74 Co 191/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený JUDr. Ing. Jméno zainteresované osoby 0/0 , Ph.D. Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 10 440,90 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 26. června 2023, č. j. 8 C 39/2023-184,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části I. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 545,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 28. 7. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 4 146 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 10 440,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 28. 7. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 251,25 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 8 640,90 Kč od 10. 3. 2022 do zaplacení (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:a) Společnost , právnická osoba, . (dále jen „banka“) a žalovaný (jako klient) uzavřeli dne 9. 10. 2020 smlouvu o zřízení účtu a poskytování dalších služeb, na jejímž základě vedla banka pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, (dále jen „účet žalovaného“).b) Dne 28. 4. 2021 požádal žalovaný banku o povolení debetního zůstatku na účtu ve výši 5 000 Kč. V žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastním domě nebo bytě, jeho průměrný čistý měsíční příjem od zaměstnavatele v Rakousku „Fa. , jméno FO, Gmbh“, u kterého je zaměstnaný od 13. 1. 2021 na dobu neurčitou, za 3 měsíce činil 28 986 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti je 35 000 Kč, nemá srážky ze mzdy ani jiné měsíční splátky a nevyživuje žádné osoby. Žalovaný k žádosti přiložil potvrzení o výši příjmu od zaměstnavatele ze dne 23. 4. 2021, podle kterého jeho čistý příjem za poslední 3 měsíce činil 3 364,58 EUR a za jeden měsíc 1 277,68 EUR.c) Banka dále prověřila žalovaného v interních a externích databázích, insolvenčním rejstříku, databázi ministerstva vnitra a při zkoumání jeho úvěruschopnosti vyšla z životního minima, přičemž vzala v potaz i jeho dosavadní splátky vůči bance ve výši 4 958,43 Kč měsíčně.d) Dne 28. 4. 2021 banka a žalovaný uzavřeli smlouvu označenou jako „Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách“ (dále jen „smlouva“ či „, Anonymizováno, “), ve které se banka zavázala poskytnout k účtu žalovaného kontokorentní úvěr, tedy poskytovat žalovanému úvěr povolením debetního zůstatku na účtu do limitu 5 000 Kč tak, že provede jeho platební příkazy přesto, že na účtu nebude dostatek prostředků. Žalovaný se zavázal splácet úvěr připisováním peněžních prostředků na účet, zajistit, aby jeho měsíční kreditní příjem dosahoval sjednané výše a mít minimální měsíční příjem ve výši 50 % povoleného limitu. Banka byla oprávněna v případě porušení smlouvy prohlásit dluhy žalovaného za ihned splatné, a v případě překročení povoleného limitu převést debetní zůstatek z účtu žalovaného na nový úvěrový účet. Úroková sazba činila 21,99 % ročně, úroková sazba ze splatného , Anonymizováno, 24 % ročně a úrok z nepovoleného debetu 29 % ročně. Žalovaný měl platit poplatky za oznámení o převodu na úvěrový účet ve výši 200 Kč, za výzvu ke splatnosti úvěru 300 Kč, za upomínku 600 Kč, za překročení povoleného debetu 300 Kč a za převedení nepovoleného debetního zůstatku na úvěrový účet 500 Kč.e) K 31. 12. 2020 činil zůstatek na účtu žalovaného 412,18 Kč, přičemž v posledním měsíci činil obrat na účtu mínus 112 120 Kč a plus 2 000 Kč. Banka žalovanému nabídla Express půjčku 450 000 Kč, , Anonymizováno, 44 000 Kč a kreditní kartu na 50 000 Kč.f) K 29. 1. 2021 činil zůstatek na účtu žalovaného 296,18 Kč a banka nabídla žalovanému Express půjčku 500 000 Kč, , Anonymizováno, 44 000 Kč a kreditní kartu na 50 000 Kč. Debetní obrat činil 3 976 Kč.g) K 26. 2. 2021 činil zůstatek na účtu žalovaného 197,18 Kč, žalovaný neměl žádné příjmy a obrat mínus 99 Kč. Banka nabídla žalovanému Express půjčku 100 000 Kč, , Anonymizováno, 5 000 Kč a kreditní kartu na 50 000 Kč.h) K 31. 3. 2021 činil zůstatek na účtu žalovaného 455,48 Kč, obrat mínus 4 841,70 Kč a plus 5 100 Kč. Banka nabídla žalovanému , Anonymizováno, a kreditní kartu na 20 000 Kč.i) K 30. 4. 2021 činil zůstatek na účtu žalovaného 195 962 Kč, přičemž žalovaný dne 28. 4. 2021 čerpal úvěr od banky ve výši 250 000 Kč. Kreditní obrat na účtu žalovaného činil 251 742 Kč (poskytnutý úvěr + 1 742 Kč) a debetní obrat 56 235 Kč.j) K 30. 6. 2021 činil zůstatek na účtu žalovaného mínus 4 536,43 Kč, k 30. 9. 2021 mínus 6 765,50 Kč, k 29. 10. 2021 mínus 7 642,90 Kč a k 5. 11. 2021 mínus 8 640,90 Kč-téhož dne byla částka 8 640,90 Kč převedena na nově zřízený úvěrový účet.k) Přípisem ze dne 6. 11. 2021 banka oznámila žalovanému ukončení poskytování , Anonymizováno, a převedení dluhu 8 640,90 Kč na úvěrový účet. Vyzvala žalovaného, aby dluh zaplatil ve čtyřech měsíčních splátkách po 2 160,22 Kč od 5. 12. 2021.l) V prosinci 2021 a lednu a únoru 2022 banka žalovanému vyúčtovala tři poplatky za upomínky po 600 Kč.m) Přípisem ze dne 10. 3. 2022, odeslaným 11. 3. 2022, banka oznámila žalovanému výši celkového dluhu 10 440,90 Kč a vyzvala ho k úhradě do 24. 3. 2022.n) Přípisem odeslaným žalovanému dne 28. 7. 2022 banka znovu vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.o) V průběhu řízení postoupila banka (původní žalobce) pohledávku za žalovaným na žalobce. Soud usnesením ze dne 20. 4. 2023 č. j. 8 C 39/2023-115, které nabylo právní moci dne 10. 5. 2023, rozhodl tak, že namísto banky bude v řízení pokračováno s žalobcem.

3. Při právním posouzení věci soud vyšel z § 2395, § 2662, § 2665 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, § 12 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.

4. Smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru , Anonymizováno, posoudil soud jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Konstatoval, že před uzavřením smlouvy banka zkoumala poměry žalovaného tak, že zjistila jeho příjem ze zaměstnání a závazky u banky. Bance bylo před uzavřením smlouvy známo, že žalovaný má zůstatky na běžném účtu v řádech stovek Kč, přesto mu nabízela úvěry a kreditní karty. Žalovaný pracoval v Rakousku pouze tři měsíce a jeho čistý měsíční příjem dosahoval částky 28 986 Kč. Údaj o příjmu domácnosti 35 000 Kč žalovaný blíže nevysvětlil. Při sjednávání kontokorentního úvěru banka vyšla z toho, že žalovaný má vůči ní blíže nespecifikované závazky, které splácí měsíčními splátkami po 4 958,43 Kč. Navíc mu v den sjednání , Anonymizováno, poskytla další úvěr 250 000 Kč. Banka vůbec nezkoumala výdaje žalovaného, které tak nemohla porovnat s jeho příjmy. Proto nemohla učinit závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

5. Na tomto základě dospěl soud k závěru, že banka poskytla žalovanému kontokorentní úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Jednání banky před poskytnutím úvěru soud označil za zjevně se příčící dobrým mravům, odporující zákonu a narušující veřejný pořádek, proto smlouvu považoval za absolutně neplatnou také dle § 588 o. z. Vzhledem k tomuto závěru nevznikly ze smlouvy žádná práva ani povinnosti. Žalovanému proto nevznikla povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky dohodnutým způsobem ani platit jakékoliv úroky či poplatky.

6. Žalobci vzniklo z titulu poskytnutí úvěru bankou právo na vydání bezdůvodného obohacení (2993 o. z.), přičemž pro určení jeho výše bylo podstatné zjistit, jakou částku žalovaný vyčerpal od počátku poskytování kontokorentu (28. 4. 2021) do jeho zrušení (5. 11. 2021) a kolik bance uhradil. Za bezdůvodné obohacení tak není možné pokládat záporný zůstatek na úvěrovém účtu 8 640,91 Kč, zahrnující také poplatky, úroky a platby za pojištění. Vzhledem k tomu, že žalobce v řízení netvrdil, jakou částku žalovaný na poskytnutý úvěr čerpal a kolik zaplatil a k nařízenému jednání se nedostavil, nemohl být k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání vyzván postupem dle § 118a o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdil a neprokázal rozsah bezdůvodného obohacení žalovaného, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Vzhledem k tomu, že plně úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

8. Proti části I. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 4 545,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 28. 7. 2022 do zaplacení, a proti II. výroku o nákladech řízení, podal žalobce odvolání. Namítal, že v podání ze dne 15. 5. 2023 zcela jednoznačně tvrdil a doložil (výpisem z účtu žalovaného), že žalovaný z titulu kontokorentního úvěru vyčerpal 5 535,88 Kč, z toho 990 Kč na pojištění, a nic neuhradil. Žalobce má proto nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši (po odečtení plateb na pojištění) 4 545,88 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 28. 7. 2022 do zaplacení.

9. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

10. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

11. Odvolací soud vyšel z pravomocné části I. výroku rozsudku. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byla výhradně otázka, zda žalobci z titulu poskytnutého plnění na základě kontokorentního úvěru vznikl nárok na zaplacení částky 4 545,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28. 7. 2022 do zaplacení.

12. Z obsahu spisu se podává, že v podané žalobě (ve znění jejího rozšíření) se původní žalobce (banka) po žalovaném domáhal zaplacení částky 10 440,90 Kč s příslušenstvím z titulu poskytnutí kontokorentního úvěru s tím, že z této částky požaduje 5 535,90 Kč za platby kartou, výběr hotovosti, převod na účet, splátky úvěru a pojištění (to požadoval ve výši 990 Kč); částku 384,20 Kč jako úrok za povolený debet; částku 75,80 Kč jako úrok z nepovoleného debetu a částky 2 645 Kč a 1 800 Kč z titulu poplatků. V podání ze dne 15. 5. 2023 (č. l. 137- 39) žalobce konkretizoval, že bezdůvodné obohacení žalovaného ve výši 5 535,90 Kč sestává z deseti plateb za pojištění po 99 Kč a částky 4 545,88 Kč za následující platby z účtu žalovaného: platby kartou dne 9. 7. 2021 v částkách 154 Kč, 134 Kč, 60 Kč, 51 Kč, 79 Kč, 25 Kč, splátku úvěru dne 10. 7. 2021 ve výši 55,57 Kč, platbu kartou dne 7. 7. 2021 ve výši 296 Kč, platbu kartou dne 3. 7. 2021 v částce 129 Kč, platby kartou dne 2. 7. 2021 v částkách 79 Kč, 129 Kč, 25 Kč, platbu kartou dne 1. 7. 2021 v částce 139 Kč, převod částky 200 Kč dne 2. 7. 2021 na účet , tel. číslo, , Anonymizováno, , platbu kartou dne 26. 6. 2021 v částce 25 Kč, platby kartou dne 25. 6. 2021 v částkách 58 Kč, 25 Kč, 25 Kč, platby kartou dne 22. 6. 2021 v částkách 313 Kč, 47 Kč, 261,3 Kč, 200 Kč, 25 Kč, platby kartou dne 21. 6. 2021 v částkách 129 Kč, 327 Kč, 292 Kč, 25 Kč, 129 Kč, 25 Kč, platbu kartou dne 20. 6. 2021 v částce 249 Kč, neuhrazený zůstatek výběru v hotovosti částky 3 000 Kč dne 18. 6. 2021 ve výši 835,01 Kč. Žalovaný se k pohledávce žalobce nevyjádřil. Na jednání konané dne 26. 6. 2023 se žádný z účastníků nedostavil a soud vyhlásil odvoláním napadený rozsudek.

13. Jako správná přejímá odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně učiněná z listin, jak jsou shrnuta v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku (a v úvodní části tohoto rozhodnutí), týkající se okolností uzavření smlouvy a postoupení pohledávky na žalobce. Odvolací soud souhlasí také se závěrem soudu prvního stupně, že předmětná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru, a že banka poskytla žalovanému (spotřebiteli) spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, uzavřená smlouva je proto neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.

14. Odvolací soud přisvědčuje odvolací námitce, že v podání ze dne 15. 5. 2023 žalobce zcela konkrétně uvedl, jaké částky od 28. 4. 2021 do 5. 11. 2021 žalovaný čerpal z poskytnutého úvěru.

15. Odvolací soud dále dle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování výpisy z účtů z č. l. 167-179, jichž se týkaly odvolací námitky, načež dospěl k závěru, že pro právní posouzení věci jsou rozhodující tato skutková zjištění:

16. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc duben 2021 vzal odvolací soud za prokázané, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného činil 455,48 Kč. Na účet byly připsány částky 200 Kč, 1 500 Kč, dne 28. 4. 2021 částka 250 000 Kč (poskytnutý úvěr) a 42 Kč (celkem 251 742 Kč). Debetní obrat činil 56 235 Kč. K 30. 4. 2021 činil zůstatek na účtu 195 962 Kč.

17. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc květen 2021 vzal odvolací soud za prokázané, že na účet byly připsány částky 3 500 Kč a 2 000 Kč (celkem 5 500 Kč). Debetní obrat na účtu činil 172 899,71 Kč. K 31. 5. 2021 činil zůstatek na účtu žalovaného 28 562,77 Kč.

18. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc červen 2021 vzal odvolací soud za prokázané, že na účet byly připsány částky 500 Kč, 2 700 Kč, 500 Kč, 30 Kč a 100 Kč (celkem 3 830 Kč). Debetní obrat činil 36 929,20 Kč, přičemž z účtu byla (mimo jiné) dne 18. 6. 2021 vybrána v hotovosti z bankomatu částka 3 000 Kč a provedeny platby kartou dne 20. 6. 2021 v částce 249 Kč; dne 21. 6. 2021 v částkách 129 Kč, 327 Kč, 292 Kč, 25 Kč, 129 Kč, 25 Kč; dne 22. 6. 2021 v částkách 313 Kč, 47 Kč, 261,3 Kč, 200 Kč, 25 Kč; dne 25. 6. 2021 v částkách 58 Kč, 25 Kč, 25 Kč a dne 26. 6. 2021 platba kartou v částce 25 Kč. K 30. 6. 2021 byl na účtu žalovaného zůstatek mínus 4 536,43 Kč.

19. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc červenec 2021 vzal odvolací soud za prokázané, že na účet byly připsány částky 200 Kč, 500 Kč, 200 Kč, 61 Kč, 300 Kč,79 Kč a 450 Kč (celkem 1 790 Kč). Debetní obrat činil 1 866,50 Kč, přičemž z účtu byla (mimo jiné) převedena částky 200 Kč na účet , tel. číslo, , Anonymizováno, , provedeny platby kartou v částkách 139 Kč, 79 Kč, 129 Kč, 25 Kč, 129 Kč, 296 Kč, 154 Kč, 134 Kč, 60 Kč, 51 Kč, 79 Kč, 25 Kč a dne 10. 7. 2021 odepsána jako splátka úvěru částka 55,57 Kč. K 31. 7. 2021 byl na účtu žalovaného zůstatek mínus 4 612,93 Kč.

20. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc září 2021 vzal odvolací soud za prokázané, že na účet nebyl připsán žádný příjem, nebyla učiněna žádná platba kartou ani výběr v hotovosti. Konečný zůstatek na účtu činil mínus 6 765,50 Kč.

21. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc říjen 2021 vzal odvolací soud za prokázané, že na účet nebyl připsán žádný příjem, nebyla učiněna žádná platba kartou ani výběr v hotovosti. Konečný zůstatek na účtu činil mínus 7 642,90 Kč.

22. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc listopad 2021 vzal odvolací soud za prokázané, že na účet nebyl připsán žádný příjem, nebyla učiněna žádná platba kartou ani výběr v hotovosti. Konečný zůstatek na účtu k 5. 11. 2021činil mínus 8 640,90 Kč a byl převeden na nově otevřený úvěrový účet.

23. Odvolací soud tak dává za pravdu odvolateli, že závěr soudu, podle kterého z tvrzení žalobce a předložených důkazů nelze zjistit, jaké částky žalovaný vyčerpal z poskytnutého úvěru a jaké částky bance uhradil, nemá oporu v obsahu spisu.

24. Podle zjištěného skutkového stavu banka (jako právní předchůdce žalobce) poskytla žalovanému z titulu Flexikreditu úvěr 4 545,88 Kč a z provedeného dokazování nevyplývá (a v řízení nikdo netvrdil), že žalovaný tuto částku bance či žalobci zaplatil.

25. Na základě přijetí plnění z titulu Flexikreditu se žalovaný obohatil o částku 4 545,88 Kč, na jejíž vrácení vzniklo žalobci právo.

26. Pokud jde o splatnost nároku žalobce na vrácení poskytnuté jistiny, odvolací soud konstatuje, že vzhledem k tomu, že k poskytnutí plnění došlo v průběhu června a července 2021, a žalovaný žalobci (ani bance) od té doby ničeho nezaplatil, považuje odvolací soud lhůtu k plnění připadající na středu 27. 7. 2022 za lhůtu přiměřenou poměrům žalovaného k vrácení žalobcem požadované jistiny ve výši 4 545,88 Kč ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když v průběhu řízení žalovaný netvrdil (a nevyšlo ani jinak najevo), že tuto částku nebylo do tohoto data v jeho možnostech splatit. Žalovaný je tedy v prodlení s úhradou svého dluhu počínaje čtvrtkem 28. 7. 2022.

27. S ohledem na rozsah žalobcova odvolání a vše výše uvedené odvolací soud změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. část I. výroku rozsudku soudu prvního stupně a uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 4 545,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 28. 7. 2022 do zaplacení (I. výrok tohoto rozsudku).

28. Jelikož došlo ke změně rozsudku, rozhodl odvolací soud znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř.).

29. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

30. V řízení před soudem prvního stupně byl při zohlednění součtu žalobou uplatněných částek s příslušenstvím, kapitalizovaným ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), převážně úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že v řízení před soudem prvního stupně žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl odvolací soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (II. výrok tohoto rozsudku).

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud přiznal v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalobci náhradu nákladů sestávající ze zaplaceného soudního poplatku za podané odvolání ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta za dva úkony právní služby (sepis odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) po 1 000 Kč (počítané z tarifní hodnoty věci 4 545,88 Kč, jež byla podrobena odvolacímu přezkumu), dvou náhrad hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč a náhrady daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 546 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

32. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva úspěšným žalobcem, a co do výše i úměrnými k předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Proto odvolací soud uložil žalovanému nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 4 146 Kč (III. výrok tohoto rozsudku).