumentací škody, kdy žalovaný v řízení potvrdil (č. l. 28), že byl informován o škodě již během nakládky (dle fotografií ze skypové komunikace ve fázi, kdy automobily ještě nebyly umístěny na nákladní auto). U prvního jednání ve věci se přitom na dotaz soudu, zda rozporuje tvrzení žalobce ohledně doby vzniku škody před nakládkou, nijak nevyjádřil, stejně ani procesně použitelným způsobem následně.

7. Proto soud žalobě vyhověl, přičemž zákonné úroky z prodlení přiznal žalobci (z výše popsaných důvodů) dle práva rakouského (§ 456 ve spojení s § 455 UGB) ve výši 9,2 procentních bodů nad základní úrokovou sazbou„ Basiszinssatz“ vyhlášenou příjmení národní bankou platnou k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, se zohledněním limitace těchto úroků z prodlení obsažené v žalobě. Soud přiznal žalobci také požadovanou paušální částkou za náklady vymáhání ve smyslu § 458 UGB dvakrát 40 EUR za dvě nehrazené faktury.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.) a plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 72 167, 96 Kč.

9. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. Namítal, že soud nesprávně a neúplně zjistil skutkový stavu věci především v otázce škody způsobené žalobcem v jiném případu přepravy zboží. Nesprávně posoudil také otázku prokázání opaku a právní domněnku zjevně dobrého stavu dle čl. 9 Úmluvy CMR, přičemž ze stavu předvídaného článkem 9 odst. 2 Úmluvy CMR vycházely právnická osoba a příjmení jméno. Podle žalovaného z nedbalého popisu poškozeného vozidla řidičem žalobce nevyplývá, že vozidla byla poškozena. K otázce zápočtu faktury číslo byl názoru, že k zápočtu, ani výši škody, není třeba dalšího písemného podkladu. Namítal, že po poučení dle §118a o. s. ř. soud jeho právnímu zástupci neprodloužil lhůtu k dodání důkazů, přes čerpání dovolené právního zástupce, a nevyhověl ani jeho žádosti o odročení jednání. Dle žalovaného řízení trpělo přepjatým formalismem a bylo oběma účastníkům zabráněno řádně bránit a uplatňovat svá práva. Soud také věc nesprávně právně posoudil, když nepřihlédl k čl. 8 a čl. 9 Úmluvy CMR s tím, že žalobcem předložená fotodokumentace neznamená, že žalobce vozidlo nepoškodil. Soud prvního stupně se tak vadně nezabýval tím, zda žalobce odpovídá za škodu s využitím domněnky dle čl. 9 odst. 2 Úmluvy CMR a tím, zda je žalovaný stranou smlouvy o CMR, když jeho osoba z obsahu CMR vůbec nevyplývá, a také tím, zda neměl žalovaný toliko statut platebního místa a zprostředkovatele uzavření smlouvy o přepravě dle Úmluvy CMR a tím, že mezinárodní smlouva má přednost před zákonem.

10. Žalobce ve vyjádření k odvolání poukázal na vyvratitelnost domněnky článku 9 odst. 2 Úmluvy CMR a zdůraznil, že žalobce jednal nad rámec svých povinností, když žalovanému poškození vozidel dokumentoval v reálném čase pořízením fotografií poškozených vozidel včetně jejich specifikace pomocí příjmení čísla, a tyto fotografie následně bez zbytečného odkladu a před provedením nakládky odeslal žalovanému k posouzení, zda má zásilku v takto poškozeném stavu přebírat či nikoliv. Za dané situace bylo povinností žalovaného informovat svého případného klienta (Onlinecars či MOSER-Trans) a předat mu fotografie, neboť bylo zřejmé, že ke škodě došlo již před nakládkou. Tuto povinnost zjevně žalovaný nesplnil, neboť jinak by vůči němu právnická osoba neuplatňovala nárok na náhradu škody. K žalovaným tvrzenému zápočtu nemohlo (jak tvrdí žalovaný) dojít samotným vystavením faktury číslo neboť pouhé vystavení faktury, ve které je fakturovaná částka popsána jako„ přeúčtování škody / we reinvoice you damage“ není možné bez dalšího považovat za právní úkon jednostranného započtení vůči nároku žalobce na zaplacení přepravného. Po obdržení této faktury si žalobce těžko mohl domyslet cokoliv jiného, než že žalovaný vůči němu vznáší nárok na zaplacení fakturované částky z titulu náhrady škody. Pokud by žalobce měl z tohoto projevu vůle navíc usuzovat, že žalovaný tímto provádí též jednostranný zápočet, jednalo by se o ničím nepodloženou domněnku, neboť tato skutečnost z faktury nevyplývá. Námitky žalovaného proti procesnímu postupu soudu nepovažoval žalobce za důvodné. K argumentaci žalovaného týkající se vyvratitelné právní domněnky čl. 9 odst. 2 Úmluvy CMR uvedl, že z fotografií je patrno, že zásilka byla poškozená již na místě nakládky a spolu s obsahem elektronické komunikace účastníků o poškození zásilky, je ve spojení se zápisem v listě CMR:„ TOTAL 8 AUT UZEVANE USKODZ.“ (pozn. total = všechny, aut = automobily, używane =použité, uszkodzone = poškozené) jednoznačně prokázáno, že zásilka nebyla v okamžiku převzetí v „ dobrém zjevném stavu“ jak předpokládá Úmluva CMR. Výše uvedená právní domněnka tak byla prokazatelně vyvrácena.

11. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející, v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Jako správná přejímá odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně, jak jsou shrnuta v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku.

13. Podle čl. 8 Úmluvy CMR platí, že 1. Při převzetí zásilky k přepravě dopravce přezkoumá a) správnost údajů v nákladním listě o počtu kusů a o jejich značkách a číslech b) zjevný stav zásilky a jejího obalu.

2. Nemá-li dopravce vhodné prostředky, aby mohl přezkoumat správnost údajů uvedených v odst. 1 písm. a) tohoto článku, zapíše do nákladního listu výhrady i s jejich odůvodněním. Rovněž musí odůvodnit všechny výhrady, které učinil k zjevnému stavu zásilky a jejího obalu. Tyto výhrady nezavazují odesílatele, ledaže je v nákladním listě výslovně uznal.

14. Podle čl. 9 Úmluvy CMR, 1. ulice list je, pokud není prokázán opak, věrohodným dokladem o uzavření a obsahu přepravní smlouvy, jakož i o převzetí zásilky dopravcem.

2. Neobsahuje-li nákladní list výhrady dopravce s jejich odůvodněním, platí právní domněnka, že zásilka a její obal byly v okamžiku převzetí dopravcem v dobrém zjevném stavu a že počet kusů, jejich značky a čísla se shodovaly s údaji v nákladním listě.

15. Podle čl. 17 Úmluvy CMR, 1. dopravce odpovídá za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky anebo za její poškození, které vznikne od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku jejího vydání, jakož i za překročení dodací lhůty.

16. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že pro daný spor je rozhodné právo rakouské, i závěrem, že účastníci uzavřeli smlouvu o přepravě, která se řídí Úmluvou CMR a subsidiárně UGB (k tomu blíže body 26. až 30. odůvodnění napadeného rozhodnutí).

17. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce pro žalovaného realizoval na základě objednávek číslo číslo číslo číslo číslo přepravu automobilů za dohodnutou cenu 5 750 EUR, ze které žalovaný zaplatil 814,14 EUR. Pro výsledek řízení bylo podstatné posouzení obrany žalovaného, že žalovanou částku započetl na fakturu číslo kterou vyúčtoval tvrzenou náhradu škody z jiného případu přepravy Podstatou argumentace žalovaného bylo tvrzení, že žalobce porušil povinnosti dopravce tím, že při převzetí přepravované zásilky (automobilů) nepřezkoumal správnost údajů v nákladním listě, a především zjevný stav zásilky, a neodůvodnil své výhrady k zásilce. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že žalobce domněnku zakotvenou v článku 9 odst. 2 Úmluvy CMR vyvrátil tím, že prokázal, že zaslal žalovanému fotodokumentaci poškození vozidel ještě před jejich nakládkou. Žalovaný tak byl žalobcem dostatečným a podrobným způsobem informován ještě před naložením zásilky, že došlo k jejímu poškození, a byl srozuměn s tím, že zásilka není v zjevně dobrém stavu. Žalobce také tuto skutečnost zaznamenal do nákladního listu, byť ne zcela podrobně. Odvolací soud tak souhlasí se soudem prvního stupně, že tvrzená pohledávka žalovaného vůbec nevznikla.

18. K odvolací námitce, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, odkazuje odvolací soud na správný závěr soudu prvního stupně, jež je shrnut také v úvodní části tohoto rozhodnutí.

19. Odvolací soud nepovažuje za důvodné ani odvolací námitky týkající se nesprávného procesního postupu soudu prvního stupně, neboť z obsahu spisu je zjevné, že soud prvního stupně v řízení postupoval procesně správným způsobem. Především pak je nutno uvést, že není povinností soudu na žádost účastníka či jeho zástupce odročit jednání pouze proto, že tento není schopen konkretizovat svá tvrzení, jež v řízení sám uplatňuje.

20. S ohledem na shora uvedené odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil v I. výroku i ve II. nákladovém výroku, kdy odvolací soud přiznanou náhradu prvostupňových nákladů řízení přepočítal a dospěl ke stejnému výsledku (I. výrok tohoto rozsudku).

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný, žalobci proto náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení, spočívající v odměně za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu. Odměna za jeden úkon právní služby je počítána z tarifní hodnoty sporu ve výši 4 935,86 EUR a přepočtu z cizí měny (EUR) na měnu českou dle kurzu vyhlášeného ČNB a platnou ke dni jednotlivého úkonu právní služby. K datum činil kurz za 1 EUR 25, 365 Kč, hodnota sporu tak byla 125 198, 09 Kč a sazba za úkon právní služby dle § 7 6 140 Kč, k datum činil kurz 1 EUR 23, 665 Kč, hodnota sporu činila 116 807, 12 Kč a sazba za úkon právní služby 5 780 Kč Odvolací soud dále přiznal žalobci náhradu hotových výdajů za tyto úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovné k jednání odvolacího soudu dne datum z obec do obec a zpět (345 km) osobním vozidlem registrační značka o průměrné spotřebě 6, 4 l benzínu na 100 km, ceně benzínu 41,20 Kč za 1 l a sazbě základní náhrady 5, 20 Kč na 1 km dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve výši 2 704 Kč, náhradu za promeškaný čas s cestou na toto jednání v rozsahu 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 3 365 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) Celkem se tak jedná o částku 19 389 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva v odvolacím řízení úspěšným žalobcem. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (II. výrok tohoto rozsudku). Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže Nejvyšší soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání samostatně přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.).